Camp retranché de Verdun, sud-est de la ville, 1876-1879. 344 m/alt. Appelé fort Curély. Fort affectant la forme d’un pentagone irrégulier, ses fossés étaient défendus par deux ailerons aux saillants pairs et une caponnière double au saillant III. Nous n’avons pas d’informations sur la disposition de sa gorge avant sa refonte de 1900, refonte pendant laquelle une caserne bétonnée sera coulée de part et d’autre de l’entrée, en fond de fossé. L’entrée est demeurée telle qu’originellement, avec son pont à bascule en dessous. Devant les grilles dans le porche, sur un ressaut de la voûte, était peinte avec force fioritures polychromes (drapeaux, lauriers,…) la devise locale "S’ensevelir sous les ruines du fort plutôt que de se rendre", devise aujourd’hui bien effacée. Cette entrée était précédée d’un corps de garde sur la contrescarpe. Le tunnel d’entrée débouchait dans la cour du casernement. Cette cour, relativement étroite, mettait face à face quatre chambrées sur un seul niveau et autant de magasins. La maçonnerie de moellons gélifs a été recouverte d’un enduit de ciment dont le morcellement ajoute à l’impression de délabrement. Visité en mars 2000, ce fort, propriété privée, était rempli de surplus militaires. Mètres cubes de graisse en tube pour chars cohabitaient avec d’autres mètres cubes de vêtements, de casques des années 1950’,… Ferrailles en tous genres, pneus, couvertures, caisses, bidons, plastiques, constituaient le nouveau mobilier. Quant au rangement…. Soit, le magasin à poudre était accolé à la droite du casernement. La rue du rempart, nettement transformée, comprend encore cinq de ses traverses-abris. L’aileron du saillant II a été conservé, mais la caponnière de tête et l’aileron du saillant III ont été remplacés par des coffres de contrescarpe. La défense de la gorge est, elle aussi confiée à un tel organe, inséré au saillant V, mais ce dernier n’a pas été relié par galerie souterraine. Il fallait donc en assurer l’occupation en s’y rendant par le fond du fossé, à découvert. Le fort est réputé avoir accueilli les deux premières casemates de Bourges. Celles-ci sont en effet prévues pour deux canons de 95 mm sur affût à crinoline. Nous n’avons pas eu accès à celle du saillant II, et celle du saillant V a ses sous-sols totalement remplis de pièces de bois. Le rez-de-chaussée est tapissé d’une solide couche de ce qu’a laissé un élevage de sangliers au système digestif particulièrement prolixe. Les saillants III et IV ont tous deux reçu un bloc pour une tourelle de mitrailleuses. Les cuirassements, tout comme leurs observatoires cuirassés sont en place et les tourelles ont conservé sous leurs voussoirs de très jolis panoramas de tir, peints en un vert plus foncé que celui communément utilisé ailleurs dans la place pour ce même exercice. S’il est malaisé de gagner la tourelle du saillant IV en raison de la présence d’un puits résultant des travaux 17, se rendre dans le bloc de l’autre tourelle n’est pas plus amusant car il faut marcher sur des milliers d’ampoules électriques à baïonnette, ampoules réparties jusqu’à plusieurs mètres en avant du bloc et accumulées sur une belle épaisseur dans tout le bloc. Au sein d’un fatras d’objets métalliques en tous genres entassés à la gauche du casernement, traînait un des ventilateurs de tourelle de mitrailleuses ayant conservé sa plaque de fabriquant : Ateliers AIR & Feu, à Argenteuil, n° 8358. Si le coffre simple du saillant IV est resté en état potable, le double est plein de bidons d’huiles moteur usagés dont certains se sont répandus sur le sol. Cela n’empêche nullement de constater que les emplacements des canons de 12 culasse ont été remplacés (sauf dans le coffre de gorge), probablement pendant la première guerre, par un socle parallélépipédique en béton, probable support de mitrailleuse voir de canon de 37 mm. Les traverses-abris en arrière des fronts III-IV et IV-V se sont vues accoler de part et d’autre des parapets d’infanterie. Le magasin à poudre a été compartimenté et recouvert de béton. Enfin, la caserne bétonnée aligne cinq locaux de taille moyenne, un couloir puis quatre grandes chambrées. Dans celles-ci plusieurs puits communiquent avec les quelques 1140 m de réseau de galeries 1917. Dans l’entrée de guerre, un insigne du Génie a été gravé dans un moellon. Il s’agit d’un travail particulièrement soigné. Ici et là dans le fort, des croquis muraux, certains en polychromie, des frises, indiquent une richesse et une variété rarement rencontrée dans un fort français de cette époque. Hélas, certains sont en grande partie détruits ou cachés par quelque entassement. Au rayon des spécificités, notons encore l’ajout de béton au devant de l’entrée du bloc de la tourelle du saillant III, un créneau pour tir au fusil avec tromblon à l’arrière du casernement, l’emplacement des poêles en cercles évasés au centre des chambrées de la caserne de guerre, … Paradoxalement, nous étions contents de ne pas trouver de tags. Le fort n’offre certes pas un beau visage, mais ses cuirassements sont là et il conserve de précieux intérêts, tels ces casemates de Bourges uniques. Il ne nous appartient pas de poser de jugement, nous nous contentons de faire un état des lieux. S’il est besoin de le répéter, ce fort est une propriété privée. Nous ne nous risquerons pas trop avant dans le détail de ses batteries annexes. Leur nombre a évolué au cours des années. Nous retiendrons que selon la désignation en cours en 1912, au moins trois (6-1, 6-5 et 6-6) de ses six batteries subsistent. 6-1 est très visible sur une ancienne vue aérienne ; bien que renseignée pour 4 canons de 95, elle montre une ligne de trois paires d’emplacements de pièce. Chaque paire a ses pas de tir séparés par des traverses pleines et des traverses creuses séparent les paires. Séparaient faut-il écrire car, sous toutes réserves, cette batterie semble avoir disparu. Elle se situait à une cinquantaine de mètres du saillant II du fort, vers l’ouvrage de Saint-Symphorien. Derrière elle, se trouve l’abri de combat SSH-1 (Saint-Symphorien – Haudainville). Nous ne connaissons pas les emplacements des 6-2, 6-3 et 6-4. La 6-5 se trouvait près du saillant V et aurait du recevoir 4 mortiers de 220 mm. La 6-6 enfin, n’est autre que la batterie de l’Ollier. En arrière du fort, on trouve un dépôt intermédiaire désigné par la lettre T, et qui présente des maçonneries de moellons, alors que l’intérieur des autres dépôts de la place est en briques. À la droite du fort, se trouve l’abri de combat HLF (Haudainville - La Falouse) qui a plusieurs particularités, dont celle d’avoir un lavabo encastré dans le mur.

Befestigtes Lager Verdun, südöstlich der Stadt, 1876–1879. 344 m ü. M. Genannt Fort Curély. Das Fort hatte die Form eines unregelmäßigen Fünfecks, seine Gräben wurden durch zwei Querruder an den geradzahligen Frontvorsprüngen und eine doppelte Kaponniere am Frontvorsprung III verteidigt. Wir haben keine Informationen über den Verlauf der Schlucht vor ihrer Neugestaltung im Jahr 1900, bei der auf beiden Seiten des Eingangs, am Grund des Grabens, eine Betonbaracke errichtet wurde. Der Eingang blieb in seinem ursprünglichen Zustand, mit der darunter liegenden Klappbrücke. Vor den Toren im Vorbau war auf einem Vorsprung des Gewölbes mit vielen vielfarbigen Schnörkeln (Fahnen, Lorbeeren usw.) das lokale Motto „Begrabe dich unter den Ruinen des Forts, anstatt dich zu ergeben“ aufgemalt, ein Motto, das heute weitgehend verwischt ist. Diesem Eingang ging auf der Kontereskarpe ein Wachhaus voraus. Der Eingangstunnel führte in den Kasernenhof. In diesem relativ schmalen Hof befanden sich vier Kasernen auf einer Ebene und ebenso viele Lagerräume einander gegenüber. Das frostempfindliche Bruchsteinmauerwerk war mit einer Zementschicht überzogen, deren Fragmentierung den Eindruck des Verfalls noch verstärkt. Bei einem Besuch im März 2000 war dieses Fort, ein Privatbesitz, voller militärischer Überschüsse. Kubikmeter röhrenförmiges Schmierfett für Panzer standen neben weiteren Kubikmetern Kleidung, Helmen aus den 1950er Jahren usw. Die neuen Möbel bestanden aus Metallschrott aller Art, Reifen, Decken, Kisten, Dosen und Kunststoffen. Was die Lagerung betrifft… Zugegeben, das Pulvermagazin befand sich rechts neben der Kaserne. Die stark umgebaute Wallstraße umfasst noch fünf ihrer Schutztraversen. Der Flügel des Frontbogens II ist erhalten geblieben, aber die Kopfkaponniere und der Flügel des Frontbogens III wurden durch Kontereskarpentruhen ersetzt. Die Verteidigung der Schlucht ist ebenfalls einem solchen Korps anvertraut, das in Frontbogen V eingefügt ist, aber dieser war nicht durch einen unterirdischen Gang verbunden. Daher war es notwendig, seine Besetzung sicherzustellen, indem man ihn vom Grund des Grabens aus im Freien betrat. Das Fort soll die ersten beiden Kasematten von Bourges beherbergt haben. Diese sind tatsächlich für zwei 95-mm-Kanonen auf Krinolinenlafetten ausgelegt. Wir hatten keinen Zugang zu der Kasematte im Frontbogen II, und die im Frontbogen V hat einen komplett mit Holzstücken gefüllten Keller. Das Erdgeschoss ist mit einer festen Schicht der Überreste einer Wildschweinfarm mit einem besonders produktiven Verdauungssystem ausgekleidet. Die Frontlinien III und IV haben beide einen Block für einen Maschinengewehrturm erhalten. Die Panzerung ist ebenso wie ihre gepanzerten Beobachtungsposten an Ort und Stelle, und die Türme haben unter ihren Keilsteinen, die in einem dunkleren Grün gestrichen sind als das, das üblicherweise anderswo an diesem Ort für diese Übung verwendet wird, sehr schöne Schießpanoramen behalten. Wenn es schon schwierig ist, den Turm der Frontlinie IV zu erreichen, weil dort ein Schacht aus Werk 17 vorhanden ist, ist es auch nicht gerade angenehm, zum Block des anderen Turms zu gelangen, weil man über Tausende von Glühbirnen mit Bajonetten laufen muss, die bis zu mehrere Meter vor dem Block verteilt sind und sich in beträchtlicher Dicke über den gesamten Block angesammelt haben. Inmitten eines Durcheinanders von Metallgegenständen aller Art, die links von der Kaserne aufgestapelt waren, lag einer der Ventilatoren für den Maschinengewehrturm herum, der noch immer sein Herstellerschild trug: Ateliers AIR & Feu, in Argenteuil, Nr. 8358. Während der einzelne Rumpf des Frontvorsprungs IV in trinkbarem Zustand blieb, war der doppelte Rumpf voller gebrauchter Motorölkanister, von denen einige auf den Boden verschüttet worden waren. Das hindert uns nicht daran festzustellen, dass die Geschützstellungen der 12 Verschlussgeschütze (mit Ausnahme des Kehlrumpfs) wahrscheinlich während des Ersten Weltkriegs durch einen parallelepipedischen Betonsockel ersetzt wurden, wahrscheinlich ein Maschinengewehr oder sogar eine 37-mm-Kanonenlafette. Die Schutztraversen hinter den Fronten III-IV und IV-V wurden auf beiden Seiten der Infanteriebrüstungen angebracht. Das Pulvermagazin wurde in Fächer unterteilt und mit Beton bedeckt. Schließlich reihen sich die Betonbaracken in fünf mittelgroße Räume, einen Korridor und dann vier große Baracken aneinander. In diesen sind mehrere Schächte mit dem etwa 1.140 m langen Galerienetz von 1917 verbunden. Im Kriegseingang wurde ein Pionierabzeichen in einen Schutt eingraviert. Dies ist eine besonders sorgfältige Arbeit. Hier und da im Fort zeugen Wandskizzen, teilweise in Polychromie, Friese von einem Reichtum und einer Vielfalt, die man in einem französischen Fort dieser Zeit selten findet. Leider sind einige davon weitgehend zerstört oder durch eine Massenkarambolage verdeckt. Was die Besonderheiten betrifft, bemerken wir auch die Betonierung vor dem Eingang zum Turmblock des Bogens III, eine Schießscharte für Gewehrfeuer mit einer Donnerbüchse im hinteren Teil der Kaserne, die Anordnung der Öfen in ausgestellten Kreisen im Zentrum der Kaserne, … Paradoxerweise waren wir froh, keine Markierungen zu finden. Das Fort bietet sicherlich kein schönes Antlitz, aber seine Panzerung ist noch vorhanden, und es weist wertvolle Merkmale auf, wie beispielsweise diese einzigartigen Bourges-Kasematten. Es steht uns nicht zu, ein Urteil zu fällen; wir machen uns lediglich eine Bestandsaufnahme der Lage. Falls es einer Wiederholung bedarf: Dieses Fort ist Privateigentum. Wir werden nicht zu sehr auf die Einzelheiten seiner Nebenbatterien eingehen. Ihre Zahl hat sich im Laufe der Jahre geändert. Wir stellen fest, dass gemäß der aktuellen Bezeichnung von 1912 mindestens drei (6-1, 6-5 und 6-6) seiner sechs Batterien erhalten geblieben sind. 6-1 ist auf einer alten Luftaufnahme gut sichtbar; obwohl sie mit vier 95-mm-Geschützen angegeben ist, zeigt sie eine Reihe von drei Paaren von Geschützstellungen. Die Feuerstände jedes Paares sind durch massive Traversen getrennt, und hohle Traversen trennen die Paare. „Getrennt“ sollte geschrieben werden, denn bei allem gebotenen Respekt, diese Batterie scheint verschwunden zu sein. Es befand sich etwa fünfzig Meter vom Frontbogen II des Forts entfernt, in der Nähe des Bauwerks Saint-Symphorien. Dahinter befindet sich der Kampfbunker SSH-1 (Saint-Symphorien – Haudainville). Die Standorte von 6-2, 6-3 und 6-4 sind uns nicht bekannt. 6-5 befand sich in der Nähe des Frontbogens V und hätte vier 220-mm-Mörser erhalten sollen. Und schließlich ist 6-6 nichts anderes als die Batterie Ollier. Hinter dem Fort befindet sich ein mit dem Buchstaben T gekennzeichnetes Zwischendepot, das aus Bruchsteinmauerwerk besteht, während das Innere der anderen Depots auf dem Platz aus Ziegeln besteht. Rechts vom Fort befindet sich der Kampfbunker HLF (Haudainville – La Falouse), der über mehrere Besonderheiten verfügt, darunter ein in die Wand eingebautes Waschbecken.

Versterkt kamp van Verdun, ten zuidoosten van de stad, 1876-1879. 344 m/alt. Fort Curély genoemd. Het fort had de vorm van een onregelmatige vijfhoek en de grachten werden verdedigd door twee rolroeren bij de even saillanten en een dubbele caponnière bij saillant III. We hebben geen informatie over de indeling van de kloof vóór de herinrichting in 1900, waarbij aan weerszijden van de ingang, op de bodem van de gracht, een betonnen barak werd gestort. De ingang bleef zoals hij oorspronkelijk was, met de basculebrug eronder. Voor de poorten in het portaal, op een uitsteeksel van het gewelf, was het lokale motto "Begraaf u liever onder de ruïnes van het fort dan u over te geven" geschilderd met vele veelkleurige versieringen (vlaggen, laurierkransen, enz.), een motto dat nu goed is uitgewist. Deze ingang werd voorafgegaan door een wachthuisje op de contrescarp. De toegangstunnel kwam uit op de binnenplaats van de kazerne. Deze relatief smalle binnenplaats plaatste vier barakken op één niveau en evenveel opslagruimtes tegenover elkaar. Het vorstgevoelige puin metselwerk was bedekt met een cementlaag, waarvan de fragmentatie de indruk van verval versterkte. Dit fort, dat in maart 2000 werd bezocht en in privébezit was, stond vol met militair overschot. Kubieke meters slangvet voor tanks bestonden naast andere kubieke meters kleding, helmen uit de jaren 50, enz. Allerlei schroot, banden, dekens, kratten, blikken en plastic, vormden het nieuwe meubilair. Wat betreft de opslag… Toegegeven, het kruitmagazijn was rechts van de kazerne bevestigd. De walstraat, ingrijpend getransformeerd, bevat nog steeds vijf van zijn schuilplaatsen. De vleugel van saillant II is bewaard gebleven, maar de caponnière en de vleugel van saillant III zijn vervangen door contrescarpkisten. De verdediging van de kloof is eveneens toevertrouwd aan een dergelijk lichaam, ingevoegd in salient V, maar deze laatste was niet verbonden door een ondergrondse galerij. Het was daarom noodzakelijk om de bezetting ervan te verzekeren door het te betreden vanaf de bodem van de gracht, in de open lucht. Het fort zou de eerste twee kazematten van Bourges hebben gehuisvest. Deze zijn in feite ontworpen voor twee 95 mm kanonnen op crinoline-monturen. We hadden geen toegang tot de kazemat in salient II, en die in salient V heeft zijn kelders volledig gevuld met stukken hout. De begane grond is bekleed met een solide laag van wat is achtergelaten door een everzwijnboerderij met een bijzonder vruchtbaar spijsverteringsstelsel. Salient III en IV hebben beide een blok gekregen voor een machinegeweertoren. De bepantsering, net als hun gepantserde observatieposten, is op zijn plaats en de torens hebben zeer mooie schietpanorama's behouden onder hun voussoirs, geschilderd in een donkerder groen dan elders gebruikelijk voor deze oefening. Hoewel het moeilijk is om de toren van salient IV te bereiken vanwege de aanwezigheid van een put als gevolg van werk 17, is het bereiken van het blok van de andere toren niet prettiger, omdat je over duizenden elektrische lampen met bajonetten heen moet lopen, lampen die tot enkele meters voor het blok verspreid liggen en zich in een flinke dikte over het hele blok hebben opgehoopt. Tussen een wirwar van allerlei metalen voorwerpen die links van de kazerne waren opgestapeld, lag een van de ventilatoren van de machinegeweertoren, nog steeds voorzien van het plaatje van de fabrikant: Ateliers AIR & Feu, in Argenteuil, nr. 8358. Terwijl de enkele romp van saillant IV in drinkbare staat bleef, zat de dubbele romp vol met gebruikte motorolieblikken, waarvan sommige op de grond waren gemorst. Dit neemt niet weg dat de geschutsopstellingen van de 12-loops kanonnen (behalve in de keelromp), waarschijnlijk tijdens de Eerste Wereldoorlog, werden vervangen door een parallellepipedumvormige betonnen basis, waarschijnlijk een machinegeweer of zelfs een 37 mm kanon. De schuilplaatsen achter de fronten III-IV en IV-V waren aan weerszijden van de infanterieborstweringen bevestigd. Het kruitmagazijn was gecompartimenteerd en bedekt met beton. Ten slotte omvat de betonnen barak vijf middelgrote kamers, een gang en vervolgens vier grote barakken. Hierin staan verschillende schachten in verbinding met het circa 1140 m lange galerijnetwerk uit 1917. In de oorlogsingang was een genie-insigne in een puinhoop gegraveerd. Dit is een bijzonder zorgvuldig werk. Hier en daar in het fort wijzen muurtekeningen, sommige in polychromie, friezen, op een rijkdom en variatie die zelden voorkomen in een Frans fort uit die tijd. Helaas zijn sommige grotendeels verwoest of verborgen door een kettingbotsing. Wat betreft de specifieke kenmerken, merken we ook de toevoeging van beton voor de ingang van het torenblok van saillant III, een schietgat voor geweervuur met een donderbus aan de achterkant van de kazerne, de plaatsing van de kachels in uitlopende cirkels in het midden van de kazerne van de oorlog, … Paradoxaal genoeg waren we blij dat we geen markeringen vonden. Het fort ziet er zeker niet fraai uit, maar de bepantsering is intact gebleven en het heeft waardevolle elementen behouden, zoals deze unieke Bourges-kazematten. Het is niet aan ons om een oordeel te vellen; we nemen slechts de situatie in ogenschouw. Mocht het nodig zijn om het te herhalen: dit fort is privébezit. We zullen niet te diep ingaan op de details van de bijbatterijen. Hun aantal is in de loop der jaren veranderd. We merken op dat volgens de huidige aanduiding in 1912 er minstens drie (6-1, 6-5 en 6-6) van de zes batterijen over zijn. 6-1 is goed zichtbaar op een oude luchtfoto; hoewel vermeld voor vier 95mm-kanonnen, toont het een rij van drie paar geschutsopstellingen. Elk paar heeft zijn vuurpunten gescheiden door massieve traversen, en holle traversen scheiden de paren. Gescheiden moet hier geschreven worden, want met alle respect, deze batterij lijkt verdwenen te zijn. Het bevond zich ongeveer vijftig meter van saillant II van het fort, vlakbij de structuur Saint-Symphorien. Daarachter bevindt zich de gevechtsschuilplaats SSH-1 (Saint-Symphorien – Haudainville). De locaties van 6-2, 6-3 en 6-4 zijn onbekend. 6-5 bevond zich nabij saillant V en zou vier 220 mm mortieren hebben ontvangen. 6-6 ten slotte is niets anders dan de Ollier-batterij. Achter het fort bevindt zich een tussendepot, aangeduid met de letter T, met puinmetselwerk, terwijl de binnenkant van de andere depots op het plein van baksteen is. Rechts van het fort bevindt zich de HLF (Haudainville - La Falouse) gevechtsschuilkelder met enkele bijzondere kenmerken, waaronder een in de muur ingebouwde gootsteen.

Verdun fortified camp, southeast of the city, 1876-1879. 344 m/alt. Called Fort Curély. A fort shaped like an irregular pentagon, its ditches were defended by two ailerons at even-numbered salients and a double caponier at salient III. We have no information on the layout of its gorge before its redesign in 1900, during which a concrete barracks was poured on either side of the entrance, at the bottom of the ditch. The entrance remained as it was originally, with its bascule bridge underneath. In front of the gates in the porch, on a projection of the vault, the local motto "Bury yourself under the ruins of the fort rather than surrender" was painted with many polychrome flourishes (flags, laurels, etc.), a motto that has now been well erased. This entrance was preceded by a guardhouse on the counterscarp. The entrance tunnel opened into the barracks courtyard. This relatively narrow courtyard placed four barracks on a single level and as many stores face to face. The frost-sensitive rubble masonry was covered with a cement coating, the fragmentation of which adds to the impression of dilapidation. Visited in March 2000, this fort, private property, was filled with military surplus. Cubic meters of tubular grease for tanks coexisted with other cubic meters of clothing, helmets from the 1950s, etc. Scrap metal of all kinds, tires, blankets, crates, cans, plastics, made up the new furniture. As for storage… Granted, the powder magazine was attached to the right of the barracks. The rampart street, significantly transformed, still includes five of its shelter traverses. The wing of salient II has been preserved, but the head caponier and the wing of salient III have been replaced by counterscarp chests. The defense of the gorge is also entrusted to such a body, inserted into salient V, but the latter was not connected by an underground gallery. It was therefore necessary to ensure its occupation by accessing it from the bottom of the ditch, in the open. The fort is reputed to have housed the first two casemates of Bourges. These are in fact designed for two 95 mm cannons on crinoline mounts. We did not have access to the one in salient II, and the one in salient V has its basements completely filled with pieces of wood. The ground floor is lined with a solid layer of what was left behind by a wild boar farm with a particularly prolific digestive system. Salients III and IV have both received a block for a machine gun turret. The armor, like their armored observation posts, are in place and the turrets have retained very nice shooting panoramas under their voussoirs, painted in a darker green than that commonly used elsewhere in the place for this same exercise. If it is difficult to reach the turret of salient IV due to the presence of a well resulting from work 17, getting to the block of the other turret is no more fun because you have to walk over thousands of electric bulbs with bayonets, bulbs distributed up to several meters in front of the block and accumulated in a good thickness throughout the block. Among a jumble of all kinds of metal objects piled up to the left of the barracks, one of the machine gun turret fans was lying around, still retaining its manufacturer's plate: Ateliers AIR & Feu, in Argenteuil, no. 8358. While the single trunk of salient IV remained in drinkable condition, the double trunk was full of used engine oil cans, some of which had spilled onto the ground. This does not prevent us from noting that the gun emplacements of the 12-breech guns were replaced (except in the throat trunk), probably during the First World War, by a parallelepiped concrete base, probably a machine gun or even a 37 mm cannon mount. The shelter traverses behind fronts III-IV and IV-V were attached on either side of the infantry parapets. The powder magazine was compartmentalized and covered with concrete. Finally, the concrete barracks aligns five medium-sized rooms, a corridor and then four large barracks. In these, several shafts communicate with the approximately 1,140 m of 1917 gallery network. In the war entrance, an Engineer badge was engraved in a rubble. This is a particularly careful work. Here and there in the fort, wall sketches, some in polychromy, friezes, indicate a richness and variety rarely encountered in a French fort of this period. Unfortunately, some are largely destroyed or hidden by some pile-up. In terms of specificities, we also note the addition of concrete in front of the entrance to the turret block of salient III, a loophole for rifle firing with a blunderbuss at the rear of the barracks, the location of the stoves in flared circles in the center of the barracks of the war, … Paradoxically, we were happy not to find any tags. The fort certainly doesn't present a pretty face, but its armor remains and it retains valuable features, such as these unique Bourges casemates. It is not our place to pass judgment; we are simply taking stock of the situation. If it needs repeating, this fort is private property. We will not venture too far into the details of its annex batteries. Their number has changed over the years. We will note that according to the current designation in 1912, at least three (6-1, 6-5 and 6-6) of its six batteries remain. 6-1 is very visible on an old aerial view; although listed for four 95mm guns, it shows a line of three pairs of gun emplacements. Each pair has its firing points separated by solid traverses, and hollow traverses separate the pairs. Separated should be written because, with all due respect, this battery seems to have disappeared. It was located about fifty meters from the fort's salient II, near the Saint-Symphorien structure. Behind it is the combat shelter SSH-1 (Saint-Symphorien – Haudainville). We do not know the locations of 6-2, 6-3 and 6-4. 6-5 was located near salient V and should have received four 220 mm mortars. Finally, 6-6 is none other than the Ollier battery. Behind the fort, there is an intermediate depot designated by the letter T, which has rubble masonry, while the interior of the other depots in the square is made of brick. To the right of the fort is the HLF (Haudainville - La Falouse) combat shelter which has several special features, including having a sink built into the wall.

Opevněný tábor Verdun, jihovýchodně od města, 1876-1879. 344 m/n. m. Nazývaný Fort Curély. Pevnost ve tvaru nepravidelného pětiúhelníku, jejíž příkopy byly bráněny dvěma křidélky na sudých výběžcích a dvojitým kaponiérem na výběžku III. Nemáme žádné informace o uspořádání její rokle před její přestavbou v roce 1900, během níž byly po obou stranách vchodu, na dně příkopu, vylity betonové kasárny. Vchod zůstal v původní podobě, s výsuvným mostem pod ním. Před branami v předsíni, na výčnělku klenby, bylo namalováno místní motto „Pohřbívejte se pod ruinami pevnosti, místo abyste se vzdali“ mnoha polychromovanými ozdobami (vlajky, vavříny atd.), motto, které je nyní již dobře setřeno. Tomuto vchodu předcházela strážnice na protiskluzové plošině. Vstupní tunel vedl do kasárenského nádvoří. Toto relativně úzké nádvoří umisťovalo čtyři kasárna na jedné úrovni a stejný počet skladů proti sobě. Zdivo citlivé na mráz bylo pokryto cementovým nátěrem, jehož fragmentace umocňuje dojem zchátralosti. Při návštěvě v březnu 2000 byla tato pevnost, soukromý pozemek, plná vojenských přebytků. Krychlové metry tukového maziva pro tanky koexistovaly s dalšími krychlovými metry oblečení, přileb z 50. let atd. Nový nábytek tvořil kovový šrot všeho druhu, pneumatiky, deky, bedny, plechovky, plasty. Co se týče skladování… Pravda, prachárna byla připojena napravo od kasáren. Ulice valu, výrazně proměněná, stále zahrnuje pět svých krytých traverz. Křídlo výběžku II bylo zachováno, ale hlavní kaponiér a křídlo výběžku III byly nahrazeny protiskluzovými truhlami. Obrana rokle je také svěřena takovému útvaru, vloženému do výběžku V, ale ten nebyl propojen podzemní galerií. Bylo proto nutné zajistit jeho obsazení přístupem ze dna příkopu, z otevřeného prostoru. V pevnosti se údajně nacházely první dvě kasematy z Bourges. Ty jsou ve skutečnosti navrženy pro dva 95mm kanóny na krinolínových lafetách. K té ve výběžku II jsme neměli přístup a ta ve výběžku V má sklepy zcela zaplněné kusy dřeva. Přízemí je vystlané pevnou vrstvou toho, co po sobě následovalo po farmě divokých prasat s obzvláště bohatým trávicím systémem. Výstupky III. a IV. obdržely blok pro kulometnou věž. Pancéřování, stejně jako jejich obrněná pozorovací stanoviště, je na místě a věže si pod svými kryty, natřenými tmavší zelenou barvou, než jaká se běžně používá jinde v místě pro toto cvičení, zachovaly velmi pěkná střelecká panoramata. Pokud je obtížné dosáhnout věže výstupku IV. kvůli přítomnosti studny vzniklé při pracích 17, dostat se k bloku druhé věže není o nic zábavnější, protože musíte přejít přes tisíce elektrických žárovek s bajonety, žárovek rozmístěných až několik metrů před blokem a nahromaděných v dobré tloušťce po celém bloku. Mezi hromadou nejrůznějších kovových předmětů nahromaděných nalevo od kasáren se povaloval jeden z ventilátorů kulometné věže, který si stále uchoval štítek výrobce: Ateliers AIR & Feu, v Argenteuil, č. 8358. Zatímco jediný kufr výstupku IV. zůstal v pitném stavu, dvojitý kufr byl plný plechovek s použitým motorovým olejem, z nichž některé se vylily na zem. To nám nebrání poznamenat, že postavení 12 závěrových kanónů byla nahrazena (s výjimkou hrdla hlavně), pravděpodobně během první světové války, rovnoběžnostěnným betonovým základem, pravděpodobně kulometem nebo dokonce lafetou pro 37mm kanón. Traverzy krytů za frontami III-IV a IV-V byly připevněny po obou stranách pěchotních parapetů. Zásobník prachu byl rozdělen na přihrádky a zabetonován. Konečně, betonová kasárna sdružují pět středně velkých místností, chodbu a poté čtyři velká kasárna. V nich několik šachet komunikuje s přibližně 1 140 m dlouhou sítí galerií z roku 1917. Ve válečném vchodu byl do sutiny vyryt ženijní odznak. Jedná se o obzvláště pečlivou práci. Tu a tam v pevnosti se na nástěnných skicich, některé v polychromii, vlysech vyznačují bohatství a rozmanitost, s níž se ve francouzské pevnosti tohoto období zřídka setkáváme. Některé jsou bohužel z velké části zničeny nebo skryty nějakým hromaděním. Co se týče specifik, zaznamenáváme také doplnění betonu před vchodem do věžového bloku III. výběžku, střílnu pro střelbu z pušek s mušketou v zadní části kasáren, umístění kamen v rozšířených kruzích uprostřed válečných kasáren,… Paradoxně jsme byli rádi, že jsme žádné štítky nenašli. Pevnost sice nepůsobí hezky, ale její pancéřování zůstalo a zachovalo si cenné prvky, jako například tyto unikátní bourgesské kasematy. Není naší věcí soudit; pouze hodnotíme situaci. Pokud je třeba to zopakovat, tato pevnost je soukromým majetkem. Nebudeme se pouštět do podrobností o jejích přístavních bateriích. Jejich počet se v průběhu let měnil. Poznamenáme, že podle současného označení z roku 1912 zůstaly nejméně tři (6-1, 6-5 a 6-6) z jejích šesti baterií. Baterie 6-1 je na starém leteckém pohledu velmi dobře viditelná; ačkoli je uvedena pro čtyři 95mm kanóny, ukazuje řadu tří párů dělostřeleckých stanovišť. Každý pár má svá palebná stanoviště oddělená plnými příčkami a páry oddělují duté příčky. Mělo by se psát oddělené, protože se vší úctou se zdá, že tato baterie zmizela. Nacházel se asi padesát metrů od výběžku II pevnosti, poblíž struktury Saint-Symphorien. Za ním se nachází bojový kryt SSH-1 (Saint-Symphorien – Haudainville). Umístění baterií 6-2, 6-3 a 6-4 neznáme. Baterie 6-5 se nacházela poblíž výběžku V a měla by obdržet čtyři minomety ráže 220 mm. A konečně, 6-6 není nikdo jiný než baterie Ollier. Za pevností se nachází mezilehlý sklad označený písmenem T, který má štěrkové zdivo, zatímco interiér ostatních skladů na náměstí je z cihel. Napravo od pevnosti se nachází bojový kryt HLF (Haudainville - La Falouse), který má několik speciálních prvků, včetně propadliště zabudovaného do zdi.