Camp retranché de Toul, sud-est de la ville, 1888-1892. 309 m/alt. Le premier ouvrage était d’un modèle assez proche de celui de Charmes. Monolithe de béton non armé aux angles arrondis, il ne comprenait que trois chambrées. Son périmètre était constitué d’un fossé au profil triangulaire devancé par une largeur conséquente de fils de fer barbelés. De 1906 à 1911, l’ouvrage allait être totalement refondu et mériterait dorénavant d’être désigné en tant que fort. Devenu un trapèze à gorge rentrante, les escarpe et contrescarpe de ses fossés seront revêtues. Ces fossés seront défendus part un coffre de contrescarpe double au saillant II et simple au saillant III. La défense de la gorge incombera à deux coffres de courtine qui croiseront leurs feux devant le casernement du premier ouvrage, casernement qui sera conservé avec pour seules modifications, trois percements. Le premier, celui à a droite, donne non seulement vers le coffre droit de la courtine, mais aussi à une casemate de Bourges. Cette dernière a la particularité d’avoir un observatoire cuirassé aux trois quarts enfouis dans le béton, ne laissant apparaître qu’un seul créneau de vision. Le second, donnant à gauche, outre l’accès au coffre gauche de la courtine, permet de se rendre tout en restant à l’abri, à un bloc de tourelle de 75 Mle 05. Le troisième et dernier s’ouvre en capitale et rejoint une galerie transversale qui, tant à gauche qu’à droite, mène à une tourelle de mitrailleuses et, au-delà, à une gaine permettant d’aller servir les coffres de contrescarpe. Outre celui de la casemate de Bourges, deux autres observatoires cuirassés ont été fixés dans le béton, un à la droite de la tourelle de 75 et un dernier en capitale, à mi-chemin entre les deux tourelles de mitrailleuses. Tous ces organes peuvent être joins sans passer à l’air libre aussi le fort du Chanot nouvelle mouture est-il un ouvrage résolument moderne. La gorge et ses coffres de courtine sont dominés par un parapet d’infanterie sur lequel on trouve deux guérites blindées. Au rayon des spécificités, nous devons signaler des amorces de galeries de contre-mine dans les coffres de contrescarpe. Lors de notre visite en mai 1999, nous avions pensé qu’il devait être proche du record de France de l’ouvrage militaire à l’abandon le plus tagué. Les cannettes de bière vides jonchaient le sol de certains locaux sur une épaisseur assez impressionnante. Ceci écrit, ce fort valait le déplacement ; pour peu que l’on fasse abstraction de ces saletés, c’est avec plaisir que l’on constatait que les vandales avaient respecté les cuirassements. Tous, hormis une des deux guérites, étaient présents. Il manquait bien les contrepoids des deux tourelles de mitrailleuses, mais l’étage intermédiaire de la tourelle 75 (dépourvue de ses canons) avait conservé ses armoires à munitions. La rouille semblait même avoir eu ici moins d’effets néfastes qu’en bien d’autres lieux. L’intérieur des tourelles avait conservé sa peinture et la graisse de nombreux engrenages luisait sous la lumière de nos lampes. D’autres éléments métalliques avaient attiré notre attention : obturateurs de créneaux de projecteur et supports d’écouvillons dans les coffres ; les évacuations des poêles étaient protégées par de fortes tôles hémicylindriques percées à leur extrémité ; la galerie en capitale se voyait même fixer de singuliers volets métalliques couvrant un des angles de jonction entre paroi et plafond. Ces volets protégeaient peut-être des câbles dont il ne reste plus trace ??? L’état global du fort restait bon et une association n’aurait pas eu beaucoup de mal à le rendre présentable sinon par des travaux de peinture. Hélas, à l’abandon il était et à l’abandon il est encore aujourd’hui (07/2007) en gageant que son état n’a pas du s’améliorer.

Befestigtes Lager Toul, südöstlich der Stadt, 1888–1892. 309 m ü. M. Das erste Bauwerk ähnelte stark dem von Charmes. Es war ein unbewehrter Betonmonolith mit abgerundeten Ecken und bestand aus nur drei Baracken. Es war von einem dreieckigen Graben umgeben, der von einem breiten Stacheldrahtzaun umgeben war. Von 1906 bis 1911 wurde das Bauwerk vollständig neu aufgebaut und erhielt fortan die Bezeichnung Fort. Die Böschung und Kontereskarpe der Gräben, die nun trapezförmig mit einer einspringenden Schlucht sind, sollten gesäumt werden. Diese Gräben sollten durch einen doppelten Kontereskarpenkasten am Frontbogen II und einen einfachen am Frontbogen III verteidigt werden. Für die Verteidigung der Schlucht waren zwei Ringmauer-Kasernen zuständig, deren Feuer sich vor den Kasernen des ersten Bauwerks kreuzte, einer Kaserne, die erhalten bleiben sollte, wobei lediglich drei Öffnungen geändert wurden. Die erste, die rechte, öffnet sich nicht nur zum rechten Gewölbe der Ringmauer, sondern auch zu einer Kasematte in Bourges. Letztere weist die Besonderheit auf, dass sie über eine gepanzerte Aussichtsplattform verfügt, die zu drei Vierteln im Beton vergraben ist und nur eine einzige Aussichtsnische freigibt. Die zweite, linke, ermöglicht neben dem Zugang zum linken Gewölbe der Ringmauer auch den geschützten Zugang zu einem Turmblock des Typs 75 Mle 05. Die dritte und letzte öffnet sich im Kapitell und verbindet eine Quergalerie, die sowohl links als auch rechts zu einem Maschinengewehrturm und dahinter zu einem Schacht führt, von dem aus die Kontekarp-Kasernen bedient werden können. Zusätzlich zu der Kasematte von Bourges wurden zwei weitere gepanzerte Aussichtsplattformen im Beton befestigt, eine rechts vom Turm 75 und eine letzte im Kapitell, auf halbem Weg zwischen den beiden Maschinengewehrtürmen. Alle diese Plattformen können ohne Betreten des Geländes verbunden werden, sodass die neue Version des Fort du Chanot ein durch und durch modernes Bauwerk ist. Die Schlucht und ihre Kurtine werden von einer Infanteriebrüstung dominiert, auf der sich zwei gepanzerte Wachhäuschen befinden. Zu den Besonderheiten zählen die Anfänge von Minenstollen in den Kontereskarpenmauern. Bei unserem Besuch im Mai 1999 dachten wir, es müsse nahe am französischen Rekord für das am häufigsten markierte verlassene Militärgebäude liegen. Leere Bierdosen bedeckten den Boden einiger Räume in beeindruckender Höhe. Dennoch war dieses Fort einen Besuch wert; wenn man von diesem Schmutz absieht, konnte man mit Freude feststellen, dass die Vandalen die Panzerung respektiert hatten. Bis auf eines der beiden Wachhäuschen waren alle noch vorhanden. Die Gegengewichte der beiden Maschinengewehrtürme fehlten zwar, aber im mittleren Stockwerk von Turm 75 (ohne Geschütze) waren die Munitionsschränke erhalten geblieben. Rost schien hier sogar weniger schädlich zu sein als an vielen anderen Stellen. Die Innenseiten der Türme hatten ihren Anstrich behalten, und das Fett vieler Zahnräder glänzte im Licht unserer Lampen. Andere Metallelemente fielen uns auf: Blenden von Scheinwerferzinken und Bürstenhaltern in den Kästen; die Ofenabzüge waren durch starke, an den Enden durchbrochene halbzylindrische Bleche geschützt; die Galerie im Kapitell hatte sogar einzelne Metallblenden, die einen der Verbindungswinkel zwischen Wand und Decke abdeckten. Diese Blenden schützten vielleicht Kabel, von denen heute keine Spur mehr vorhanden ist??? Der Gesamtzustand des Forts war gut, und ein Verein hätte es ohne Malerarbeiten problemlos wieder in einen repräsentativen Zustand versetzen können. Leider wurde es verlassen und ist es noch heute (07/2007), und sein Zustand hat sich wahrscheinlich nicht verbessert.

Versterkt kamp Toul, ten zuidoosten van de stad, 1888-1892. 309 m/hoogte. De eerste structuur was van een model dat vrij dicht bij dat van Charmes lag. Een ongewapende betonnen monoliet met afgeronde hoeken, bestaande uit slechts drie barakken. De omtrek bestond uit een driehoekige gracht met een aanzienlijke breedte prikkeldraad. Van 1906 tot 1911 zou de structuur volledig herbouwd worden en zou voortaan de status van fort verdienen. Omdat het een trapezium met een inspringende kloof was geworden, moesten de helling en de contrescarp van de grachten bekleed worden. Deze grachten zouden verdedigd worden door een dubbele contrescarp-box bij saillant II en een enkele bij saillant III. De verdediging van de kloof was in handen van twee gordijnmuren die hun vuur kruisten voor de barakken van de eerste structuur, een barak die behouden zou blijven met als enige aanpassingen drie openingen. De eerste, rechts, geeft niet alleen toegang tot het rechtergewelf van de ringmuur, maar ook tot een kazemat in Bourges. Deze laatste heeft als bijzonderheid dat het een gepantserd observatiedek heeft dat voor driekwart in het beton is ingegraven, waardoor slechts één kijknis zichtbaar is. De tweede, links, biedt naast toegang tot het linkergewelf van de ringmuur ook, beschut, toegang tot een torenblok van 75 Mle 05. De derde en laatste opent in het kapiteel en sluit aan op een dwarsgalerij die zowel links als rechts leidt naar een machinegeweertoren en, daarachter, naar een schacht waardoor de contrascarp-kasten bediend kunnen worden. Naast die van de kazemat van Bourges werden nog twee andere gepantserde observatiedekken in het beton bevestigd, één rechts van de toren van 75 en een laatste in het kapiteel, halverwege de twee machinegeweertorens. Al deze organen kunnen met elkaar worden verbonden zonder in de open lucht te komen, waardoor de nieuwe versie van Fort du Chanot een resoluut moderne structuur is. De kloof en de omheiningsmuren worden gedomineerd door een infanterieparapet waarop zich twee gepantserde wachthuisjes bevinden. Als specifieke kenmerken moeten we de eerste sporen van mijngangen in de contrescarpwanden noemen. Tijdens ons bezoek in mei 1999 dachten we dat dit fort dicht bij het Franse record voor het meest gemarkeerde verlaten militaire bouwwerk moest staan. Lege bierblikjes lagen tot een indrukwekkende diepte verspreid over de vloer van sommige kamers. Desondanks was dit fort de reis waard; als je deze viezigheid negeert, was het met genoegen dat je opmerkte dat de vandalen respect hadden voor de pantservoertuigen. Alles, behalve één van de twee wachthuisjes, was aanwezig. De contragewichten van de twee machinegeweertorens ontbraken weliswaar, maar de middelste verdieping van toren 75 (zonder de kanonnen) had nog steeds zijn munitiekasten. Roest leek hier zelfs minder schadelijke effecten te hebben gehad dan op veel andere plaatsen. De binnenkant van de torens had nog steeds hun verf en het vet van veel tandwielen glinsterde onder het licht van onze lampen. Andere metalen elementen trokken onze aandacht: de luiken van de kantelen van de zoeklichten en de borstelhouders in de kisten; de kacheluitlaten werden beschermd door sterke halfcilindrische platen die aan de uiteinden waren doorboord; de galerij in het kapiteel had zelfs unieke metalen luiken die een van de verbindingshoeken tussen muur en plafond bedekten. Deze luiken beschermden misschien kabels waarvan geen spoor meer te vinden is??? De algehele staat van het fort bleef goed en een vereniging zou er niet veel moeite mee hebben gehad om het toonbaar te maken, ware het niet door schilderwerk. Helaas werd het verlaten en is het dat nog steeds (07/2007) en de staat is waarschijnlijk niet verbeterd.

Toul fortified camp, southeast of the city, 1888-1892. 309 m/alt. The first structure was of a model quite close to that of Charmes. An unreinforced concrete monolith with rounded corners, it consisted of only three barracks. Its perimeter consisted of a triangular ditch fronted by a substantial width of barbed wire. From 1906 to 1911, the structure was to be completely rebuilt and would henceforth deserve to be designated as a fort. Having become a trapezoid with a re-entrant gorge, the escarpment and counterscarp of its ditches were to be lined. These ditches were to be defended by a double counterscarp box at salient II and a single one at salient III. The defense of the gorge was the responsibility of two curtain wall boxes that crossed their fire in front of the barracks of the first structure, a barracks that was to be preserved with the only modifications being three openings. The first, the one on the right, opens not only to the right vault of the curtain wall, but also to a casemate in Bourges. The latter has the particularity of having an armored observation deck three-quarters buried in the concrete, revealing only a single viewing niche. The second, on the left, in addition to access to the left vault of the curtain wall, allows access while remaining sheltered, to a 75 Mle 05 turret block. The third and last opens in the capital and joins a transverse gallery which, both on the left and on the right, leads to a machine gun turret and, beyond, to a shaft allowing the counterscarp boxes to be served. In addition to that of the Bourges casemate, two other armored observation decks were fixed in the concrete, one to the right of the 75 turret and a last one in the capital, halfway between the two machine gun turrets. All these organs can be joined without going into the open air, so the new version of Fort du Chanot is a resolutely modern structure. The gorge and its curtain walls are dominated by an infantry parapet on which two armored sentry boxes are located. Among the specific features, we must point out the beginnings of countermine galleries in the counterscarp walls. During our visit in May 1999, we thought it must be close to the French record for the most tagged abandoned military structure. Empty beer cans littered the floor of some rooms to a rather impressive depth. That said, this fort was worth the trip; if you ignore this filth, it was with pleasure that you noted that the vandals had respected the armor. All, except for one of the two sentry boxes, were present. The counterweights of the two machine gun turrets were indeed missing, but the middle floor of turret 75 (without its guns) had retained its ammunition cabinets. Rust even seemed to have had less harmful effects here than in many other places. The interior of the turrets had retained their paint and the grease of many gears glistened under the light of our lamps. Other metal elements had caught our attention: shutters of searchlight crenellations and brush holders in the chests; the stove exhausts were protected by strong semi-cylindrical sheets pierced at their ends; the gallery in the capital even had singular metal shutters fixed covering one of the junction angles between wall and ceiling. These shutters perhaps protected cables of which there is no longer any trace??? The overall condition of the fort remained good and an association would not have had much difficulty in making it presentable if not by painting work. Unfortunately, it was abandoned and it still is today (07/2007) and its condition has probably not improved.

Opevněný tábor Toul, jihovýchodně od města, 1888-1892. 309 m n. m. První stavba měla model velmi blízký Charmes. Nevyztužený betonový monolit se zaoblenými rohy, sestával pouze ze tří kasáren. Jeho obvod tvořil trojúhelníkový příkop, před nímž se tyčil ostnatý drát značné šířky. V letech 1906 až 1911 měla být stavba kompletně přestavěna a od té doby si zasloužila označení jako pevnost. Poté, co se stala lichoběžníkem s vracející se roklí, měly být sráz a protisráz jejích příkopů vyloženy. Tyto příkopy měly být bráněny dvojitým protisrázem u výběžku II a jednoduchým u výběžku III. Obrana rokle byla zodpovědná za dva boxy obvodových zdí, které se křížily před kasárnami první stavby, kasárna, která měla být zachována s jedinými úpravami ve formě tří otvorů. První, ta vpravo, se otevírá nejen do pravé klenby obvodové zdi, ale také do kasematy v Bourges. Ta se vyznačuje tím, že má obrněnou vyhlídkovou plošinu, která je ze tří čtvrtin zapuštěna do betonu a odhaluje pouze jediný vyhlídkový výklenek. Druhá, vlevo, kromě přístupu do levé klenby obvodové zdi umožňuje krytý přístup k bloku věží 75 Mle 05. Třetí a poslední se otevírá v hlavici a napojuje se na příčnou galerii, která vede jak vlevo, tak vpravo k kulometné věži a dále k šachtě umožňující obsluhu protitankových lóží. Kromě kasematy v Bourges byly do betonu zabudovány další dvě obrněné vyhlídkové plošiny, jedna napravo od věže 75 a poslední v hlavici, v polovině mezi dvěma kulometnými věžemi. Všechny tyto orgány lze spojit, aniž by bylo nutné vycházet do volného prostoru, takže nová verze Fort du Chanot je rozhodně moderní stavbou. Rokli a jejím obvodovým hradbám dominuje pěchotní parapet, na kterém se nacházejí dvě obrněné strážní budky. Mezi specifické rysy musíme zmínit počátky protiminových štol v protiskluzových zdech. Během naší návštěvy v květnu 1999 jsme si mysleli, že se musí blížit francouzskému rekordu v počtu nejvíce označených opuštěných vojenských staveb. Prázdné plechovky od piva se povalovaly po podlaze některých místností do poměrně impozantní hloubky. Nicméně tato pevnost stála za výlet; pokud tuto špínu ignorujete, s potěšením jste si všimli, že vandalové respektovali pancéřování. Všechny, kromě jedné ze dvou strážních budek, byly přítomny. Protizávaží dvou kulometných věží sice chyběla, ale prostřední patro věže 75 (bez kanónů) si zachovalo své muniční skříně. Rez zde dokonce zřejmě měla méně škodlivé účinky než na mnoha jiných místech. Vnitřek věží si zachoval barvu a mazivo mnoha podvozků se lesklo ve světle našich lamp. Naši pozornost upoutalo i další kovové prvky: okenice cimbuří reflektorů a držáky kartáčů v truhlách; Výfuky z kamen byly chráněny silnými půlválcovými plechy s propíchnutými konci; galerie v hlavním městě měla dokonce upevněné jednotlivé kovové okenice zakrývající jeden ze spojovacích úhlů mezi zdí a stropem. Tyto okenice možná chránily kabely, po kterých již není ani stopy??? Celkový stav pevnosti zůstal dobrý a spolek by neměl větší potíže s jejím uvedením do reprezentativního stavu, nebýt malířských prací. Bohužel byla opuštěna a je opuštěna dodnes (07/2007) a její stav se pravděpodobně nezlepšil.