Camp retranché de Toul, ESE de la ville, 1875-1879. 315 m/alt. Pour occuper l’espace entre les batteries Nord et Sud de l’ensemble fortifié, on aménagea ce redan, lui aussi en forme de chevron. Précédé d’un fossé en terre coulante se raccordant à ceux, revêtus, des batteries voisines, il ne possédait aucune caponnière pour en assurer la défense. Initialement, on trouve une seule plate-forme d’artillerie implantée dans la brisure et flanquée de deux traverses pleines (quoique, un plan postérieur à 1890, montre une traverse-abri enrobée à la droite de la caserne bétonnée). Le reste des branches du redan étant constitué d’une crête de feux pour l’infanterie. En 1890, on coula une caserne bétonnée du même type que celles des batteries Nord et Sud, mais sans débouché haut. Comme il n’y avait pas de fossé à la gorge, il fallu creuser profondément pour couler l’édifice et le faire précéder d’une petite cour, laquelle était elle-même accessible par une volée d’escaliers. En 1904-1905, sur la droite de la caserne, on accola un couloir en béton armé menant à un bloc pour tourelle de 75 Mle 05 (livrée en 1905), bloc dont le flanc droit s’appuyait au mur du fond de la caserne. Deux magasins pour les projectiles des canons de la tourelle furent greffés sur la droite de la galerie d’accès. Deux observatoires cuirassés furent installés de part et d’autre de la tourelle à une vingtaine de mètres de celle-ci. Ces deux observatoires sont de modèles différents ce qui semble indiquer qu’ils n’ont pas été posés simultanément. Un plan montrant la caserne, la tourelle et les deux observatoires indique des levées de terres sur les branches du chevron, comme s’il y avait eu d’autres positions d’artillerie. Il n’est conséquemment pas impossible que l’agencement des branches du redan ait connu des remaniements dont nous n’avons pas le détail. À l’arrière de ce redan nous trouvons le château d’eau et le clocher du village. Ces édifices, possibles points de repère pour l’artillerie ennemie, furent dynamités en 1914. Il fallut attendre les années 1950’ pour voir le clocher être réédifié. Durant la première guerre, on construira sur la branche droite un troisième observatoire, en béton cette fois, mais avec un look singulièrement proche d’un observatoire cuirassé. En 2002, l’association "La Citadelle" a fait procéder au pompage de l’eau qui, sur une profondeur de 2 à 2,50 m et depuis des décennies, empêchait l’accès à la caserne et à la tourelle. Cette dernière, bien que débarrassée de ses tubes s’est révélée être en très bon état, son tableau à outil étant même en place, la partie inférieure malheureusement détruite par l’humidité. Ce redan devrait idéalement être restauré, mais les moyens sont limités, que ce soit en main d’œuvre ou financiers. Il est néanmoins aujourd’hui visitable (08/2007).

Befestigtes Lager Toul, OSO der Stadt, 1875-1879. 315 m ü. M. Um den Raum zwischen den Nord- und Südbatterien des befestigten Komplexes einzunehmen, wurde dieser Redan ebenfalls in Form eines Winkels gebaut. Ihm ging ein fließender Erdgraben voraus, der mit den befestigten Gräben der benachbarten Batterien verbunden war, und er besaß keine Kaponniere, die seine Verteidigung hätte gewährleisten können. Anfangs gab es eine einzige Artillerieplattform im Durchbruch, flankiert von zwei massiven Traversen (obwohl ein Plan nach 1890 rechts von der Betonbaracke einen überdachten Traversenunterstand zeigt). Die übrigen Arme des Redans bestanden aus einem Feuergrat für die Infanterie. 1890 wurde eine Betonbaracke des gleichen Typs wie die der Nord- und Südbatterien gegossen, jedoch ohne hohen Auslass. Da es in der Schlucht keinen Graben gab, musste man tief graben, um das Gebäude abzusenken und davor einen kleinen Hof anzulegen, der selbst über eine Treppe zugänglich war. In den Jahren 1904-1905 wurde rechts von der Kaserne ein Korridor aus Stahlbeton hinzugefügt, der zu einem Block für einen 75 Mle 05-Turm (geliefert 1905) führte, dessen rechte Seite an der Rückwand der Kaserne anlag. Zwei Magazine für die Geschosse der Turmgeschütze wurden rechts von der Zugangsgalerie aufgepfropft. Zwei gepanzerte Beobachtungsposten wurden auf beiden Seiten des Turms etwa zwanzig Meter entfernt davon installiert. Diese beiden Beobachtungsposten sind von unterschiedlichem Typ, was darauf hindeutet, dass sie nicht gleichzeitig installiert wurden. Ein Plan, der die Kaserne, den Turm und die beiden Observatorien zeigt, weist auf Erdarbeiten an den Zweigen des Chevrons hin, als ob es dort noch weitere Artilleriestellungen gegeben hätte. Es ist daher nicht unmöglich, dass die Anordnung der Arme des Redan Veränderungen erfuhr, über die wir keine Einzelheiten kennen. Im hinteren Teil dieses Redan befinden sich der Wasserturm und der Dorfglockenturm. Diese Gebäude, mögliche Orientierungspunkte für feindliche Artillerie, wurden 1914 gesprengt. Erst in den 1950er Jahren wurde der Glockenturm wieder aufgebaut. Während des Ersten Weltkriegs wurde auf dem rechten Arm ein drittes Observatorium errichtet, diesmal aus Beton, das jedoch einem Panzerobservatorium merkwürdig ähnelte. Im Jahr 2002 ließ der Verein „La Citadelle“ das Wasser abpumpen, das mit einer Tiefe von 2 bis 2,50 m jahrzehntelang den Zugang zu den Kasernen und dem Turm verhindert hatte. Letzterer befand sich, obwohl seine Rohre entfernt worden waren, in sehr gutem Zustand. Sogar sein Werkzeugtisch war noch vorhanden; der untere Teil wurde leider durch Feuchtigkeit zerstört. Dieser Redan sollte idealerweise restauriert werden, doch die Mittel sind sowohl personell als auch finanziell begrenzt. Dennoch ist es heute (08/2007) für die Öffentlichkeit zugänglich.

Versterkt kamp Toul, ten oosten van de stad, 1875-1879. 315 m/hoogte. Om de ruimte tussen de Noord- en Zuidbatterijen van het versterkte complex te vullen, werd ook deze redan gebouwd in de vorm van een chevron. Voorafgegaan door een vloeiende aarden gracht die aansloot op de linies van de aangrenzende batterijen, had deze geen caponnière om de verdediging te garanderen. Aanvankelijk was er één artillerieplatform in de bres, geflankeerd door twee massieve traversen (hoewel een plattegrond na 1890 een overdekte traversen-schuilplaats rechts van de betonnen barakken toont). De resterende takken van de redan bestonden uit een vuurrug voor de infanterie. In 1890 werd een betonnen barak van hetzelfde type als die van de Noord- en Zuidbatterijen gestort, maar zonder hoge uitloop. Omdat er geen greppel in de kloof lag, was het noodzakelijk om diep te graven om het gebouw te laten zinken en er een kleine binnenplaats aan te laten voorafgaan, die zelf toegankelijk was via een trap. In 1904-1905 werd rechts van de kazerne een gang van gewapend beton toegevoegd die leidde naar een blok voor een 75 Mle 05-koepel (geleverd in 1905), waarvan de rechterkant rustte op de achtermuur van de kazerne. Twee magazijnen voor de projectielen van de geschutskoepel werden rechts van de toegangsgalerij geplaatst. Twee gepantserde observatieposten werden aan weerszijden van de koepel geïnstalleerd, op ongeveer twintig meter afstand ervan. Deze twee observatieposten hebben een verschillend model, wat erop lijkt te wijzen dat ze niet gelijktijdig werden geïnstalleerd. Een plattegrond van de kazerne, de koepel en de twee observatoria toont aarden wallen op de takken van de chevron, alsof er andere artillerieposities waren geweest. Het is daarom niet onmogelijk dat de indeling van de takken van de redan veranderingen heeft ondergaan waarvan we de details niet kennen. Aan de achterzijde van deze redan bevinden zich de watertoren en de dorpsklokkentoren. Deze gebouwen, mogelijke herkenningspunten voor vijandelijke artillerie, werden in 1914 met dynamiet vernietigd. Pas in de jaren 50 werd de klokkentoren herbouwd. Tijdens de Eerste Wereldoorlog werd aan de rechter tak een derde observatorium gebouwd, ditmaal van beton, maar met een uitstraling die opmerkelijk veel weg had van een pantserobservatorium. In 2002 liet de vereniging "La Citadelle" het water wegpompen, dat op een diepte van 2 tot 2,50 m decennialang de toegang tot de kazerne en de toren had belemmerd. Deze laatste, hoewel ontdaan van zijn buizen, bleek in zeer goede staat te zijn; de gereedschapstafel was zelfs nog aanwezig, het onderste deel helaas door vocht verwoest. Deze redan zou idealiter gerestaureerd moeten worden, maar de middelen zijn beperkt, zowel qua mankracht als qua financiën. Tegenwoordig is het nog steeds open voor publiek (08/2007).

Toul fortified camp, ESE of the town, 1875-1879. 315 m/alt. To occupy the space between the North and South batteries of the fortified complex, this redan was also built in the shape of a chevron. Preceded by a flowing earth ditch connecting to the lined ones of the neighboring batteries, it had no caponier to ensure its defense. Initially, there was a single artillery platform located in the break and flanked by two solid traverses (although a plan after 1890 shows a covered traverse-shelter to the right of the concrete barracks). The remaining branches of the redan were made up of a fire ridge for the infantry. In 1890, a concrete barracks of the same type as those of the North and South batteries was poured, but without a high outlet. As there was no ditch in the gorge, it was necessary to dig deep to sink the building and to precede it with a small courtyard, which was itself accessible by a flight of stairs. In 1904-1905, on the right of the barracks, a reinforced concrete corridor was added leading to a block for a 75 Mle 05 turret (delivered in 1905), the right side of which rested on the back wall of the barracks. Two magazines for the projectiles of the turret guns were grafted on the right of the access gallery. Two armored observation posts were installed on either side of the turret about twenty meters from it. These two observation posts are of different models which seems to indicate that they were not installed simultaneously. A plan showing the barracks, the turret and the two observatories indicates earthworks on the branches of the chevron, as if there had been other artillery positions. It is therefore not impossible that the arrangement of the branches of the redan underwent changes of which we do not have the details. At the rear of this redan we find the water tower and the village bell tower. These buildings, possible landmarks for enemy artillery, were dynamited in 1914. It was not until the 1950s that the bell tower was rebuilt. During the First World War, a third observatory was built on the right branch, this time in concrete, but with a look singularly close to an armored observatory. In 2002, the association "La Citadelle" had the water pumped out, which, at a depth of 2 to 2.50 m and for decades, had prevented access to the barracks and the turret. The latter, although cleared of its tubes, was found to be in very good condition, its tool table even being in place, the lower part unfortunately destroyed by humidity. This redan should ideally be restored, but the means are limited, both in manpower and financial. It is nevertheless today open to the public (08/2007).

Opevněný tábor Toul, východnějchodně od města, 1875-1879. 315 m n. m. Tento redan byl rovněž postaven ve tvaru šípu, aby obsadil prostor mezi severní a jižní baterií opevněného komplexu. Předcházel mu plynoucí zemní příkop napojující se na lemované příkopy sousedních baterií, neměl však žádný kaponiér, který by zajišťoval jeho obranu. Zpočátku se v průlomu nacházela jediná dělostřelecká plošina lemovaná dvěma pevnými traverzami (ačkoli plán po roce 1890 ukazuje krytý traverzový přístřešek napravo od betonových kasáren). Zbývající větve redanu tvořil protipožární hřbet pro pěchotu. V roce 1890 byla vylita betonová kasárna stejného typu jako u severní a jižní baterie, ale bez vysokého odvodnění. Protože v rokli nebyl žádný příkop, bylo nutné kopat hluboko, aby se budova zahloubila, a před ní vybudovat malé nádvoří, které bylo samo o sobě přístupné po schodišti. V letech 1904-1905 byla napravo od kasáren přistavěna železobetonová chodba vedoucí k bloku pro věž 75 Mle 05 (dodanou v roce 1905), jejíž pravá strana spočívala na zadní stěně kasáren. Na pravé straně přístupového ochozu byly naroubovány dva zásobníky pro projektily věžových kanónů. Asi dvacet metrů od věže byly po obou stranách instalovány dvě obrněná pozorovací stanoviště. Tato dvě pozorovací stanoviště jsou různých modelů, což naznačuje, že nebyla instalována současně. Plán zobrazující kasárna, věž a dvě pozorovatelny naznačuje zemní práce na větvích šípu, jako by zde byly i jiné dělostřelecké pozice. Není proto vyloučeno, že uspořádání větví redanu prošlo změnami, o kterých nemáme podrobnosti. V zadní části tohoto redanu se nachází vodárenská věž a vesnická zvonice. Tyto budovy, možné orientační body pro nepřátelské dělostřelectvo, byly v roce 1914 vyhozeny do vzduchu. Až v 50. letech 20. století byla zvonice přestavěna. Během první světové války byla na pravé větvi postavena třetí observatoř, tentokrát betonová, ale svým vzhledem se mimořádně blížící obrněné observatoři. V roce 2002 nechalo sdružení „La Citadelle“ odčerpat vodu, která v hloubce 2 až 2,50 m po celá desetiletí bránila přístupu do kasáren a k věži. Ta, ačkoli byla zbavena trubek, byla ve velmi dobrém stavu, dokonce i její nástrojový stůl byl na místě, spodní část byla bohužel zničena vlhkostí. Tato věž by se v ideálním případě měla zrestaurovat, ale prostředky jsou omezené, a to jak z hlediska lidských zdrojů, tak i finančních. Přesto je dnes přístupná veřejnosti (08/2007).