Camp retranché d'Épinal, nord-ouest de la ville, 1882-1884. 379 m/alt. Dénommé fort Roussel. 287 hommes, 10 pièces plus 4 pour le flanquement. Le fort a un périmètre pentagonal ; en fait, c’est comme si, hors d’un trapèze, on aurait recoupé l’angle inférieur droit pour, d’une droite, relier la base au flanc droit par des points situés en leur centre. Les fossés, secs, étaient défendus originellement par deux caponnières doubles (saillants II et V) et un aileron (saillant III). Sur la contrescarpe, de part et d’autre du chemin menant à l’entrée, deux galeries crénelées se faisaient face tandis que, droit devant l’entrée du fort, un mur pourvu de niches s’adossait à un parapet. Cette disposition, variante du classique ravelin, se rencontre assez rarement car elle implique que la voirie d’accès longe la gorge et aille au-delà de l’entrée pour, par exemple, desservir une batterie annexe (cas rencontré au fort de Rupt-sur-Moselle, mais sans galeries crénelées). L’entrée d’escarpe s’ouvre au fond et au centre d’une petite courtine dont la profondeur correspond au tablier du pont-levis à bascule en dessous. Les logements des officiers donnent sur la gorge, en léger retrait de l’escarpe, précédés d’une terrasse. Cela également n’est pas fréquent (Vaux, Moulainville, Friches, Lestal, Montlandon, Revère,…). Le porche de l’entrée débouche dans le coin inférieur gauche d’une cour sur laquelle s’ouvraient neuf travées, sur un seul niveau, de casemates destinées au logement. Les trois premières étaient adossées au front I-II, tandis que les autres l’étaient au front II-III, lequel correspond au front de tête. Le magasin à poudre, d’une capacité de 74.000 kg, faisait le trait d’union entre l’extrémité droite des casernements de la troupe et de celui des officiers. Bien entendu, il était recouvert d’un épais merlon de terre, lequel officiait comme merlon central, occupant la petite médiane du fort. Dans la partie droite du fort, la plus étroite, on trouvait une seconde cour avec deux traverses-abris. Deux autres traverses occupaient le cavalier d’artillerie, par-dessus le casernement de la troupe. Ainsi qu’il en fut pour bien d’autres forts récemment construits, dès après l’apparition de l’obus-torpille, les autorités se penchèrent sur les travaux à effectuer en urgence pour conserver quelque valeur à Uxegney. Un projet fut rentré fin 1891 mais sa concrétisation ne sera que très partielle. Celle-ci, effectuée entre 1893 et 1896, ne portera que sur la modification de la traverse centrale du fort sous laquelle le magasin à poudre sera compartimenté et sur le bétonnage des deux chambrées de la troupe les plus proches. Enfin, plutôt que de créer une entrée de guerre, on renforcera l’existante. Ce sera de 1910 à 1914 que le fort prendra sa physionomie définitive. Les caponnières des saillants II et III seront remplacées par des coffres de contrescarpe ; après quelques tergiversations sur leur emplacement, des cuirassements seront installés ; à savoir une tourelle Galopin Mle 1907 pour un canon de 155 R (en arrière du saillant V), une tourelle pour deux canons de 75 mm Mle 05 (en arrière du saillant II) et deux tourelles de mitrailleuses (la première au centre du front I-II et la seconde en arrière du saillant III). Les deux tourelles d’artillerie bénéficieront d’un observatoire cuirassé. Un troisième, celui de commandement, sera installé au centre du front de tête. Pour le flanquement des intervalles, une casemate de Bourges prendra place sur chaque flanc. Enfin, pour en terminer avec les cuirassements, pas moins de quatre guérites observatoires seront réparties sur le rempart. Des bétonnages complémentaires furent exécutés, à tel point qu’il est presque plus facile d’écrire ce qui ne fut pas renforcé ou remplacé. De la configuration originelle, on n’aura en définitive, pas touché au casernement de gorge, à l’escarpe, à la contrescarpe des fronts de gorge, III-IV et IV-V ainsi qu’à la première travée de l’ancien casernement de la troupe. Durant la seconde guerre mondiale, miraculeusement, l’occupant qui, pourtant, va se livrer à une récupération en règle de tous les métaux des forts et ouvrages spinaliens, ne sévira pas à Uxegney. Après la seconde guerre, l’armée y entreposera quelque temps des munitions avant de le délaisser. Il faut attendre 1989 et la naissance de l'ARFUPE (Association pour la Restauration du Fort d’Uxegney et de la Place d’Épinal), pour que la chance lui sourie à nouveau. Envahi par la végétation, le fort offre le même spectacle d’abandon que bien d’autres. Mais ses atouts sont nombreux : un panel de cuirassements exceptionnel, la présence de ses grilles défensives, plusieurs types de renforcement sans compter de nombreuses singularités que nous énumérons plus loin, font que sa sauvegarde est plus justifiée que pour n’importe quel autre fort de la place. Certes, le capital patrimonial de départ était conséquent mais il faut demander à voir les photos du début des activités de l’association. Le travail accompli est tout bonnement sans pareil. Certes d’autres associations ont réalisé des miracles et il n’en existe pas la moindre qui soit déméritante ; mais il n’y a qu’à Uxegney (et bientôt Bois l’Abbé) que l’on peut voir un fort français restauré dans son état de 1914, c’est-à-dire opérationnel, rien de moins ! Tous les cuirassements (sauf les tourelles de mitrailleuses, dont la restauration est en cours mais qui fonctionnent néanmoins) sont en état de marche, les casemates de Bourges armées, les cuisines fonctionnelles, le pont-levis et les moteurs électriques idem,… Du mobilier a été récupéré, restauré et remis en place. Le souci du détail dépasse les plus folles espérances ; donnez lui une garnison, remplissez ses magasins, le fort est prêt à châtier l’impudent qui s’en approcherait à portée de canon. Enfin, pour ne rien gâcher, la monographie disponible à l’accueil est une des mieux conçues, alliant précision et concision, de toutes celles qu’il nous a été donné de lire. Ces bénévoles ont réussi un autre tour de force en prenant sous leur aile le fort voisin, Bois l’Abbé, fort non modernisé, ce qui permet au visiteur de parcourir, sur une brève distance, quarante années d’évolution de la fortification française. Notons par ailleurs que les deux forts, réseaux défensifs compris et la batterie M35 sont inscrits en totalité à l'inventaire supplémentaire des Monuments Historiques depuis avril 2002. En sus, courant 2009, la jonction par voie de 60 entre ces deux ouvrages devrait être terminée, ce qui constituera sans conteste une appréciable cerise sur le gâteau. Au rayon des spécificités architecturales, outre un casernement de gorge placé en retrait de l’escarpe, il nous faut mentionner la double citerne pour 140 m³ dans la contrescarpe du saillant V, la saillie formant visière des dalles de ciel des coffres (disposition propre à la chefferie d’Épinal), l’entrée de guerre percée dans une des faces de la caponnière renforcée du saillant V et pourvue d’une passerelle à effacement longitudinal, le gainage métallique de la galerie vers le saillant III,… Le coffre double surmonte un dispositif de contremine sans pareil. Trois galeries de contremine sont accessibles depuis une salle bétonnée située sous le coffre double, elle-même accessible uniquement via le fossé devançant le coffre. Elles sont fermées chacune par une porte métallique à effacement vertical, manœuvrée par un treuil depuis l'étage du coffre et par une grille. Pour clôturer le tableau, mentionnons encore la présence du réseau de fils de fer barbelés sur les glacis et l’absence de four à pain. Deux redoutes (Uxegney nord et sud) et cinq batteries (M 31 à M 35) sont situées aux abords immédiats. Pour l'amateur c'est, entre tous les forts cités dans cet index, assurément LE fort à ne pas manquer (07/2008).

Verschanztes Lager von Épinal, nordwestlich der Stadt, 1882–1884. 379 m ü. M. Genannt Fort Roussel. 287 Mann, 10 Geschütze plus 4 für die Flanke. Das Fort hat einen fünfeckigen Umfang; tatsächlich ist es, als hätte man außerhalb eines Trapezes die untere rechte Ecke abgeschnitten, um von einer geraden Linie aus die Basis durch in ihren Mittelpunkten liegende Punkte mit der rechten Flanke zu verbinden. Die trockenen Gräben wurden ursprünglich durch zwei doppelte Kaponnieren (Vorsprünge II und V) und einen Flügel (Vorsprung III) verteidigt. Auf der Kontereskarpe, zu beiden Seiten des zum Eingang führenden Pfades, standen sich zwei zinnenbewehrte Galerien gegenüber, während direkt vor dem Eingang des Forts eine Mauer mit Nischen an einer Brustwehr lehnte. Diese Anordnung, eine Variante des klassischen Ravelin, ist recht selten, da sie bedeutet, dass die Zufahrtsstraße entlang der Schlucht verläuft und über den Eingang hinausgeht, um beispielsweise eine Nebenbatterie zu versorgen (ein Fall, der im Fort von Rupt-sur-Moselle beobachtet wurde, jedoch ohne zinnenbewehrte Galerien). Der Eingang zur Böschung öffnet sich am Fuße und in der Mitte einer kleinen Kurtine, deren Tiefe der Breite der darunterliegenden Zugbrücke entspricht. Die Offiziersquartiere überblicken die Schlucht, etwas von der Böschung zurückgesetzt, und davor befindet sich eine Terrasse. Auch dies ist nicht üblich (Vaux, Moulainville, Friches, Lestal, Montlandon, Revère, …). Der Eingangsbereich öffnet sich in die untere linke Ecke eines Hofes, auf den sich neun einstöckige Kasemattenjoche öffnen, die als Unterkünfte gedacht waren. Die ersten drei waren an der Fassade I-II angebracht, während die anderen an der Fassade II-III angebracht waren, die der Stirnfassade entspricht. Das Pulvermagazin mit einer Kapazität von 74.000 kg bildete die Verbindung zwischen dem rechten Ende der Truppenkaserne und der Offizierskaserne. Natürlich war es von einem dicken Erdwall bedeckt, der als Mittelwall diente und den kleinen Mittelstreifen des Forts einnahm. Im rechten Teil des Forts, dem schmalsten, gab es einen zweiten Hof mit zwei Schutztraversen. Zwei weitere Traversen befanden sich im Artilleriekavalier oberhalb der Truppenkaserne. Wie bei vielen anderen kürzlich errichteten Forts befassten sich die Behörden unmittelbar nach dem Auftauchen der Torpedogranate mit den dringend durchzuführenden Arbeiten, um einige Werte in Uxegney zu erhalten. Ende 1891 wurde ein Projekt eingereicht, dessen Umsetzung jedoch nur sehr unvollständig war. Diese zwischen 1893 und 1896 durchgeführten Arbeiten betreffen lediglich die Änderung des zentralen Querstücks des Forts, unter dem das Pulvermagazin untergebracht wird, sowie die Betonierung der beiden nächstgelegenen Truppenunterkünfte. Schließlich wird kein Kriegseingang geschaffen, sondern der bestehende verstärkt. Zwischen 1910 und 1914 erhält das Fort sein endgültiges Aussehen. Die Kaponnieren der Frontabschnitte II und III werden durch Kontereskarpenkästen ersetzt; nach einigem Zögern bezüglich ihrer Platzierung werden Panzerungen angebracht, und zwar ein Galopin-Turm Mle 1907 für ein Geschütz 155 R (hinter Frontabschnitt V), ein Turm für zwei 75-mm-Geschütze Mle 05 (hinter Frontabschnitt II) und zwei Maschinengewehrtürme (der erste in der Mitte der Front I-II und der zweite hinter Frontabschnitt III). Die beiden Artillerietürme erhalten ein gepanzertes Beobachtungsdeck. Ein drittes Deck, das Kommandodeck, wird in der Mitte der Frontlinie installiert. Auf jeder Flanke wird eine Bourges-Kasematte installiert, um die Lücken zu flankieren. Um die Panzerung abzuschließen, werden nicht weniger als vier Beobachtungsposten entlang des Walls verteilt. Es wurden zusätzliche Betonarbeiten durchgeführt, sodass es fast einfacher ist, aufzuschreiben, was nicht verstärkt oder ersetzt wurde. Von der ursprünglichen Konfiguration werden die Schluchtkaserne, die Böschung, die Kontereskarpe der Schluchtfronten III-IV und IV-V sowie die erste Bucht der ehemaligen Truppenkaserne letztlich unberührt bleiben. Wie durch ein Wunder wird der Besatzer während des Zweiten Weltkriegs, der jedoch eine systematische Bergung aller Metalle aus den Forts und Strukturen von Spinal durchführt, Uxegney nicht unter Druck setzen. Nach dem Zweiten Weltkrieg wird die Armee dort eine Zeit lang Munition lagern, bevor sie die Stadt aufgibt. Erst 1989, mit der Gründung der ARFUPE (Vereinigung zur Restaurierung des Forts d’Uxegney und des Place d’Épinal), war das Glück wieder auf seiner Seite. Das von Vegetation überwucherte Fort bietet denselben Anblick der Verwahrlosung wie viele andere. Doch es hat zahlreiche Vorzüge: eine außergewöhnliche Panzerung, das Vorhandensein seiner Verteidigungstore, mehrere Arten von Verstärkungen und nicht zu vergessen die zahlreichen Besonderheiten, die wir im Folgenden auflisten, rechtfertigen seinen Erhalt mehr als den jedes anderen Forts in der Gegend. Natürlich war das ursprüngliche Kulturerbe beträchtlich, aber Sie sollten nach Fotos vom Beginn der Aktivitäten der Vereinigung fragen. Die geleistete Arbeit ist schlichtweg beispiellos. Gewiss haben andere Vereinigungen Wunder vollbracht und nicht die geringste ist unwürdig; aber nur in Uxegney (und bald auch in Bois l’Abbé) kann man ein französisches Fort sehen, das in seinen Zustand von 1914 zurückversetzt wurde, das heißt, es ist immerhin einsatzbereit! Die gesamte Panzerung (mit Ausnahme der Maschinengewehrtürme, die gerade restauriert werden, aber immerhin funktionieren) ist funktionsfähig, die Kasematten von Bourges sind bewaffnet, die Küchen funktionieren, die Zugbrücke und die Elektromotoren sind dieselben, … Das Mobiliar wurde geborgen, restauriert und wieder an seinen Platz gestellt. Die Liebe zum Detail übertrifft die kühnsten Erwartungen; geben Sie ihm eine Garnison, füllen Sie seine Vorräte, und das Fort ist bereit, jeden Unverschämten zu bestrafen, der sich in Kanonenreichweite nähert. Und um dem Ganzen die Krone aufzusetzen, ist die an der Rezeption erhältliche Monographie eine der am besten gestalteten, da sie Präzision und Prägnanz vereint, die wir bisher lesen konnten. Diese Freiwilligen haben eine weitere Meisterleistung vollbracht: Sie haben das benachbarte Fort Bois l’Abbé unter ihre Fittiche genommen, ein Fort, das nicht modernisiert wurde und dem Besucher auf kurze Distanz vierzig Jahre der Entwicklung der französischen Befestigungstechnik näherbringt. Erwähnenswert ist auch, dass die beiden Forts, einschließlich ihrer Verteidigungsnetze und der Batterie M35, seit April 2002 vollständig im ergänzenden Verzeichnis der historischen Denkmäler aufgeführt sind. Darüber hinaus soll im Laufe des Jahres 2009 die Verbindung zwischen diesen beiden Bauwerken an der Straße 60 fertiggestellt werden, was zweifellos ein willkommenes Sahnehäubchen sein wird. Was die architektonischen Besonderheiten betrifft, sind neben einer von der Böschung zurückgesetzten Schluchtkaserne die 140 m³ fassende Doppelzisterne in der Kontereskarpe des Frontbogens V, der Vorsprung, der ein Visier der Himmelsplatten der Gewölbe bildet (eine für das Fürstentum Épinal typische Anordnung), der in eine der Seiten der verstärkten Kaponniere des Frontbogens V gebohrte und mit einem längs einziehbaren Steg ausgestattete Kriegseingang, die Metallverkleidung des Ganges in Richtung Frontbogen III usw. zu erwähnen. Das Doppelgewölbe überragt eine beispiellose Minenabwehrvorrichtung. Drei Minenabwehrgänge sind von einem Betonraum unter dem Doppelgewölbe aus zugänglich, der selbst nur über den Graben vor dem Gewölbe zugänglich ist. Sie sind jeweils durch eine vertikal einziehbare Metalltür verschlossen, die über eine Winde vom Gewölbeboden aus und über ein Gitter bedient wird. Um das Bild abzurunden, sind auch das Vorhandensein des Stacheldrahtnetzes auf dem Glacis und das Fehlen eines Brotofens zu erwähnen. In unmittelbarer Nähe befinden sich zwei Redouten (Uxegney Nord und Süd) und fünf Batterien (M 31 bis M 35). Für den Enthusiasten ist dies von allen in diesem Index erwähnten Forts sicherlich DAS Fort, das man sich nicht entgehen lassen sollte (07/2008).

Verschansd kamp van Épinal, ten noordwesten van de stad, 1882-1884. 379 m/alt. Fort Roussel genoemd. 287 manschappen, 10 kanonnen plus 4 voor de flankering. Het fort heeft een vijfhoekige omtrek; het lijkt alsof men, buiten een trapezium, de rechteronderhoek heeft afgesneden om vanuit een rechte lijn de basis met de rechterflank te verbinden via punten die in het midden ervan liggen. De droge grachten werden oorspronkelijk verdedigd door twee dubbele caponnières (salient II en V) en een vleugel (salient III). Op de contrescarp, aan weerszijden van het pad dat naar de ingang leidde, stonden twee gekanteelde galerijen tegenover elkaar, terwijl direct voor de ingang van het fort een muur met nissen tegen een borstwering leunde. Deze indeling, een variant op de klassieke ravelijn, is vrij zeldzaam omdat de toegangsweg langs de kloof loopt en voorbij de ingang loopt om bijvoorbeeld een bijgebouw te bedienen (een voorbeeld is aangetroffen bij het fort van Rupt-sur-Moselle, maar dan zonder gekanteelde galerijen). De ingang naar de steile helling opent zich onderaan en in het midden van een kleine ringmuur waarvan de diepte overeenkomt met het dek van de ophaalbrug eronder. De officiersverblijven kijken uit op de kloof, iets teruggetrokken ten opzichte van de steile helling, met een terras ervoor. Dit is ook niet gebruikelijk (Vaux, Moulainville, Friches, Lestal, Montlandon, Revère,…). De entree geeft uit op de linker benedenhoek van een binnenplaats waarop negen traveeën, op één niveau, met kazematten voor huisvesting uitkwamen. De eerste drie waren verbonden met voorgevel I-II, terwijl de overigen verbonden waren met voorgevel II-III, wat overeenkomt met de voorgevel. Het kruitmagazijn, met een capaciteit van 74.000 kg, vormde de verbinding tussen de rechterzijde van de troepenkazerne en de officierskazerne. Uiteraard was het bedekt met een dikke aarden wal, die als centrale wal fungeerde en de smalle middenberm van het fort in beslag nam. In het rechterdeel van het fort, het smalste, bevond zich een tweede binnenplaats met twee traverses voor de schuilkelders. Twee andere traverses bevonden zich in de artilleriecavalier, boven de troepenkazerne. Zoals bij veel andere recent gebouwde forten het geval was, onderzochten de autoriteiten direct na de verschijning van de torpedogranaat de dringende werkzaamheden die moesten worden uitgevoerd om de waarde van Uxegney te behouden. Eind 1891 werd een project ingediend, maar de uitvoering ervan zou slechts zeer gedeeltelijk zijn. Deze operatie, uitgevoerd tussen 1893 en 1896, betrof alleen de aanpassing van de centrale dwarsbalk van het fort, waaronder het kruitmagazijn wordt ondergebracht, en het betonneren van de twee dichtstbijzijnde troepenverblijven. Ten slotte zal, in plaats van een oorlogsingang te creëren, de bestaande ingang worden versterkt. Tussen 1910 en 1914 zal het fort zijn definitieve vorm krijgen. De caponnières van de saillanten II en III zullen worden vervangen door contrescarpkisten; na enig uitstel over de locatie ervan zullen er bepantseringen worden aangebracht; namelijk een Galopin Mle 1907-koepel voor een 155 R-kanon (achter saillant V), een koepel voor twee 75 mm Mle 05-kanonnen (achter saillant II) en twee machinegeweerkoepels (de eerste in het midden van front I-II en de tweede achter saillant III). De twee artilleriekoepels zullen een gepantserd observatiedek hebben. Een derde, het commandodek, wordt in het midden van de frontlinie geïnstalleerd. Aan elke flank komt een Bourges-kazemat om de tussenruimtes te flankeren. Tot slot, om de bepantsering af te ronden, zullen er maar liefst vier observatieposten langs de wal worden geplaatst. Er werd extra betonwerk uitgevoerd, waardoor het bijna gemakkelijker is om te beschrijven wat er niet werd versterkt of vervangen. Van de oorspronkelijke configuratie zullen de kloofkazerne, de helling, de contrescarp van de klooffronten III-IV en IV-V, evenals de eerste baai van de voormalige troepenkazerne, uiteindelijk onaangeroerd zijn gebleven. Tijdens de Tweede Wereldoorlog zal de bezetter, die echter systematisch alle metalen uit de forten en bouwwerken van Spinal zal bergen, op wonderbaarlijke wijze niet hard optreden tegen Uxegney. Na de Tweede Wereldoorlog zal het leger er enige tijd munitie opslaan alvorens het te verlaten. Pas in 1989, met de oprichting van de ARFUPE (Vereniging voor de Restauratie van Fort d’Uxegney en Place d’Épinal), lachte het geluk opnieuw. Overwoekerd door vegetatie biedt het fort hetzelfde schouwspel van verlatenheid als vele andere. Maar de troeven zijn talrijk: een uitzonderlijk scala aan bepantsering, de aanwezigheid van verdedigingspoorten, diverse soorten versterkingen, en niet te vergeten de talrijke eigenaardigheden die we hieronder opsommen, maken het behoud ervan meer gerechtvaardigd dan van enig ander fort in de omgeving. Het oorspronkelijke erfgoedkapitaal was zeker aanzienlijk, maar vraag gerust naar de foto's van de start van de activiteiten van de vereniging. Het geleverde werk is simpelweg ongeëvenaard. Andere verenigingen hebben ongetwijfeld wonderen verricht en er is er niet één die onwaardig is; Maar alleen in Uxegney (en binnenkort Bois l’Abbé) kan men een Frans fort zien dat gerestaureerd is tot de staat van 1914, dat wil zeggen operationeel! Alle pantsers (behalve de geschuttorens, die gerestaureerd worden maar nog steeds functioneren) zijn in werkende staat, de Bourges-kazematten zijn bewapend, de keukens zijn functioneel, de ophaalbrug en de elektromotoren zijn hetzelfde,… Het meubilair is teruggevonden, gerestaureerd en teruggeplaatst. De aandacht voor detail overtreft de stoutste verwachtingen; geef het een garnizoen, vul de voorraden, het fort is klaar om de brutalen te straffen die binnen kanonbereik zouden komen. Tot slot, als klap op de vuurpijl, is de monografie die bij de receptie beschikbaar is een van de best ontworpen, precisie en beknoptheid combinerend, van alle monografieën die we tot nu toe hebben mogen lezen. Deze vrijwilligers hebben nog een andere prestatie geleverd door het naburige fort Bois l'Abbé onder hun hoede te nemen, een fort dat nog niet gemoderniseerd is en de bezoeker de mogelijkheid biedt om over een korte afstand veertig jaar aan ontwikkeling van de Franse vestingbouw te doorkruisen. Opgemerkt dient te worden dat de twee forten, inclusief hun verdedigingswerken en de M35-batterij, sinds april 2002 volledig zijn opgenomen in de aanvullende inventaris van historische monumenten. Bovendien zou in 2009 de aansluiting met weg 60 tussen deze twee bouwwerken voltooid moeten zijn, wat ongetwijfeld een welkome kers op de taart zal zijn. Wat betreft architectonische bijzonderheden, moeten we naast een kloofkazerne die terugligt ten opzichte van de helling, de dubbele cisterne van 140 m³ in de contrescarp van saillant V vermelden, de uitbouw die een vizier vormt op de hemelplaten van de gewelven (een specifieke opstelling voor het opperhoofd van Épinal), de oorlogsingang die is doorboord in een van de zijden van de versterkte caponnière van saillant V en is voorzien van een in de lengterichting intrekbare loopbrug, de metalen bekleding van de galerij richting saillant III, enz. Het dubbele gewelf overstijgt een ongeëvenaarde mijnengalerij. Drie mijnengalerijen zijn toegankelijk vanuit een betonnen ruimte onder het dubbele gewelf, dat zelf alleen toegankelijk is via de greppel vóór het gewelf. Ze worden elk afgesloten door een verticaal intrekbare metalen deur, bediend door een lier vanaf de gewelfvloer en door een rooster. Om het beeld compleet te maken, vermelden we ook de aanwezigheid van het prikkeldraadnetwerk op het glacis en de afwezigheid van een broodoven. In de directe omgeving bevinden zich twee redoutes (Uxegney Noord en Zuid) en vijf batterijen (M 31 tot M 35). Voor de liefhebber is dit, van alle in deze index genoemde forten, absoluut HET fort dat u niet mag missen (07/2008).

Entrenched camp of Épinal, northwest of the city, 1882-1884. 379 m/alt. Called fort Roussel. 287 men, 10 guns plus 4 for flanking. The fort has a pentagonal perimeter; in fact, it is as if, outside a trapezoid, one had cut the lower right corner to, from a straight line, connect the base to the right flank by points located in their centers. The dry ditches were originally defended by two double caponiers (salients II and V) and a wing (salient III). On the counterscarp, on either side of the path leading to the entrance, two crenellated galleries faced each other, while directly in front of the entrance to the fort, a wall with niches leaned against a parapet. This arrangement, a variation of the classic ravelin, is quite rare because it implies that the access road runs along the gorge and goes beyond the entrance to, for example, serve an annex battery (case encountered at the fort of Rupt-sur-Moselle, but without crenellated galleries). The entrance to the scarp opens at the bottom and in the center of a small curtain wall whose depth corresponds to the deck of the drawbridge below. The officers' quarters overlook the gorge, slightly set back from the scarp, preceded by a terrace. This is also not common (Vaux, Moulainville, Friches, Lestal, Montlandon, Revère,…). The entrance porch opens into the lower left corner of a courtyard onto which nine bays, on a single level, of casemates intended for accommodation opened. The first three were attached to front I-II, while the others were attached to front II-III, which corresponds to the head front. The powder magazine, with a capacity of 74,000 kg, formed the link between the right end of the troop barracks and the officers' barracks. Of course, it was covered by a thick earthen embankment, which acted as a central embankment, occupying the small median of the fort. In the right part of the fort, the narrowest, there was a second courtyard with two shelter traverses. Two other traverses occupied the artillery cavalier, above the troop barracks. As was the case for many other recently built forts, immediately after the appearance of the torpedo shell, the authorities looked into the urgent work to be carried out to preserve some value at Uxegney. A project was submitted at the end of 1891 but its realization would only be very partial. This, carried out between 1893 and 1896, will only concern the modification of the central crosspiece of the fort under which the powder magazine will be compartmentalized and the concreting of the two nearest troop quarters. Finally, rather than creating a war entrance, the existing one will be reinforced. It will be from 1910 to 1914 that the fort will take on its definitive appearance. The caponiers of salients II and III will be replaced by counterscarp chests; after some procrastination over their location, armor will be installed; namely a Galopin Mle 1907 turret for a 155 R gun (behind salient V), a turret for two 75 mm Mle 05 guns (behind salient II) and two machine gun turrets (the first in the center of front I-II and the second behind salient III). The two artillery turrets will have an armored observation deck. A third, the command deck, will be installed in the center of the front line. A Bourges casemate will be installed on each flank to flank the intervals. Finally, to finish with the armor, no less than four observation sentry boxes will be distributed along the rampart. Additional concreting was carried out, to the point that it is almost easier to write what was not reinforced or replaced. From the original configuration, the gorge barracks, the escarpment, the counterscarp of the gorge fronts, III-IV and IV-V, as well as the first bay of the former troop barracks, will ultimately not have been touched. During the Second World War, miraculously, the occupier, who, however, will engage in a systematic recovery of all the metals from the forts and structures of Spinal, will not crack down on Uxegney. After the Second World War, the army will store munitions there for a while before abandoning it. It was not until 1989 and the birth of the ARFUPE (Association for the Restoration of Fort d’Uxegney and Place d’Épinal) that luck smiled on it again. Overgrown with vegetation, the fort offers the same spectacle of abandonment as many others. But its assets are numerous: an exceptional range of armoring, the presence of its defensive gates, several types of reinforcement, not to mention numerous singularities that we list below, make its preservation more justified than for any other fort in the area. Certainly, the initial heritage capital was substantial, but you should ask to see the photos of the beginning of the association’s activities. The work accomplished is quite simply unparalleled. Certainly other associations have performed miracles and there is not the least one that is unworthy; but only in Uxegney (and soon Bois l’Abbé) can one see a French fort restored to its 1914 state, that is to say operational, no less! All the armor (except the machine gun turrets, which are being restored but which nevertheless function) are in working order, the Bourges casemates are armed, the kitchens are functional, the drawbridge and the electric motors are the same,… Furniture has been recovered, restored and put back in place. The attention to detail exceeds the wildest expectations; give it a garrison, fill its stores, the fort is ready to punish the impudent who would approach within cannon range. Finally, to top it all off, the monograph available at the reception desk is one of the best-designed, combining precision and conciseness, of all those we have been given the opportunity to read. These volunteers have achieved another feat by taking under their wing the neighboring fort, Bois l’Abbé, a fort that has not been modernized, which allows the visitor to travel, over a short distance, forty years of the evolution of French fortification. It should also be noted that the two forts, including their defensive networks and the M35 battery, have been listed in their entirety in the supplementary inventory of Historic Monuments since April 2002. In addition, during 2009, the junction by road 60 between these two structures should be completed, which will undoubtedly be a welcome icing on the cake. In terms of architectural specificities, in addition to a gorge barracks set back from the escarpment, we must mention the double cistern for 140 m³ in the counterscarp of salient V, the projection forming a visor of the sky slabs of the vaults (an arrangement specific to the chiefdom of Épinal), the war entrance pierced in one of the faces of the reinforced caponier of salient V and equipped with a longitudinally retracting footbridge, the metal sheathing of the gallery towards salient III, etc. The double vault surmounts an unparalleled countermine device. Three countermine galleries are accessible from a concrete room located under the double vault, itself accessible only via the ditch in front of the vault. They are each closed by a vertically retracting metal door, operated by a winch from the vault floor and by a grid. To round off the picture, let us also mention the presence of the barbed wire network on the glacis and the absence of a bread oven. Two redoubts (Uxegney North and South) and five batteries (M 31 to M 35) are located in the immediate vicinity. For the enthusiast, this is, of all the forts mentioned in this index, certainly THE fort not to be missed (07/2008).

Opevněný tábor Épinal, severozápadně od města, 1882-1884. 379 m/n.m. Nazývaný pevnost Roussel. 287 mužů, 10 děl plus 4 pro obklíčení. Pevnost má pětiúhelníkový obvod; ve skutečnosti je to, jako by se mimo lichoběžník prořízl pravý dolní roh, aby se z přímky spojila základna s pravým křídlem body umístěnými v jejich středech. Suché příkopy byly původně bráněny dvěma dvojitými kaponiéry (výběžky II a V) a křídlem (výběžek III). Na protiskluzové skále, po obou stranách cesty vedoucí ke vchodu, stály proti sobě dvě cimbuří, zatímco přímo před vchodem do pevnosti se o parapet opírala zeď s výklenky. Toto uspořádání, variace klasického ravelinu, je poměrně vzácné, protože naznačuje, že přístupová cesta vede podél rokle a zachází za vchod, aby například sloužila přístavní baterii (případ zaznamenaný u pevnosti Rupt-sur-Moselle, ale bez cimbuří). Vchod do srázu se otevírá dole a uprostřed malé opěrné zdi, jejíž hloubka odpovídá palubě padacího mostu pod ním. Ubytovny důstojníků mají výhled na rokli, jsou mírně odsazené od srázu, před nimiž se nachází terasa. Ani toto není běžné (Vaux, Moulainville, Friches, Lestal, Montlandon, Revère,…). Vstupní veranda se otevírá do levého dolního rohu nádvoří, na které se nacházelo devět polí kasemat určených k ubytování na jedné úrovni. První tři byly připojeny k frontě I-II, zatímco ostatní byly připojeny k frontě II-III, která odpovídá přední frontě. Sklad prachu s kapacitou 74 000 kg tvořil spojení mezi pravým koncem kasáren pro vojáky a důstojníky. Samozřejmě ji zakrýval silný hliněný násep, který fungoval jako centrální násep a zabíral malou střední část pevnosti. V pravé části pevnosti, nejužší, se nacházelo druhé nádvoří se dvěma přístřeškovými traverzami. Další dvě traverzy zabíraly dělostřelecký kavalír nad vojenskými kasárnami. Stejně jako u mnoha jiných nedávno postavených pevností se úřady ihned po objevení torpédového granátu zabývaly naléhavými pracemi, které je třeba provést k zachování určité hodnoty v Uxegney. Projekt byl předložen koncem roku 1891, ale jeho realizace byla jen velmi částečná. Ten, realizovaný v letech 1893 až 1896, se bude týkat pouze úpravy centrálního příčníku pevnosti, pod nímž bude rozdělen prachárna, a betonáže dvou nejbližších vojenských ubikací. Nakonec bude namísto vytvoření válečného vchodu zesílen stávající vchod. V letech 1910 až 1914 pevnost získá svou definitivní podobu. Kaponiry u výběžků II a III budou nahrazeny protiskluzovými plachtami; po určitém otálení s jejich umístěním bude instalováno pancéřování, konkrétně věž Galopin Mle 1907 pro kanón 155 R (za výběžkem V), věž pro dva 75mm kanóny Mle 05 (za výběžkem II) a dvě kulometné věže (první uprostřed fronty I-II a druhá za výběžkem III). Dvě dělostřelecké věže budou mít obrněnou pozorovací plošinu. Třetí, velitelská plošina, bude instalována uprostřed frontové linie. Na každém křídle bude instalována kasemata Bourges, která bude chránit intervaly. Nakonec, aby se dokončilo pancéřování, budou podél valu rozmístěny nejméně čtyři pozorovací strážní budky. Byla provedena dodatečná betonáž do té míry, že je téměř snazší popsat, co nebylo zesíleno nebo nahrazeno. Z původní konfigurace zůstanou kasárna rokle, sráz, protisráz čel rokle, III-IV a IV-V, stejně jako první zátoka bývalých vojenských kasáren, nakonec nedotčeny. Během druhé světové války se okupant, který se však systematicky pustil do odstraňování všech kovů z pevností a staveb Spinalu, zázračně nedopustil zásahu proti Uxegney. Po druhé světové válce tam armáda nějakou dobu skladovala munici, než ji opustila. Až v roce 1989 a se zrodem **ARFUPE** (Sdružení pro obnovu pevnosti Fort d’Uxegney a náměstí Place d’Épinal) se na ni znovu usmálo štěstí. Pevnost, zarostlá vegetací, nabízí stejnou podívanou na opuštěnost jako mnoho jiných. Její přednosti jsou však četné: výjimečná škála pancéřování, přítomnost obranných bran, několik typů výztuže, nemluvě o četných zvláštnostech, které uvádíme níže, činí její zachování oprávněnějším než u jakékoli jiné pevnosti v oblasti. Počáteční historický kapitál byl jistě značný, ale měli byste si vyžádat fotografie z počátku činnosti sdružení. Odvedená práce je jednoduše bezkonkurenční. Jistě, i jiné sdružení dokázaly zázraky a není ani jedno, které by si jich zasloužilo; ale pouze v Uxegney (a brzy Bois l’Abbé) lze vidět francouzskou pevnost obnovenou do stavu z roku 1914, tedy funkční! Veškeré obrněné jednotky (kromě kulometných věží, které se sice restaurují, ale přesto fungují) jsou v provozuschopném stavu, kasematy v Bourges jsou ozbrojeny, kuchyně jsou funkční, padací most a elektromotory jsou stejné… Nábytek byl nalezen, zrestaurován a vrácen na své místo. Důraz na detail předčí i ta nejdivočejší očekávání; dejte jí posádku, naplňte zásoby, pevnost je připravena potrestat každého drzého, kdo by se přiblížil na dostřel děl. A konečně, aby toho nebylo málo, monografie, která je k dispozici na recepci, je jednou z nejlépe navržených a kombinuje přesnost a stručnost ze všech, které jsme měli možnost číst. Tito dobrovolníci dosáhli dalšího úspěchu tím, že vzali pod svá křídla sousední pevnost Bois l’Abbé, pevnost, která nebyla modernizována a umožňuje návštěvníkovi na krátkou vzdálenost cestovat čtyřiceti lety vývoje francouzského opevnění. Je třeba také poznamenat, že obě pevnosti, včetně jejich obranných sítí a baterie M35, jsou od dubna 2002 v plném rozsahu zapsány v doplňkovém inventáři historických památek. Kromě toho by v průběhu roku 2009 mělo být dokončeno spojení těchto dvou staveb u silnice 60, což bude nepochybně vítanou třešničkou na dortu. Pokud jde o architektonické specifika, musíme kromě kasáren v rokli odsazených od srázu zmínit dvojitou cisternu o objemu 140 m³ v protisrázu V. výběžku, výběžek tvořící clonu nad stropními deskami kleneb (uspořádání specifické pro náčelnictví Épinal), válečný vchod proražený v jedné z ploch zesílené kaponiéry V. výběžku a vybavený podélně zatahovací lávkou, kovový plášť galerie směrem k III. výběžku atd. Dvojitá klenba překonává bezkonkurenční protiminové zařízení. Tři protiminové galerie jsou přístupné z betonové místnosti umístěné pod dvojitou klenbou, která je sama přístupná pouze přes příkop před klenbou. Každá z nich je uzavřena svisle zasouvacími kovovými dveřmi, ovládanými navijákem z podlahy sklepení a mříží. Pro doplnění obrazu zmiňme také přítomnost ostnatého drátu na předhradí a absenci pece na chleba. V bezprostřední blízkosti se nacházejí dvě reduty (Uxegney North a South) a pět baterií (M 31 až M 35). Pro nadšence je to ze všech pevností zmíněných v tomto rejstříku rozhodně TA pevnost, kterou byste si neměli nechat ujít (07/2008).