Camp retranché d'Épinal, est de la ville, 1883-1885. Modernisé en 1892 et de 1908 à 1914. 419 m/alt. Dénommé fort Richepance. Garnison estimée à environ 300 ou 350 hommes, armement de l’ordre de 20 à 25 pièces. Nous ne disposons pas de la plus petite information nous permettant de décrire le fort tel qu’il était à son achèvement en 1885. La défense des fossés de ce pentagone irrégulier devait être confiée à deux caponnières doubles implantées respectivement dans le fossé de gorge à la droite de l’entrée ainsi qu’au saillant III, et deux ailerons aux saillants II et IV. Pour conforter ou infirmer cette option, il nous eût fallu pouvoir examiner la contrescarpe du saillant III, ce que nous n’avons pu faire faute de temps et des chablis. Hormis celle de gorge, les caponnières ont fait place à des coffres de contrescarpe, simples pour les ailerons, double au saillant III. Ainsi qu’il en fut décidé à la chefferie d’Épinal, ces coffres possèdent une visière, traduisez que leur dalle de ciel dépasse la verticale de la façade. Après son renforcement, la caponnière de gorge est devenue une réelle curiosité. Il faut dire qu’avant cela elle se distinguait déjà de la majorité de ses consœurs en plusieurs points. La rigueur de ses formes tout d’abord où, hormis les arcs sommitaux des créneaux et embrasures, tout arrondi est banni. En sus, il y a absence totale d’orillon. Ensuite, au centre de son unique face, une poterne (de près de 3 m de hauteur tout de même !) était masquée par une passerelle relevée verticalement. Abaissée, cette dernière permettait le franchissement du fossé cernant cet organe défensif. Enfin, chaque flanc possède en sous-sol, sous les caves à canons, une galerie de fusillade à laquelle on accède par un escalier. Le plafond de ces galeries est constitué d’un alignement de rails disjoints ce qui facilitait la communication entre niveaux. Pour la renforcer, on la débarrassa de ses terres de couverture et on coula une épaisse dalle de béton (150 cm ?) sur toute sa surface. À l’intérieur, on surbaissa les voûtes avec du béton et la galerie flanquant la face fut aménagée à chacune de ses extrémités pour recevoir un projecteur. Une planchette support de manomètre de pression de la bombonne d’oxygène est d’ailleurs encore en place, relique devenue extrêmement rare Razimont, …). Si le flanc gauche demeura en l’état, le droit fut épaissi d’un bon mètre, les embrasures sans visière étant par là même devenues "avec petites visières". Avec cette couverture, les créneaux de la galerie de fusillade en sous-sol maintenus et légèrement décalés latéralement par rapport aux embrasures du rez-de-chaussée, nous avons là un look unique. L’entrée s’ouvre environ au trois cinquièmes de la longueur de la gorge. Deux pilastres sont prolongés par des murs crénelés jusqu’à la porte. Lorsque le pont-levis était relevé ; l’espace déterminé par la longueur de ces murs formait un sas piégeant tout imp(r)udent s’étant risqué jusque là. Tout ceci était à ciel ouvert, l’entrée n’ayant aucun porche. Immédiatement on débouchait face aux six travées sur un seul niveau du casernement principal. À droite, un passage couvert suivi de trois autres travées venait s’appuyer à la gorge. À gauche la cour se prolonge obliquement au devant d’un bâtiment composé de cinq autres travées au-delà des quelles se trouvait un passage enraciné aujourd’hui disparu. Ces bâtiments sont à peu près tout ce qu’il subsiste du fort de 1885. Nous ne pouvons avoir aucune autre certitude, pas même sur l’emplacement initial du magasin à poudre. Deux casernes de guerre seront coulées dan s l’escarpe du front de gorge. Une première de quatre chambrées et entrée en fond de fossé à quelque distance du saillant I et une seconde, sans accès en fond de fossé, comprenant deux grandes chambrées et deux plus petites, accolée à la caponnière de gorge côté saillant V. Une rampe naissant au niveau de l’entrée originelle et avec palier démontable fut accolée à la contrescarpe pour permettre à un charroi léger de gagner le fond du fossé. Au niveau du pied de cette rampe, on perça une entrée de guerre dans l’escarpe, entrée au-delà de laquelle une rampe, parallèle à celle de contrescarpe, gagnait la cour principale du fort. Notons aussi, au saillant I, un double pas de souris attaché à la contrescarpe. Entre le saillant I et le saillant V, une galerie enveloppe bétonnée relie tous les organes résultant de la modernisation. Plutôt que d’adopter un tracé harmonieux, courbe régulière ou tronçons rectilignes, cette galerie n’est qu’une succession de parties courbes reliées par des parties droites. À chaque extrémité de courbe correspond une sortie d’infanterie vers la gorge. Cette singularité semble indiquer deux époques de bétonnages, ceux reliant les blocs de combat entre eux étant plus récents. Cette galerie devait peu ou prou emprunter l’ancienne rue du rempart. En effet, quatre abris bétonnés ressemblant à s’y méprendre à des intérieurs de traverses-abris la jalonnent. L’extrémité gauche de cette galerie n’est autre qu’une casemate de Bourges. Elle n’a rien de particulier sinon que la ligne rouge indiquant un local à l’épreuve se poursuit jusque dans son observatoire et qu’elle présente la spécificité commune à toutes celles de la place, c’est-à-dire d’avoir le sol de l’une de ses caves à canons modifié pour recevoir un canon sur affût de campagne. Si l’on emprunte la galerie enveloppe, on dépasse bientôt, à gauche, l’accès au coffre du saillant II pour arriver à un carrefour. À gauche, ce que nous pensons être l’intérieur de l’une des anciennes traverses-abris, à droite un local assez large cumulant les fonctions de passage vers la première caserne de guerre et de latrines. Nous y relèverons des urinoirs faits d’épaisses dalles de schistes avec une marque de fabriquant. Ce genre de détail est si rare qu’il convient de ne pas passer à côté : COMMISSION DES ARDOISIÈRES D’ANGERS – ARDOISERIE MÉCANIQUE G. LARIVIÈRE Gérant 34 Boulevard du Château ANGERS. Dans la caserne de guerre nous retiendrons que les deux grandes travées de la droite sont cloisonnées et que l’on y trouve les restes d’une borne fontaine. Continuant la galerie, on passe outre d’un carrefour avec, sur la gauche, une autre traverses et, à droite, une galerie rejoignant l’arrière gauche du casernement, pour arriver à une centrale électrique. Plus loin, un autre carrefour est bordé de magasins divers. Le diverticule sur la gauche menait à la tourelle de 75 ainsi qu’à la gaine allant au coffre double, celui sur la droite rejoignait la caponnière de gorge après avoir longé la boulangerie (four en piteux état) et le lavoir (excellent état). Nous n’avons pu avoir accès à la tourelle de 75. Son bloc a été dégagé de ses terres protectrices, le cuirassement ferraillé et son puits est réputé avoir été rempli de gravats. En continuant vers le saillant IV, la galerie oblique vers le saillant V mais sa brisure comprend deux galeries côte à côte. Celle de gauche mène à un ancien abri sous traverse terminé en cul-de-four. Celle de droite permet de gagner la tourelle de mitrailleuses (ferraillées et puit en voie de comblement) et l’accès au coffre simple du saillant IV. Ce dernier, le seul auquel nous ayons eu accès, nous a permis de voir un W.C. et un magasin avec leur porte, mais aussi une configuration plutôt soignée des embrasures des créneaux de pied. La galerie enveloppe prend fin, après avoir longé un quatrième abri-traverse, non loin du saillant V, par une septième sortie d’infanterie. La seconde caserne de guerre est assez classique, chambrées assez hautes, citernes en sous-sol et un puits. L’ancien casernement ne présente guère d’intérêt particulier. Ses chambrées ont leur voûte en arc segmentaire et les trappes d’admission d’air chaud à la naissance des voûtes ont pour certaines conservé leur tulipe. Une borne fontaine et quelques huisseries complètent le tableau. Visité en février 2004, ce fort, avec son insolite galerie aux multiples coudes et son originale caponnière de gorge nous avait laissé une très bonne impression. Occupé par la B.A. 133 (E.G.E. 48.530 –escadron de guerre électronique), son accès est très logiquement sévèrement réglementé et les autorisations de visite rarement octroyées. Les inévitables aménagements des militaires n’ont nullement défiguré le fort. Le pire outrage qu’il ait eu à subir, son ferraillage en règle, cuirassements (tourelles et trois observatoires cuirassés) inclus, devant être antérieur à l’installation de l’armée de l’air. La mode des tags lui étant en revanche postérieure, nous avons là des locaux immaculés.

Verschanztes Lager von Épinal, östlich der Stadt, 1883–1885. Modernisiert 1892 und von 1908 bis 1914. 419 m ü. M. Genannt Fort Richepance. Die Garnison wird auf etwa 300 bis 350 Mann geschätzt, die Bewaffnung auf etwa 20 bis 25 Geschütze. Wir verfügen nicht über die geringsten Informationen, die es uns erlauben würden, das Fort in seinem Zustand bei seiner Fertigstellung im Jahr 1885 zu beschreiben. Die Verteidigung der Gräben dieses unregelmäßigen Fünfecks sollte zwei Doppelkaponnieren anvertraut werden, die jeweils im Schluchtgraben rechts vom Eingang und im Frontbogen III sowie zwei Querrudern in den Frontbogen II und IV aufgestellt waren. Um diese Annahme zu bestätigen oder zu widerlegen, hätten wir die Kontereskarpe von Frontbogen III untersuchen müssen, was uns aus Zeitmangel und aufgrund unerwarteter Zufälle nicht möglich war. Abgesehen von der Kehlkaponniere wurden die Kaponnieren durch Kontereskarpenkästen ersetzt – einfache für die Querruder, doppelte für Frontbogen III. Wie auf dem Oberbefehlshaber von Épinal beschlossen, verfügen diese Kästen über ein Visier, d. h. ihre Dachplatte ragt über die Vertikale der Fassade hinaus. Nach ihrer Verstärkung wurde die Kehlkaponniere zu einer echten Kuriosität. Man muss sagen, dass sie sich bereits zuvor in mehreren Punkten von den meisten ihrer Schwestern abhob. Zunächst einmal ist da die Strenge ihrer Formen, bei der, abgesehen von den Scheitelbögen der Zinnen und Schießscharten, jegliche Rundungen verboten sind. Außerdem fehlt ein Orillon völlig. Und dann wurde in der Mitte ihrer einzigen Fassade ein Ausfalltor (immerhin fast 3 m hoch!) durch einen senkrecht stehenden Steg verdeckt. Abgesenkt ermöglichte letzteres die Überquerung des Grabens, der dieses Verteidigungsorgan umgab. Schließlich verfügte jede Flanke im Untergeschoss, unter den Geschützkellern, über einen Schießstand, der über eine Treppe zugänglich war. Die Decke dieser Stände besteht aus einer Reihe unzusammenhängender Schienen, die die Verbindung zwischen den Ebenen erleichterten. Zur Verstärkung wurde sie von der Deckerde befreit und eine dicke Betonplatte (150 cm?) über ihre gesamte Oberfläche gegossen. Im Inneren wurden die Gewölbe mit Beton abgesenkt und der die Front flankierende Stände an beiden Enden mit der Aufnahme eines Suchscheinwerfers ausgestattet. Ein kleines Brett, das das Manometer der Sauerstoffflasche trug, ist noch vorhanden – ein Relikt, das äußerst selten geworden ist Razimont, …). Während die linke Flanke unverändert blieb, wurde die rechte um gut einen Meter verstärkt, wobei die Schießscharten ohne Visier zu Schießscharten mit kleinem Visier wurden. Mit dieser Abdeckung und den erhaltenen und seitlich leicht versetzten Zinnen des Schießstandes im Untergeschoss zu den Schießscharten im Erdgeschoss bietet sich ein einzigartiger Anblick. Der Eingang erstreckt sich über etwa drei Fünftel der Länge der Schlucht. Zwei Pilaster werden durch zinnenbewehrte Mauern bis zur Tür verlängert. Bei hochgezogener Zugbrücke bildete der durch diese Mauern begrenzte Raum eine Luftschleuse, die jeden Unbekümmerten einschloss, der sich bis hierher gewagt hatte. All dies war zum Himmel hin offen, da der Eingang keinen Vorbau hatte. Unmittelbar darauf trat man vor die sechs Joche auf einer Ebene der Hauptkaserne. Rechts endete ein überdachter Gang, gefolgt von drei weiteren Jochen, in der Schlucht. Links erstreckt sich der Hof schräg vor einem Gebäude mit fünf weiteren Jochen, hinter dem sich ein heute verschwundener, eingegrabener Gang befand. Diese Gebäude sind fast alles, was vom Fort von 1885 übrig geblieben ist. Wir können keine andere Gewissheit haben, nicht einmal über den ursprünglichen Standort des Pulvermagazins. Zwei Kriegsbaracken werden in die Böschung der Schluchtfront eingegraben. Eine erste mit vier Baracken und Eingang am Boden des Grabens in einiger Entfernung vom Frontvorsprung I und eine zweite ohne Zugang am Boden des Grabens, bestehend aus zwei großen und zwei kleineren Baracken, die an die Schluchtkaponniere auf der Frontvorsprungseite V angebaut sind. Eine Rampe, die am ursprünglichen Eingang begann und über ein abnehmbares Podest verfügte, wurde an die Kontereskarpe angebaut, damit ein leichter Karren den Grund des Grabens erreichen konnte. Am Fuße dieser Rampe wurde ein Kriegseingang in die Steilwand geschlagen, hinter dem eine Rampe, parallel zur Kontereskarpe, zum Haupthof des Forts führte. Bemerkenswert ist auch eine doppelte Mausestufe am Vorsprung I, die an die Kontereskarpe angebaut wurde. Zwischen Vorsprung I und V verbindet eine Betonummantelungsgalerie alle durch die Modernisierung entstandenen Teile. Statt eines harmonischen Verlaufs, regelmäßiger Kurven oder geradliniger Abschnitte besteht diese Galerie lediglich aus einer Abfolge gekrümmter Teile, die durch gerade Teile verbunden sind. An jedem Ende der Kurve befindet sich ein Infanterieausgang zur Schlucht. Diese Besonderheit deutet auf zwei Betonierungsperioden hin, wobei die Verbindung der Kampfblöcke zwischen ihnen jüngeren Datums ist. Diese Galerie dürfte mehr oder weniger der alten Wallstraße gefolgt sein. Tatsächlich kennzeichnen vier Betonunterstände, die wie die Innenräume von Unterstanden aussehen, sie. Das linke Ende dieser Galerie ist nichts anderes als eine Kasematte aus Bourges. Sie hat nichts Besonderes an sich, außer dass die rote Linie, die einen Beschussraum kennzeichnet, sich bis zu seinem Beobachtungsposten fortsetzt und dass sie die allen an diesem Ort gemeinsame Besonderheit aufweist, nämlich dass der Boden eines seiner Geschützkeller so umgestaltet wurde, dass ein Geschütz auf einer Feldlafette darin Platz findet. Wenn wir die Umschlaggalerie nehmen, passieren wir bald links den Zugang zum Gewölbe von Frontbogen II und gelangen zu einer Kreuzung. Links sehen wir das Innere eines der alten Schutzgänge, rechts einen ziemlich großen Raum, der als Durchgang zu den Kasernen des Ersten Weltkriegs und als Latrinen diente. Wir werden Urinale aus dicken Schieferplatten mit einem Herstellerzeichen bemerken. Diese Art von Detail ist so selten, dass es der Beachtung wert ist: COMMISSION DES ARDOISIÈRES D’ANGERS – ARDOISERIE MÉCANIQUE G. LARIVIÈRE Manager 34 Boulevard du Château ANGERS. In der Kaserne werden wir feststellen, dass die beiden großen Buchten auf der rechten Seite unterteilt sind und dass sich dort die Überreste eines Springbrunnenhydranten befinden. Wenn wir die Galerie weiter entlang gehen, passieren wir eine Kreuzung, an der sich links ein weiterer Schweller befindet und rechts eine Galerie, die mit der linken Rückseite der Kaserne verbunden ist, um zu einem Kraftwerk zu gelangen. Etwas weiter ist eine weitere Kreuzung mit verschiedenen Lagern gesäumt. Das Divertikel auf der linken Seite führte zum Turm 75 sowie zum Schacht, der zum Doppelgewölbe führt, das rechte war mit der Kaponniere der Schlucht verbunden, nachdem es an der Bäckerei (Ofen in schlechtem Zustand) und dem Waschhaus (ausgezeichneter Zustand) vorbeigeführt war. Wir konnten den 75. Turm nicht erreichen. Sein Block wurde von seinen schützenden Erdwällen befreit, die Panzerung verschrottet und sein Schacht angeblich mit Schutt verfüllt. Weiter in Richtung Vorsprung IV neigt sich der Stollen zum Vorsprung V, weist aber zwei nebeneinanderliegende Stollen auf. Der linke führt zu einem alten Unterstand unter einer Traverse, die in einer Sackgasse endet. Der rechte Stollen ermöglicht uns den Zugang zum Maschinengewehrturm (verschrottet, der Schacht wird verfüllt) und zum einfachen Gewölbe von Vorsprung IV. Letzterer, der einzige, zu dem wir Zugang hatten, ermöglichte uns den Blick auf eine Toilette und ein Magazin mit dazugehöriger Tür, aber auch auf die recht ordentliche Anordnung der Schießscharten der Fußzinnen. Der Umschlagstollen endet, nachdem er an einer vierten Unterstand-Traverse unweit von Vorsprung V entlanggeführt wurde, mit einem siebten Infanterieausgang. Die Kaserne aus dem Zweiten Weltkrieg ist recht normal, mit relativ hohen Kasernen, unterirdischen Zisternen und einem Brunnen. Die ehemaligen Kasernen sind von geringem Interesse. Die Kasernen haben ihre Segmentbogengewölbe, und einige der Warmlufteinlassluken am Fuß der Gewölbe haben ihre tulpenförmigen Decken behalten. Ein Brunnen und einige Türrahmen runden das Bild ab. Bei unserem Besuch im Februar 2004 hinterließ dieses Fort mit seiner ungewöhnlichen, vielfach gekrümmten Galerie und seiner originalen Kaponniere einen sehr guten Eindruck bei uns. Besetzt von B.A. 133 (E.G.E. 48.530 – Geschwader für elektronische Kriegsführung), ist der Zugang logischerweise streng geregelt, und Besuchsgenehmigungen werden nur selten erteilt. Die unvermeidlichen militärischen Verbesserungen haben das Fort in keiner Weise entstellt. Die schlimmste Schandtat, die es ertragen musste, seine regelmäßige Verstärkung, einschließlich Panzerung (Geschütztürme und drei gepanzerte Beobachtungsposten), muss vor der Stationierung der Luftwaffe erfolgt sein. Der Trend zur Markierung kam jedoch erst danach, sodass wir hier makellose Räumlichkeiten vorfinden.

Verschansd Kamp van Épinal, ten oosten van de stad, 1883-1885. Gemoderniseerd in 1892 en van 1908 tot 1914. 419 m/alt. Fort Richepance genoemd. De bezetting werd geschat op ongeveer 300 tot 350 man, bewapening van ongeveer 20 tot 25 stuks. We beschikken niet over de minste informatie om het fort te beschrijven zoals het was toen het in 1885 werd voltooid. De verdediging van de grachten van deze onregelmatige vijfhoek zou worden toevertrouwd aan twee dubbele caponnières, respectievelijk geïnstalleerd in de gracht rechts van de ingang en in saillant III, en twee rolroeren in saillant II en IV. Om deze optie te bevestigen of te weerleggen, hadden we de contrescarp van saillant III moeten kunnen onderzoeken, wat we door tijdgebrek en een tekort aan middelen niet konden doen. Afgezien van de keelcaponnière hebben de caponnières plaatsgemaakt voor contrescarp-boxen, enkel voor de rolroeren en dubbel voor saillant III. Zoals besloten in het opperhoofd van Épinal, hebben deze boxen een vizier, wat betekent dat hun hemelplaat de verticale gevellijn overschrijdt. Na de versterking werd de keelcaponnière een ware bezienswaardigheid. Het moet gezegd worden dat hij zich daarvoor al op verschillende punten onderscheidde van de meeste andere. Ten eerste de strengheid van zijn vormen, waar, afgezien van de topbogen van de kantelen en schietgaten, elke ronding is verboden. Bovendien is er een totale afwezigheid van orillon. Vervolgens werd in het midden van de enkele gevel een achterpoort (desondanks bijna 3 m hoog!) verborgen door een verticaal verhoogde loopbrug. Verlaagd maakte deze laatste het mogelijk om de gracht rond dit verdedigingsorgel over te steken. Ten slotte heeft elke flank in de kelder, onder de geschutkelders, een schietgalerij die toegankelijk is via een trap. Het plafond van deze galerijen bestaat uit een reeks losse rails die de verbinding tussen de verdiepingen vergemakkelijkten. Om het te versterken, werd de aarde verwijderd en werd een dikke betonplaat (150 cm?) over het gehele oppervlak gestort. Binnenin werden de gewelven verlaagd met beton en werd de galerij aan weerszijden van de gevel voorzien van een zoeklicht. Een klein bordje waarop de drukmeter van de zuurstofcilinder rust, is nog steeds aanwezig, een overblijfsel dat uiterst zeldzaam is geworden Razimont, …). Terwijl de linkerflank ongewijzigd bleef, werd de rechterflank met een flinke meter verdikt, waardoor de schietgaten zonder vizier "met kleine vizieren" werden. Met deze bedekking, de kantelen van de schietgalerij in de kelder behouden en lichtjes zijdelings verschoven ten opzichte van de schietgaten op de begane grond, hebben we hier een uniek uitzicht. De ingang opent zich ongeveer drievijfde van de lengte van de kloof. Twee pilasters worden door kantelenwanden verlengd tot aan de deur. Toen de ophaalbrug werd opgehaald, vormde de ruimte, bepaald door de lengte van deze muren, een luchtsluis die elke onbeschaamde die zich daar tot dan toe had gewaagd, opsloot. Dit alles was open naar de hemel, de ingang had geen portaal. Onmiddellijk kwam men tevoorschijn met uitzicht op de zes traveeën op één niveau van de hoofdkazerne. Rechts kwam een overdekte gang, gevolgd door drie andere traveeën, tot rust op de kloof. Links strekt de binnenplaats zich schuin uit voor een gebouw bestaande uit vijf andere traveeën, waarachter zich een gewortelde gang bevond die nu verdwenen is. Deze gebouwen zijn bijna alles wat er nog over is van het fort uit 1885. We kunnen geen andere zekerheid hebben, zelfs niet over de oorspronkelijke locatie van het kruitmagazijn. Twee oorlogskazernes worden in de helling van het klooffront verzonken. Een eerste van vier barakken met ingang op de bodem van de gracht, op enige afstand van saillant I, en een tweede, zonder toegang op de bodem van de gracht, bestaande uit twee grote barakken en twee kleinere, verbonden met de kloofcaponnière aan saillant V. Een hellingbaan, beginnend bij de oorspronkelijke ingang en voorzien van een verwijderbare overloop, werd aan de contrescarp bevestigd om een lichte kar de bodem van de gracht te laten bereiken. Aan de voet van deze hellingbaan werd een oorlogsingang in de contrescarp uitgehouwen, waarna een hellingbaan, parallel aan die van de contrescarp, de binnenplaats van het fort bereikte. Opmerkelijk is ook dat bij saillant I een dubbele muistrap aan de contrescarp is bevestigd. Tussen saillant I en saillant V verbindt een betonnen omhullende galerij alle onderdelen die door de modernisering zijn ontstaan. In plaats van een harmonieuze indeling, regelmatige krommingen of rechtlijnige secties te hanteren, bestaat deze galerij slechts uit een opeenvolging van gebogen delen, verbonden door rechte delen. Aan elk uiteinde van de kromming correspondeert een infanterie-uitgang richting de kloof. Deze bijzonderheid lijkt te wijzen op twee periodes van betonbouw, waarvan de periodes die de gevechtsblokken met elkaar verbinden recenter zijn. Deze galerij moet min of meer de oude walstraat hebben gevolgd. Vier betonnen schuilplaatsen, die lijken op de interieurs van schuilplaats-traversen, markeren de galerij. Het linkereinde van deze galerij is niets anders dan een Bourges-kazemat. Er is niets bijzonders aan, behalve dat de rode lijn die een proefruimte aangeeft doorloopt tot in de observatiepost en dat het de specificiteit vertoont die alle aanwezigen gemeen hebben, namelijk dat de vloer van een van de geschutskelders is aangepast om plaats te bieden aan een kanon op een veldwagen. Als we de omhullende galerij nemen, passeren we al snel links de toegang tot het gewelf van saillant II om bij een kruispunt te komen. Links, wat we denken dat het interieur is van een van de oude schuilkelders, rechts een vrij grote ruimte die de functies van doorgang naar de kazerne uit de Eerste Wereldoorlog en latrines combineert. We zullen urinoirs opmerken, gemaakt van dikke platen leisteen met een fabrieksmerk. Dit soort details is zo zeldzaam dat het de moeite waard is om te vermelden: COMMISSION DES ARDOISIÈRES D’ANGERS – ARDOISERIE MÉCANIQUE G. LARIVIÈRE Directeur 34 Boulevard du Château ANGERS. In de oorlogskazerne zien we dat de twee grote traveeën rechts zijn opgedeeld en dat er resten van een fonteinbrandkraan te zien zijn. Verderop langs de galerij passeren we een kruispunt met links een andere dwarsligger en rechts een galerij die de linkerachterzijde van de kazerne verbindt, om bij een elektriciteitscentrale te komen. Verderop ligt een andere kruispunt met diverse magazijnen. Het divertikel aan de linkerkant leidde naar de toren van 75 en naar de schacht die naar het dubbele gewelf leidt; het divertikel aan de rechterkant sloot aan bij de kloofcaponnière na langs de bakkerij (oven in slechte staat) en de wasplaats (uitstekende staat) te zijn gegaan. We konden de toren van 75 niet bereiken. Het blok werd ontdaan van zijn beschermende aarden wallen, de bepantsering werd gesloopt en de schacht zou met puin zijn opgevuld. Verder richting saillant IV loopt de galerij schuin af richting saillant V, maar de breuk omvat twee galerijen naast elkaar. De linker leidt naar een oude schuilkelder onder een traverse die eindigt in een doodlopende straat. De rechter geeft toegang tot de machinegeweertoren (gesloopt en de schacht wordt opgevuld) en de eenvoudige kluis van saillant IV. Deze laatste, de enige waartoe we toegang hadden, gaf ons toegang tot een toilet en een magazijn met hun deur, maar ook tot een vrij nette configuratie van de schietgaten van de voetkantelen. De omhullende galerij eindigt, na langs een vierde schuilkelder-traverse te zijn gelopen, niet ver van saillant V, met een zevende infanterie-uitgang. De barak van de tweede oorlog is vrij standaard, met vrij hoge barakken, ondergrondse waterreservoirs en een waterput. De voormalige barakken zijn van weinig bijzonders. De barakken hebben hun segmentbooggewelven en sommige luiken voor de inlaat van warme lucht aan de voet van de gewelven hebben hun tulpvormige plafonds behouden. Een fontein en enkele deurkozijnen maken het plaatje compleet. Dit fort, dat we in februari 2004 bezochten, met zijn ongewone galerij met meerdere bochten en zijn originele keelcaponnière, maakte een zeer goede indruk op ons. Bezet door B.A. 133 (E.G.E. 48.530 – squadron voor elektronische oorlogsvoering), is de toegang logischerwijs strikt gereguleerd en worden er zelden vergunningen voor bezoekers verleend. De onvermijdelijke militaire verbeteringen hebben het fort geenszins ontsierd. De ergste wantoestand die het heeft moeten doorstaan, zijn de regelmatige versterkingen, inclusief bepantsering (torens en drie gepantserde observatieposten), die dateren van vóór de installatie van de luchtmacht. De trend van tagging kwam echter na hem, dus we hebben hier een onberispelijke locatie.

Entrenched camp of Épinal, east of the city, 1883-1885. Modernized in 1892 and from 1908 to 1914. 419 m/alt. Called fort Richepance. Garrison estimated at around 300 or 350 men, armament of around 20 to 25 pieces. We do not have the slightest information allowing us to describe the fort as it was when it was completed in 1885. The defense of the ditches of this irregular pentagon was to be entrusted to two double caponiers installed respectively in the gorge ditch to the right of the entrance as well as in salient III, and two ailerons in salients II and IV. To confirm or refute this option, we would have needed to be able to examine the counterscarp of salient III, which we were unable to do due to lack of time and windfall. Apart from the throat caponier, the caponiers have given way to counterscarp boxes, single for the ailerons, double for salient III. As was decided at the Épinal chiefdom, these boxes have a visor, meaning that their sky slab exceeds the vertical of the facade. After its reinforcement, the throat caponier became a real curiosity. It must be said that before this it already stood out from the majority of its sisters in several points. First of all, the rigor of its forms where, apart from the summit arches of the battlements and embrasures, all rounding is banned. In addition, there is a total absence of orillon. Then, in the center of its single face, a postern gate (almost 3 m high all the same!) was hidden by a vertically raised footbridge. Lowered, the latter allowed crossing the ditch surrounding this defensive organ. Finally, each flank has in the basement, under the gun cellars, a shooting gallery which is accessed by a staircase. The ceiling of these galleries is made up of an alignment of disjointed rails which facilitated communication between levels. To reinforce it, it was cleared of its covering earth and a thick concrete slab was poured (150 cm?) over its entire surface. Inside, the vaults were lowered with concrete and the gallery flanking the face was fitted out at each of its ends to accommodate a searchlight. A small board supporting the pressure gauge of the oxygen cylinder is still in place, a relic that has become extremely rare Razimont, …). While the left flank remained as it was, the right was thickened by a good meter, the embrasures without visors thus becoming "with small visors". With this covering, the battlements of the shooting gallery in the basement maintained and slightly offset laterally in relation to the embrasures on the ground floor, we have here a unique look. The entrance opens about three-fifths of the length of the gorge. Two pilasters are extended by crenellated walls up to the door. When the drawbridge was raised; the space determined by the length of these walls formed an airlock trapping any imp(r)udent who had ventured there so far. All of this was open to the sky, the entrance having no porch. Immediately one emerged facing the six bays on a single level of the main barracks. To the right, a covered passage followed by three other bays came to rest on the gorge. To the left the courtyard extends obliquely in front of a building composed of five other bays beyond which was a rooted passage that has now disappeared. These buildings are almost all that remains of the fort of 1885. We can have no other certainty, not even on the initial location of the powder magazine. Two war barracks will be sunk into the escarpment of the gorge front. A first of four barracks and entrance at the bottom of the ditch some distance from salient I and a second, without access at the bottom of the ditch, comprising two large barracks and two smaller ones, attached to the gorge caponier on the salient side V. A ramp starting at the original entrance and with a removable landing was attached to the counterscarp to allow a light cart to reach the bottom of the ditch. At the foot of this ramp, a war entrance was cut into the scarp, beyond which a ramp, parallel to that of the counterscarp, reached the main courtyard of the fort. Also noteworthy, at salient I, is a double mouse-step attached to the counterscarp. Between salient I and salient V, a concrete envelope gallery connects all the organs resulting from the modernization. Rather than adopting a harmonious layout, regular curve or rectilinear sections, this gallery is only a succession of curved parts connected by straight parts. At each end of the curve corresponds an infantry exit towards the gorge. This singularity seems to indicate two periods of concreting, those connecting the combat blocks between them being more recent. This gallery must have more or less followed the old rampart street. Indeed, four concrete shelters that look like the interiors of shelter-travers mark it. The left end of this gallery is none other than a Bourges casemate. It has nothing special about it except that the red line indicating a proof room continues into its observation post and that it presents the specificity common to all those in the place, that is to say, having the floor of one of its gun cellars modified to accommodate a gun on a field carriage. If we take the envelope gallery, we soon pass, on the left, the access to the vault of salient II to arrive at a crossroads. On the left, what we believe to be the interior of one of the old shelter-travers, on the right a fairly large room combining the functions of passage to the first war barracks and latrines. We will notice urinals made of thick slabs of schist with a manufacturer's mark. This kind of detail is so rare that it is worth noting: COMMISSION DES ARDOISIÈRES D’ANGERS – ARDOISERIE MÉCANIQUE G. LARIVIÈRE Manager 34 Boulevard du Château ANGERS. In the war barracks, we will note that the two large bays on the right are partitioned and that there are the remains of a fountain hydrant. Continuing along the gallery, we pass a crossroads with, on the left, another sleeper and, on the right, a gallery joining the left rear of the barracks, to arrive at a power station. Further on, another crossroads is lined with various stores. The diverticulum on the left led to the 75 turret as well as to the shaft leading to the double vault, the one on the right joined the gorge caponier after passing alongside the bakery (oven in poor condition) and the washhouse (excellent condition). We were unable to access the 75 turret. Its block was cleared of its protective earthworks, the armoring scrapped, and its shaft is reputed to have been filled with rubble. Continuing toward salient IV, the gallery slants toward salient V, but its break includes two galleries side by side. The one on the left leads to an old shelter under a traverse ending in a cul-de-four. The one on the right allows us to reach the machine-gun turret (scrapped and the shaft is being filled in) and access to the simple vault of salient IV. The latter, the only one we had access to, allowed us to see a toilet and a magazine with their door, but also a rather neat configuration of the embrasures of the foot battlements. The envelope gallery ends, after having run alongside a fourth shelter-traverse, not far from salient V, with a seventh infantry exit. The second war barracks is fairly standard, with fairly high barracks, underground cisterns, and a well. The former barracks are of little particular interest. Its barracks have their segmental arched vaults, and some of the hot air intake hatches at the base of the vaults have retained their tulip-shaped ceilings. A fountain and some door frames complete the picture. Visited in February 2004, this fort, with its unusual gallery with multiple bends and its original throat caponier, left a very good impression on us. Occupied by B.A. 133 (E.G.E. 48.530 – electronic warfare squadron), its access is very logically strictly regulated, and visiting permits are rarely granted. The inevitable military improvements have in no way disfigured the fort. The worst outrage it has had to endure, its regular reinforcement, including armor (turrets and three armored observation posts), must have predate the installation of the Air Force. However, the trend for tagging came after him, so we have immaculate premises here.

Opevněný tábor Épinal, východně od města, 1883-1885. Modernizován v roce 1892 a od roku 1908 do roku 1914. 419 m/nadmořská výška. Nazýval se pevnost Richepance. Posádka se odhadovala na přibližně 300 nebo 350 mužů, výzbroj asi 20 až 25 kusů. Nemáme sebemenší informace, které by nám umožnily popsat pevnost tak, jak vypadala v době jejího dokončení v roce 1885. Obrana příkopů tohoto nepravidelného pětiúhelníku měla být svěřena dvěma dvojitým kaponirům instalovaným v příkopu rokle napravo od vchodu a také ve výběžku III a dvěma křidélkům ve výběžcích II a IV. Abychom tuto možnost potvrdili nebo vyvrátili, museli bychom být schopni prozkoumat protiscarpu III. výběžku, což jsme kvůli nedostatku času a větru nemohli udělat. Kromě ústí kaponiéry ustoupily kaponiérám protiscarpovým boxům, jednoduchým pro křidélka a dvojitým pro III. výběžek. Jak bylo rozhodnuto na épinalském náčelnictví, tyto boxy mají hledí, což znamená, že jejich střešní deska přesahuje vertikálu fasády. Po svém zesílení se ústí kaponiéry stalo skutečnou kuriozitou. Je třeba říci, že již předtím se v několika bodech odlišovalo od většiny svých sester. Zaprvé, přísností svých forem, kde je kromě vrcholových oblouků cimbuří a střílen zakázáno jakékoli zaoblení. Kromě toho zcela chybí orillon. Uprostřed jeho jediného čela byla zadní brána (přesto téměř 3 m vysoká!) skryta za svisle vyvýšenou lávkou. Spuštěná lávka umožňovala překonat příkop obklopující tento obranný orgán. Konečně, každé křídlo má v suterénu, pod dělostřeleckými sklepy, střelnici, na kterou se vede po schodišti. Strop těchto galerií je tvořen souřadnicemi nesouvislých kolejnic, které usnadňovaly komunikaci mezi úrovněmi. Pro jeho zpevnění byl zbaven krycí zeminy a na celý jeho povrch byla nalita silná betonová deska (150 cm?). Uvnitř byly klenby sníženy betonem a galerie lemující líc byl na obou koncích opatřena světlometem. Malá deska podpírající tlakoměr kyslíkové lahve je stále na místě, což je relikt, který se stal extrémně vzácným Razimont, …). Zatímco levé křídlo zůstalo takové, jaké bylo, pravé bylo zesíleno o dobrý metr, čímž se střílny bez průzorů staly „s malými průzory“. Díky tomuto zakrytí zůstalo cimbuří střelnice v suterénu zachováno a mírně odsazeno do stran vzhledem ke střílnám v přízemí, což nám dodává jedinečný vzhled. Vchod se otevírá asi do tří pětin délky rokle. Dva pilastry jsou prodlouženy cimbuřím až ke dveřím. Když byl padací most zvednut, prostor vymezený délkou těchto zdí vytvořil přechodovou komoru, která chytila každého drzého, kdo se tam odvážil tak daleko. To vše bylo otevřené k nebi, vchod neměl verandu. Okamžitě se člověk vynořil směrem k šesti zátokám na jedné úrovni hlavních kasáren. Napravo se v rokli otevírala krytá chodba následovaná třemi dalšími zátokami. Nalevo se šikmo táhne nádvoří před budovou složenou z pěti dalších zátoek, za nimiž se nacházela zakořeněná chodba, která nyní zmizela. Tyto budovy jsou téměř vše, co zbylo z pevnosti z roku 1885. Nemůžeme si být jisti žádnou jinou situací, a to ani ohledně původního umístění střelnice. Do srázu v přední části rokle budou zapuštěny dvě válečné kasárny. První ze čtyř kasáren a vchodu na dně příkopu v určité vzdálenosti od výběžku I a druhá, bez přístupu na dně příkopu, sestávající ze dvou velkých a dvou menších kasáren, připojená k kaponiru rokle na výběžku V. K protiskluzové plošině byla připevněna rampa začínající u původního vchodu s odnímatelnou plošinou, která umožňovala lehkému vozíku dosáhnout dna příkopu. Na úpatí této rampy byl do skluzu vyříznut válečný vjezd, za nímž rampa, rovnoběžná s rampou protiskluzové plošiny, dosahovala na hlavní nádvoří pevnosti. Za zmínku stojí také u výběžku I dvojitý schod pro myší chodbu připevněný k protiskluzové plošině. Mezi výběžkem I a výběžkem V spojuje betonová obálková galerie všechny orgány vzniklé modernizací. Spíše než aby tato galerie přijala harmonické uspořádání, pravidelnou křivku nebo přímočaré úseky, je pouze sledem zakřivených částí spojených rovnými částmi. Na každém konci křivky odpovídá pěchotní východ směrem k rokli. Tato singularita naznačuje dvě období betonáže, přičemž ta, která spojují bojové bloky mezi nimi, jsou novější. Tato galerie musela víceméně sledovat starou hradební ulici. Ve skutečnosti ji označují čtyři betonové přístřešky, které vypadají jako interiéry přístřeškových traverz. Levý konec této galerie není nic jiného než kasemat Bourges. Není na něm nic zvláštního, kromě toho, že červená čára označující zkušební místnost pokračuje až do pozorovacího stanoviště a že představuje specifikum společné všem přítomným, a to úpravu podlahy jednoho z jeho dělostřeleckých sklepů pro umístění děla na polním lafetu. Pokud se vydáme po obklopující galerii, brzy mineme po levé straně přístup do sklepení výběžku II a dojdeme na křižovatku. Po levé straně se nachází to, co považujeme za interiér jednoho ze starých krytých průchodů, po pravé straně poměrně velká místnost kombinující funkce průchodu do prvních válečných kasáren a latrín. Všimneme si pisoárů vyrobených z tlustých břidlicových desek s výrobní značkou. Tento druh detailu je tak vzácný, že stojí za zmínku: COMMISSION DES ARDOISIÈRES D’ANGERS – ARDOISERIE MÉCANIQUE G. LARIVIÈRE Vedoucí 34 Boulevard du Château ANGERS. Ve válečných kasárnách si všimneme, že dva velké prostory vpravo jsou přepážené a že se zde nacházejí zbytky hydrantu. Pokračujeme podél galerie a míjíme křižovatku, kde je po levé straně další pražec a po pravé straně galerie spojující levou zadní část kasáren, až dorazíme k elektrárně. Dále je další křižovatka lemovaná různými obchody. Divertikul vlevo vedl k věži 75 a také k šachtě vedoucí k dvojité klenbě, ten vpravo se napojoval na kaponiér rokle po průchodu kolem pekárny (pec ve špatném stavu) a prádelny (ve výborném stavu). K věži 75 se nám nepodařilo dostat. Její blok byl zbaven ochranných zemních valů, pancéřování sešrotováno a šachta byla údajně zasypána sutinami. Pokračuje směrem k výběžku IV a galerie se svažuje k výběžku V, ale její zlom zahrnuje dvě galerie vedle sebe. Ta vlevo vede ke starému přístřešku pod traverzou končící slepou uličkou. Ten vpravo nám umožňuje dosáhnout kulometné věže (sešrotovaná a šachta se zasypává) a přístupu do jednoduché klenby výběžku IV. Ten druhý, jediný, ke kterému jsme měli přístup, nám umožnil vidět toaletu a zásobník s dveřmi, ale také poměrně úhledné uspořádání střílen pěších hradeb. Obvodová galerie končí, poté co vedla podél čtvrtého krytého traverzu, nedaleko výběžku V, sedmým pěchotním východem. Druhá kasárna jsou poměrně standardní, s poměrně vysokými kasárnami, podzemními cisternami a studnou. Bývalá kasárna nejsou nijak zvlášť zajímavá. Jejich kasárna mají segmentové klenuté klenby a některé poklopy pro přívod horkého vzduchu ve spodní části kleneb si zachovaly stropy ve tvaru tulipánu. Obraz doplňuje fontána a několik zárubní. Tato pevnost, kterou jsme navštívili v únoru 2004, s neobvyklou galerií s několika zatáčkami a původním kaponiérem na nás zanechala velmi dobrý dojem. Obsazena B.A. 133 (E.G.E. 48.530 – letka elektronického boje), její přístup je logicky velmi přísně regulován a povolení k návštěvě se udělují jen zřídka. Nevyhnutelná vojenská vylepšení pevnost nijak neznetvořila. Nejhorší pohroma, kterou musela snášet, její pravidelné posilování, včetně pancéřování (věže a tři obrněná pozorovací stanoviště), muselo předcházet instalaci letectva. Trend označování však přišel až po něm, takže zde máme bezvadné prostory.