Camp retranché de Verdun, nord-est de la ville, 1876-1877. 389 m/alt. Dénommé fort Lemoine. 314 hommes et 28 pièces d’artillerie, flanquement compris. En 1914, outre l’armement des caponnières, on n’y trouvait plus que 4 canons de 90 mm et deux mortiers de 15 et, en 1916, la garnison était de 231 hommes. Il serait vain de chercher un hameau de ce nom dans les environs : en fait et assez curieusement, le toponyme de Souville se réfère au village natal de l’officier ayant dessiné les plans du fort, Gustave de la Taille. Ce village du Loiret (dépt 45) est rattaché depuis 1821 à la commune d’Yèvre-le-Châtel, elle-même rattachée depuis 1973 à Yèvre-la-Ville. Globalement, ce fort affecte la forme d’un pentagone irrégulier, mais sa gorge est formée d’un chevron dont la partie gauche affecte une brisure rentrante formant le saillant I. Les fossés, secs, étaient défendus par trois ailerons (saillants II, III et V) et une caponnière double (saillant IV) ; quant au chevron de la gorge, ses branches n’étaient flanquées que depuis les créneaux d’une galerie de fusillade d’escarpe prenant naissance à la droite de l’entrée. Cette entrée était précédée, sur les glacis, par un ravelin avec corps de garde défensif. L’entrée du fort proprement dite avait au fronton, en lettres et chiffres métalliques, l’inscription "SOUVILLE 1875-77". Le pont-levis était du type à bascule en dessous. L’agencement intérieur se distinguait de celui des autres forts par son asymétrie. C’était pratiquement dans le coin nord-ouest de la cour, face à la manutention, que débouchait le long tunnel (± 25 m) de l’entrée. Cette cour s’ouvrait sur une série de quatre magasins alignés côte à côte et possédant un sous-sol (forge, 2 magasins d’artillerie et menuiserie). Les chambrées s’ouvraient sur des cours étroites, en puits de lumière, disposées perpendiculairement à la cour principale. Comme au fort de Tavannes, chaque cour était coupée par un arc en maçonnerie. Deux paires de chambrées (18 x 6 m) adossées et séparées par un couloir de circulation, donnaient sur ces cours. De l’autre côté des cours étroites, d’autres magasins à usages divers étaient alignés. Ces quatre casemates dévolues au logement et ces quatre magasins constituaient le noyau du massif central du fort, entouré par une rue du rempart, sauf côté gorge. Cette rue du rempart longeait dix traverses dont cinq enracinées. Les saillants II, III et IV étaient épousés par des bonnettes d’infanterie. Au saillant II, à la droite de la gaine de l’aileron, se trouvait le poste optique casematé aux maçonneries épaisses d’un mètre. On y accédait par une gaine de 5,5 de long sur 0,8 m de largeur. Ses deux conduits optiques (Longwy et La Chaume), de 2,60 m de longueur, donnaient sur une pièce circulaire de 3 m de diamètre. Notons que les liaisons optiques réalisées pendant la bataille avec Vaux et Tavannes furent établies à partir des traverses 5 et 7, donc de part et d’autre de la galerie descendant à la caponnière double. Le magasin à poudre quant à lui était relégué au saillant V. Du type 1874, avec escalier menant à l’étage du sas d’entrée, son local de stockage a pour dimension 25 x 5 m. Par rapport aux autres forts de la place ayant leur magasin à un saillant, celui-ci avait la particularité d’être déjà bien enfoncé dans le sol donc d’avoir un relief moindre. Il faut dire que sur le plan des dessus de la fiche technique du Génie, fin 1879, il ne figure pas encore. Seul un magasin à poudre d’une contenance de 9 tonnes est alors renseigné. On y entre par une porte latérale et son petit flanc sud comportait trois créneaux à lampe. Ce magasin sera protégé par 2,5 m de béton spécial coulé en 1888. Simultanément, on creuse l’abri caverne (cfr articulet distinct) sous les glacis du front V-VI que l’on relie au fort par deux gaines parallèles distantes d’une vingtaine de mètres. L’une débouche dans la chambre aux lampes du magasin à poudre, l’autre dans la traverse au centre du front V-VI. Originellement, les attachements sont formels, trois vides ventilés courraient sous le plancher du local de stockage. Néanmoins, pour les besoins de l’abri caverne, ces trois vides seront reliés en une seule voûte et leur sol creusé sur une profondeur de cinq mètres de façon à ménager une vaste citerne sous toute la surface du local de stockage du magasin à poudre. Ainsi située, elle constituait un véritable château d’eau pour l’abri caverne. Dans le sol de la chambre aux lampes, un puisard fut creusé et muni d’échelons de façon, non seulement à donner un accès à cette citerne, mais de permettre d’arriver au niveau du point bas de la citerne d’où part un étroit tunnel maçonné vers l’abri caverne. Dans le même temps, le créneau à lampe central laissait la place à une seconde porte d’entrée dans le local de stockage. Une telle citerne à un tel endroit est un cas de figure unique dans toute la France fortifiée. Le visiteur d’aujourd’hui remarque que la citerne a été désaffectée et transformée en magasin. Ses flancs portent des inscriptions au pochoir telles que : "vin 5402 L", "eau de vie 420 L" et, à la craie, "250 planches de coffrage", "5 châssis galerie majeure", "10 châssis grande galerie", "100 planches de ciel", "100 tringles de mine",… C’est que cette citerne, suite aux percements de l’abri caverne par des obus de rupture de gros calibre, allait être reliée à des sapes et, partant, utilisée comme dépôt de matériels et matériaux. Mais avant d’en parler, évoquons le sort à la fois tragique et singulier de ce fort, preuve s’il en est qu’il est possible, à coups d’obus, de faire disparaître un ouvrage de cette importance. De ce qu’il demeure aujourd’hui (05/2012), quelques dizaines d’obus "bien placés" suffiraient pour parachever le désastre. D’ailleurs, il est déjà miraculeux que le porche d’entrée nous soit parvenu ; pour combien de temps encore ? Seuls ne demeureront alors qu’une partie de la galerie flanquante d’escarpe à la droite de l’entrée, l’aileron du saillant V et quelques pans d’escarpe du front V-VI ainsi que les parties bétonnées dont le débouché de la traverse X. Le massif du fort n’est plus qu’un champ d’entonnoirs reconquis vaille que vaille par les taillis. Ici et là, quelques moellons rappellent qu’avant il y avait des murs. Pour qui sait le situer, le massif de Souville se distingue de très loin. C’est sur cet important promontoire que vinrent s'échouer les vagues allemandes le 12 juillet 1916. Souville reçut plus que sa part de projectiles durant la bataille de Verdun : on estime qu’entre le 21 avril et le 22 juin 1916 il fut labouré par 38 000 obus de tous calibres mais avec une majorité de 150 et 210 mm. Le rapport du génie sur l’état des forts de Verdun après la bataille (rapport Benoît) précise que « pour s’emparer du fort de Souville qu’ils voulaient à tout prix, les Allemands firent une véritable débauche de munitions, et notamment de projectiles de très gros calibres, qu’ils n’auraient sûrement pas employés si, au lieu d’un fort, ils n’avaient eu à faire qu’à de simples tranchées. On peut évaluer à 9 ou 10 millions au moins la valeur des projectiles, presque tous de calibre supérieur à 130, qui sont tombés sur le fort jusqu’au moment de l’attaque. S’ils ont réussi à détruire à peu près la superstructure et la plus grande partie des locaux maçonnés non renforcés qui n’avaient coûté que 1 100 000 francs, ils n’ont fait aucun dégât appréciable au magasin bétonné qui servait de réduit à la défense de la superstructure et n’ont crevé que les gaines dans les abris sous roc sans rendre inutilisables ces abris. » Le site Web "Mémoire des hommes", permet de lire le journal du fort du 21 avril au 16 novembre 1916. Ce document exceptionnel vous permet de suivre l’agonie de Souville. Notons d’emblée qu’il rend très solidaires le fort et l’abri qu’il nomme incessamment et respectivement "partie haute" et "partie basse", tout comme son désignées les entrées du fort "porte de paix" et de l’abri "porte de guerre". Au début, depuis le poste de police de la porte de paix, les obus s’écrasant sur le fort, glacis inclus, sont comptabilisés jour après jour. Le 21 avril, 680 obus ; une casemate défoncée, 12 tués. Le 22 avril, 320 obus ; rafale d’obus sur la chambrée 6. Le lendemain, 183 obus ; l’ennemi achève ce qu’il a commencé la veille, bilan une centaine de milliers de cartouches détruites. Le 24 avril, 240 obus ; un 305 tombe sur les cuisines. Le 29 avril, 907 obus ; le poste d’observation sur les dessus du fort est détruit. Le lendemain, 900 obus ; le pont-levis est touché. Le 3 mai, 470 obus ; c’est la cour qui déguste. Deux jours plus tard, 280 obus ; on déblaie l’accès à la caponnière de droite. Trois jours plus tard, le 8, 440 obus ; effondrement des chambres 11 et 13, idem pour le croisement des gaines 21-16 et caponnière de droite percée ; ordre d’évacuer la partie haute du fort. Le 11 mai, 530 obus ; l’un d’eux éclate dans les cuisines. Le 16 mai, 261 obus dont un sur la cheminée de la manutention. Le 24 mai, 510 obus ; tout le mur nord, le mur nord-est et la caponnière double effondrés. Le premier juin, 1248 obus ; deux voûtes percées dans la partie supérieure du fort. Le lendemain, 1060 obus dont un ensevelit trois soldats occupés à faire du pain dans la boulangerie. Le 8 juin, 1217 obus ; écroulement du poste de secours et destruction du pont dormant. Le 13 juin, 305 obus ; on vidange les eaux des citernes supérieures dans celle sous le magasin à poudre. Le 15 juin, 608 obus ; la porte de paix et le poste de police sont touchés. Le 21 juin, 1773 obus dont certains occasionnent des effondrements dans la galerie centrale. Le 22 juin, 2373 obus ; l’observatoire arrière est démoli ; explosion d’un dépôt de grenades et destruction du poste d’observation des dessus ; les effondrements se succèdent ; abandon du poste de police et cessation du comptage des obus tombés. Á partir de cette date, les notes du journal concerneront surtout l’abri caverne où la garnison aura trouvé refuge, mais aussi ce fameux magasin à poudre (chambre 18) que l’on retrouve le 7 juillet quand on signale le montage d’une pompe pour le transfert de l’eau de la citerne 20 à la citerne caverne (sic !). Le 10 juillet encore, quand on y souligne qu’il contient la moitié des vivres et des munitions et que 14 hommes y ont été exposés aux gaz toxiques avec pour résultat sept tués. Le 13, on doit déblayer la communication entre le magasin et le P.C. du fort. Puis, le 3 août, survient un évènement capital : en forant le puits de la gaine ouest entre les casemates 47 et 48 (abri caverne, chambres de gauche) destiné à établir des galeries profondes (vers le P.C. tourelle), les travailleurs tombent sur une nappe d’eau. Le problème de ravitaillement en eau est résolu de la façon la plus heureuse. Le 12 août, il n’est plus possible de creuser, la source donne 150 litres/heure. Ce journal narre les efforts journaliers pour réparer, reboucher, colmater les dégâts. Les renseignements sur l’hygiène, sur les détritus, mais aussi sur les matériels en dotation, sur les communications tant optiques que par pigeons en font un document de tout premier ordre, heureusement accessible à tous. On y relève encore quelques informations sur ce magasin à poudre. Le 30 septembre, par exemple, on apprend que des hommes y dorment avec un dépôt de cartouches. Le 10 octobre, devant la troupe présentant les armes, on y remit la croix de chevalier de la Légion d’Honneur au capitaine HUILLARD, commandant du fort, pour faits d’armes en date du 6 septembre 1914. Enfin, une dernière mention, le 5 novembre, fait état du commencement d’un puits dans la gaine (sas d’entrée) pour communiquer avec la porte de paix. Outre le fait que l’on peut légitimement s’interroger sur l’opportunité de relier le magasin aux restes de l’entrée du fort, nous avons là la mention d’un premier creusement au niveau de la citerne. D’ailleurs, la volée d’escaliers de la gaine venant de l’abri caverne sera court-circuitée par un percement horizontal qui, empruntant le tunnel venant du pied du puisard, débouche au fond de la citerne. Ce tunnel, en maçonnerie de moellons, a été remis au gabarit d’un homme debout ainsi qu’en témoignent les maçonneries de briques sous le niveau des moellons. Notons que le journal du fort, indique, déjà le 12 juin "construction de la tranchée couverte en bas du grand escalier" puis, le 17 juin : "Continué le caniveau devant relier la tranchée couverte en bas du grand escalier avec la petite gaine de la défense". On comptait donc rejoindre le magasin via les échelons du puisard. En effet, la voûte du grand escalier en question montre la réparation d’un percement par obus, percement singulièrement non signalé dans le journal (à moins qu’il ne s’agisse d’un impact mal renseigné le 8 mai ? Quoi qu’il en soit un nouvel effondrement entre l’abri et "son unique citerne" est signalé le 10 juillet) qui aura obturé le passage que l’on aura contourné via le caniveau, caniveau mentionné le 19 juin comme "petite gaine de la citerne". Ce passage sera noté terminé le 25 juillet. Dans la citerne, en vis-à-vis de la porte ménagée au pied du puisard, on en fera une autre qui coupera le puits fraîchement creusé le 5 novembre, lequel servira à l’évacuation des roches d’une sape qui ne sera peut-être jamais achevée. De fait, suite à la découverte de la nappe d’eau et du débit satisfaisant de celle-ci dès le 12 août, la citerne sous le magasin à poudre n’est plus nécessaire. Aujourd’hui, il y subsiste un tas informe d’un produit chloré (chlorure de chaux ?) et le rouleau enrouleur du treuil de remontée des roches. Le magasin à poudre a conservé sa porte d’entrée toutefois débarrassée de ses trois serrures. Côté sas d’entrée, des plaques métalliques percées couvrent encore les évents de ventilation au pied des murs. Bien que les murs du magasin soient noircis par des fumées, ses maçonneries ont étonnamment bien résisté au déluge de projectiles de gros calibre. Désormais (05/2011), il est solidement fermé pour garantir la quiétude des chauves-souris qui y ont leurs quartiers d’hiver mais aussi d’été. L’entrée du magasin au niveau du fort a été transformée au cours des combats et bardée de créneaux défensifs. Nous noterons enfin les deux aménagements de portes isolant le magasin tant de l’extérieur que de l’abri caverne ; leçon tirée des évènements du 10 juillet 1916. Une batterie annexe bétonnée fut coulée en 1890-91 pour recevoir une tourelle cuirassée (cf. articulet distinct) mais, préalablement, le fort possédait déjà deux annexes dont une nommée « batterie de Torcy ». Une de ces deux batteries (1879-80) se situait peu en avant du saillant IV, qu’elle épousait en un arc de cercle où se succédaient cinq traverses dont, au moins, deux creuses. Entre la batterie cuirassée et le fort, il existe encore deux traverses-abris et, au-delà de la tourelle, plusieurs paires de niches à munitions ont survécu au carnage. Dès la fin 1916, on commença à creuser un lacis de galeries qui finira par s’étendre sur 1 040 mètres. Outre la batterie cuirassée annexe et l’abri caverne, ce lacis desservira trois cloches Pamart, l’observatoire cuirassé au service de la tourelle Bussière et un petit dépôt intermédiaire. Le fort est en zone rouge et en dehors des circuits balisés. Voir aussi camp retranché de Verdun.

Befestigtes Lager Verdun, nordöstlich der Stadt, 1876–1877. 389 m ü. M. Genannt Fort Lemoine. 314 Mann und 28 Artilleriegeschütze, einschließlich Flankengeschütze. 1914 gab es neben der Kaponniere nur vier 90-mm-Geschütze und zwei 15-mm-Mörser, und 1916 bestand die Garnison aus 231 Mann. In der Umgebung sucht man vergeblich nach einem Weiler dieses Namens: Kurioserweise bezieht sich der Ortsname Souville auf den Geburtsort des Offiziers, der die Pläne für das Fort entwarf, Gustave de la Taille. Dieses Dorf im Loiret (Dept. 45) gehört seit 1821 zur Gemeinde Yèvre-le-Châtel, die ihrerseits seit 1973 zu Yèvre-la-Ville gehört. Insgesamt hat dieses Fort die Form eines unregelmäßigen Fünfecks, aber seine Schlucht wird von einem Winkel gebildet, dessen linker Teil einen einspringenden Bruch aufweist, der den Frontbogen I bildet. Die trockenen Gräben wurden von drei Flügeln (Frontbogen II, III und V) und einer doppelten Kaponniere (Frontbogen IV) verteidigt; was den Winkel der Schlucht betrifft, so wurden seine Arme nur von den Zinnen eines Steilschussstollens flankiert, der rechts vom Eingang begann. Diesem Eingang ging auf dem Glacis ein Ravelin mit einem Verteidigungswachhaus voraus. Der Eingang zum Fort selbst trug auf dem Giebel in Metallbuchstaben und -zahlen die Inschrift „SOUVILLE 1875-77“. Die darunterliegende Zugbrücke war vom Typ Klappbrücke. Die Innenaufteilung unterschied sich von der der anderen Forts durch ihre Asymmetrie. Fast in der nordwestlichen Ecke des Hofes, gegenüber dem Umschlagplatz, öffnete sich der lange Tunnel (ca. 25 m) des Eingangs. Dieser Hof öffnete sich zu einer Reihe von vier nebeneinander angeordneten Magazinen mit einem Keller (Schmiede, 2 Artilleriemagazine und Zimmerei). Die Kasernen öffneten sich zu schmalen, lichthofartigen Höfen, die senkrecht zum Haupthof angeordnet waren. Wie im Fort von Tavannes wurde jeder Hof von einem gemauerten Bogen durchschnitten. Zwei Paare von Kasernen (18 x 6 m), die hintereinander standen und durch einen Verkehrskorridor getrennt waren, öffneten sich zu diesen Höfen. Auf der anderen Seite der schmalen Höfe waren weitere Magazine für unterschiedliche Zwecke angeordnet. Diese vier Kasematten mit Unterkunftsmöglichkeiten und diese vier Magazine bildeten den Kern des zentralen Massivs des Forts, das, außer auf der Schluchtseite, von einer Wallstraße umgeben war. Diese Wallstraße verlief entlang zehn Traversen, von denen fünf eingegraben waren. Die Frontabschnitte II, III und IV waren durch Infanterietürme verbunden. Im Frontabschnitt II, rechts vom Flügelkanal, befand sich der kasemattierte optische Posten mit einem Meter dickem Mauerwerk. Der Zugang erfolgte über einen 5,5 m langen und 0,8 m breiten Kanal. Seine beiden optischen Kanäle (Longwy und La Chaume), 2,60 m lang, öffneten sich zu einem runden Raum mit 3 m Durchmesser. Beachten Sie, dass die während der Schlacht mit Vaux und Tavannes hergestellten optischen Verbindungen von den Traversen 5 und 7 aus hergestellt wurden, also auf beiden Seiten der Galerie, die zur Doppelkaponniere hinabführt. Das Pulvermagazin wurde in den Frontvorsprung V verbannt. Es handelt sich um ein Fort vom Typ 1874 mit einer Treppe, die zum Boden der Eingangsschleuse führt, und sein Lagerraum misst 25 x 5 m. Im Vergleich zu den anderen Forts in der Gegend mit ihrem Magazin in einem Frontvorsprung hatte dieses die Besonderheit, bereits tief im Boden versunken zu sein und daher weniger Relief aufzuweisen. Es muss gesagt werden, dass es auf dem Plan der Spitzen des technischen Datenblatts der Ingenieure von Ende 1879 noch nicht erscheint. Damals ist nur ein Pulvermagazin mit einer Kapazität von 9 Tonnen dokumentiert. Der Zugang erfolgt durch eine Seitentür und seine kleine Südflanke hatte drei Laternenzinnen. Dieses Magazin wird durch 2,5 m Spezialbeton geschützt, der 1888 gegossen wurde. Gleichzeitig wird der Höhlenschutz (siehe separaten Artikel) unter dem Glacis der V-VI-Front gegraben und durch zwei parallele Schächte in etwa 20 Metern Abstand mit dem Fort verbunden. Einer mündet in den Lampenraum des Pulvermagazins, der andere in die Traverse in der Mitte der V-VI-Front. Ursprünglich sind die Anhänge formaler Natur, drei belüftete Hohlräume verliefen unter dem Boden des Lagerraums. Für die Bedürfnisse des Höhlenschutzes werden diese drei Hohlräume jedoch zu einem einzigen Gewölbe verbunden und ihr Boden bis zu einer Tiefe von fünf Metern gegraben, um eine riesige Zisterne unter der gesamten Oberfläche des Lagerraums des Pulvermagazins zu schaffen. So gelegen, bildete sie einen wahren Wasserturm für den Höhlenschutz. Im Boden des Lampenraums wurde ein Sumpf ausgehoben und mit Stufen versehen, um nicht nur den Zugang zu dieser Zisterne zu ermöglichen, sondern auch den Zugang zum Niveau des tiefsten Punktes der Zisterne, von wo aus ein schmaler gemauerter Tunnel zum Höhlenschutz führt. Gleichzeitig wurde aus der zentralen Lampennische ein zweiter Eingang zum Lagerraum. Eine solche Zisterne an einem solchen Standort ist im gesamten befestigten Frankreich einzigartig. Dem heutigen Besucher fällt auf, dass die Zisterne stillgelegt und in einen Lagerraum umgewandelt wurde. An ihren Seiten befinden sich Schabloneninschriften wie: „5402 l Wein“, „420 l Brandy“ und in Kreide „250 Schalungsbretter“, „5 große Galerierahmen“, „10 große Galerierahmen“, „100 Himmelsbretter“, „100 Minenstangen“ usw. Denn diese Zisterne sollte, nachdem der Höhlenschutz von großkalibrigen Sprenggranaten durchbohrt worden war, an Saps angeschlossen und so als Depot für Ausrüstung und Material genutzt werden. Doch bevor wir darauf eingehen, erinnern wir uns an das ebenso tragische wie einzigartige Schicksal dieses Forts – ein Beweis dafür, dass es möglich ist, ein Bauwerk dieser Bedeutung durch Granatenbeschuss verschwinden zu lassen. Von dem, was heute (05/2012) noch übrig ist, hätten ein paar Dutzend „gut platzierte“ Granaten gereicht, um die Katastrophe zu vollenden. Darüber hinaus grenzt es schon an ein Wunder, dass uns der Eingangsvorbau noch erhalten ist; wie lange noch? Nur ein Teil der Galerie, die den Steilhang rechts vom Eingang flankiert, der Flügel des Vorsprungs V und einige Abschnitte des Steilhangs der Front V-VI sind erhalten geblieben, ebenso wie die betonierten Teile, darunter der Ausgang der Traverse X. Das Massiv des Forts ist heute nichts weiter als ein Feld von Trichtern, die mit Haken oder durch Kleinbauern zurückgewonnen wurden. Hier und da erinnern ein paar Bruchsteine daran, dass es hier früher Mauern gab. Wer weiß, wo es ist, das Souville-Massiv sticht schon von weitem hervor. An diesem wichtigen Vorgebirge brachen sich am 12. Juli 1916 die deutschen Angriffswellen. Souville wurde während der Schlacht um Verdun mehr als genug mit Geschossen bombardiert: Schätzungsweise wurde die Stadt zwischen dem 21. April und dem 22. Juni 1916 von 38.000 Granaten aller Kaliber durchsiebt, die meisten jedoch von 150 und 210 mm. Im Ingenieurbericht über den Zustand der Forts von Verdun nach der Schlacht (Benoît-Bericht) heißt es: „Um das Fort Souville, das sie um jeden Preis erobern wollten, setzten die Deutschen eine regelrechte Munitionsflut ein, insbesondere mit Geschossen sehr großen Kalibers, die sie sicherlich nicht eingesetzt hätten, wenn sie es statt eines Forts nur mit einfachen Schützengräben zu tun gehabt hätten. Der Wert der Geschosse, fast alle mit einem Kaliber über 130, die bis zum Zeitpunkt des Angriffs auf das Fort fielen, kann auf mindestens 9 oder 10 Millionen geschätzt werden. Obwohl es ihnen gelang, fast den gesamten Überbau und den größten Teil des unbewehrten Mauerwerks, das nur 1.100.000 Francs gekostet hatte, zu zerstören, richteten sie am Betonmagazin, das als Redoute zur Verteidigung des Überbaus diente, keinen nennenswerten Schaden an und durchbohrten lediglich die Kanäle in den Felsunterständen, ohne diese unbrauchbar zu machen. Die Website „Mémoire des hommes“ ermöglicht es Ihnen, das Tagebuch des Forts vom 21. April bis 16. November 1916 zu lesen. Dieses außergewöhnliche Dokument ermöglicht es Ihnen, Souvilles Leidensweg zu verfolgen. Es sei gleich zu Beginn darauf hingewiesen, dass er das Fort und den Bunker sehr einheitlich darstellt, die er ständig als „oberen Teil“ bzw. „unteren Teil“ bezeichnet, so wie die Eingänge zum Fort „Porte de Paix“ und der Bunker „Porte de Guerre“ heißen. Zu Beginn werden von der Polizeistation an der Porte de Paix aus Tag für Tag die in das Fort, einschließlich des Glacis, einschlagenden Granaten gezählt. Am 21. April 680 Granaten; eine Kasematte zerstört, 12 Tote. Am 22. April 320 Granaten; eine Granatensalve auf Baracke 6. Am nächsten Tag 183 Granaten; der Feind beendet, was er am Vortag begonnen hat, mit insgesamt rund hunderttausend zerstörten Patronen. Am 24. April 240 Granaten; eine 305 fällt auf die Küchen. Am 29. April 907 Granaten; der Beobachtungsposten auf dem Fort wird zerstört. Am nächsten Tag 900 Granaten; die Zugbrücke wird getroffen. Am 3. Mai 470 Granaten; der Hof wird beschädigt. Zwei Tage später 280 Granaten; der Zugang zur rechten Kaponniere wird freigegeben. Drei Tage später, am 8., 440 Granaten; die Räume 11 und 13 stürzen ein, dasselbe gilt für die Kreuzung der Schächte 21-16 und die rechte Kaponniere wird durchbohrt; Befehl zur Räumung des oberen Teils des Forts. Am 11. Mai 530 Granaten; eine davon explodiert in den Küchen. Am 16. Mai 261 Granaten, darunter eine auf dem Handhabungskamin. Am 24. Mai 510 Granaten; die gesamte Nordmauer, die Nordostmauer und die Doppelkaponniere stürzen ein. Am 1. Juni 1248 Granaten; zwei Gewölbe im oberen Teil des Forts wurden durchbohrt. Am nächsten Tag 1060 Granaten, von denen eine drei Soldaten begrub, die in der Bäckerei Brot backten. Am 8. Juni 1217 Granaten; Einsturz des Sanitätspostens und Zerstörung der festen Brücke. Am 13. Juni 305 Granaten; das Wasser aus den oberen Zisternen wurde in die unter dem Pulvermagazin entleert. Am 15. Juni 608 Granaten; das Friedenstor und die Polizeistation wurden getroffen. Am 21. Juni 1773 Granaten, von denen einige Einstürze in der Mittelgalerie verursachten. Am 22. Juni fallen 2373 Granaten; der hintere Beobachtungsposten wird zerstört; ein Granatdepot explodiert und der darüberliegende Beobachtungsposten wird zerstört; Einstürze folgen aufeinander; die Polizeistation wird aufgegeben und die Zählung der abgeschossenen Granaten wird eingestellt. Ab diesem Datum betreffen die Tagebucheinträge hauptsächlich den Höhlenunterstand, in dem die Garnison Zuflucht gesucht hat, aber auch dieses berühmte Pulvermagazin (Raum 18), das am 7. Juli gefunden wird, als die Installation einer Pumpe zur Wasserförderung von Zisterne 20 zur Höhlenzisterne (sic!) gemeldet wird. Am 10. Juli wird erneut vermerkt, dass sich darin die Hälfte der Lebensmittel und Munition befindet und dass dort 14 Männer giftigen Gasen ausgesetzt waren, was sieben Todesopfer forderte. Am 13. muss die Verbindung zwischen dem Magazin und dem Kommandoposten des Forts wiederhergestellt werden. Dann, am 3. August, ereignete sich ein bedeutendes Ereignis: Beim Bohren des Brunnens im Westschacht zwischen den Kasematten 47 und 48 (Höhlenunterstand, linke Räume), der tiefe Stollen (in Richtung des Gefechtsstandes des Turms) schaffen sollte, stießen die Arbeiter auf eine Wasserfläche. Das Problem der Wasserversorgung wurde auf höchst erfolgreiche Weise gelöst. Am 12. August war es nicht mehr möglich zu graben, da die Quelle nur noch 150 Liter pro Stunde lieferte. Dieses Tagebuch schildert die täglichen Bemühungen, den Schaden zu reparieren, wieder aufzufüllen und abzudichten. Die Informationen über Hygiene, Trümmer, aber auch über die im Einsatz befindliche Ausrüstung, über optische und Taubenkommunikation machen es zu einem erstklassigen Dokument, das glücklicherweise allen zugänglich ist. Es gibt noch einige Informationen über dieses Pulvermagazin. Am 30. September erfuhren wir beispielsweise, dass dort Männer mit einem Patronenvorrat schliefen. Am 10. Oktober wurde Hauptmann HUILLARD, dem Kommandanten des Forts, vor den Augen der Truppen für seine Waffenleistungen am 6. September 1914 das Ritterkreuz der Ehrenlegion verliehen. Eine letzte Erwähnung vom 5. November erwähnt den Beginn eines Schachts (Eingangsschleuse), der mit dem Friedenstor verbunden sein soll. Abgesehen davon, dass man berechtigterweise die Zweckmäßigkeit einer Verbindung des Magazins mit den Überresten des Forteingangs in Frage stellen kann, wird hier auch eine erste Ausgrabung auf Höhe der Zisterne erwähnt. Darüber hinaus wird die Treppe des Schachts, die vom Höhlenschutzraum kommt, durch eine horizontale Bohrung kurzgeschlossen, die über den Tunnel, der vom Fuß des Sumpfes kommt, am Boden der Zisterne mündet. Dieser aus Bruchsteinmauerwerk errichtete Tunnel wurde auf die Größe eines stehenden Mannes gebracht, wie das Mauerwerk unterhalb der Bruchsteinschicht beweist. Beachten Sie, dass das Fortjournal bereits am 12. Juni den „Bau des überdachten Grabens am Fuße der großen Treppe“ und dann am 17. Juni vermerkt: „Fortführung der Rinne, um den überdachten Graben am Fuße der großen Treppe mit der kleinen Verteidigungshülle zu verbinden.“ Es war also geplant, den Vorrat über die Sprossen der Grube zu erreichen. Tatsächlich weist das Gewölbe der betreffenden Haupttreppe die Reparatur eines Granattrichters auf, ein Loch, über das in der Zeitung eigenartigerweise nicht berichtet wurde (es sei denn, es handelte sich um einen schlecht gemeldeten Einschlag am 8. Mai? Jedenfalls wurde am 10. Juli ein neuer Einsturz zwischen dem Schutzraum und „seiner einzigen Zisterne“ gemeldet), der den Durchgang blockiert haben dürfte, der über die Rinne umgangen worden wäre, eine Rinne, die am 19. Juni als „kleine Hülle der Zisterne“ erwähnt wurde. Dieser Durchgang wird am 25. Juli als fertiggestellt vermerkt. In der Zisterne, gegenüber der Tür am Fuße des Sumpfes, wird eine weitere gegraben, die den am 5. November frisch gegrabenen Brunnen bohrt, der zum Abtransport der Steine aus einem möglicherweise nie fertiggestellten Brunnen dienen soll. Tatsächlich wird die Zisterne unter dem Pulvermagazin nach der Entdeckung des Grundwasserspiegels und seiner zufriedenstellenden Durchflussrate ab dem 12. August nicht mehr benötigt. Heute sind dort noch ein formloser Haufen eines chlorierten Produkts (Chlorkalk?) und die Wickelrolle der Steinhebewinde zu sehen. Das Pulvermagazin hat seine Eingangstür behalten, allerdings ohne drei Schlösser. Auf der Seite der Eingangsschleuse verdecken noch immer durchbrochene Metallplatten die Lüftungsöffnungen am Fuß der Mauern. Obwohl die Wände des Magazins vom Rauch geschwärzt sind, hat sein Mauerwerk dem Beschuss großkalibriger Geschosse überraschend gut standgehalten. Heute (05/2011) ist es fest verschlossen, um die Ruhe der Fledermäuse zu gewährleisten, die dort ihr Winter- und Sommerquartier haben. Der Eingang zum Magazin des Forts wurde während der Kampfhandlungen umgestaltet und mit Wehrzinken gesäumt. Abschließend sind die beiden Türsysteme zu beachten, die das Magazin sowohl von der Außenwelt als auch vom Höhlenschutz isolieren; eine Lehre aus den Ereignissen vom 10. Juli 1916. 1890–1891 wurde eine Betonanbaubatterie gegossen, um einen Panzerturm unterzubringen (siehe separaten Artikel), doch zuvor hatte das Fort bereits zwei Anbauten, von denen einer den Namen „Torcy-Batterie“ trug. Eine dieser beiden Batterien (1879–1880) befand sich etwas vor dem Frontbogen IV, dem sie in einem Bogen folgte, in dem fünf Traversen aufeinander folgten, von denen mindestens zwei hohl waren. Zwischen der Panzerbatterie und dem Fort befinden sich noch zwei Schutztraversen, und hinter dem Turm haben mehrere Paare von Munitionsnischen das Blutbad überstanden. Ab Ende 1916 begannen die Arbeiten zum Graben eines 1.040 Meter langen Stollennetzes. Neben der angebauten Panzerbatterie und dem Höhlenschutz versorgte dieses Netz drei Pamart-Glocken, das Panzerobservatorium für den Bussière-Turm und ein kleines Zwischenlager. Das Fort liegt in der roten Zone und außerhalb der markierten Rundwege. Siehe auch das verschanzte Lager von Verdun.

Versterkt kamp van Verdun, ten noordoosten van de stad, 1876-1877. 389 m/alt. Fort Lemoine genaamd. 314 manschappen en 28 artilleriestukken, inclusief flankerende artillerie. In 1914 waren er, naast de caponnièrebewapening, slechts vier 90 mm kanonnen en twee 15 mm mortieren, en in 1916 telde het garnizoen 231 manschappen. Het zou tevergeefs zijn om in de omgeving een gehucht met deze naam te zoeken: het toponiem Souville verwijst, nogal merkwaardig, naar de geboorteplaats van de officier die de plannen voor het fort tekende, Gustave de la Taille. Dit dorp in de Loiret (afd. 45) is sinds 1821 verbonden met de gemeente Yèvre-le-Châtel, dat sinds 1973 verbonden is met Yèvre-la-Ville. Over het geheel genomen heeft dit fort de vorm van een onregelmatige vijfhoek, maar de kloof wordt gevormd door een chevron waarvan het linkerdeel een inspringende breuk heeft die saillant I vormt. De droge grachten werden verdedigd door drie vleugels (saillant II, III en V) en een dubbele caponnière (saillant IV); de chevron van de kloof werd alleen geflankeerd door de kantelen van een steile schietgalerij die rechts van de ingang begon. Deze ingang werd op het glacis voorafgegaan door een ravelijn met een verdedigingswachthuis. De ingang van het fort zelf droeg op het fronton, in metalen letters en cijfers, de inscriptie "SOUVILLE 1875-77". De ophaalbrug was van het basculetype. De indeling onderscheidde zich van die van de andere forten door zijn asymmetrie. De lange tunnel (± 25 m) van de ingang kwam praktisch in de noordwestelijke hoek van de binnenplaats uit, tegenover de afhandelingsruimte. Deze binnenplaats gaf toegang tot een reeks van vier naast elkaar geplaatste magazijnen met een kelder (smederij, 2 artilleriemagazijnen en timmerwerk). De kazernes kwamen uit op smalle binnenplaatsen, als lichtschachten, loodrecht op de hoofdbinnenplaats. Net als bij het fort van Tavannes werd elke binnenplaats doorsneden door een gemetselde boog. Twee paar barakken (18 x 6 m), met elkaar verbonden en gescheiden door een circulatiegang, gaven toegang tot deze binnenplaatsen. Aan de andere kant van de smalle binnenplaatsen stonden andere magazijnen voor diverse doeleinden opgesteld. Deze vier kazematten waren bestemd voor accommodatie en deze vier magazijnen vormden de kern van het centrale massief van het fort, omgeven door een walstraat, behalve aan de kant van de kloof. Deze walstraat liep langs tien traversen, waarvan er vijf vastzaten. De saillanten II, III en IV werden verbonden door infanterietorens. In saillant II, rechts van de vleugelleiding, bevond zich de kazematvormige optische paal met een meter dik metselwerk. Deze was toegankelijk via een leiding van 5,5 m lang en 0,8 m breed. De twee optische leidingen (Longwy en La Chaume), 2,60 m lang, kwamen uit op een ronde ruimte met een diameter van 3 m. Merk op dat de optische verbindingen die tijdens de slag met Vaux en Tavannes werden gemaakt, werden aangelegd vanaf traversen 5 en 7, dus aan weerszijden van de galerij die afdaalde naar de dubbele caponnière. Het kruitmagazijn werd verplaatst naar saillant V. Het type van 1874, met een trap die naar de vloer van de ingangssluis leidde, had een opslagruimte van 25 x 5 m. Vergeleken met de andere forten in de omgeving met hun magazijn in een saillant, had dit fort de bijzonderheid dat het al diep in de grond was verzonken en daardoor minder reliëf had. Het moet gezegd worden dat het op de plattegrond van de bovenkanten van de technische fiche van de genie, eind 1879, nog niet voorkomt. Alleen een kruitmagazijn met een capaciteit van 9 ton wordt toen gedocumenteerd. Het is toegankelijk via een zijdeur en de kleine zuidflank had drie kantelen met lampen. Dit magazijn zal worden beschermd door 2,5 m speciaal beton, gestort in 1888. Tegelijkertijd wordt de grotschuilplaats (zie apart artikel) uitgegraven onder het glacis van het V-VI front en verbonden met het fort door twee parallelle schachten op ongeveer twintig meter afstand van elkaar. Eén komt uit in de lampenruimte van het kruitmagazijn, de andere in de traverse in het midden van het V-VI front. Oorspronkelijk waren de aanbouwsels formeel: drie geventileerde holtes liepen onder de vloer van de opslagruimte. Voor de behoeften van de grotschuilplaats zullen deze drie holtes echter worden verbonden tot één gewelf en hun vloer tot een diepte van vijf meter worden uitgegraven om een enorme cisterne te creëren onder het gehele oppervlak van de opslagruimte van het kruitmagazijn. Aldus gesitueerd, vormde het een ware watertoren voor de grotschuilplaats. In de vloer van de lampenkamer werd een put gegraven en voorzien van treden. Deze put moest niet alleen toegang verschaffen tot deze waterput, maar ook toegang verschaffen tot het laagste punt van de put. Van daaruit leidt een smalle gemetselde tunnel naar de schuilplaats in de grot. Tegelijkertijd maakte de centrale lampennis plaats voor een tweede ingang naar de opslagruimte. Zo'n waterreservoir op zo'n locatie is uniek in heel versterkt Frankrijk. De bezoeker van vandaag zal opmerken dat het waterreservoir buiten gebruik is gesteld en is omgebouwd tot opslagruimte. De zijkanten zijn voorzien van gestencilde inscripties zoals: "wijn 5402 L", "brandewijn 420 L" en, in krijt, "250 bekistingsplanken", "5 grote galerijframes", "10 grote galerijframes", "100 hemelplanken", "100 mijnstaven", enz. Dit komt doordat dit waterreservoir, na de doorboring van de grot door ontploffende granaten van groot kaliber, verbonden zou worden met sappen en daarom gebruikt zou worden als opslagplaats voor uitrusting en materialen. Maar voordat we daarover praten, laten we het lot van dit fort in herinnering roepen, zowel tragisch als uniek, een bewijs als het nodig is dat het mogelijk is om met granaatvuur een bouwwerk van deze omvang te laten verdwijnen. Van wat er vandaag (05/2012) nog resteert, zouden enkele tientallen "goed geplaatste" granaten voldoende zijn om de ramp compleet te maken. Bovendien is het al een wonder dat de ingangsportiek ons heeft bereikt; hoe lang nog? Slechts een deel van de galerij die de helling rechts van de ingang flankeert, de vleugel van de V-saliënt en enkele delen van de helling van de V-VI-fronten zullen overblijven, evenals de betonnen delen inclusief de uitgang van traverse X. Het massief van het fort is nu niets meer dan een veld van schoorstenen, die met de hand of met de hand zijn teruggewonnen. Hier en daar herinneren enkele puinstenen ons eraan dat er ooit muren waren. Voor wie weet waar het ligt, valt het massief van Souville al van verre op. Het was op deze belangrijke landtong dat de Duitse golven op 12 juli 1916 insloegen. Souville kreeg tijdens de Slag om Verdun meer dan genoeg projectielen te verwerken: naar schatting werd de stad tussen 21 april en 22 juni 1916 getroffen door 38.000 granaten van alle kalibers, maar de meeste waren van 150 en 210 mm. Het ingenieursrapport over de toestand van de forten van Verdun na de slag (Benoît-rapport) stelt: "Om het fort van Souville, dat ze koste wat kost wilden veroveren, voerden de Duitsers een ware munitie-explosie uit, met name projectielen van zeer groot kaliber, die ze zeker niet zouden hebben gebruikt als ze in plaats van een fort slechts met eenvoudige loopgraven te maken hadden gehad. De waarde van de projectielen, bijna allemaal met een kaliber groter dan 130, die tot aan de aanval op het fort vielen, kan worden geschat op minstens 9 of 10 miljoen. Hoewel ze erin slaagden vrijwel de bovenbouw en het grootste deel van het ongewapende metselwerk, dat slechts 1.100.000 frank had gekost, te vernietigen, brachten ze geen noemenswaardige schade toe aan het betonnen magazijn dat diende als schans voor de verdediging van de bovenbouw, en doorboorden ze alleen de leidingen in de rotsschuilplaatsen zonder deze schuilplaatsen onbruikbaar te maken. De website "Mémoire des hommes" biedt u de mogelijkheid om het dagboek van het fort te lezen van 21 april tot 16 november 1916. Dit uitzonderlijke document laat u de lijdensweg van Souville volgen. Laten we vanaf het begin opmerken dat hij het fort en de schuilkelder zeer verenigd maakt, die hij respectievelijk constant "bovenste gedeelte" en "onderste gedeelte" noemt, net zoals de ingangen van het fort "porte de paix" en de schuilkelder "porte de guerre" worden genoemd. Vanaf het politiebureau bij de porte de paix worden dag na dag de granaten geteld die in het fort, inclusief het glacis, inslaan. Op 21 april 680 granaten; een kazemat vernield, 12 doden. Op 22 april 320 granaten; een granaatinslag op kazerne 6. De volgende dag 183 granaten; de vijand voltooit wat hij de dag ervoor begonnen was, met in totaal ongeveer honderdduizend vernietigde patronen. Op 2 april 24.240 granaten; een 305 valt op de keukens. Op 29 april, 907 granaten; de observatiepost op de top van het fort wordt vernietigd. De volgende dag, 900 granaten; de ophaalbrug wordt geraakt. Op 3 mei, 470 granaten; het is de binnenplaats die lijdt. Twee dagen later, 280 granaten; de toegang tot de rechtercaponnière wordt vrijgemaakt. Drie dagen later, op de 8e, 440 granaten; instorting van kamers 11 en 13, hetzelfde geldt voor de kruising van schachten 21-16 en de rechtercaponnière doorboord; bevel tot evacuatie van het bovenste deel van het fort. Op 11 mei, 530 granaten; een ervan ontploft in de keukens. Op 16 mei, 261 granaten, waaronder één op de schoorsteen. Op 24 mei, 510 granaten; de gehele noordmuur, de noordoostmuur en de dubbele caponnière stortten in. Op 6 juni 1.1248 granaten; twee gewelven doorboorden het bovenste deel van het fort. De volgende dag 1.060 granaten, waarvan er één drie soldaten begroef die bezig waren brood te bakken in de bakkerij. Op 8 juni 1.217 granaten; de hulppost stortte in en de vaste brug werd vernield. Op 13 juni 305 granaten; het water uit de bovenste reservoirs werd geleegd in het reservoir onder het kruitmagazijn. Op 15 juni 608 granaten; de vredespoort en het politiebureau werden getroffen. Op 21 juni 1.773 granaten, waarvan sommige instortingen in de centrale galerij veroorzaakten. Op 22 juni 2373 granaten; de achterste observatiepost wordt vernietigd; een granaatdepot ontploft en de observatiepost erboven wordt vernietigd; instortingen volgen elkaar op; het politiebureau wordt verlaten en de telling van de gevallen granaten wordt stopgezet. Vanaf deze datum zullen de journaalposten voornamelijk betrekking hebben op de schuilplaats in de grot waar het garnizoen zijn toevlucht heeft gezocht, maar ook op dit beroemde kruitmagazijn (kamer 18), dat op 7 juli wordt gevonden wanneer de installatie van een pomp voor het overbrengen van water van reservoir 20 naar het reservoir in de grot (sic!) wordt gemeld. Op 10 juli opnieuw, wanneer wordt opgemerkt dat het de helft van het voedsel en de munitie bevat en dat 14 mannen daar aan giftig gas zijn blootgesteld, met zeven doden tot gevolg. Op 13 juli moet de verbinding tussen het magazijn en de commandopost van het fort worden verbroken. Toen, op 3 augustus, vond er een belangrijke gebeurtenis plaats: tijdens het boren van de put in de westelijke schacht tussen kazematten 47 en 48 (een schuilkelder in een grot, linkerkamers) die bedoeld was om diepe galerijen te creëren (richting de commandopost van de toren), stuitten de arbeiders op een waterlaag. Het probleem van de watervoorziening werd op de meest succesvolle manier opgelost. Op 12 augustus was het niet meer mogelijk om te graven; de bron leverde 150 liter per uur. Dit dagboek beschrijft de dagelijkse inspanningen om de schade te repareren, bij te vullen en te dichten. De informatie over hygiëne, over het puin, maar ook over de gebruikte apparatuur, en over zowel optische als duivencommunicatie maken het een eersteklas document, gelukkig voor iedereen toegankelijk. Er is nog steeds informatie over dit kruitmagazijn. Op 30 september vernamen we bijvoorbeeld dat er mannen sliepen met een voorraad patronen. Op 10 oktober werd, in aanwezigheid van de troepen die de wapens presenteerden, het Ridderkruis van het Legioen van Eer toegekend aan kapitein HUILLARD, commandant van het fort, voor wapenfeiten op 6 september 1914. Tot slot wordt op 5 november nog een laatste vermelding gemaakt van het begin van een schacht in de schacht (toegangssluis) voor verbinding met de vredespoort. Naast het feit dat men terecht de wenselijkheid van het verbinden van het magazijn met de restanten van de ingang van het fort in twijfel kan trekken, wordt hier melding gemaakt van een eerste opgraving ter hoogte van de waterput. Bovendien zal de trap van de schacht, die vanuit de grot komt, worden kortgesloten door een horizontale boring die, via de tunnel aan de voet van de put, uitmondt in de bodem van de waterput. Deze tunnel, gemaakt van puinmetselwerk, werd opgehoogd tot de grootte van een staande man, zoals blijkt uit het metselwerk onder het puinniveau. Merk op dat het dagboek van het fort al op 12 juni melding maakt van "de bouw van de overdekte loopgraaf onderaan de grote trap" en vervolgens, op 17 juni: "De goot is doorgetrokken om de overdekte loopgraaf onderaan de grote trap te verbinden met de kleine verdedigingsmantel." Het was dus de bedoeling om de opslagplaats te bereiken via de sporten van de put. Het gewelf van de betreffende hoofdtrap toont inderdaad de reparatie van een granaattrechter, een gat dat opmerkelijk genoeg niet in de krant werd vermeld (tenzij het een slecht gerapporteerde inslag was op 8 mei? In ieder geval werd op 10 juli een nieuwe instorting gemeld tussen de schuilplaats en "zijn enige waterreservoir"), waardoor de doorgang geblokkeerd zal zijn die via de goot, een goot die op 19 juni werd vermeld als "kleine mantel van het waterreservoir", zal zijn geblokkeerd. Deze passage zal als voltooid worden aangemerkt op 25 juli. In de waterbak, tegenover de deur aan de voet van de sump, zal een andere worden gemaakt die de op 5 november vers gegraven put zal graven, die zal worden gebruikt om de rotsen te ontdoen van een sap dat misschien nooit zal worden voltooid. Na de ontdekking van de grondwaterstand en de bevredigende stroomsnelheid ervan op 12 augustus is de waterbak onder het kruitmagazijn niet langer nodig. Vandaag de dag resteert er een vormeloze hoop van een gechloreerd product (kalkchloride?) en de lier voor het optillen van de rotsen. Het kruitmagazijn heeft zijn ingangsdeur behouden, maar is ontdaan van zijn drie sloten. Aan de kant van de ingangssluis bedekken doorboorde metalen platen nog steeds de ventilatieopeningen aan de voet van de wanden. Hoewel de wanden van het magazijn zwartgeblakerd zijn door de rook, heeft het metselwerk de stortvloed aan projectielen van groot kaliber verrassend goed weerstaan. Nu (05/2011) is het veilig afgesloten om de rust te garanderen van de vleermuizen die er hun winter- en zomerverblijf hebben. De ingang van het magazijn in het fort werd tijdens de gevechten omgebouwd en voorzien van verdedigingswerken. Tot slot zullen we de twee deurconstructies opmerken die het magazijn scheidden van zowel de buitenwereld als de schuilkelder in de grot; een les die we hebben geleerd van de gebeurtenissen van 10 juli 1916. In 1890-1891 werd een betonnen aanbouwbatterij gegoten om een pantsertoren te huisvesten (zie apart artikel), maar daarvoor had het fort al twee aanbouwen, waarvan er één de naam "Torcy-batterij" kreeg. Een van deze twee batterijen (1879-1880) bevond zich iets voor saillant IV, dat ze volgde in een boog waarin vijf traversen elkaar opvolgden, waarvan er minstens twee hol waren. Tussen de pantserbatterij en het fort bevinden zich nog steeds twee traversen in de schuilkelder en, voorbij de toren, hebben verschillende paren munitienissen de slachting overleefd. Vanaf eind 1916 werd begonnen met het graven van een netwerk van galerijen dat zich uiteindelijk over 1040 meter zou uitstrekken. Naast de geannexeerde pantserbatterij en de grotschuilplaats zou dit netwerk drie Pamart-klokken, het gepantserde observatorium dat de Bussière-toren bediende en een klein tussendepot bedienen. Het fort ligt in de rode zone en buiten de gemarkeerde circuits. Zie ook het loopgravenkamp van Verdun.

Verdun fortified camp, northeast of the town, 1876-1877. 389 m/alt. Called Fort Lemoine. 314 men and 28 artillery pieces, including flanking. In 1914, in addition to the caponier armament, there were only four 90 mm guns and two 15 mm mortars, and in 1916, the garrison was 231 men. It would be in vain to look for a hamlet of this name in the surrounding area: in fact, and rather curiously, the toponym Souville refers to the birthplace of the officer who drew up the plans for the fort, Gustave de la Taille. This village in the Loiret (dept 45) has been attached to the commune of Yèvre-le-Châtel since 1821, itself attached to Yèvre-la-Ville since 1973. Overall, this fort has the shape of an irregular pentagon, but its gorge is formed by a chevron whose left part has a re-entrant break forming salient I. The dry ditches were defended by three wings (salients II, III and V) and a double caponier (salient IV); as for the chevron of the gorge, its branches were flanked only from the crenellations of a scarp firing gallery starting to the right of the entrance. This entrance was preceded, on the glacis, by a ravelin with a defensive guardhouse. The entrance to the fort itself had on the pediment, in metal letters and numbers, the inscription "SOUVILLE 1875-77". The drawbridge was of the bascule type below. The interior layout was distinguished from that of the other forts by its asymmetry. It was practically in the northwest corner of the courtyard, facing the handling area, that the long tunnel (± 25 m) of the entrance opened. This courtyard opened onto a series of four magazines aligned side by side and having a basement (forge, 2 artillery magazines and carpentry). The barracks opened onto narrow courtyards, like light wells, arranged perpendicular to the main courtyard. As at the fort of Tavannes, each courtyard was cut by a masonry arch. Two pairs of barracks (18 x 6 m) backed by each other and separated by a circulation corridor, opened onto these courtyards. On the other side of the narrow courtyards, other magazines for various uses were aligned. These four casemates devoted to accommodation and these four magazines constituted the core of the central massif of the fort, surrounded by a rampart street, except on the gorge side. This rampart street ran along ten traverses, five of which were rooted. Salients II, III and IV were joined by infantry turrets. In salient II, to the right of the wing duct, was the casemated optical post with one meter thick masonry. It was accessed through a duct 5.5 m long and 0.8 m wide. Its two optical conduits (Longwy and La Chaume), 2.60 m long, opened onto a circular room 3 m in diameter. Note that the optical links made during the battle with Vaux and Tavannes were established from traverses 5 and 7, therefore on either side of the gallery descending to the double caponier. The powder magazine was relegated to salient V. Of the 1874 type, with a staircase leading to the entrance airlock floor, its storage room measures 25 x 5 m. Compared to the other forts in the area with their magazine in a salient, this one had the particularity of being already well sunk into the ground and therefore having less relief. It must be said that on the plan of the tops of the technical sheet of the Engineers, at the end of 1879, it does not yet appear. Only a powder magazine with a capacity of 9 tons is then documented. It is entered through a side door and its small southern flank had three lamp crenellations. This magazine will be protected by 2.5 m of special concrete poured in 1888. Simultaneously, the cave shelter (see separate article) is dug under the glacis of the V-VI front and connected to the fort by two parallel shafts about twenty meters apart. One opens into the lamp room of the powder magazine, the other into the traverse in the center of the V-VI front. Originally, the attachments are formal, three ventilated voids ran under the floor of the storage room. However, for the needs of the cave shelter, these three voids will be connected in a single vault and their floor dug to a depth of five meters in order to create a vast cistern under the entire surface of the powder magazine storage room. Thus situated, it constituted a veritable water tower for the cave shelter. In the floor of the lamp room, a sump was dug and equipped with steps so as not only to provide access to this cistern, but also to allow access to the level of the lowest point of the cistern from where a narrow masonry tunnel leads to the cave shelter. At the same time, the central lamp niche gave way to a second entrance to the storage room. Such a cistern in such a location is unique in all of fortified France. Today's visitor will notice that the cistern has been decommissioned and converted into a storeroom. Its sides bear stencilled inscriptions such as: "wine 5402 L", "brandy 420 L" and, in chalk, "250 formwork planks", "5 major gallery frames", "10 large gallery frames", "100 sky planks", "100 mine rods", etc. This is because this cistern, following the piercing of the cave shelter by large-caliber bursting shells, was going to be connected to saps and, therefore, used as a depot for equipment and materials. But before talking about it, let us recall the fate of this fort, both tragic and singular, proof if any were needed that it is possible, with shellfire, to make a structure of this importance disappear. Of what remains today (05/2012), a few dozen "well-placed" shells would be enough to complete the disaster. Moreover, it is already miraculous that the entrance porch has reached us; for how much longer? Only a part of the gallery flanking the escarpment to the right of the entrance, the wing of salient V and some sections of escarpment of front V-VI will remain, as well as the concreted parts including the outlet of traverse X. The massif of the fort is now nothing more than a field of funnels reclaimed by hook or by croft. Here and there, a few rubble stones remind us that there used to be walls. For those who know where it is, the Souville massif stands out from afar. It was on this important promontory that the German waves crashed on July 12, 1916. Souville received more than its share of projectiles during the Battle of Verdun: it is estimated that between April 21 and June 22, 1916, it was plowed by 38,000 shells of all calibers, but with a majority of 150 and 210 mm. The engineer report on the state of the Verdun forts after the battle (Benoît report) states that "to seize the Souville fort, which they wanted at all costs, the Germans made a veritable spree of munitions, and in particular very large caliber projectiles, which they would surely not have used if, instead of a fort, they had only had to deal with simple trenches. The value of the projectiles, almost all of them with a caliber greater than 130, which fell on the fort up to the time of the attack can be estimated at at least 9 or 10 million. Although they succeeded in destroying almost the superstructure and the greater part of the unreinforced masonry premises which had cost only 1,100,000 francs, they did no appreciable damage to the concrete magazine which served as a redoubt for the defense of the superstructure and only punctured the ducts in the rock shelters without rendering these shelters unusable. The website "Mémoire des hommes" allows you to read the fort's journal from April 21 to November 16, 1916. This exceptional document allows you to follow the agony of Souville. Let us note from the outset that he makes the fort and the shelter very united, which he constantly calls "upper part" and "lower part" respectively, just as the entrances to the fort are called "porte de paix" and the shelter "porte de guerre". At the beginning, from the police station at the porte de paix, the shells crashing into the fort, including the glacis, are counted day after day. On April 21, 680 shells; a casemate smashed, 12 killed. On April 22, 320 shells; a burst of shells on barracks 6. The next day, 183 shells; the enemy finishes what he started the day before, with a total of around a hundred thousand cartridges destroyed. On April 24, 240 shells; a 305 falls on the kitchens. On April 29, 907 shells; The observation post on the top of the fort is destroyed. The next day, 900 shells; the drawbridge is hit. On May 3, 470 shells; it is the courtyard that suffers. Two days later, 280 shells; access to the right caponier is cleared. Three days later, on the 8th, 440 shells; collapse of rooms 11 and 13, the same for the intersection of shafts 21-16 and right caponier pierced; order to evacuate the upper part of the fort. On May 11, 530 shells; one of them explodes in the kitchens. On May 16, 261 shells including one on the handling chimney. On May 24, 510 shells; the entire north wall, the northeast wall and the double caponier collapsed. On June 1, 1248 shells; two vaults pierced in the upper part of the fort. The next day, 1060 shells, one of which buried three soldiers busy making bread in the bakery. On June 8, 1217 shells; collapse of the aid station and destruction of the fixed bridge. On June 13, 305 shells; the water from the upper cisterns was emptied into the one under the powder magazine. On June 15, 608 shells; the peace gate and the police station were hit. On June 21, 1773 shells, some of which caused collapses in the central gallery. On June 22, 2373 shells; the rear observation post is demolished; explosion of a grenade depot and destruction of the observation post above; collapses follow one another; abandonment of the police station and cessation of counting of shells fallen. From this date, the journal entries will mainly concern the cave shelter where the garrison will have taken refuge, but also this famous powder magazine (room 18) which is found on July 7 when the installation of a pump for the transfer of water from cistern 20 to the cave cistern (sic!) is reported. On July 10 again, when it is noted that it contains half of the food and ammunition and that 14 men were exposed to toxic gas there, resulting in seven deaths. On the 13th, the communication between the magazine and the fort's command post must be cleared. Then, on August 3, a major event occurred: while drilling the well in the western shaft between casemates 47 and 48 (cave shelter, left-hand rooms) intended to create deep galleries (towards the turret command post), the workers came across a sheet of water. The problem of water supply was resolved in the most successful way. On August 12, it was no longer possible to dig, the spring was giving 150 liters/hour. This journal recounts the daily efforts to repair, refill, and plug the damage. The information on hygiene, on the debris, but also on the equipment in service, on communications both optical and by pigeon make it a first-rate document, fortunately accessible to all. There is still some information on this powder magazine. On September 30, for example, we learned that men were sleeping there with a cache of cartridges. On October 10, in front of the troops presenting arms, the Knight's Cross of the Legion of Honor was awarded to Captain HUILLARD, commander of the fort, for feats of arms dated September 6, 1914. Finally, a final mention, on November 5, mentions the beginning of a shaft in the shaft (entrance airlock) to communicate with the peace gate. In addition to the fact that one can legitimately question the advisability of connecting the magazine to the remains of the entrance to the fort, we have here the mention of a first excavation at the level of the cistern. Moreover, the flight of stairs of the shaft coming from the cave shelter will be short-circuited by a horizontal drilling which, using the tunnel coming from the foot of the sump, opens at the bottom of the cistern. This tunnel, made of rubble masonry, was brought up to the size of a standing man, as evidenced by the brickwork below the rubble level. Note that the fort's journal already indicates on June 12 "construction of the covered trench at the bottom of the grand staircase" and then, on June 17: "Continued the gutter to connect the covered trench at the bottom of the grand staircase with the small defense sheath." It was therefore planned to reach the store via the rungs of the sump. Indeed, the vault of the main staircase in question shows the repair of a shell hole, a hole singularly not reported in the newspaper (unless it was a poorly reported impact on May 8? In any case, a new collapse between the shelter and "its only cistern" was reported on July 10) which will have blocked the passage which will have been bypassed via the gutter, a gutter mentioned on June 19 as "small sheath of the cistern". This passage will be noted as finished on July 25. In the cistern, opposite the door made at the foot of the sump, another will be made which will cut the well freshly dug on November 5, which will be used to evacuate the rocks from a sap which will perhaps never be completed. In fact, following the discovery of the water table and its satisfactory flow rate from August 12, the cistern under the powder magazine is no longer necessary. Today, there remains a shapeless pile of a chlorinated product (chloride of lime?) and the winding roller of the rock-lifting winch. The powder magazine has retained its entrance door, however, stripped of its three locks. On the entrance airlock side, pierced metal plates still cover the ventilation vents at the foot of the walls. Although the walls of the magazine are blackened by smoke, its masonry has surprisingly well resisted the deluge of large-caliber projectiles. Now (05/2011), it is securely closed to guarantee the peace and quiet of the bats that have their winter and summer quarters there. The entrance to the magazine at the fort was transformed during the fighting and lined with defensive battlements. Finally, we will note the two door arrangements isolating the magazine from both the outside and the cave shelter; a lesson learned from the events of July 10, 1916. A concrete annex battery was cast in 1890-91 to accommodate an armored turret (see separate article) but, previously, the fort already had two annexes, one of which was named "Torcy battery." One of these two batteries (1879-80) was located a little in front of salient IV, which it followed in an arc where five traverses followed one another, at least two of which were hollow. Between the armored battery and the fort, there are still two shelter traverses and, beyond the turret, several pairs of ammunition niches survived the carnage. From the end of 1916, work began on digging a network of galleries that would eventually extend over 1,040 meters. In addition to the annexed armored battery and the cave shelter, this network would serve three Pamart bells, the armored observatory serving the Bussière turret, and a small intermediate depot. The fort is in the red zone and outside the marked circuits. See also the entrenched camp of Verdun.

Opevněný tábor Verdun, severovýchodně od města, 1876-1877. 389 m n. m. Nazýval se Fort Lemoine. 314 mužů a 28 dělostřeleckých děl, včetně obranných. V roce 1914 zde kromě kaponiérské výzbroje byly pouze čtyři 90mm kanóny a dva 15mm minomety a v roce 1916 měla posádka 231 mužů. Bylo by marné hledat v okolí osadu s tímto názvem: ve skutečnosti, a to poněkud zvláštně, toponymum Souville odkazuje na rodiště důstojníka, který vypracoval plány pevnosti, Gustava de la Taille. Tato vesnice v Loiretu (okres č. 45) je od roku 1821 připojena k obci Yèvre-le-Châtel a sama k Yèvre-la-Ville je připojena od roku 1973. Celkově má tato pevnost tvar nepravidelného pětiúhelníku, ale její soutěska je tvořena šípovou lávkou, jejíž levá část má vratný zlom tvořící výběžek I. Suché příkopy byly bráněny třemi křídly (výběžky II, III a V) a dvojitým kaponiérem (výběžek IV); co se týče šípové lávky soutěsky, její odbočky byly lemovány pouze od cimbuří střelecké galerie začínající napravo od vchodu. Tomuto vchodu předcházel na svahu ravelin s obrannou strážnicí. Vchod do samotné pevnosti měl na štítu kovovými písmeny a číslicemi nápis „SOUVILLE 1875-77“. Padací most dole byl zvedacího typu. Vnitřní uspořádání se od ostatních pevností odlišovalo asymetrií. Prakticky v severozápadním rohu nádvoří, směrem k manipulačnímu prostoru, se otevíral dlouhý tunel (± 25 m) vstupu. Toto nádvoří se otevíralo do série čtyř skladů uspořádaných vedle sebe se suterénem (výheň, 2 dělostřelecké sklady a tesařské práce). Kasárna se otevírala do úzkých dvorů, podobných světlíkům, uspořádaných kolmo k hlavnímu nádvoří. Stejně jako u pevnosti Tavannes bylo každé nádvoří proříznuto zděným obloukem. Do těchto dvorů se otevíraly dva páry kasáren (18 x 6 m), které byly za sebou a odděleny cirkulační chodbou. Na druhé straně úzkých dvorů se nacházely další sklady pro různé účely. Tyto čtyři kasematy určené k ubytování a tyto čtyři sklady tvořily jádro centrálního masivu pevnosti, obklopeného hradební ulicí, s výjimkou strany rokle. Tato hradební ulice vedla podél deseti příčných můstků, z nichž pět bylo zakořeněných. Výstupky II, III a IV byly spojeny pěchotními věžemi. Ve výběžku II, napravo od kanálu křídla, se nacházel kasematovaný optický sloup s jeden metr silným zdivem. Přístup k němu byl kanálem dlouhým 5,5 m a širokým 0,8 m. Jeho dva optické kanály (Longwy a La Chaume), dlouhé 2,60 m, ústily do kruhové místnosti o průměru 3 m. Všimněte si, že optická spojení vytvořená během bitvy u Vaux a Tavannes byla zřízena z traverz 5 a 7, tedy na obou stranách galerie sestupující k dvojitému kaponiéru. Prašný sklad byl odsunut do výběžku V. Jeho skladovací prostor, typu z roku 1874, se schodištěm vedoucím k podlaze vstupní přechodové komory, měří 25 x 5 m. Ve srovnání s ostatními pevnostmi v oblasti s prachovým skladem v výběžku, měl tento tu zvláštnost, že byl již hluboko zapuštěný do země, a proto měl menší reliéf. Je třeba říci, že na plánu horní části technického listu ženistů z konce roku 1879 se ještě neobjevuje. Tehdy je zdokumentován pouze prachový sklad s kapacitou 9 tun. Vstupuje se do něj bočními dveřmi a jeho malé jižní křídlo mělo tři lampové cimbuří. Tento sklad bude chráněn 2,5 m speciálního betonu odlitého v roce 1888. Současně je pod mírným svahem fronty V-VI vykopán jeskynní kryt (viz samostatný článek) a s pevností je spojen dvěma rovnoběžnými šachtami vzdálenými od sebe asi dvacet metrů. Jedna ústí do lampovny prachového skladu, druhá do traverzy uprostřed fronty V-VI. Původně byly přístavby formální, pod podlahou skladovací místnosti probíhaly tři větrané dutiny. Pro potřeby jeskynního krytu však byly tyto tři dutiny spojeny do jedné klenby a jejich dno bylo vykopáno do hloubky pěti metrů, aby se pod celým povrchem skladovací místnosti prachu vytvořila rozlehlá cisterna. Takto umístěná místnost tvořila skutečnou vodárenskou věž pro jeskynní kryt. V podlaze lampové místnosti byla vykopána jímka a vybavena schody, aby se nejen umožnil přístup k této cisterně, ale také aby se umožnil přístup na úroveň nejnižšího bodu cisterny, odkud vede úzký zděný tunel do jeskynního krytu. Zároveň se v centrální nice pro lampu nacházel druhý vchod do skladu. Taková cisterna na takovém místě je v celé opevněné Francii unikátní. Dnešní návštěvník si všimne, že cisterna byla vyřazena z provozu a přeměněna na sklad. Na jejích stranách jsou vyryté šablony, například: „víno 5402 l“, „brandy 420 l“ a křídou „250 bednicích prken“, „5 hlavních galerijních rámů“, „10 velkých galerijních rámů“, „100 krycích prken“, „100 důlních tyčí“ atd. Je to proto, že tato cisterna po proražení jeskynního krytu velkorážnými trhavými granáty měla být propojena se sopkami a proto sloužit jako sklad vybavení a materiálu. Než si o tom ale budeme povídat, připomeňme si osud této pevnosti, tragický i ojedinělý, důkaz, pokud by byl potřeba, že je možné palbou z granátu zaniknout tak významnou stavbu. Z toho, co dnes (05/2012) zbylo, by k dokonalé katastrofě stačilo několik desítek „dobře umístěných“ granátů. Navíc je zázrak, že se k nám vstupní veranda dostala; na jak dlouho ještě? Zůstane jen část ochozu lemujícího sráz napravo od vchodu, křídlo výběžku V a některé úseky srázu průčelí V-VI, stejně jako betonové části včetně vyústění traverzy X. Masiv pevnosti je nyní jen polem trychtýřů zdolaných hákem nebo loukami. Tu a tam nám pár sutinových kamenů připomíná, že zde kdysi stály hradby. Pro ty, kteří vědí, kde to je, masiv Souville vyčnívá z dálky. Právě na tomto důležitém výběžku se 12. července 1916 rozbily německé vlny. Souville během bitvy u Verdunu obdrželo více než dostatečný počet střel: odhaduje se, že mezi 21. dubnem a 22. červnem 1916 ho zoralo 38 000 granátů všech ráží, ale s většinou 150 a 210 mm. Zpráva inženýrů o stavu verdunských pevností po bitvě (Benoîtova zpráva) uvádí, že „aby se Němci zmocnili pevnosti Souville, kterou chtěli dobýt za každou cenu, provedli skutečné řádění munice, a zejména velmi velkých ráží projektilů, které by jistě nepoužili, kdyby se místo pevnosti museli vypořádat pouze s jednoduchými zákopy. Hodnota projektilů, téměř všech ráže větší než 130, které dopadly na pevnost do doby útoku, lze odhadnout na nejméně 9 nebo 10 milionů. Ačkoli se jim podařilo zničit téměř celou nástavbu a větší část nevyztužených zděných prostor, které stály pouze 1 100 000 franků, nezpůsobili žádné znatelné škody betonovému zásobníku, který sloužil jako pevnůstka pro obranu nástavby, a pouze prorazili kanály ve skalních krytech, aniž by tyto kryty učinili nepoužitelnými.“ Webové stránky „Mémoire des hommes“ vám umožňují přečíst si… deník pevnosti od 21. dubna do 16. listopadu 1916. Tento výjimečný dokument umožňuje sledovat Souvilleovu agónii. Hned na začátku si všimněme, že pevnost a kryt velmi dobře spojuje, a neustále je nazývá „horní částí“ a „dolní částí“, stejně jako se vstupy do pevnosti nazývají „porte de paix“ a kryt „porte de guerre“. Na začátku, z policejní stanice u porte de paix, se den za dnem počítají granáty dopadající na pevnost, včetně předhradí. 21. dubna 680 granátů; zničená kasemata, 12 mrtvých. 22. dubna 320 granátů; výbuch granátů na kasárna č. 6. Následující den 183 granátů; nepřítel dokončuje, co začal den předtím, s celkem zničenými asi sto tisíci náboji. 24. dubna 240 granátů; 305 granátů dopadne na kuchyně. 29. dubna 907 granáty; Pozorovací stanoviště na vrcholu pevnosti je zničeno. Následující den 900 granátů; padací most je zasažen. 3. května 470 granátů; trpí nádvoří. O dva dny později 280 granátů; přístup k pravému kaponiéru je uvolněn. O tři dny později, 8. května, 440 granátů; zřícení místností 11 a 13, totéž pro křižovatku šachet 21-16 a pravý kaponiér je proražen; rozkaz k evakuaci horní části pevnosti. 11. května 530 granátů; jeden z nich exploduje v kuchyních. 16. května 261 granátů, včetně jednoho na manipulačním komíně. 24. května 510 granátů; celá severní zeď, severovýchodní zeď a dvojitý kaponiér se zřítily. 1. června 1248 granátů; v horní části pevnosti byly proraženy dvě klenby. Následující den 1060 granátů, z nichž jeden pohřbil tři vojáky zaneprázdněné pečením chleba. v pekárně. 8. června 1217 granátů; zřícení ošetřovny a zničení pevného mostu. 13. června 305 granátů; voda z horních cisteren byla vypuštěna do cisterny pod zásobníkem prachu. 15. června 608 granátů; zasažena byla mírová brána a policejní stanice. 21. června 1773 granátů, z nichž některé způsobily zřícení centrální galerie. 22. června 2373 granátů; zadní pozorovací stanoviště je zdemolováno; exploze granátového skladu a zničení pozorovacího stanoviště nad ním; zřícení následují jeden po druhém; opuštění policejní stanice a ukončení počítání padlých granátů. Od tohoto data se zápisy v deníku budou týkat především jeskynního krytu, kde se posádka ukryla, ale také tohoto slavného střelného skladu (místnost 18), který je nalezen 7. července, kdy je hlášena instalace čerpadla pro přečerpávání vody z cisterny 20 do jeskynní cisterny (sic!). Opět 10. července, kdy je uvedeno, že obsahuje polovinu jídla a munice a že tam bylo 14 mužů vystaveno toxickému plynu, což mělo za následek sedm úmrtí. 13. dne musí být uvolněna komunikace mezi střelným skladem a velitelským stanovištěm pevnosti. Pak, 3. srpna, došlo k významné události: při vrtání studny v západní šachtě mezi kasematami 47 a 48 (jeskynní kryt, levé místnosti) určené k vytvoření hlubokých galerií (směrem k velitelskému stanovišti věže) narazili dělníci na vodní hladinu. Problém se zásobováním vodou byl vyřešen velmi úspěšně. 12. srpna již nebylo možné kopat, pramen dával 150 litrů za hodinu. Tento deník popisuje každodenní úsilí o opravu, doplnění a utěsnění škod. Informace o hygieně, o troskách, ale také o zařízení v provozu, o komunikaci, optické i holubí, z něj činí prvotřídní dokument, naštěstí přístupný všem. O tomto střelném skladu se dochovaly i některé informace. Například 30. září jsme se dozvěděli, že tam spali muži se zásobou nábojů. Dne 10. října byl před zbrojními jednotkami udělen Rytířský kříž Čestné legie kapitánu HUILLARDOVI, veliteli pevnosti, za válečné činy datované 6. zářím 1914. Konečně poslední zmínka z 5. listopadu zmiňuje začátek šachty v šachtě (vstupní přechodová komora) pro spojení s mírovou branou. Kromě toho, že lze oprávněně zpochybnit vhodnost propojení skladiště se zbytky vstupu do pevnosti, zde máme zmínku o prvním výkopu na úrovni cisterny. Schodiště šachty vedoucí z jeskynního krytu bude navíc zkráceno horizontálním vrtem, který pomocí tunelu vedoucího z paty jímky ústí na dně cisterny. Tento tunel, z lomového zdiva, byl zvětšen na velikost stojícího muže, o čemž svědčí cihlové zdivo pod úrovní lomu. V deníku pevnosti se již 12. června uvádí „výstavba krytého příkopu ve spodní části velkého schodiště“ a poté 17. června: „Pokračoval okap, který spojil krytý příkop ve spodní části velkého schodiště s malým obranným pláštěm.“ Proto se plánovalo dosáhnout skladu po příčkách jímky. Klenba dotyčného hlavního schodiště skutečně ukazuje opravu otvoru po granátu, o kterém se v novinách zvláštním způsobem nepsalo (ledaže by se jednalo o špatně informovaný dopad z 8. května? V každém případě byl 10. července hlášen nový zřícení mezi krytem a „jeho jedinou cisternou“), který musel zablokovat průchod, jenž byl obejit okapem, okapem zmíněným 19. června jako „malý plášť cisterny“. Tato chodba bude zaznamenána jako dokončená 25. července. V cisterně, naproti dveřím vytvořeným na úpatí jímky, bude vytvořena další, která vykope studnu čerstvě vykopanou 5. listopadu, jež bude sloužit k vyprázdnění hornin z mízy, která pravděpodobně nikdy nebude dokončena. Ve skutečnosti po objevení hladiny podzemní vody a jejím uspokojivém průtoku od 12. srpna již cisterna pod prachárnou není potřeba. Dnes tam zůstává beztvará hromada chlorovaného produktu (chloridové vápno?) a navíjecí válec navijáku na zvedání kamenů. Prachárna si zachovala vstupní dveře, ale bez tří zámků. Na straně vstupní vzduchové komory stále zakrývají ventilační otvory na úpatí zdí propíchnuté kovové desky. Ačkoli stěny prachárny jsou zčernalé kouřem, její zdivo překvapivě dobře odolalo záplavě velkorážných projektilů. Nyní (05/2011) je bezpečně uzavřena, aby byl zaručen klid a ticho netopýrů, kteří zde mají svá zimní a letní ubikace. Vchod do zásobníku u pevnosti byl během bojů transformován a lemován obranným cimbuřím. Nakonec si všimneme dvou dveří, které izolovaly zásobník od vnější strany i od jeskynního krytu; ponaučení z událostí 10. července 1916. V letech 1890-91 byla odlita betonová přístavba baterie pro umístění obrněné věže (viz samostatný článek), ale pevnost již dříve měla dvě přístavby, z nichž jedna se jmenovala „Torcy“. Jedna z těchto dvou baterií (1879-80) se nacházela kousek před výběžkem IV, který sledovala v oblouku, kde za sebou následovalo pět traverz, z nichž alespoň dvě byly duté. Mezi obrněnou baterií a pevností se stále nacházejí dvě traverzy krytu a za věží přežilo masakr několik párů muničních výklenků. Od konce roku 1916 začaly práce na hloubení sítě štol, které se nakonec rozšířily na více než 1 040 metrů. Kromě připojené obrněné baterie a jeskynního krytu by tato síť sloužila třem zvonům Pamart, obrněné observatoři obsluhující věž Bussière a malému mezilehlému skladu. Pevnost se nachází v červené zóně a mimo vyznačené okruhy. Viz také zakořeněný tábor Verdun.