Camp retranché d'Épinal, est de la ville, 1876-1878. 468 m/alt. Dénommé fort Éblé. 369 hommes et 33 pièces en ce comprises cinq mitrailleuses prévues dès l’origine pour le flanquement. Le périmètre de ce fort affecte la forme d’un pentagone irrégulier tout en étant que ses fronts soient sensiblement d’égales longueurs. La défense des fossés est confiée à une caponnière double (saillant III) et trois ailerons (saillants II, IV et V). La contrescarpe est en arceaux en décharge. L’entrée s’ouvre en retrait, au fond d’une petite courtine dont les flancs sont perpendiculaires et non obliques par rapport à la ligne d’escarpe. Avant de l’atteindre, il faut, sur la contrescarpe, passer entre deux petits pilastres encore bardés de leur grille défensive. L’entrée d’escarpe était pourvue d’un pont roulant escamotable latéralement. La totalité du mécanisme a disparu, mais par contre, les deux hautes portes coulissantes sur roues sont en très bon état. Le tunnel de l’entrée, à la voûte en arc segmentaire, est en pente ascendante et forme un coude avant de déboucher à l’air libre, là où se rejoignent les deux extrémités de la rue du rempart. Celle-ci comprend sept passages enracinés et chacun des cinq fronts est pourvu de traverses-abris. Les fronts II-III et III-IV en ont trois et les autres deux ; la défense pouvait donc s’effectuer tous azimuts comme dans un fort d’arrêt. Notons que la plupart des traverses-abris ont un mur de façade anormalement long. Face au débouché du tunnel de l’entrée, la galerie en capitale entre sous le massif central pour arriver sous un passage à voûte en plein cintre séparant les deux cours en puits de lumière du casernement. Celles-ci opposent quatre travées sur un seul niveau à autant de magasins. La ligne de casemates de la cour droite possède une cinquième chambrée, mais dont la façade donne dans un passage couvert. Les magasins et chambrées disposaient d’un rare système d’obturation à lisses amovibles. Dans certaines chambrées ont peut encore distinguer des maximes et des noms de batailles napoléoniennes peints à même les murs. Bon nombre de huisseries subsistent, tout comme le four à pain (200 rations) lequel semble pouvoir être remis en état. Un escalier métallique, hélicoïdal et auquel il convient de ne plus accorder trop de confiance, permettait de gagner la position d’infanterie surmontant la caserne. Aux extrémités du casernement, par delà le couloir de circulation, on trouve deux casemates à tir indirect. Leurs puits d'évacuation des fumées sont aussi spectaculaires par leur diamètre que par leur inclinaison. La casemate de gauche possède une visière en rails accolés. Tout à la droite des magasins, celui à poudre, ogival, est doublé d'une mince cloison en briques et est à rapprocher de celui du fort de La Mouche. En effet, il a aussi la particularité de posséder un déflecteur dans le puits à lumière, lequel déflecteur était réglé par un jeu de poulies sises dans la pièce de stockage et commandé depuis la chambre aux lampes. L’encadrement en pierre des créneaux à lampe, côté local de stockage, est plus évasé qu’à l’ordinaire tant vers le haut que vers le bas. La contenance en poudre était de 68.400 kg. Les caponnières sont globalement en bon état. Les murs au-devant des plates-formes pour canon de 12 culasse sont pourvus de supports de pied de mitrailleuse. Les places des bouteilles d’oxygène sont bien définies (logement dans le sol, arceau de maintien,…) et certains créneaux de projecteurs ont leur revêtement de carreaux de faïence intact. Les latrines, au saillant II, ont subi quelques modifications. Deux d’entre-elles ont un système à clapet comme on en trouve à la batterie de l’Éperon. Le fort possède en outre un puits d’eau potable dépourvu de margelle et a conservé bon nombre de ses lanterneaux. Lors de notre visite en février 2004, nous avions relevé le bon état des maçonneries et le peu de dégradations, tags ou autres. Ce fort pourrait être remis en valeur avec un minimum d’efforts. La place en comptant déjà deux remarquablement restaurés, convenons que l’on ne peut tout faire ; ceci étant, une municipalité pourrait très bien utiliser ses locaux pour des usages associatifs. L'entrée est aujourd'hui alternativement murée et percée, mais le fort est bel et bien à l’abandon. Hélas la gorge sert de dépotoir pour vieux pneus. Parfois précédé de l'article contracté "du".

Verschanztes Lager von Épinal, östlich der Stadt, 1876–1878. 468 m ü. M. Genannt Fort Éblé. 369 Mann und 33 Geschütze, darunter fünf Maschinengewehre, die ursprünglich für die Flankenverteidigung gedacht waren. Der Umfang dieses Forts hat die Form eines unregelmäßigen Fünfecks, während seine Fronten etwa gleich lang sind. Die Verteidigung der Gräben wird einer doppelten Kaponniere (Vorsprung III) und drei Querrudern (Vorsprünge II, IV und V) anvertraut. Die Kontereskarpe besteht aus Entlastungsbögen. Der Eingang öffnet sich in einer Nische am Fuß einer kleinen Kurtine, deren Seiten rechtwinklig und nicht schräg zur Böschungslinie verlaufen. Bevor man ihn erreicht, muss man auf der Kontereskarpe zwischen zwei kleinen Pilastern hindurchgehen, die noch immer mit ihrem Verteidigungsgitter verkleidet sind. Der Eingang zur Böschung war mit einer seitlich einziehbaren Rollbrücke ausgestattet. Der gesamte Mechanismus ist verschwunden, die beiden hohen Schiebetüren auf Rädern sind hingegen in sehr gutem Zustand. Der Eingangstunnel mit seinem Segmentbogengewölbe steigt an und bildet eine Biegung, bevor er ins Freie tritt, wo die beiden Enden der Wallstraße zusammentreffen. Er umfasst sieben gewurzelte Gänge, und jede der fünf Fronten ist mit Schutztraversen ausgestattet. Die Fronten II-III und III-IV haben drei, die anderen zwei; die Verteidigung konnte daher wie in einem Sperrfort in alle Richtungen erfolgen. Beachten Sie, dass die meisten Schutztraversen eine ungewöhnlich lange Vorderwand haben. Gegenüber dem Eingang des Eingangstunnels führt die Kapitellgalerie unter dem Zentralmassiv hindurch und gelangt unter einen halbkreisförmigen Gewölbegang, der die beiden lichtdurchfluteten Kasernenhöfe trennt. Diesen stehen vier Joche auf einer Ebene ebenso viele Magazine gegenüber. Die Kasemattenlinie im rechten Hof enthält eine fünfte Kaserne, deren Fassade sich jedoch zu einem überdachten Gang hin öffnet. Die Magazine und Kasernen verfügten über ein seltenes Rollladensystem mit abnehmbaren Schienen. In einigen Kasernen kann man noch direkt an die Wände gemalte Maximen und Namen napoleonischer Schlachten erkennen. Viele der Türrahmen sind noch vorhanden, ebenso wie der Brotofen (200 Rationen), der reparierbar scheint. Eine Wendeltreppe aus Metall, der man nicht mehr allzu viel trauen sollte, ermöglichte den Zugang zu den Infanteriestellungen mit Blick auf die Kaserne. An den Enden der Kaserne, jenseits des Verkehrskorridors, befinden sich zwei Kasematten mit indirektem Feuer. Ihre Rauchabzugsschächte sind sowohl wegen ihres Durchmessers als auch wegen ihrer Neigung spektakulär. Die linke Kasematte hat ein Visier aus befestigten Schienen. Ganz rechts von den Magazinen ist der spitzbogige Schießpulverschacht mit einer dünnen Ziegelwand ausgekleidet und ähnelt dem des Forts von La Mouche. Es weist außerdem die Besonderheit auf, dass der Lichtschacht über einen Deflektor verfügt, der über einen im Lagerraum befindlichen Flaschenzug eingestellt und vom Lampenraum aus gesteuert wurde. Der Steinrahmen der Lampenzinnungen auf der Lagerraumseite ist nach oben und unten stärker ausgestellt als üblich. Die Pulverkapazität betrug 68.400 kg. Die Kaponnieren sind im Allgemeinen in gutem Zustand. Die Wände vor den Plattformen der 12-Pfünder-Geschütze sind mit Fußlafetten für Maschinengewehre ausgestattet. Die Positionen der Sauerstoffflaschen sind gut definiert (Bodengehäuse, Stützbogen usw.), und einige Schießscharten für Suchscheinwerfer sind noch mit intakten Ziegeln bedeckt. Die Latrinen am Frontbogen II wurden etwas umgebaut. Zwei von ihnen verfügen über ein Ventilsystem wie die Batterie von Éperon. Das Fort verfügt außerdem über einen Trinkwasserbrunnen ohne Mauerwerk und hat viele seiner Oberlichter behalten. Bei unserem Besuch im Februar 2004 fiel uns der gute Zustand des Mauerwerks und die geringen Schäden, Graffiti oder sonstiges, auf. Dieses Fort ließe sich mit minimalem Aufwand restaurieren. Der Ort ist bereits zwei Mal bemerkenswert restauriert, wir müssen zugeben, dass wir nicht alles machen können; allerdings könnte eine Gemeinde ihre Räumlichkeiten durchaus für kommunale Zwecke nutzen. Der Eingang ist mittlerweile abwechselnd ummauert und durchbrochen, das Fort ist jedoch tatsächlich verlassen. Leider dient die Schlucht als Mülldeponie für Altreifen. Manchmal wird der verkürzte Artikel „du“ vorangestellt.

Verschansd kamp van Épinal, ten oosten van de stad, 1876-1878. 468 m/alt. Fort Éblé genoemd. 369 manschappen en 33 kanonnen, waaronder vijf machinegeweren, oorspronkelijk bedoeld voor flankering. De omtrek van dit fort heeft de vorm van een onregelmatige vijfhoek, terwijl de fronten ongeveer even lang zijn. De verdediging van de grachten is toevertrouwd aan een dubbele caponnière (salient III) en drie rolroeren (salienten II, IV en V). De contrescarp bestaat uit reliëfbogen. De ingang opent in een nis, aan de voet van een kleine gordijnmuur waarvan de zijkanten loodrecht op de helling staan en niet schuin. Voordat men deze bereikt, moet men op de contrescarp tussen twee kleine pilasters door, die nog steeds bekleed zijn met hun verdedigingsrooster. De ingang van de steile helling was voorzien van een zijdelings oprolbare rolbrug. Het gehele mechanisme is verdwenen, maar de twee hoge schuifdeuren op wielen verkeren daarentegen in zeer goede staat. De ingangstunnel, met zijn segmentbooggewelf, loopt schuin omhoog en maakt een bocht voordat hij in de open lucht uitkomt, waar de twee uiteinden van de walstraat samenkomen. Deze omvat zeven gewortelde gangen en elk van de vijf fronten is voorzien van schuilplaatstraversen. Fronten II-III en III-IV hebben er drie en de andere twee; de verdediging kon daarom in alle richtingen worden uitgevoerd, net als in een stopfort. Merk op dat de meeste schuilplaatstraversen een abnormaal lange voorwand hebben. Tegenover de uitgang van de ingangstunnel komt de kapiteelgalerij onder het centrale massief binnen en komt uit onder een halfronde gewelfde gang die de twee lichte binnenplaatsen van de kazerne scheidt. Deze staan tegenover vier traveeën op één niveau met evenveel magazijnen. De kazemattenrij op de rechter binnenplaats heeft een vijfde barak, maar waarvan de gevel uitkomt op een overdekte gang. De magazijnen en barakken hadden een zeldzaam luikensysteem met verwijderbare rails. In sommige barakken zijn nog steeds spreuken en namen van Napoleontische veldslagen direct op de muren geschilderd. Veel van de deurposten zijn bewaard gebleven, evenals de broodoven (200 rantsoenen), die gerepareerd lijkt te kunnen worden. Een metalen wenteltrap, die niet langer te vertrouwen is, gaf toegang tot de infanteriepositie die uitkijkt over de barakken. Aan de uiteinden van de barakken, voorbij de circulatiegang, bevinden zich twee indirecte vuurkazematten. Hun rookafvoerschachten zijn even spectaculair vanwege hun diameter als vanwege hun helling. De linkerkazemat heeft een vizier van bevestigde rails. Helemaal rechts van de magazijnen is de spitsboogvormige kruitschacht bekleed met een dunne bakstenen wand en lijkt op die van het fort La Mouche. Het heeft inderdaad ook de bijzonderheid dat het een deflector in de lichtschacht heeft, die werd afgesteld met behulp van een set katrollen in de opslagruimte en bediend vanuit de lampenkamer. Het stenen frame van de lampenkantelen, aan de kant van de opslagruimte, is zowel naar boven als naar beneden meer verwijd dan gebruikelijk. De kruitcapaciteit bedroeg 68.400 kg. De caponnières verkeren over het algemeen in goede staat. De muren vóór de platforms voor de 12-ponder kanonnen zijn voorzien van voetsteunen voor machinegeweren. De posities van de zuurstofflessen zijn duidelijk gedefinieerd (vloerbehuizing, steunboog, enz.) en sommige zoeklichtkantelen hebben hun betegelde bekleding intact. De latrines, bij saillant II, hebben enkele aanpassingen ondergaan. Twee ervan hebben een kleppensysteem zoals dat te vinden is in de batterij van Éperon. Het fort beschikt ook over een drinkwaterput zonder deksel en heeft veel van zijn dakramen behouden. Tijdens ons bezoek in februari 2004 merkten we de goede staat van het metselwerk op en de geringe schade, zoals graffiti. Dit fort zou met minimale inspanning gerestaureerd kunnen worden. De plek heeft al twee opmerkelijk gerestaureerde gebouwen, maar we moeten toegeven dat we niet alles kunnen doen; een gemeente zou haar terrein echter heel goed voor sociale doeleinden kunnen gebruiken. De ingang is nu afwisselend ommuurd en doorboord, maar het fort is inderdaad verlaten. Helaas dient de kloof als stortplaats voor oude banden. Soms voorafgegaan door het lidwoord "du".

Entrenched camp of Épinal, east of the city, 1876-1878. 468 m/alt. Called fort Éblé. 369 men and 33 guns including five machine guns originally intended for flanking. The perimeter of this fort takes the form of an irregular pentagon while its fronts are of approximately equal length. The defense of the ditches is entrusted to a double caponier (salient III) and three ailerons (salients II, IV and V). The counterscarp is made of relief arches. The entrance opens in a recess, at the bottom of a small curtain wall whose sides are perpendicular and not oblique to the scarp line. Before reaching it, on the counterscarp, one must pass between two small pilasters still clad with their defensive grille. The entrance to the scarp was equipped with a laterally retractable rolling bridge. The entire mechanism has disappeared, but on the other hand, the two high sliding doors on wheels are in very good condition. The entrance tunnel, with its segmental arch vault, slopes upward and forms a bend before emerging into the open air, where the two ends of the rampart street meet. This includes seven rooted passages and each of the five fronts is equipped with shelter traverses. Fronts II-III and III-IV have three and the others two; the defense could therefore be carried out in all directions as in a stopping fort. Note that most of the shelter traverses have an abnormally long front wall. Facing the entrance tunnel outlet, the capital gallery enters under the central massif to arrive under a semicircular vaulted passageway separating the two light-filled courtyards of the barracks. These oppose four bays on a single level to as many magazines. The line of casemates in the right courtyard has a fifth barracks, but whose facade opens onto a covered passage. The magazines and barracks had a rare shutter system with removable rails. In some barracks, one can still distinguish maxims and names of Napoleonic battles painted directly on the walls. Many of the door frames remain, as does the bread oven (200 rations), which seems capable of being repaired. A spiral metal staircase, which should no longer be trusted too much, allowed access to the infantry position overlooking the barracks. At the ends of the barracks, beyond the circulation corridor, there are two indirect fire casemates. Their smoke evacuation shafts are as spectacular for their diameter as for their inclination. The left-hand casemate has a visor made of attached rails. To the far right of the magazines, the gunpowder shaft, ogival, is lined with a thin brick partition and is similar to that of the fort of La Mouche. Indeed, it also has the particularity of having a deflector in the light shaft, which was adjusted by a set of pulleys located in the storage room and controlled from the lamp room. The stone frame of the lamp battlements, on the storage room side, is more flared than usual both towards the top and the bottom. The powder capacity was 68,400 kg. The caponiers are generally in good condition. The walls in front of the 12-pounder gun platforms are fitted with machine gun foot mounts. The oxygen bottle positions are well defined (floor housing, support arch, etc.) and some searchlight crenels have their tiled covering intact. The latrines, at salient II, have undergone some modifications. Two of them have a valve system like those found at the battery of the Éperon. The fort also has a drinking water well without a coping and has retained many of its skylights. During our visit in February 2004, we noted the good condition of the masonry and the little damage, graffiti or other. This fort could be restored with a minimum of effort. The place already has two remarkably restored, we must admit that we cannot do everything; That being said, a municipality could very well use its premises for community purposes. The entrance is now alternately walled and pierced, but the fort is indeed abandoned. Unfortunately, the gorge serves as a dump for old tires. Sometimes preceded by the contracted article "du".

Opevněný tábor Épinalu, východně od města, 1876-1878. 468 m/n.m. Nazývaný pevnost Éblé. 369 mužů a 33 děl včetně pěti kulometů původně určených k obklíčení. Obvod této pevnosti má tvar nepravidelného pětiúhelníku, zatímco její čela jsou přibližně stejně dlouhá. Obrana příkopů je svěřena dvojitému kaponiéru (výběžek III) a třem křidélkům (výběžky II, IV a V). Protiskárba je tvořena reliéfními oblouky. Vchod se otevírá ve výklenku, ve spodní části malé obvodové zdi, jejíž strany jsou kolmé a nesměřují k linii skály. Než se k němu dostanete na protiskáru, je třeba projít mezi dvěma malými pilastry, které jsou stále obloženy obrannou mříží. Vchod do skály byl vybaven bočně zatahovacím rolovacím mostem. Celý mechanismus zmizel, ale na druhou stranu jsou dvoje vysoké posuvné dveře na kolečkách ve velmi dobrém stavu. Vstupní tunel se segmentovou klenbou se svažuje vzhůru a tvoří ohyb, než vystoupí do volného prostoru, kde se setkávají oba konce hradební ulice. Ten zahrnuje sedm zakořeněných průchodů a každý z pěti front je vybaven přístřeškovými traverzami. Fronty II-III a III-IV mají tři a ostatní dva; obrana by se tedy mohla provádět ve všech směrech jako v zastavovací pevnosti. Většina přístřeškových traverz má abnormálně dlouhou přední stěnu. Čelem k vyústění vstupní tunelu vstupuje hlavní galerie pod centrální masiv a dostává se pod půlkruhovou klenutou chodbu oddělující dva prosvětlené nádvoří kasáren. Ty stojí proti čtyřem polím na jedné úrovni proti stejnému počtu kasáren. Řada kasemat na pravém nádvoří má pátá kasárna, jejichž fasáda se však otevírá do kryté chodby. Kasárna a kasárna měla vzácný systém okenic s odnímatelnými lištami. V některých kasárnách lze stále rozeznat nápisy a názvy napoleonských bitev namalované přímo na stěnách. Mnoho zárubní se zachovalo, stejně jako pec na chléb (200 dávek), která se zdá být opravitelná. Točité kovové schodiště, kterému by se již nemělo příliš věřit, umožňovalo přístup k pěchotnímu postavení s výhledem na kasárna. Na konci kasáren, za cirkulační chodbou, se nacházejí dvě kasematy pro nepřímou palbu. Jejich šachty pro odvod kouře jsou stejně úchvatné svým průměrem jako sklonem. Levá kasemata má clonu z připevněných kolejnic. Úplně vpravo od skladů je šachta na střelný prach, ogivální, obložená tenkou cihlovou přepážkou a podobná šachtě pevnosti La Mouche. Má také tu zvláštnost, že má ve světlé šachtě deflektor, který se nastavoval sadou kladek umístěných ve skladu a ovládaných z lampárny. Kamenný rám cimbuří lampy na straně skladu je směrem nahoru i dolů více rozšířený než obvykle. Nosnost prachu byla 68 400 kg. Kaponiry jsou obecně v dobrém stavu. Zdi před plošinami pro 12liberní děla jsou vybaveny úchyty pro nohy kulometů. Polohy pro kyslíkové lahve jsou dobře definované (podlahové pouzdro, podpěrný oblouk atd.) a některé sloupy světlometů mají neporušený dlaždicový obklad. Latríny na výběžku II prošly určitými úpravami. Dvě z nich mají ventilový systém podobný těm, které se nacházejí u baterie Éperonu. Pevnost má také studnu s pitnou vodou bez oplechování a zachovala si mnoho světlíků. Během naší návštěvy v únoru 2004 jsme si všimli dobrého stavu zdiva a malého poškození, graffiti nebo jiného. Tato pevnost by se dala s minimálním úsilím obnovit. Místo již má dvě pozoruhodně zrestaurované, musíme přiznat, že nemůžeme udělat všechno; nicméně obec by mohla své prostory velmi dobře využívat pro komunitní účely. Vchod je nyní střídavě zazděný a proražený, ale pevnost je skutečně opuštěná. Rokle bohužel slouží jako skládka starých pneumatik. Někdy předchází zkrácený člen „du“.