Place de Nice, est-nord-est de la ville, 1879-1881. 510 m/alt. Dénommé fort Créqui. Implanté au nord-ouest de ce qui est aujourd'hui le Parc forestier départemental de la Grande Corniche, à quelques centaines de mètres du col d'Eze, il contrôlait la voie d'invasion venant de la vallée du Paillon. Nous avons affaire à un fort relativement petit et ramassé sur lui-même, aux contours tortueux, épousant le rocher, et comprenant plusieurs niveaux. L'ensemble du fort, depuis l'entrée vers le nord-ouest, affecte une pente descendante. Dès la devanture, le visiteur est conquis par ce fort aux maçonneries soignées. Le porche d'entrée, joliment travaillé et d'une blancheur immaculée, s'ouvre au creux d'un bâtiment en "V" aux branches très écartées et reliées par des courbes harmonieuses au trait droit constitué par ce porche. Les branches latérales défendent les approches de l'entrée, mais il n'y a pas, comme dans une courtine vraie, de défense perpendiculaire. La branche gauche constitue le saillant I. Sans que cela apparaisse au premier regard, il s'agit en fait d'une authentique caponnière double. Les embrasures orientales sont braquées sur la route d'accès qu'elles pouvaient battre jusqu'au-delà du magasin à poudre sous roc détaché du fort. Particularité notoire, les caves à canon sont placées sur une diagonale. Une pièce occupait le niveau 0, à droite, et une seconde au niveau -1, à gauche (lorsque l'on fait face au bâtiment). Sous la pièce supérieure se trouve une poterne d'accès au fossé, tandis qu'au-dessus de la pièce inférieure se trouvent des créneaux de fusillade. Il s'agit là de quatre locaux distincts et dont le passage de l'un à l'autre nécessite l'emprunt d'un escalier naissant dans le couloir de circulation à l'arrière du corps de garde à gauche de l'entrée. Le flanquement du front sud, front consistant en une pente rocheuse très escarpée, ne s'effectuait que depuis les créneaux de fusillade d'une seule casemate au niveau -1, soit celle abritant le canon inférieur du flanquement oriental. Cette disposition, cette caponnière imbriquée dans le bâtiment d'entrée jusqu'à s'y confondre est unique dans le système Séré de Rivières. L'intérieur du niveau -1 de la caponnière double de ce saillant I se révèle très esthétique avec un entrelacs de courbes en pierres savamment taillées. L'embrasure braquée sur la route d'accès possède encore son volet obturateur suspendu à deux galets roulant sur un rail fixé au-dessus d'elle. Authentique caponnière double écrivons-nous ! Ce faisant, nous ne doutons pas de susciter la polémique au sein des spécialistes de la sémantique. En effet, outre les spécificités déjà décrites, il convient de remarquer que la défense d'aucun fossé et de la seule l'escarpe sud lui est dévolue. Ne faut-il dès lors pas considérer les deux caves à canons comme des casemates à tir direct et ce bien qu'elles ne répondent pas aux critères fixés en mai 1874 pour l'établissement de telles casemates ? Si l'on répond par l'affirmative, la caponnière devient simple ; dans le cas contraire nous devons admettre que la notion de caponnière reste très discutable… Voilà un petit casse-tête des plus amusants. Depuis la galerie d'accès à cette caponnière, il y a moyen de gagner le sous-sol de la manutention. Les autres fronts du fort sont devancés par un fossé sec dont la défense est en grande partie confiée à de l'infanterie qui aurait pris place derrière le mur à bahut de l'escarpe demi-détachée. Seul le saillant est comprend une autre caponnière double. La face sud-est de cette dernière montre trois créneaux de pied décalés en hauteur. Curieusement, alors que la chambre de tir sud est coiffée du chemin couvert de l'escarpe, la chambre de tir nord fait saillie et sa couverture de terre culmine environ 250 à 300 cm en contrebas du sommet de l'escarpe. Cette singularité est à attribuer au décrochage en hauteur de ces deux chambres de tir, décrochage imposé par le terrain. Le pont-levis de l'entrée est du modèle à bascule en dessous à mouvement assisté et semble assez complet. Le visiteur ne manquera pas de remarquer, comme il est de mise à Nice, la plaque de marbre mentionnant le nom de baptême de l'édifice suite au décret du général Boulanger. Le débouché du porche d'entrée sur la cour est enrobé. La grille présente aujourd'hui au niveau de ce débouché, bien qu'imitant une grille défensive, n'est pas d'origine ; elle a été placée bien après la construction du fort. Le visiteur pénétrant dans la cour se retrouve face à un casernement de trois travées sur deux niveaux encadré par deux autres demies travées. Ce bâtiment, en opus incertum, a été érigé par des ouvriers manifestement très qualifiés et son concepteur a su conjuguer harmonie, esthétisme et fonctionnalité. Toutes les baies du rez-de-chaussée ont leur partie supérieure constituée d'un arc en plein cintre et les ouvertures des conduits de ventilation débouchant en façade à la naissance des voûtes de ce rez-de-chaussée sont joliment garnies de rosaces métalliques ajourées. Les fenêtres pouvaient être en grande partie obturées en glissant des rails dans des poutrelles en "U" scellées verticalement sur le côté des baies. Sur la droite de la cour, on accède par un petit escalier aux locaux disciplinaires lesquels, adossés à l'escarpe, font la jonction entre le bâtiment d'entrée et le magasin à poudre. Ces cachots sont constellés de graffitis majoritairement anciens. Le magasin à poudre, du modèle 1879 et d'une capacité relativement modeste (± 35 tonnes), présente l'originalité d'avoir un sas d'entrée réduit, imposant de placer l'entrée du local de stockage sur la gauche de l'un des petits côtés. La partie droite de ce même petit côté est pourvue d'un retrait aujourd'hui obturé ayant son alter ego de l'autre côté du mur. Or, ce mur constitue le fond d'un local ouvert sur la cour et où s'ouvre une seconde porte donnant aussi dans le sas d'entrée. Cette disposition, jamais rencontrée ailleurs, est bizarre, dangereuse et difficilement explicable. Notons enfin que ce magasin a conservé son paratonnerre avec pointe en cuivre. Le magasin à poudre est longé sur son flanc gauche par un passage en tunnel menant à l'extrémité orientale du fort. Dans ce tunnel donnent lavabos et latrines. À son débouché, on se retrouve face à une plate-forme d'artillerie laquelle pouvait accueillir deux pièces. La racine de cette plate-forme est constituée d'un mur d'environ 200 cm de hauteur dans lequel s'ouvrent deux niches sous un arc en plein cintre. Sur la droite donne la gaine menant à la seconde caponnière double, caponnière à laquelle, faute de clef, nous n'avons pas eu accès. Néanmoins, sur base d'un plan, nous remarquons une autre singularité. Sur la gaine d'accès à cette caponnière, gaine en forme de "S", se greffent les deux entrées perpendiculaires de la traverse-abri la plus orientale du fort. Si, en lieu et place de la gaine de la caponnière, il s'agissait de la rue du rempart, nous écririons qu'il s'agit d'une traverse enracinée, en l'occurrence dans l'axe du magasin à poudre. Nous ne doutons pas que des spécialistes trouveront là sujet à débattre. Passant d'une particularité à une autre, venons-en à la traverse enracinée marquant la gauche de la plate-forme double dont question plus haut. La rue du rempart ne permet aucunement d'accéder aux plates-formes d'artillerie de part et d'autre de cette traverse. Pour ce faire, il convient de pénétrer sous le passage enraciné. De là, on constate que la traverse Mle 1879 se trouve en retrait et est devancée par deux escaliers étroits qui, tout comme les bras de cette même traverse, permettent de gagner le niveau des plates-formes. Il s'agit d'une disposition rarissime, pour ne pas écrire unique. La plate-forme à gauche de cette traverse est également double. Elle s'appuie à une autre traverse Mle 1879 précédée de même d'escaliers identiques, mais, n'étant pas enracinée, ceux-ci sont à l'air libre, ce qui est nettement plus conventionnel. Cette traverse a conservé ses portes coulissantes sur un rail fixé au-dessus de l'entrée. À sa gauche, une troisième plate-forme double s'appuie à un passage enraciné débouchant dans la cour du pavillon des officiers. Cette cour abrite aussi divers magasins dont la disposition a imposé une rupture de la symétrie dans les bras et escaliers d'accès à cette troisième plate-forme. Ainsi se trouve-t-elle affublée d'un escalier latéral et d'un autre longitudinal. De même un bras y débouche latéralement (à droite) et un second (à gauche) perpendiculairement au parapet. La cour sud aligne des locaux sur un seul niveau. Elle est limitée à droite par un passage en tunnel regagnant la cour principale et, à gauche, par un autre, en pente descendante, menant à une autre place d'armes. Cette dernière s'appuie à une traverse-abri, pour laquelle les trajectoires dangereuses ont imposé d'établir l'entrée latéralement. À la droite de celle-ci se trouve une quatrième plate-forme double et brisée en chevron, tandis qu'à sa gauche, face au village de La Trinité, se trouve une ultime plate-forme qui, seule, est accessible par une pente douce. Depuis la gauche de cette dernière, on peut emprunter le chemin de ronde surmontant l'escarpe, lequel chemin nous conduira à deux autres locaux distincts, magasins de circonstance ou locaux de piquet. Revenant sur nos pas, nous regagnons le passage en tunnel menant de la cour du pavillon des officiers à celle du casernement de la troupe. La manutention s'y trouve. Le four, d'un modèle inconnu de nous, bien qu'en très bon état apparent de conservation et paraissant apte à être mis en fonction, demeure non identifiable. Hélas, sa plaque de constructeur est trop dégradée pour être lisible : P(F ?)RA ? ? et OSS de Paris. Nous n'avons pas souvenir d'avoir rencontré quelque chose d'approchant. Nous n'avons pu dénicher de document précisant la hauteur de sa garnison ni celle de son armement, néanmoins nous pouvons estimer la première à ± 320 hommes et la seconde à 10 pièces de rempart, 4 de flanquement +, éventuellement, 2 ou 3 mortiers lisses. Visité par nous en avril 2008, le fort est la propriété du Conseil Général et abrite un aussi sympathique que convivial troupeau de chèvres. Un club de tir occupe un hangar sur les glacis et une association semble avoir des activités peu ou prou théâtrales à l'étage du casernement où une salle de chevalerie avec armures en fer blanc et blason de Poudlard, l'école des sorciers de Harry Potter, donnent un cachet aventuro-médiéval insolite à ces locaux, sans pour autant, et c'est à souligner, les dégrader. L'accès à cette salle s'effectue par un escalier dont les deux volées se réunissent en une seule au revers de la montée. L'état de conservation de ce fort est stupéfiant et il est à souhaiter qu'il attire un jour l'attention des responsables du patrimoine. Sur ses glacis, devant l'entrée, après la seconde guerre se trouvaient plusieurs cuves pour canons de D.C.A.. Ces cuves ont maintenant disparu ce qui n'est pas le cas de l'horrible caserne monolithique, parallélépipède austère, véritable chancre dans le paysage. Sous le front sud du fort, on a creusé un abri caverne (cfr articulet distinct) sans établir de liaison avec lui. Ainsi que l'indiquent les deux mentions différentes au fronton de l'entrée, on peut en rencontrer le nom orthographié "Drette" ou encore "Drète". La forme retenue pour intituler le présent articulet est celle de l'édition 2002 de la carte I.G.N. 1/25.000. L'accès au fort est clôturé ; il y a une conciergerie dans l'ancien corps de garde et toute demande de visite doit être adressée par écrit au Conseil Général des Alpes-Maritimes.

Festung von Nizza, Ost-Nordost der Stadt, 1879-1881. 510 M/ü M. Genannt Fort Créqui. Errichtet im Nordwesten dessen, was heute der Departement-Waldpark der Grande Corniche ist, einige hundert Meter von der Passhöhe Eze entfernt, überwachte es die Invasionsroute aus dem Paillon-Tal. Wir haben es mit einem relativ kleinen und in sich geschlossenen Fort zu tun, mit verschlungenen Konturen, die dem Felsen folgen, und mehreren Ebenen umfassend. Das gesamte Fort weist vom Eingang nach Nordwesten ein abfallendes Gefälle auf. Schon von der Vorderseite an ist der Besucher von diesem Fort mit seinen sorgfältigen Mauereien eingenommen. Das Portal, hübsch bearbeitet und von makelloser Weiße, öffnet sich in der Mulde eines Gebäudes in "V"-Form mit sehr weit auseinanderstehenden Armen, die durch harmonische Kurven mit der geraden Linie verbunden sind, die dieses Portal bildet. Die seitlichen Arme verteidigen die Zugänge zum Eingang, aber es gibt keine, wie in einer echten Kurtine, senkrechte Verteidigung. Der linke Arm bildet den Saillant I. Ohne dass es auf den ersten Blick ersichtlich ist, handelt es sich tatsächlich um eine authentische Doppelkaponniere. Die östlichen Schießscharten sind auf die Zufahrtsstraße gerichtet, die sie bis über das vom Fort getrennte Fels-Pulvermagazin hinaus bestreichen konnten. Bemerkenswerte Besonderheit, die Geschützkasematten sind diagonal angeordnet. Ein Geschütz belegte Ebene 0, rechts, und ein zweites Ebene -1, links (wenn man dem Gebäude zugewandt ist). Unter dem oberen Geschütz befindet sich eine Poterne zum Zugang zum Graben, während über dem unteren Geschütz Gewehrscharten liegen. Es handelt sich hier um vier distincte Räume, deren Übergang von einem zum anderen die Benutzung einer Treppe erfordert, die im Verkehrsgang hinter der Wachstube links vom Eingang entspringt. Die Flankierung der Südfront, die aus einem sehr steilen Felshang besteht, erfolgte nur von den Gewehrscharten einer einzigen Kasematte auf Ebene -1 aus, nämlich jener, die das untere Geschütz der östlichen Flankierung beherbergte. Diese Anordnung, diese Kaponniere, die in das Eingangsgebäude eingebettet ist bis zur Verschmelzung mit ihm, ist im System Séré de Rivières einzigartig. Das Innere der Ebene -1 der Doppelkaponniere dieses Saillants I erweist sich als sehr ästhetisch mit einem Geflecht von Kurven aus kunstvoll behauenen Steinen. Die Schießscharte, die auf die Zufahrtsstraße gerichtet ist, besitzt noch ihren Verschlussflügel, aufgehängt an zwei Rollen, die auf einer Schiene laufen, die oberhalb davon befestigt ist. Eine authentische Doppelkaponniere schreiben wir! Dabei zweifeln wir nicht daran, eine Kontroverse unter den Spezialisten der Semantik auszulösen. Tatsächlich ist, zusätzlich zu den bereits beschriebenen Besonderheiten, zu bemerken, dass die Verteidigung keines Grabens und nur der Südeskarpe ihr übertragen ist. Sollte man folglich die beiden Geschützkasematten nicht als Direktschusskasematten betrachten, und dies obwohl sie nicht den Kriterien entsprechen, die im Mai 1874 für die Errichtung solcher Kasematten festgelegt wurden? Wenn man bejahend antwortet, wird die Kaponniere einfach; im gegenteiligen Fall müssen wir zugeben, dass der Begriff der Kaponniere sehr diskutabel bleibt… Hier ist ein kleines Rätsel der amüsantesten Art. Von der Zugangsgalerie zu dieser Kaponniere aus gibt es eine Möglichkeit, den Keller der Mannschaftsküche zu erreichen. Die anderen Fronten des Forts werden von einem trockenen Graben vorbereitet, dessen Verteidigung größtenteils der Infanterie anvertraut ist, die hinter der Brustwehr der halb abgetrennten Eskarpe Stellung bezogen hätte. Nur der östliche Saillant umfasst eine andere Doppelkaponniere. Die Südostseite letzterer zeigt drei in der Höhe versetzte Fußscharten. Seltsamerweise, während die Südschießkammer vom gedeckten Weg der Eskarpe überwölbt ist, springt die Nordschießkammer vor und ihre Erdabdeckung gipfelt etwa 250 bis 300 cm unterhalb der Spitze der Eskarpe. Diese Eigenheit ist dem Höhenversatz dieser beiden Schießkammern zuzuschreiben, ein Versatz, der vom Gelände auferlegt wurde. Die Zugbrücke des Eingangs ist vom Modell mit Wippe unten mit unterstützter Bewegung und scheint ziemlich vollständig. Der Besucher wird nicht versäumen, wie es in Nizza üblich ist, die Marmortafel zu bemerken, die den Taufnamen des Gebäudes infolge des Dekrets von General Boulanger erwähnt. Der Ausgang des Portals zum Hof ist ummantelt. Das Gitter, das heute auf Höhe dieses Ausgangs vorhanden ist, obwohl es ein Verteidigungsgitter nachahmt, ist nicht ursprünglich; es wurde lange nach dem Bau des Forts platziert. Der Besucher, der in den Hof eintritt, findet sich einem Kasernengebäude von drei Travees auf zwei Ebenen gegenüber, umrahmt von zwei anderen halben Travees. Dieses Gebäude, in Opus incertum, wurde offensichtlich von sehr qualifizierten Arbeitern errichtet und sein Designer verstand es, Harmonie, Ästhetik und Funktionalität zu verbinden. Alle Öffnungen des Erdgeschosses haben ihren oberen Teil, der aus einem Rundbogen besteht, und die Öffnungen der Belüftungskanäle, die an der Fassade am Ansatz der Gewölbe dieses Erdgeschosses münden, sind hübsch mit durchbrochenen metallenen Rosetten verziert. Die Fenster konnten größtenteils verschlossen werden, indem Schienen in U-förmige Träger geschoben wurden, die senkrecht an der Seite der Öffnungen versiegelt waren. Auf der rechten Seite des Hofes gelangt man über eine kleine Treppe zu den Disziplinarräumen, die, an die Eskarpe gelehnt, die Verbindung zwischen dem Eingangsgebäude und dem Pulvermagazin herstellen. Diese Verliese sind übersät mit überwiegend alten Graffiti. Das Pulvermagazin, vom Modell 1879 und von relativ bescheidener Kapazität (± 35 Tonnen), weist die Originalität auf, einen reduzierten Eingangsschleusenraum zu haben, was die Platzierung des Eingangs zum Lagerraum auf der linken Seite einer der Schmalseiten erzwang. Der rechte Teil derselben Schmalseite ist mit einem heute verschlossenen Rücksprung versehen, der sein Gegenstück auf der anderen Seite der Wand hat. Nun, diese Wand bildet das Ende eines Raumes, der zum Hof offen ist und wo sich eine zweite Tür öffnet, die ebenfalls in den Eingangsschleusenraum führt. Diese Anordnung, nirgendwo anders angetroffen, ist seltsam, gefährlich und schwer erklärbar. Wir bemerken schließlich, dass dieses Magazin seinen Blitzableiter mit Kupferspitze bewahrt hat. Das Pulvermagazin wird auf seiner linken Flanke von einem Tunnelgang begleitet, der zum östlichen Ende des Forts führt. In diesen Tunnel münden Waschbecken und Latrinen. An seinem Ausgang findet man sich einer Artillerieplattform gegenüber, die zwei Geschütze aufnehmen konnte. Die Wurzel dieser Plattform besteht aus einer Mauer von etwa 200 cm Höhe, in der sich zwei Nischen unter einem Rundbogen öffnen. Rechts mündet der Schacht, der zur zweiten Doppelkaponniere führt, Kaponniere, zu der wir mangels Schlüssel keinen Zugang hatten. Nichtsdestoweniger bemerken wir auf der Grundlage eines Plans eine andere Singularität. An den Schacht des Zugangs zu dieser Kaponniere, Schacht in "S"-Form, schließen sich die zwei senkrechten Eingänge des östlichsten Traversen-Schutzraums des Forts an. Wenn es sich, anstelle des Kaponnierenschachts, um die Wallstraße handelte, würden wir schreiben, dass es sich um eine verwurzelte Traverse handelt, in diesem Fall in der Achse des Pulvermagazins. Wir zweifeln nicht, dass Spezialisten hier Stoff zur Debatte finden werden. Von einer Besonderheit zur anderen übergehend, kommen wir zur verwurzelten Traverse, die die linke Seite der oben erwähnten Doppelplattform markiert. Die Wallstraße erlaubt keineswegs den Zugang zu den Artillerieplattformen zu beiden Seiten dieser Traverse. Um dies zu tun, muss man unter den verwurzelten Durchgang eindringen. Von dort aus stellt man fest, dass die Traverse Modell 1879 zurückgesetzt liegt und von zwei schmalen Treppen vorbereitet wird, die, genau wie die Arme derselben Traverse, erlauben, das Niveau der Plattformen zu erreichen. Es handelt sich um eine höchst seltene, um nicht zu sagen einzigartige Anordnung. Die Plattform links dieser Traverse ist ebenfalls doppelt. Sie lehnt sich an eine andere Traverse Modell 1879, der同样 identische Treppen vorausgehen, aber, da sie nicht verwurzelt ist, sind diese im Freien, was deutlich konventioneller ist. Diese Traverse hat ihre Schiebetüren auf einer Schiene bewahrt, die oberhalb des Eingangs befestigt ist. Zu ihrer Linken stützt sich eine dritte Doppelplattform an einen verwurzelten Durchgang, der in den Hof des Offizierspavillons mündet. Dieser Hof beherbergt auch verschiedene Magazine, deren Anordnung einen Bruch der Symmetrie in den Armen und Treppen des Zugangs zu dieser dritten Plattform erzwungen hat. So findet sie sich mit einer seitlichen Treppe und einer anderen longitudinalen ausgestattet. Ebenso mündet ein Arm seitlich (rechts) therein und ein zweiter (links) senkrecht zur Brustwehr. Der Südhof reiht Räume auf einer einzigen Ebene auf. Er ist begrenzt rechts durch einen Tunnelgang, der zum Haupthof zurückführt, und links durch einen anderen, abfallenden, der zu einem anderen Exerzierplatz führt. Letzterer stützt sich an einen Traversen-Schutzraum, für den die gefährlichen Flugbahnen die seitliche Anlage des Eingangs erzwungen haben. Zu seiner Rechten befindet sich eine vierte Doppelplattform und gebrochen in Chevron-Form, während zu seiner Linken, gegenüber dem Dorf La Trinité, eine letzte Plattform sich befindet, die, allein, über eine sanfte Steigung zugänglich ist. Von der Linken dieser letzten aus kann man den Wehrgang benutzen, der die Eskarpe überragt, welcher Weg uns zu zwei anderen distincten Räumen führen wird, Behelfsmagazine oder Wachräume. Auf unseren Schritten zurückkehrend, gelangen wir zum Tunnelgang, der vom Hof des Offizierspavillons zu dem der Truppenkasernen führt. Die Mannschaftsküche befindet sich dort. Der Ofen, von einem uns unbekannten Modell, obwohl in sehr gut scheinendem Erhaltungszustand und geeignet scheinend, in Betrieb genommen zu werden, bleibt nicht identifizierbar. Leider ist seine Herstellerplakette zu stark degradiert, um lesbar zu sein: P(F ?)RA ? ? und OSS von Paris. Wir haben keine Erinnerung, etwas Ähnliches angetroffen zu haben. Wir konnten kein Dokument aufstöbern, das die Höhe seiner Garnison noch die seiner Bewaffnung spezifiziert, nichtsdestoweniger können wir die erstere auf ± 320 Mann und die letztere auf 10 Wallgeschütze, 4 Flankierungsgeschütze +, eventuell, 2 oder 3 glatte Mörser schätzen. Von uns im April 2008 besucht, ist das Fort im Eigentum des Generalrats und beherbergt eine ebenso sympathische wie gesellige Ziegengruppe. Ein Schießclub belegt einen Schuppen auf den Glacis und eine Vereinigung scheint Aktivitäten mehr oder weniger theatralischer Art im Obergeschoss der Kaserne zu haben, wo ein Rittersaal mit Weißblechrüstungen und Wappen von Poudlard, der Schule der Zauberer von Harry Potter, diesen Räumen einen abenteuerlich-mittelalterlichen ungewöhnlichen Stempel verleihen, ohne jedoch, und das ist zu betonen, sie zu beschädigen. Der Zugang zu diesem Saal erfolgt über eine Treppe, deren zwei Läufe sich in einem einzigen auf der Rückseite des Aufstiegs vereinigen. Der Erhaltungszustand dieses Forts ist erstaunlich und es ist zu wünschen, dass es eines Tages die Aufmerksamkeit der Verantwortlichen für das Kulturerbe auf sich zieht. Auf seinen Glacis, vor dem Eingang, befanden sich nach dem Zweiten Weltkrieg mehrere Bettungen für Flugabwehrkanonen. Diese Bettungen sind jetzt verschwunden, was nicht der Fall ist für die schreckliche monolithische Kaserne, ein strenger Quader, ein wahrer Schandfleck in der Landschaft. Unter der Südfront des Forts hat man einen Felsenunterstand ausgehoben (siehe separater Artikel) ohne Verbindung mit ihm herzustellen. So wie die zwei verschiedenen Erwähnungen am Tympanon des Eingangs anzeigen, kann man seinen Namen "Drette" oder auch "Drète" geschrieben antreffen. Die beibehaltene Form, um den vorliegenden Artikel zu betiteln, ist die der Ausgabe 2002 der I.G.N.-Karte 1/25.000. Der Zugang zum Fort ist eingezäunt; es gibt eine Conciergerie in der alten Wachstube und jede Besuchsanfrage muss schriftlich an den Generalrat der Alpes-Maritimes gerichtet werden.

Vesting van Nice, oost-noordoost van de stad, 1879-1881. 510 m/alt. Genoemd fort Créqui. Geplaatst in het noordwesten van wat vandaag het Departementale BosPark van de Grande Corniche is, op enkele honderden meters van de pas van Eze, controleerde het de invasieroute komende uit de vallei van de Paillon. We hebben te maken met een relatief klein en op zichzelf samengebald fort, met kronkelende contouren, de rots volgend, en verschillende niveaus omvattend. Het gehele fort, vanaf de ingang naar het noordwesten, vertoont een hellend verloop. Vanaf de voorgevel is de bezoeker veroverd door dit fort met zijn verzorgde metselwerk. Het portaal, mooi bewerkt en van onberispelijke witheid, opent zich in de holte van een gebouw in "V"-vorm met zeer wijd uit elkaar staande armen en verbonden door harmonieuze bochten met de rechte lijn gevormd door dit portaal. De zijarmen verdedigen de toegangen tot de ingang, maar er is geen, zoals in een echte courtine, loodrechte verdediging. De linkerarm vormt de saillant I. Zonder dat het op het eerste gezicht verschijnt, gaat het in feite om een authentieke dubbele caponnière. De oostelijke schietopeningen zijn gericht op de toegangsweg die ze tot voorbij het van het fort losstaande rotskruitmagazijn konden bestrijken. Opmerkelijke bijzonderheid, de geschutskazematten zijn diagonaal geplaatst. Een stuk bezette niveau 0, rechts, en een tweede niveau -1, links (wanneer men het gebouw tegemoet gezicht is). Onder het bovenste stuk bevindt zich een poterne voor toegang tot de gracht, terwijl boven het onderste stuk geweerschietgaten zich bevinden. Het gaat hier om vier afzonderlijke lokaliteiten en waarvan de doorgang van de ene naar de andere het gebruik vereist van een trap ontspringend in de circulatiegang achter de wachtkamer links van de ingang. De flankering van de zuidfront, front bestaande uit een zeer steile rotshelling, geschiedde alleen vanaf de geweerschietgaten van een enkele kazemat op niveau -1, namelijk die het onderste kanon van de oostelijke flankering herbergde. Deze schikking, deze caponnière genesteld in het ingangsgebouw tot er mee samenvallend, is uniek in het systeem Séré de Rivières. Het interieur van niveau -1 van de dubbele caponnière van deze saillant I blijkt zeer esthetisch met een vlechtwerk van bochten in vaardig gehouwen stenen. De schietopening gericht op de toegangsweg bezit nog zijn afsluitklep opgehangen aan twee rollen rollend op een rail vastgemaakt erboven. Authentieke dubbele caponnière schrijven we! Hiermee twijfelen we niet aan het ontketenen van polemiek binnen de specialisten van de semantiek. Immers, naast de reeds beschreven specificiteiten, dient opgemerkt dat de verdediging van geen enkele gracht en van enkel de zuidescarpe aan haar toevertrouwd is. Moet men derhalve de twee geschutskazematten niet beschouwen als directe schietkazematten en dit hoewel ze niet voldoen aan de criteria vastgelegd in mei 1874 voor de oprichting van zulke kazematten? Indien men bevestigend antwoordt, wordt de caponnière enkel; in het tegengestelde geval moeten we toegeven dat de notie van caponnière zeer betwistbaar blijft… Ziedaar een kleine puzzel van de meest amusante. Vanaf de toegangsgalerij tot deze caponnière, is er middel om de kelder van de manutentie te bereiken. De andere fronten van het fort worden voorafgegaan door een droge gracht waarvan de verdediging grotendeels toevertrouwd is aan infanterie die plaats genomen zou hebben achter de borstwering van de half losgemaakte escarpe. Alleen de oostelijke saillant omvat een andere dubbele caponnière. De zuidoostzijde van deze laatste toont drie in hoogte verschoven voetschietgaten. Vreemd genoeg, terwijl de zuidschietkamer overdekt is door de gedekte weg van de escarpe, steekt de noordschietkamer vooruit en haar aardedekking culmineert ongeveer 250 tot 300 cm onder de top van de escarpe. Deze eigenaardigheid is toe te schrijven aan de hoogteverschuiving van deze twee schietkamers, verschuiving opgelegd door het terrein. De ophaalbrug van de ingang is van het model met wip eronder met ondersteunde beweging en schijnt vrij compleet. De bezoeker zal niet nalaten, zoals gebruikelijk in Nice, de marmeren plaat op te merken die de doopnaam van het gebouw vermeldt volgend op het decreet van generaal Boulanger. De uitmonding van het portaal op de binnenplaats is omhuld. Het traliewerk vandaag aanwezig op het niveau van deze uitmonding, hoewel imiterend een verdedigingstraliewerk, is niet origineel; het werd geplaatst lang na de bouw van het fort. De bezoeker die de binnenplaats binnengaat, vindt zichzelf tegenover een kazerne van drie traveeën op twee niveaus, omlijst door twee andere halve traveeën. Dit gebouw, in opus incertum, werd opgetrokken door duidelijk zeer gekwalificeerde arbeiders en zijn ontwerper wist harmonie, estheticisme en functionaliteit te combineren. Alle openingen van het gelijkvloers hebben hun bovenste deel bestaande uit een rondboog en de openingen van de ventilatiekanalen uitmondend in de gevel aan de oorsprong van de gewelven van dit gelijkvloers zijn mooi versierd met doorboorde metalen rozetten. De vensters konden grotendeels afgesloten worden door rails te schuiven in U-vormige balken verticaal verzegeld aan de zijkant van de openingen. Aan de rechterkant van de binnenplaats, bereikt men via een kleine trap de disciplinaire lokaliteiten welke, tegen de escarpe aangeleund, de verbinding maken tussen het ingangsgebouw en het kruitmagazijn. Deze kerkers zijn bezaaid met overwegend oude graffiti. Het kruitmagazijn, van het model 1879 en van een relatief bescheiden capaciteit (± 35 ton), vertoont de originaliteit een gereduceerde toegangsluis te hebben, wat de plaatsing van de ingang van de opslagruimte op de linkerzijde van een der kleine zijden oplegde. Het rechterdeel van dezezelfde kleine zijde is voorzien van een uitsparing vandaag dichtgemaakt hebbend zijn alter ego aan de andere kant van de muur. Nochtans, deze muur vormt het uiteinde van een lokaliteit open op de binnenplaats en waar een tweede deur opent die eveneens in de toegangsluis geeft. Deze schikking, nergens anders aangetroffen, is bizar, gevaarlijk en moeilijk verklaarbaar. Noteren we tenslotte dat dit magazijn zijn bliksemafleider met koperen punt bewaard heeft. Het kruitmagazijn wordt langs zijn linkerflank begeleid door een tunnelgang leidend naar het oostelijke uiteinde van het fort. In deze tunnel geven wastafels en latrines. Aan zijn uitmonding, vindt men zichzelf tegenover een artillerieplatform dat twee stukken kon herbergen. De wortel van dit platform bestaat uit een muur van ongeveer 200 cm hoogte waarin twee nissen zich openen onder een rondboog. Aan de rechterkant geeft de schacht leidend naar de tweede dubbele caponnière, caponnière waartoe, wegens gebrek aan sleutel, we geen toegang hebben gehad. Desalniettemin, op basis van een plan, merken we een andere singulariteit. Aan de schacht van toegang tot deze caponnière, schacht in "S"-vorm, hechten zich de twee loodrechte ingangen van de meest oostelijke traverse-schuilplaats van het fort. Indien, in plaats van de schacht van de caponnière, het de wallstraat betrof, zouden we schrijven dat het om een gewortelde traverse gaat, in dit geval in de as van het kruitmagazijn. We twijfelen er niet aan dat specialisten hier stof tot debat zullen vinden. Van de ene bijzonderheid naar de andere overgaand, komen we aan bij de gewortelde traverse die de linkerzijde markeert van het dubbele platform waarvan hierboven sprake. De wallstraat laat geenszins toe toegang te krijgen tot de artillerieplatformen aan weerszijden van deze traverse. Om dit te doen, dient men onder de gewortelde doorgang binnen te dringen. Van daaruit, stelt men vast dat de traverse Model 1879 teruggetrokken ligt en voorafgegaan wordt door twee smalle trappen die, net als de armen van dezezelfde traverse, toelaten het niveau van de platformen te bereiken. Het gaat om een hoogst zeldzame, om niet te zeggen unieke schikking. Het platform links van deze traverse is eveneens dubbel. Het leunt tegen een andere traverse Model 1879 voorafgegaan door同样 identieke trappen, maar, niet geworteld zijnde, zijn deze in de open lucht, wat duidelijk conventioneeler is. Deze traverse heeft zijn schuifdeuren bewaard op een rail vastgemaakt boven de ingang. Aan haar linkerzijde steunt een derde dubbel platform op een gewortelde doorgang uitmondend in de binnenplaats van de officierenpaviljoen. Deze binnenplaats herbergt ook diverse magazijnen wier opstelling een breuk van de symmetrie in de armen en trappen van toegang tot dit derde platform heeft opgelegd. Aldus vindt het zich getooid met een zijtrap en een andere longitudinale. Evenzo mondt een arm er zijdelings (rechts) in uit en een tweede (links) loodrecht op de borstwering. De zuidplaats rijgt lokaliteiten op een enkel niveau. Het is begrensd rechts door een tunnelgang terugkerend naar de hoofdplaats en, links, door een andere, in afdalende helling, leidend naar een andere exercitieplaats. Deze laatste steunt op een traverse-schuilplaats, waarvoor de gevaarlijke trajectorieën de zijdelings opstelling van de ingang hebben opgelegd. Aan haar rechterzijde bevindt zich een vierde dubbel platform en gebroken in chevron-vorm, terwijl aan haar linkerzijde, tegenover het dorp La Trinité, een ultiem platform zich bevindt dat, alleen, toegankelijk is via een zachte helling. Vanaf de linkerzijde van deze laatste, kan men de weergang benutten die de escarpe overdekt, welke weg ons zal leiden naar twee andere afzonderlijke lokaliteiten, gelegenheidsmagazijnen of wachtlocalen. Op onze stappen terugkerend, bereiken we de tunnelgang leidend van de binnenplaats van de officierenpaviljoen naar die van de troepenkazerne. De manutentie bevindt zich daar. De oven, van een ons onbekend model, hoewel in zeer goed schijnende staat van bewaring en geschikt schijnend om in werking gesteld te worden, blijft niet identificeerbaar. Helaas, zijn constructeurplaat is te gedegradeerd om leesbaar te zijn: P(F ?)RA ? ? en OSS van Parijs. We hebben geen herinnering zoiets benaderends te hebben ontmoet. We hebben geen document kunnen opdiepen dat de hoogte van zijn garnizoen noch die van zijn bewapening specificeert, niettemin kunnen we de eerste schatten op ± 320 man en de tweede op 10 wallstukken, 4 flankeringsstukken +, eventueel, 2 of 3 gladde mortieren. Bezocht door ons in april 2008, het fort is het eigendom van de Algemene Raad en herbergt een even sympathieke als gezellige geitengroep. Een schietclub bezet een loods op de glacis en een vereniging schijnt activiteiten min of meer theatraal te hebben op de verdieping van de kazerne waar een riddersaal met witijzeren harnassen en wapen van Zweinstein, de school van de tovenaars van Harry Potter, deze lokaliteiten een avontuurlijk-middeleeuws ongebruikelijk cachet geven, zonder evenwel, en dat is te benadrukken, ze te beschadigen. De toegang tot deze zaal gebeurt via een trap wier twee trappen zich verenigen in een enkele aan de keerzijde van de klim. De staat van bewaring van dit fort is verbijsterend en het is te wensen dat het eens de aandacht trekt van de verantwoordelijken voor het patrimonium. Op zijn glacis, voor de ingang, na de tweede wereldoorlog bevonden zich verschillende kuipen voor luchtafweergeschut. Deze kuipen zijn nu verdwenen wat niet het geval is voor de afschuwelijke monolitische kazerne, een sobere parallellepipedum, een ware kanker in het landschap. Onder de zuidfront van het fort, heeft men een grotenschuilplaats uitgegraven (zie apart artikeltje) zonder verbinding met hem tot stand te brengen. Zoals de twee verschillende vermeldingen op het fronton van de ingang aanduiden, kan men zijn naam tegenkomen gespeld "Drette" of ook "Drète". De aangehouden vorm om het huidige artikeltje te betitelen is die van de editie 2002 van de I.G.N.-kaart 1/25.000. De toegang tot het fort is afgesloten; er is een conciërgewoning in de oude wachtkamer en elke bezoekersaanvraag moet schriftelijk gericht worden aan de Algemene Raad van de Alpes-Maritimes.

Fortress of Nice, east-north-east of the town, 1879-1881. 510 m/alt. Named fort Créqui. Established to the north-west of what is today the Departmental Forest Park of the Grande Corniche, a few hundred metres from the pass of Eze, it controlled the invasion route coming from the Paillon valley. We are dealing with a relatively small and compact fort, with tortuous contours, following the rock, and comprising several levels. The whole fort, from the entrance towards the north-west, has a descending slope. From the front, the visitor is won over by this fort with its careful masonry. The entrance porch, nicely worked and of an immaculate whiteness, opens in the hollow of a building in "V" shape with very widely spaced arms and connected by harmonious curves to the straight line constituted by this porch. The lateral arms defend the approaches to the entrance, but there is no, as in a true curtain, perpendicular defence. The left arm constitutes salient I. Without this appearing at first glance, it is in fact an authentic double caponier. The eastern embrasures are trained on the access road which they could sweep beyond the rock powder magazine detached from the fort. Notable particularity, the gun casemates are placed on a diagonal. One piece occupied level 0, on the right, and a second at level -1, on the left (when facing the building). Under the upper piece is a postern for access to the ditch, while above the lower piece are rifle embrasures. These are four distinct rooms and the passage from one to the other requires the use of a staircase originating in the circulation corridor behind the guardhouse to the left of the entrance. The flanking of the south front, front consisting of a very steep rocky slope, was only carried out from the rifle embrasures of a single casemate at level -1, namely that housing the lower gun of the eastern flanking. This arrangement, this caponier nested in the entrance building to the point of merging with it, is unique in the Séré de Rivières system. The interior of level -1 of the double caponier of this salient I proves very aesthetic with an interlacing of curves in skilfully cut stones. The embrasure trained on the access road still possesses its obturating shutter suspended from two rollers running on a rail fixed above it. Authentic double caponier we write! In doing so, we do not doubt to provoke controversy among the specialists of semantics. Indeed, besides the specificities already described, it should be noted that the defence of no ditch and of only the south scarp is devoted to it. Should one not then consider the two gun casemates as direct fire casemates and this even though they do not meet the criteria fixed in May 1874 for the establishment of such casemates? If one answers affirmatively, the caponier becomes simple; in the contrary case we must admit that the notion of caponier remains very debatable… Here is a little puzzle of the most amusing. From the access gallery to this caponier, there is a means to reach the basement of the kitchen. The other fronts of the fort are preceded by a dry ditch whose defence is largely entrusted to infantry which would have taken place behind the parapet wall of the semi-detached scarp. Only the eastern salient comprises another double caponier. The south-east face of the latter shows three foot embrasures offset in height. Curiously, while the south firing chamber is covered by the covered way of the scarp, the north firing chamber projects and its earth cover culminates about 250 to 300 cm below the top of the scarp. This singularity is to be attributed to the height offset of these two firing chambers, offset imposed by the terrain. The drawbridge of the entrance is of the model with bascule below with assisted movement and seems quite complete. The visitor will not fail to notice, as is customary in Nice, the marble plaque mentioning the baptismal name of the edifice following the decree of General Boulanger. The outlet of the entrance porch onto the courtyard is encased. The grill present today at the level of this outlet, although imitating a defensive grill, is not original; it was placed long after the construction of the fort. The visitor entering the courtyard finds himself facing a barracks of three bays on two levels framed by two other half bays. This building, in opus incertum, was erected by obviously very qualified workers and its designer knew how to combine harmony, aestheticism and functionality. All the openings of the ground floor have their upper part consisting of a semicircular arch and the openings of the ventilation ducts emerging on the facade at the springing of the vaults of this ground floor are nicely furnished with openwork metal rosettes. The windows could be largely obturated by sliding rails into U-shaped beams sealed vertically on the side of the openings. On the right of the courtyard, one accesses via a small staircase to the disciplinary rooms which, backed against the scarp, make the junction between the entrance building and the powder magazine. These dungeons are constellated with predominantly old graffiti. The powder magazine, of the model 1879 and of a relatively modest capacity (± 35 tonnes), presents the originality of having a reduced entrance airlock, imposing the placement of the entrance to the storage room on the left of one of the small sides. The right part of this same small side is provided with a recess today blocked having its alter ego on the other side of the wall. Now, this wall constitutes the back of a room open onto the courtyard and where a second door opens also giving into the entrance airlock. This arrangement, never encountered elsewhere, is bizarre, dangerous and difficultly explicable. Let us note finally that this magazine has preserved its lightning conductor with copper point. The powder magazine is flanked on its left side by a tunnel passage leading to the eastern extremity of the fort. In this tunnel give washbasins and latrines. At its outlet, one finds oneself facing an artillery platform which could accommodate two pieces. The root of this platform consists of a wall of about 200 cm in height in which two niches open under a semicircular arch. On the right gives the shaft leading to the second double caponier, caponier to which, for lack of key, we did not have access. Nevertheless, on the basis of a plan, we notice another singularity. On the shaft of access to this caponier, shaft in "S" shape, graft the two perpendicular entrances of the most eastern traverse-shelter of the fort. If, in place of the caponier shaft, it was the rampart street, we would write that it is a rooted traverse, in this case in the axis of the powder magazine. We do not doubt that specialists will find there subject to debate. Passing from one particularity to another, let us come to the rooted traverse marking the left of the double platform mentioned above. The rampart street does not in any way allow access to the artillery platforms on either side of this traverse. To do this, it is appropriate to penetrate under the rooted passage. From there, one observes that the traverse Model 1879 is set back and is preceded by two narrow staircases which, just like the arms of this same traverse, allow to gain the level of the platforms. It is a very rare arrangement, not to say unique. The platform to the left of this traverse is also double. It leans against another traverse Model 1879 preceded by同样 identical staircases, but, not being rooted, these are in the open air, which is clearly more conventional. This traverse has preserved its sliding doors on a rail fixed above the entrance. To its left, a third double platform leans against a rooted passage debouching into the courtyard of the officers' pavilion. This courtyard also houses various magazines whose disposition has imposed a break in the symmetry in the arms and staircases of access to this third platform. Thus it finds itself adorned with a lateral staircase and another longitudinal. Likewise an arm debouches therein laterally (right) and a second (left) perpendicularly to the parapet. The south courtyard aligns rooms on a single level. It is limited on the right by a tunnel passage regaining the main courtyard and, on the left, by another, in descending slope, leading to another parade ground. The latter leans against a traverse-shelter, for which the dangerous trajectories have imposed to establish the entrance laterally. To its right is a fourth double and broken in chevron platform, while to its left, facing the village of La Trinité, is a final platform which, alone, is accessible by a gentle slope. From the left of this last, one can use the patrol path surmounting the scarp, which path will lead us to two other distinct rooms, circumstance magazines or guard rooms. Retracing our steps, we regain the tunnel passage leading from the courtyard of the officers' pavilion to that of the troops' barracks. The kitchen is located there. The oven, of a model unknown to us, although in very good apparent state of conservation and seeming fit to be put into operation, remains unidentifiable. Alas, its manufacturer's plate is too degraded to be legible: P(F ?)RA ? ? and OSS of Paris. We have no memory of having encountered anything approaching. We have not been able to unearth any document specifying the size of its garrison nor that of its armament, nevertheless we can estimate the first at ± 320 men and the second at 10 rampart pieces, 4 flanking pieces +, possibly, 2 or 3 smooth mortars. Visited by us in April 2008, the fort is the property of the General Council and houses an as sympathetic as convivial herd of goats. A shooting club occupies a shed on the glacis and an association seems to have activities more or less theatrical on the floor of the barracks where a knights' hall with tinplate armours and coat of arms of Hogwarts, the school of wizards of Harry Potter, give an adventure-medieval unusual cachet to these premises, without however, and this is to emphasize, degrading them. The access to this hall is effected by a staircase whose two flights reunite into a single one at the back of the ascent. The state of conservation of this fort is astounding and it is to be hoped that it will one day attract the attention of the heritage responsible persons. On its glacis, in front of the entrance, after the second world war were several emplacements for anti-aircraft guns. These emplacements have now disappeared which is not the case for the horrible monolithic barracks, an austere parallelepiped, a true eyesore in the landscape. Under the south front of the fort, one has excavated a rock shelter (see separate article) without establishing a link with it. As the two different mentions on the pediment of the entrance indicate, one can encounter its name spelled "Drette" or also "Drète". The form retained to entitle the present article is that of the 2002 edition of the I.G.N. map 1/25,000. The access to the fort is fenced; there is a conciergerie in the old guardhouse and any visit request must be addressed in writing to the General Council of the Alpes-Maritimes.

Pevnost Nice, východ-severovýchod od města, 1879-1881. 510 m/n. m. Nazývána tvrz Créqui. Umístěna na severozápadě toho, co je dnes Departementní lesopark Grande Corniche, několik set metrů od průsmyku Eze, kontrolovala invazní cestu přicházející z údolí Paillon. Máme co do činění s relativně malou a do sebe staženou tvrzí, s klikatými obrysy, následujícími skálu, a zahrnující několik úrovní. Celá tvrz, od vstupu k severozápadu, má klesající sklon. Již od průčelí je návštěvník dojat touto tvrzí s pečlivým zdivem. Vstupní portál, pěkně opracovaný a neposkvrněné bělosti, se otevírá v prohlubni budovy ve tvaru "V" s velmi roztaženými rameny a spojenými harmonickými křivkami s přímkou tvořenou tímto portálem. Boční ramena brání přístupy ke vstupu, ale není zde, jako v pravé kurtině, kolmá obrana. Levé rameno tvoří salient I. Aniž by to bylo na první pohled zřejmé, jde ve skutečnosti o autentickou dvojitou kaponiéru. Východní střílny jsou namířeny na přístupovou cestu, kterou mohly ostřelovat až za od tvrze oddělený skalní prachový magacín. Pozoruhodná zvláštnost, dělostřelecké kasematy jsou umístěny diagonálně. Jedno dělo obsadilo úroveň 0, vpravo, a druhé úroveň -1, vlevo (když čelíme budově). Pod horním dělem se nachází poterna pro přístup k příkopu, zatímco nad dolním dělem se nacházejí střílny pro pušky. Jde zde o čtyři distinctní místnosti a jejich přechod z jedné na druhou vyžaduje použití schodiště vznikajícího v oběhové chodbě za strážnicí vlevo od vstupu. Flankování jižního frontu, frontu sestávajícího z velmi strmého skalního svahu, se uskutečňovalo pouze od střílen pro pušky jediné kasematy na úrovni -1, totiž té, která ukrývala dolní dělo východního flankování. Toto uspořádání, tato kaponiéra vnořená do vstupní budovy až splynuvší s ní, je v systému Séré de Rivières jedinečná. Interiér úrovně -1 dvojité kaponiéry tohoto salientu I se ukazuje velmi estetický s proplétáním křivek z dovedně tesaných kamenů. Střílna namířená na přístupovou cestu stále vlastní své uzavírací křídlo zavěšené na dvou válcích pojíždějících po kolejnici upevněné nad ní. Autentická dvojitá kaponiéra píšeme! Tímto si nejsme jisti vyvoláním polemiky mezi specialisty sémantiky. Vskutku, kromě již popsaných specifik, je vhodné poznamenat, že obrana žádného příkopu a pouze jižní skarpy je jí svěřena. Neměly by být tudíž obě dělostřelecké kasematy považovány za kasematy přímé palby a to i přesto, že nesplňují kritéria stanovená v květnu 1874 pro zřízení takových kasemat? Odpoví-li se kladně, kaponiéra se stane jednoduchou; v opačném případě musíme připustit, že pojem kaponiéry zůstává velmi diskutabilní… Zde je malá hádanka z nejzábavnějších. Z přístupové galerie k této kaponiéře existuje prostředek k dosažení sklepa kuchyně. Ostatní fronty tvrze jsou předcházeny suchým příkopem, jehož obrana je z velké části svěřena pěchotě, která by zaujala postavení za parapetní zdí poloodloužené skarpy. Pouze východní salient zahrnuje jinou dvojitou kaponiéru. Jihovýchodní strana této poslední ukazuje tři ve výšce posunuté střílny u paty. Podivuhodně, zatímco jižní střelecká komora je zakryta krytou cestou skarpy, severní střelecká komora vyčnívá a její zemní kryt vrcholí asi 250 až 300 cm pod vrcholem skarpy. Tato singularita je připisována výškovému odsazení těchto dvou střeleckých komor, odsazení vnucenému terénem. Padací most vstupu je modelu s vahadlem dole s asistovaným pohybem a zdá se být dosti kompletní. Návštěvník neopomine, jak je zvykem v Nice, mramorovou desku zmínující křestní jméno stavby následkem dekretu generála Boulangera. Výstup portálu na nádvoří je obalen. Mříž dnes přítomná na úrovni tohoto výstupu, ač napodobující obrannou mříž, není původní; byla umístěna dlouho po stavbě tvrze. Návštěvník vstupující na nádvoří se ocitá tváří v tvář kasárenské budově o třech polích na dvou úrovních rámované dvěma dalšími polovičními poli. Tato budova, v opus incertum, byla vztyčena zjevně velmi kvalifikovanými dělníky a její návrhář uměl spojit harmonii, estetiku a funkčnost. Všechny otvory přízemí mají svou horní část tvořenou půlkruhovým obloukem a otvory ventilačních kanálů ústících na fasádě u paty kleneb tohoto přízemí jsou pěkně opatřeny prolamovanými kovovými rozetami. Okna mohla být z větší části uzavřena zasouváním kolejnic do U-tvarových nosníků svisle zazděných na straně otvorů. Na pravé straně nádvoří se přistupuje malým schodištěm k disciplinárním místnostem, které, opřeny o skarpu, tvoří spojení mezi vstupní budovou a prachovým magacínem. Tyto kobky jsou posety převážně starými graffiti. Prachový magacín, modelu 1879 a relativně skromné kapacity (± 35 tun), představuje originalitu mít redukovanou vstupní komoru, vynucující umístit vchod skladovacího prostoru na levou stranu jedné z krátkých stran. Pravá část této stejné krátké strany je opatřena výklenkem dnes zazděným majícím svůj alter ego na druhé straně zdi. Avšak, tato zeď tvoří konec místnosti otevřené na nádvoří a kde se otevírají druhé dveře vedoucí také do vstupní komory. Toto uspořádání, nikde jinde nepotkané, je bizarní, nebezpečné a obtížně vysvětlitelné. Poznamenejme konečně, že tento magacín zachoval svůj hromosvod s měděným hrotem. Prachový magacín je podél jeho levého boku doprovázen tunelovou chodbou vedoucí k východnímu konci tvrze. Do tohoto tunelu ústí umývadla a latríny. Při jeho výstupu se ocitáme tváří v tvář dělostřelecké platformě, která mohla pojmout dvě děla. Kořen této platformy se skládá ze zdi asi 200 cm výšky, ve které se pod půlkruhovým obloukem otevírají dvě niky. Vpravo ústí šachta vedoucí k druhé dvojité kaponiéře, kaponiéře, k níž jsme pro nedostatek klíče neměli přístup. Nicméně, na základě plánu, pozorujeme další singularitu. Na šachtu přístupu k této kaponiéře, šachtu ve tvaru "S", se napojují dva kolmé vstupy nejvýchodnějšího traversového úkrytu tvrze. Kdyby, na místě šachty kaponiéry, šlo o hradební ulici, psali bychom, že jde o zakořeněný travers, v tomto případě v ose prachového magacínu. Nepochybujeme, že specialisté zde najdou látku k debatě. Přecházejíce od jedné zvláštnosti k druhé, dospějme k zakořeněnému traversu označujícímu levou stranu dvojité platformy zmíněné výše. Hradební ulice nijak neumožňuje přístup k dělostřeleckým platformám po obou stranách tohoto traversu. K tomu je vhodné proniknout pod zakořeněný průchod. Odtud zjistíme, že travers Model 1879 je zasunut a je předcházen dvěma úzkými schodišti, která, stejně jako ramena tohoto stejného traversu, umožňují dosáhnout úrovně platform. Jde o velice vzácnou, ne-li jedinečnou dispozici. Platforma vlevo od tohoto traversu je rovněž dvojitá. Opírá se o další travers Model 1879 předcházený同样 identickými schodišti, ale, nejsouc zakořeněn, jsou tato pod širým nebem, což je zřetelně konvenčnější. Tento travers zachoval své posuvné dveře na kolejnici upevněné nad vchodem. Nalevo od něj se třetí dvojitá platforma opírá o zakořeněný průchod ústící na nádvoří důstojnického pavilonu. Toto nádvoří také hostí různé magacíny, jejichž dispozice vynutila přerušení symetrie v ramenech a schodištích přístupu k této třetí platformě. Tak se nachází opatřena bočním schodištěm a jiným podélným. Stejně tak do ní ústí rameno bočně (vpravo) a druhé (vlevo) kolmo na parapet. Jižní nádvoří řadí místnosti na jedné úrovni. Je omezeno vpravo tunelovou chodbou vracející se k hlavnímu nádvoří a, vlevo, jinou, v klesajícím sklonu, vedoucí k jinému cvičišti. Toto poslední se opírá o traversový úkryt, pro který nebezpečné trajektorie vynutily zřídit vchod bočně. Napravo od něj se nachází čtvrtá dvojitá a lomená v chevron platforma, zatímco nalevo od něj, proti vesnici La Trinité, se nachází ultimátní platforma, která, sama, je přístupná mírným svahem. Zleva této poslední, lze použít obchůzkovou cestu překrývající skarpu, která cesta nás povede ke dvěma dalším distinctním místnostem, příležitostným magacínům nebo strážním místnostem. Vracejíce se po svých krocích, dosáhneme tunelové chodby vedoucí z nádvoří důstojnického pavilonu k tomu kasáren vojska. Zde se nachází kuchyně. Pec, modelu nám neznámého, ač ve velmi dobrém zdánlivém stavu zachování a zdající se schopna uvést do provozu, zůstává neidentifikovatelná. Žel, její výrobní štítek je příliš degradován, aby byl čitelný: P(F ?)RA ? ? a OSS z Paříže. Nemáme vzpomínku na setkání s něčím podobným. Nepodařilo se nám vypátrat dokument specifikující velikost její posádky ani její výzbroje, nicméně můžeme odhadnout první na ± 320 mužů a druhou na 10 hradebních děl, 4 flankovacích děl +, eventuálně, 2 nebo 3 hladkých moždířů. Návštěvována námi v dubnu 2008, tvrz je vlastnictvím Generální rady a hostí stejně sympatické jako družné stádo koz. Střelecký klub okupuje kůlnu na glacisech a spolek zdá se mít činnosti více méně divadelní v patře kasáren, kde rytířský sál s plechovými brněním a erbem Bradavic, školy kouzelníků Harryho Pottera, dávají těmto prostorám dobrodružně-středověký neobvyklý ráz, aniž by však, a to je třeba zdůraznit, je poškozovaly. Přístup k této síni se uskutečňuje schodištěm, jehož dvě ramena se spojují v jediné na rubu stoupání. Stav zachování této tvrze je ohromující a je třeba si přát, aby jednou přitáhla pozornost odpovědných za dědictví. Na jejích glacisech, před vstupem, po druhé světové válce se nacházelo několik postavení pro protiletadlová děla. Tato postavení nyní zmizela, což není případ hrozné monolitické kasárny, strohého rovnoběžnostěnu, pravého nádoru v krajině. Pod jižním frontem tvrze byl vyhlouben skalní úkryt (viz samostatný článek) bez navázání spojení s ní. Jak naznačují dvě různé zmínky na frontonu vstupu, lze se setkat s jejím jménem psaným "Drette" nebo také "Drète". Podoba zachovaná k nadpisu současného článku je ta z vydání 2002 mapy I.G.N. 1/25 000. Přístup k tvrzi je ohrazen; je zde vrátnice ve staré strážnici a jakákoliv návštěvní žádost musí být adresována písemně Generální radě Alpes-Maritimes.