Nord-ouest de Nancy, 600 m au nord-est du fort de Frouard, > 1884. 325 m/alt. Il ne nous a pas été possible de déterminer avec précision l’année de construction de cette batterie, évoquée comme "batterie en terre" dans le rapport de la Haute Commission des Places Fortes du 17 octobre 1904. Ce rapport évoque plusieurs choses allant de la possibilité de suppression, de nivellement même, à une réorganisation de cette batterie pour 4 x 120 mm. Fin 1908, aucune décision ferme n’était encore tombée et les archives sont riches des tergiversations des différents degrés de responsabilités. Ainsi, après avoir suscité bien des débats quant à son emplacement jugé trop avancé et nourri des études en vue de son remplacement, elle finira par être conservée et même nettement améliorée. Raccordée par voie étroite (type Séverac) au fort de Frouard, elle conservera de sa configuration initiale, ses traverses pleines à la racine desquelles une niche à été aménagée pour les coups de sûreté. Les quatre pas de tir sont situés environ 180 cm plus bas que le parapet. Le parapet montre une échancrure portant ses côtés un bon mètre plus haut, au même niveau que le dessus des traverses. Parapets et flancs des plates-formes de tir ont été bétonnés. Il convient toute fois de relativiser, il ne s’agit manifestement pas d’un béton destiné à résister à des projectiles, mais plutôt d’un béton de soutènement des terres. Sous le parapet, un creux en arc de cercle a été ménagé et soigneusement lissé avec de faux joints pour imiter une maçonnerie de moellons. Peu en arrière du centre de cet arc de cercle, subsistent de beaux restes de plate-forme Mle 1883 à pivot démontable, pour canon de 120 L ou 155 L à frein hydraulique sur affûts de siège et place Mle 1880. Le plus étrange est que l’espace entre les traverses a été divisé. Là où il n’y avait qu’une plate-forme de tir, un abri en maçonnerie et toiture légères a été accolé sur toute la longueur de la traverse, à la droite de la plate-forme dont le centre a conséquemment été déplacé sur la gauche. Ces quatre abris, de dimensions intérieures d’environ 5 x 2 m, ont évité la dépense de l’arasement et du bétonnage d’abris sous traverses. L’entrée de ces abris, particulièrement étroite, a été ménagée contre le parapet et, côté chemin de circulation longeant la base des traverses, une fenêtre assurait un éclairage et l’aération des lieux. Ce chemin de circulation est, tout comme la batterie, profondément enfoncé dans le sol. À la droite de la batterie, nous avons eu la surprise de découvrir une tranchée bétonnée, couverte, avec un seul débouché sur la batterie, mais trois entrées distinctes donnant directement sur la route montant du village de Champigneulles vers le fort de Frouard. En empruntant l’entrée la plus en arrière, le visiteur est obligé de passer dans un petit local où se trouvent deux lavabos et un pilier central. La galerie continue jusqu’à sa jonction avec le diverticule venant de la seconde entrée, lequel est d’abord passé par des latrines. Ensuite, si l’on continue vers l’avant, on laisse à notre gauche le débouché sur le chemin de circulation de la batterie avant d’atteindre le carrefour avec la troisième entrée. Le couloir oblique alors sur la gauche et donne directement dans la pièce hémicirculaire d’un observatoire dont les deux créneaux sont encore pourvus de leur volet métallique. Des encoches ont été ménagées devant chaque créneau pour un appareil d’optique. Alors que l’on se situe à peine décalés sur l’avant des parapets de tir de la batterie, on profite ici d’un recul du coteau pour avoir de magnifiques vues directes sur la vallée de la Meurthe. Si les bétonnages de la batterie sont probablement postérieurs à 1908-1910, mais antérieurs à 1914, en revanche, pour cet observatoire nous restons dans l’expectative. S’agit-il d’une construction d’avant ou d’après 1914 ? À hauteur de la première entrée de la tranchée couverte, de l’autre côté de la route, deux murets encadrent l’amorce d’une autre tranchée, à ciel ouvert, dont le lacis tortueux rejoint un observatoire et, au moins, un abri (effondré) sur les devants de la batterie du Parc Lattier. La batterie de Champigneulles sera considérée comme mal située et même à la merci d’un coup de main. On proposera comme emplacement de substitution le dessus du ravin du Raybois, à l’ouest de la batterie de l’Éperon. On avait aussi prévu d’en retirer l’armement pour le reporter sur une des trois batteries dites "d’évacuation", beaucoup plus proches du fort de Frouard (voir ensemble fortifié du Parc Lattier). Si elle peut agir à vues directes, ses tirs seront immanquablement courbes en raison de la présence d’un glacis de plusieurs dizaines de mètres entre elle et le coteau pentu de la vallée de la Meurthe. Peu de ses cibles se situent sur le même plan ; la plupart sont nettement en contrebas, là où la rivière coule à la cote 189. Aujourd’hui (01/2008), tout cela est libre d’accès, mais on ne peut appréhender aisément l’ensemble qu’en hiver, en l’absence de végétation.

Nordwestlich von Nancy, 600 m nordöstlich des Forts Frouard, > 1884. 325 m ü. M. Wir konnten das genaue Baujahr dieser Batterie, die im Bericht der Hohen Kommission für Festungen vom 17. Oktober 1904 als „Erdbatterie“ bezeichnet wird, nicht bestimmen. In diesem Bericht wird vieles erwähnt, von der Möglichkeit einer Entfernung oder sogar Einebnung bis hin zu einer Neuorganisation dieser Batterie für 4 x 120 mm. Ende 1908 war noch keine endgültige Entscheidung gefallen, und die Archive sind voller Ausflüchte der verschiedenen Verantwortungsebenen. Nachdem ihr Standort viele Debatten ausgelöst hatte, sie als zu fortgeschritten erachtet wurde und Studien im Hinblick auf ihren Ersatz anheizte, wurde sie letztendlich erhalten und sogar erheblich verbessert. Es ist durch ein Schmalspurgleis (Typ Séverac) mit dem Fort Frouard verbunden und behält seine ursprüngliche Konfiguration mit seinen massiven Schwellen, an deren Fuß eine Nische für Sicherheitsschüsse geschaffen wurde. Die vier Schießstände liegen etwa 180 cm tiefer als die Brustwehr. Die Brustwehr weist eine Kerbe auf, durch die ihre Seiten einen guten Meter höher liegen, auf gleicher Höhe mit der Oberkante der Schwellen. Brustwehren und Seiten der Schießstände wurden betoniert. Man muss jedoch bedenken, dass es sich hierbei eindeutig nicht um Beton handelt, der Projektilen standhalten soll, sondern um erdgestützten Beton. Unter der Brustwehr wurde eine bogenförmige Vertiefung geschaffen und sorgfältig mit Scheinfugen geglättet, um Bruchsteinmauerwerk zu imitieren. Direkt hinter der Mitte dieses Bogens befinden sich noch einige schöne Überreste eines Schießstands Mle 1883 mit abnehmbarem Drehpunkt für ein 120-l- oder 155-l-Geschütz mit hydraulischer Bremse auf Belagerungslafetten und einem Schießstand Mle 1880. Das Merkwürdigste ist, dass der Raum zwischen den Querbalken geteilt wurde. Wo nur eine Feuerplattform vorhanden war, wurde über die gesamte Länge des Querbalkens rechts von der Plattform ein Unterstand aus Mauerwerk und leichter Überdachung angebracht, dessen Mitte folglich nach links verschoben wurde. Diese vier Unterstände mit Innenmaßen von etwa 5 x 2 m ersparten den Aufwand für das Nivellieren und Betonieren von Unterständen unter den Querbalken. Der Eingang zu diesen Unterständen, besonders schmal, wurde an die Brüstung gebaut, und auf der Seite der Fahrspur, die entlang der Basis der Querbalken verlief, sorgte ein Fenster für Beleuchtung und Belüftung. Dieser Umlaufweg ist, wie die Batterie, tief in den Boden eingelassen. Rechts von der Batterie entdeckten wir zu unserer Überraschung einen überdachten Betongraben mit einem einzigen Ausgang zur Batterie, aber drei separaten Eingängen, die direkt auf die Straße führten, die vom Dorf Champigneulles zum Fort Frouard führt. Wählt der Besucher den hintersten Eingang, muss er einen kleinen Raum mit zwei Waschbecken und einer zentralen Säule durchqueren. Der Gang führt weiter bis zu seiner Kreuzung mit dem Divertikel, das vom zweiten Eingang kommt, der zunächst durch Latrinen führte. Geht man dann weiter, lässt man den Ausgang links auf den Umlaufweg der Batterie, bevor man die Kreuzung mit dem dritten Eingang erreicht. Der Korridor biegt dann nach links ab und führt direkt in den halbrunden Raum eines Observatoriums, dessen zwei Zinnen noch ihre Metallläden besitzen. Vor jeder Zinne befinden sich Aussparungen für ein optisches Gerät. Obwohl wir uns knapp versetzt vor den Feuerwachen der Batterie befinden, nutzen wir den Abstand zum Hang, um einen herrlichen direkten Blick auf das Meurthe-Tal zu genießen. Wenn die Betonarbeiten an der Batterie wahrscheinlich nach 1908–1910, aber vor 1914 durchgeführt wurden, bleibt die Frage dieses Observatoriums unklar. Handelt es sich um eine Konstruktion vor oder nach 1914? Auf Höhe des ersten Eingangs zum überdachten Graben, auf der anderen Straßenseite, rahmen zwei niedrige Mauern den Beginn eines weiteren, zum Himmel offenen Grabens ein, dessen gewundenes Netzwerk ein Observatorium und zumindest einen (eingestürzten) Unterstand an der Vorderseite der Batterie des Parc Lattier verbindet. Die Batterie von Champigneulles gilt als ungünstig gelegen und sogar einem Angriff ausgeliefert. Als alternativer Standort wurde die Spitze der Raybois-Schlucht westlich der Batterie von Éperon vorgeschlagen. Außerdem war geplant, die Bewaffnung zu entfernen und sie zu einer der drei sogenannten „Evakuierungsbatterien“ zu bringen, die viel näher am Fort Frouard liegen (siehe den befestigten Komplex des Parc Lattier). Obwohl sie mit direkter Sichtlinie operieren kann, werden ihre Schüsse aufgrund eines mehrere Dutzend Meter langen Glacis zwischen ihr und dem steilen Hang des Meurthe-Tals unvermeidlich gekrümmt. Nur wenige ihrer Ziele liegen auf derselben Ebene; die meisten sind deutlich tiefer, wo der Fluss auf 189 m Höhe fließt. Heute (01/2008) ist dies alles frei zugänglich, aber das gesamte Gebiet ist nur im Winter ohne Vegetation gut zu erkennen.

Ten noordwesten van Nancy, 600 m ten noordoosten van het fort van Frouard, > 1884. 325 m/hoogte. We konden het bouwjaar van deze batterij, die in het rapport van de Hoge Commissie van de Vestingwerken van 17 oktober 1904 een "aardbatterij" werd genoemd, niet precies vaststellen. Dit rapport vermeldt verschillende zaken, variërend van de mogelijkheid van verwijdering, zelfs nivellering, tot een reorganisatie van deze batterij voor 4 x 120 mm. Eind 1908 was er nog geen definitieve beslissing genomen en de archieven zijn rijk aan prevaricaties van de verschillende verantwoordelijkheidsniveaus. Zo zou de batterij, na veel discussie te hebben veroorzaakt over de locatie, te ver gevorderd en te veel onderzoek met het oog op vervanging, uiteindelijk bewaard en zelfs aanzienlijk verbeterd worden. Verbonden door een smalspoor (type Séverac) met het fort van Frouard, behoudt het zijn oorspronkelijke configuratie, met zijn massieve dwarsliggers aan de basis waarvan een nis is gecreëerd voor veiligheidsschoten. De vier schietpunten bevinden zich ongeveer 180 cm lager dan de borstwering. De borstwering vertoont een inkeping die de zijkanten een meter hoger brengt, op gelijke hoogte met de bovenkant van de dwarsliggers. De borstweringen en zijkanten van de schietplatforms waren gebetonneerd. Dit moet echter in perspectief worden geplaatst: dit is duidelijk geen beton dat bedoeld is om projectielen te weerstaan, maar eerder grondkerend beton. Onder de borstwering werd een boogvormige holte gecreëerd en zorgvuldig gladgestreken met valse voegen om puinmetselwerk te imiteren. Vlak achter het midden van deze boog zijn nog enkele mooie resten te vinden van een platform van het type Mle 1883 met een verwijderbaar draaipunt, voor een kanon van 120 L of 155 L met hydraulische rem op belegeringsonderstellen en een platform van het type Mle 1880. Het vreemdste is dat de ruimte tussen de dwarsbalken is opgedeeld. Waar er slechts één schietplatform was, werd over de gehele lengte van de dwarsbalk rechts van het platform een schuilplaats van metselwerk en een lichte dakbedekking bevestigd, waarvan het midden daarom naar links werd verplaatst. Deze vier schuilplaatsen, met binnenafmetingen van circa 5 x 2 m, vermeden de kosten van het egaliseren en storten van schuilplaatsen onder de dwarsbalken. De ingang van deze schuilplaatsen, die bijzonder smal was, werd tegen de borstwering gebouwd en aan de kant van de rijstrook die langs de voet van de dwarsbalken liep, zorgde een raam voor verlichting en ventilatie. Dit circulatiepad is, net als de batterij, diep in de grond ingebed. Rechts van de batterij ontdekten we tot onze verbazing een overdekte betonnen greppel, met één enkele uitgang naar de batterij, maar drie aparte ingangen die rechtstreeks naar de weg leiden die van het dorp Champigneulles naar het fort van Frouard leidt. Door de achterste ingang te nemen, wordt de bezoeker gedwongen door een kleine ruimte te gaan met twee wasbakken en een centrale pilaar. De galerij loopt door tot aan de kruising met het divertikel dat afkomstig is van de tweede ingang, die eerst door latrines liep. Als we dan verder lopen, laten we links de uitgang naar het circulatiepad van de batterij liggen voordat we de kruising met de derde ingang bereiken. De gang buigt dan naar links af en leidt rechtstreeks naar de halfronde ruimte van een observatorium waarvan de twee kantelen nog steeds hun metalen luiken hebben. Voor elke kanteel zijn inkepingen gemaakt voor een optisch apparaat. Hoewel we nauwelijks voor de vuurtorens van de batterij staan, profiteren we van een terugval ten opzichte van de heuvel voor een prachtig direct uitzicht op de vallei van de Meurthe. Als het betonwerk aan de batterij waarschijnlijk later is dan 1908-1910, maar vóór 1914, blijven we voor dit observatorium in het ongewisse. Is het een constructie van vóór of na 1914? Ter hoogte van de eerste ingang van de overdekte loopgraaf, aan de overkant van de weg, omlijsten twee lage muurtjes het begin van een andere loopgraaf, open naar de hemel, waarvan het kronkelige netwerk een observatorium en, op zijn minst, een (ingestorte) schuilplaats aan de voorzijde van de batterij van Parc Lattier verbindt. De batterij Champigneulles zal als slecht gelegen en zelfs kwetsbaar voor een aanval worden beschouwd. De top van de Raybois-kloof, ten westen van de batterij van Éperon, werd als alternatieve locatie voorgesteld. Het was ook de bedoeling om de bewapening te verwijderen en over te brengen naar een van de drie zogenaamde "evacuatiebatterijen", veel dichter bij het fort van Frouard (zie het versterkte complex van Parc Lattier). Hoewel de batterijen direct zicht hebben, zullen de schoten onvermijdelijk gebogen zijn vanwege de aanwezigheid van een tientallen meters lange glacis tussen de batterijen en de steile helling van de Meurthe-vallei. Slechts enkele van de doelen bevinden zich op hetzelfde vlak; de meeste liggen aanzienlijk lager, waar de rivier op 189 hoogte stroomt. Tegenwoordig (01/2008) is dit alles vrij toegankelijk, maar het hele gebied is alleen in de winter, bij gebrek aan begroeiing, goed te zien.

Northwest of Nancy, 600 m northeast of the fort of Frouard, > 1884. 325 m/alt. We were unable to determine precisely the year of construction of this battery, referred to as an "earth battery" in the report of the High Commission of Strongholds of October 17, 1904. This report mentions several things ranging from the possibility of removal, even leveling, to a reorganization of this battery for 4 x 120 mm. At the end of 1908, no firm decision had yet been made and the archives are rich in the prevarications of the different levels of responsibility. Thus, after having given rise to much debate regarding its location, considered too advanced and fueled studies with a view to its replacement, it would eventually be preserved and even significantly improved. Connected by a narrow gauge track (Séverac type) to the Frouard fort, it will retain its initial configuration, its solid sleepers at the root of which a niche has been created for safety shots. The four firing points are located approximately 180 cm lower than the parapet. The parapet shows a notch carrying its sides a good meter higher, at the same level as the top of the sleepers. Parapets and sides of the firing platforms were concreted. However, it should be put into perspective, this is clearly not concrete intended to resist projectiles, but rather earth retaining concrete. Under the parapet, an arc-shaped hollow was created and carefully smoothed with false joints to imitate rubble masonry. Just behind the center of this arc, there are still some fine remains of a Mle 1883 platform with a removable pivot, for a 120 L or 155 L gun with hydraulic brake on siege carriages and a Mle 1880 place. The strangest thing is that the space between the crossbars has been divided. Where there was only one firing platform, a shelter made of masonry and light roofing was attached along the entire length of the crossbar, to the right of the platform, the center of which was consequently moved to the left. These four shelters, with internal dimensions of approximately 5 x 2 m, avoided the expense of leveling and concreting shelters under the crossbars. The entrance to these shelters, particularly narrow, was built against the parapet and, on the side of the traffic lane running along the base of the crossbars, a window provided lighting and ventilation. This circulation path is, like the battery, deeply embedded in the ground. To the right of the battery, we were surprised to discover a covered concrete trench, with a single outlet onto the battery, but three separate entrances leading directly onto the road leading from the village of Champigneulles to the Frouard fort. By taking the rearmost entrance, the visitor is forced to pass through a small room where there are two sinks and a central pillar. The gallery continues until its junction with the diverticulum coming from the second entrance, which first passed through latrines. Then, if we continue forward, we leave on our left the outlet onto the circulation path of the battery before reaching the intersection with the third entrance. The corridor then veers to the left and leads directly into the semicircular room of an observatory whose two crenellations still have their metal shutters. Notches have been made in front of each crenellation for an optical device. While we are barely offset in front of the battery's firing parapets, we take advantage of a setback from the hillside to have magnificent direct views of the Meurthe valley. If the concrete work on the battery is probably later than 1908-1910, but before 1914, on the other hand, for this observatory we remain in suspense. Is it a construction from before or after 1914? At the level of the first entrance to the covered trench, on the other side of the road, two low walls frame the beginning of another trench, open to the sky, whose tortuous network joins an observatory and, at least, a (collapsed) shelter on the front of the battery of Parc Lattier. The Champigneulles battery will be considered poorly located and even at the mercy of a raid. The top of the Raybois ravine, west of the Éperon battery, was proposed as an alternative location. It was also planned to remove the armament and transfer it to one of the three so-called "evacuation" batteries, much closer to the Frouard fort (see the fortified complex of Parc Lattier). While it can operate with direct lines of sight, its shots will inevitably be curved due to the presence of a glacis several dozen meters long between it and the steep hillside of the Meurthe valley. Few of its targets are located on the same plane; most are significantly lower down, where the river flows at elevation 189. Today (01/2008), all of this is freely accessible, but the whole area can only be easily seen in winter, in the absence of vegetation.

Severozápadně od Nancy, 600 m severovýchodně od pevnosti Frouard, > 1884. 325 m/n. m. Nebylo možné přesně určit rok výstavby této baterie, která je ve zprávě Vysokého komisaře pevností ze 17. října 1904 označována jako „zemní baterie“, tato zpráva zmiňuje několik věcí, od možnosti odstranění, dokonce i srovnání se zemí, až po reorganizaci této baterie pro 4 x 120 mm. Na konci roku 1908 ještě nebylo učiněno žádné pevné rozhodnutí a archivy jsou bohaté na vykřičníky různých úrovní odpovědnosti. Poté, co vyvolala mnoho debat o jejím umístění, byla považována za příliš pokročilou a podnítila studie s cílem její nahrazení, byla nakonec zachována a dokonce výrazně vylepšena. Pevnost Frouard je propojena úzkorozchodnou kolejí (typu Séverac) a zachová si svou původní konfiguraci s pevnými pražci, v jejichž patě byl vytvořen výklenek pro bezpečnostní střely. Čtyři střelecká stanoviště se nacházejí přibližně o 180 cm níže než hradební zábradlí. Na hradebním zábradlí je zářez nesoucí jeho boky o dobrý metr výše, ve stejné úrovni jako horní část pražců. Hradební zábradlí a boky střeleckých plošin byly vybetonovány. Je však třeba se na to podívat z perspektivy, že se zjevně nejedná o beton určený k odolávání projektilům, ale spíše o beton zadržující zeminu. Pod hradebním zábradlím byla vytvořena obloukovitá prohlubeň, která byla pečlivě vyhlazena falešnými spárami, aby napodobovala suťové zdivo. Těsně za středem tohoto oblouku se stále nacházejí jemné pozůstatky plošiny Mle 1883 s odnímatelným čepem pro dělo 120 L nebo 155 L s hydraulickou brzdou na obléhacích lafetách a místo pro Mle 1880. Nejpodivnější je, že prostor mezi příčkami byl rozdělen. Tam, kde byla pouze jedna střelecká plošina, byl po celé délce břevna, napravo od plošiny, připevněn přístřešek ze zdiva a lehké střechy, jehož střed byl následně posunut doleva. Tyto čtyři přístřešky s vnitřními rozměry přibližně 5 x 2 m ušetřily náklady na vyrovnávání a betonování přístřešků pod břevny. Vchod do těchto přístřešků, obzvláště úzký, byl postaven u zábradlí a na straně dopravního pruhu probíhajícího podél paty břeven zajišťovalo osvětlení a větrání okno. Tato cirkulační cesta je, stejně jako baterie, hluboce zapuštěna v zemi. Napravo od baterie jsme s překvapením objevili krytý betonový příkop s jediným vývodem na baterii, ale třemi samostatnými vchody vedoucími přímo na silnici vedoucí z vesnice Champigneulles k pevnosti Frouard. Pokud návštěvník vstoupí nejzadnějším vchodem, musí projít malou místností, kde jsou dvě umyvadla a centrální sloup. Galerie pokračuje až k jejímu spojení s divertiklem vycházejícím z druhého vchodu, který nejprve procházel latrínami. Pak, pokud budeme pokračovat vpřed, necháme po levé straně vývod na cirkulační cestu baterie, než dosáhneme křižovatky s třetím vchodem. Chodba se pak stáčí doleva a vede přímo do půlkruhové místnosti observatoře, jejíž dvě cimbuří si stále zachovávají kovové okenice. Před každým cimbuřím jsou provedeny zářezy pro optické zařízení. I když jsme sotva odsazeni od palebných parapetů baterie, využíváme odstupu od svahu k nádhernému přímému výhledu na údolí Meurthe. Pokud betonářské práce na baterii pravděpodobně pocházejí z let 1908-1910, ale před rokem 1914, zůstáváme u této observatoře v nejistotě. Je to stavba z doby před rokem 1914, nebo po něm? Na úrovni prvního vchodu do kryté zákopové konstrukce, na druhé straně silnice, rámují dvě nízké zdi začátek dalšího zákopu, otevřeného k nebi, jehož klikatá síť spojuje observatoř a přinejmenším (zřícený) kryt na přední straně baterie Parc Lattier. Baterie Champigneulles bude považována za špatně umístěnou a dokonce vydanou na milost a nemilost náletu. Jako alternativní umístění byl navržen vrchol rokle Raybois, západně od baterie Éperon. Také se plánovalo odstranění výzbroje a její přesun do jedné ze tří tzv. „evakuačních“ baterií, mnohem blíže k pevnosti Frouard (viz opevněný komplex Parc Lattier). I když může operovat s přímou viditelností, její střely budou nevyhnutelně zakřivené kvůli přítomnosti několik desítek metrů dlouhého mírného svahu mezi ní a strmým svahem údolí Meurthe. Jen málo jejích cílů se nachází ve stejné rovině; většina je výrazně níže, kde řeka protéká v nadmořské výšce 189. Dnes (01/2008) je toto vše volně přístupné, ale celou oblast lze snadno vidět pouze v zimě, bez vegetace.