Le temps a manqué aux auteurs pour inventorier les observatoires cuirassés et les guérites observatoires. Les amateurs savent cependant que là où les tourelles subsistent, il en est de même pour les observatoires cuirassés. Au fort du Tillot à Toul et au fort Saint-Michel à Ouessant, les observatoires demeurent alors que les tourelles ont disparu; en revanche, les auteurs ne se rappellent pas d'avoir rencontré le cas inverse.
Il y en eut trois modèles: un premier modèle (1893) dont il subsiste un seul exemplaire (+ 2 décalottés) au fort de Manonviller, un second, mIe 1894, dont le diamètre intérieur est de 80 cm et un dernier, plus large de 20 cm, apparu dès 1912. Ces observatoires avaient une épaisseur de 250 mm pour la toiture et 200 mm à hauteur des créneaux et coûtaient 7000 F sans les substructions. En tout, il y en eut plus de 160 d'installés, tous types confondus. Leur poids était de l'ordre de 7500 kg. Ces équipements étaient affectés soit au commandement soit observaient au bénéfice d'une tourelle. Notons ici que la tourelle 75 de l'ouvrage de Froideterre à Verdun semble être la seule à ne pas disposer de son propre observatoire.
Les guérites quant à elles ont souvent été découpées au chalumeau ou arrachées du béton. Vu leur faible encombrement, leur légèreté et la facilité, découlant de ces deux facteurs, qu'il y avait à les ferrailler, elles ont plus souffert des récupérateurs que d'autres cuirassements plus lourds. A l'ouvrage du Chana, tourelle et observatoire subsistent, tandis que 3 des 4 guérites ont disparu; au fort du Chanot, une des deux demeure.
Très souvent, lorsque la guérite est en place, c'est sa porte qui a été emportée; quant aux balancelles, mieux vaut se rendre au fort d'Uxegney directement plutôt que de se lancer dans une recherche s'apparentant à la quête du Graal. Ces guérites étaient soit entourées d'une collerette de 80 cm de béton avec un accès direct par une petite porte à l'arrière (type 1 : Dugny, Landrecourt, Sartelles, Haudainville, Rozellier, Gye, Bas du Chêne, Chanot, Villey-le-Sec, Lucey, Mont-Vaudois, Barbonnet…); soit inclues dans un bloc bétonné communiquant avec une galerie sous-jacente et accessibles par un étroit boyau arrivant par dessous (type 2 : Leveau, Tillot, Vieux-Canton, Uxegney, …) Selon le fabricant, la calotte sera plus ou moins bombée et le col droit ou prolongé vers l'arrière. Ces guérites ont été présentées par la section technique du génie le 15 juin 1905. Elles avaient une épaisseur de 50 mm. Le lieutenant-colonel Truttmann indique qu'il faut au moins doubler le chiffre de 64 exemplaires installés en 1914 cité par le lieutenant-colonel Montigny. 135 exemplaires auraient été commandés.
D'autres cuirassements, plus rares ou uniques ne sont pas illustrés. Ce sont les tourelles de projecteur (1 seule sur les 5 installées demeure visible au fort de Frouard ; les autres étant jadis à Arches, Pont-Saint-Vincent et 2 à Manonviller), les tourelles 155 c (toutes disparues - 1 au plateau de Lucey, 2 à Longchamp et 2 prêtes à être montées à Villey-le-Sec), la tourelle Saint-Chamond du fort Saint-Michel à Toul (détruite), la tourelle à système d'éclipse hydraulique du lieutenant-colonel Bussière placée en annexe du fort de Souville (en place), l'observatoire démontable du poste de Belle Épine à Verdun (en place), l'observatoire blindé des glacis du fort de Bruley (en place), l'observatoire/phare à éclipse du lieutenant-colonel Bussière installé au fort Saint-Michel à Toul (détruit), l'observatoire à visière métallique du fort Jouy-sous-les-Côtes (en place sans sa couverture, mais qui n'est pas un cuirassement au sens propre du terme) et enfin les productions du commandant Pamart qui, elles, ne furent installées que pendant le premier conflit mondial, donc sortant du cadre de cet index tout comme des originalités telle cette carcasse de char FT-17 du massif du fort de Cerfontaine ou encore l'observatoire OD85 du fort de Leveau, installés seulement en 1937. La prochaine édition tentera de pallier à ces manquements.
Den Autoren fehlte die Zeit, um eine Bestandsaufnahme der gepanzerten Observatorien und der Beobachtungshäuschen zu machen. Enthusiasten wissen jedoch, dass dort, wo die Türme noch vorhanden sind, auch die gepanzerten Observatorien existieren. Im Fort Tillot in Toul und im Fort Saint-Michel in Ouessant sind die Observatorien noch vorhanden, während die Türme verschwunden sind; die Autoren können sich jedoch nicht erinnern, jemals auf den umgekehrten Fall gestoßen zu sein.
Es gab drei Modelle: ein erstes Modell (1893), von dem nur noch ein Exemplar übrig ist (+ 2 freigelegt) im Fort von Manonviller, ein zweites aus dem Jahr 1894 mit einem Innendurchmesser von 80 cm und ein letztes, 20 cm breiteres, erschien ab 1912. Diese Observatorien hatten eine Dicke von 250 mm für das Dach und 200 mm auf der Höhe der Zinnen und kosteten ohne Unterkonstruktion 7000 F. Insgesamt waren mehr als 160 Stück aller Typen installiert. Ihr Gewicht betrug rund 7500 kg. Diese Ausrüstung wurde entweder dem Kommando zugeteilt oder diente der Beobachtung mithilfe eines Geschützturms. An dieser Stelle sei darauf hingewiesen, dass Geschützturm 75 des Forts Froideterre in Verdun der einzige zu sein scheint, der kein eigenes Observatorium hatte.
Die Wachhäuschen wurden oft mit einem Schweißbrenner herausgeschnitten oder aus dem Beton gerissen. Aufgrund ihrer geringen Größe, ihres geringen Gewichts und der daraus resultierenden einfachen Verschrottung wurden sie von Bergungsunternehmen stärker beschädigt als andere schwerere Panzerplatten. Im Fort Chana sind der Geschützturm und das Observatorium noch vorhanden, während 3 der 4 Wachhäuschen verschwunden sind; im Fort Chanot ist eines der beiden erhalten.
Sehr oft ist es so, dass, wenn das Wachhäuschen an seinem Platz steht, nur die Tür entfernt wurde. Was die Schaukeln betrifft, ist es besser, direkt zum Fort von Uxegney zu gehen, als sich auf eine Suche zu begeben, die der Suche nach dem Heiligen Gral ähnelt. Diese Wachhäuschen waren entweder von einem 80 cm hohen Betonring umgeben und hatten einen direkten Zugang durch eine kleine Tür an der Rückseite (Typ 1: Dugny, Landrecourt, Sartelles, Haudainville, Rozellier, Gye, Bas du Chêne, Chanot, Villey-le-Sec, Lucey, Mont-Vaudois, Barbonnet…); oder in einen Betonblock eingebaut, der mit einem darunterliegenden Gang verbunden und durch einen schmalen Gang von unten zugänglich ist (Typ 2: Leveau, Tillot, Vieux-Canton, Uxegney, …). Je nach Hersteller ist die Krone mehr oder weniger gewölbt und der Hals gerade oder nach hinten verlängert. Diese Wachhäuschen wurden am 15. Juni 1905 von der technischen Abteilung der Ingenieure vorgestellt. Sie waren 50 mm dick. Oberstleutnant Truttmann gibt an, dass die von Oberstleutnant Montigny genannte Zahl von 64 im Jahr 1914 installierten Exemplaren mindestens verdoppelt werden muss. Berichten zufolge wurden 135 Exemplare bestellt.
Andere, seltenere oder einzigartige Rüstungen sind nicht abgebildet. Dies sind die Scheinwerfertürme (nur einer der fünf installierten ist noch im Fort von Frouard sichtbar; die anderen befanden sich früher in Arches, Pont-Saint-Vincent und 2 in Manonviller), die Türme aus dem Jahr 155 (alle verschwunden - einer auf dem Plateau von Lucey, 2 in Longchamp und 2 bereit zur Montage in Villey-le-Sec), der Saint-Chamond-Turm des Forts Saint-Michel in Toul (zerstört), das System Turm der hydraulischen Sonnenfinsternis von Oberstleutnant Bussière im Anbau des Forts Souville (an Ort und Stelle), das zerlegbare Observatorium des Postens Belle Épine in Verdun (an Ort und Stelle), das gepanzerte Observatorium des Glacis des Forts Bruley (an Ort und Stelle), das Observatorium/Sonnenfinsternis-Leuchtturm von Oberstleutnant Bussière im Fort Saint-Michel in Toul (zerstört), das Observatorium mit Metallvisier des Forts Jouy-sous-les-Côtes (an Ort und Stelle ohne seine Abdeckung, aber das ist keine Panzerung im eigentlichen Sinne des Wortes Begriff) und schließlich die Produktionen von Kommandant Pamart, die selbst erst während des ersten weltweiten Konflikts installiert wurden und daher nicht in den Rahmen dieses Index fallen, ebenso wie Originalmerkmale wie das Panzergerippe FT-17 aus dem Massiv des Forts von Cerfontaine oder das Observatorium OD85 des Forts von Leveau, das erst 1937 installiert wurde. Die nächste Ausgabe wird versuchen, diese Mängel zu beheben.
De auteurs hadden niet genoeg tijd om de gepantserde observatoria en de observatieposten te inventariseren. Fans weten echter dat waar de torens nog staan, ook de gepantserde observatoria blijven staan. In Fort Tillot in Toul en Fort Saint-Michel in Ouessant zijn de observatoria nog steeds aanwezig, terwijl de torens verdwenen zijn; de auteurs herinneren zich echter niet het omgekeerde geval te zijn tegengekomen.
Er waren drie modellen: een eerste model (1893) waarvan er slechts één exemplaar bewaard is gebleven (+ 2 onbedekt) in het fort Manonviller, een tweede uit 1894 met een binnendiameter van 80 cm en een laatste, 20 cm breder, verscheen in 1912. Deze observatoria hadden een dakdikte van 250 mm en een dikte van 200 mm ter hoogte van de kantelen en kostten 7000 F zonder de onderbouw. In totaal waren er meer dan 160 geïnstalleerd, alle typen bij elkaar. Hun gewicht was ongeveer 7500 kg. Deze uitrusting werd toegewezen aan het commando of werd geobserveerd met behulp van een geschutskoepel. Opgemerkt moet worden dat geschutskoepel 75 van het fort Froideterre bij Verdun de enige lijkt te zijn zonder eigen observatorium.
De wachthuisjes werden vaak met een brander uitgesneden of uit het beton gescheurd. Gezien hun kleine formaat, hun lichte gewicht en het gemak waarmee ze, dankzij deze twee factoren, konden worden gesloopt, hadden ze meer te lijden van bergers dan andere, zwaardere pantserplaten. In het fort Chana zijn de geschutskoepel en het observatorium bewaard gebleven, terwijl 3 van de 4 wachthuisjes verdwenen zijn; in het fort Chanot is nog één van de twee overgebleven.
Heel vaak is, als de schildwachthuisje er nog staat, de deur ervan weggehaald; wat de schommels betreft, is het beter om direct naar het fort Uxegney te gaan in plaats van op zoek te gaan naar de Heilige Graal. Deze wachthuisjes waren omgeven door een betonnen kraag van 80 cm met directe toegang via een kleine deur aan de achterkant (type 1: Dugny, Landrecourt, Sartelles, Haudainville, Rozellier, Gye, Bas du Chêne, Chanot, Villey-le-Sec, Lucey, Mont-Vaudois, Barbonnet…); of opgenomen in een betonnen blok dat in verbinding staat met een onderliggende galerij en toegankelijk is via een smalle doorgang van onderaf (type 2: Leveau, Tillot, Vieux-Canton, Uxegney, …). Afhankelijk van de fabrikant is de kroon min of meer gewelfd en de hals recht of naar achteren doorgetrokken. Deze wachthuisjes werden op 15 juni 1905 door de technische afdeling van de ingenieurs gepresenteerd. Ze waren 50 mm dik. Luitenant-kolonel Truttmann geeft aan dat het aantal van 64 exemplaren, zoals genoemd door luitenant-kolonel Montigny, dat in 1914 werd geïnstalleerd, minstens verdubbeld moet worden. Er zouden 135 exemplaren zijn besteld.
Andere, zeldzamere of unieke harnassen zijn niet afgebeeld. Dit zijn de zoeklichttorentjes (slechts 1 van de 5 geïnstalleerde torentjes is nog zichtbaar bij het fort Frouard; de anderen stonden vroeger bij Arches, Pont-Saint-Vincent en 2 bij Manonviller), de torentjes uit 155e eeuw (allemaal verdwenen - 1 bij het plateau van Lucey, 2 bij Longchamp en 2 klaar om te worden gemonteerd bij Villey-le-Sec), het torentje van Saint-Chamond van het fort Saint-Michel bij Toul (verwoest), het hydraulische eclipssysteem van luitenant-kolonel Bussière geplaatst in annex van het fort van Souville (op zijn plaats), het demonteerbare observatorium van de post van Belle Épine in Verdun (op zijn plaats), het gepantserde observatorium van het glacis van het fort van Bruley (op zijn plaats), het observatorium/eclipsvuurtoren van luitenant-kolonel Bussière geïnstalleerd in het fort Saint-Michel in Toul (verwoest), het observatorium met metalen vizier van het fort Jouy-sous-les-Côtes (op zijn plaats zonder zijn afdekking, maar wat geen pantser is in de ware zin van het woord) en ten slotte de producties van Commandant Pamart, die zelf pas tijdens het eerste wereldwijde conflict werden geïnstalleerd en daarom buiten het bereik van deze index vallen, evenals originele elementen zoals het karkas van de FT-17-tank uit het massief van het fort van Cerfontaine of het OD85-observatorium van het fort van Leveau, dat pas in 1937 werd geïnstalleerd. In de volgende editie zal worden geprobeerd deze tekortkomingen aan te pakken.
The authors did not have enough time to inventory the armored observatories and the observation sentry boxes. However, enthusiasts know that where the turrets remain, so do the armored observatories. At Fort Tillot in Toul and Fort Saint-Michel in Ouessant, the observatories remain, while the turrets have disappeared; on the other hand, the authors do not recall having encountered the opposite case.
There were three models: a first model (1893) of which only one example remains (+ 2 uncovered) at the fort of Manonviller, a second, from 1894, whose internal diameter is 80 cm and a last one, wider by 20 cm, appeared from 1912. These observatories had a thickness of 250 mm for the roof and 200 mm at the height of the battlements and cost 7000 F without the substructures. In all, there were more than 160 installed, all types combined. Their weight was around 7500 kg. These equipment were assigned either to the command or observed with the benefit of a turret. Let us note here that turret 75 of the Froideterre fort at Verdun seems to be the only one not to have its own observatory.
The sentry boxes were often cut with a blowtorch or torn from the concrete. Given their small size, their lightness and the ease, resulting from these two factors, of scrapping them, they suffered more from salvagers than other heavier armor plates. At the Chana fort, the turret and observatory remain, while 3 of the 4 sentry boxes have disappeared; at the Chanot fort, one of the two remains.
Very often, when the sentry box is in place, it is its door that has been taken away; As for the swings, it's better to go to the fort of Uxegney directly rather than embarking on a search akin to the quest for the Holy Grail. These sentry boxes were either surrounded by an 80 cm concrete collar with direct access through a small door at the rear (type 1: Dugny, Landrecourt, Sartelles, Haudainville, Rozellier, Gye, Bas du Chêne, Chanot, Villey-le-Sec, Lucey, Mont-Vaudois, Barbonnet…); or included in a concrete block communicating with an underlying gallery and accessible by a narrow passage arriving from below (type 2: Leveau, Tillot, Vieux-Canton, Uxegney, …) Depending on the manufacturer, the crown will be more or less domed and the neck straight or extended towards the rear. These sentry boxes were presented by the technical section of the engineers on June 15, 1905. They were 50 mm thick. Lieutenant-Colonel Truttmann indicates that the figure of 64 examples installed in 1914 cited by Lieutenant-Colonel Montigny must be at least doubled. 135 copies were reportedly ordered.
Other, rarer or unique armor is not illustrated. These are the searchlight turrets (only 1 of the 5 installed remains visible at the fort of Frouard; the others were formerly at Arches, Pont-Saint-Vincent and 2 at Manonviller), the 155 c turrets (all disappeared - 1 at the plateau of Lucey, 2 at Longchamp and 2 ready to be mounted at Villey-le-Sec), the Saint-Chamond turret of the fort Saint-Michel at Toul (destroyed), the system turret of hydraulic eclipse of Lieutenant-Colonel Bussière placed in annex of the fort of Souville (in place), the demountable observatory of the post of Belle Épine at Verdun (in place), the armored observatory of the glacis of the fort of Bruley (in place), the observatory/eclipse lighthouse of Lieutenant-Colonel Bussière installed at the fort Saint-Michel at Toul (destroyed), the observatory with metal visor of the fort Jouy-sous-les-Côtes (in place without its cover, but which is not armor in the true sense of the term) and finally the productions of Commandant Pamart which, themselves, were only installed during the first conflict worldwide, therefore falling outside the scope of this index, as do original features such as the FT-17 tank carcass from the massif of the fort of Cerfontaine or the OD85 observatory of the fort of Leveau, installed only in 1937. The next edition will attempt to address these shortcomings.
Autoři neměli dostatek času na inventuru obrněných observatoří a pozorovacích strážních budek. Nadšenci však vědí, že kde zůstávají věže, tam zůstávají i obrněné observatoře. Ve Fort Tillot v Toulu a Fort Saint-Michel v Ouessantu observatoře zůstaly, zatímco věže zmizely; na druhou stranu si autoři nepamatují, že by se setkali s opačným případem.
Existovaly tři modely: první model (1893), z něhož se dochoval pouze jeden exemplář (+ 2 odkryté) v pevnosti Manonviller, druhý z roku 1894, jehož vnitřní průměr je 80 cm, a poslední, o 20 cm širší, se objevil od roku 1912. Tyto observatoře měly tloušťku 250 mm pro střechu a 200 mm ve výšce cimbuří a stály 7000 F bez spodních konstrukcí. Celkem jich bylo instalováno více než 160, všech typů dohromady. Jejich hmotnost se pohybovala kolem 7500 kg. Toto vybavení bylo přiděleno buď velení, nebo bylo pozorováno s využitím věže. Všimněme si zde, že věž 75 pevnosti Froideterre u Verdunu se zdá být jedinou, která neměla vlastní pozorovatelnu.
Strážní budky byly často vyřezávány hořákem nebo vytrhávány z betonu. Vzhledem k jejich malé velikosti, lehkosti a snadnému sešrotování, které bylo výsledkem těchto dvou faktorů, trpěly od těžkých pancéřových desek více než jiné těžší pancéřové pláty. V pevnosti Chana se věž a pozorovatelna zachovaly, zatímco 3 ze 4 strážních budek zmizely; v pevnosti Chanot se zachovala jedna ze dvou.
Velmi často, když je strážní budka na místě, jsou to její dveře, které jsou odstraněny; Co se týče houpaček, je lepší jít přímo do pevnosti Uxegney, než se pouštět do hledání podobného hledání Svatého grálu. Tyto strážní budky byly buď obklopeny 80 cm silným betonovým límcem s přímým přístupem malými dveřmi v zadní části (typ 1: Dugny, Landrecourt, Sartelles, Haudainville, Rozellier, Gye, Bas du Chêne, Chanot, Villey-le-Sec, Lucey, Mont-Vaudois, Barbonnet…); nebo zahrnuté v betonovém bloku propojeném s podkladovou galerií a přístupné úzkou chodbou přicházející zespodu (typ 2: Leveau, Tillot, Vieux-Canton, Uxegney, …). V závislosti na výrobci bude koruna víceméně klenutá a hrdlo rovné nebo prodloužené směrem dozadu. Tyto strážní budky byly předloženy technickou sekcí ženistů 15. června 1905. Měly tloušťku 50 mm. Podplukovník Truttmann uvádí, že počet 64 exemplářů instalovaných v roce 1914, který uvádí podplukovník Montigny, musí být alespoň zdvojnásoben. Údajně bylo objednáno 135 kopií.
Jiné, vzácnější nebo unikátní brnění není znázorněno. Jedná se o věže reflektorů (na pevnosti Frouard je viditelná pouze 1 z 5 instalovaných; ostatní byly dříve v Arches, Pont-Saint-Vincent a 2 v Manonviller), věže 155. století (všechny zmizely - 1 na plošině Lucey, 2 v Longchamp a 2 připravené k montáži ve Villey-le-Sec), věž Saint-Chamond pevnosti Saint-Michel v Toulu (zničena), systémová věž hydraulického zatmění podplukovníka Bussièra umístěná v přístavbě pevnost Souville (na místě), snímatelná pozorovatelna stanoviště Belle Épine u Verdunu (na místě), obrněná pozorovatelna na předhradí pevnosti Bruley (na místě), pozorovatelna/maják pro pozorování zatmění podplukovníka Bussièra instalovaná v pevnosti Saint-Michel v Toulu (zničena), pozorovatelna s kovovým hledím pevnosti Jouy-sous-les-Côtes (na místě bez krytu, ale který není pancéřováním v pravém slova smyslu) a konečně díla velitele Pamarta, která sama o sobě byla instalována pouze během prvního světového konfliktu, a proto nespadají do rozsahu tohoto rejstříku, stejně jako původní prvky, jako například Kostra tanku FT-17 z masivu pevnosti Cerfontaine nebo observatoř OD85 pevnosti Leveau, instalovaná až v roce 1937. Příští vydání se pokusí tyto nedostatky vyřešit.
Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Haudainville (fort d'), Souville (redoute puis fort de), Jouy-sous-les-Côtes (fort de), Cerfontaine (fort de), Dugny (fort de), Uxegney (fort d'), Leveau (fort de), Chanot (fort du), Barbonnet (fort du mont), Froideterre (ouvrage de), Rozellier (fort du), Landrecourt (fort de), Bruley (poste puis fort de), Bas-du-Chêne (ouvrage du), Belle Épine (poste de), Longchamp (fort de), Sartelles (poste puis fort des), Chana (poste puis ouvrage du), Arches (fort d')