Camp retranché d'Épinal, nord-ouest de la ville, 1884-1885. 384 m alt. Dénommé fort Poniatowski. Petit fort trapézoïdal au périmètre défendu par deux ailerons (saillants I et III) et une caponnière double (saillant II). L’entrée s’ouvre à peu près au premier tiers de la longueur du fossé de gorge. La voie d’accès sur la contrescarpe est en tranchée. Les grilles coiffant la contrescarpe au niveau des trois caponnières sont présentes. Sept casemates, dont les logements des officiers, plus les latrines, s’ouvrent sur la gorge à la droite de l’entrée. Le porche de l’entrée est précédé d’un pont à bascule en dessous à mouvement assisté dont le levier de commande se situait dans le corps de garde sur la gauche. Avec des variantes de détail, ce modèle de pont se rencontre essentiellement dans les places d’Albertville et de Nice. À la gauche du corps de garde en question, quatre autres locaux se succèdent jusqu’à la galerie d’escarpe crénelée menant à l’aileron du saillant I. Le porche se prolonge au-delà du couloir arrière de circulation de tous ces locaux tout en laissant sur sa gauche les locaux de l’artillerie, dont le magasin à poudre (30 tonnes). Ce porche franchi, on débouche dans la cour centrale. Sur la gauche s’alignent les quatre travées sur un seul niveau du casernement de la troupe, lequel se prolonge après brisure sur la droite où quatre autres casemates, dont la manutention, se succèdent. Dans la brisure, la gaine d'accès de plain-pied vers la caponnière double est jouxtée de locaux et magasins, locaux parmi lesquels on trouve le puits et des lavabos. Fait insolite pour un fort de cette époque, avant la crise de l’obus-torpille s’entend, il est possible de joindre n’importe quel local au départ d’un autre tout en restant à l’abri. Ainsi, depuis les latrines à la droite du casernement des officiers, est-il loisible de gagner l’aileron du saillant III sans se risquer à l’air libre. Seule l’unique traverse-abri adossée au front III-IV contrevient à ce constat. Ce n’est pas l’unique singularité, loin s’en faut, de ce fort qui n’est petit que par la taille. Les maçonneries de moellons y sont d’une qualité et d’une variété étonnantes. Les deux fours à pain, du modèle Lamoureux, sont pleinement opérationnels. Le puits d’eau potable est encore surmonté de sa pompe et son local abrite toujours un citerneau métallique. Les caponnières sont les seules connues à montrer des supports de mitrailleuses Mle 1900 ainsi que les volets obturateurs correspondants. Pour accéder au cavalier, les deux cages d’escaliers (lesquelles ne sont pas sans rappeler celle du fort de la Grande Haye) sont grandioses et d’une ampleur inattendue dans un si petit fort. À proximité, le couloir exhibe une superbe voûte à plusieurs ressauts. Le sas d’entrée du magasin à poudre est très particulier. Le mur de la porte d’entrée et celui, opposé, du créneau à lampe, sont béants dans leur partie supérieure. Ces ouvertures communiquent avec le grand puits de lumière coiffant ce sas. Au lieu d’avoir, comme le prévoient les instructions de 1874, un escalier partant du sas pour gagner le pied de ce puits de lumière, on a préféré chanfreiner l’épaisseur du mur de la porte d’entrée et pourvoir ce plan oblique d’échelons. Nous ne connaissons pas d’autre exemple similaire et il a fallu bien du savoir-faire aux maçons pour gérer ces arcs et ces droites. L’accès aux vides ventilés de ce magasin s’effectue depuis la chambre aux lampes, via un puits pourvu d’échelons. Le fort a conservé l’essentiel de ses huisseries dont la quasi-totalité de ses portes avec marquages de destination des locaux. Les lanterneaux des puits de lumière ont été restaurés et ont retrouvé leurs vitres. Plusieurs cuves pour canons de D.C.A. garnissent les dessus. Des édicules Goux trônent encore dans la cour. Cette liste de spécificités n’est pas exhaustive. Jusqu’en 1995, Bois l’Abbé dépérissait sous un dôme de végétation, oublié de tous. De tous ? Non, car les gens de ARFUPE ont réussi à le prendre sous leur aile et, tout comme ils ont ressuscité Uxegney, ils ont accompli ici un authentique miracle avec le même souci du détail duquel transpire un amour passionnel pour ce précieux patrimoine (07/2008). Les travaux de restauration à Bois l’Abbé, toujours en cours, sont de ceux qu’il convient de citer en exemple. Par ailleurs, l’amateur souhaitant voir un fort éclairé comme à l’époque, est invité à se rendre au fort chaque 14 juillet. Nul n’a jamais regretté le déplacement. Lire aussi l'articulet sur le fort d'Uxegney.

Verschanztes Lager von Épinal, nordwestlich der Stadt, 1884–1885. 384 m ü. M. Genannt Fort Poniatowski. Kleines trapezförmiges Fort mit einem von zwei Flügeln (Vorsprünge I und III) und einer doppelten Kaponniere (Vorsprung II) verteidigten Umfang. Der Eingang öffnet sich ungefähr im ersten Drittel der Länge des Schluchtgrabens. Der Zugangsweg zur Kontekarpe verläuft durch einen Graben. Die Tore, die die Kontekarpe auf Höhe der drei Kaponniere abschließen, sind vorhanden. Sieben Kasematten, darunter die Offiziersunterkünfte und Latrinen, öffnen sich rechts vom Eingang zur Schlucht. Dem Eingangsportal ist eine darunter liegende Klappbrücke mit unterstützter Bewegung vorgelagert, deren Steuerhebel sich im Wachhaus links befand. Dieses Brückenmodell mit Detailabweichungen ist hauptsächlich auf den Plätzen von Albertville und Nizza zu finden. Links vom betreffenden Wachhaus folgen vier weitere Räume aufeinander bis zur zinnenbewehrten Steilwandgalerie, die zum Flügel des Frontbogens I führt. Der Vorbau erstreckt sich über den hinteren Verkehrskorridor all dieser Räume hinaus und lässt links die Artillerieräume, einschließlich des Pulvermagazins (30 Tonnen), liegen. Durch diesen Vorbau gelangt man in den zentralen Innenhof. Links sind die vier Joche der Truppenunterkünfte auf einer Ebene aufgereiht, die sich nach einem Zwischenraum rechts fortsetzt, wo vier weitere Kasematten, einschließlich der Umschlagsanlage, aufeinander folgen. Im Zwischenraum grenzen an den Zugangsschacht auf derselben Ebene zur Doppelkaponniere Räume und Lager, darunter Räume wie der Brunnen und Waschbecken. Ungewöhnlich für ein Fort dieser Zeit war es vor der Torpedogranatenkrise, dass man jeden Raum von einem anderen aus erreichen konnte und dabei geschützt blieb. Von den Latrinen rechts neben den Offizierskasernen konnte man den Flügel des Frontvorsprungs III erreichen, ohne das Freie zu betreten. Nur die einzige Schutztraverse, die an die Front III-IV angrenzt, widerspricht dieser Beobachtung. Dies ist bei weitem nicht die einzige Besonderheit dieses nur von geringer Größe geprägten Forts. Das Bruchsteinmauerwerk ist von erstaunlicher Qualität und Vielfalt. Die beiden Brotbacköfen vom Modell Lamoureux sind voll funktionsfähig. Über dem Trinkwasserbrunnen befindet sich noch seine Pumpe, und in seinem Raum befindet sich noch eine Metallzisterne. Die Kaponnieren sind die einzigen bekannten Exemplare, die Mle 1900-Maschinengewehrhalterungen und die dazugehörigen Rollläden aufweisen. Die beiden Treppenhäuser (die an die des Forts Grande Haye erinnern) zum Kavalier sind grandios und von einer für ein so kleines Fort unerwarteten Größe. Der nahe gelegene Korridor weist ein prächtiges Gewölbe mit mehreren Vorsprüngen auf. Die Eingangsschleuse zum Pulvermagazin ist sehr ungewöhnlich. Die Wand der Eingangstür und die gegenüberliegende Wand des Lampenschachts klaffen im oberen Bereich. Diese Öffnungen führen zum großen Oberlicht, das diese Schleuse überdeckt. Anstatt, wie in den Anweisungen von 1874 vorgesehen, eine Treppe von der Schleuse zum Fuß dieses Oberlichts zu errichten, zog man es vor, die Wandstärke der Eingangstür abzuschrägen und diese schräge Ebene mit Sprossen zu versehen. Uns ist kein anderes ähnliches Beispiel bekannt, und es erforderte großes Geschick der Maurer, diese Bögen und geraden Linien zu schaffen. Der Zugang zu den belüfteten Hohlräumen dieses Magazins erfolgt vom Lampenraum aus über einen mit Sprossen versehenen Schacht. Das Fort hat die meisten seiner Türrahmen erhalten, darunter fast alle Türen mit Markierungen, die auf den Zweck der Räumlichkeiten hinweisen. Die Oberlichter der Oberlichter wurden restauriert und haben ihr Glas zurückerhalten. Mehrere Panzer für Flugabwehrkanonen schmücken die Oberseiten. Im Hof stehen noch immer Goux-Kioske. Diese Liste der Besonderheiten ist nicht vollständig. Bis 1995 dümpelte Bois l’Abbé unter einer Vegetationskuppel, von allen vergessen. Von allen? Nein, denn die Leute von ARFUPE haben es geschafft, es unter ihre Fittiche zu nehmen, und genau wie sie Uxegney wiederbelebt haben, haben sie hier ein wahres Wunder vollbracht, mit der gleichen Liebe zum Detail, die eine leidenschaftliche Liebe zu diesem wertvollen Erbe ausstrahlt (07/2008). Die noch laufenden Restaurierungsarbeiten am Bois l’Abbé sind als Beispiel zu nennen. Darüber hinaus sind Enthusiasten, die ein Fort so beleuchtet sehen möchten, wie es in der Vergangenheit war, jedes Jahr am 14. Juli zu einem Besuch eingeladen. Niemand hat den Ausflug je bereut. Lesen Sie auch den Artikel über das Fort in Uxegney.

Verschansd kamp van Épinal, ten noordwesten van de stad, 1884-1885. 384 m hoogte. Fort Poniatowski genoemd. Klein trapeziumvormig fort met een omtrek die wordt verdedigd door twee vleugels (salienten I en III) en een dubbele caponnière (salient II). De ingang opent ongeveer op het eerste derde deel van de lengte van de kloofgracht. De toegangsweg naar de contrescarp bevindt zich in een loopgraaf. De poorten die de contrescarp ter hoogte van de drie caponnières afdekken, zijn aanwezig. Zeven kazematten, waaronder de officiersverblijven, plus de latrines, geven rechts van de ingang toegang tot de kloof. Het ingangsportiek wordt voorafgegaan door een basculebrug met een hulpmechanisme, waarvan de bedieningshendel zich in het wachthuisje links bevond. Met variaties in detail is dit brugmodel voornamelijk te vinden op de pleinen van Albertville en Nice. Links van het betreffende wachthuis volgen vier andere kamers elkaar op tot aan de gekanteelde galerij die naar de vleugel van saillant I leidt. De galerij strekt zich uit voorbij de achterste circulatiegang van al deze kamers, terwijl aan de linkerkant de artilleriekamers, inclusief het kruitmagazijn (30 ton), overblijven. Eenmaal door deze galerij komt men uit op de centrale binnenplaats. Aan de linkerkant zijn de vier traveeën op één niveau van de troepenkazerne uitgelijnd, die na een onderbreking aan de rechterkant doorloopt waar vier andere kazematten, waaronder de bedieningsruimte, elkaar opvolgen. In de onderbreking grenst de toegangsschacht op hetzelfde niveau naar de dubbele caponnière aan kamers en proviand, waaronder de waterput en de wasbakken. Ongebruikelijk voor een fort uit die tijd, vóór de crisis met torpedogranaten, was het mogelijk om elke kamer vanuit een andere kamer te bereiken terwijl men beschut bleef. Zo was het mogelijk om vanuit de latrines rechts van de officierskazerne de vleugel van saillant III te bereiken zonder de open lucht in te hoeven. Alleen de enkele oversteekplaats met een schuilplaats aan de fronten III-IV spreekt deze observatie tegen. Dit is niet het enige bijzondere aan dit fort, verre van dat, dat slechts klein is. Het puinmetselwerk is van verbluffende kwaliteit en verscheidenheid. De twee broodovens, model Lamoureux, zijn volledig operationeel. De drinkwaterput heeft nog steeds zijn pomp erboven en in de ruimte bevindt zich nog steeds een metalen waterreservoir. De caponnières zijn de enige waarvan bekend is dat ze machinegeweersteunen van het type Mle 1900 en de bijbehorende luiken vertonen. Om de cavalier te bereiken, zijn de twee trappenhuizen (die doen denken aan die van het fort Grande Haye) grandioos en van een onverwachte omvang voor zo'n klein fort. Vlakbij vertoont de gang een prachtig gewelf met diverse uitsteeksels. De ingangssluis naar het kruitmagazijn is zeer ongebruikelijk. De wand van de toegangsdeur en de tegenoverliggende wand van het lampenkanteel gapen aan de bovenkant. Deze openingen staan in verbinding met het grote dakraam dat deze luchtsluis bedekt. In plaats van, zoals de instructies uit 1874 voorschreven, een trap van de luchtsluis naar de voet van dit dakraam, werd er de voorkeur aan gegeven de wand van de toegangsdeur af te schuinen en dit schuine vlak van sporten te voorzien. We kennen geen ander soortgelijk voorbeeld en het vergde veel vaardigheid van de metselaars om deze bogen en rechte lijnen te realiseren. De geventileerde ruimtes van dit magazijn zijn toegankelijk vanuit de lampenkamer, via een schacht met sporten. Het fort heeft de meeste deurkozijnen behouden, inclusief bijna alle deuren met markeringen die de functie van het gebouw aangeven. De dakramen van de dakramen zijn gerestaureerd en hebben hun glas teruggekregen. Verschillende tanks voor luchtafweergeschut sieren de bovenkanten. De kiosken van Goux staan nog steeds op de binnenplaats. Deze lijst met bijzonderheden is niet volledig. Tot 1995 kwijnde Bois l’Abbé weg onder een koepel van vegetatie, door iedereen vergeten. Door iedereen? Nee, want de inwoners van ARFUPE slaagden erin het onder hun hoede te nemen en, net zoals ze Uxegney nieuw leven inbliezen, verrichtten ze hier een waar wonder met dezelfde aandacht voor detail die een gepassioneerde liefde voor dit kostbare erfgoed uitstraalt (07/2008). De restauratiewerkzaamheden aan Bois l’Abbé, die nog steeds gaande zijn, zijn er een die als voorbeeld genoemd moet worden. Bovendien worden liefhebbers die een fort willen zien dat net als vroeger verlicht is, elk jaar op 14 juli uitgenodigd om het fort te bezoeken. Niemand heeft ooit spijt gehad van de reis. Lees ook het artikel over het fort in Uxegney.

Entrenched camp of Épinal, northwest of the town, 1884-1885. 384 m alt. Called fort Poniatowski. Small trapezoidal fort with a perimeter defended by two wings (salients I and III) and a double caponier (salient II). The entrance opens approximately at the first third of the length of the gorge ditch. The access route to the counterscarp is in a trench. The gates capping the counterscarp at the level of the three caponiers are present. Seven casemates, including the officers' quarters, plus the latrines, open onto the gorge to the right of the entrance. The entrance porch is preceded by a bascule bridge below with assisted movement, the control lever of which was located in the guardhouse on the left. With variations in detail, this bridge model is mainly found in the squares of Albertville and Nice. To the left of the guardhouse in question, four other rooms follow one another up to the crenellated escarpment gallery leading to the wing of salient I. The porch extends beyond the rear circulation corridor of all these rooms while leaving on its left the artillery rooms, including the powder magazine (30 tons). Once through this porch, one emerges into the central courtyard. On the left are aligned the four bays on a single level of the troop barracks, which continues after a break on the right where four other casemates, including the handling, follow one another. In the break, the access shaft on the same level to the double caponier is adjoined by rooms and stores, rooms among which are the well and washbasins. Unusually for a fort of this period, before the torpedo shell crisis, it was possible to reach any room from another while remaining sheltered. Thus, from the latrines to the right of the officers' barracks, it was possible to reach the wing of salient III without venturing into the open air. Only the single shelter traverse backing onto front III-IV contravenes this observation. This is not the only singularity, far from it, of this fort, which is small only in size. The rubble masonry is of astonishing quality and variety. The two bread ovens, of the Lamoureux model, are fully operational. The drinking water well still has its pump above it, and its room still houses a metal cistern. The caponiers are the only ones known to show Mle 1900 machine gun mounts and the corresponding shutters. To access the cavalier, the two stairwells (which are reminiscent of those of the fort of Grande Haye) are grandiose and of an unexpected size in such a small fort. Nearby, the corridor exhibits a superb vault with several projections. The entrance airlock to the powder magazine is very unusual. The wall of the entrance door and the opposite wall of the lamp crenel are gaping in their upper part. These openings communicate with the large skylight covering this airlock. Instead of having, as the 1874 instructions provided, a staircase from the airlock to the foot of this skylight, it was preferred to chamfer the thickness of the wall of the entrance door and provide this oblique plane with rungs. We do not know of any other similar example and it took a lot of skill on the part of the masons to manage these arches and straight lines. Access to the ventilated voids of this magazine is from the lamp room, via a shaft equipped with rungs. The fort has retained most of its door frames, including almost all of its doors with markings indicating the purpose of the premises. The skylights of the skylights have been restored and have regained their glass. Several tanks for anti-aircraft guns adorn the tops. Goux kiosks still stand in the courtyard. This list of specific features is not exhaustive. Until 1995, Bois l’Abbé languished under a dome of vegetation, forgotten by everyone. By everyone? No, because the people of ARFUPE managed to take it under their wing and, just as they resurrected Uxegney, they accomplished a true miracle here with the same attention to detail that exudes a passionate love for this precious heritage (07/2008). The restoration work at Bois l’Abbé, still in progress, is one that should be cited as an example. Furthermore, enthusiasts wishing to see a fort lit up as it was in the past are invited to visit the fort every July 14th. No one has ever regretted the trip. Also read the article on the fort at Uxegney.

Opevněný tábor Épinal, severozápadně od města, 1884-1885. 384 m n. m. Nazývaný pevnost Poniatowski. Malá lichoběžníková pevnost s obvodem bráněným dvěma křídly (výběžky I a III) a dvojitou kaponiérou (výběžek II). Vchod se otevírá přibližně v první třetině délky příkopu rokle. Přístupová cesta k protiskluzu je v zákopu. Jsou zde brány lemující protiskluzu na úrovni tří kaponiér. Sedm kasemat, včetně důstojnických ubikací a latrín, se otevírá do rokle napravo od vchodu. Vstupní verandě předchází zvedací most dole s asistovaným pohybem, jehož ovládací páka se nacházela ve strážnici vlevo. S obměnami v detailech se tento model mostu nachází hlavně na náměstích v Albertville a Nice. Nalevo od zmíněné strážnice navazují na sebe další čtyři místnosti až k cimbuří srázové galerii vedoucí do křídla výběžku I. Veranda se rozprostírá za zadní cirkulační chodbou všech těchto místností a ponechává po své levici dělostřelecké místnosti, včetně zásobníku prachu (30 tun). Po průchodu touto verandou se dostanete na centrální nádvoří. Nalevo se nacházejí čtyři zátoky na jedné úrovni kasáren pro vojáky, které pokračují po přerušení vpravo, kde na sebe navazují další čtyři kasematy, včetně manipulačního. V přerušení se na přístupovou šachtu na stejné úrovni k dvojitému kaponiéru napojují místnosti a sklady, mezi nimiž se nachází studna a umyvadla. Neobvykle pro pevnost z tohoto období, před krizí s torpédy, bylo možné se dostat do jakékoli místnosti z jiné a zároveň zůstat chráněný. Z latrín napravo od důstojnických kasáren se tedy dalo dostat do křídla výběžku III, aniž by se bylo nutné odvážit do volného prostoru. Pouze jediný přístřešek směřující zpět na frontu III-IV toto pozorování vyvrací. To není zdaleka jediná zvláštnost této pevnosti, která je malá pouze svou velikostí. Sutinové zdivo je ohromující kvality a rozmanitosti. Dvě chlebové pece modelu Lamoureux jsou plně funkční. Studna s pitnou vodou má stále nad sebou čerpadlo a v její místnosti se stále nachází kovová cisterna. Kaponiry jsou jediné, o kterých je známo, že mají lafety kulometů Mle 1900 a odpovídající okenice. Pro přístup k cavalieru vedou dvě schodiště (která připomínají schodiště z pevnosti Grande Haye), která jsou honosná a v tak malé pevnosti nečekaně velká. Nedaleko se nachází chodba s nádhernou klenbou s několika výčnělky. Vstupní přechodová komora do prachárny je velmi neobvyklá. Stěna vstupních dveří a protější stěna sbíječky lampy zejí v horní části. Tyto otvory jsou propojeny s velkým střešním oknem, které tuto přechodovou komoru zakrývá. Místo toho, aby, jak uváděly pokyny z roku 1874, vedlo schodiště z přechodové komory k patě tohoto střešního okna, bylo upřednostněno zkosení tloušťky stěny vstupních dveří a opatření této šikmé roviny příčlemi. Neznáme žádný jiný podobný příklad a zvládnutí těchto oblouků a přímých linií vyžadovalo od zedníků mnoho dovedností. Přístup do větraných dutin tohoto skladu je z lampovny šachtou vybavenou příčlemi. Pevnost si zachovala většinu zárubní, včetně téměř všech dveří s označením označujícím účel prostor. Světlíky světlíků byly restaurovány a znovu získaly své sklo. Vršky zdobí několik nádrží pro protiletadlové kanóny. Na nádvoří stále stojí stánky Goux. Tento seznam specifických rysů není vyčerpávající. Do roku 1995 Bois l'Abbé chřadl pod kupolí vegetace, všemi zapomenut. Všemi? Ne, protože obyvatelé ARFUPE si ji dokázali vzít pod svá křídla a stejně jako vzkřísili Uxegney, dokázali zde skutečný zázrak se stejnou pozorností k detailu, která vyzařuje vášnivou lásku k tomuto vzácnému dědictví (07/2008). Jako příklad by se měly uvést restaurátorské práce v Bois l’Abbé, které stále probíhají. Nadšenci, kteří si přejí vidět pevnost osvětlenou tak, jak vypadala v minulosti, jsou navíc zváni k návštěvě pevnosti každý rok 14. července. Nikdo této cesty nikdy nelitoval. Přečtěte si také článek o pevnosti na Uxegney.