Rideau défensif des Hauts de Meuse, 1876-1878. 380 m/alt. Dénommé fort Stengel. 719 hommes et 45 pièces dont deux sous tourelle Mougin Mle 1876. Avec ses missions tous azimuts, on s’attendrait plutôt à trouver ici un fort d’arrêt type, de forme carrée. En effet, il domine la plaine de la Woëvre au-delà de laquelle l’ennemi fourbissait ses armes. Une centaine de mètres en contrebas, au nord, le défilé de Marbotte constituait une dangereuse trouée dans la barrière naturelle des Hauts de Meuse. Au sud et 130 m en contrebas, une autre trouée, celle de Lérouville, où les pressions économiques finirent par avoir raison du refus catégorique des militaires d’y faire passer une voie ferrée, devait impérativement être défendue. À l’ouest enfin, le nœud ferroviaire de Lérouville (distant d’un peu plus de 7000 m) et plusieurs ponts sur la Meuse requéraient surveillance et protection. Ainsi, contre toute attente, c’est un fort trapézoïdal que l’on allait construire sur cette hauteur de première importance ; un trapèze pourvu d’une courtine sur son plus grand front. D’ordinaire, ce plus grand front constitue la gorge ; ici, il fait face à l’Allemagne. La gorge, déterminée par la présence de l’entrée du fort, sera le petit flanc sud de l’ouvrage, tandis que la tête du trapèze regarde la Meuse. Cette singularité va conditionner les aménagements du fort et en faire un des plus atypiques de tout le système Séré de Rivières. Commençons par la défense du périmètre. Les organes de flanquement du fossé, un aileron au saillant I et une caponnière double au saillant II font face à la Woëvre, donc, sont susceptibles d’être atteints même par des pièces dont le tir tendu mettrait à profit la longueur des fossés pour taper dans leur embrasures. Ces organes sont disposés comme si l’on attendait l’attaque principale à revers, soit côté Meuse. La base du trapèze quant à elle semble dépourvue de toute défense, d’autant plus que l’escarpe apparaît attachée Il semble aberrant sinon impossible de laisser ce fossé non flanqué. Les flancs de la courtine de ce front III-IV sont aussi dominés par ce qu’un des plans consultés détermine comme étant des casemates à tir indirect, à savoir une proche du saillant III dirigée vers la trouée de Lérouville et deux côté saillant IV sur le village de Saint-Agnant-sous-les-Côtes. Selon nous ce plan est erroné et il ne s’agit de rien d’autre que d’une défense à tirs croisés identiques à celle initiale du fort voisin, Gironville, défense s’effectuant depuis les devants de casemates servant d’abris de pièces. Malheureusement, les combats de 1914 ont pratiquement détruit ces trois casemates dont seules les voûtes de deux d’entre-elles sont encore visibles. Ceci étant leur utilisation comme casemate à tir indirect aurait probablement été possible. Malgré tout, cette profusion de telles casemates nous paraît d’autant plus incongrue que la fiche technique du Génie, établie le 13 octobre 1880, ne renseigne que deux canons pour les armer. Une proposition d’armement pour 1909 préconise tout de même quatre mortiers de 22 c lisses et quatre autres de 15 c lisses (voire, en lieu et place, six de 15 c) mais rien n’indique qu’on les eût servi depuis ces casemates. Puisque nous en sommes à évoquer le périmètre, il convient de signaler que tous les plans qui nous sont parvenus déterminent l’angle sud-est du fort comme étant le saillant I. Pour notre part, nous restons fidèles au principe de la numérotation dans le sens des aiguilles d’une montre à partir du saillant le plus proche de la gauche de l’entrée du fort. Ainsi, "notre" saillant I correspond-t-il au saillant II des plans. Les canons sont disposés le long des différents fronts, mais seul le front I-II possède une réelle rue du rempart. Cette dernière desservait neuf traverses-abris dont quatre enracinées. Celles-ci sont à deux niveaux. Une telle proportion de traverses enracinées démontre bien que l’on s’attendait à recevoir des coups de toutes parts. Face à la Woëvre, trois traverses-abris encadraient quatre plates-formes de tir au saillant IV et, au-dessus de la courtine, nous trouvons deux couples de casemates à tir direct. Les petits côtés, chargés de la défense des trouées, sont chacun dotés d’une casemate à tir indirect (toujours selon le même plan) et de deux traverses-abris face au sud et trois face au nord. Presque dans le prolongement du tunnel de l’entrée, deux casemates à tir indirect (réelles celles-là !), braquées sur le hameau de Marbotte sont accolées. Le centre du fort, sur la longueur, comprend quatre axes parallèles. De gauche à droite lorsque l’on fait face à l’entrée, nous avons la rue du rempart du front I-II, longée à sa droite par le prolongement du tunnel de l’entrée, prolongement concrétisé par quatre longs passages enracinés dont le dernier débouche à proximité de la gaine de descente à la caponnière double. Ensuite, pratiquement selon la grande médiane du fort, une galerie totalement couverte reliant les deux casemates à tir indirect (?) des petits flancs en côtoyant deux magasins à poudre (pour une contenance totale de 143.000 kg), le casernement, la boulangerie, les cuisines et l’accès au poste de communications optiques. Enfin, un dernier axe enfile les quatre cours du casernement, allant à son terme butter sur une traverse-abri du font III-IV. Trois de ces cours sont triangulaires. Il s’agit des n° 1, 3 et 4 ou, selon les plans 1, 3 et 5. En effet, une série de chambrées prévues entre les deux cours triangulaires nord semble n’avoir jamais été concrétisée et la cour devant la précéder n’étant qu’embryonnaire est comptabilisée ou pas. De fait, à la mobilisation 1914, la capacité de logement, déficitaire, obligera à envoyer une partie de la garnison aller loger dans les forts voisins. Ces cours, on les aurait pensées en puits de lumière avec dispositif d’occultation, mais il n’en est rien. Les berceaux des voûtes en plein cintre des chambrées sont soulignés en façade par un arc de pierres taillées. Les bâtisseurs ont eu le bon goût de garnir ces façades avec des fenêtres à arcs brisés conférant aux lieux une ambiance de cloître gothique. Hasard des évènements, les dimanches d’août et septembre1914, on y célébra des messes. Outre l’aspect éminemment esthétique de la chose, il convient de souligner que cette option est unique dans tout le système Séré de Rivières. Il ne fallut pas attendre longtemps avant de voir le fort connaître ses premières modifications. Bien que prévue dès l’origine, ce n’est qu’en 1881-1882 que la tourelle Mougin Mle 1876, prendra la place des trois traverses orientées vers la Woëvre, au saillant IV. Il s’agit de la quatorzième, sur un total de vingt-cinq, dont la fortification française se verra dotée. C’est dire si la position de Liouville était jugée importante. D’autres indices n’auront de cesse de le rappeler par la suite. D’abord deux magasins seront creusés profondément sous la contrescarpe du front de gorge et non loin du saillant III. Ensuite, entre 1905 et 1910, le saillant III sera pourvu d’une tourelle de 75 Mle 05, le saillant II recevra une tourelle de mitrailleuses, chaque organe étant doublé d’un observatoire cuirassé, tout comme la tourelle Mougin d’ailleurs. La défense du périmètre fut repensée. L’aileron du saillant I fut renforcé par une couche de béton le recouvrant mais aussi remplaçant la maçonnerie de son flanc. On substitua à la caponnière double un coffre double de contrescarpe auquel on accédait par un puits avec escalier métallique hélicoïdal situé en avant de la tourelle de mitrailleuses. Un coffre simple de contrescarpe (1909) prit place au saillant III. Ce coffre ne semble pas avoir été relié dès l’origine au massif par galerie souterraine, exactement comme on peut encore le voir aux forts d’Haudainville ou de Bessoncourt. On y accédait alors par une porte en façade. Aujourd’hui, une galerie s’ouvre dans le flanc de la gaine avec escaliers descendant dans le magasin de contrescarpe nord et, de là, en prenant soin de ne pas tomber dans un puits résultant des travaux souterrains en 1917, on peut gagner l’intérieur du coffre. Ce dernier possède encore les marquages des hausses pour le canon-revolver et le projecteur se trouve dans le local flanquant la façade. Ce coffre étant insuffisant pour battre la totalité du front III-IV, le flanc droit de la courtine se vit aussi doté d’un coffre, aujourd’hui effondré. Ainsi, avec le fort du Bois d’Oye, Liouville est-il le seul ayant la défense d’un front confiée complémentairement à la fois à un coffre de contrescarpe et à un coffre de courtine. Un projet plus ambitieux prévoyait une tourelle de mitrailleuses et un abri de piquet bétonné à chaque saillant, deux coffres de courtine croisant leurs feux, le remplacement de la caponnière de gorge par un coffre, une grande caserne bétonnée sous l’escarpe de gorge et une tourelle de 75 ou de 155 au saillant II. Toutes ces modifications eussent supprimé les cours triangulaires et leur remarquable esthétique ne nous serait parvenue que très partiellement à raison d’une seule façade sur trois. En revanche, la casemate à tir indirect (?) de la gorge sera totalement modifiée. On lui greffera le puits de l’observatoire cuirassé de la tourelle Mougin, mais aussi son embrasure sera remplacée par un escalier-rampe descendant jusqu’à la nouvelle entrée de guerre. Cette entrée de guerre, s’ouvrant à la droite de l’entrée du temps de paix, est jouxtée d’un local depuis lequel un créneau bétonné enfile le chemin d’accès au fort. Pour ce qui est de l’autre casemate, celle du petit flanc nord, on trouve en lieu et place une traverse-abri normale, tant et si bien que nous nous demandons aussi si le plan du fort avant modernisations que nous avons consulté ne nous abuse pas. Cette traverse est aujourd’hui effondrée et toute vérification in situ s’avère impossible. Outre l’armement sous cuirassements, en 1909, on trouvait au fort 5 x 155 L, 10 x 120 L, 7 x 95 mm et 9 x 90 mm + les pièces de flanquement et celles sous cuirassements ce qui, pour un fort modernisé, est énorme. Rappelons que de tous les forts du rideau des Hauts de Meuse, il sera le seul pour lequel il sera estimé utile de procéder aux dépenses considérables que représentent des cuirassements. La tourelle Mougin sera abaissée non de quatre mètres à l’instar de celles de Pont-Saint-Vincent et de Frouard, mais de deux mètres et ce, en 1909-1910. Le saillant I se verra pourvu d’un abri de piquet bétonné. Nous n’avons pu y avoir accès pour le confirmer, mais il est possible qu’il ait été prévu pour recevoir, à terme, une tourelle de mitrailleuse. Août 1914 empêchera ce dessein. L’Histoire du fort commence néanmoins bien avant. En effet, dès les années 1890, il sera le théâtre des combats de "La guerre de demain – la guerre de forteresse" du capitaine Danrit (anagramme de Driant). La lecture de cette fiction avant-gardiste se révèle dans ses grandes lignes plus que prémonitoire. Il prédira la mise hors service de la tourelle Mougin, la vulnérabilité des pièces à ciel ouvert, la nécessité de creuser des abris plus profonds, les difficultés de communiquer avec l’arrière, etc. Les assauts d’infanterie, le franchissement des fossés et la résistance pied à pied dans le fort imaginés par Danrit ne se concrétiseront toutefois pas. À la mobilisation d’août 1914, un peu plus de 700 hommes gagnent le fort. Celui-ci sera sévèrement bombardé du 22 septembre au 16 octobre 1914 par du calibre allant jusqu’au 305 mm. Le magasin à poudre nord sera défoncé, tout comme le poste optique casematé ; bon nombre de traverses-abris et de casemates logement (surtout celles des cours 2 à 4) seront percées. Le coffre double sera atteint de plein fouet dans sa partie gauche. La tourelle Mougin sera rapidement avariée mais continuera le combat avec un seul canon jusqu’à ce qu’un obus de 305 mm ne pénètre sous l’avant-cuirasse et explose à l’intérieur, le 28 août. Le personnel de la tourelle de 75 se couvrira de gloire malgré plusieurs tués et de gros soucis avec le mécanisme d’éclipse. La tourelle sera bloquée le 29 août par un coup direct de 305 mm. Le fort sera alors évacué mais jamais l’Allemand n’y prit pied. Il ne sera mis hors de portée des canons ennemis qu’après la réduction du saillant de Saint-Mihiel, en septembre 1918. Pendant la première guerre, le poste optique sera transformé en un observatoire en béton ; un vaste réseau de galeries courra sous tout le fort, d’un magasin de contrescarpe à l’autre en passant par un réduit anti-gaz (à peine ébauché), des diverticules joignant les coffres de contrescarpe et une lointaine issue au sud-ouest. Le coffre double allait voir ses murs épaissis intérieurement d’un bon mètre, ne laissant au centre qu’un passage de 120 cm à peine. Curieusement, ce renforcement latéral s’arrête à 60 cm du plafond. Même les creux des ménisques détachés par les impacts n’ont pas été réparés. Après guerre, le fort allait être oublié de tous, les lieux de misère et de gloire étant probablement trop nombreux pour qu’on les entretienne tous. En 1938, la calotte et la chambre de tir de la tourelle de mitrailleuses furent prélevées et remontées sur un bloc bétonné coiffant le bastion de la Reine de la citadelle de Verdun. Ensuite,…rien. Rien jusqu’à ce qu’un Charentais s’éprenne des lieux pour lesquels il quitta travail et famille. Jackie Bruneteau obtînt de la commune, propriétaire, de pouvoir loger au fort. Il fut la véritable âme qui amena la renaissance du fort, de ses murs, mais aussi du souvenir de ses défenseurs. Décédé prématurément en 1992, Bruneteau réussit néanmoins à insuffler la volonté de préserver ce patrimoine. Ce fut lui qui, en 1988, créa l’association qui gère, aujourd’hui encore, ce fort unique entre tous. Lors de nos visites de mai 1994, décembre 2007 et juin 2008, nous avons relevé quelques détails : le magasin à poudre sud, seul subsistant, est de forme ogivale et entièrement doublé par une cloison interne de briques de terre cuite s’accrochant sur des moellons saillants de la voûte. Vu les terribles bombardements subis, il est quasi miraculeux que ce magasin soit toujours intact. Une fontaine (ainsi baptisée dans les témoignages des survivants) en forme de demi-cercle, superbement voûtée, avec un gros plot central, nous a intrigué et nous intrigue encore. Nous n’en connaissons pas d’équivalent. De même, à proximité de la cour 1 trouve-t-on un lavabo carré, de 275 cm de côté, haut de 88 cm avec un creux de 170 cm sur 75 cm de haut lequel est jouxté par une curieuse cheminée. Les témoignages prétendent que cette cheminée servait à chauffer des briques réfractaires que l’on plaçait ensuite dans le lavabo avant des les recouvrir d’eau. Ainsi, la troupe bénéficiait d’eau tiède pour ses ablutions. Ce dispositif aussi est unique. Plus loin, à proximité de la boulangerie (un four de 280 rations), on trouve un autre conduit vertical en briques de terre cuite. Un escalier donne accès à sa partie inférieure. À mi-hauteur, des supports latéraux semblent destinés à recevoir une plaque horizontale. Serait-ce là un lieu destiné à faire lever les pâtes ? Nous n’avons pas rencontré d’équivalent ailleurs. Notons au passage que la fiche technique du Génie déjà citée évoque un second four pour 120 rations, four que nous n’avons pu localiser. Certaines arrêtes de voûtes sont soulignées par des maçonneries de moellons en chevrons formant des arcs incomplets mais du plus bel effet ; artifice architectural très rare repéré aussi au fort de la Malmaison. Plusieurs rotondes sont autant de superbes réalisations ; nombreux sont les détails intéressants : occuli, puits, baies, escaliers, on croirait presque qu’un concours de Compagnons bâtisseurs fut organisé pour sortir ce fort de terre. Toujours au rang des curiosités, relevons les configurations particulières des trois blocs des tourelles. Celle de mitrailleuses a un arc gradué peint en noir sous ses voussoirs. Celle de 75 est la seule dont l’étage intermédiaire soit accessible par une échelle fixée au mur. Sa calotte porte les stigmates de l’impact d’un projectile de gros calibre (305 mm ?). Après son explosion, la tourelle Mougin fut comblée avec du béton, mais un couloir de circulation fut maintenu au niveau des galets de roulement, couloir menant à un observatoire ménagé par-dessus les affûts et arasé depuis. Aujourd’hui on se retrouve donc devant une masse de béton dont saillent les volées des canons (découpées au chalumeau), les flasques des affûts et une partie de l’ossature de la partie mobile. Son observatoire cuirassé porte la trace d’une charge creuse U.S., témoignant d’un essai réalisé en 1944 comme on en trouve à Toul et à Verdun. Il convient, enfin, de souligner que les casemates à tir direct du front III-IV ont conservé leur supports d’écouvillons ; en revanche, seule une d’entre-elles est à peu près intacte. Les magasins de contrescarpe sont en bon état même s’ils ont été outrageusement ferraillés. Un des petits ateliers de chargement du magasin sud a été transformé en citerne et le sol montre des traces de voies ferrées à écartement de 40 cm, voies sur lesquelles des socles de machinerie ont parfois été coulés. Nous retiendrons aussi, face aux murs extérieurs des sas des grands locaux de stockage de poudre, des niches en maçonneries de briques avec un important évidement par-dessous, dispositif dont nous ne nous expliquons pas le rôle. Si deux escaliers permettent, de façon classique, de joindre le magasin nord, en revanche, le magasin sud n’est plus accessible que via un puits vertical avec chicane. Le réseau de galeries permettant de passer d’un magasin à l’autre par-dessous le fort est encore praticable mais pour combien de temps ? De nombreux étais, gorgés d’humidité, ne retiennent plus rien et les parties bétonnées se limitent aux passages sous les fossés pour l’accès aux coffres de contrescarpe. Le fort possédait sur ses glacis quatre positions de batterie préparées dès le temps de paix ainsi qu’une annexe avec la batterie de Saint-Agnant. On peut, paradoxalement, écrire que le fort de Liouville est beau d’être partiellement détruit. Tout aussi paradoxalement, ce fort vit. Il exhale une Histoire riche et glorieuse. Les gens de l’association font leur possible avec des moyens dérisoires. Ils restaurent ce qu’ils peuvent (maçonneries de l’escarpe de gorge, réfection du pont roulant escamotable de l’entrée, etc.) mais aussi et surtout perpétuent ce que sans nul doute les anciens, en ce compris Jackie, auraient souhaité : la Mémoire. Le réseau 17, les magasins de contrescarpe et les coffres sont fermés pour les Chiroptères, soit, mais que cela ne freine pas le pèlerin ; si une des plus longues notices de cet index est consacrée à ce fort, le hasard n’y est pour rien. Il faut visiter Liouville tout comme le musée et l’église de Marbotte.

Verteidigungswall der Hauts de Meuse, 1876–1878. 380 m ü. M. Genannt Fort Stengel. 719 Mann und 45 Geschütze, darunter zwei unter dem Turm Mougin Mle 1876. Mit seinen Rundum-Missionen würde man hier eher ein typisches, quadratisches Sperrfort erwarten. Tatsächlich dominiert es die Woëvre-Ebene, jenseits derer der Feind seine Waffen schärfte. Hundert Meter tiefer, im Norden, stellte der Marbotte-Pass eine gefährliche Lücke in der natürlichen Barriere der Hauts de Meuse dar. Im Süden und 130 m tiefer lag eine weitere Lücke, die von Lérouville, wo der wirtschaftliche Druck schließlich die kategorische Weigerung des Militärs überwand, eine Eisenbahnlinie zu bauen. Schließlich mussten im Westen der Eisenbahnknotenpunkt Lérouville (etwas mehr als 7000 m entfernt) und mehrere Brücken über die Maas überwacht und geschützt werden. Entgegen aller Erwartungen sollte daher auf dieser wichtigen Anhöhe ein trapezförmiges Fort errichtet werden; ein Trapez mit einer Kurtine an seiner größten Front. Normalerweise bildet diese größte Front die Schlucht; hier ist sie Deutschland zugewandt. Die Schlucht, die durch den Eingang des Forts bestimmt wird, bildet die kleine Südflanke des Bauwerks, während der Kopf des Trapezes der Maas zugewandt ist. Diese Besonderheit wird die Entwicklung des Forts bestimmen und es zu einem der untypischsten des gesamten Séré-de-Rivières-Systems machen. Beginnen wir mit der Perimeterverteidigung. Die flankierenden Organe des Grabens, ein Flügel am Frontbogen I und eine Doppelkaponniere am Frontbogen II, sind der Woëvre zugewandt und können daher selbst von Geschützen getroffen werden, deren direktes Feuer die Länge der Gräben ausnutzen würde, um ihre Schießscharten zu treffen. Diese Orgeln sind so angeordnet, als ob der Hauptangriff von hinten, also von der Maasseite, erwartet würde. Die Basis des Trapezes wiederum scheint frei von jeglicher Verteidigung zu sein, zumal die Böschung daran angrenzt. Es erscheint absurd, wenn nicht unmöglich, diesen Graben unflankiert zu lassen. Die Flanken der Kurtine dieser Front III-IV werden zudem von Kasematten dominiert, die laut einem der konsultierten Pläne indirektes Feuer darstellen, nämlich eine in der Nähe des Bogens III, die auf die Lücke von Lérouville gerichtet ist, und zwei auf der Seite des Bogens IV auf das Dorf Saint-Agnant-sous-les-Côtes. Unserer Meinung nach ist dieser Plan fehlerhaft und stellt nichts anderes dar als eine Kreuzfeuerverteidigung, identisch mit der ursprünglichen im benachbarten Fort Gironville, eine Verteidigung, die von der Front der als Geschützbunker dienenden Kasematten aus durchgeführt wurde. Leider wurden diese drei Kasematten bei den Kämpfen von 1914 praktisch zerstört, von denen nur noch die Gewölbe von zweien sichtbar sind. In diesem Fall wäre ihre Nutzung als Kasematten mit indirektem Feuer wahrscheinlich möglich gewesen. Trotz allem erscheint uns diese Vielzahl solcher Kasematten umso unpassender, als das am 13. Oktober 1880 erstellte technische Blatt der Ingenieure nur zwei Geschütze zu ihrer Bewaffnung auflistet. Ein Bewaffnungsvorschlag aus dem Jahr 1909 empfiehlt zwar vier Glattrohrmörser des Kalibers 22 c und vier weitere des Kalibers 15 c (oder sogar sechs des Kalibers 15 c), aber es gibt keinen Hinweis darauf, dass sie von diesen Kasematten aus eingesetzt wurden. Da wir uns mit dem Umfang befassen, sei darauf hingewiesen, dass alle uns überlieferten Pläne die südöstliche Ecke des Forts als Frontlinie I festlegen. Wir bleiben dem Prinzip der Nummerierung im Uhrzeigersinn, beginnend mit der Frontlinie links vom Forteingang, treu. Somit entspricht „unsere“ Frontlinie I der Frontlinie II auf den Plänen. Die Geschütze sind entlang der verschiedenen Fronten angeordnet, aber nur die Front I-II weist eine echte Wallstraße auf. Letztere bediente neun geschützte Traversen, von denen vier verschanzt waren. Diese liegen auf zwei Ebenen. Ein solcher Anteil verschanzter Traversen zeigt deutlich, dass die Menschen damit rechneten, von allen Seiten beschossen zu werden. Gegenüber der Woëvre umrahmten drei geschützte Traversen vier Feuerplattformen am Frontbogen IV und über der Kurtine befinden sich zwei Paare von Kasematten für direktes Feuer. Die kurzen Seiten, die der Verteidigung der Lücken dienten, sind jeweils mit einer Kasematte für indirektes Feuer (immer nach demselben Plan) und zwei nach Süden und drei nach Norden ausgerichteten Schutztraversen ausgestattet. Fast in der Verlängerung des Eingangstunnels sind zwei Kasematten für indirektes Feuer (echte!) angebracht, die auf den Weiler Marbotte gerichtet sind. Das Zentrum des Forts umfasst seiner Länge nach vier parallele Achsen. Von links nach rechts, wenn wir auf den Eingang blicken, sehen wir die Wallstraße der Front I-II, die auf der rechten Seite durch die Verlängerung des Eingangstunnels begrenzt wird, eine Verlängerung, die durch vier lange, verwurzelte Gänge materialisiert wird, von denen der letzte in der Nähe des Abstiegsschachts zur Doppelkaponniere mündet. Dann verbindet praktisch entlang der breiten Mittellinie des Forts eine vollständig überdachte Galerie die beiden Kasematten für indirektes Feuer (?) an den kleinen Flanken neben zwei Pulvermagazinen (mit einer Gesamtkapazität von 143.000 kg), den Kasernen, der Bäckerei, den Küchen und dem Zugang zum optischen Kommunikationsposten. Schließlich verläuft eine letzte Achse durch die vier Höfe der Kasernen und grenzt schließlich an eine Schutztraverse der Font III-IV. Drei dieser Höfe sind dreieckig. Dies sind die Nummern 1, 3 und 4 oder, je nach Plänen, 1, 3 und 5. Tatsächlich scheint eine Reihe von Kasernen, die zwischen den beiden nördlichen dreieckigen Höfen geplant waren, nie realisiert worden zu sein, und der davor liegende Hof, der sich noch im Anfangsstadium befand, wird gezählt oder nicht. Tatsächlich zwang die unzureichende Unterkunftskapazität bei der Mobilmachung von 1914 dazu, einen Teil der Garnison in die benachbarten Forts zu schicken. Man hielt diese Höfe für Lichtschächte mit Verdunkelungsvorrichtung, was jedoch nicht der Fall ist. Die Tonnengewölbe der Kaserne werden an der Fassade durch einen Bogen aus behauenem Stein hervorgehoben. Die Erbauer bewiesen den guten Geschmack, diese Fassaden mit Spitzbogenfenstern zu schmücken, die dem Ort eine gotische Klosteratmosphäre verleihen. Zufällig wurden dort an den Sonntagen im August und September 1914 Messen gefeiert. Neben dem überaus ästhetischen Aspekt ist zu beachten, dass diese Option im gesamten System von Séré de Rivières einzigartig ist. Es dauerte nicht lange, bis das Fort seine ersten Umbauten erfuhr. Obwohl von Anfang an geplant, nahm der Mougin-Turm Mle 1876 erst 1881-1882 den Platz der drei Querpfeiler gegenüber der Woëvre am Frontbogen IV ein. Dies war der vierzehnte von insgesamt fünfundzwanzig, mit denen die französischen Befestigungsanlagen ausgestattet wurden. Dies zeigt, wie wichtig die Position von Liouville war. Andere Hinweise sollten uns später noch daran erinnern. Zunächst wurden tief unter der Kontereskarpe der Schluchtfront und unweit von Frontbogen III zwei Magazine gegraben. Dann, zwischen 1905 und 1910, wurde Frontbogen III mit einem 75 Mle 05-Turm ausgestattet, Frontbogen II erhielt einen Maschinengewehrturm, wobei jedes Organ durch einen gepanzerten Beobachtungsposten verdoppelt wurde, genau wie der Turm von Mougin. Die Perimeterverteidigung wurde neu konzipiert. Der Flügel von Frontbogen I wurde durch eine ihn bedeckende Betonschicht verstärkt, wobei jedoch auch das Mauerwerk an seiner Flanke ersetzt wurde. Die doppelte Kaponniere wurde durch ein doppeltes Kontereskarpengewölbe ersetzt, das über einen Schacht mit einer Wendeltreppe aus Metall vor dem Maschinengewehrturm zugänglich war. Bei Frontbogen III wurde ein einfaches Kontereskarpengewölbe (1909) installiert. Dieses Gewölbe scheint nicht von Anfang an durch einen unterirdischen Gang mit dem Massiv verbunden gewesen zu sein, wie man es noch in den Forts von Haudainville oder Bessoncourt sehen kann. Der Zugang erfolgte damals über eine Tür an der Fassade. Heute öffnet sich an der Seite des Schachts ein Gang mit einer Treppe, die zum nördlichen Kontekarpenmagazin hinunterführt. Von dort aus gelangt man ins Innere des Gewölbes, wobei man darauf achten muss, nicht in einen Schacht zu fallen, der bei den unterirdischen Arbeiten von 1917 entstanden ist. Dort sind noch die Kimmenmarkierungen der Revolverkanone zu sehen, und der Suchscheinwerfer befindet sich im Raum neben der Fassade. Da dieses Gewölbe nicht ausreichte, um die gesamte III-IV-Front zu besiegen, wurde auch die rechte Flanke der Kurtine mit einem Gewölbe ausgestattet, das inzwischen eingestürzt ist. Somit ist Liouville neben dem Fort Bois d'Oye das einzige Fort, dessen Front sowohl durch ein Kontekarpengewölbe als auch durch eine Kurtine verteidigt werden konnte. Ein ehrgeizigeres Projekt sah einen Maschinengewehrturm und einen Betonbunker an jedem Frontvorsprung, zwei Kurtinengewölbe, die ihr Feuer kreuzen, den Ersatz der Schluchtkaponniere durch ein Gewölbe, eine große Betonkaserne unter der Schluchtböschung und einen 75- oder 155-Geschützturm am Frontvorsprung II vor. All diese Änderungen hätten die dreieckigen Höfe beseitigt, und ihre bemerkenswerte Ästhetik wäre uns nur sehr teilweise erhalten geblieben, nämlich von jeder dritten Fassade. Andererseits wird die Kasematte für indirektes Feuer (?) der Schlucht vollständig verändert. Der Schacht des Panzerobservatoriums des Mougin-Turms wird daran angebaut, aber auch seine Schießscharte wird durch eine Treppenrampe ersetzt, die zum neuen Kriegseingang hinabführt. An diesen Kriegseingang, der sich rechts vom Friedenseingang öffnet, schließt sich ein Raum an, von dem aus eine Betonzinnenmauer die Zufahrtsstraße zum Fort durchzieht. Was die andere Kasematte betrifft, die der kleinen Nordflanke, so finden wir an ihrer Stelle einen normalen Schutzübergang, so dass wir uns auch fragen, ob der Plan des Forts vor den Modernisierungen, den wir konsultiert haben, uns nicht in die Irre führt. Dieser Traverse ist inzwischen eingestürzt, und eine Überprüfung vor Ort ist nicht mehr möglich. Zusätzlich zur Bewaffnung unter der Panzerung enthielt das Fort 1909 5 x 155 L, 10 x 120 L, 7 x 95 mm und 9 x 90 mm + die Flankengeschütze und die unter der Panzerung, was für ein modernisiertes Fort enorm ist. Erinnern wir uns daran, dass es von allen Forts im Kurtinengürtel der Hauts de Meuse das einzige sein wird, für das es als sinnvoll erachtet wird, die beträchtlichen Kosten zu tragen, die eine Panzerung mit sich bringt. Der Turm von Mougin wird nicht um vier Meter abgesenkt wie die von Pont-Saint-Vincent und Frouard, sondern um zwei Meter, und zwar in den Jahren 1909-1910. Frontbogen I wird mit einem Betonbunker ausgestattet. Wir konnten keinen Zugang erhalten, um dies zu bestätigen, aber es ist möglich, dass dort eventuell ein Maschinengewehrturm untergebracht werden sollte. Der August 1914 vereitelte diesen Plan. Die Geschichte des Forts beginnt jedoch schon viel früher. Tatsächlich ist es ab den 1890er Jahren Schauplatz der Kämpfe in „Der Krieg von Morgen – Festungskrieg“ von Hauptmann Danrit (ein Anagramm von Driant). Beim Lesen dieser avantgardistischen Fiktion erweist sich diese in ihren Grundzügen als mehr als vorausschauend. Er sagt die Stilllegung des Mougin-Turms voraus, die Verwundbarkeit der offenen Geschütze, die Notwendigkeit, tiefere Unterstände zu graben, die Schwierigkeiten bei der Kommunikation mit dem Hinterland usw. Die von Danrit erdachten Infanterieangriffe, das Überqueren von Gräben und der Mann-gegen-Mann-Widerstand im Fort blieben jedoch aus. Bei der Mobilmachung im August 1914 erreichten etwas mehr als 700 Mann das Fort. Dieses wird vom 22. September bis 16. Oktober 1914 mit Geschützen bis zu einem Kaliber von 305 mm schwer bombardiert. Das nördliche Pulvermagazin wird zerstört, ebenso wie der kasemattierte optische Posten. Zahlreiche Schutztraversen und Unterkunftskasematten (insbesondere die der Höfe 2 bis 4) werden durchbohrt. Der Doppelrumpf wird direkt auf seiner linken Seite getroffen. Der Turm von Mougin wird schnell beschädigt, kämpft jedoch mit einem einzigen Geschütz weiter, bis am 28. August eine 305-mm-Granate die Vorderpanzerung durchdringt und im Inneren explodiert. Das Personal des Turms 75 wird sich trotz mehrerer Tote und schwerwiegender Probleme mit dem Eclipse-Mechanismus mit Ruhm bekleckern. Der Turm wird am 29. August durch einen direkten Treffer von 305 mm blockiert. Das Fort wird dann evakuiert, aber die Deutschen konnten dort nie Fuß fassen. Erst nach der Reduzierung des Frontbogens von Saint-Mihiel im September 1918 geriet es außer Reichweite feindlicher Geschütze. Während des Ersten Weltkriegs wird der optische Posten in ein Observatorium aus Beton umgewandelt. Ein ausgedehntes Netz von Galerien sollte unter dem gesamten Fort verlaufen, von einem Konteskarpenmagazin zum anderen, durch eine gasdichte Redoute (kaum skizziert), Divertikel, die die Konteskarpengewölbe verbanden, und einen weit entfernten Ausgang nach Südwesten. Die Wände des Doppelgewölbes sollten innen um gut einen Meter verstärkt werden, sodass in der Mitte nur ein kaum 120 cm breiter Durchgang blieb. Kurioserweise endete diese seitliche Verstärkung 60 cm unter der Decke. Selbst die durch die Einschläge abgelösten Vertiefungen der Menisken wurden nicht repariert. Nach dem Krieg geriet das Fort in allgemeine Vergessenheit, da die Orte des Elends und des Ruhms wahrscheinlich zu zahlreich waren, um sie alle zu erhalten. 1938 wurden Kappe und Schusskammer des Maschinengewehrturms entfernt und auf einem Betonblock wieder aufgebaut, der die Bastion der Königin der Zitadelle von Verdun krönte. Dann… nichts. Nichts, bis sich ein Mann aus der Charente in diesen Ort verliebte und seinen Job und seine Familie dafür aufgab. Jackie Bruneteau erhielt von der Gemeinde, der Eigentümerin, die Erlaubnis, im Fort zu wohnen. Er war der wahre Geist, der die Wiedergeburt des Forts, seiner Mauern, aber auch der Erinnerung an seine Verteidiger ermöglichte. Obwohl er 1992 vorzeitig starb, gelang es Bruneteau, den Wunsch zu wecken, dieses Erbe zu bewahren. Er war es, der 1988 den Verein gründete, der dieses einzigartige Fort noch heute verwaltet. Bei unseren Besuchen im Mai 1994, Dezember 2007 und Juni 2008 fielen uns einige Details auf: Das südliche Pulvermagazin, das einzige noch erhaltene, hat einen spitzbogigen Grundriss und ist vollständig mit einer inneren Trennwand aus Terrakottaziegeln ausgekleidet, die an den vorspringenden Trümmern des Gewölbes befestigt ist. Angesichts der schrecklichen Bombardierungen grenzt es an ein Wunder, dass dieses Magazin noch intakt ist. Ein halbkreisförmiger Brunnen (so genannt in den Berichten von Überlebenden), prächtig gewölbt und mit einer großen Mittelsäule, faszinierte und fasziniert uns noch immer. Uns ist kein vergleichbares Exemplar bekannt. Ähnlich verhält es sich in der Nähe von Hof 1: Ein quadratisches Waschbecken mit einer Kantenlänge von 275 cm und einer Höhe von 88 cm, mit einer 170 x 75 cm hohen Vertiefung, an die sich ein kurioser Kamin anschließt. Berichten zufolge diente dieser Kamin zum Erhitzen von feuerfesten Ziegeln, die dann in das Waschbecken gelegt und mit Wasser bedeckt wurden. So stand den Truppen lauwarmes Wasser für ihre Waschungen zur Verfügung. Auch diese Vorrichtung ist einzigartig. Weiter hinten, in der Nähe der Bäckerei (ein Ofen für 280 Rationen), befindet sich ein weiterer vertikaler Kanal aus Terrakotta-Ziegeln. Eine Treppe führt zu seinem unteren Teil. Auf halber Höhe scheinen seitliche Stützen für eine horizontale Platte vorgesehen zu sein. Könnte dies ein Ort sein, an dem der Teig aufgehen sollte? Wir haben nirgendwo sonst etwas Vergleichbares gefunden. Nebenbei sei erwähnt, dass das bereits zitierte technische Datenblatt der Ingenieure einen zweiten Ofen für 120 Rationen erwähnt, einen Ofen, den wir nicht lokalisieren konnten. Einige Gewölberänder sind durch fischgrätenförmiges Bruchsteinmauerwerk hervorgehoben, das unvollständige, aber sehr schöne Bögen bildet; ein sehr seltenes architektonisches Kunststück, das auch im Fort de la Malmaison zu finden ist. Mehrere Rotunden sind großartige Errungenschaften; es gibt viele interessante Details: Occuli, Brunnen, Erker, Treppen – man könnte fast glauben, dass ein Wettbewerb von Compagnons Bâtisseurs organisiert wurde, um dieses Fort vom Boden aufzurichten. Zu den Kuriositäten zählen auch die besonderen Konfigurationen der drei Turmblöcke. Der Maschinengewehrturm hat unter seinen Keilsteinen einen schwarz aufgemalten abgestuften Bogen. Der 75er ist der einzige, dessen Zwischenboden über eine an der Wand befestigte Leiter zugänglich ist. Seine Kappe weist die Narben des Einschlags eines großkalibrigen Projektils (305 mm?) auf. Nach seiner Explosion wurde der Mougin-Turm mit Beton ausgegossen, jedoch blieb auf Höhe der Walzen ein Umlaufkorridor erhalten, der zu einem über den Lafetten errichteten und inzwischen eingeebneten Observatorium führte. Heute stehen wir vor einer Betonmasse, aus der die Salven der Geschütze (mit einem Schweißbrenner durchtrennt), die Flansche der Lafetten und ein Teil des Rahmens des beweglichen Teils herausragen. Sein gepanzertes Beobachtungsdeck trägt die Spuren einer US-Hohlladung, die von einem 1944 durchgeführten Test zeugt, wie sie in Toul und Verdun gefunden wurden. Abschließend sei darauf hingewiesen, dass die Direktfeuerkasematten der III-IV-Front ihre Tupferhalter behalten haben; allerdings ist nur einer davon nahezu intakt. Die Kontereskarpenmagazine sind in gutem Zustand, auch wenn sie maßlos verschrottet wurden. Eine der kleinen Ladewerkstätten des südlichen Magazins wurde in eine Zisterne umgewandelt, und der Boden weist Spuren von 40-cm-Eisenbahnschienen auf, auf denen manchmal Maschinensockel gegossen wurden. Gegenüber den Außenwänden der Schleusen der großen Pulverlagerräume fallen außerdem gemauerte Nischen mit einer großen Aussparung darunter auf, deren Zweck wir nicht erklären können. Während traditionell zwei Treppen den Zugang zum nördlichen Magazin ermöglichen, ist das südliche Magazin heute nur noch über einen vertikalen Schacht mit Schikane zugänglich. Das Netz von Galerien, die den Durchgang von einem Magazin zum anderen unter dem Fort ermöglichen, ist noch nutzbar, aber wie lange noch? Viele durchnässte Stützen bieten keinen Halt mehr, und die Betonabschnitte beschränken sich auf Durchgänge unter den Gräben, die den Zugang zu den Kontereskarpengewölben ermöglichen. Das Fort verfügte über vier in Friedenszeiten errichtete Batteriestellungen auf seinem Glacis sowie einen Anbau mit der Batterie Saint-Agnant. Paradoxerweise könnte man sagen, das Fort von Liouville sei trotz seiner teilweisen Zerstörung schön. Ebenso paradox ist, dass dieses Fort weiterlebt. Es strahlt eine reiche und ruhmreiche Geschichte aus. Die Mitglieder des Vereins tun ihr Bestes mit bescheidenen Mitteln. Sie restaurieren, was sie können (Mauerwerk der Schluchtböschung, Reparatur des einziehbaren Brückenkrans am Eingang usw.), aber vor allem bewahren sie, was sich die Älteren, einschließlich Jackie, zweifellos gewünscht hätten: die Erinnerung. Netzwerk 17, die Lager der Kontereskarpe und die Kassen sind für die Chiroptera geschlossen, schön, aber lassen Sie sich davon nicht abschrecken; wenn einer der längsten Hinweise in diesem Index diesem Fort gewidmet ist, ist das kein Zufall. Liouville ist ein Muss, ebenso wie das Museum und die Kirche von Marbotte.

Verdedigingslinie van de Hauts de Meuse, 1876-1878. 380 m/hoogte. Fort Stengel genoemd. 719 manschappen en 45 kanonnen, waaronder twee onder de Mougin Mle 1876-toren. Met zijn veelzijdige missies zou men hier eerder een typisch stopfort verwachten, vierkant van vorm. Het domineert inderdaad de vlakte van de Woëvre, waarachter de vijand zijn wapens aan het scherpen was. Honderd meter lager, naar het noorden, vormde de Marbottepas een gevaarlijke kloof in de natuurlijke barrière van de Hauts de Meuse. Ten zuiden, 130 m lager, moest een andere kloof, die van Lérouville, verdedigd worden, waar economische druk uiteindelijk de categorische weigering van het leger om eenspoorlijn aan te leggen, overwon. Ten slotte, in het westen, vereisten het spoorwegknooppunt van Lérouville (iets meer dan 7000 m verderop) en verschillende bruggen over de Maas bewaking en bescherming. Zo moest er, tegen alle verwachtingen in, op deze belangrijke hoogte een trapeziumvormig fort worden gebouwd; een trapezium met een ringmuur aan de grootste front. Normaal gesproken vormt dit grootste front de kloof; hier is deze gericht op Duitsland. De kloof, bepaald door de aanwezigheid van de ingang van het fort, zal de kleine zuidelijke flank van de constructie vormen, terwijl de kop van de trapezium gericht is op de Maas. Deze bijzonderheid zal de ontwikkeling van het fort bepalen en het tot een van de meest atypische forten van het hele Séré de Rivières-systeem maken. Laten we beginnen met de perimeterverdediging. De flankerende delen van de gracht, een vleugel bij saillant I en een dubbele caponnière bij saillant II, zijn gericht op de Woëvre en kunnen daarom zelfs worden getroffen door kanonnen waarvan het directe vuur de lengte van de grachten zou benutten om hun schietgaten te raken. Deze organen zijn zo geplaatst alsof de hoofdaanval van achteren verwacht werd, dat wil zeggen vanaf de Maaszijde. De basis van de trapezium lijkt daarentegen verstoken van enige verdediging, vooral omdat de helling lijkt te zijn vastgehecht. Het lijkt absurd, zo niet onmogelijk, om deze gracht ongeflankeerd te laten. De flanken van de ringmuur van dit front III-IV worden ook gedomineerd door wat een van de geraadpleegde plannen aanwijst als indirecte vuurkazematten, namelijk één dicht bij saillant III gericht naar de Lérouville-kloof en twee aan de kant van saillant IV op het dorp Saint-Agnant-sous-les-Côtes. Naar onze mening is dit plan onjuist en is het niets anders dan een kruisvuurverdediging, identiek aan de oorspronkelijke bij het naburige fort Gironville, een verdediging uitgevoerd vanaf de voorkant van kazematten die als geschutsschuilplaatsen dienden. Helaas werden deze drie kazematten door de gevechten van 1914 vrijwel volledig verwoest, waarvan er slechts de gewelven van twee nog zichtbaar zijn. In dit geval zou hun gebruik als indirecte vuurkazematten waarschijnlijk mogelijk zijn geweest. Ondanks alles lijkt deze overvloed aan dergelijke kazematten ons des te meer incongruent, aangezien het technisch dossier van de Ingenieurs, opgesteld op 13 oktober 1880, slechts twee kanonnen vermeldt om ze te bewapenen. Een bewapeningsvoorstel uit 1909 beveelt desalniettemin vier 22-inch gladde mortieren en vier andere 15-inch gladde mortieren aan (of zelfs, in plaats daarvan, zes 15-inch), maar er is geen enkele aanwijzing dat ze vanuit deze kazematten werden gebruikt. Aangezien we de omtrek bespreken, moet worden opgemerkt dat alle plattegronden die tot ons zijn gekomen de zuidoosthoek van het fort als saillant I aanwijzen. Van onze kant blijven we trouw aan het principe van nummering met de klok mee vanaf de saillant die zich het dichtst links van de fortingang bevindt. Zo komt "onze" saillant I overeen met saillant II op de plattegronden. De kanonnen zijn langs de verschillende fronten opgesteld, maar alleen front I-II heeft een echte walstraat. Deze laatste bediende negen beschutte traversen, waarvan er vier ingesloten waren. Deze bevinden zich op twee niveaus. Een dergelijke verhouding van ingesloten traversen toont duidelijk aan dat men verwachtte van alle kanten beschoten te worden. Tegenover de Woëvre omlijstten drie beschutte traversen vier vuurplatforms op saillant IV en boven de ringmuur vinden we twee paar kazematten met direct vuur. De korte zijden, verantwoordelijk voor de verdediging van de openingen, zijn elk uitgerust met een indirecte vuurkazemat (altijd volgens hetzelfde plan) en twee beschutte traversen op het zuiden en drie op het noorden. Bijna in het verlengde van de ingangstunnel zijn twee indirecte vuurkazematten (echte!) bevestigd, gericht op het gehucht Marbotte. Het centrum van het fort, over de gehele lengte, bestaat uit vier parallelle assen. Van links naar rechts, als we naar de ingang kijken, zien we de omwallingstraat van front I-II, aan de rechterkant begrensd door het verlengde van de ingangstunnel, een verlenging die bestaat uit vier lange, wortelvormige gangen, waarvan de laatste uitkomt bij de afdaalschacht naar de dubbele caponnière. Vervolgens, praktisch langs de grote middenberm van het fort, verbindt een volledig overdekte galerij de twee indirecte vuurkazematten (?) op de kleine flanken, naast twee kruitmagazijnen (voor een totale capaciteit van 143.000 kg), de kazerne, de bakkerij, de keukens en de toegang tot de optische communicatiepost. Ten slotte loopt een laatste as door de vier binnenplaatsen van de kazerne en eindigt grenzend aan een schuilplaatstraverse van fronton III-IV. Drie van deze binnenplaatsen zijn driehoekig. Dit zijn de nummers 1, 3 en 4 of, volgens de plannen, 1, 3 en 5. Sterker nog, een reeks barakken gepland tussen de twee noordelijke driehoekige binnenplaatsen lijkt nooit te zijn gerealiseerd en de binnenplaats die eraan voorafging, is nog maar in een embryonaal stadium en wordt dus niet meegerekend. Sterker nog, bij de mobilisatie van 1914 zal het tekort aan huisvestingscapaciteit ertoe leiden dat een deel van het garnizoen naar de naburige forten moet vertrekken. Men dacht dat deze binnenplaatsen lichtkokers waren met een verduisteringsmechanisme, maar dat is niet het geval. De tongewelven van de kazerne worden op de gevel benadrukt door een boog van gehouwen steen. De bouwers hadden de goede smaak om deze gevels te versieren met spitsboogvensters, waardoor de plek een gotische kloostersfeer kreeg. Toevallig werden er op zondagen in augustus en september 1914 missen gevierd. Naast het zeer esthetische aspect ervan, moet worden opgemerkt dat deze optie uniek is in het hele Séré de Rivières-systeem. Het duurde niet lang voordat het fort zijn eerste wijzigingen onderging. Hoewel vanaf het begin gepland, duurde het tot 1881-1882 voordat de Mougin-toren Mle 1876 de drie dwarsbalken aan de Woëvre, bij saillant IV, verving. Dit was de veertiende van de in totaal vijfentwintig waarmee de Franse versterkingen zouden worden uitgerust. Dit laat zien hoe belangrijk de positie van Liouville werd geacht. Andere aanwijzingen zouden ons hier later aan blijven herinneren. Eerst zouden er twee magazijnen diep onder de contrescarp van het klooffront worden gegraven, niet ver van saillant III. Vervolgens, tussen 1905 en 1910, zou saillant III worden uitgerust met een 75 Mle 05-toren, salient II zou een machinegeweertoren krijgen, waarbij elk orgaan werd verdubbeld met een gepantserde observatiepost, net als de Mougin-toren. De perimeterverdediging werd herontworpen. De vleugel van saillant I werd versterkt met een laag beton die deze bedekte, maar ook het metselwerk op de flank verving. De dubbele caponnière werd vervangen door een dubbel contrescarp-gewelf, toegankelijk via een schacht met een wenteltrap vóór de machinegeweertoren. Een enkel contrescarp-gewelf (1909) werd geïnstalleerd bij saillant III. Dit gewelf lijkt vanaf het begin niet door een ondergrondse galerij met het massief te zijn verbonden, precies zoals nog steeds te zien is bij de forten van Haudainville of Bessoncourt. Het was destijds toegankelijk via een deur in de gevel. Tegenwoordig opent zich aan de zijkant van de schacht een galerij met een trap die naar beneden leidt naar het magazijn in de noordelijke contrescarp. Van daaruit, voorzichtig om niet in een schacht te vallen die is ontstaandoor de ondergrondse werkzaamheden in 1917, kan men de binnenkant van de kluis bereiken. Deze laatste heeft nog steeds de markeringen van het achtervizier voor het revolverkanon en het zoeklicht bevindt zich in de ruimte aan weerszijden van de gevel. Omdat deze kluis niet voldoende was om het gehele front van III-IV te overbruggen, was de rechterflank van de ringmuur ook voorzien van een kluis, die inmiddels is ingestort. Zo is Liouville, naast het fort Bois d'Oye, de enige die de verdediging van een front heeft toevertrouwd aan zowel een contrescarp-gewelf als een ringmuur. Een ambitieuzer project voorzag in een machinegeweertoren en een betonnen schuilplaats bij elke saillant, twee gewelfde gordijnmuren die hun vuur kruisten, de vervanging van de kloofcaponnière door een gewelf, een grote betonnen barak onder de helling van de kloof en een 75 of 155 toren bij saillant II. Al deze aanpassingen zouden de driehoekige binnenplaatsen hebben geëlimineerd en hun opmerkelijke esthetiek zou ons slechts gedeeltelijk hebben bereikt, met een snelheid van één op de drie gevels. De indirecte vuurkazemat van de kloof daarentegen zal volledig worden aangepast. De schacht van het gepantserde observatorium van de Mougin-toren zal erop worden geënt, maar ook het schietgat zal worden vervangen door een traphelling die afdaalt naar de nieuwe oorlogsingang. Deze oorlogsingang, die rechts van de vredesingang uitkomt, grenst aan een ruimte van waaruit een betonnen kanteel de toegangsweg naar het fort vormt. Wat de andere kazemat betreft, die van de kleine noordflank, treffen we op die plaats een normale oversteekplaats aan, zozeer zelfs dat we ons afvragen of het door ons geraadpleegde plan van het fort vóór de moderniseringen ons niet op het verkeerde been zet. Deze traverse is inmiddels ingestort en elke verificatie ter plaatse is onmogelijk. Naast de bewapening onder pantser bevatte het fort in 1909 5 x 155 L, 10 x 120 L, 7 x 95 mm en 9 x 90 mm + de flankerende stukken en de gepantserde stukken, wat voor een gemoderniseerd fort enorm is. Laten we niet vergeten dat van alle forten in het gordijn van de Hauts de Meuse dit het enige fort zal zijn waarvoor het nuttig zal worden geacht de aanzienlijke uitgaven te doen die pantser met zich meebrengt. De Mougin-toren zal niet vier meter verlaagd worden zoals die van Pont-Saint-Vincent en Frouard, maar twee meter, en wel in 1909-1910. Salient I zal worden voorzien van een betonnen piketschutting. We konden geen toegang krijgen om dit te bevestigen, maar het is mogelijk dat deze uiteindelijk bedoeld was om eenmachinegeweertoren te plaatsen. Augustus 1914 zou dit plan verhinderen. De geschiedenis van het fort begint echter al veel eerder. Vanaf de jaren 1890 zou het het toneel zijn van de gevechten in "De Oorlog van Morgen - Vestingoorlog" van kapitein Danrit (een anagram van Driant). Het lezen van deze avant-gardistische fictie blijkt in grote lijnen meer dan profetisch te zijn. Hij voorspelde de ontmanteling van de Mougin-toren, de kwetsbaarheid van de open-luchtkanonnen, de noodzaak om diepere schuilplaatsen te graven, de moeilijkheden bij de communicatie met de achterhoede, enz. De infanterieaanvallen, het oversteken van grachten en de man-tegen-man-weerstand in het fort die Danrit zich voorstelde, zouden echter niet werkelijkheid worden. Bij de mobilisatie van augustus 1914 bereikten iets meer dan 700 man het fort. Dit fort zal van 22 september tot 16 oktober 1914 zwaar worden gebombardeerd met kalibers tot 305 mm. Het noordelijke kruitmagazijn zal worden verwoest, evenals de kazemat met optische stelling; Een flink aantal schuilkelders en accommodatiekazematten (vooral die van binnenplaatsen 2 tot en met 4) zullen worden doorboord. De dubbele romp zal direct aan de linkerkant worden geraakt. De Mougin-koepel zal snel beschadigd raken, maar zal de strijd met een enkel kanon voortzetten totdat een 305 mm granaat onder de voorbepantsering doordringt en binnenin explodeert, op 28 augustus. Het personeel van de 75e koepel zal zich in glorie bedekken, ondanks verschillende doden en ernstige problemen met het eclipsmechanisme. De koepel zal op 29 augustus worden geblokkeerd door een directe treffer van 305 mm. Het fort zal vervolgens worden geëvacueerd, maar de Duitsers kregen er nooit voet aan de grond. Het zou pas buiten bereik van vijandelijk geschut komen na de verkleining van de saillant van Saint-Mihiel in september 1918. Tijdens de Eerste Wereldoorlog zou de optische post worden omgebouwd tot een betonnen observatorium; Een enorm netwerk van galerijen zou onder het hele fort lopen, van het ene contrascarp magazijn naar het andere, door een gasdichte redoute (nauwelijks getekend), divertikels die de contrascarp gewelven met elkaar verbinden en een verre uitgang naar het zuidwesten. Het dubbele gewelf zou zijn muren aan de binnenkant met een goede meter verdikt zien, waardoor er in het midden slechts een doorgang van amper 120 cm overbleef. Merkwaardig genoeg stopt deze laterale versterking op 60 cm van het plafond. Zelfs de holtes van de menisci die door de inslagen waren losgeraakt, werden niet gerepareerd. Na de oorlog zou het fort door iedereen vergeten worden, de plaatsen van ellende en glorie waren waarschijnlijk te talrijk om ze allemaal te onderhouden. In 1938 werden de kap en de vuurkamer van de machinegeweertoren verwijderd en opnieuw gemonteerd op een betonnen blok dat het Bastion van de Koningin van de citadel van Verdun afdekte. Toen… niets. Niets totdat een man uit Charente verliefd werd op de plek en zijn baan en gezin ervoor opgaf. Jackie Bruneteau kreeg toestemming van de gemeente, de eigenaar, om in het fort te wonen. Hij was de ware geest die de heropleving van het fort, de muren, maar ook de herinnering aan zijn verdedigers teweegbracht. Hoewel hij in 1992 vroegtijdig overleed, slaagde Bruneteau er toch in de wens te wekken om dit erfgoed te behouden. Hij was het die in 1988 de vereniging oprichtte die dit unieke fort vandaag de dag nog steeds beheert. Tijdens onze bezoeken in mei 1994, december 2007 en juni 2008 vielen ons enkele details op: het zuidelijke kruitmagazijn, het enige dat nog over is, heeft een spitsboogvorm en is volledig bekleed met een binnenwand van terracotta stenen, bevestigd aan het uitstekende puin van het gewelf. Gezien de verschrikkelijke bombardementen die het heeft doorstaan, is het bijna een wonder dat dit magazijn nog intact is. Een fontein (zo genoemd in de verslagen van overlevenden) in de vorm van een halve cirkel, prachtig gewelfd, met een grote centrale pilaar, intrigeerde ons en intrigeert ons nog steeds. We kennen geen equivalent. Zo is er vlakbij binnenplaats 1 een vierkante wasbak, 275 cm aan elke kant, 88 cm hoog met een holte van 170 cm bij 75 cm, die verbonden is met een merkwaardige schoorsteen. Getuigenissen beweren dat deze haard werd gebruikt om vuurvaste stenen te verwarmen, die vervolgens in de wasbak werden geplaatst en vervolgens met water werden bedekt. Zo profiteerden de troepen van lauw water voor hun wassingen. Ook dit apparaat is uniek. Verderop, vlakbij de bakkerij (een oven voor 280 rantsoenen), bevindt zich nog een verticale leiding van terracotta bakstenen. Een trap geeft toegang tot het onderste gedeelte. Halverwege lijken zijsteunen bedoeld te zijn voor een horizontale plaat. Zou dit een plek kunnen zijn waar het deeg zou moeten rijzen? We zijn elders geen equivalent tegengekomen. Terloops zij opgemerkt dat de reeds genoemde technische fiche van de Ingenieurs een tweede oven voor 120 rantsoenen vermeldt, een oven die we niet hebben kunnen vinden. Sommige gewelfranden worden geaccentueerd door visgraatpuin met onvoltooide maar zeer mooie bogen; een zeer zeldzaam architectonisch kunstwerk dat ook in Fort de la Malmaison is aangetroffen. Verschillende rotondes zijn prachtige prestaties; er zijn veel interessante details: occuli, putten, traveeën, trappen; je zou bijna denken dat er een wedstrijd voor Compagnons bâtisseurs is uitgeschreven om dit fort van de grond te tillen. Nog steeds onder de merkwaardigheden, laten we de bijzondere configuraties van de drie blokken torens bekijken. De mitrailleur heeft een zwart geschilderde, gegradueerde boog onder de gewelfde delen. De 75 is de enige waarvan de tussenverdieping bereikbaar is via een aan de muur bevestigde ladder. De kap draagtde littekens van de inslag van een projectiel van groot kaliber (305 mm?). Na de explosie werd de Mougin-toren met beton gevuld, maar er werd een circulatiecorridor gehandhaafd ter hoogte van de rolrollen, een corridor die leidde naar een observatorium dat boven de geschutsonderstellen was gebouwd en sindsdien met de grond gelijk is gemaakt. Vandaag de dag bevinden we ons voor een betonnen massa waaruit de salvo's van de geschutsonderstellen (gesneden met een brander), de flenzen van de geschutsonderstellen en een deel van het frame van het mobiele deel steken. Het gepantserde observatiedek draagthet merkteken van een Amerikaanse holle lading, wat getuigt van een test uitgevoerd in 1944, zoals aangetroffen in Toul en Verdun. Tot slot moet worden opgemerkt dat de kazematten met directe vuurleiding van het III-IV front hun swabhouders hebben behouden; slechts één ervan is echter bijna intact. De magazijnen in de contrescarp zijn in goede staat, ook al zijn ze schandalig gesloopt. Een van de kleine laadwerkplaatsen van het zuidelijke magazijn is omgebouwd tot een cisterne en de grond vertoont sporen van spoorrails met een spoorbreedte van 40 cm, rails waarop soms machinevoeten werden gegoten. We zullen ook, tegenover de buitenmuren van de luchtsluizen van de grote kruitopslagruimten, bakstenen nissen met een grote uitsparing eronder opmerken, een voorziening waarvan we het doel niet kunnen verklaren. Terwijl twee trappen traditioneel toegang geven tot het noordelijke magazijn, is het zuidelijke magazijn nu alleen toegankelijk via een verticale schacht met een chicane. Het netwerk van galerijen dat de doorgang van het ene magazijn naar het andere onder het fort mogelijk maakt, is nog steeds bruikbaar, maar voor hoe lang? Veel door vocht doordrenkte steunen houden niets meer vast en de betonnen delen zijn beperkt tot doorgangen onder de greppels voor toegang tot de gewelven in de contrescarp. Het fort had vier batterijstellingen op zijn glacis, voorbereid in vredestijd, en een bijgebouw met de Saint-Agnant-batterij. Paradoxaal genoeg zou men kunnen schrijven dat het fort van Liouville prachtig is ondanks de gedeeltelijke verwoesting. Even paradoxaal genoeg leeft dit fort voort. Het ademt een rijke en glorieuze geschiedenis. De leden van de vereniging doen hun best met schamele middelen. Ze restaureren wat ze kunnen (metselwerk aan de helling van de kloof, reparatie van de intrekbare bovenloopkraan bij de ingang, enz.), maar ook en vooral bestendigen wat de ouderen, waaronder Jackie, ongetwijfeld gewenst zouden hebben: herinnering. Netwerk 17, de contrescarp-magazijnen en de schatkist zijn gesloten voor de Chiroptera, prima, maar laat dat de pelgrim niet afschrikken; als een van de langste berichten in deze index aan dit fort is gewijd, is dat niet toevallig. Liouville is een must-see, net als het museum en de kerk van Marbotte.

Defensive curtain of the Hauts de Meuse, 1876-1878. 380 m/alt. Called fort Stengel. 719 men and 45 guns including two under Mougin Mle 1876 turret. With its all-round missions, one would rather expect to find here a typical stopping fort, square in shape. Indeed, it dominates the Woëvre plain beyond which the enemy was sharpening its weapons. A hundred meters below, to the north, the Marbotte pass constituted a dangerous gap in the natural barrier of the Hauts de Meuse. To the south and 130 m below, another gap, that of Lérouville, where economic pressures finally overcame the categorical refusal of the military to run a railway line, had to be defended. Finally, to the west, the railway junction of Lérouville (a little over 7000 m away) and several bridges over the Meuse required surveillance and protection. Thus, against all expectations, a trapezoidal fort was to be built on this important height; a trapezoid with a curtain wall on its largest front. Usually, this largest front constitutes the gorge; here, it faces Germany. The gorge, determined by the presence of the entrance to the fort, will be the small southern flank of the structure, while the head of the trapezoid faces the Meuse. This singularity will condition the development of the fort and make it one of the most atypical of the entire Séré de Rivières system. Let's start with the perimeter defense. The flanking organs of the ditch, a wing at salient I and a double caponier at salient II face the Woëvre, and are therefore likely to be hit even by guns whose direct fire would take advantage of the length of the ditches to strike their embrasures. These organs are arranged as if the main attack were expected from the rear, that is, from the Meuse side. The base of the trapezoid, for its part, seems devoid of any defense, especially since the escarpment appears attached. It seems absurd, if not impossible, to leave this ditch unflanked. The flanks of the curtain wall of this front III-IV are also dominated by what one of the plans consulted determines to be indirect fire casemates, namely one close to salient III directed towards the Lérouville gap and two on the side of salient IV on the village of Saint-Agnant-sous-les-Côtes. In our opinion, this plan is erroneous and is nothing other than a crossfire defense identical to the initial one at the neighboring fort, Gironville, a defense carried out from the front of casemates serving as gun shelters. Unfortunately, the fighting of 1914 practically destroyed these three casemates, of which only the vaults of two are still visible. This being the case, their use as indirect fire casemates would probably have been possible. Despite everything, this profusion of such casemates seems to us all the more incongruous since the technical sheet of the Engineers, established on October 13, 1880, only lists two guns to arm them. An armament proposal for 1909 nevertheless recommends four 22 c smoothbore mortars and four others of 15 c smoothbore (or even, instead, six 15 c) but there is no indication that they were used from these casemates. Since we are discussing the perimeter, it should be noted that all the plans that have come down to us determine the southeast corner of the fort as salient I. For our part, we remain faithful to the principle of numbering in a clockwise direction from the salient closest to the left of the fort entrance. Thus, "our" salient I corresponds to salient II on the plans. The guns are arranged along the different fronts, but only front I-II has a real rampart street. The latter served nine sheltered traverses, four of which were entrenched. These are on two levels. Such a proportion of entrenched traverses clearly demonstrates that people expected to receive shots from all sides. Facing the Woëvre, three sheltered traverses framed four firing platforms at salient IV and, above the curtain wall, we find two pairs of direct-fire casemates. The short sides, responsible for defending the gaps, are each equipped with an indirect fire casemate (always according to the same plan) and two shelter traverses facing south and three facing north. Almost in the extension of the entrance tunnel, two indirect fire casemates (real ones!), aimed at the hamlet of Marbotte are attached. The center of the fort, along its length, comprises four parallel axes. From left to right when facing the entrance, we have the rampart street of front I-II, bordered on its right by the extension of the entrance tunnel, an extension materialized by four long rooted passages, the last of which opens near the descent shaft to the double caponier. Then, practically along the large median of the fort, a completely covered gallery connects the two indirect fire casemates (?) on the small flanks alongside two powder magazines (for a total capacity of 143,000 kg), the barracks, the bakery, the kitchens and access to the optical communications post. Finally, a last axis runs through the four courtyards of the barracks, ending up abutting a shelter traverse of font III-IV. Three of these courtyards are triangular. These are numbers 1, 3 and 4 or, according to plans, 1, 3 and 5. Indeed, a series of barracks planned between the two northern triangular courtyards seems never to have been realized and the courtyard to precede it, being only embryonic, is counted or not. In fact, at the 1914 mobilization, the housing capacity, deficit, will force to send part of the garrison to go to the neighboring forts. These courtyards were thought to be light wells with a blackout device, but this is not the case. The barrel vaults of the barracks are highlighted on the facade by an arch of cut stone. The builders had the good taste to adorn these facades with pointed arch windows, giving the place a Gothic cloister atmosphere. By chance, on Sundays in August and September 1914, masses were celebrated there. In addition to the eminently aesthetic aspect of the thing, it should be noted that this option is unique in the entire Séré de Rivières system. It was not long before the fort underwent its first modifications. Although planned from the outset, it was not until 1881-1882 that the Mougin turret Mle 1876 took the place of the three crosspieces facing the Woëvre, at salient IV. This was the fourteenth, out of a total of twenty-five, that the French fortifications would be equipped with. This shows how important the position of Liouville was considered. Other clues would continue to remind us of this later. First, two magazines would be dug deep under the counterscarp of the gorge front and not far from salient III. Then, between 1905 and 1910, salient III would be equipped with a 75 Mle 05 turret, salient II would receive a machine gun turret, each organ being doubled with an armored observation post, just like the Mougin turret. The perimeter defense was redesigned. The wing of salient I was reinforced by a layer of concrete covering it but also replacing the masonry on its flank. The double caponier was replaced by a double counterscarp vault, accessed via a shaft with a spiral metal staircase located in front of the machine gun turret. A single counterscarp vault (1909) was installed at salient III. This vault does not appear to have been connected from the start to the massif by an underground gallery, exactly as can still be seen at the forts of Haudainville or Bessoncourt. It was then accessed via a door on the facade. Today, a gallery opens in the side of the shaft with stairs leading down to the northern counterscarp magazine and, from there, taking care not to fall into a shaft resulting from the underground work in 1917, one can reach the interior of the vault. The latter still has the rear sight markings for the revolver cannon and the searchlight is located in the room flanking the facade. This vault being insufficient to defeat the entirety of the III-IV front, the right flank of the curtain wall was also equipped with a vault, which has now collapsed. Thus, with the Bois d'Oye fort, Liouville is the only one to have the defense of a front entrusted to both a counterscarp vault and a curtain wall. A more ambitious project envisaged a machine gun turret and a concrete picket shelter at each salient, two curtain wall vaults crossing their fire, the replacement of the gorge caponier by a vault, a large concrete barracks under the gorge escarpment and a 75 or 155 turret at salient II. All these modifications would have eliminated the triangular courtyards and their remarkable aesthetic would have reached us only very partially at the rate of one facade out of three. On the other hand, the indirect fire (?) casemate of the gorge will be completely modified. The well of the armored observatory of the Mougin turret will be grafted onto it, but also its embrasure will be replaced by a staircase-ramp descending to the new war entrance. This war entrance, opening to the right of the peacetime entrance, is adjoined by a room from which a concrete crenel threads the access road to the fort. As for the other casemate, that of the small northern flank, we find in its place a normal shelter-crossing, so much so that we also wonder if the plan of the fort before modernizations that we have consulted is not misleading us. This traverse has now collapsed and any in situ verification is impossible. In addition to the armament under armor, in 1909, the fort contained 5 x 155 L, 10 x 120 L, 7 x 95 mm and 9 x 90 mm + the flanking pieces and those under armor, which, for a modernized fort, is enormous. Let us recall that of all the forts in the curtain of the Hauts de Meuse, it will be the only one for which it will be deemed useful to undertake the considerable expenditure that armor represents. The Mougin turret will be lowered not by four meters like those of Pont-Saint-Vincent and Frouard, but by two meters, and this, in 1909-1910. Salient I will be provided with a concrete picket shelter. We were unable to gain access to confirm this, but it is possible that it was intended to eventually accommodate a machine gun turret. August 1914 would prevent this plan. The history of the fort, however, begins well before this. Indeed, from the 1890s onwards, it would be the scene of the fighting in "The War of Tomorrow - Fortress War" by Captain Danrit (an anagram of Driant). Reading this avant-garde fiction reveals itself to be more than prescient in its broad outlines. He would predict the decommissioning of the Mougin turret, the vulnerability of the open-air guns, the need to dig deeper shelters, the difficulties of communicating with the rear, etc. The infantry assaults, the crossing of ditches, and the foot-to-foot resistance in the fort imagined by Danrit would not, however, materialize. At the mobilization of August 1914, just over 700 men reached the fort. This one will be severely bombarded from September 22 to October 16, 1914 by caliber up to 305 mm. The northern powder magazine will be destroyed, as will the casemated optical post; a good number of shelter traverses and accommodation casemates (especially those of courtyards 2 to 4) will be pierced. The double trunk will be hit directly on its left side. The Mougin turret will be quickly damaged but will continue the fight with a single gun until a 305 mm shell penetrates under the forearmour and explodes inside, on August 28. The personnel of the 75 turret will cover themselves in glory despite several killed and serious problems with the eclipse mechanism. The turret will be blocked on August 29 by a direct hit of 305 mm. The fort will then be evacuated but the Germans never gained a foothold there. It would only be put out of range of enemy guns after the reduction of the Saint-Mihiel salient in September 1918. During the First World War, the optical post would be transformed into a concrete observatory; a vast network of galleries would run under the entire fort, from one counterscarp magazine to the other, passing through a gas-proof redoubt (barely sketched), diverticula joining the counterscarp vaults and a distant exit to the southwest. The double vault would see its walls thickened internally by a good meter, leaving only a passage of barely 120 cm in the center. Curiously, this lateral reinforcement stops 60 cm from the ceiling. Even the hollows of the menisci detached by the impacts were not repaired. After the war, the fort would be forgotten by all, the places of misery and glory being probably too numerous to maintain them all. In 1938, the cap and firing chamber of the machine gun turret were removed and reassembled on a concrete block capping the Queen's Bastion of the Verdun citadel. Then,…nothing. Nothing until a man from Charente fell in love with the place, leaving his job and family for it. Jackie Bruneteau obtained permission from the municipality, the owner, to live in the fort. He was the true spirit that brought about the rebirth of the fort, its walls, but also the memory of its defenders. Although he died prematurely in 1992, Bruneteau nevertheless succeeded in inspiring the desire to preserve this heritage. It was he who, in 1988, created the association that still manages this unique fort today. During our visits in May 1994, December 2007 and June 2008, we noted a few details: the southern powder magazine, the only one remaining, is ogival in shape and entirely lined with an internal partition of terracotta bricks attached to the projecting rubble of the vault. Given the terrible bombardments suffered, it is almost miraculous that this magazine is still intact. A fountain (so named in the accounts of survivors) in the shape of a semicircle, superbly vaulted, with a large central pillar, intrigued us and still intrigues us. We do not know of any equivalent. Similarly, near courtyard 1 there is a square washbasin, 275 cm on each side, 88 cm high with a hollow 170 cm by 75 cm high, which is adjoined by a curious chimney. Testimonies claim that this fireplace was used to heat refractory bricks which were then placed in the sink before being covered with water. Thus, the troops benefited from lukewarm water for their ablutions. This device is also unique. Further on, near the bakery (an oven for 280 rations), there is another vertical conduit made of terracotta bricks. A staircase gives access to its lower part. Halfway up, lateral supports seem intended to receive a horizontal plate. Could this be a place intended to let the dough rise? We have not encountered an equivalent elsewhere. It should be noted in passing that the technical sheet of the Engineers already cited mentions a second oven for 120 rations, an oven that we have not been able to locate. Some of the vault edges are highlighted by herringbone rubble masonry forming incomplete but very beautiful arches; a very rare architectural artifice also found at the Fort de la Malmaison. Several rotundas are superb achievements; There are many interesting details: occuli, wells, bays, stairs, one would almost believe that a competition of Compagnons bâtisseurs was organized to raise this fort from the ground. Still among the curiosities, let us note the particular configurations of the three blocks of turrets. The machine gun one has a graduated arc painted in black under its voussoirs. The 75 is the only one whose intermediate floor is accessible by a ladder fixed to the wall. Its cap bears the scars of the impact of a large caliber projectile (305 mm?). After its explosion, the Mougin turret was filled with concrete, but a circulation corridor was maintained at the level of the rolling rollers, a corridor leading to an observatory built above the gun carriages and since leveled. Today we find ourselves in front of a mass of concrete from which protrude the volleys of the guns (cut with a blowtorch), the flanges of the gun carriages and part of the framework of the mobile part. Its armored observation deck bears the mark of a U.S. shaped charge, testifying to a test carried out in 1944, as found at Toul and Verdun. Finally, it should be noted that the direct-fire casemates of the III-IV front have retained their swab holders; however, only one of them is almost intact. The counterscarp magazines are in good condition even if they have been outrageously scrapped. One of the small loading workshops of the southern magazine has been transformed into a cistern and the ground shows traces of 40 cm gauge railway tracks, tracks on which machine bases were sometimes cast. We will also note, opposite the external walls of the airlocks of the large powder storage rooms, brick masonry niches with a large recess underneath, a device whose purpose we cannot explain. While two staircases traditionally allow access to the northern magazine, the southern magazine is now only accessible via a vertical shaft with a chicane. The network of galleries allowing passage from one magazine to the other beneath the fort is still usable, but for how long? Many damp-soaked props no longer hold anything, and the concrete sections are limited to passages under the ditches for access to the counterscarp vaults. The fort had four battery positions on its glacis, prepared in peacetime, as well as an annex with the Saint-Agnant battery. Paradoxically, one could write that the Liouville fort is beautiful for being partially destroyed. Equally paradoxically, this fort lives on. It exudes a rich and glorious history. The people of the association are doing their best with paltry means. They restore what they can (masonry of the gorge escarpment, repair of the retractable overhead crane at the entrance, etc.) but also and above all perpetuate what the elders, including Jackie, would undoubtedly have wished for: Memory. Network 17, the counterscarp stores and the coffers are closed for the Chiroptera, fine, but let that not deter the pilgrim; if one of the longest notices in this index is devoted to this fort, it is not by chance. Liouville is a must-see, as are the museum and church of Marbotte.

Obranná opona Hauts de Meuse, 1876-1878. 380 m/n.m. Nazývaná pevnost Stengel. 719 mužů a 45 děl, včetně dvou pod věží Mougin Mle 1876. S ohledem na její všestranné úkoly by se zde spíše očekávala typická zastavovací pevnost čtvercového tvaru. Dominuje totiž rovině Woëvre, za níž nepřítel brousil své zbraně. O sto metrů níže, na sever, představoval průsmyk Marbotte nebezpečnou mezeru v přirozené bariéře Hauts de Meuse. Na jihu a 130 m níže se nacházela další mezera, mezera Lérouville, kde ekonomické tlaky nakonec přemohly kategorické odmítnutí armády provozovat železniční trať, a bylo nutné ji bránit. Konečně na západě vyžadoval dohled a ochranu železniční uzel Lérouville (vzdálený něco málo přes 7000 m) a několik mostů přes řeku Meuse. Proto měla být na této důležité vyvýšenině proti všem očekáváním postavena lichoběžníková pevnost; lichoběžník s opěrnou zdí na své největší frontě. Tato největší fronta obvykle tvoří rokli; zde je obrácena k Německu. Rokle, určená přítomností vstupu do pevnosti, bude malým jižním křídlem stavby, zatímco vrchol lichoběžníku směřuje k Meuse. Tato jedinečnost podmíní vývoj pevnosti a učiní z ní jednu z nejtypičtějších v celém systému Séré de Rivières. Začněme s obvodovou obranou. Boční orgány příkopu, křídlo u výběžku I a dvojitý kaponiér u výběžku II směřují k Woëvre, a proto je pravděpodobné, že budou zasaženy i děly, jejichž přímá palba by využila délky příkopů k zásahu jejich střílen. Tyto orgány jsou uspořádány tak, jako by se hlavní útok očekával zezadu, tedy ze strany řeky Meuse. Základna lichoběžníku se zdá být postrádající jakoukoli obranu, zejména proto, že se zdá, že sráz je připojený. Zdá se absurdní, ne-li nemožné, ponechat tento příkop bez boku. Boky obvodové zdi této fronty III-IV jsou také dominovány tím, co jeden z konzultovaných plánů označuje za kasematy s nepřímou palbou, konkrétně jednou blízko výběžku III směřující k průsece Lérouville a dvěma na straně výběžku IV na vesnici Saint-Agnant-sous-les-Côtes. Podle našeho názoru je tento plán chybný a není ničím jiným než obranou křížovou palbou identickou s původní u sousední pevnosti Gironville, obranou prováděnou z přední strany kasemat sloužících jako kryty pro zbraně. Boje v roce 1914 bohužel tyto tři kasematy prakticky zničily, z nichž jsou stále viditelné pouze klenby dvou. V tomto případě by jejich použití jako kasemat s nepřímou palbou pravděpodobně bylo možné. Navzdory všemu se nám toto množství takových kasemat jeví o to nesourodější, že technický list ženistů, vydaný 13. října 1880, uvádí pouze dvě děla k jejich vyzbrojení. Návrh výzbroje z roku 1909 nicméně doporučuje čtyři hladkohlavňové minomety ráže 22 c a další čtyři hladkohlavňové minomety ráže 15 c (nebo dokonce místo toho šest ráže 15 c), ale neexistuje žádný náznak, že by byly použity z těchto kasemat. Jelikož se zabýváme obvodem, je třeba poznamenat, že všechny plány, které se k nám dochovaly, určují jihovýchodní roh pevnosti jako výběžek I. My sami zůstáváme věrni zásadě číslování ve směru hodinových ručiček od výběžku nejblíže vlevo od vchodu do pevnosti. „Náš“ výběžek I tedy na plánech odpovídá výběžku II. Děla jsou uspořádána podél různých front, ale pouze fronta I-II má skutečnou hradební ulici. Ta sloužila devíti chráněným traverzám, z nichž čtyři byly zakopané. Ty jsou na dvou úrovních. Takový poměr zakořeněných traverz jasně ukazuje, že lidé očekávali střelbu ze všech stran. Tváří v tvář Woëvru rámovaly tři kryté traverzy čtyři palebné plošiny u výběžku IV a nad obvodovou hradbou nacházíme dva páry kasemat pro přímou palbu. Krátké strany, zodpovědné za obranu mezer, jsou vybaveny jednou kasematou pro nepřímou palbu (vždy podle stejného plánu) a dvěma krytými traverzami směřujícími na jih a třemi směřujícími na sever. Téměř v prodloužení vstupní tunelu jsou připojeny dvě kasematy pro nepřímou palbu (skutečné!), namířené na osadu Marbotte. Střed pevnosti se po celé její délce skládá ze čtyř rovnoběžných os. Zleva doprava, když čelíme vchodu, máme hradební ulici fronty I-II, ohraničenou zprava prodloužením vstupní tunelu, prodloužením zhmotněným čtyřmi dlouhými zakořeněnými chodbami, z nichž poslední se otevírá poblíž sestupné šachty k dvojitému kaponiéru. Pak, prakticky podél velké střední části pevnosti, spojuje kompletně krytá galerie dvě kasematy pro nepřímou palbu (?) na malých bocích podél dvou prachových skladů (s celkovou kapacitou 143 000 kg), kasáren, pekárny, kuchyní a přístupu k optickému komunikačnímu stanovišti. Konečně poslední osa prochází čtyřmi nádvořími kasáren a končí u přístřešku s příčníkem III-IV. Tři z těchto nádvoří jsou trojúhelníkové. Jsou to čísla 1, 3 a 4, nebo podle plánů 1, 3 a 5. Zdá se, že řada kasáren plánovaných mezi dvěma severními trojúhelníkovými nádvořími nebyla nikdy realizována a nádvoří, které jí má předcházet, je teprve v zárodku, ať už je započítáno, nebo ne. Ve skutečnosti při mobilizaci v roce 1914 donutil deficit kapacity ubytování poslat část posádky do sousedních pevností. Tato nádvoří byla považována za světlíky se zatemňovacím zařízením, ale není tomu tak. Valené klenby kasáren jsou na fasádě zvýrazněny obloukem z tesaného kamene. Stavitelé měli dobrý vkus ozdobit tyto fasády lomenými obloukovými okny, což místu dodalo atmosféru gotického kláštera. Shodou okolností se zde v neděli v srpnu a září 1914 konaly mše. Kromě mimořádně estetického aspektu je třeba poznamenat, že tato možnost je v celém systému Séré de Rivières jedinečná. Netrvalo dlouho a pevnost prošla prvními úpravami. Ačkoli se s nimi plánovalo od samého začátku, až v letech 1881-1882 nahradila věž Mougin Mle 1876 tři příčné pilíře obrácené k Woëvru na výběžku IV. Jednalo se o čtrnáctou z celkem dvaceti pěti, kterými mělo být francouzské opevnění vybaveno. To ukazuje, jak důležitá byla pozice Liouvillea. Později nám to budou připomínat i další indicie. Za prvé, dva opevnění měly být vykopána hluboko pod protisrázem čela rokle a nedaleko výběžku III. Poté, mezi lety 1905 a 1910, byl salient III vybaven věží z kanónu 75 Mle 05, salient II dostal kulometnou věž, přičemž každý orgán byl zdvojen pancéřovým pozorovacím stanovištěm, stejně jako věž Mougin. Obranný obvod byl přepracován. Křídlo salientu I bylo vyztuženo vrstvou betonu, která ho pokrývala, ale také nahradila zdivo na jeho boku. Dvojitá kaponiéra byla nahrazena dvojitou protiskluzovou klenbou, přístupnou šachtou s točitým kovovým schodištěm umístěným před kulometnou věží. U salientu III byla instalována jednoduchá protiskluzová klenba (1909). Zdá se, že tato klenba nebyla od začátku spojena s masivem podzemní galerií, přesně tak, jak je to dodnes vidět u pevností Haudainville nebo Bessoncourt. Poté byla přístupná dveřmi na fasádě. Dnes se v boční části šachty otevírá galerie se schody vedoucími dolů k severnímu srázu soutěsky. Odtud, s ohledem na to, abyste nespadli do šachty vzniklé po podzemních pracích v roce 1917, se lze dostat do vnitřku sklepení. V tom druhém se stále nacházejí zadní mířidla pro revolverový kanón a světlomet se nachází v místnosti lemující fasádu. Protože toto sklepení nedostatečné k porážce celé fronty III. a IV. třídy, bylo i pravé křídlo obvodového valu vybaveno sklepením, které se nyní zřítilo. Liouville je tak po pevnosti Bois d'Oye jediným městem, jehož obrana fronty byla svěřena jak klenbě protisrázu, tak i obvodovému valu. Ambicióznější projekt počítal s kulometnou věží a betonovým laťkovým krytem u každého výběžku, dvěma klenbami obvodového valu křížícími palbu, nahrazením kaponiéru rokle klenbou, velkými betonovými kasárnami pod srázem rokle a věží kalibru 75 nebo 155 mm u výběžku II. Všechny tyto úpravy by odstranily trojúhelníkové nádvoří a jejich pozoruhodná estetika by se k nám dostala jen velmi částečně, a to v poměru jedné fasády ze tří. Na druhou stranu bude kompletně upravena nepřímopalná (?) kasemat rokle. Bude k ní naroubována šachta obrněné pozorovatelny Mouginovyvěže, ale také její střílna bude nahrazena schodišťovou rampou vedoucí k novému válečnému vchodu. Tento válečný vchod, otevírající se napravo od mírového vchodu, je napojen na místnost, z níž vede betonový sbíjecí cimbuří po přístupové cestě k pevnosti. Pokud jde o druhou kasematu, tu malého severního křídla, nacházíme na jejím místě normální krytý přechod, natolik, že si také klademe otázku, zda nás plán pevnosti před modernizací, který jsme konzultovali, nezavádí. Tato traverza se nyní zřítila a jakékoli ověření na místě je nemožné. Kromě výzbroje pod pancířem obsahovala pevnost v roce 1909 5 x 155 L, 10 x 120 L, 7 x 95 mm a 9 x 90 mm + boční díly a díly pod pancířem, což je na modernizovanou pevnost obrovské množství. Připomeňme si, že ze všech pevností v kurtině Hauts de Meuse bude tato jediná považována za užitečnou vynaložit značné náklady, které pancéřování představuje. Věž Mougin bude snížena nikoli o čtyři metry jako u Pont-Saint-Vincent a Frouard, ale o dva metry, a to v letech 1909-1910. Salient I bude opatřen betonovým laťkovým přístřeškem. Nepodařilo se nám získat přístup, abychom to potvrdili, ale je možné, že nakonec měl pojmout kulometnou věž. Srpen 1914 tomuto plánu zabránil. Historie pevnosti však začíná dávno předtím. Od 90. let 19. století se pevnost stala dějištěm bojů v knize „Válka zítřka – Válka o pevnosti“ od kapitána Danrita (anagram jména Driant). Čtení této avantgardní fikce se ve svých hrubých obrysech jeví jako více než předvídavé. Předpovídal vyřazení věže Mougin, zranitelnost děl pod širým nebem, potřebu kopat hlubší kryty, obtíže s komunikací se zadní částí atd. Pěchotní útoky, překračování příkopů a odpor v pevnosti, jak si Danrit představoval, se však neuskutečnily. Při mobilizaci v srpnu 1914 dorazilo k pevnosti něco málo přes 700 mužů. Ta byla od 22. září do 16. října 1914 silně bombardována děly ráže až 305 mm. Severní prachárna bude zničena, stejně jako kasematizovaný optický stanoviště; bude proražena řada příčníků krytů a ubytovacích kasemat (zejména těch na nádvořích 2 až 4). Dvojitý dělostřelecký tanker bude zasažen přímo na levé straně. Mouginova věž bude rychle poškozena, ale bude pokračovat v boji s jediným dělem, dokud 28. srpna nepronikne pod předpažbí granát ráže 305 mm a nevybuchne uvnitř. Personál věže ráže 75 se odehraje ve slávě i přes několik padlých a vážné problémy s mechanismem zatmění. Věž bude 29. srpna zablokována přímým zásahem granátu ráže 305 mm. Pevnost bude poté evakuována, ale Němci se tam nikdy neuchytili. Mimo dosah nepřátelských děl se dostala až po redukci výběžku Saint-Mihiel v září 1918. Během první světové války bude optický stanoviště přeměněno na betonovou observatoř; pod celou pevností bude vést rozsáhlá síť galerií, od jednoho skladu protiskluzových děl k druhému, procházející plynotěsnou redutou (sotva načrtnutou), divertikuly spojujícími klenby protiskluzových děl a vzdáleným východem na jihozápad. Dvojitá klenba měla zesílené stěny uvnitř o dobrý metr, takže uprostřed zůstala jen průchod široký sotva 120 cm. Je zajímavé, že tato boční výztuž končí 60 cm od stropu. Dokonce ani prohlubně menisků uvolněné nárazy nebyly opraveny. Po válce byla pevnost všemi zapomenuta, míst bídy i slávy bylo pravděpodobně příliš mnoho na to, aby se všechny daly udržet. V roce 1938 byla víko a střelnice kulometné věže odstraněny a znovu smontovány na betonový blok lemující Královninu baštu verdunské citadely. Pak… nic. Nic, dokud se do tohoto místa nezamiloval muž z Charente a neopustil kvůli němu svou práci a rodinu. Jackie Bruneteau získal od obce, majitele, povolení žít v pevnosti. Byl to on, kdo přinesl znovuzrození pevnosti, jejích hradeb, ale i památky na její obránce. Ačkoli Bruneteau předčasně zemřel v roce 1992, podařilo se mu v něm vzbudit touhu po zachování tohoto dědictví. Byl to on, kdo v roce 1988 založil sdružení, které tuto unikátní pevnost spravuje dodnes. Během našich návštěv v květnu 1994, prosinci 2007 a červnu 2008 jsme si všimli několika detailů: jižní střelnice, jediná dochovaná, má ostnatý tvar a je celá obložena vnitřní přepážkou z terakotových cihel připevněných k vyčnívajícím sutinám klenby. Vzhledem k strašlivému bombardování, které střelnice utrpěla, je téměř zázrak, že je tato střelnice stále neporušená. Fontána (tak pojmenovaná ve výpovědích přeživších) ve tvaru půlkruhu, nádherně klenutá, s velkým centrálním sloupem, nás zaujala a stále zaujme. Neznáme žádný ekvivalent. Podobně se poblíž nádvoří 1 nachází čtvercové umyvadlo o rozměrech 275 cm na každé straně, vysoké 88 cm s prohlubní o rozměrech 170 cm x 75 cm, ke které navazuje zvláštní komín. Svědectví tvrdí, že tento krb sloužil k ohřevu žáruvzdorných cihel, které se poté vkládaly do dřezu a poté se zalily vodou. Vojáci tak k omývání využívali vlažnou vodu. I toto zařízení je unikátní. Dále, poblíž pekárny (pec na 280 dávek), se nachází další vertikální potrubí z terakotových cihel. Do jeho spodní části se vstupuje po schodišti. V polovině výšky se zdá, že boční podpěry jsou určeny k uchycení vodorovné desky. Mohlo by se jednat o místo určené k kynutí těsta? S podobným prvkem jsme se nikde jinde nesetkali. Je třeba mimochodem poznamenat, že již citovaný technický list inženýrů zmiňuje druhou pec na 120 dávek, pec, kterou se nám nepodařilo najít. Některé hrany kleneb jsou zvýrazněny zdivem ve tvaru rybí kosti, které tvoří neúplné, ale velmi krásné oblouky; velmi vzácný architektonický nález nalezený také ve Fort de la Malmaison. Několik rotund je vynikajících počinů; je zde mnoho zajímavých detailů: okuly, studny, arkýře, schody, člověk by téměř věřil, že byla zorganizována soutěž Compagnons bâtisseurs, aby se tato pevnost vyzdvihla ze země. Mezi kuriozitami si stále všíme specifického uspořádání tří bloků věží. Kulometná věž číslo jedna má pod svými lafetami černě natřený odstupňovaný oblouk. Kulometná věž typu 75 je jediná, jejíž mezipatro je přístupné po žebříku připevněném ke zdi. Její víko nese stopy po dopadu střely velké ráže (305 mm?). Po jejím výbuchu byla věž Mougin zalita betonem, ale na úrovni valivých válců byla zachována cirkulační chodba, chodba vedoucí k pozorovatelně postavené nad lafetami děl a od té doby srovnané se zemí. Dnes se nacházíme před masou betonu, z níž vyčnívají salvy děl (vyřezávané hořákem), příruby lafet děl a část rámu mobilní části. Její obrněná vyhlídková plošina nese značku americké kumulativní nálože, což svědčí o testu provedeném v roce 1944, jak bylo zjištěno v Toulu a Verdunu. Konečně je třeba poznamenat, že kasematy pro přímou palbu na III. a IV. frontě si zachovaly držáky na tampony; Nicméně pouze jeden z nich je téměř neporušený. Zásobníky protiskluzových náloží jsou v dobrém stavu, i když byly neuvěřitelně sešrotovány. Jedna z malých nakládacích dílen jižního zásobníku byla přeměněna na cisternu a na zemi jsou patrné stopy železničních kolejí o rozchodu 40 cm, na kterých se někdy odlévaly základy strojů. Všimneme si také, naproti vnějším stěnám přechodových uzávěrů velkých skladů prachu, cihlových výklenků s velkým výklenkem pod nimi, zařízení, jehož účel nedokážeme vysvětlit. Zatímco do severního zásobníku tradičně umožňovala přístup dvě schodiště, jižní zásobník je nyní přístupný pouze svislou šachtou se šikanou. Síť galerií umožňujících průchod z jednoho zásobníku do druhého pod pevností je stále použitelná, ale na jak dlouho? Mnoho vlhkých podpěr už nic neudrží a betonové části jsou omezeny na průchody pod příkopy pro přístup do kleneb protiskluzových náloží. Pevnost měla na svém glacisu čtyři bateriové pozice, připravené v době míru, a také přístavbu s baterií Saint-Agnant. Paradoxně by se dalo napsat, že pevnost Liouville je krásná i přes svou částečnou zkázu. Stejně paradoxně tato pevnost žije dál. Vyzařuje z ní bohatou a slavnou historii. Lidé ze sdružení se snaží se skromnými prostředky co nejlépe. Obnovují, co mohou (zdivo srázu rokle, oprava výsuvného mostového jeřábu u vchodu atd.), ale také a především udržují to, co by si starší, včetně Jackie, nepochybně přáli: Památku. Síť 17, sklady protisrázu a pokladny jsou pro chiroptery uzavřeny, dobře, ale ať to poutníka neodradí; pokud je této pevnosti věnováno jedno z nejdelších oznámení v tomto rejstříku, není to náhoda. Liouville je nutností k vidění, stejně jako muzeum a kostel v Marbotte.