Nord-ouest de Nancy, nord-est du fort de Frouard. 320 m/alt. 1879-1883. 201 hommes, 17 pièces dont 4 mortiers. Pour les amateurs de fortifications, la batterie de l’Éperon constitue un des sites incontournables qu’il convient de visiter impérativement ; les cuirassements y subsistant le justifiant à eux seuls amplement. Avant d’y venir plantons le décor. La batterie occupe l’extrémité nord du plateau du parc Lattier, lequel avec le fort de Frouard et plusieurs batteries annexes forme un solide écueil sur la route de tout envahisseur dont le dessein serait de tourner Nancy ou de remonter la vallée de la Moselle. De forme vaguement triangulaire, la batterie de l’Éperon a comme première particularité de n’avoir pratiquement aucun organe symétrique. Alors que d’ordinaire la rue du rempart se retrouve parallèle aux fronts, le casernement parallèle ou perpendiculaire à la gorge, ici tout apparaît de biais. Un ravelin pourvu d’un corps de garde crénelé précède, sur les glacis, l’entrée de la batterie. Celle-ci, à peu de choses près, s’ouvre au niveau du fond du fossé mais est précédée d’un autre fossé, plus étroit, se prolongeant latéralement. Une brisure, presque au centre du fossé de gorge, détermine un retrait, comme une courtine, mais ce retrait est lui aussi brisé et l’angle de la brisure se situe au point de jonction du prolongement des lignes de l’escarpe. Des coffres latéraux, désignés "casemates flanquantes" dans une dépêche ministérielle du 12 mai 1893, croisent leurs feux pour protéger cette gorge tandis que le reste du périmètre est défendu par un aileron au saillant II et un coffre double de contrescarpe au saillant III. Bien que la batterie ait subi maintes modifications et que la question suscite débat au sein même de l’association en place, selon nous, ce coffre ne succède nullement à une caponnière double. Dans sa configuration initiale, la batterie comprenait trois bonnettes d’infanterie (saillants I, III et IV) et les dessus du casernement étaient également organisés en crête d’infanterie. Ces dessus possédaient un total de cinq plates-formes d’artillerie, dont au moins trois prévues pour un canon de 155 L. Trois faisaient face au nord-ouest, une au nord et une à l’est. Deux casemates cuirassées en fonte dure Mle 1878 complétaient les feux de la batterie, par l’action de leur 155 L, dans les vallées de la Moselle et de l’Amezule. Le casernement, composé de deux lignes de trois chambrées face-à-face, recevait la lumière du jour par trois puits à lumière alignés en capitale. Ces puits seront ultérieurement bétonnés et rétrécis…à tout le moins c’est que l’on croit pouvoir déduire en les regardant. En réalité, à l’origine, il existait bel et bien une cour dans le casernement. La dépêche ministérielle déjà citée précise : "On prolongerait les voûtes des casemates à travers la cour pour recevoir la carapace tout en ménageant un couloir central dans le prolongement du passage voûté de l’entrée. Pour éclairer et aérer le casernement, on percerait la voûte du couloir en face de chaque piédroit." Les raccords de maçonnerie ne sont donc pas à rechercher aux limites des travées, mais bien à l’intérieur de ces dernières puisqu’elles ont été prolongées (l’œil averti distinguera une différence des dimensions des moellons utilisés). En effet, la refonte de la batterie allait nécessiter une augmentation d’effectif d’une centaine d’hommes et bien qu’il ait été prévu de loger le surplus dans des abris répartis dans l’ouvrage, tout gain de place dans la caserne était donc appréciable. Hormis la cour du casernement, la batterie ne comprend que deux autres petites cours. La première au-delà des deux pilastres de l’entrée, laquelle entrée est décalée vers le coffre gauche de la gorge, et la seconde en arrière du saillant IV. La batterie allait assez rapidement connaître d’importants bouleversements. En janvier 1894 le feu vert fut donné pour y implanter la tourelle Galopin Mle 1890 prévue initialement pour remplacer la tourelle Mougin du fort de Frouard. La rue du rempart fut totalement réorganisée avec le remplacement des traverses-abris par quatre abris bétonnés doubles pour huit pièces de 95 mm. Le coffre et l’aileron ainsi que le casernement seront protégés par une épaisseur de deux mètres de béton, épaisseur réduite à 150 cm pour les gaines d’accès. L’armement de ces organes sera de quatre canons de 12 culasse et de cinq canons revolvers. Les quatre 12 culasse prendront tous place dans le coffre de tête. Le plan de feux de ce coffre est très étonnant. L’escarpe du saillant III étant recoupée, deux des canons de 12 culasse croisent leurs feux à 45° sur ce recoupement ce qui leur donne un champ de tir d’une profondeur maximale de l’ordre de trente-cinq mètres et vingt à peine jusqu’au centre de l’escarpe recoupée. Gageons que les seules munitions qui leur étaient dévolues consistaient en boîtes à mitraille. Le magasin à poudre, initialement prévu pour 42.000 kg et situé à gauche du casernement, deviendra, après bétonnage et sérieuse réduction de l’espace de stockage, un magasin de matériel d’artillerie. La voûte de ce magasin est aujourd’hui en anse de panier. En 1894, des observatoires cuirassés prendront place en arrière des saillants II, III et IV. Ceux des saillants II et IV seront, en principe, inféodés aux casemates cuirassées. Ainsi, sur les dix casemates jamais installées en France, celles de l’Éperon seront-elles les seules à bénéficier des services d’observatoires cuirassés. En 1897, c’est le coffre de tête qui sera renforcé. Il faudra attendre 1902 pour que le front de gorge soit, lui aussi, quelque peu renforcé (casemates flanquantes) et une étroite entrée de guerre percée dans l’escarpe au devant du coffre droit de l’escarpe. La même année, trois guérites observatoires équipent les parapets d’infanterie des dessus. En 1903, on installera des grilles au sommet de la contrescarpe. En 1912 ce sera au tour du monte-charge du magasin sous roc. Ce magasin est accessible par un escalier-rampe d’environ 80 marches s’ouvrant à l’arrière gauche de la caserne. L’appareillage de maçonneries des murs et voûte de cet escalier est particulièrement joli du fait de l’utilisation de moellons de différentes nature. Au pied de l’escalier on débouche dans un espace inhabituellement grand. Un puits pour monte-charge équipé d’une simple échelle y débouche dans le plafond. Une galerie part vers le saillant II. On y trouve des niches à artifices, un atelier de chargement, un local de stockage des poudres ainsi qu’un second puits ayant, lui, été équipé d’un monte-charge. Cette galerie, avec ses maçonneries de moellons et de briques apparemment disposées aléatoirement, laisse une impression de travail gâché. Il est probable que ce magasin ait été creusé vers 1895 et que ses puits verticaux soient postérieurs. Une galerie enveloppe bétonnée, raccordée à la caserne, permet de circuler d’une casemate cuirassée à l’autre en tournant autour des substructures de la tourelle Galopin et croisant au passage le local (renforcé extérieurement par du béton) de l’ultime traverse--abri de la batterie (centre du front III-IV) et la gaine d’accès au coffre double. Les deux citernes, de 200 m³ chacune, se situent de part et d’autre du couloir de circulation allant de la casemate cuirassée nord (Moselle) à la caserne. Un rapport de la haute commission des places fortes, daté du 24 novembre 1908 proposait, notamment d’implanter en avant de la batterie une tourelle de 75 Mle 05 reliée à la batterie par une double caponnière (voir à ce sujet l’articulet Parc Lattier (ensemble fortifié du)). Un dernier détail, s’il appert que le fort voisin a reçu un nom Boulanger, il est plus que probable qu’il en fut de même pour la batterie, mais nos recherches pour en prendre connaissance se sont avérées vaines. Depuis 2006, une association de sauvegarde occupe les lieux. Nous avons visité la batterie en octobre 2007 et les travaux entrepris forçaient déjà le respect. Les fossés sont débarrassés de la végétation, ainsi que la quasi-totalité des dessus. La tourelle émerge de son énorme massif bétonné parfaitement nettoyé. Une équipe s’attache tout spécialement à la restauration de cet exemplaire désormais unique. Bien que de nombreuses pièces soient manquantes parce que volées au fil des années, elle conserve fière allure et semble peu affectée par la rouille. Notons sur la flasque gauche de l’affût que la disparition d’un arc gradué pour le pointage en site laisse voir la peinture antirouille originelle avec l’inscription "SCHNEIDER" inscrite au pochoir. Les deux casemates cuirassées ont conservé leur chariot et même, pour Moselle, une partie de son affût. En revanche les treuils de manœuvre du sabot obturateur ont disparu. Les trois observatoires cuirassés sont en place ainsi que l’une des trois guérites observatoires, qui plus est avec sa porte. Il convient tout particulièrement de se réjouir de la création de cette association car il s’agit là d’un patrimoine majeur, au même titre d’ailleurs que…le fort de Frouard. Voir aussi Parc Lattier (ensemble fortifié du).

Nordwestlich von Nancy, nordöstlich des Forts Frouard. 320 m ü. M. 1879–1883. 201 Mann, 17 Geschütze, darunter 4 Mörser. Für Liebhaber von Befestigungsanlagen ist die Batterie von Éperon ein absolutes Muss; allein die erhaltene Panzerung rechtfertigt einen Besuch. Bevor wir dorthin gelangen, wollen wir uns die Situation vorstellen. Die Batterie befindet sich am nördlichen Ende des Plateaus des Lattier-Parks, das zusammen mit dem Fort Frouard und mehreren Nebenbatterien ein solides Hindernis auf dem Weg eines jeden Eindringlings darstellt, der Nancy umzingeln oder das Moseltal hinauf vordringen möchte. Die Batterie von Éperon hat eine in etwa dreieckige Form und zeichnet sich vor allem dadurch aus, dass sie praktisch keine symmetrischen Merkmale aufweist. Während die Wallstraße normalerweise parallel zu den Fronten verläuft und die Kasernen parallel oder senkrecht zur Schlucht, scheint hier alles schräg zu sein. Ein Ravelin mit einem zinnenbewehrten Wachhaus geht auf dem Glacis dem Eingang zur Batterie voraus. Dieser öffnet sich mehr oder weniger am Grund des Grabens, wird aber von einem weiteren, schmaleren Graben seitlich vorgelagert. Ein Bruch, fast in der Mitte des Schluchtgrabens, bestimmt einen Rückzug, ähnlich einer Kurtine, aber auch dieser Rückzug ist unterbrochen, und der Bruchwinkel befindet sich an der Kreuzung der Verlängerung der Steilwandlinien. Seitliche Kasematten, die in einer Ministerdepesche vom 12. Mai 1893 als „flankierende Kasematten“ bezeichnet wurden, kreuzen ihr Feuer, um diese Schlucht zu schützen, während der Rest des Umfangs durch einen Flügel am Frontbogen II und eine doppelte Kontereskarpenkassette am Frontbogen III verteidigt wird. Obwohl die Batterie viele Modifikationen erfahren hat und dies innerhalb der bestehenden Vereinigung umstritten ist, ersetzt diese Kasematte unserer Meinung nach in keiner Weise eine doppelte Kaponniere. In ihrer ursprünglichen Konfiguration umfasste die Batterie drei Infanteriekaponen (Vorsprünge I, III und IV), und die oberen Teile der Kaserne waren ebenfalls in Form eines Infanteriekamms organisiert. Diese oberen Teile besaßen insgesamt fünf Artillerieplattformen, von denen mindestens drei für ein 155-L-Geschütz ausgelegt waren. Drei waren nach Nordwesten ausgerichtet, eine nach Norden und eine nach Osten. Zwei gepanzerte Kasematten aus Hartgusseisen Mle 1878 ergänzten das Feuer der Batterie durch die Wirkung ihrer 155 L in den Tälern von Mosel und Amezule. Die Kaserne, die aus zwei Reihen zu je drei gegenüberliegenden Kasernen bestand, erhielt Tageslicht durch drei im Kapitell ausgerichtete Oberlichter. Diese Schächte werden später betoniert und verengt … zumindest glauben wir, dies anhand eines Blicks erkennen zu können. Tatsächlich gab es in der Kaserne ursprünglich einen Innenhof. In der bereits zitierten Ministerialdepesche heißt es: „Die Gewölbe der Kasematten sollten über den Hof hinaus erweitert werden, um die Granate aufzunehmen. Gleichzeitig sollte in der Verlängerung des gewölbten Eingangsgangs ein zentraler Korridor entstehen. Zur Beleuchtung und Belüftung der Kaserne sollte das Gewölbe des Korridors gegenüber jedem Pfosten durchbrochen werden.“ Die Mauerverbindungen befinden sich daher nicht an den Rändern der Joche, sondern innerhalb der Joche, da diese erweitert wurden (das geschulte Auge wird einen Unterschied in den Abmessungen des verwendeten Schutts erkennen). Tatsächlich würde die Überholung der Batterie eine Aufstockung des Personals um etwa hundert Mann erfordern. Obwohl geplant war, den Überschuss in über das gesamte Gebäude verteilten Unterständen unterzubringen, war der in der Kaserne eingesparte Platz daher beträchtlich. Neben dem Kasernenhof umfasst die Batterie nur zwei weitere kleine Höfe. Der erste befindet sich hinter den beiden Pilastern des Eingangs, der zur linken Seite der Schlucht versetzt ist, und der zweite hinter dem Vorgebirge IV. Die Batterie sollte bald erhebliche Umwälzungen erfahren. Im Januar 1894 wurde grünes Licht für die Installation des Galopin-Turms Mle 1890 gegeben, der ursprünglich den Mougin-Turm des Forts Frouard ersetzen sollte. Die Wallstraße wurde komplett neu organisiert, wobei die Schutztraversen durch vier doppelte Betonschutzbunker für acht 95-mm-Geschütze ersetzt wurden. Der Rumpf und der Flügel sowie die Kaserne werden durch eine zwei Meter dicke Betonschicht geschützt, die für die Zugangsschächte auf 150 cm reduziert wird. Die Bewaffnung dieser Organe besteht aus vier 12-Pfünder-Kanonen und fünf Revolverkanonen. Die vier 12-Pfünder-Kanonen werden alle im Kopfrumpf platziert. Das Schussmuster dieses Gewölbes ist sehr überraschend. Da die Böschung des Frontbogens III durchschnitten wird, kreuzen zwei der zwölf Verschlussgeschütze ihr Feuer in einem Winkel von 45° auf diesen Schnittpunkt, wodurch sie ein Schussfeld mit einer maximalen Tiefe von etwa 35 Metern und knapp 20 Metern bis zur Mitte des durchschnittenen Steilhangs haben. Wir wetten, dass die einzige ihnen zugeteilte Munition aus Kartätschen bestand. Das ursprünglich für 42.000 kg geplante und links von der Kaserne gelegene Pulvermagazin wird nach Betonierung und erheblicher Reduzierung des Lagerraums zu einem Artillerieausrüstungslager. Das Gewölbe dieses Magazins hat heute die Form eines Korbgriffs. 1894 werden hinter den Frontbogen II, III und IV gepanzerte Beobachtungstürme errichtet. Die der Frontbogen II und IV werden grundsätzlich den gepanzerten Kasematten untergeordnet sein. Somit waren die von Éperon von den zehn jemals in Frankreich errichteten Kasematten die einzigen, die von gepanzerten Beobachtungsposten profitierten. 1897 wurde der Kasernenkopf verstärkt. Erst 1902 wurde auch die Schluchtfront etwas verstärkt (flankierende Kasematten) und in die Böschung vor dem rechten Kasernenkopf ein schmaler Kriegseingang geschlagen. Im selben Jahr wurden auf den darüber liegenden Infanteriebrüstungen drei Beobachtungshäuschen installiert. 1903 wurden oben auf der Kontereskarpe Gitter angebracht. 1912 war der Lastenaufzug für das unterirdische Magazin an der Reihe. Dieses Magazin ist über eine Rampentreppe mit etwa 80 Stufen erreichbar, die hinten links in der Kaserne beginnt. Das Mauerwerk der Wände und des Gewölbes dieser Treppe ist aufgrund der Verwendung von Bruchsteinen verschiedener Art besonders reizvoll. Am Fuß der Treppe gelangt man in einen ungewöhnlich großen Raum. In die Decke mündet ein Schacht für einen Lastenaufzug mit einer einfachen Leiter. Eine Galerie führt zum Frontbogen II. Es gibt Nischen für Feuerwerkskörper, eine Ladewerkstatt, einen Pulverlagerraum und einen zweiten Schacht, der mit einem Lastenaufzug ausgestattet ist. Diese Galerie mit ihrem scheinbar willkürlich angeordneten Mauerwerk aus Bruchsteinen und Ziegeln erweckt den Eindruck verschwendeter Arbeit. Es ist wahrscheinlich, dass dieses Magazin um 1895 gegraben wurde und seine vertikalen Schächte später entstanden sind. Eine betonierte, mit der Kaserne verbundene Hüllgalerie ermöglicht die Bewegung von einer Panzerkasematte zur anderen, indem man um die Unterkonstruktionen des Galopin-Turms herumgeht und den (außen mit Beton verstärkten) Raum des letzten Traversenschutzbunkers der Batterie (Mitte der Front III-IV) und den Zugangsschacht zum Doppelgewölbe durchquert. Die beiden Zisternen mit jeweils 200 m³ Fassungsvermögen befinden sich auf beiden Seiten des Verkehrskorridors, der von der nördlichen Panzerkasematte (Moselle) zu den Kasernen führt. In einem Bericht der Hohen Kommission für Festungen vom 24. November 1908 wurde insbesondere vorgeschlagen, vor der Batterie einen 75 Mle 05-Turm zu errichten, der durch eine doppelte Kaponniere mit der Batterie verbunden wäre (siehe zu diesem Thema den Artikel Parc Lattier (Befestigungskomplex von)). Ein letztes Detail: Wenn das benachbarte Fort offenbar Boulanger hieß, ist es mehr als wahrscheinlich, dass dies auch für die Batterie galt, aber unsere Recherchen blieben erfolglos. Seit 2006 ist ein Naturschutzverband auf dem Gelände tätig. Wir besuchten die Batterie im Oktober 2007, und die bereits geleistete Arbeit flößte Respekt ein. Die Gräben wurden von Vegetation befreit, ebenso wie fast alle Spitzen. Der Turm ragt perfekt gereinigt aus seiner enormen Betonmasse hervor. Ein Team widmet sich mit besonderem Engagement der Restaurierung dieses nunmehr einzigartigen Exemplars. Obwohl viele Teile fehlen, weil sie im Laufe der Jahre gestohlen wurden, behält es sein stolzes Aussehen und scheint kaum vom Rost betroffen zu sein. Beachten Sie, dass auf der linken Seite der Lafette durch das Verschwinden eines Zielbogens der ursprüngliche Rostschutzanstrich mit der aufgedruckten Aufschrift „SCHNEIDER“ sichtbar wird. Die beiden Panzerkasematten haben ihre Lafette und im Fall von Moselle sogar einen Teil ihrer Lafette behalten. Die Winden zur Betätigung des Treibspiegels sind jedoch verschwunden. Die drei Panzerbeobachtungsposten sind vorhanden, ebenso wie einer der drei Beobachtungsposten, der ebenfalls über eine Tür verfügt. Die Gründung dieses Vereins ist besonders begrüßenswert, da es sich um ein bedeutendes Kulturerbe handelt, genau wie … das Fort Frouard. Siehe auch Parc Lattier (Befestigungskomplex des).

Ten noordwesten van Nancy, ten noordoosten van Fort Frouard. 320 m/hoogte. 1879-1883. 201 manschappen, 17 kanonnen, waaronder 4 mortieren. Voor liefhebbers van versterkingen is de batterij van Éperon een van de must-sees die bezocht moeten worden; alleen al de overgebleven pantservoertuigen rechtvaardigen dit volledig. Voordat we erheen gaan, laten we de omgeving schetsen. De batterij beslaat het noordelijke uiteinde van het Lattier Park-plateau, dat samen met Fort Frouard en verschillende nevenbatterijen een solide obstakel vormt op de route van elke indringer die van plan is Nancy te omsingelen of de Moezelvallei op te rukken. De batterij van Éperon heeft een vaag driehoekige vorm en onderscheidt zich voornamelijk door vrijwel geen symmetrie. Terwijl de walstraat gewoonlijk parallel aan de fronten loopt, de kazernes parallel of loodrecht op de kloof, lijkt hier alles schuin. Een ravelijn met een gekanteeld wachthuisje gaat, op het glacis, vooraf aan de ingang van de batterij. Deze opent min of meer aan de voet van de gracht, maar wordt voorafgegaan door een andere, smallere gracht die zich zijdelings uitstrekt. Een onderbreking, bijna in het midden van de kloofgracht, bepaalt een terugtrekking, zoals een ringmuur, maar ook deze terugtrekking is onderbroken en de hoek van de onderbreking bevindt zich op de kruising met de verlenging van de hellinglijnen. Zijdelingse kazematten, in een ministerieel bericht van 12 mei 1893 aangeduid als "flankerende kazematten", kruisen hun vuur om deze kloof te beschermen, terwijl de rest van de perimeter wordt verdedigd door een vleugel bij saillant II en een dubbele contrescarp kazemat bij saillant III. Hoewel de batterij vele wijzigingen heeft ondergaan en de kwestie binnen de bestaande vereniging ter discussie staat, is deze kazemat naar onze mening geenszins een vervanging voor een dubbele caponnière. In haar oorspronkelijke configuratie omvatte de batterij drie infanteriekapoenen (salient I, III en IV) en waren de bovenste delen van de kazerne eveneens georganiseerd in een infanteriewapen. Deze bovenste delen telden in totaal vijf artillerieplatforms, waarvan er minstens drie ontworpen waren voor een 155L-kanon. Drie waren naar het noordwesten gericht, één naar het noorden en één naar het oosten. Twee gepantserde kazematten van hard gietijzer, type Mle 1878, vulden het vuur van de batterij aan, via de actie van hun 155L-kanon, in de valleien van de Moezel en Amezule. De kazerne, bestaande uit twee rijen van drie tegenover elkaar, kreeg daglicht via drie dakramen die in het kapiteel waren uitgelijnd. Deze schachten zullen later worden gebetonneerd en versmald… tenminste, dat denken we te kunnen opmaken uit onze observaties. In werkelijkheid was er oorspronkelijk inderdaad een binnenplaats in de kazerne. Het reeds aangehaalde ministerieel bericht specificeert: "De gewelven van de kazematten zouden over de binnenplaats worden verlengd om plaats te bieden aan de granaat en tegelijkertijd een centrale gang te creëren in het verlengde van de gewelfde doorgang van de ingang. Om de barakken te verlichten en te ventileren, zou het gewelf van de gang tegenover elke stijl worden doorboord." De metselwerkverbindingen bevinden zich dus niet aan de grenzen van de traveeën, maar daarbinnen, aangezien ze zijn verlengd (het geoefende oog zal een verschil in de afmetingen van het gebruikte puin waarnemen). De renovatie van de batterij zou inderdaad een personeelsuitbreiding van ongeveer honderd man vereisen, en hoewel het de bedoeling was om het overschot te huisvesten in schuilplaatsen verspreid over het gebouw, was de ruimtebesparing in de barakken daarom aanzienlijk. Naast de binnenplaats van de barakken omvat de batterij slechts twee andere kleine binnenplaatsen. De eerste bevindt zich voorbij de twee pilasters van de ingang, welke ingang is verplaatst richting de linkerborst van de kloof, en de tweede bevindt zich achter saillant IV. De batterij zou al snel grote veranderingen ondergaan. In januari 1894 werd groen licht gegeven voor de installatie van de Galopin Mle 1890-toren, oorspronkelijk bedoeld als vervanging voor de Mougin-toren van het Frouard-fort. De walstraat werd volledig gereorganiseerd, waarbij de traverses van de schuilplaatsen werden vervangen door vier dubbele betonnen schuilplaatsen voor acht 95 mm-kanonnen. De romp en de vleugel, evenals de kazerne, worden beschermd door een betondikte van twee meter, die voor de toegangsschachten wordt teruggebracht tot 150 cm. De bewapening van deze kanonnen bestaat uit vier 12-ponder kanonnen en vijf revolverkanonnen. De vier 12-ponder kanonnen worden allemaal in de hoofdromp geplaatst. Het schietpatroon van dit gewelf is zeer verrassend. Wanneer de helling van saillant III wordt doorgesneden, kruisen twee van de twaalf kanonnen met loopschot hun vuur onder een hoek van 45° op deze kruising, wat hen een schootsveld geeft met een maximale diepte van ongeveer vijfendertig meter en nauwelijks twintig meter tot het midden van de doorgesneden helling. We durven te wedden dat de enige munitie die hen werd toegewezen bestond uit dozen met druivenschroot. Het kruitmagazijn, oorspronkelijk gepland voor 42.000 kg en gelegen links van de kazerne, zal, na betonstorten en een aanzienlijke vermindering van de opslagruimte, een opslagplaats voor artilleriemateriaal worden. Het gewelf van dit magazijn heeft tegenwoordig de vorm van een mandhandgreep. In 1894 zullen gepantserde observatietorens worden geplaatst achter de saillanten II, III en IV. Die van de saillanten II en IV zullen in principe ondergeschikt zijn aan de gepantserde kazematten. Van de tien kazematten die ooit in Frankrijk zijn gebouwd, waren die van Éperon de enige die konden profiteren van de diensten van gepantserde observatieposten. In 1897 werd de hoofdkazemat versterkt. Pas in 1902 werd ook de voorkant van de kloof enigszins versterkt (aan weerszijden van de kazematten) en werd een smalle oorlogsingang in de helling vóór de rechterkazemat van de helling geboord. In datzelfde jaar werden drie observatieposten op de infanterieborstweringen erboven geplaatst. In 1903 werden roosters aangebracht boven op de contrescarp. In 1912 was de goederenlift voor het ondergrondse magazijn aan de beurt. Dit magazijn is toegankelijk via een hellingtrap van ongeveer 80 treden die linksachter in de kazerne uitkomt. Het metselwerk van de muren en het gewelf van deze trap is bijzonder aantrekkelijk door het gebruik van verschillende soorten puin. Aan de voet van de trap komt men uit in een ongewoon grote ruimte. Een schacht voor een goederenlift, voorzien van een eenvoudige ladder, mondt uit in het plafond. Een galerij leidt naar saillant II. Er zijn nissen voor vuurwerk, een laadwerkplaats, een kruitopslag en een tweede schacht, die is uitgerust met een goederenlift. Deze galerij, met zijn schijnbaar willekeurig geplaatste metselwerk van puin en bakstenen, wekt de indruk van verspilde arbeid. Het is waarschijnlijk dat dit magazijn rond 1895 is gegraven en dat de verticale schachten van later datum zijn. Een betonnen omhullende galerij, verbonden met de kazerne, maakt verplaatsing van de ene pantserkazemat naar de andere mogelijk door de onderbouw van de Galopin-toren te draaien en de ruimte (van buitenaf versterkt met beton) van de laatste traverse-schuilkelder van de batterij (midden van front III-IV) en de toegangsschacht naar het dubbele gewelf te doorkruisen. De twee cisternen, elk 200 m³ groot, bevinden zich aan weerszijden van de circulatiegang die van de noordelijke pantserkazemat (Moezel) naar de kazerne loopt. Een rapport van de Hoge Commissie van de Vestingwerken, gedateerd 24 november 1908, stelde met name voor om vóór de batterij een 75 Mle 05-toren te plaatsen, verbonden met de batterij door een dubbele caponnière (zie hierover het artikel Parc Lattier (versterkt complex)). Nog een laatste detail: als het erop lijkt dat het naburige fort Boulanger heette, is het zeer waarschijnlijk dat dit ook voor de batterij gold, maar onze zoektocht naar meer informatie bleef vruchteloos. Sinds 2006 is de locatie in gebruik door een natuurbeschermingsvereniging. We bezochten de batterij in oktober 2007 en het uitgevoerde werk dwong al respect af. De greppels zijn ontdaan van vegetatie, evenals bijna alle toppen. De toren komt tevoorschijn uit zijn enorme betonnen massa, perfect schoongemaakt. Een team is bijzonder toegewijd aan de restauratie van dit inmiddels unieke exemplaar. Hoewel veel onderdelen ontbreken omdat ze in de loop der jaren zijn gestolen, behoudt het zijn trotse uiterlijk en lijkt het weinig roest te hebben. Merk op dat aan de linkerkant van de affuit, door het verdwijnen van een richtboog, de originele roestwerende verf met het opschrift "SCHNEIDER" zichtbaar is. De twee gepantserde kazematten hebben hun affuit behouden en zelfs, voor Moselle, een deel van hun affuit. De lieren voor de bediening van de sluitsabot zijn echter verdwenen. De drie gepantserde observatieposten zijn bewaard gebleven, evenals een van de drie observatieposten, die ook een deur heeft. De oprichting van deze verbinding is bijzonder welkom, aangezien het een belangrijk erfgoed is, net als… het fort van Frouard. Zie ook Parc Lattier (versterkt complex van de).

Northwest of Nancy, northeast of Fort Frouard. 320 m/alt. 1879-1883. 201 men, 17 guns including 4 mortars. For fans of fortifications, the Éperon battery is one of the must-see sites that should be visited; the surviving armor alone fully justifies it. Before getting there, let's set the scene. The battery occupies the northern end of the Lattier Park plateau, which, along with Fort Frouard and several annex batteries, forms a solid obstacle on the route of any invader whose intention would be to surround Nancy or advance up the Moselle Valley. Vaguely triangular in shape, the Éperon battery has the primary distinction of having practically no symmetrical features. While the rampart street is usually parallel to the fronts, the barracks parallel or perpendicular to the gorge, here everything appears at an angle. A ravelin with a crenellated guardhouse precedes, on the glacis, the entrance to the battery. This, more or less, opens at the bottom of the ditch but is preceded by another, narrower ditch, extending laterally. A break, almost in the center of the gorge ditch, determines a withdrawal, like a curtain wall, but this withdrawal is also broken and the angle of the break is located at the junction of the extension of the escarpment lines. Lateral coffers, designated "flanking casemates" in a ministerial dispatch of May 12, 1893, cross their fire to protect this gorge while the rest of the perimeter is defended by a wing at salient II and a double counterscarp coffer at salient III. Although the battery underwent many modifications and the issue is a matter of debate within the existing association, in our opinion, this box in no way replaces a double caponier. In its initial configuration, the battery included three infantry capons (salients I, III and IV) and the upper parts of the barracks were also organized into an infantry crest. These upper parts had a total of five artillery platforms, at least three of which were designed for a 155 L gun. Three faced northwest, one north and one east. Two armored casemates made of hard cast iron Mle 1878 supplemented the battery's fire, through the action of their 155 L, in the valleys of the Moselle and Amezule. The barracks, composed of two lines of three facing each other, received daylight through three skylights aligned in the capital. These shafts will later be concreted and narrowed…at least that's what we think we can deduce by looking at them. In reality, originally, there was indeed a courtyard in the barracks. The ministerial dispatch already cited specifies: "The vaults of the casemates would be extended across the courtyard to accommodate the shell while creating a central corridor in the extension of the vaulted passage of the entrance. To light and ventilate the barracks, the vault of the corridor would be pierced opposite each jamb." The masonry connections are therefore not to be found at the limits of the bays, but rather inside them since they have been extended (the trained eye will distinguish a difference in the dimensions of the rubble used). Indeed, the overhaul of the battery would require an increase in personnel of around a hundred men, and although it was planned to house the surplus in shelters distributed throughout the structure, any space saved in the barracks was therefore appreciable. Apart from the barracks courtyard, the battery only includes two other small courtyards. The first is beyond the two pilasters of the entrance, which entrance is offset towards the left chest of the gorge, and the second is behind salient IV. The battery would soon undergo major upheavals. In January 1894, the green light was given to install the Galopin Mle 1890 turret, initially planned to replace the Mougin turret of the Frouard fort. The rampart street was completely reorganized with the replacement of the shelter traverses by four double concrete shelters for eight 95 mm guns. The trunk and the wing as well as the barracks will be protected by a two-meter thickness of concrete, reduced to 150 cm for the access shafts. The armament of these organs will be four 12-pounder cannons and five revolver cannons. The four 12-pounder cannons will all be placed in the head trunk. The firing pattern of this vault is very surprising. The escarpment of salient III being cut, two of the 12-breech guns cross their fire at 45° on this intersection, which gives them a field of fire with a maximum depth of around thirty-five meters and barely twenty to the center of the cut escarpment. We bet that the only ammunition allocated to them consisted of boxes of grapeshot. The powder magazine, initially planned for 42,000 kg and located to the left of the barracks, will become, after concreting and serious reduction of the storage space, an artillery equipment store. The vault of this magazine is today in the shape of a basket handle. In 1894, armored observation towers will be installed behind salients II, III and IV. Those of salients II and IV will, in principle, be subordinate to the armored casemates. Thus, of the ten casemates ever installed in France, those of the Éperon were the only ones to benefit from the services of armored observation posts. In 1897, it was the head box that was reinforced. It was not until 1902 that the gorge front was also somewhat reinforced (flanking casemates) and a narrow war entrance was pierced in the escarpment in front of the right box of the escarpment. The same year, three observation sentry boxes were installed on the infantry parapets above. In 1903, grilles were installed at the top of the counterscarp. In 1912, it was the turn of the freight elevator for the underground magazine. This magazine is accessible by a ramp-staircase of approximately 80 steps opening at the rear left of the barracks. The masonry of the walls and vault of this staircase is particularly attractive due to the use of rubble of different types. At the foot of the staircase, one emerges into an unusually large space. A shaft for a freight elevator equipped with a simple ladder opens into the ceiling. A gallery leads towards salient II. There are niches for fireworks, a loading workshop, a powder storage room, and a second shaft, which has been equipped with a freight elevator. This gallery, with its masonry of rubble and bricks apparently arranged randomly, gives the impression of wasted work. It is likely that this magazine was dug around 1895 and that its vertical shafts are later. A concreted envelope gallery, connected to the barracks, allows movement from one armored casemate to the other by turning around the substructures of the Galopin turret and crossing the room (externally reinforced by concrete) of the final traverse-shelter of the battery (center of front III-IV) and the access shaft to the double vault. The two cisterns, of 200 m³ each, are located on either side of the circulation corridor going from the northern armored casemate (Moselle) to the barracks. A report from the high commission of strongholds, dated November 24, 1908, proposed, in particular, to install in front of the battery a 75 Mle 05 turret connected to the battery by a double caponier (see on this subject the article Parc Lattier (fortified complex of)). One last detail: if it appears that the neighboring fort was named Boulanger, it is more than likely that the same was true for the battery, but our searches to find out more proved fruitless. Since 2006, a conservation association has occupied the site. We visited the battery in October 2007 and the work undertaken already commanded respect. The ditches have been cleared of vegetation, as have almost all of the tops. The turret emerges from its enormous concrete mass, perfectly cleaned. A team is particularly dedicated to the restoration of this now unique example. Although many parts are missing because they were stolen over the years, it retains its proud appearance and seems little affected by rust. Note that on the left side of the gun carriage, the disappearance of a graduated arc for aiming reveals the original anti-rust paint with the inscription "SCHNEIDER" stenciled. The two armored casemates have retained their carriage and even, for Moselle, part of its gun carriage. However, the winches for operating the obturator sabot have disappeared. The three armored observation posts are in place, as is one of the three observation sentry boxes, which also has its door. The creation of this association is particularly welcome, as it is a major heritage site, just like… the Frouard fort. See also Parc Lattier (fortified complex of the).

Severozápadně od Nancy, severovýchodně od pevnosti Fort Frouard. 320 m/n. m. 1879-1883. 201 mužů, 17 děl včetně 4 minometů. Pro fanoušky opevnění je Éperonská baterie jedním z míst, která je třeba navštívit; už jen dochované obrněné jednotky ji plně ospravedlňují. Než se tam dostaneme, pojďme si představit situaci. Baterie zabírá severní konec náhorní plošiny Lattier Park, která spolu s pevností Fort Frouard a několika přilehlými bateriemi tvoří pevnou překážku na trase jakéhokoli útočníka, jehož záměrem je obklíčit Nancy nebo postoupit údolím Mosely. Éperonská baterie, která má nejasný trojúhelníkový tvar, se vyznačuje především tím, že prakticky nemá žádné symetrické prvky. Zatímco ulice s valem je obvykle rovnoběžná s frontami, kasárna rovnoběžná nebo kolmá k rokli, zde se vše jeví pod úhlem. Vchodu do baterie předchází na mírném svahu ravelin s cimbuřím. Tento příkop se víceméně otevírá na dně, ale předchází mu další, užší příkop, který se táhne do stran. Zlom, téměř uprostřed rokle, určuje ústup, podobně jako obvodová zeď, ale i tento ústup je prolomen a úhel zlomu se nachází na křižovatce prodloužení linií srázu. Boční kazety, označené v ministerské depeši z 12. května 1893 jako „boční kasematy“, kříží svou palbu, aby chránily tuto rokli, zatímco zbytek perimetru je bráněn křídlem u výběžku II a dvojitým protisrázovým kazetovým systémem u výběžku III. Ačkoli baterie prošla mnoha úpravami a tato otázka je předmětem debaty v rámci stávající asociace, podle našeho názoru tato schránka v žádném případě nenahrazuje dvojitý kaponiér. Ve své původní konfiguraci baterie zahrnovala tři pěchotní kaponiéry (výběžky I, III a IV) a horní části kasáren byly také uspořádány do pěchotního hřebene. Tyto horní části měly celkem pět dělostřeleckých plošin, z nichž nejméně tři byly navrženy pro kanón ráže 155 L. Tři směřovaly na severozápad, jedna na sever a jedna na východ. Dvě obrněné kasematy z tvrdé litiny Mle 1878 doplňovaly palbu baterie působením svých 155 L v údolích Mosely a Amezule. Kasárna, složená ze dvou řad po třech proti sobě, přijímala denní světlo třemi světlíky zarovnanými v hlavici. Tyto šachty budou později zabetonovány a zúženy… alespoň si myslíme, že to můžeme odvodit z jejich pohledu. Ve skutečnosti se v kasárnách původně skutečně nacházelo nádvoří. Již citovaná ministerská depeše uvádí: „Klenby kasemat by byly rozšířeny přes nádvoří, aby se do nich vešla skořápka, a zároveň by se vytvořila centrální chodba v prodloužení klenuté chodby vchodu. Pro osvětlení a větrání kasáren by byla klenba chodby proražena naproti každému zárubnímu.“ Spoje zdiva se proto nenacházejí na hranicích polí, ale spíše uvnitř nich, protože byla rozšířena (cvičené oko rozezná rozdíl v rozměrech použitého sutinového materiálu). Generální oprava baterie by si skutečně vyžádala navýšení personálu o zhruba sto mužů, a přestože se plánovalo ubytování přebytku v krytech rozmístěných po celé budově, jakýkoli ušetřený prostor v kasárnách byl proto znatelný. Kromě nádvoří kasáren zahrnuje baterie pouze dvě další malá nádvoří. První se nachází za dvěma pilastry vchodu, který je posunut směrem k levé hrudi rokle, a druhé se nachází za výběžkem IV. Baterie brzy prošla velkými otřesy. V lednu 1894 byla dána zelená k instalaci věže Galopin Mle 1890, která měla původně nahradit věž Mougin z pevnosti Frouard. Ulice valu byla kompletně reorganizována a příčky krytu byly nahrazeny čtyřmi dvojitými betonovými kryty pro osm 95mm kanónů. Tělo a křídlo, stejně jako kasárna, budou chráněny dvoumetrovou tloušťkou betonu, která bude u přístupových šachet zkrácena na 150 cm. Výzbroj těchto orgánů budou tvořit čtyři dvanáctiliberní kanóny a pět revolverových kanónů. Čtyři dvanáctiliberní kanóny budou umístěny v hlavní části trupu. Palebný vzorec této klenby je velmi překvapivý. Během prořezávání srázu III. srázu se dva z dvanácti závěrových děl kříží v tomto průsečíku pod úhlem 45°, což jim dává palebné pole s maximální hloubkou kolem třiceti pěti metrů a sotva dvacet metrů od středu prořezaného srázu. Vsadíme se, že jedinou municí, která jim byla přidělena, byly bedny s broky. Sklad prachu, původně plánovaný na 42 000 kg a umístěný nalevo od kasáren, se po betonáži a výrazném zmenšení skladovacího prostoru stane skladem dělostřelecké výzbroje. Klenba tohoto skladu má dnes tvar košové rukojeti. V roce 1894 budou za srázy II, III a IV instalovány obrněné pozorovací věže. Věže na srázech II a IV budou v zásadě podřízeny obrněným kasematám. Z deseti kasemat, které kdy byly ve Francii instalovány, byly tedy pouze ty v Éperonu, které mohly využívat služeb obrněných pozorovacích stanovišť. V roce 1897 byla zesílena hlavová skříň. Teprve v roce 1902 byla čela rokle poněkud zesílena (lemující kasematy) a ve srázu před pravým boxem srázu byl proražen úzký válečný vchod. Ve stejném roce byly na pěchotní parapety nad nimi instalovány tři pozorovací strážní budky. V roce 1903 byly na vrcholu protisrázu instalovány mříže. V roce 1912 přišel na řadu nákladní výtah pro podzemní sklad. Tento sklad je přístupný po rampovém schodišti o délce přibližně 80 schodů, které se otevírá v zadní levé části kasáren. Zdivo stěn a klenby tohoto schodiště je obzvláště atraktivní díky použití sutiny různých druhů. U paty schodiště se vstupuje do neobvykle velkého prostoru. Do stropu ústí šachta pro nákladní výtah vybavený jednoduchým žebříkem. K výběžku II vede galerie. Jsou zde výklenky pro ohňostroje, nakládací dílna, sklad prachu a druhá šachta, která byla vybavena nákladním výtahem. Tato galerie se zdivem z lomového zdiva a cihel, zdánlivě náhodně uspořádaných, budí dojem zbytečné práce. Je pravděpodobné, že tento sklad byl vykopán kolem roku 1895 a že jeho svislé šachty pocházejí z pozdějších let. Betonová obálková galerie, propojená s kasárnami, umožňuje pohyb z jedné obrněné kasematy do druhé otočením spodních konstrukcí věže Galopin a křížením místnosti (zvenčí vyztužené betonem) posledního příčného krytu baterie (střed fronty III-IV) a přístupové šachty k dvojité klenbě. Dvě cisterny o objemu 200 m³ se nacházejí po obou stranách cirkulační chodby vedoucí ze severní obrněné kasematy (Mosela) do kasáren. Zpráva vysoké komise pevností ze dne 24. listopadu 1908 navrhovala zejména instalaci před baterií věže 75 Mle 05 spojené s baterií dvojitým kaponiérem (viz k tomuto tématu článek Parc Lattier (opevněný komplex)). Ještě jeden detail: pokud se zdá, že sousední pevnost se jmenovala Boulanger, je více než pravděpodobné, že totéž platilo i pro baterii, ale naše pátrání po dalších informacích se ukázalo jako marné. Od roku 2006 sídlí na místě ochranářská asociace. Baterii jsme navštívili v říjnu 2007 a provedená práce již vzbuzovala respekt. Příkopy byly zbaveny vegetace, stejně jako téměř všechny vrcholy. Věž se vynořuje ze své obrovské betonové masy, dokonale vyčištěná. Tým se obzvláště věnuje restaurování tohoto nyní unikátního exempláře. Ačkoli mnoho částí chybí, protože byly v průběhu let ukradeny, zachovává si svůj hrdý vzhled a zdá se být málo postižena rzí. Všimněte si, že na levé straně lafety děla zmizel odstupňovaný oblouk pro míření, který odhaluje původní antikorozní nátěr s vyrytým nápisem „SCHNEIDER“. Dvě obrněné kasematy si zachovaly svou lafetu a dokonce, v případě Moselle, i část lafety děla. Zmizely však navijáky pro ovládání sabotu uzávěru. Tři obrněná pozorovací stanoviště jsou na místě, stejně jako jedna ze tří pozorovacích strážních budek, která má také své dveře. Vytvoření tohoto sdružení je obzvláště vítáno, protože se jedná o významné historické místo, stejně jako… pevnost Frouard. Viz také Parc Lattier (opevněný komplex).