Camp retranché d'Épinal, sud-est de la ville, 01/01/1876-31/12/1878. 474 m/alt. 273 hommes et 24 pièces, y compris 4 mitrailleuses pour le flanquement. Dénommé fort Bruat. Nous avons là un quadrilatère irrégulier dont l'entrée est située au centre du front le plus court, au fond d’une étroite et profonde courtine. La contrescarpe est en arceaux en décharge, tout comme l'escarpe, notamment sur le front I-II. L’entrée possède encore, bien conservé, son pont roulant escamotable latéralement, mais les grandes portes coulissantes barrant le tunnel de l’entrée ont disparu. Le tunnel de l’entrée franchi, on débouche dans une première cour sur la gauche de laquelle débute la rue du rempart. En face, un passage couvert donne dans la cour du casernement. Ce dernier oppose cinq travées à cinq autres, ce sur un seul niveau. Le système d'obturation des fenêtres est du rare type à lisses amovibles. Nous noterons au passage une profusion de huisseries en place avec de beaux marquages intacts, l’excellent état du four à pain (200 rations) et l’escalier hélicoïdal permettant de gagner la position d’infanterie sur les dessus de la caserne. La cour est prolongée par un autre passage en tunnel sur la gauche duquel nous trouvons le magasin à poudre lequel avait une contenance de 57.000 kg. Ce dernier, ogival, a un parement de briques légèrement espacé de la paroi. Tout comme au fort voisin de Razimont, le déflecteur du puits à lumière était réglé par un jeu de poulies sises dans la pièce de stockage et commandé depuis la chambre aux lampes. Au-delà de ce tunnel, nous débouchons dans une troisième cour où vient se terminer la rue du rempart et où une rampe couverte mène à l’aileron du saillant III. Le reste du périmètre est défendu par un autre aileron au saillant I et une caponnière double au saillant II. Ces organes sont très bien conservés, en ce compris le revêtement de carreaux de faïence de leurs créneaux de projecteur. Celui de l’aileron du saillant a une forme assez singulière. Non loin du magasin à poudre, se trouve le poste de communications optiques. Ce dernier desservait trois directions en deux créneaux. Les traverses abris sont au nombre de neuf, dont quatre enracinées. Le front de gorge en a une, les fronts I-II et II-III chacun trois et le front III-IV les deux dernières. Certaines ont un bras, d’autres deux, d’autres aucun. À proximité du saillant II des latrines pont encore leurs cloisons de séparation métalliques. En 1914, il était armé de 6 canons de 90 mm + 4 mortiers de 22 et 2 autres de 15, + les pièces de flanquement. Au moins une cuve pour pièce de D.C.A. (au saillant IV). Plusieurs projets de modernisation (dont l'implantation d'une tourelle de 155 R et de deux tourelles de mitrailleuses) firent long feu. Nous avons eu la chance de le visiter sous la neige (02/2004). Très difficile d'accès, il est encore dépourvu de tags et de détritus. Ses maçonneries sont intactes pour l'essentiel et il est à souhaiter que l'on décide un jour de le sauver. En effet, ce fort, demeuré en l’état de 1878, hormis des casemates à tir direct ou indirect, abrite presque tous les éléments constitutifs d’un fort type. Il est idéal pour initier un amateur débutant dans la fortification française du XIXè siècle. Les émotions ressenties par tout un chacun dans tel ou tel fort dépendent de paramètres complexes et forcément individuels. Le fort de la Mouche compte parmi ceux qui nous auront marqués, dans le bon sens du terme. Propriété de l'armée, à l'abandon mais inaccessible sans autorisation. Attention, le sommet de la contrescarpe de gorge est en surplomb en raison de soufflures importantes. Il ne faut pas s'approcher à moins de deux mètres du bord. À proximité, notons les batteries M1 (ancienne et dépourvue de béton ; 4 x 155 mm), M2 (niches bétonnées ; 4 x 120 mm L) et M3 (niches bétonnées ; 4 x 120 mm C).

Verschanztes Lager von Épinal, südöstlich der Stadt, 01.01.1876-31.12.1878. 474 m ü. M. 273 Mann und 24 Geschütze, darunter 4 Maschinengewehre für die Flankenverteidigung. Genanntes Fort Bruat. Wir haben hier ein unregelmäßiges Viereck, dessen Eingang sich in der Mitte der kürzesten Front befindet, am Ende einer schmalen und tiefen Kurtine. Die Kontereskarpe besteht aus Reliefbögen, ebenso wie die Böschung, insbesondere an den Fronten I-II. Der Eingang verfügt noch über eine gut erhaltene, seitlich einziehbare Rollbrücke, aber die großen Schiebetore, die den Eingangstunnel versperrten, sind verschwunden. Nach dem Durchqueren des Eingangstunnels gelangen wir in einen ersten Hof, links davon beginnt die Rue du Rempart. Gegenüber führt ein überdachter Gang in den Kasernenhof. Letzterer verfügt auf einer Ebene über fünf Joche. Das Fensterladensystem ist von der seltenen Art mit abnehmbaren Schienen. Im Vorbeigehen fällt die Fülle der vorhandenen Rahmen mit schönen, intakten Markierungen auf, der ausgezeichnete Zustand des Brotofens (200 Rationen) und die Wendeltreppe, die den Zugang zu den Infanteriestellungen im oberen Teil der Kaserne ermöglichte. Der Hof wird durch einen weiteren Tunnel erweitert, links davon befindet sich das Pulvermagazin mit einer Kapazität von 57.000 kg. Dieses spitzbogige Magazin hat eine leicht von der Mauer abgesetzte Ziegelverkleidung. Genau wie im benachbarten Fort Razimont wurde der Deflektor des Lichtschachts über eine Reihe von Flaschenzügen im Lagerraum eingestellt und vom Lampenraum aus gesteuert. Hinter diesem Tunnel gelangt man in einen dritten Hof, wo die Wallstraße endet und eine überdachte Rampe zum Flügel des Frontbogens III führt. Der Rest des Umkreises wird durch einen weiteren Flügel bei Frontbogen I und eine doppelte Kaponniere bei Frontbogen II verteidigt. Diese Strukturen sind sehr gut erhalten, einschließlich der Tonziegelverkleidung ihrer Scheinwerferzinnen. Die des Flügels des Frontbogens hat eine eher ungewöhnliche Form. Nicht weit vom Pulvermagazin befindet sich der optische Kommunikationsposten. Letzterer bediente drei Richtungen in zwei Zinnen. Es gibt neun Unterstandstraversen, von denen vier verwurzelt sind. Die Schluchtfront hat eine, die Fronten I-II und II-III haben jeweils drei und die Front III-IV die letzten beiden. Einige haben einen Arm, andere zwei, andere keine. In der Nähe von Frontbogen II haben die Latrinen noch ihre metallenen Trennwände. 1914 war es mit 6 x 90 mm Kanonen + 4 x 22 mm Mörsern und 2 x 15 mm Mörsern + Flankengeschützen bewaffnet. Mindestens ein Panzer für Flugabwehrkanonen (bei Frontbogen IV). Mehrere Modernisierungsprojekte (darunter die Installation eines 155 R-Turmes und zweier Maschinengewehrtürme) scheiterten. Wir hatten das Glück, es im Schnee (02/2004) zu besichtigen. Es ist sehr schwer zugänglich und noch immer frei von Graffiti und Schutt. Sein Mauerwerk ist im Wesentlichen intakt, und es bleibt zu hoffen, dass es eines Tages gerettet werden kann. Tatsächlich enthält dieses Fort, das in seinem Zustand von 1878 erhalten geblieben ist, abgesehen von Kasematten mit direktem oder indirektem Feuer, fast alle Bestandteile eines typischen Forts. Es eignet sich ideal, um einem Anfänger die französische Befestigungstechnik des 19. Jahrhunderts näherzubringen. Die Emotionen, die jeder Mensch in einem bestimmten Fort empfindet, hängen von komplexen und zwangsläufig individuellen Parametern ab. Das Fort de la Mouche ist eines der Forts, die uns im wahrsten Sinne des Wortes geprägt haben werden. Eigentum der Armee, verlassen, aber ohne Genehmigung unzugänglich. Vorsicht, die Spitze der Kontereskarpe der Schlucht ist aufgrund erheblicher Blaslöcher überhängend. Nähern Sie sich dem Rand nicht näher als zwei Meter. Beachten Sie in der Nähe die Batterien M1 (alt und ohne Beton; 4 x 155 mm), M2 (Betonnischen; 4 x 120 mm L) und M3 (Betonnischen; 4 x 120 mm C).

Verschansd kamp van Épinal, ten zuidoosten van de stad, 01-01-1876-31-12-1878. 474 m/alt. 273 manschappen en 24 kanonnen, waaronder 4 machinegeweren voor de flankering. Fort Bruat genoemd. We hebben hier een onregelmatige vierhoek waarvan de ingang zich in het midden van het kortste front bevindt, aan het einde van een smalle en diepe ringmuur. De contrescarp is in reliëfbogen, evenals de escarp, met name op de fronten I-II. De ingang heeft nog steeds, goed bewaard, de zijdelings intrekbare rolbrug, maar de grote schuifdeuren die de ingangstunnel blokkeerden, zijn verdwenen. Eenmaal door de ingangstunnel komen we uit op een eerste binnenplaats aan de linkerkant waarvan de rue du rempart begint. Ertegenover leidt een overdekte doorgang naar de binnenplaats van de kazerne. Deze laatste staat tegenover vijf traveeën en vijf andere, op één niveau. Het raamluiksysteem is van het zeldzame type met verwijderbare rails. We zullen terloops de overvloed aan aanwezige kozijnen met prachtige intacte markeringen, de uitstekende staat van de broodoven (200 rantsoenen) en de wenteltrap die toegang geeft tot de infanteriepositie op het bovenste deel van de kazerne, opmerken. De binnenplaats wordt verlengd door een andere tunnelgang, aan de linkerkant waarvan we het kruitmagazijn vinden met een capaciteit van 57.000 kg. Deze laatste, spitsboogvormig, heeft een bakstenen gevel die iets van de muur af staat. Net als bij het naburige fort Razimont werd de deflector van de lichtkoker afgesteld met behulp van een set katrollen in de opslagruimte en bediend vanuit de lampenkamer. Voorbij deze tunnel komen we uit op een derde binnenplaats, waar de walstraat eindigt en waar een overdekte helling naar de vleugel van saillant III leidt. De rest van de perimeter wordt verdedigd door een andere vleugel bij saillant I en een dubbele caponnière bij saillant II. Deze structuren zijn zeer goed bewaard gebleven, inclusief de aardewerken tegelbekleding van hun zoeklichtkantelen. Die van de saillantvleugel heeft een vrij ongewone vorm. Niet ver van het kruitmagazijn bevindt zich de optische communicatiepost. Deze laatste bediende drie richtingen in twee kantelen. Er zijn negen schuilplaatsen, waarvan er vier vastzitten. Het front van de kloof heeft er één, fronten I-II en II-III hebben er elk drie, en front III-IV de laatste twee. Sommige hebben één arm, andere twee, andere geen. Nabij saillant II hebben de latrines nog steeds hun metalen scheidingswanden. In 1914 was het bewapend met 6 x 90 mm kanonnen + 4 x 22 mm mortieren en 2 x 15 mm mortieren, + flankerende stukken. Ten minste één tank voor luchtafweergeschut (bij saillant IV). Verschillende moderniseringsprojecten (waaronder de installatie van een 155 R-toren en twee machinegeweertorens) mislukten. Wij hadden het geluk het in de sneeuw te bezoeken (02/2004). Het is zeer moeilijk toegankelijk en nog steeds vrij van graffiti en puin. Het metselwerk is grotendeels intact en het is te hopen dat het ooit gered zal worden. Dit fort, dat, afgezien van kazematten met direct of indirect vuur, in de staat van 1878 is gebleven, bevat bijna alle elementen van een typisch fort. Het is ideaal om een beginnende amateur kennis te laten maken met de Franse vestingbouw uit de 19e eeuw. De emoties die elke persoon in een bepaald fort ervaart, hangen af van complexe en noodzakelijkerwijs individuele parameters. Het Fort de la Mouche is een van de forten die, in de goede zin van het woord, zijn sporen op ons hebben achtergelaten. Eigendom van het leger, verlaten maar ontoegankelijk zonder toestemming. Let op: de bovenkant van de contrescarp van de kloof steekt over vanwege aanzienlijke blaasgaten. U mag niet dichter dan twee meter bij de rand komen. In de buurt zijn de batterijen M1 (oud en zonder beton; 4 x 155 mm), M2 (betonnen nissen; 4 x 120 mm L) en M3 (betonnen nissen; 4 x 120 mm C) te zien.

Entrenched camp of Épinal, southeast of the city, 01/01/1876-31/12/1878. 474 m/alt. 273 men and 24 guns, including 4 machine guns for flanking. Called fort Bruat. We have here an irregular quadrilateral whose entrance is located in the center of the shortest front, at the end of a narrow and deep curtain wall. The counterscarp is in relief arches, as is the escarp, notably on fronts I-II. The entrance still has, well preserved, its laterally retractable rolling bridge, but the large sliding doors blocking the entrance tunnel have disappeared. Once through the entrance tunnel, we emerge into a first courtyard on the left of which begins the rue du rempart. Opposite, a covered passageway leads into the barracks courtyard. The latter opposes five bays to five others, on a single level. The window shutter system is of the rare type with removable rails. We will note in passing a profusion of frames in place with beautiful intact markings, the excellent condition of the bread oven (200 rations) and the spiral staircase allowing access to the infantry position on the upper part of the barracks. The courtyard is extended by another tunnel passage on the left of which we find the powder magazine which had a capacity of 57,000 kg. The latter, ogival, has a brick facing slightly spaced from the wall. Just as at the neighboring fort of Razimont, the deflector of the light well was adjusted by a set of pulleys located in the storage room and controlled from the lamp room. Beyond this tunnel, we emerge into a third courtyard where the rampart street ends and where a covered ramp leads to the wing of salient III. The rest of the perimeter is defended by another wing at salient I and a double caponier at salient II. These structures are very well preserved, including the earthenware tile covering of their searchlight battlements. That of the salient's wing has a rather unusual shape. Not far from the powder magazine is the optical communications post. The latter served three directions in two battlements. There are nine shelter traverses, four of which are rooted. The gorge front has one, fronts I-II and II-III each have three, and front III-IV the last two. Some have one arm, others two, others none. Near salient II, the latrines still have their metal dividing walls. In 1914, it was armed with 6 x 90 mm cannons + 4 x 22 mm mortars and 2 x 15 mm mortars, + flanking pieces. At least one tank for anti-aircraft guns (at salient IV). Several modernization projects (including the installation of a 155 R turret and two machine gun turrets) failed. We were lucky enough to visit it in the snow (02/2004). Very difficult to access, it is still free of graffiti and debris. Its masonry is essentially intact and it is to be hoped that one day it will be saved. Indeed, this fort, which has remained in its 1878 state, apart from direct or indirect fire casemates, contains almost all the constituent elements of a typical fort. It is ideal for introducing a beginner amateur to 19th century French fortification. The emotions felt by each person in a given fort depend on complex and necessarily individual parameters. The Fort de la Mouche is one of those that will have left its mark on us, in the good sense of the term. Property of the army, abandoned but inaccessible without authorization. Be careful, the top of the counterscarp of the gorge is overhanging due to significant blowholes. You should not approach within two meters of the edge. Nearby, note the batteries M1 (old and devoid of concrete; 4 x 155 mm), M2 (concrete niches; 4 x 120 mm L) and M3 (concrete niches; 4 x 120 mm C).

Opevněný tábor Épinal, jihovýchodně od města, 01.01.1876-31.12.1878. 474 m/výška. 273 mužů a 24 děl, včetně 4 kulometů pro obklíčení. Nazývaný pevnost Bruat. Máme zde nepravidelný čtyřúhelník, jehož vchod se nachází uprostřed nejkratší fronty, na konci úzké a hluboké obvodové zdi. Protiskluzová brana je v reliéfních obloucích, stejně jako skluzová brana, zejména na frontách I-II. Vchod má stále dobře zachovaný bočně zatahovací rolovací most, ale velké posuvné dveře blokující vstupní tunel zmizely. Po průchodu vstupním tunelem se dostaneme na první nádvoří, nalevo od kterého začíná rue du rempart. Naproti vede krytá chodba do nádvoří kasáren. Ten druhý stojí proti pěti dalším polím na jedné úrovni. Systém okenic je vzácného typu s odnímatelnými lištami. Mimochodem si všimneme množství rámů s krásným neporušeným značením, výborného stavu pece na chleba (200 dávek) a točitého schodiště umožňujícího přístup k pěchotním pozicím v horní části kasáren. Nádvoří je rozšířeno o další tunelovou chodbu, vlevo od níž nacházíme zásobník prachu s kapacitou 57 000 kg. Ten druhý, ogivální, má cihlový obklad mírně odsazený od zdi. Stejně jako v sousední pevnosti Razimont byl deflektor světlíku nastavován sadou kladek umístěných ve skladovací místnosti a ovládaný z lampárny. Za tímto tunelem se dostaneme do třetího nádvoří, kde končí ulice valu a kde krytá rampa vede k křídlu III. výběžku. Zbytek perimetru je bráněn dalším křídlem u výběžku I a dvojitým kaponirem u výběžku II. Tyto stavby jsou velmi dobře zachovány, včetně hliněných dlaždic, které obkládají cimbuří reflektorů. Křídlo výběžku má poněkud neobvyklý tvar. Nedaleko od prachárny se nachází stanoviště optické komunikace. To sloužilo třem směrům ve dvou cimbuřích. Je zde devět přístřeškových traverz, z nichž čtyři jsou zakořeněné. Čelo rokle má jeden, čela I-II a II-III mají po třech a čela III-IV poslední dva. Některé mají jedno rameno, jiné dvě, další žádné. Poblíž výběžku II si latríny stále zachovávají své kovové dělicí zdi. V roce 1914 byla vyzbrojena 6 x 90 mm kanóny + 4 x 22 mm minomety a 2 x 15 mm minomety + bočními díly. Alespoň jeden tank pro protiletadlové kanóny (u výběžku IV). Několik modernizačních projektů (včetně instalace věže 155 R a dvou kulometných věží) selhalo. Měli jsme to štěstí, že jsme ji navštívili ve sněhu (02/2004). Je velmi obtížně dostupná, stále je bez graffiti a trosek. Její zdivo je v podstatě neporušené a lze doufat, že jednoho dne bude zachráněna. Tato pevnost, která se dochovala ve stavu z roku 1878, s výjimkou kasemat s přímou či nepřímou palbou, skutečně obsahuje téměř všechny základní prvky typické pevnosti. Je ideální pro seznámení začínajícího amatéra s francouzským opevněním 19. století. Emoce, které každý člověk v dané pevnosti prožívá, závisí na složitých a nutně individuálních parametrech. Fort de la Mouche je jednou z těch, které na nás zanechaly stopu v dobrém slova smyslu. Majetek armády, opuštěný, ale bez povolení nepřístupný. Buďte opatrní, vrchol protisrázu rokle převisá kvůli značným průduchům. Neměli byste se přibližovat na méně než dva metry od okraje. Nedaleko si všimněte baterií M1 (stará a bez betonu; 4 x 155 mm), M2 (betonové výklenky; 4 x 120 mm L) a M3 (betonové výklenky; 4 x 120 mm C).