Nord-ouest de Nancy, 700 m à l'est du fort de Frouard, > 1884. 335 m/alt. Il ne nous a pas été possible de déterminer avec précision l’année de construction de cette batterie, évoquée comme "batterie en terre" dans un rapport de la Haute Commission des Places Fortes du 17 octobre 1904. Prévue pour 8 x 95 mm sur affûts de siège et place, elle devait appuyer la batterie de 3 x 155 L du fort pour battre le plateau de Faulx et le débouché du chemin de Faulx à Bouxières, tâcher de contrecarrer à longue distance l’établissement des batteries de l’assiégeant et venir en aide aux troupes de couverture. Lors d’une conférence du 9 juin 1908 de la chefferie du Génie de Nancy, il est précisé que cette batterie peut être considérée comme "une batterie de crête, au moins dans sa partie droite. Comme elle est en arrière d’une zone en angle mort, elle devrait être abandonnée dès que la défense n’occuperait plus la crête militaire." On en revient alors aux batteries d’évacuation dont il est question dans l’articulet concernant l’ensemble fortifié du Parc Lattier et, fin 1908, on proposa de la déplacer au sud-est du fort et de la séparer en deux batteries de quatre pièces, batteries distantes l’une de l’autre de 70 m ; ceci sans concrétisation. Néanmoins, l’opportunité de la conserver ou non a fait couler nettement moins d’encre qu’en ce qui concerne sa voisine de Champigneulles. Tout comme cette dernière, elle était identiquement reliée au fort de Frouard par voie de 0,60 m type Séverac, et recevra le même genre de bétonnage. Perdue au milieu d’un terrain densément couvert de broussailles épineuses, elle mérite toutefois le détour mais une visite ne sera réellement appréciable qu’en hiver en raison de la végétation. La batterie est enfoncée de ± 2,50 m par rapport au terrain naturel. Une tranchée, large à son sommet de près de 5 m et orientée droit sur le fort de Frouard commence en pente douce. Le flanc côté ennemi est d’abord fait d’un muret de pierres sèches avant de devenir bétonné. Il s’agit d’un béton assez grossier, faisant immanquablement penser à ce que nous qualifions de "caillasse trempée" repérée dans les Alpes à la Redoute Ruinée ou à l’Alpettaz par exemple. Plusieurs niches pour des munitions d’infanterie sont disposées à intervalles plus ou moins réguliers jusqu’à arriver à un local d’environ 4 x 2 x 2 m précédent une porte métallique. Ce local peut être considéré comme un poste de garde et la porte, d’1,60 m de hauteur et surmontée d’une double poutrelle, barrait toute la largeur du fossé. Le fossé oblique sur la droite à hauteur du premier pas de tir. Nous sommes alors à la gauche d’une ligne droite composée non pas de huit mais de neuf plates-formes de tir alternant avec des traverses pleines à la racine desquelles on trouve une petite niche. Très curieusement, cinq des neuf emplacements de tir ont été transformés en abris. Au niveau des racines des traverses, un mur en maçonnerie légère, avec porte à droite et fenêtre à gauche s’élevait jusqu’au niveau supérieur des traverses. Il y a tout lieu de croire qu’une toiture en matériau léger complétait le dispositif. Le mur de fond des ces abris, l’ancien mur de genouillère, comprend encore deux niches à munitions ainsi que des échelons. Les plates-formes conservées pour le tir en revanche ont été transformées avec des niches latérales et un arc de cercle ménagé dans le parapet, comme on le voit à la batterie de Champigneulles mais en nettement moins soigné. En clair, de gauche à droite, nous avons la formule suivante, "A" étant un abri et "T" une plate-forme de tir : T-A-T-A-A-A-T-A-T. Dans l’axe de cette ligne, vers la droite, on retrouve une tranchée identique à celle de gauche, avec une même porte métallique et un même local sinon qu’ici le local est côté intérieur de la batterie et qu’au fond se trouve un débouché vers un boyau. Ce boyau zigzague à travers la forêt pour rejoindre un abri effondré et un observatoire au look très proche de celui de la batterie de Champigneulles, mais dont l’accès est, lui aussi, effondré. Au-delà de la porte métallique de la batterie, un autre local, bien plus soigné et à l’épreuve a été bétonné sous le parapet puis, la pente remontant, ce parapet cesse d’être bétonné pour se terminer par un mur de pierres sèches. Est-ce du la densité de la végétation, toujours est-il qu’il nous a semblé qu’il y avait presque 250 à 300 m entre les racines des tranchées latérales de cette batterie. Hormis la tranchée de droite, le reste de la batterie est difficilement accessible. Pour pouvoir prendre quelques photos, nous avons du travailler à trois durant une bonne demie heure au dégagement d’une demie plate-forme. En sus, les deux abris et les deux plates-formes de la partie droite sont remplis d’ordures. Cela mis à part, tout est d’accès libre (01/2008).

Nordwestlich von Nancy, 700 m östlich des Forts Frouard, > 1884. 335 m ü. M. Das genaue Baujahr dieser Batterie, die in einem Bericht der Hohen Kommission für Festungen vom 17. Oktober 1904 als „Erdbatterie“ bezeichnet wird, konnten wir nicht bestimmen. Sie war für 8 x 95 mm auf Belagerungslafetten und im Viereck ausgelegt und sollte die Batterie von 3 x 155 L des Forts unterstützen, um das Plateau von Faulx und die Mündung der Straße von Faulx nach Bouxières anzugreifen, zu versuchen, die Errichtung der Batterien der Belagerer auf große Entfernung zu vereiteln und den Deckungstruppen zu Hilfe zu kommen. Auf einer Konferenz des Pionierkommandos Nancy vom 9. Juni 1908 wurde festgelegt, dass diese Batterie „zumindest im rechten Teil als Höhenbatterie zu betrachten sei. Da sie sich hinter einem toten Winkel befindet, sollte sie aufgegeben werden, sobald die Verteidigung den militärischen Höhenrücken nicht mehr besetzt.“ Wir kehrten dann zu den Evakuierungsbatterien zurück, die im Artikel über den befestigten Komplex im Parc Lattier erwähnt wurden. Ende 1908 wurde vorgeschlagen, sie südöstlich des Forts zu verlegen und in zwei Batterien zu je vier Stück aufzuteilen, die 70 m voneinander entfernt waren; dieser Vorschlag wurde nicht umgesetzt. Die Frage, ob sie erhalten werden sollte oder nicht, wurde jedoch weit weniger diskutiert als die ihres Nachbarn in Champigneulles. Wie dieses war es auf identische Weise durch einen 0,60 m breiten Weg vom Typ Séverac mit dem Fort in Frouard verbunden und wird auf dieselbe Art betoniert. Obwohl es inmitten eines dicht mit Dornengestrüpp bewachsenen Geländes verloren liegt, ist es dennoch einen Umweg wert, aber wegen der Vegetation ist ein Besuch nur im Winter wirklich angenehm. Die Batterie ist ± 2,50 m unter das natürliche Gelände abgesenkt. An einem sanften Hang beginnt ein an der Spitze fast 5 m breiter Graben, der direkt auf das Fort Frouard ausgerichtet ist. Die feindliche Flanke wurde zunächst aus einer Trockenmauer errichtet, bevor sie betoniert wurde. Es handelte sich um einen ziemlich groben Beton, der unweigerlich an das erinnert, was wir als „durchnässten Schutt“ bezeichnen und wie man ihn beispielsweise in den Alpen bei der Redoutenruine oder bei Alpettaz findet. In mehr oder weniger regelmäßigen Abständen waren mehrere Nischen für Infanteriemunition angeordnet, bis man vor einer Metalltür einen etwa 4 x 2 x 2 m großen Raum erreichte. Dieser Raum kann als Wachposten betrachtet werden, und die 1,60 m hohe und mit einem Doppelbalken versehene Tür versperrte die gesamte Breite des Grabens. Auf Höhe des ersten Feuerstands neigt sich der Graben nach rechts. Wir befinden uns dann links von einer geraden Linie, die nicht aus acht, sondern aus neun Feuerplattformen besteht, die sich mit massiven Schwellen abwechseln, an deren Fuß wir eine kleine Nische finden. Interessanterweise wurden fünf der neun Feuerstellungen zu Unterständen umgebaut. Auf Höhe der Schwellenwurzeln reichte eine leichte Mauer mit einer Tür rechts und einem Fenster links bis zur oberen Schwellenebene. Es spricht vieles dafür, dass ein Dach aus leichtem Material die Anlage vervollständigte. Die Rückwand dieser Unterstände, die alte Kniewand, enthält noch zwei Munitionsnischen sowie Sprossen. Die für das Feuer erhaltenen Plattformen wurden hingegen mit seitlichen Nischen und einem Kreisbogen in der Brustwehr umgestaltet, wie man es bei der Batterie von Champigneulles sehen kann, allerdings auf weit weniger sorgfältige Weise. Im Klartext ergibt sich von links nach rechts folgende Formel, wobei „A“ ein Unterstand und „T“ eine Feuerplattform ist: T-A-T-A-A-A-T-A-T. Auf der Achse dieser Linie, weiter rechts, finden wir einen Schützengraben, der mit dem linken identisch ist, mit derselben Metalltür und demselben Raum, außer dass sich der Raum hier im Inneren der Batterie befindet und an seinem Ende ein Ausgang zu einem Schützengraben ist. Dieser Schützengraben schlängelt sich durch den Wald und führt zu einem eingestürzten Unterstand und einem Observatorium, das dem der Batterie von Champigneulles sehr ähnlich sieht, dessen Zugang aber ebenfalls eingestürzt ist. Hinter der Metalltür der Batterie wurde unter der Brustwehr ein weiterer, viel saubererer und wasserdichterer Raum betoniert. Mit zunehmender Böschung wird diese Brustwehr nicht mehr betoniert und endet mit einer Trockenmauer. Ob es an der dichten Vegetation lag, bleibt festzuhalten, dass es uns so vorkam, als lägen zwischen den Wurzeln der seitlichen Schützengräben dieser Batterie 250 bis 300 m. Abgesehen vom rechten Schützengraben ist der Rest der Batterie schwer zugänglich. Um Fotos machen zu können, mussten drei von uns gut eine halbe Stunde arbeiten, um eine halbe Plattform freizumachen. Außerdem sind die beiden Unterstände und die beiden Plattformen auf der rechten Seite mit Müll zugeschüttet. Abgesehen davon ist alles frei zugänglich (01/2008).

Ten noordwesten van Nancy, 700 m ten oosten van het fort van Frouard, > 1884. 335 m/hoogte. We konden het bouwjaar van deze batterij, die in een rapport van de Hoge Commissie van Sterkten van 17 oktober 1904 een "aardbatterij" werd genoemd, niet precies vaststellen. Ontworpen voor 8 x 95 mm op belegeringswagens en carré, moest deze de batterij van 3 x 155 L van het fort ondersteunen bij de aanval op het plateau van Faulx en de uitgang van de weg van Faulx naar Bouxières, om te proberen de vestiging van de batterijen van de belegeraar op grote afstand te dwarsbomen en om de dekkingstroepen te hulp te schieten. Tijdens een conferentie van het Nancy Engineering Command op 9 juni 1908 werd bepaald dat deze batterij beschouwd kon worden als "een batterij op de heuvelrug, tenminste in het rechterdeel. Omdat ze zich achter een dodehoekzone bevindt, moest ze worden verlaten zodra de verdediging de militaire heuvelrug niet langer bezette." Vervolgens keerden we terug naar de evacuatiebatterijen die in het artikel over het versterkte complex van Parc Lattier werden genoemd. Eind 1908 werd voorgesteld om deze naar het zuidoosten van het fort te verplaatsen en te splitsen in twee batterijen van vier, batterijen op 70 meter afstand van elkaar; dit werd niet uitgevoerd. De vraag of deze batterij behouden moest blijven, is echter veel minder besproken dan die van de aangrenzende batterij Champigneulles. Net als laatstgenoemde was het op identieke wijze verbonden met het fort van Frouard door een 0,60 m lange Séverac-weg, en zal het dezelfde soort beton krijgen. Verloren in een terrein dat dicht begroeid is met doornige struiken, is het desalniettemin een omweg waard, maar een bezoek zal alleen in de winter echt aangenaam zijn vanwege de vegetatie. De batterij is verzonken ± 2,50 m onder het natuurlijke terrein. Een loopgraaf, bijna 5 m breed aan de top en direct gericht op het fort van Frouard, begint op een flauwe helling. De vijandelijke flank bestond eerst uit een droge stenen muur en werd vervolgens gebetonneerd. Dit was een vrij grof beton, dat onvermijdelijk deed denken aan wat wij "doorweekt puin" noemen, bijvoorbeeld gevonden in de Alpen bij de Verwoeste Redoute of bij de Alpettaz. Verschillende nissen voor infanteriemunitie waren min of meer regelmatig gerangschikt tot aan een ruimte van ongeveer 4 x 2 x 2 m vóór een metalen deur. Deze ruimte kan worden beschouwd als een wachtpost en de deur, 1,60 m hoog en bekroond met een dubbele balk, blokkeerde de volledige breedte van de gracht. De gracht loopt schuin naar rechts af ter hoogte van het eerste schietpunt. We bevinden ons dan aan de linkerkant van een rechte lijn die niet uit acht, maar uit negen schietplatforms bestaat, afgewisseld met massieve dwarsliggers, aan de voet waarvan we een kleine nis vinden. Merkwaardig genoeg zijn vijf van de negen schietposities omgebouwd tot schuilplaatsen. Ter hoogte van de dwarsliggers steeg een lichte gemetselde muur, met een deur rechts en een raam links, op naar de bovenverdieping van de dwarsliggers. Er is alle reden om aan te nemen dat een dak van licht materiaal de constructie completeerde. De achterwand van deze schuilplaatsen, de oude knieschotmuur, bevat nog steeds twee munitienissen en sportpalen. De bewaarde schietplatforms zijn daarentegen getransformeerd met zijnissen en een cirkelboog in de borstwering, zoals te zien is bij de batterij van Champigneulles, maar op een veel minder zorgvuldige manier. In gewone taal, van links naar rechts, hebben we de volgende formule, waarbij "A" een schuilplaats is en "T" een schietplatform: T-A-T-A-A-A-T-A-T. In de as van deze lijn, naar rechts, vinden we een loopgraaf die identiek is aan die links, met dezelfde metalen deur en dezelfde ruimte, behalve dat de ruimte zich hier aan de binnenkant van de batterij bevindt en er aan het einde een uitgang naar een loopgraaf is. Deze loopgraaf zigzagt door het bos om een ingestorte schuilplaats en een observatorium te bereiken dat er sterk op lijkt dat van de batterij van Champigneulles, maar waarvan de toegang eveneens ingestort is. Voorbij de metalen deur van de batterij, werd een andere ruimte, veel netter en waterdichter, onder de borstwering gebetonneerd. Naarmate de helling stijgt, stopt deze borstwering met beton en eindigt deze met een droge stenen muur. Komt dit door de dichte begroeiing, dan lijkt het ons dat er bijna 250 tot 300 meter tussen de wortels van de zijsleuven van deze batterij zit. Afgezien van de rechtersleuf is de rest van de batterij moeilijk toegankelijk. Om foto's te kunnen maken, moesten drie van ons een goed half uur werken om een half platform vrij te maken. Bovendien staan de twee schuilplaatsen en de twee platforms aan de rechterkant vol met afval. Verder is alles vrij toegankelijk (01/2008).

Northwest of Nancy, 700 m east of the fort of Frouard, > 1884. 335 m/alt. We were unable to determine precisely the year of construction of this battery, referred to as an "earth battery" in a report of the High Commission of Strongholds of October 17, 1904. Designed for 8 x 95 mm on siege carriages and square, it was to support the battery of 3 x 155 L of the fort to strike the plateau of Faulx and the outlet of the road from Faulx to Bouxières, to try to thwart at long distance the establishment of the batteries of the besieger and to come to the aid of the covering troops. At a conference of June 9, 1908 of the Nancy Engineering Command, it was specified that this battery could be considered as "a ridge battery, at least in its right part. As it is behind a dead angle zone, it should be abandoned as soon as the defense no longer occupied the military ridge." We then returned to the evacuation batteries mentioned in the article concerning the fortified complex of Parc Lattier and, at the end of 1908, it was proposed to move it to the southeast of the fort and to separate it into two batteries of four pieces, batteries 70 m apart from each other; this was not implemented. However, the question of whether or not to preserve it has been much less discussed than that of its neighbor at Champigneulles. Like the latter, it was identically connected to the fort at Frouard by a 0.60 m Séverac-type track, and will receive the same type of concreting. Lost in the middle of a terrain densely covered with thorny scrub, it is nevertheless worth the detour, but a visit will only be truly enjoyable in winter due to the vegetation. The battery is sunk ± 2.50 m below the natural terrain. A trench, nearly 5 m wide at its summit and facing directly towards the Frouard fort, begins on a gentle slope. The enemy flank was first made of a dry stone wall before being concreted. This was a fairly coarse concrete, inevitably reminiscent of what we call "soaked rubble" found in the Alps at the Ruined Redoubt or at the Alpettaz for example. Several niches for infantry ammunition were arranged at more or less regular intervals until reaching a room of approximately 4 x 2 x 2 m preceding a metal door. This room can be considered a guard post and the door, 1.60 m high and topped with a double beam, blocked the entire width of the ditch. The ditch slants to the right at the height of the first firing point. We are then on the left of a straight line composed not of eight but of nine firing platforms alternating with solid sleepers at the root of which we find a small niche. Very curiously, five of the nine firing positions have been transformed into shelters. At the level of the roots of the sleepers, a light masonry wall, with a door on the right and a window on the left, rose to the upper level of the sleepers. There is every reason to believe that a roof of light material completed the arrangement. The back wall of these shelters, the old knee wall, still includes two ammunition niches as well as rungs. The platforms preserved for firing, on the other hand, have been transformed with lateral niches and an arc of a circle made in the parapet, as seen at the battery of Champigneulles but in a much less careful manner. In plain language, from left to right, we have the following formula, "A" being a shelter and "T" a firing platform: T-A-T-A-A-A-T-A-T. In the axis of this line, towards the right, we find a trench identical to the one on the left, with the same metal door and the same room except that here the room is on the inside of the battery and at the end there is an outlet to a trench. This trench zigzags through the forest to reach a collapsed shelter and an observatory with a look very similar to that of the Champigneulles battery, but whose access is also collapsed. Beyond the metal door of the battery, another room, much more neat and waterproof, was concreted under the parapet then, as the slope rises, this parapet stops being concreted to end with a dry stone wall. Is it due to the density of the vegetation, the fact remains that it seemed to us that there were almost 250 to 300 m between the roots of the lateral trenches of this battery. Apart from the right-hand trench, the rest of the battery is difficult to access. To be able to take some photos, three of us had to work for a good half hour to clear half a platform. In addition, the two shelters and the two platforms on the right-hand side are filled with garbage. Apart from that, everything is freely accessible (01/2008).

Severozápadně od Nancy, 700 m východně od pevnosti Frouard, > 1884. 335 m/nadmořská výška. Nebyli jsme schopni přesně určit rok výstavby této baterie, která je ve zprávě Vysokého komisaře pro pevnosti ze 17. října 1904 označována jako „zemní baterie“. Baterie byla navržena pro děla ráže 8 x 95 mm na obléhacích vozech a čtvercová, jejímž úkolem bylo podpořit baterii děl 3 x 155 mm pevnosti, která měla zaútočit na náhorní plošinu Faulx a výjezd z cesty z Faulx do Bouxières, pokusit se na velkou vzdálenost zmařit usazení baterií obléhatele a přispěchat na pomoc krycím jednotkám. Na konferenci Nancyského ženijního velitelství 9. června 1908 bylo upřesněno, že tuto baterii lze považovat za „hřebenovou baterii, alespoň v její pravé části. Jelikož se nachází za zónou mrtvého úhlu, měla by být opuštěna, jakmile obrana přestane obsazovat vojenský hřeben.“ Poté jsme se vrátili k evakuačním bateriím zmíněným v článku týkajícím se opevněného komplexu Parc Lattier a na konci roku 1908 byl navržen její přesun na jihovýchod od pevnosti a rozdělení na dvě baterie po čtyřech kusech, vzdálené od sebe 70 m; toto řešení nebylo realizováno. Otázka, zda ji zachovat, či nikoliv, však byla mnohem méně diskutována než otázka jejího souseda v Champigneulles. Stejně jako druhý jmenovaný byl identicky propojen s pevností ve Frouardu 0,60 m širokou kolejí typu Séverac a bude betonován stejným způsobem. Ztracen uprostřed terénu hustě porostlého trnitými křovinami, nicméně stojí za odbočku, ale návštěva bude skutečně příjemná pouze v zimě kvůli vegetaci. Baterie je zapuštěna ± 2,50 m pod přirozený terén. Na mírném svahu začíná příkop, na vrcholu široký téměř 5 m, směřující přímo k pevnosti Frouard. Nepřátelský bok byl nejprve vybudován ze suché kamenné zdi a poté betonován. Jednalo se o poměrně hrubý beton, nevyhnutelně připomínající to, čemu říkáme „promočená suť“, která se nachází například v Alpách u Zřícené reduty nebo u Alpettazu. Několik výklenků pro pěchotní munici bylo uspořádáno ve víceméně pravidelných intervalech, až se dospělo k místnosti o rozměrech přibližně 4 x 2 x 2 m před kovovými dveřmi. Tuto místnost lze považovat za strážní stanoviště a dveře, vysoké 1,60 m a zakončené dvojitým trámem, blokovaly celou šířku příkopu. Příkop se svažuje doprava ve výšce prvního palebného stanoviště. Pak jsme nalevo od přímky složené nikoli z osmi, ale z devíti palebných plošin, které se střídají s plnými pražci, u jejichž dna nacházíme malý výklenek. Velmi kuriózně bylo pět z devíti palebných pozic přeměněno na kryty. V úrovni kořenů pražců se k horní úrovni pražců zvedala lehká zděná zeď s dveřmi vpravo a oknem vlevo. Existuje mnoho důvodů se domnívat, že uspořádání doplňovala střecha z lehkého materiálu. Zadní stěna těchto krytů, stará kolenní zeď, stále obsahuje dva muniční výklenky a také příčky. Plošiny zachované pro střelbu byly naopak transformovány bočními výklenky a kruhovým obloukem vytvořeným v parapetu, jak je vidět u baterie Champigneulles, ale mnohem méně pečlivým způsobem. Jednoduše řečeno, zleva doprava máme následující vzorec, kde „A“ je úkryt a „T“ střelecká plošina: T-A-T-A-A-A-T-A-T. V ose této linie, směrem doprava, nacházíme zákop identický s tím vlevo, se stejnými kovovými dveřmi a stejnou místností, až na to, že zde je místnost uvnitř baterie a na konci je výstup do zákopu. Tento zákop se klikatí lesem a vede k zřícenému krytu a pozorovatelně, která má vzhled velmi podobný baterii Champigneulles, ale jejíž přístup je také zřícený. Za kovovými dveřmi baterie byla pod hradbou vybetonována další místnost, mnohem úhlednější a vodotěsnější, a jak svah stoupá, tato hradba přestává být betonována a končí suchou kamennou zdí. Ať už je to kvůli hustotě vegetace, faktem zůstává, že se nám zdálo, že mezi kořeny bočních zákopů této baterie je téměř 250 až 300 m. Kromě pravého zákopu je zbytek baterie obtížně přístupný. Abychom mohli pořídit nějaké fotografie, museli jsme tři z nás pracovat dobrou půl hodiny, abychom vyčistili polovinu plošiny. Kromě toho jsou dva přístřešky a dvě plošiny na pravé straně plné odpadků. Kromě toho je vše volně přístupné (01/2008).