Camp retranché de Verdun, nord-est de la ville, 365 m alt., 1888. Cet abri caverne, prévu pour 300 hommes, est unique en son genre. Il possède une seule entrée s’ouvrant au centre d’une façade sur laquelle vient buter le chemin d’accès crantant le massif de la colline. Au-devant de l’entrée, sur toute la longueur de la façade, on avait creusé un fossé défensif que l’on franchissait en passant sur le tablier mobile d’un pont roulant escamotable longitudinalement. Lorsque l’on se trouve devant cette façade, sur la droite, nous avons des latrines, par le couloir de circulation desquelles il est possible de court-circuiter le fossé pour rejoindre l’abri. Face à ces latrines, de l’autre côté de la tranchée d’accès, se trouvait le poste de garde. L’entrée franchie, on est obligé d’aller à gauche ou à droite et de parcourir une distance identique avant de rencontrer les deux galeries perpendiculaires qui, à leur autre extrémité, débouchent sur les dessus du fort de Souville (cf. articulet distinct). Au passage, ces galeries auront permis de desservir six grandes (18 x 5 m) chambrées creusées et disposées par trois en deux lignes de file. Chaque paire extérieure est reliée par une autre galerie, mais de moindre section. Deux gaines parallèles et distantes d'une vingtaine de mètres communiquaient avec le fort ; l'une débouchant dans la chambre aux lampes du magasin à poudre et l'autre dans la traverse 10 du front V-VI. Le journal du fort de Souville, consultable sur le site Web "Mémoire des hommes" narre les évènements du 21avril au 16 novembre 1916. Ceux concernant l’abri caverne sont concomitants de ceux concernant le fort et pour cause, l’abri se situe sous le glacis du front V-VI de ce dernier auquel il est relié par deux gaines parallèles et distantes d’une vingtaine de mètres ; l’une débouchant dans la traverse 10 et l’autre à l’arrière du magasin à poudre du fort. Ce journal nomme incessamment et respectivement le fort et l’abri "partie haute" et "partie basse", tout comme sont désignées les entrées du fort "porte de paix" et de l’abri "porte de guerre". Les Allemands ont déployé de gros moyens pour venir à bout du môle de Souville. Les bombardements par obus de rupture de 305, 380 et 420 mm furent, en juin et juillet 1916, pratiquement quotidiens. Le premier percement de l’abri est signalé le premier juin quand un 420 trouve son chemin dans la gaine entre les deux chambrées de droite, y tuant dix brancardiers. Ce ne sera pas le seul, hélas. Outre les travaux journaliers réalisés pour rétablir les gaines effondrées, on y apprend dès le 8 mai l’évacuation de la partie haute du fort et, le 11 mai qu’il n’y a plus d’hommes logeant dans le fort, l’abri caverne et le magasin à poudre étant seuls à même d’offrir une protection aux hommes et matériels. Le 22 juin les communications entre fort et abri sont démolies. Le 11 juillet, de nouveaux effondrements à la porte de guerre ; le premier août percement de la chambre 51. Cette chambre se situe près de l’entrée de l’abri, tout à droite. Ce sera la seule des six à subir pareil sort alors que plusieurs gaines, surtout la jonction abri – magasin à poudre, seront à souvent mentionnées comme effondrées et les travaux pour les rétablir continuels. Le 3 août découverte d’une nappe d’eau en creusant un puits de galerie (Cfr articulet sur le fort de Souville). Le 5 août, un poste optique est installé au-dessus de la poterne des latrines, pour communiquer avec Belrupt. Le 10 août, une messe est donnée dans la chambrée 48 (seconde chambrée tout à gauche) à la mémoire du Lt-colonnel ASTRUC, commandant du fort mortellement intoxiqué lors des évènements du 11 juillet au fort. Le 15 août, trois nouvelles galeries sont amorcées. Le 26 août, déblaiement de l’ancien poste de police et aménagement de cuisines de fortune, soit là où ont peut encore voir aujourd’hui les vestiges de fourneaux en briques, non sans rapport avec les antiques fourneaux du chef de bataillon Pierre-Marie-Théodore Choumara. Le 25 septembre, on peut lire : "étant donné les accidents provoqués par la chute d’hommes dans le fossé de la porte de guerre dans les nuits très obscures sur les planches rendues très glissantes par la boue étant donné d’autre part la situation tactique très améliorée, le commandant du fort décide de faire ressortir le pont roulant en permanence." Á plusieurs reprises, en juin, des essais concluants de manœuvre du pont avaient été effectués. Le 5 octobre enfin, on mentionne la construction de lavabos. Ce ne sera que plus tard encore que des galeries partiront de l’abri pour desservir la tourelle Bussière et les cloches Pamart qui seront installées en 1917. Toutes ces galeries depuis l’abri sont effondrées, mais par contre, on peut encore rejoindre la traverse 10. Bien que ses occupants aient souffert des gaz, l’abri a parfaitement rempli son rôle durant la bataille, et ce en dépit du percement d’au moins quatre obus. Aujourd’hui (12/2012) propriété de l'O.N.F. (office National des Forêts), il est interdit d’y pénétrer et celui qui enfreindrait les injonctions des panneaux le ferait à ses risques et périls.

Befestigtes Lager Verdun, nordöstlich der Stadt, 365 m ü. M., 1888. Dieser für 300 Mann ausgelegte Höhlenunterstand ist einzigartig. Er verfügt über eine einzige Eingangsöffnung in der Mitte einer Fassade, an die die durch den Hang verlaufende Zugangsstraße stößt. Vor dem Eingang war über die gesamte Länge der Fassade ein Verteidigungsgraben ausgehoben worden, der mit der mobilen Plattform eines längs ausfahrbaren Brückenkrans überquert werden konnte. Vor dieser Fassade befinden sich rechts Latrinen, deren Umlaufkorridor es ermöglicht, den Graben zu umgehen und zum Unterstand zu gelangen. Gegenüber diesen Latrinen, auf der anderen Seite des Zugangsgrabens, befand sich der Wachposten. Nach dem Eingang muss man nach links oder rechts gehen und jeweils die gleiche Strecke zurücklegen, bevor man auf die beiden senkrechten Galerien stößt, die an ihrem anderen Ende in den oberen Teil des Forts von Souville führen (siehe separaten Artikel). Diese Galerien dienten sechs großen (18 x 5 m) gegrabenen Kammern, die zu dritt in zwei Reihen angeordnet waren. Jedes äußere Paar ist durch eine weitere Galerie verbunden, die jedoch einen kleineren Querschnitt hat. Zwei parallele Schächte im Abstand von etwa 20 Metern stellten eine Verbindung zum Fort her; einer mündete in den Lampenraum des Pulvermagazins und der andere in den Quergang 10 der Front V-VI. Das Tagebuch des Forts Souville, verfügbar auf der Website „Mémoire des hommes“, schildert die Ereignisse vom 21. April bis 16. November 1916. Die Ereignisse um den Höhlenunterstand fallen mit denen um das Fort zusammen, und das aus gutem Grund: Der Unterstand befindet sich unter der Glacis der Front V-VI des Forts, mit der er durch zwei parallele Schächte in etwa 20 Metern Abstand verbunden ist; einer mündet in Traverse 10 und der andere an der Rückseite des Pulvermagazins des Forts. In diesem Tagebuch werden das Fort und der Unterstand ständig als „oberer Teil“ bzw. „unterer Teil“ bezeichnet, ebenso wie die Eingänge zum Fort als „porte de paix“ und der Unterstand als „porte de guerre“ bezeichnet werden. Die Deutschen setzten schweres Gerät ein, um die Mole von Souville zu überwinden. Im Juni und Juli 1916 kam es praktisch täglich zu Bombardierungen mit 305-, 380- und 420-mm-Berstgranaten. Der erste Einbruch in den Schutzraum wurde am 1. Juni gemeldet, als eine 420 in den Schacht zwischen den beiden rechten Baracken eindrang und zehn Krankenträger tötete. Dies sollte leider nicht der einzige Fall sein. Zusätzlich zu den täglichen Arbeiten zur Wiederherstellung der eingestürzten Schächte erfuhren wir am 8. Mai von der Räumung des oberen Teils des Forts und am 11. Mai, dass sich keine Männer mehr im Fort befanden, da nur noch der Höhlenschutzraum und das Pulvermagazin Schutz für Mann und Ausrüstung boten. Am 22. Juni wurde die Verbindung zwischen Fort und Schutzraum zerstört. Am 11. Juli kam es zu weiteren Einstürzen am Kriegstor; am 1. August zum Einbruch in Raum 51. Dieser Raum befindet sich ganz rechts in der Nähe des Eingangs zum Schutzraum. Er sollte der einzige der sechs sein, der ein solches Schicksal erlitt, während mehrere Schächte, insbesondere die Verbindung zwischen Schutzraum und Pulvermagazin, häufig als eingestürzt bezeichnet wurden und die Wiederherstellungsarbeiten fortgesetzt wurden. Am 3. August wurde beim Ausheben eines Stollenschachts ein Grundwasserspiegel entdeckt (siehe Artikel über das Fort Souville). Am 5. August wurde über der Latrine ein optischer Posten installiert, um mit Belrupt zu kommunizieren. Am 10. August fand in der Baracke 48 (zweite Baracke ganz links) eine Messe zum Gedenken an Oberstleutnant ASTRUC statt, den Kommandanten des Forts, der bei den Ereignissen vom 11. Juli im Fort tödlich vergiftet wurde. Am 15. August wurde mit dem Bau von drei neuen Stollen begonnen. Am 26. August wurde die alte Polizeistation geräumt und provisorische Küchen eingerichtet, in denen noch heute die Überreste von Ziegelöfen zu sehen sind, die den alten Öfen von Bataillonskommandeur Pierre-Marie-Théodore Choumara nicht unähnlich sind. Am 25. September lesen wir: „Angesichts der Unfälle, die durch Männer verursacht wurden, die in sehr dunklen Nächten auf den vom Schlamm rutschigen Planken in den Graben des Kriegstors stürzten, und andererseits angesichts der deutlich verbesserten taktischen Lage beschloss der Kommandant des Forts, die Rollbrücke dauerhaft zu errichten.“ Im Juni wurden mehrfach abschließende Tests der Manövrierfähigkeit der Brücke durchgeführt. Schließlich wurde am 5. Oktober der Bau von Waschbecken erwähnt. Erst später sollten Galerien den Unterstand verlassen, um den Bussière-Turm und die Pamart-Glocken zu versorgen, die 1917 installiert wurden. Alle Stollen des Bunkers sind eingestürzt, Traverse 10 ist jedoch noch erreichbar. Obwohl seine Insassen unter Gaseinwirkung litten, erfüllte der Bunker seine Funktion während der Schlacht einwandfrei, obwohl er von mindestens vier Granaten durchbohrt wurde. Heute (12/2012) ist er Eigentum der ONF (Nationales Forstamt). Das Betreten ist verboten. Wer die Anweisungen auf den Schildern missachtet, tut dies auf eigene Gefahr.

Versterkt kamp van Verdun, ten noordoosten van de stad, 365 m boven zeeniveau, 1888. Deze grotschuilplaats, ontworpen voor 300 man, is uniek. Hij heeft één ingangsopening in het midden van een gevel waartegen de toegangsweg door de heuvelhelling samenkomt. Voor de ingang, over de gehele lengte van de gevel, was een verdedigingsgracht gegraven, die werd overgestoken door over het mobiele platform van een in de lengte uitschuifbare bovenloopkraan te rijden. Wanneer u zich voor deze gevel bevindt, bevinden zich rechts latrines. Via de circulatiegang is het mogelijk om de gracht te omzeilen om de schuilplaats te bereiken. Tegenover deze latrines, aan de andere kant van de toegangssleuf, bevond zich de wachtpost. Eenmaal voorbij de ingang moet men links of rechts gaan en een identieke afstand afleggen voordat men de twee loodrechte galerijen tegenkomt die aan de andere kant uitkomen op het bovenste deel van het fort van Souville (zie apart artikel). Deze galerijen zullen zes grote (18 x 5 m) gegraven kamers hebben gediend, die in drieën in twee rijen zijn gerangschikt. Elk buitenste paar is verbonden door een andere galerij, maar van kleinere doorsnede. Twee parallelle schachten, ongeveer twintig meter uit elkaar, stonden in verbinding met het fort; één kwam uit in de lampenruimte van het kruitmagazijn en de andere in traverse 10 van front V-VI. Het dagboek van het fort van Souville, beschikbaar op de website "Mémoire des hommes", beschrijft de gebeurtenissen van 21 april tot 16 november 1916. De gebeurtenissen over de schuilkelder in de grot komen overeen met die over het fort zelf, en terecht: de schuilkelder bevindt zich onder het glacis van de voorste V-VI van het fort, waarmee hij verbonden is door twee parallelle schachten op ongeveer twintig meter afstand van elkaar; één die uitmondt in traverse 10 en de andere aan de achterkant van het kruitmagazijn van het fort. In dit dagboek worden het fort en de schuilkelder voortdurend respectievelijk "bovenste deel" en "onderste deel" genoemd, net zoals de ingangen van het fort "porte de paix" en de schuilkelder "porte de guerre" worden genoemd. De Duitsers zetten zwaar materieel in om de pier van Souville te overwinnen. In juni en juli 1916 vonden er vrijwel dagelijks bombardementen plaats met 305, 380 en 420 mm granaten. De eerste inbraak in de schuilkelder werd gemeld op 1 juni, toen een 420-granaat zich een weg baande door de schacht tussen de twee rechterbarakken, waarbij tien brancardiers omkwamen. Helaas zou dit niet de enige inbraak zijn. Naast de dagelijkse werkzaamheden om de ingestorte schachten te herstellen, hoorden we op 8 mei van de evacuatie van het bovenste deel van het fort en op 11 mei dat er geen mannen meer in het fort verbleven. De grotschuilkelder en het kruitmagazijn waren de enige die bescherming konden bieden aan manschappen en materieel. Op 22 juni werden de verbindingen tussen het fort en de schuilkelder verbroken. Op 11 juli waren er nieuwe instortingen bij de oorlogspoort; op 1 augustus was er de inbraak in kamer 51. Deze kamer bevindt zich vlak bij de ingang van de schuilkelder, helemaal rechts. Het zou de enige van de zes zijn die een dergelijk lot onderging, terwijl verschillende schachten, met name de verbinding tussen de schuilplaats en het kruitmagazijn, vaak als ingestort werden vermeld en de restauratiewerkzaamheden werden voortgezet. Op 3 augustus werd een grondwaterpeil ontdekt tijdens het graven van een galerijschacht (zie artikel over het fort van Souville). Op 5 augustus werd boven de achterpost van de latrine een optische paal geïnstalleerd om te communiceren met Belrupt. Op 10 augustus werd een mis gehouden in kazerne 48 (de tweede kazerne uiterst links) ter nagedachtenis aan luitenant-kolonel ASTRUC, commandant van het fort, die dodelijk vergiftigd raakte tijdens de gebeurtenissen van 11 juli in het fort. Op 15 augustus werden drie nieuwe galerijen geopend. Op 26 augustus werd het oude politiebureau ontruimd en werden er provisorische keukens ingericht, waar de overblijfselen van bakstenen ovens nog steeds te zien zijn, die niet los staan van de oude ovens van bataljonscommandant Pierre-Marie-Théodore Choumara. Op 25 september lezen we: "Gezien de ongelukken die werden veroorzaakt door mannen die in zeer donkere nachten in de greppel van de oorlogspoort vielen op de door de modder zeer gladde planken, en gezien de sterk verbeterde tactische situatie, besloot de commandant van het fort de rolbrug permanent te laten verschijnen." In juni waren er verschillende keren definitieve tests uitgevoerd met de manoeuvreerbaarheid van de brug. Ten slotte werd op 5 oktober melding gemaakt van de bouw van wasbakken. Pas later zouden de galerijen de schuilplaats verlaten om de toren van Bussière en de Pamart-klokken te bedienen, die in 1917 zouden worden geïnstalleerd. Al deze galerijen vanuit de schuilkelder zijn ingestort, maar het is nog steeds mogelijk om traverse 10 te bereiken. Hoewel de bewoners last hadden van gas, vervulde de schuilkelder zijn rol tijdens de strijd perfect, ondanks dat hij door minstens vier granaten werd geraakt. Tegenwoordig (december 2012) is de schuilkelder eigendom van het ONF (Nationaal Bosbeheer), maar de toegang is verboden en iedereen die de instructies op de borden overtreedt, doet dit op eigen risico.

Verdun fortified camp, northeast of the city, 365 m alt., 1888. This cave shelter, designed for 300 men, is unique. It has a single entrance opening in the center of a facade against which the access road running through the hillside meets. In front of the entrance, along the entire length of the facade, a defensive ditch had been dug, which was crossed by passing over the mobile deck of a longitudinally retractable overhead crane. When you are in front of this facade, on the right, we have latrines, through the circulation corridor of which it is possible to bypass the ditch to reach the shelter. Opposite these latrines, on the other side of the access trench, was the guard post. Once past the entrance, one is obliged to go left or right and cover an identical distance before encountering the two perpendicular galleries which, at their other end, open onto the upper part of the fort of Souville (see separate article). In passing, these galleries will have served six large (18 x 5 m) chambered dug and arranged in threes in two rows. Each outer pair is connected by another gallery, but of smaller section. Two parallel shafts, about twenty meters apart, communicated with the fort; one opening into the lamp room of the powder magazine and the other into traverse 10 of front V-VI. The journal of the Souville fort, available on the "Mémoire des hommes" website, recounts the events from April 21 to November 16, 1916. Those concerning the cave shelter are concomitant with those concerning the fort, and for good reason, the shelter is located under the glacis of the front V-VI of the latter to which it is connected by two parallel shafts about twenty meters apart; one opening into traverse 10 and the other at the rear of the fort's powder magazine. This journal constantly refers to the fort and the shelter as "upper part" and "lower part," respectively, just as the entrances to the fort are referred to as "porte de paix" and the shelter as "porte de guerre." The Germans deployed heavy equipment to overcome the Souville mole. Bombardments with 305, 380, and 420 mm bursting shells were, in June and July 1916, practically daily. The first breach of the shelter was reported on June 1st when a 420 found its way into the shaft between the two right-hand barracks, killing ten stretcher-bearers. This would not be the only one, alas. In addition to the daily work carried out to restore the collapsed shafts, we learned on May 8th of the evacuation of the upper part of the fort and, on May 11th, that there were no longer any men staying in the fort, the cave shelter and the powder magazine being the only ones capable of providing protection to men and equipment. On June 22nd, the communications between the fort and the shelter were demolished. On July 11th, new collapses at the war gate; on August 1st, the breaching of room 51. This room is located near the entrance to the shelter, on the far right. It would be the only one of the six to suffer such a fate, while several shafts, especially the shelter-powder magazine junction, would often be mentioned as collapsed and the work to restore them continued. On August 3, a water table was discovered while digging a gallery shaft (see article on the Souville fort). On August 5, an optical post was installed above the latrine postern, to communicate with Belrupt. On August 10, a mass was held in barracks 48 (second barracks on the far left) in memory of Lt-Colonel ASTRUC, commander of the fort, fatally poisoned during the events of July 11 at the fort. On August 15, three new galleries were started. On August 26, the old police station was cleared and makeshift kitchens were set up, where the remains of brick furnaces can still be seen today, not unrelated to the ancient furnaces of Battalion Commander Pierre-Marie-Théodore Choumara. On September 25, we read: "given the accidents caused by men falling into the ditch of the war gate on very dark nights on the planks made very slippery by the mud, and given, on the other hand, the greatly improved tactical situation, the commander of the fort decided to bring out the rolling bridge permanently." On several occasions in June, conclusive tests of the bridge's maneuvering had been carried out. Finally, on October 5, the construction of washbasins was mentioned. It was only later that galleries would leave the shelter to serve the Bussière turret and the Pamart bells, which would be installed in 1917. All these galleries from the shelter have collapsed, but on the other hand, it is still possible to reach traverse 10. Although its occupants suffered from gas, the shelter perfectly fulfilled its role during the battle, despite being pierced by at least four shells. Today (12/2012) the property of the ONF (National Forestry Office), it is forbidden to enter it and anyone who violates the instructions on the signs does so at their own risk.

Opevněný tábor Verdun, severovýchodně od města, 365 m n. m., 1888. Tento jeskynní kryt, určený pro 300 mužů, je unikátní. Má jediný vchod uprostřed fasády, ke které se napojuje přístupová cesta vedoucí svahem. Před vchodem, po celé délce fasády, byl vykopán obranný příkop, který se překračoval přes mobilní plošinu podélně zasouvacího mostového jeřábu. Když se nacházíte před touto fasádou, vpravo, máme latríny, jejichž cirkulační chodbou je možné obejít příkop a dostat se k krytu. Naproti těmto latrínám, na druhé straně přístupového příkopu, se nacházelo strážní stanoviště. Jakmile projdete vchodem, musíte jít doleva nebo doprava a urazit stejnou vzdálenost, než narazíte na dvě kolmé galerie, které na svém druhém konci ústí do horní části pevnosti Souville (viz samostatný článek). Mimochodem, tyto galerie pravděpodobně sloužily šesti velkým (18 x 5 m) komorovým vykopaným a uspořádaným po třech ve dvou řadách. Každý vnější pár je propojen další galerií, ale menšího průřezu. S pevností byly propojeny dvě rovnoběžné šachty, vzdálené od sebe asi dvacet metrů; jedna ústila do lampovny prachárny a druhá do traverzy 10 fronty V-VI. Deník pevnosti Souville, dostupný na webových stránkách „Mémoire des hommes“, líčí události od 21. dubna do 16. listopadu 1916. Události týkající se jeskynního krytu souvisejí s událostmi týkajícími se pevnosti a kryt se z dobrého důvodu nachází pod mírným svahem fronty V-VI, s nímž je propojen dvěma rovnoběžnými šachtami vzdálenými od sebe asi dvacet metrů; jedna ústí do traverzy 10 a druhá v zadní části prachárny pevnosti. Tento deník neustále označuje pevnost a kryt jako „horní část“ a „dolní část“, stejně jako jsou vchody do pevnosti označovány jako „porte de paix“ a kryt jako „porte de guerre“. Němci nasadili těžkou techniku k překonání molu Souville. Bombardování trhavými granáty ráže 305, 380 a 420 mm bylo v červnu a červenci 1916 prakticky každodenní. První narušení krytu bylo hlášeno 1. června, kdy si granát ráže 420 našel cestu do šachty mezi dvěma pravými kasárnami a zabil deset nosičů nosítek. Bohužel to nebyl jediný případ. Kromě každodenních prací prováděných na obnově zřícených šachet jsme se 8. května dozvěděli o evakuaci horní části pevnosti a 11. května, že v pevnosti již nezůstávají žádní muži, protože jeskynní kryt a prachárna byly jediné, které mohly poskytnout ochranu mužům a vybavení. 22. června byla zdemolována komunikace mezi pevností a krytem. 11. července došlo k novým zřícením u válečné brány; 1. srpna k proražení místnosti 51. Tato místnost se nachází poblíž vchodu do krytu, zcela vpravo. Byla to jediná ze šesti místností, která utrpěla takový osud, zatímco několik šachet, zejména křižovatka mezi krytem a prachárnou, bylo často uváděno jako zřícené a práce na jejich obnově pokračovaly. 3. srpna byla při kopání šachty galerie objevena hladina podzemní vody (viz článek o pevnosti Souville). 5. srpna byl nad zadním latrínou instalován optický sloup pro komunikaci s Belruptem. 10. srpna se v kasárnách č. 48 (druhá kasárna zcela vlevo) konala mše na památku podplukovníka ASTRUCA, velitele pevnosti, který byl smrtelně otráven během událostí 11. července v pevnosti. 15. srpna byla zahájena výstavba tří nových galerií. 26. srpna byla vyklizena stará policejní stanice a byly zřízeny provizorní kuchyně, kde lze dodnes vidět zbytky cihlových pecí, které nesouvisejí se starobylými pecemi velitele praporu Pierra-Marie-Théodora Choumary. 25. září čteme: „Vzhledem k nehodám způsobeným pádem mužů do příkopu válečné brány za velmi tmavých nocí na prkna, která byla kvůli bahnu velmi kluzká, a vzhledem k výrazně zlepšené taktické situaci se velitel pevnosti rozhodl trvale odstranit rolovací most.“ V červnu byly při několika příležitostech provedeny přesvědčivé testy manévrovatelnosti mostu. Nakonec, 5. října, byla zmíněna výstavba umyvadel. Teprve později opustily kryt galerie, aby sloužily věži Bussière a zvonům Pamart, které byly instalovány v roce 1917. Všechny tyto galerie z krytu se zřítily, ale na druhou stranu je stále možné dosáhnout traverzy 10. Přestože jeho obyvatelé trpěli plynem, kryt během bitvy dokonale plnil svou roli, a to i přes to, že byl proražen nejméně čtyřmi granáty. Dnes (12/2012) je majetkem ONF (Národní lesní úřad), je do něj vstup zakázán a každý, kdo poruší pokyny na cedulích, tak činí na vlastní nebezpečí.