Nord-ouest de Nancy, 1879-1883. 356 m/alt. Dénommé fort Drouot. 649 hommes (900 en temps de guerre) et 27 pièces dont 15 de rempart, 2 mortiers, 2 sous tourelle et 8 de flanquement. Nous avons là un fort d’arrêt, quadrilatère presque carré, dont la défense des fossés était confiée à deux ailerons (saillants I et III) et à une caponnière double (saillant IV). L’entrée, au centre du front de gorge, fait face au nord-est, soit face à l’ennemi. L’aileron du saillant I flanque d’ailleurs le front I-II et non la gorge. Cette disposition incongrue nous permet d’avancer l’hypothèse que le fort de Frouard, a peut-être primitivement été conçu comme un fort de place avant d’être considéré comme un fort d’arrêt. L’entrée est protégée d’éventuels tirs en enfilade par un ravelin avec corps de garde casematé sur les glacis. Pour le reste, l’agencement est très classique pour un fort d’arrêt. Le centre du fort est entouré par une rue du rempart desservant une alternance de traverses-abris et de plates-formes d’artillerie qui, au total, ont des actions sur 360°. À chaque saillant ainsi qu’à chaque centre de front correspondait une traverse enracinée. Chacun des saillants possédait une bonnette d’infanterie. Le massif central était coiffé d’une crête où pouvaient prendre place des canons de 95 mm et de l’infanterie. En arrière de ces parapets, se trouvent les deux cours du casernement et le massif de la tourelle Mougin Mle 1876 pour deux canons de 155 L de Bange. Chaque cour du casernement montre deux lignes de trois casemates, chambrées ou magasins, sur deux niveaux, et dont les berceaux des voûtes ne sont pas soulignés en façade par un arc de maçonnerie. Les cours sont séparées par le passage couvert en capitale. Les deux magasins à poudre, d’une capacité unitaire de 55.000 kg, longent l’arrière des chambrées à l’opposé de la tourelle Mougin. Les saillants du front de gorge possèdent des amorces de réseaux de contre-mines. Nous n’avons pu vérifier ce qu’il en était des saillants II et III. Dès 1890 le fort va faire l’objet des plus grandes attentions. Si l’on renoncera rapidement au remplacement de la tourelle Mougin par une tourelle galopin Mle 1890 (qui sera finalement installée à la batterie de l’Éperon), on creusera un magasin sous roc sous le massif central. Conséquemment, les anciens magasins à poudre seront utilisés comme magasins des services administratifs. Les citernes seront bétonnées. Le front de tête va être totalement bouleversé avec la création d’une caserne de guerre occupant l’escarpe sur toute sa longueur. Cette caserne sera séparée en deux par une entrée de guerre à laquelle on accède depuis la contrescarpe par une rampe descendante. Des abris bétonnés seront aménagés à chacun des saillants. La caponnière double sera remplacée par un coffre double de contrescarpe tandis que les deux ailerons seront simplement renforcés. Après ces importants travaux allait venir le tour des cuirassements. De 1907 à 1914, le fort connaîtra chantier sur chantier. Après moult débats quant au nombre de tourelles de mitrailleuses et de 75 mm, seront installées : une tourelle de mitrailleuses aux saillants II, III et IV (installation 1907-1908, tirs de réception le 06/02/1909 pour les 3) et une tourelle de 75 Mle 05 au saillant I (tirs de réception le 10/01/1912). Quatre observatoires cuirassés seront fixés, l’un derrière la tourelle de 75, un second sur le massif central en arrière du saillant II et deux autres seront placés côte à côte (disposition unique !) et légèrement décalés en hauteur à la droite de la tourelle Mougin (marché des aciéries de la Marine à Homécourt du 15 février 1907). Un cinquième sera installé avec la tourelle de projecteur en arrière du saillant I (marché du 03/05/1910, réceptionnée 10/01/1913). Le saillant III aura aussi son projecteur, mais sous casemate. Chaque saillant (sauf le I) et chaque centre de front aura un parapet d’infanterie avec guérite blindée. Outre ces sept guérites, et une huitième sera fichée dans le parapet du ravelin de contrescarpe. La tourelle Mougin, suite aux expériences de Pagny-la-Blanche-Côte en 1901, sera abaissée. On prévoira même l’installation d’une tourelle de 155 C dans le fort, mais cela restera sans suite. Alors qu’une fraction du 6ème régiment d’artillerie à pied y tient garnison en 1914, la stabilisation du front sur le Grand Couronné préserva le fort des affres d’un bombardement. Il fallut attendre le 10 septembre 1944 pour que des avions américains venus viser les ponts sur la Moselle entre Pompey et Frouard laissent choir quelques bombes sur le fort et à l’entour. Bilan, une bonne moitié de la batterie Est (voir ensemble fortifié du Parc Lattier) démolie, deux chambrées du vieux casernement percées de part en part et l’enfoncement de l’intrados de deux voûtes dans la caserne de guerre. Resté jusqu’aujourd’hui terrain militaire, le fort de Frouard n’en est pas moins lamentablement à l’abandon. Il nous aura fallu deux visites pour le visiter à peu près convenablement. L’état des lieux ci-après est donc réalisé sur base de visites d’octobre 2007 et janvier 2008. Le pont-levis précédant l’entrée de temps de paix est totalement pourri. Comme souvent cette entrée s’ouvre un peu retrait de la ligne d’escarpe, de façon à ce que la pile supportant le pont dormant ne soit pas dans l’axe de tir de l’organe flanquant le fossé. Hormis les corps de garde, les anciens locaux de part et d’autre du tunnel de l’entrée ont été bétonnés et transformés en magasins à projectiles et gargousses, très probablement pour la tourelle Mougin. Le tunnel débouche perpendiculairement sur la rue du rempart et continue en capitale. Sur la gauche on trouve une tête de monte-charge provenant du magasin sous roc et, face à elle, des citernes, elles aussi mises à l’épreuve. Immédiatement au-delà, à hauteur du premier couloir de circulation à l’arrière des chambrées, nous nous trouvons sous la tourelle Mougin. Un escalier hélicoïdal avec marches en fonte permet de gagner l’étage du système de rotation puis celui de la tourelle elle-même. Les locaux environnants, au premier étage du casernement, ont été remblayés suite aux travaux d’abaissement de la tourelle qui, en fait, a perdu un étage de ses substructures initiales. D'après le témoignage oral d'un certain M. Rollin, qui était civil adjudicataire de livraison de vivres pour la cantine à Pont-Saint-Vincent en 1912, les tourelles ont été démontées, voussoirs, affûts et canons déposés, ainsi que le corps de tourelle complet. La collerette de béton a été détruite à l’explosif, puis coulage du nouveau béton et remise en place. Durée approximative des travaux : un peu moins d'un an. À priori seules les tourelles de Frouard et de Pont-Saint-Vincent ont subi pareil traitement ; En ce qui concerne celle de Liouville, c’est incertain bien que, manifestement, elle ait été renforcée. L’abaissement rendait le cuirassement moins enclin à subir des tirs directs, mais il ne pouvait plus concourir à la défense à courte distance de l’ouvrage. Si les tubes de la tourelle ne sont plus là, elle est néanmoins dans un état de conservation appréciable. Suite aux expériences de Pont-saint-Vincent en 1910, on la pourvut d’un dispositif de ventilation pulsant l’air pris au niveau des embrasures pour l’envoyer côté culasses au-dessus et entre les deux affûts… à moins que ce ne soit l’inverse. En effet le sens d’ouverture des trapillons au niveau des embrasures laisse planer un doute, à moins que les deux sens de circulation de l’air n’aient été prévus ? Un second escalier, identique au premier, redescend au niveau des magasins à projectiles et gargousses dont deux des créneaux à lampes sont desservis depuis le local du système de rotation. Si l’on reprend notre progression dans la galerie en capitale, on passe sous un puits par lequel devaient s’effectuer les manœuvres de force pour l’éventuel remplacement des tubes de la tourelle Mougin, avant d’arriver à un carrefour donnant, à gauche et à droite dans une cour du casernement. Nous nous trouvons alors à l’épicentre du fort. Continuant vers le front de tête, on passe le croisement du second couloir de circulation à l’arrière des chambrées sur lequel donnent les nouvelles entrées des anciens magasins à poudre désaffectés, ainsi que l’accès au poste optique casematé à deux directions. Ces dernières, regroupées en un seul créneau bifide, sont pointées sur les forts de Domgermain et de Gironville. Parfois le mont Saint-Michel est renseigné à la place de Domgermain, mais au sein des archives consultées, seul ce dernier est cité. Ensuite, on arrive à hauteur de la rampe d’accès au magasin sous roc. Une partie du dispositif de treuillage est encore en place. Nous avons ici un escalier rampe d’environ 80 marches. Ce tunnel plongeant sous terre a sa partie supérieure cimentée avant d’être, plus bas, en maçonneries de moellons particulièrement esthétiques. L’enchantement ne dure guère car si ce magasin sous roc se distingue de ses semblables par une galerie de liaison tortueuse, trois monte-charges (dont un ayant conservé un contrepoids) et plusieurs locaux de stockage, ses maçonneries sont bâclées, mêlant briques et moellons, et plusieurs incendies d’ordures confèrent désormais aux lieux une ambiance aussi peu amène que malodorante. Face à cette rampe d’accès se trouve la centrale électrique avec ses deux niveaux de supports pour citernes de carburant diesel. On rejoint alors très rapidement la rue du rempart en arrière du front de tête. Devant nous un plan incliné à double voie étroite et jouxté d’un escalier descend vers l’entrée de guerre. L’essentiel du dispositif de treuillage est encore en place, tout comme les rails et plaques tournantes. L’escalier, d’une trentaine de marches, a conservé sa rambarde. Il débouche perpendiculairement et au centre du couloir de circulation de la caserne de guerre. Face à lui : l’entrée de guerre ; celle-ci a conservé son pont à effacement longitudinal et son treuil de manœuvre. La fosse que son retrait dégageait était battue par des créneaux des locaux latéraux. Si l’on emprunte le couloir de circulation vers le saillant II, on longe tout d’abord les citernes auxquelles on accède par une haute et étroite échelle. Ensuite on longe cinq chambrées avant d’arriver en bout de course dans un local de latrines. Peu avant, un escalier permet de remonter dans l’abri de piquet attaché au bloc de la tourelle de mitrailleuses du saillant susmentionné. Cette tourelle, à l’instar de tous les cuirassements du fort, est en place. Si au contraire on se dirige vers le saillant III on longe neuf chambrées et plusieurs niches de ventilateur avant de passer devant d’autres latrines bordées par le couloir d’accès à l’aileron ouest. Ce dernier, simplement renforcé, est plutôt vaste et comprend un pilier central. La plupart des créneaux de pied ont conservé leurs volets métalliques. Comme au saillant II, un escalier permet de gagner une tourelle de mitrailleuses et un abri de piquet. Cependant, la configuration des lieux est ici bien plus originale et, partant, unique. En effet, dominant l’arrière de la tourelle de mitrailleuses et précédée d’un parapet d’infanterie avec guérite observatoire, on a coulé ici une casemate pour un projecteur de 90 cm. La casemate est identique à celles, nombreuses, que l’on rencontre sur les côtes ; par contre elle possède encore ses volets coulissants à l’épreuve des balles et des petits éclats ce qui est exceptionnel. Dans l’abri de jour, nous pouvons lire au mur : "Guerre de 1914-1915 commencement du service de recherches d’avions et dirigeables SAllemands (sic) avec le projecteur BBT (?) le 27/12/14." Nous ignorons ce que signifie "BBT", mais une chose est certaine, depuis sa casemate, ce projecteur ne devait pas être d’une grande utilité pour scruter le ciel. Pour peu que l’on veuille se rendre au saillant suivant et que l’on emprunte le cheminement longeant l’ancien casernement, on longera la manutention dont les deux fours de 250 rations se dégradent d’année en année. Plus loin un local avec une unique échelle donne accès aux deux observatoires cuirassés. Pourquoi disposer deux cuirassements identiques à trois mètres l’un de l’autre ? Après réflexion, nous estimons comme probable qu’il y en ait eu un pour le commandement et l’autre au service de la tourelle Mougin. La gaine file alors droit vers l’abri de piquet et la tourelle de mitrailleuses avant de plonger sous le fossé pour rejoindre le coffre double de contrescarpe. Ce dernier, en forme de W, n’a rien de bien particulier. Une bonne moitié se trouve dans état de saleté prononcé. Nous y noterons néanmoins les forts anneaux dans le plafond en arrière des pas de tir, la gaine de l’amorce du système de contre-mines avec double barrage de poutrelles et la localisation de l’unique W.C. sur un pallier de l’escalier d’accès. Reste le saillant I. L’aileron en est méconnaissable tant il a été cloisonné. Un abri de piquet longe toute la base du bloc de la tourelle 75. Les deux créneaux à lampe des magasins à munitions de la tourelle étaient desservis depuis ce local. Dans le même axe, mais plus en arrière, l’amateur ne pourra rester insensible aux substructures et aux vestiges métalliques de la tourelle de projecteur (calibre 90 cm), désormais la seule "survivante de son espèce". À côté de la recette inférieure de l’ascenseur du projecteur, nous trouvons la recette supérieure d’un second monte-charge raccordé lui aussi au magasin sous roc. Une recette identique ayant aussi sa cage et son treuil existe sous le massif central en arrière du saillant II. La rue du rempart, de ses traverses-abris Mle 1879, n’en a généralement conservé que le corps d’abri. Seulement trois ont conservé leurs deux culées latérales (singulièrement profondes), quatre n’en ont plus qu’une seule et quatre autres plus du tout. La traverse du centre du front I-II a le seuil fait d’un escalier-rampe de cinq marches. Celle du centre du front III-IV est encadrée par deux escalier étroits et la façade de celle à sa droite a un fruit interrompu sur la largeur de la porte. Une foule de détails mériterait d’être citée tant nous avons là un patrimoine exceptionnel que ce soit au niveau de la rareté voire de l’unicité de certaines configurations, mais aussi de tous ces cuirassements (uniques – seule Mougin abaissée encore visible, seule tourelle projecteur subsistante), treuils, monte-charges, réservoirs, mangeoires en fonte pour chevaux, et autres portes, grilles, volets qui, si ce n’est à Uxegney, ont été ferraillés partout ailleurs. Il faut espérer que tout ce patrimoine reçoive un jour le traitement salvateur qu'il mérite. Le fort est toujours terrain militaire et est interdit d’accès, en sus, le réseau de queues de cochon et d’ardillons est bien en place et il est extrêmement dangereux de s’y risquer. Pour les batteries annexes, voir l’ensemble fortifié du Parc Lattier.

Nordwestlich von Nancy, 1879–1883. 356 m ü. M. Genannt Fort Drouot. 649 Mann (900 im Krieg) und 27 Geschütze, darunter 15 Wallgeschütze, 2 Mörser, 2 Turmgeschütze und 8 Flankengeschütze. Hier haben wir ein Sperrfort, fast viereckig, dessen Verteidigung der Gräben zwei Flügeln (Vorsprünge I und III) und einer doppelten Kaponniere (Vorsprung IV) anvertraut war. Der Eingang in der Mitte der Schluchtfront ist nach Nordosten ausgerichtet, d. h. dem Feind zugewandt. Der Flügel des Vorsprungs I flankiert außerdem die Front I-II und nicht die Schlucht. Diese unpassende Anordnung erlaubt es uns, die Hypothese aufzustellen, dass das Fort Frouard vielleicht ursprünglich als Platzfort konzipiert war, bevor es als Sperrfort in Betracht gezogen wurde. Der Eingang ist vor möglichem Flankenfeuer durch ein Ravelin mit einem kasemattierten Wachhaus auf dem Glacis geschützt. Ansonsten ist der Grundriss für ein Sperrfort sehr klassisch. Das Zentrum des Forts ist von einer Wallstraße umgeben, die abwechselnd Schutztraversen und Artillerieplattformen bedient, die insgesamt einen Aktionsradius von 360° haben. Jedem Frontvorsprung und jeder Frontmitte entsprach eine verwurzelte Traverse. Jeder der Frontvorsprünge hatte eine Infanteriehaube. Das zentrale Massiv war mit einem Grat gekrönt, auf dem 95-mm-Kanonen und Infanterie postiert werden konnten. Hinter diesen Brustwehren liegen die beiden Kasernenhöfe und das Massiv des Turms Mougin Mle 1876 für zwei 155-L-de-Bange-Kanonen. Jeder Kasernenhof weist zwei Reihen mit je drei Kasematten, Baracken oder Magazinen auf zwei Ebenen auf, deren Gewölbeschalen an der Fassade nicht durch einen Mauerbogen betont werden. Die Höfe sind durch den überdachten Gang mit Kapitell voneinander getrennt. Die beiden Pulvermagazine mit einer Kapazität von jeweils 55.000 kg verlaufen entlang der Rückseite der Kaserne gegenüber dem Mougin-Turm. Die Frontvorsprünge der Schluchtfront weisen Ansätze von Minenabwehrnetzen auf. Der Status der Frontvorsprünge II und III konnte nicht überprüft werden. Ab 1890 wird das Fort Gegenstand größter Aufmerksamkeit sein. Wenn der Ersatz des Mougin-Turms durch einen Galopin Mle 1890-Turm (der letztendlich bei der Batterie Éperon installiert wird) schnell aufgegeben wird, wird unter dem zentralen Massiv ein Magazin in den Fels gegraben. Folglich werden die alten Pulvermagazine als Lager für die Verwaltungsdienste genutzt. Die Zisternen werden betoniert. Die Frontlinie wird durch die Schaffung einer Kriegskaserne, die die gesamte Länge der Böschung einnimmt, völlig umgestaltet. Diese Kaserne wird durch einen Kriegseingang, der von der Kontereskarpe über eine absteigende Rampe zugänglich ist, in zwei Teile geteilt. An jedem der Frontvorsprünge werden Betonbunker errichtet. Die doppelte Kaponniere wird durch einen doppelten Kontereskarpenkasten ersetzt, während die beiden Flossen lediglich verstärkt werden. Nach diesen umfangreichen Arbeiten ist die Panzerung an der Reihe. Von 1907 bis 1914 wird das Fort Baustelle für Baustelle erneuert. Nach langen Debatten über die Anzahl der Maschinengewehr- und 75-mm-Türme werden folgende installiert: ein Maschinengewehrturm an den Frontvorsprüngen II, III und IV (Installation 1907–1908, Empfangsschüsse am 06.02.1909 für die 3) und ein 75-mm-Mle-05-Turm an Frontvorsprung I (Empfangsschüsse am 10.01.1912). Es werden vier gepanzerte Beobachtungsposten errichtet, einer hinter dem 75er-Turm, ein zweiter auf dem Mittelmassiv hinter Frontbogen II und zwei weitere nebeneinander (einzigartige Anordnung!) und leicht höhenversetzt rechts vom Mougin-Turm (Markt der Marinestahlwerke in Homécourt am 15. Februar 1907). Ein fünfter wird mit dem Scheinwerferturm hinter Frontbogen I installiert (Vertrag vom 03.05.1910, erhalten am 01.10.1913). Frontbogen III erhält ebenfalls seinen Scheinwerfer, jedoch unter einer Kasematte. Jeder Frontbogen (außer I) und jede Frontmitte erhalten eine Infanteriebrüstung mit einem gepanzerten Wachhäuschen. Zusätzlich zu diesen sieben Wachhäuschen wird ein achtes in der Brustwehr des Kontereskarpe-Ravelin befestigt. Der Turm von Mougin wird nach den Experimenten von Pagny-la-Blanche-Côte im Jahr 1901 abgesenkt. Es gibt sogar Pläne, einen Turm vom Typ 155 C in der Festung zu installieren, aber dieser wird nicht weiterverfolgt. Obwohl 1914 nur ein Teil des 6. Fußartillerieregiments dort stationiert war, bewahrte die Stabilisierung der Front an der Grand Couronné das Fort vor den verheerenden Schäden eines Bombardements. Erst am 10. September 1944 warfen amerikanische Flugzeuge, die auf die Moselbrücken zwischen Pompey und Frouard zielten, einige Bomben auf das Fort und seine Umgebung. Infolgedessen wurde gut die Hälfte der Ostbatterie (siehe den befestigten Komplex des Parc Lattier) zerstört, zwei Baracken der alten Kaserne wurden durchbohrt und die Laibung zweier Gewölbe der Kriegskaserne wurde zerstört. Obwohl das Fort Frouard bis heute ein Militärstandort ist, ist es dennoch bedauerlicherweise verlassen. Wir brauchten zwei Besuche, um es einigermaßen richtig zu besichtigen. Die folgende Bestandsaufnahme basiert daher auf Besuchen im Oktober 2007 und Januar 2008. Die Zugbrücke vor dem Eingang in Friedenszeiten ist völlig verrottet. Wie so oft öffnet sich dieser Eingang etwas hinter der Böschungslinie, sodass der Pfeiler, der die feste Brücke trägt, nicht in der Schusslinie der Orgel liegt, die den Graben flankiert. Abgesehen von den Wachhäusern wurden die alten Räumlichkeiten zu beiden Seiten des Eingangstunnels betoniert und in Magazine für Geschosse und Wasserkanister umgewandelt, höchstwahrscheinlich für den Mougin-Turm. Der Tunnel öffnet sich senkrecht zur Rue du Rempart und setzt sich im Kapitell fort. Links befindet sich ein Lastenaufzugskopf des unterirdischen Magazins und gegenüber Zisternen, die ebenfalls getestet wurden. Unmittelbar dahinter, auf Höhe des ersten Verkehrskorridors hinter der Kaserne, befinden wir uns unter dem Mougin-Turm. Eine Wendeltreppe mit gusseisernen Stufen führt zum Boden des Rotationssystems und dann zum Turm selbst. Die umliegenden Räumlichkeiten im ersten Stock der Kaserne wurden nach den Arbeiten zum Absenken des Turms wieder aufgefüllt, wodurch tatsächlich ein Stockwerk seiner ursprünglichen Unterkonstruktion verloren ging. Laut der mündlichen Aussage eines gewissen Herrn Rollin, der als ziviler Auftragnehmer für die Lieferung von Lebensmitteln an die Kantine in Pont-Saint-Vincent im Jahr 1912 tätig war, wurden die Türme demontiert und die Keilsteine, Lafetten und Geschütze sowie der gesamte Turmkörper entfernt. Der Betonkragen wurde mit Sprengstoff zerstört, anschließend wurde neuer Beton gegossen und ersetzt. Ungefähre Dauer der Arbeiten: etwas weniger als ein Jahr. Anscheinend wurden nur die Türme in Frouard und Pont-Saint-Vincent einer solchen Behandlung unterzogen; was den Turm in Liouville betrifft, ist dies ungewiss, obwohl er eindeutig verstärkt wurde. Durch die Absenkung war die Panzerung weniger widerstandsfähig gegen direkten Beschuss, konnte aber nicht mehr zur Nahbereichsverteidigung des Bauwerks beitragen. Obwohl die Turmrohre nicht mehr vorhanden sind, ist er dennoch in einem beachtlichen Erhaltungszustand. Nach den Experimenten in Pont-Saint-Vincent im Jahr 1910 wurde er mit einer Belüftungsvorrichtung ausgestattet, die die aus den Schießscharten entnommene Luft zwangsweise zur Verschlussseite über und zwischen den beiden Lafetten leitete … es sei denn, es war andersherum. Tatsächlich lässt die Öffnungsrichtung der Falltüren an den Schießscharten Zweifel aufkommen, es sei denn, es waren zwei Luftzirkulationsrichtungen vorgesehen? Eine zweite Treppe, identisch mit der ersten, führt hinunter auf die Ebene der Projektil- und Patronenmagazine, von denen zwei Lampenscharten vom Rotationssystemraum aus bedient werden. Wenn wir unseren Weg durch die Galerie im Kapitell fortsetzen, passieren wir einen Schacht, durch den die Truppenmanöver für den möglichen Austausch der Rohre des Mougin-Turms durchgeführt werden sollten, bevor wir zu einer Kreuzung gelangen, die links und rechts in einen Kasernenhof führt. Wir befinden uns dann im Epizentrum des Forts. Weiter Richtung Front passieren wir die Kreuzung des zweiten Verkehrskorridors an der Rückseite der Kaserne, zu dem die neuen Eingänge der alten, stillgelegten Pulvermagazine sowie der Zugang zum optischen Kasemattenposten mit zweifacher Kasematte führen. Letztere, in einer einzigen gegabelten Schießscharte gruppiert, sind auf die Festungen von Domgermain und Gironville gerichtet. Manchmal wird der Berg Saint-Michel anstelle von Domgermain aufgeführt, in den konsultierten Archiven wird jedoch nur Letzterer erwähnt. Dann erreichen wir die Zugangsrampe zum Steinlager. Ein Teil des Windensystems ist noch vorhanden. Hier haben wir eine Treppenrampe mit etwa 80 Stufen. Dieser unterirdische Tunnel ist im oberen Teil zementiert und weiter unten mit besonders ästhetischem Bruchsteinmauerwerk versehen. Der Zauber war nur von kurzer Dauer, denn obwohl sich dieses unterirdische Lagerhaus mit seinem gewundenen Verbindungsgang, drei Lastenaufzügen (einer davon mit Gegengewicht) und mehreren Lagerräumen von seinen Mitbewerbern abhob, war sein Mauerwerk aus Ziegeln und Schutt schlampig, und mehrere Müllbrände verliehen dem Ort eine ebenso unangenehme wie stinkende Atmosphäre. Gegenüber dieser Zufahrtsrampe befand sich das Kraftwerk mit seinen zwei Ebenen für Dieseltanks. Sehr schnell erreichten wir dann die Rue du Rampart hinter der Frontlinie. Vor uns führte eine schmale, zweigleisige schiefe Ebene, an die sich eine Treppe anschloss, zum Kriegseingang hinab. Der Großteil des Windensystems war noch vorhanden, ebenso wie die Schienen und Drehscheiben. Die Treppe mit etwa dreißig Stufen hatte noch ihr Geländer. Sie öffnete sich senkrecht und mitten im Verkehrskorridor der Kaserne. Gegenüber: der Kriegseingang; dieser hat noch seine längs einziehbare Brücke und seine Manövrierwinde. Die Grube, die durch das Herausziehen frei wurde, war von den Zinnen der Nebenräume umgeben. Nimmt man den Verkehrskorridor in Richtung Frontbogen II, kommt man zunächst an den Zisternen vorbei, die über eine hohe, schmale Leiter zugänglich sind. Anschließend geht man an fünf Baracken vorbei, bevor man am Ende des Weges in einem Latrinenraum ankommt. Kurz zuvor ermöglicht eine Treppe den Aufstieg zum Wachturm, der am Block des Maschinengewehrturms des besagten Frontbogens befestigt ist. Dieser Turm steht, wie die gesamte Panzerung des Forts, noch an seinem Platz. Geht man hingegen in Richtung Frontbogen III, kommt man an neun Baracken und mehreren Lüftungsnischen vorbei, bevor man an weiteren Latrinen vorbeikommt, die an den Zugangskorridor zum Westflügel grenzen. Dieser ist einfach verstärkt, ziemlich groß und verfügt über einen Mittelpfeiler. Die meisten Fußzinnen haben noch ihre Metallläden. Wie in Frontbogen II führt eine Treppe zu einem Maschinengewehrturm und einem Wachturm. Die Anordnung ist hier jedoch viel origineller und daher einzigartig. Tatsächlich wurde hier, dominierend hinter dem Maschinengewehrturm und vor einer Infanteriebrüstung mit Beobachtungshäuschen, eine Kasematte für einen 90-cm-Suchscheinwerfer gegossen. Die Kasematte ist identisch mit den vielen an der Küste gefundenen Kasematten; sie verfügt jedoch noch über ihre Schiebeläden, die kugel- und splitterfest sind, was außergewöhnlich ist. Im Tagesunterstand können wir an der Wand lesen: „Krieg 1914-1915: Beginn des Suchdienstes für deutsche Flugzeuge und Luftschiffe (sic) mit dem BBT (?)-Suchscheinwerfer am 27.12.14.“ Wir wissen nicht, was „BBT“ bedeutet, aber eines ist sicher: Von seiner Kasematte aus kann dieser Suchscheinwerfer für die Himmelsabtastung nicht viel genützt haben. Wenn Sie zum nächsten Vorsprung gehen und den Weg entlang der alten Kaserne nehmen möchten, kommen Sie am Abfertigungsbereich vorbei, dessen zwei Öfen für 250 Rationen von Jahr zu Jahr verfallen. Weiter hinten führt ein Raum mit einer einzigen Leiter zu den beiden gepanzerten Aussichtsdecks. Warum wurden zwei identische Panzerdecks drei Meter voneinander entfernt aufgestellt? Nach reiflicher Überlegung halten wir es für wahrscheinlich, dass eines der Kommandodecks und das andere dem Mougin-Turm diente. Der Schacht verläuft dann geradeaus zum Schutzbunker und zum Maschinengewehrturm, bevor er unter dem Graben hindurchführt und sich mit dem doppelten Kontereskarpenkasten verbindet. Letzterer ist W-förmig und nichts Besonderes. Gut die Hälfte ist stark verschmutzt. Auffällig sind jedoch die starken Ringe in der Decke hinter den Schießständen, die Hülse des Zündhütchens des Minenabwehrsystems mit Doppelstrahlfeuer und die einzige Toilette auf einem Absatz der Zugangstreppe. Der Vorsprung I ist erhalten geblieben. Der Flügel ist nicht wiederzuerkennen, da er abgetrennt wurde. Ein Schutzbunker verläuft entlang der gesamten Basis des Turmblocks 75. Von diesem Raum aus wurden die beiden Schießscharten der Munitionslager des Turms bedient. In derselben Achse, aber weiter hinten, werden dem Laien die Unterkonstruktionen und die metallischen Überreste des Scheinwerferturms (Kaliber 90 cm) nicht entgehen können, der heute der einzige „Überlebende seiner Art“ ist. Neben dem unteren Rezept des Scheinwerferaufzugs finden wir das obere Rezept eines zweiten Lastenaufzugs, der auch mit dem unterirdischen Magazin verbunden ist. Ein identisches Rezept, ebenfalls mit Käfig und Winde, befindet sich unter dem zentralen Massiv hinter Vorsprung II. Die Wallstraße mit ihren Schutztraversen Mle 1879 hat im Allgemeinen nur den Korpus des Schutzes bewahrt. Nur drei haben ihre beiden seitlichen Widerlager (einzigartig tief) behalten, bei vier ist nur noch eines übrig und bei vier anderen sind sie überhaupt nicht mehr vorhanden. Die Traverse in der Mitte der Front I-II hat die Schwelle, die aus einer Treppenrampe mit fünf Stufen besteht. Die in der Mitte der Front III-IV wird von zwei schmalen Treppen eingerahmt und die Fassade der Treppe rechts davon hat eine unterbrochene Treppe über die gesamte Breite der Tür. Zahlreiche Details verdienen es, erwähnt zu werden, da wir hier ein außergewöhnliches Erbe vor uns haben, sei es hinsichtlich der Seltenheit oder sogar Einzigartigkeit bestimmter Konfigurationen, aber auch hinsichtlich all dieser Panzerungen (einzigartig – nur der abgesenkte Mougin ist noch sichtbar, der einzige erhaltene Scheinwerferturm), Winden, Lastenaufzüge, Tanks, Pferdetröge aus Gusseisen und anderer Türen, Tore und Rollläden, die, wenn nicht in Uxegney, überall sonst verschrottet wurden. Es ist zu hoffen, dass dieses gesamte Erbe eines Tages die würdige Behandlung erhält, die es verdient. Das Fort ist nach wie vor Militärgebiet und der Zutritt ist verboten. Darüber hinaus ist das Netz aus Zöpfen und Widerhaken gut verankert, und es ist äußerst gefährlich, es zu riskieren. Die Nebenbatterien finden Sie im befestigten Komplex des Parc Lattier.

Ten noordwesten van Nancy, 1879-1883. 356 m/alt. Fort Drouot genoemd. 649 manschappen (900 in oorlogstijd) en 27 kanonnen, waaronder 15 walkanonnen, 2 mortieren, 2 onderkoepelkanonnen en 8 flankerende kanonnen. Hier hebben we een stopfort, bijna vierkant en vierhoekig, waarvan de verdediging van de grachten was toevertrouwd aan twee vleugels (salienten I en III) en een dubbele caponnière (salient IV). De ingang, in het midden van de klooffront, is naar het noordoosten gericht, d.w.z. naar de vijand gericht. De vleugel van saillant I flankeert ook front I-II en niet de kloof. Deze onlogische indeling stelt ons in staat de hypothese te poneren dat het fort van Frouard mogelijk oorspronkelijk was ontworpen als een plaatsfort voordat het als stopfort werd beschouwd. De ingang wordt beschermd tegen mogelijk enfiladevuur door een ravelijn met een kazematwachtershuisje op het glacis. Verder is de indeling zeer klassiek voor een stopfort. Het centrum van het fort is omgeven door een walstraat die een afwisseling vormt van schuilplaatsen en artillerieplatforms die in totaal 360°-acties hebben. Elke saillant en elk frontcentrum correspondeerde met een gewortelde traverse. Elk van de saillanten had een infanteriekap. Het centrale massief werd bekroond door een richel waar 95 mm kanonnen en infanterie konden worden geplaatst. Achter deze borstweringen bevinden zich de twee binnenplaatsen van de kazerne en het massief van de Mougin Mle 1876-toren voor twee 155 L de Bange-kanonnen. Elke binnenplaats van de kazerne toont twee rijen van drie kazematten, barakken of magazijnen, op twee niveaus, en waarvan de gewelfde wiegen op de gevel niet worden onderstreept door een gemetselde boog. De binnenplaatsen worden gescheiden door de overdekte passage in kapiteel. De twee kruitmagazijnen, met een capaciteit van 55.000 kg, lopen langs de achterkant van de kazerne, tegenover de Mougin-toren. De saillanten van de kloof vertonen de eerste sporen van mijnennetwerken. We konden de status van de saillanten II en III niet verifiëren. Vanaf 1890 zal het fort de grootste aandacht krijgen. Als de vervanging van de Mougin-toren door een Galopin Mle 1890-toren (die uiteindelijk bij de batterij van Éperon zal worden geïnstalleerd) snel wordt verlaten, zal een magazijn onder de rots onder het centrale massief worden uitgegraven. De oude kruitmagazijnen zullen dan worden gebruikt als opslagruimte voor de administratieve diensten. De waterreservoirs zullen worden gebetonneerd. De frontlinie zal volledig worden getransformeerd met de bouw van een oorlogskazerne die de gehele lengte van de helling zal beslaan. Deze kazerne zal in tweeën worden gedeeld door een oorlogsingang die vanaf de contrescarp via een aflopende helling toegankelijk is. Bij elk van de saillanten zullen betonnen schuilplaatsen worden gebouwd. De dubbele caponnière wordt vervangen door een dubbele contrescarp-kast, terwijl de twee vinnen eenvoudigweg worden versterkt. Na deze ingrijpende werkzaamheden is de bepantsering aan de beurt. Van 1907 tot 1914 onderging het fort bouwput na bouwput. Na veel discussie over het aantal machinegeweer- en 75 mm-koepels, worden de volgende koepels geïnstalleerd: een machinegeweerkoepel op de salienten II, III en IV (installatie 1907-1908, ontvangstschoten op 6 februari 1909 voor de 3) en een 75 Mle 05-koepel op salient I (ontvangschoten op 10 januari 1912). Er worden vier gepantserde observatieposten geplaatst: één achter de 75-toren, een tweede op het centrale massief achter saillant II en twee andere naast elkaar (een unieke opstelling!) en iets verschoven in hoogte rechts van de Mougin-toren (markt van de staalfabriek van de marine in Homécourt op 15 februari 1907). Een vijfde wordt geïnstalleerd met de zoeklichttoren achter saillant I (contract van 3 mei 1910, ontvangen op 10 januari 1913). Saillant III krijgt ook een zoeklicht, maar onder een kazemat. Elke saillant (behalve I) en elk frontcentrum krijgt een infanterieparapet met een gepantserde wachtpost. Naast deze zeven wachtposten wordt er een achtste geplaatst in de borstwering van de contrascarpravelijn. De Mougin-toren zal, na de experimenten van Pagny-la-Blanche-Côte in 1901, verlaagd worden. Er zijn zelfs plannen om een 155C-toren in het fort te plaatsen, maar dit zal geen vervolg krijgen. Hoewel een deel van het 6e Regiment Voetartillerie er in 1914 gelegerd was, behoedde de stabilisatie van het front aan de Grand Couronné het fort voor de verwoestingen van een bombardement. Pas op 10 september 1944 wierpen Amerikaanse vliegtuigen, gericht op de bruggen over de Moezel tussen Pompeius en Frouard, enkele bommen op het fort en de omgeving. Als gevolg hiervan werd een ruime helft van de Oostbatterij (zie het versterkte complex van Parc Lattier) gesloopt, werden twee kazernes van de oude kazerne door en door doorboord en werden de intrados van twee gewelven in de oorlogskazerne vernield. Hoewel het tot op de dag van vandaag een militair terrein is, is het fort van Frouard desondanks jammerlijk verlaten. We hadden twee bezoeken nodig om het min of meer goed te kunnen bezoeken. De volgende inventarisatie is daarom gebaseerd op bezoeken in oktober 2007 en januari 2008. De ophaalbrug vóór de ingang in vredestijd is volledig verrot. Zoals vaak het geval is, opent deze ingang iets terug ten opzichte van de helling, zodat de pijler die de vaste brug ondersteunt zich niet in de vuurlinie van het orgel aan weerszijden van de gracht bevindt. Afgezien van de wachthuisjes zijn de oude ruimtes aan weerszijden van de ingangstunnel gebetonneerd en omgebouwd tot magazijnen voor projectielen en waterkanonnen, waarschijnlijk voor de Mougin-toren. De tunnel opent loodrecht op de rue du rempart en loopt door in het kapiteel. Links bevindt zich de kop van een goederenlift uit het ondergrondse magazijn en daartegenover de eveneens geteste reservoirs. Direct daarachter, ter hoogte van de eerste circulatiegang achter de kazerne, bevinden we ons onder de Mougin-toren. Een wenteltrap met gietijzeren treden leidt naar de vloer van het rotatiesysteem en vervolgens naar de toren zelf. De omliggende ruimtes, op de eerste verdieping van de kazerne, werden opgevuld na de werkzaamheden om de toren te verlagen, waardoor feitelijk een verdieping van zijn oorspronkelijke onderbouw verloren ging. Volgens de mondelinge getuigenis van een zekere meneer Rollin, een burger die als aannemer werkte voor de voedselbezorging in de kantine van Pont-Saint-Vincent, werden in 1912 de torens ontmanteld, de gewelven, de onderstellen en de kanonnen verwijderd, samen met de gehele torenromp. De betonnen kraag werd met explosieven vernietigd, waarna er nieuw beton werd gestort en vervangen. De geschatte duur van de werkzaamheden: iets minder dan een jaar. Blijkbaar hebben alleen de torens van Frouard en Pont-Saint-Vincent een dergelijke behandeling ondergaan; wat betreft die van Liouville is dat onzeker, hoewel die duidelijk versterkt was. Door de verlaging werd de kans kleiner dat het pantser direct vuur kon weerstaan, maar het kon niet langer bijdragen aan de verdediging van de constructie op korte afstand. Hoewel de torenbuizen verdwenen zijn, verkeert het pantser nog steeds in een behoorlijke staat van bewaring. Na de experimenten in Pont-Saint-Vincent in 1910 werd het voorzien van een ventilatiesysteem dat de lucht die uit de schietgaten werd gehaald, naar de sluitzijde boven en tussen de twee geschutsonderstellen stuurde… tenzij het andersom was. De openingsrichting van de valluiken bij de schietgaten laat inderdaad enige twijfel bestaan, tenzij er twee luchtcirculatierichtingen waren gepland? Een tweede trap, identiek aan de eerste, daalt af naar het niveau van de projectiel- en patroonmagazijnen, waarvan twee lampkanten worden bediend vanuit de ruimte met het rotatiesysteem. Als we onze tocht door de galerij in de hoofdstad voortzetten, passeren we een schacht waardoorheen de troepenbewegingen voor de mogelijke vervanging van de buizen van de Mougin-toren moesten worden uitgevoerd, alvorens we bij een kruispunt komen dat links en rechts naar een binnenplaats van de kazerne leidt. We bevinden ons dan in het epicentrum van het fort. Verder naar voren komen we langs de kruising van de tweede circulatiegang aan de achterkant van de kazerne, waar de nieuwe ingangen van de oude, in onbruik geraakte kruitmagazijnen uitkomen, evenals de toegang tot de tweerichtings-kazemat-optische kazematpost. Deze laatste, gegroepeerd in een enkele gespleten kanteel, wijzen naar de forten van Domgermain en Gironville. Soms wordt de berg Saint-Michel vermeld in plaats van Domgermain, maar in de geraadpleegde archieven wordt alleen de laatste genoemd. Vervolgens komen we bij de toegangsweg naar de steenopslag. Een deel van het liersysteem is nog aanwezig. Hier zien we een traphelling van ongeveer 80 treden. Deze ondergrondse tunnel is aan de bovenkant gecementeerd voordat hij, lager, is opgetrokken uit bijzonder esthetisch puinmetselwerk. De betovering was van korte duur, want hoewel dit ondergrondse pakhuis zich onderscheidde van zijn soortgenoten met zijn kronkelende verbindingsgalerij, drie goederenliften (waarvan er één een contragewicht behield) en diverse opslagruimtes, was het metselwerk slordig, met een mix van bakstenen en puin, en gaven verschillende vuilnisbranden de plek nu een even onaangename als stinkende sfeer. Tegenover deze toegangshelling stond de elektriciteitscentrale met zijn twee niveaus van steunen voor dieseltanks. We bereikten vervolgens al snel de Rue du Rampart achter de frontlinie. Voor ons daalde een smal, dubbelsporig hellend vlak af naar de oorlogsingang. Het grootste deel van het liersysteem was nog aanwezig, evenals de rails en draaischijven. De trap, met ongeveer dertig treden, behield zijn leuning. Hij opende loodrecht en in het midden van de circulatiegang van de oorlogskazerne. Daartegenover: de oorlogsingang; deze heeft zijn in de lengterichting intrekbare brug en zijn manoeuvreerlier behouden. De put die door de onttrekking werd vrijgemaakt, werd geslagen door kantelen van de zijkamers. Als men de circulatiegang richting salient II neemt, gaat men eerst langs de waterreservoirs die toegankelijk zijn via een hoge en smalle ladder. Vervolgens gaat men langs vijf barakken alvorens aan het einde van de route in een latrineruimte te arriveren. Kort daarvoor is er een trap die men terug naar boven brengt naar de piketschuilplaats die bevestigd is aan het blok van de machinegeweertoren van de eerder genoemde salient. Deze toren, net als alle pantservoertuigen van het fort, is aanwezig. Gaat men daarentegen richting salient III, dan passeert men negen barakken en verschillende ventilatienissen alvorens langs andere latrines te passeren die grenzen aan de toegangsgang naar de westvleugel. Deze laatste, eenvoudig versterkt, is vrij groot en heeft een centrale pilaar. De meeste voetkantelen hebben hun metalen luiken behouden. Net als in Salient II leidt een trap naar een machinegeweertoren en een piketschuilplaats. De indeling is hier echter veel origineler en daardoor uniek. Inderdaad, de achterkant van de machinegeweertoren dominerend en voorafgegaan door een infanterieparapet met een observatiepost, werd hier een kazemat voor een zoeklicht van 90 cm gegoten. De kazemat is identiek aan de vele kazematten die aan de kust zijn gevonden; hij heeft echter nog steeds zijn schuifluiken, die bestand zijn tegen kogels en kleine scherven, wat uitzonderlijk is. In de schuilkelder lezen we op de muur: "Oorlog van 1914-1915, begin van de zoekdienst voor Duitse vliegtuigen en luchtschepen (sic) met het BBT (?) zoeklicht op 27-12-2014." We weten niet wat "BBT" betekent, maar één ding is zeker: vanuit de kazemat moet dit zoeklicht niet veel nut hebben gehad om de lucht te scannen. Als u naar de volgende saillant wilt gaan en het pad langs de oude kazerne wilt nemen, komt u langs de afhandelingsruimte, waarvan de twee ovens met een capaciteit van 250 rantsoenen jaar na jaar in verval raken. Verderop geeft een ruimte met een enkele ladder toegang tot de twee gepantserde observatiedekken. Waarom twee identieke gepantserde dekken drie meter uit elkaar? Na enige overweging achten we het waarschijnlijk dat er één voor de commandopost was en de andere in dienst van de Mougin-toren. De schacht loopt vervolgens rechtstreeks naar de piketschuilplaats en de machinegeweertoren, alvorens onder de greppel door te duiken en zich aan te sluiten bij de dubbele contrascarp-kist. Deze laatste, W-vormig, is niets bijzonders. Een goede helft verkeert in een zeer vuile staat. We zullen echter de sterke ringen in het plafond achter de schietpunten, de mantel van het slaghoedje van het tegenmijnsysteem met dubbele spervuurbalk en de locatie van het enige toilet op een bordes van de toegangstrap opmerken. Salient I is overgebleven. De vleugel is onherkenbaar omdat deze is afgescheiden. Een piketschuilplaats loopt langs de gehele basis van het blok van toren 75. Vanuit deze ruimte werden de twee lampschietgaten van de munitieopslag in de toren bediend. In dezelfde as, maar verder naar achteren, zal de amateur niet onverschillig kunnen blijven voor de onderbouw en de metalen resten van de zoeklichttoren (kaliber 90 cm), nu de enige "overgeblevene in zijn soort". Naast het onderste recept van de zoeklichtlift vinden we het bovenste recept van een tweede goederenlift, eveneens verbonden met het ondergrondse magazijn. Een identiek recept, eveneens met kooi en lier, bevindt zich onder het centrale massief achter saillant II. De walstraat, van de schuilplaats die Mle 1879 doorkruist, heeft over het algemeen alleen de romp van de schuilplaats behouden. Slechts drie hebben hun twee zijlandhoofden (buitengewoon diep) behouden, vier hebben er nog maar één over en vier andere hebben ze helemaal niet meer. De traverse van het midden van front I-II heeft de drempel gemaakt van een traphelling met vijf treden. De traverse in het midden van front III-IV wordt omlijst door twee smalle trappen en de gevel van de rechter heeft een onderbroken vrucht over de breedte van de deur. Talrijke details verdienen het om genoemd te worden, aangezien we hier te maken hebben met een uitzonderlijk erfgoed, of het nu gaat om de zeldzaamheid of zelfs de uniciteit van bepaalde configuraties, maar ook om al deze pantserwerken (uniek - alleen de verlaagde Mougin is nog zichtbaar, de enige overgebleven zoeklichttoren), lieren, goederenliften, tanks, gietijzeren paardenbakken en andere deuren, poorten en luiken die, zo niet in Uxegney, elders werden gesloopt. Het is te hopen dat al dit erfgoed ooit de weldadige behandeling krijgt die het verdient. Het fort is nog steeds militair gebied en de toegang is verboden. Bovendien is het netwerk van vlechten en weerhaken goed aangelegd en is het uiterst gevaarlijk om het te riskeren. Voor de bijgebouwen, zie het versterkte complex van Parc Lattier.

Northwest of Nancy, 1879-1883. 356 m/alt. Called Fort Drouot. 649 men (900 in wartime) and 27 guns including 15 rampart guns, 2 mortars, 2 under turret and 8 flanking guns. Here we have a stopping fort, almost square quadrilateral, whose defense of the ditches was entrusted to two wings (salients I and III) and a double caponier (salient IV). The entrance, in the center of the gorge front, faces northeast, i.e. facing the enemy. The wing of salient I also flanks front I-II and not the gorge. This incongruous arrangement allows us to put forward the hypothesis that the Frouard fort was perhaps originally designed as a place fort before being considered as a stopping fort. The entrance is protected from possible enfilade fire by a ravelin with a casemated guardhouse on the glacis. Otherwise, the layout is very classic for a stopping fort. The center of the fort is surrounded by a rampart street serving an alternation of shelter traverses and artillery platforms which, in total, have 360° actions. Each salient as well as each front center corresponded to a rooted traverse. Each of the salients had an infantry bonnet. The central massif was topped with a ridge where 95 mm cannons and infantry could be placed. Behind these parapets are the two courtyards of the barracks and the massif of the Mougin Mle 1876 turret for two 155 L de Bange cannons. Each courtyard of the barracks shows two lines of three casemates, barracks or magazines, on two levels, and whose vaulted cradles are not underlined on the facade by a masonry arch. The courtyards are separated by the covered passage in capital. The two powder magazines, with a unit capacity of 55,000 kg, run along the rear of the barracks opposite the Mougin turret. The salients of the gorge front have the beginnings of counter-mine networks. We were unable to verify the status of salients II and III. From 1890 the fort will be the subject of the greatest attention. If the replacement of the Mougin turret by a Galopin Mle 1890 turret (which will finally be installed at the Éperon battery) will be quickly abandoned, a magazine will be dug under rock under the central massif. Consequently, the old powder magazines will be used as stores for the administrative services. The cisterns will be concreted. The front line will be completely transformed with the creation of a war barracks occupying the entire length of the scarp. These barracks will be divided in two by a war entrance accessed from the counterscarp by a descending ramp. Concrete shelters will be built at each of the salients. The double caponier will be replaced by a double counterscarp box while the two fins will simply be reinforced. After this major work, it will be the turn of the armoring. From 1907 to 1914, the fort will undergo construction site after site. After much debate about the number of machine gun and 75 mm turrets, the following will be installed: a machine gun turret at salients II, III and IV (installation 1907-1908, reception shots on 06/02/1909 for the 3) and a 75 Mle 05 turret at salient I (reception shots on 10/01/1912). Four armored observation posts will be fixed, one behind the 75 turret, a second on the central massif behind salient II and two others will be placed side by side (unique arrangement!) and slightly offset in height to the right of the Mougin turret (market of the Navy steelworks in Homécourt on February 15, 1907). A fifth will be installed with the searchlight turret behind salient I (contract of 03/05/1910, received 10/01/1913). Salient III will also have its searchlight, but under a casemate. Each salient (except I) and each front center will have an infantry parapet with an armored sentry box. In addition to these seven sentry boxes, an eighth will be fixed in the parapet of the counterscarp ravelin. The Mougin turret, following the experiments of Pagny-la-Blanche-Côte in 1901, will be lowered. There will even be plans to install a 155 C turret in the fort, but this will not be followed up. While a fraction of the 6th Foot Artillery Regiment was garrisoned there in 1914, the stabilization of the front on the Grand Couronné preserved the fort from the ravages of a bombardment. It was not until September 10, 1944, that American planes aimed at the bridges over the Moselle between Pompey and Frouard dropped a few bombs on the fort and its surroundings. As a result, a good half of the East Battery (see the fortified complex of Parc Lattier) was demolished, two barracks of the old barracks were pierced through and through, and the intrados of two vaults in the war barracks were smashed. Although it remains a military site to this day, the Frouard fort is nonetheless lamentably abandoned. It took us two visits to visit it more or less properly. The following inventory is therefore based on visits in October 2007 and January 2008. The drawbridge preceding the peacetime entrance is completely rotten. As is often the case, this entrance opens a little back from the escarpment line, so that the pier supporting the fixed bridge is not in the firing line of the organ flanking the ditch. Apart from the guardhouses, the old premises on either side of the entrance tunnel have been concreted and converted into magazines for projectiles and water cans, most likely for the Mougin turret. The tunnel opens perpendicularly onto the rue du rempart and continues in the capital. On the left is a freight elevator head from the underground magazine and, opposite it, cisterns, also tested. Immediately beyond, at the height of the first circulation corridor behind the barracks, we find ourselves under the Mougin turret. A spiral staircase with cast iron steps leads to the floor of the rotation system and then to the turret itself. The surrounding premises, on the first floor of the barracks, were backfilled following the work to lower the turret, which, in fact, lost a floor of its initial substructure. According to the oral testimony of a certain Mr. Rollin, who was a civilian contractor for the delivery of food for the canteen at Pont-Saint-Vincent in 1912, the turrets were dismantled, the voussoirs, carriages, and guns removed, along with the entire turret body. The concrete collar was destroyed with explosives, then new concrete was poured and replaced. Approximate duration of the work: a little less than a year. Apparently, only the turrets at Frouard and Pont-Saint-Vincent underwent such treatment; as for the one at Liouville, it is uncertain, although it was clearly reinforced. The lowering made the armor less likely to withstand direct fire, but it could no longer contribute to the short-range defense of the structure. Although the turret tubes are no longer there, it is nevertheless in an appreciable state of preservation. Following the experiments at Pont-Saint-Vincent in 1910, it was fitted with a ventilation device that forced the air taken from the embrasures to be sent to the breech side above and between the two gun carriages… unless it was the other way around. Indeed, the opening direction of the trapdoors at the embrasures leaves some doubt, unless two directions of air circulation were planned? A second staircase, identical to the first, descends to the level of the projectile and cartridge magazines, two of whose lamp crenels are served from the rotation system room. If we continue our progress in the gallery in the capital, we pass under a shaft through which the force maneuvers for the possible replacement of the tubes of the Mougin turret were to be carried out, before arriving at a crossroads leading, on the left and right, into a courtyard of the barracks. We are then at the epicenter of the fort. Continuing towards the front, we pass the intersection of the second circulation corridor at the rear of the barracks onto which open the new entrances of the old disused powder magazines, as well as access to the two-way casemated optical post. The latter, grouped in a single bifid crenel, are pointed at the forts of Domgermain and Gironville. Sometimes the mount Saint-Michel is listed instead of Domgermain, but in the archives consulted, only the latter is cited. Then, we arrive at the access ramp to the rock store. Part of the winching system is still in place. Here we have a staircase ramp of about 80 steps. This tunnel plunging underground has its upper part cemented before being, lower down, in particularly aesthetic rubble masonry. The enchantment was short-lived, for although this underground storehouse stood out from its peers with its winding connecting gallery, three freight elevators (one of which retained a counterweight), and several storage rooms, its masonry was sloppy, mixing bricks and rubble, and several garbage fires now gave the place an atmosphere as unpleasant as it was smelly. Opposite this access ramp was the power station with its two levels of supports for diesel fuel tanks. We then very quickly reached the Rue du Rampart behind the front line. In front of us, a narrow double-track inclined plane adjoined by a staircase descends towards the war entrance. Most of the winching system was still in place, as were the rails and turntables. The staircase, with about thirty steps, retained its railing. It opened perpendicularly and in the center of the circulation corridor of the war barracks. Opposite it: the war entrance; This one has retained its longitudinally retracting bridge and its maneuvering winch. The pit that its withdrawal freed was beaten by battlements of the side rooms. If one takes the circulation corridor towards salient II, one first goes along the cisterns which are accessed by a high and narrow ladder. Then one goes along five barracks before arriving at the end of the route in a latrine room. Shortly before, a staircase allows one to go back up to the picket shelter attached to the block of the machine gun turret of the aforementioned salient. This turret, like all the armor of the fort, is in place. If on the contrary one goes towards salient III one goes along nine barracks and several ventilator niches before passing in front of other latrines bordered by the access corridor to the west wing. The latter, simply reinforced, is rather large and includes a central pillar. Most of the foot battlements have retained their metal shutters. As in Salient II, a staircase leads to a machine gun turret and a picket shelter. However, the layout here is much more original and therefore unique. Indeed, dominating the rear of the machine gun turret and preceded by an infantry parapet with an observation sentry box, a casemate for a 90 cm searchlight was cast here. The casemate is identical to the many ones found on the coast; however, it still has its sliding shutters, which are resistant to bullets and small fragments, which is exceptional. In the day shelter, we can read on the wall: "War of 1914-1915 start of the search service for German aircraft and airships (sic) with the BBT (?) searchlight on 27/12/14." We don't know what "BBT" means, but one thing is certain: from its casemate, this searchlight must not have been of much use for scanning the sky. If you want to go to the next salient and take the path along the old barracks, you will pass the handling area, whose two 250-ration ovens are deteriorating year after year. Further on, a room with a single ladder gives access to the two armored observation decks. Why place two identical armored decks three meters apart? After reflection, we consider it probable that there was one for command and the other in service of the Mougin turret. The shaft then runs straight to the picket shelter and the machine gun turret before plunging under the ditch to join the double counterscarp box. The latter, W-shaped, is nothing special. A good half is in a very dirty state. We will nevertheless note the strong rings in the ceiling behind the firing points, the sheath of the primer of the counter-mine system with double beam barrage and the location of the only toilet on a landing of the access staircase. Salient I remains. The wing is unrecognizable as it has been partitioned off. A picket shelter runs along the entire base of the block of turret 75. The two lamp loopholes of the turret ammunition stores were served from this room. In the same axis, but further back, the amateur will not be able to remain indifferent to the substructures and the metallic remains of the searchlight turret (90 cm caliber), now the only "survivor of its kind". Next to the lower recipe of the searchlight elevator, we find the upper recipe of a second freight elevator also connected to the underground magazine. An identical recipe also having its cage and its winch exists under the central massif behind salient II. The rampart street, of its shelter traverses Mle 1879, has generally retained only the body of the shelter. Only three have retained their two lateral abutments (singularly deep), four have only one left and four others no longer have them at all. The traverse of the center of front I-II has the threshold made of a staircase-ramp of five steps. The one in the center of front III-IV is framed by two narrow staircases and the facade of the one to its right has an interrupted fruit across the width of the door. A host of details deserve to be cited as we have here an exceptional heritage, whether in terms of the rarity or even the uniqueness of certain configurations, but also of all these armorings (unique - only lowered Mougin still visible, only surviving searchlight turret), winches, freight elevators, tanks, cast iron horse troughs, and other doors, gates, shutters which, if not in Uxegney, were scrapped everywhere else. It is to be hoped that all this heritage will one day receive the salutary treatment it deserves. The fort is still military territory and access is prohibited. Furthermore, the network of pigtails and barbs is well in place and it is extremely dangerous to risk it. For the annex batteries, see the fortified complex of Parc Lattier.

Severozápadně od Nancy, 1879-1883. 356 m/n. m. Volala se Fort Drouot. 649 mužů (900 za války) a 27 děl, včetně 15 valových děl, 2 minometů, 2 děl pod věží a 8 děl po stranách. Zde máme zastavovací pevnost, téměř čtvercový čtyřúhelník, jejíž obrana příkopů byla svěřena dvěma křídlům (výběžky I a III) a dvojitému kaponiéru (výběžek IV). Vchod, uprostřed čela rokle, směřuje na severovýchod, tj. k nepříteli. Křídlo výběžku I také lemuje frontu I-II, a nikoli rokli. Toto nesourodé uspořádání nám umožňuje předložit hypotézu, že pevnost Frouard byla pravděpodobně původně navržena jako místní pevnost, než byla považována za zastavovací pevnost. Vchod je chráněn před možnou palbou enfilády ravelinem s kasematizovanou strážnicí na mírném svahu. Jinak je uspořádání pro zastavovací pevnost velmi klasické. Střed pevnosti je obklopen hradišťovou ulicí, která slouží střídání krytých traverz a dělostřeleckých plošin, které mají celkem 360° působnost. Každý výběžek i každý střed čela odpovídal zakořeněnému traverzu. Každý z výběžků měl pěchotní kapotu. Centrální masiv byl zakončen hřebenem, kde mohly být umístěny 95mm kanóny a pěchota. Za těmito parapety se nacházejí dvě nádvoří kasáren a masiv věže Mougin Mle 1876 pro dvě kanóny 155 L de Bange. Každé nádvoří kasáren má dvě řady tří kasemat, kasáren nebo skladů, na dvou úrovních, jejichž klenuté kolébky nejsou na fasádě podtrženy zděným obloukem. Nádvoří jsou oddělena krytou chodbou v hlavici. Dva prachové sklady s jednotkovou kapacitou 55 000 kg se táhnou podél zadní části kasáren naproti věži Mougin. Výběžky v čele rokle mají počátky protiminových sítí. Nebylo možné ověřit stav výběžků II a III. Od roku 1890 bude pevnost předmětem největší pozornosti. Pokud bude rychle opuštěna náhrada věže Mougin za věž Galopin Mle 1890 (která bude nakonec instalována u baterie Éperon), bude pod centrálním masivem vykopán zásobník prachu pod skálou. V důsledku toho budou staré prachárny využívány jako sklady pro administrativní služby. Cisterny budou vybetonovány. Přední linie bude kompletně proměněna vytvořením válečných kasáren, které budou zabírat celou délku skály. Tato kasárna budou rozdělena na dvě části válečným vchodem, přístupným z protiskály po sestupné rampě. Na každém z výběžků budou postaveny betonové přístřešky. Dvojitý kaponiér bude nahrazen dvojitou protiskárou, zatímco dvě žebra budou jednoduše vyztužena. Po této rozsáhlé práci přijde na řadu pancéřování. V letech 1907 až 1914 bude pevnost procházet stavbou na jednom místě za druhým. Po dlouhé debatě o počtu kulometných věží a střeleckých věží ráže 75 mm budou instalovány následující: kulometná věž na výběžcích II, III a IV (instalace 1907-1908, přímý odpal 6. 2. 1909 pro tři) a věž ráže 75 mm Mle 05 na výběžku I (přímý odpal 1. 10. 1912). Budou upevněna čtyři obrněná pozorovací stanoviště, jedno za věží ráže 75 mm, druhé na centrálním masivu za výběžkem II a další dvě budou umístěna vedle sebe (unikátní uspořádání!) a mírně výškově odsazená napravo od věže Mougin (trh oceláren námořnictva v Homécourtu 15. února 1907). Páté bude instalováno s věží světlometů za výběžkem I (smlouva z 3. 5. 1910, přijata 1. 10. 1913). Výběžek III bude mít také svůj světlomet, ale pod kasematou. Každý výběžek (kromě I) a každý přední střed bude mít pěchotní hradbu s obrněnou strážní budkou. Kromě těchto sedmi strážních budek bude osmá upevněna v hradbě protiskluzové raveliny. Mouginova věž, na základě experimentů z Pagny-la-Blanche-Côte v roce 1901, bude snížena. Dokonce se plánuje instalace věže 155 C v pevnosti, ale k tomu nedojde. Zatímco v roce 1914 zde byla umístěna část 6. pěšího dělostřeleckého pluku, stabilizace fronty na Grand Couronné pevnost ochránila před ničivým bombardováním. Až 10. září 1944 americká letadla mířící na mosty přes Moselu mezi Pompejiemi a Frouardem shodila na pevnost a její okolí několik bomb. V důsledku toho byla zbourána dobrá polovina Východní baterie (viz opevněný komplex Parc Lattier), dva kasárna starých kasáren byla proražena skrz naskrz a rozbity byly i vnitřní prostory dvou sklepení ve válečných kasárnách. Ačkoli pevnost Frouard dodnes slouží jako vojenský objekt, je žalostně opuštěná. Trvalo nám dvě návštěvy, než jsme ji víceméně řádně navštívili. Následující inventář je proto založen na návštěvách v říjnu 2007 a lednu 2008. Padací most předcházející vchodu v době míru je zcela shnilý. Jak už to tak bývá, tento vchod se otevírá trochu dozadu od linie srázu, takže pilíř nesoucí pevný most se nenachází v palebné linii varhan lemujících příkop. Kromě strážnic byly staré prostory po obou stranách vstupního tunelu vybetonovány a přeměněny na zásobníky pro projektily a vodní kanystry, pravděpodobně pro Mouginovu věž. Tunel se otevírá kolmo na rue du rempart a pokračuje v hlavním městě. Vlevo je hlava nákladního výtahu z podzemního zásobníku a naproti ní cisterny, které byly rovněž testovány. Hned za ním, ve výšce první cirkulační chodby za kasárnami, se nacházíme pod Mouginovou věží. Točité schodiště s litinovými schody vede do patra rotačního systému a poté k samotné věži. Okolní prostory v prvním patře kasáren byly po pracích na snížení věže zasypány, která ve skutečnosti ztratila patro své původní spodní konstrukce. Podle ústního svědectví jistého pana Rollina, civilního dodavatele pro dodávku jídla pro kantýnu v Pont-Saint-Vincent v roce 1912, byly věže demontovány, klece, lafety a děla odstraněny spolu s celou věží. Betonový límec byl zničen výbušninami, poté byl nalit nový beton a nahrazen. Přibližná doba trvání prací: o něco méně než rok. Zřejmě takové úpravě podstoupily pouze věže u Frouardu a Pont-Saint-Vincentu; pokud jde o věž u Liouville, je to nejisté, ačkoli byla zjevně zesílena. Snížení pancéřování snížilo pravděpodobnost, že odolá přímé palbě, ale již nemohlo přispívat k obraně konstrukce na krátkou vzdálenost. Přestože trouby věže již nejsou tam, je přesto v úctyhodném stavu zachování. Po experimentech v Pont-Saint-Vincent v roce 1910 byla vybavena ventilačním zařízením, které nutilo vzduch odebíraný ze střílen vést na stranu závěru nad a mezi dvěma lafetami děl… pokud by to nebylo naopak. Směr otevírání padacích dveří u střílen skutečně zanechává určité pochybnosti, pokud nebyly plánovány dva směry cirkulace vzduchu? Druhé schodiště, identické s prvním, sestupuje na úroveň zásobníků střel a nábojů, jejichž dva sloupky lamp jsou napájeny z místnosti rotačního systému. Pokud budeme pokračovat v našem postupu v galerii v hlavním městě, projdeme pod šachtou, kterou měly být provedeny silové manévry pro případnou výměnu troueb věže Mougin, než dorazíme na křižovatku vedoucí vlevo a vpravo do nádvoří kasáren. Pak se nacházíme v epicentru pevnosti. Pokračujeme směrem dopředu a míjíme křižovatku druhé cirkulační chodby v zadní části kasáren, do které se otevírají nové vchody starých nepoužívaných pracháren a také přístup k obousměrnému optickému stanovišti s kazematovým krytem. Ty druhé, seskupené v jediném dvojitém sloupku, směřují k pevnostem Domgermain a Gironville. Někdy je místo Domgermainu uvedena hora Saint-Michel, ale v konzultovaných archivech je zmíněn pouze Domgermain. Poté dorazíme k přístupové rampě do skalního skladu. Část navijákového systému je stále na místě. Zde máme schodišťovou rampu s asi 80 schody. Tento tunel nořící se pod zem má horní část vybetonovanou, než je níže zděný obzvláště estetickým sutinovým zdivem. Kouzlo netrvalo dlouho, protože ačkoliv se tento podzemní sklad odlišoval od ostatních svou klikatou spojovací galerií, třemi nákladními výtahy (z nichž jeden si zachoval protizávaží) a několika skladovacími místnostmi, jeho zdivo bylo nedbalé, mísilo se v něm cihly a suť a několik požárů odpadků nyní dodávalo místu atmosféru stejně nepříjemnou jako páchnoucí. Naproti této přístupové rampě se nacházela elektrárna se dvěma úrovněmi podpěr pro nádrže s naftou. Velmi rychle jsme se pak dostali na ulici Rue du Rampart za frontovou linií. Před námi sestupovala úzká dvoukolejná nakloněná rovina, na kterou navazovalo schodiště, směrem k válečnému vchodu. Většina navijákového systému byla stále na místě, stejně jako kolejnice a točny. Schodiště s asi třiceti schody si zachovalo zábradlí. Otevíralo se kolmo a uprostřed cirkulační chodby válečných kasáren. Naproti němu: válečný vchod; ten si zachoval podélně zatahovací most a manévrovací naviják. Prohlubeň, kterou jeho vytažení uvolnilo, byla ohrazena cimbuřím bočních místností. Pokud se člověk vydá cirkulační chodbou směrem k výběžku II, projde nejprve podél cisteren, ke kterým vede vysoký a úzký žebřík. Poté projde kolem pěti kasáren, než dorazí na konec trasy do latríny. Krátce předtím vede schodiště zpět k latríně připevněné k bloku kulometné věže výše zmíněného výběžku. Tato věž, stejně jako veškeré pancéřování pevnosti, je na svém místě. Pokud se naopak vydá směrem k výběžku III, projde kolem devíti kasáren a několika větracích výklenků, než projde před dalšími latrínami ohraničenými přístupovou chodbou do západního křídla. To druhé, jednoduše zesílené, je poměrně velké a zahrnuje centrální pilíř. Většina cimbuří si zachovala své kovové okenice. Stejně jako u výběžku II vede schodiště k kulometné věži a latríně. Dispozice je zde však mnohem originálnější, a proto jedinečná. V zadní části kulometné věže, před níž stojí pěchotní parapet s pozorovací budkou, je odlita kasemata pro 90cm světlomet. Kasemat je identický s mnoha dalšími, které se nacházejí na pobřeží; stále má však posuvné okenice, které jsou odolné vůči kulkám a malým střepinám, což je výjimečné. V denním úkrytu si na zdi můžeme přečíst: „Válka 1914-1915 zahájení pátrací služby po německých letadlech a vzducholodích (sic) s reflektorem BBT (?) dne 27. 12. 2014.“ Nevíme, co znamená „BBT“, ale jedno je jisté: ze svého kasematu tento reflektor asi moc nepomohl ke skenování oblohy. Pokud se chcete dostat k dalšímu výběžku a vydat se po cestě podél starých kasáren, minete manipulační prostor, jehož dvě pece na 250 dávek se rok od roku chátrají. Dále místnost s jediným žebříkem umožňuje přístup ke dvěma obrněným pozorovacím palubám. Proč umisťovat dvě identické obrněné paluby tři metry od sebe? Po zamyšlení považujeme za pravděpodobné, že jedna sloužila velení a druhá sloužila k obsluze věže Mougin. Šachta pak vede přímo k laťkovému krytu a kulometné věži, než se ponoří pod příkop a napojí se na dvojitou protiproudovou šachtu. Ta, ve tvaru W, není ničím zvláštní. Dobrá polovina je ve velmi znečištěném stavu. Přesto si všimneme silných kruhů ve stropě za palebnými stanovišti, pláště zápalky protiminového systému s dvojitou paprskovou palbou a umístění jediné toalety na podestě přístupového schodiště. Výběžek I zůstává. Křídlo je k nepoznání, protože bylo přepážkou. Laťkový kryt vede podél celé základny bloku věže 75. Z této místnosti byly obsluhovány dvě střílny pro lampy muničních skladů věže. Ve stejné ose, ale dále vzadu, amatér nezůstane lhostejný k podstavcům a kovovým pozůstatkům světlometné věže (ráže 90 cm), nyní jediné „přeživší svého druhu“. Vedle spodního receptu světlometného výtahu najdeme horní recept druhého nákladního výtahu, rovněž připojeného k podzemnímu zásobníku. Identický recept s klecí a navijákem existuje pod centrálním masivem za výběžkem II. Ulice valu, jejíž přístřešek prochází Mle 1879, si zachovala obecně pouze tělo přístřešku. Pouze tři si zachovaly své dva boční opěry (obzvláště hluboké), čtyři mají zbývající pouze jeden a čtyři další je již nemají vůbec. Příčka středu průčelí I-II má práh tvořený schodišťovou rampou o pěti schodech. Příčka uprostřed průčelí III-IV je orámována dvěma úzkými schodišti a fasáda schodiště napravo má přerušený ovocný plot po celé šířce dveří. Zaslouží si zmínku řada detailů, protože se zde jedná o výjimečné dědictví, ať už jde o vzácnost nebo dokonce jedinečnost určitých konfigurací, ale také o veškeré pancéřování (unikátní - viditelný je pouze snížený Mougin, dochovaná je pouze věž reflektoru), navijáky, nákladní výtahy, tanky, litinové žlaby pro koně a další dveře, brány, okenice, které, pokud nebyly v Uxegney, byly všude jinde sešrotovány. Lze doufat, že se tomuto dědictví jednoho dne dostane blahodárného zacházení, které si zaslouží. Pevnost je stále vojenským územím a přístup je zakázán. Síť copánků a ostnů je navíc dobře rozmístěna a je extrémně nebezpečné ji riskovat. Informace o přístavních bateriích naleznete v opevněném komplexu Parc Lattier.