Camp retranché de Toul, nord de la ville, 1874-1877. 370 m alt. Batterie faisant partie intégrante de l’enveloppe du fort du mont Saint-Michel. Nous n’en avons trouvé mention sous ce nom que sur un plan postérieur aux bétonnages du réduit. Elle occupe la partie nord-est de cette enveloppe. Originellement, elle comprenait six traverses-abris dont la quatrième en partant de la gauche était enracinée à un merlon de terre se prolongeant jusque derrière la batterie est de l’enveloppe (voir enveloppe du fort du mont Saint-Michel). Onze canons prenaient place sur les plates-formes, soit un tirant plein ouest, trois orientés au nord, trois autres au NNE et les quatre derniers à l’ENE. En 1885 fut organisé au polygone de Cotroceni, en Roumanie, un concours entre constructeurs en vue de l’équipement des forts de Bucarest en cuirassements. La France participa avec une coupole qui, en résumé, était une amélioration de celle Mle 1876 du commandant Mougin. Elle est connue sous le nom de coupole de Saint-Chamond. Le diamètre n’était plus que de 4,80 m et la hauteur hors puits n’excédait plus 1,20 m. Les embrasures étaient plus petites, grâce à un nouveau dispositif d’amortissement du recul des pièces. Les galets de roulement permettant la rotation de l’ensemble se trouvaient déplacés sous les voussoirs et le soulagement en poids grâce à l’emploi d’une pompe à eau glycérinée était non seulement conservé, mais amélioré de façon à pouvoir soulever la coupole de 50 cm pour en faciliter certains travaux de maintenance. L’armement se composait de deux canons longs de 155 mm du système de Bange. Par six voix contre trois, la coupole française fut adoptée face à sa concurrente allemande. Pourtant il fallut attendre 1891 pour voir la Roumanie en passer une commande ferme de 34 exemplaires. Cette commande porta cependant sur un cuirassement modifié. En effet, de tourelle cylindrique on avait opté pour une calotte bombée ce qui imposa le passage à un diamètre de 6,30 m malgré lequel la volée des canons dépassait encore de 50 cm, mais on gagnait encore 0,15 m en hauteur. Ce cuirassement modifié subit des essais au camp de Chalons entre octobre 1887 et mai 1888. Comme adversaire, elle avait la tourelle du lieutenant-colonel Bussière. Aucune ne convainquit réellement. On attendait mieux et ce mieux arrivera deux ans plus tard avec la tourelle du capitaine Galopin. Les deux tourelles du concours furent récupérées et transférées l’une (Mougin) ici au fort du mont Saint-Michel et l’autre (Bussière) en annexe du fort de Souville. Vers 1890 donc, en arrière de la troisième traverse, on coula les substructures de la tourelle, substructures reliées par un couloir d’une quinzaine de mètres avec une petite caserne bétonnée. Le bloc de la tourelle comprend une galerie annulaire depuis laquelle part, droit vers le réduit, une très longue galerie ne comportant que deux diverticules plus un petit magasin, diverticules en cul de sac. Peu avant d’atteindre la hauteur du saillant V du réduit, la galerie oblique à gauche et va, non loin du saillant VI de ce réduit, se terminer à la tête du monte-charge montant du magasin de secteur (voir mont Saint-Michel). Une issue de secours a été pratiquée vers le fossé du réduit à proximité de cette tête de monte-charge. Pour couler la caserne et asseoir l’impressionnant (environ 15 m de diamètre) massif bétonné de la tourelle, il fallut supprimer les traverses 4 et 5 de la batterie initiale. À la droite de la caserne, une petite galerie mène, après un escalier, à une construction particulière. En fait, cette construction est tout à fait identique à la tour casematée que comporte l’enveloppe du fort du mont Saint-Michel en avant de la batterie de Bruley. De ses sept créneaux pour feux de mousqueterie, cet organe défensif pouvait avoir des actions uniquement dans le fossé de l’enveloppe. La tourelle fut ferraillée par l’occupant vers 1943 ou 1944. Aujourd’hui (12/2011), quelques murs du massif de la tourelle sont tagués mais sans excès par rapport à ce que certains forts de la même place connaissent. Le support de la pompe à eau glycérinée est toujours là ainsi que les quatre morceaux du pot de presse, lequel mesurait 120 cm. La galerie annulaire ainsi que la galerie vers le monte-charge sont encore immaculées. Face à la caserne subiste une traverse abri tandis que trois autres demeurent visibles au-delà du massif de la tourelle, dont une singulièrement pétardée et celle appuyée au massif accessible seulement par un couloir étroit formant bras de traverse. Un observatoire avec accès en tranchée étroite devance cette batterie dont nous ne parierions pas un cent qu’elle était toujours armée en 1914. Par contre, directement sur sa gauche, au-delà d’un petit passage couvert permettant de joindre une brève portion de parapet de l’escarpe de l’enveloppe, des trois traverses-abris de la batterie de la courtine nord, il n’en subsiste que la centrale, encadrée par deux fois deux plates-formes avec flancs et parapet en béton. Ceci, en revanche, semble, témoigner d’un armement tardif. D’ailleurs, les plates-formes de la batterie de Pont-à-Mousson eussent été rendues (très) inconfortabvles par les tirs de la tourelle si ceux-ci avaient du être dirigés par-dessus elles. Comme le reste du mont, la batterie de Pont-à-Mousson est une propriété privée.

Befestigtes Lager Toul, nördlich der Stadt, 1874–1877. 370 m ü. M. Die Batterie ist integraler Bestandteil des Fort-Umfangs des Forts Mont Saint-Michel. Unter diesem Namen wurde sie erst nach der Betonierung der Redoute auf einem Plan erwähnt. Sie nimmt den nordöstlichen Teil dieses Umfangs ein. Ursprünglich bestand sie aus sechs Schutztraversen, von denen die vierte von links auf einem Erdwall verankert war, der sich bis hinter die östliche Batterie des Umfangs erstreckte (siehe Umfang des Forts Mont Saint-Michel). Auf den Plattformen waren elf Kanonen platziert, eine feuerte genau nach Westen, drei nach Norden, drei weitere nach Nordosten und die letzten vier nach Ostosten. 1885 fand auf dem Polygon von Cotroceni in Rumänien ein Wettbewerb zwischen Bauunternehmern statt, um die Bukarester Forts mit Panzern auszustatten. Frankreich beteiligte sich mit einer Kuppel, die, kurz gesagt, eine Verbesserung gegenüber der von Kommandant Mougins Mle 1876 darstellte. Sie ist als Saint-Chamond-Kuppel bekannt. Der Durchmesser betrug nun nur noch 4,80 m und die Höhe außerhalb des Schachts überschritt nicht mehr 1,20 m. Dank einer neuen Vorrichtung zur Dämpfung des Rückstoßes der Geschütze waren die Schießscharten kleiner. Die Rollen, die die Drehung der Baugruppe ermöglichten, wurden unter die Keilsteine verlegt und die Gewichtsentlastung durch den Einsatz einer Glyzerinwasserpumpe wurde nicht nur beibehalten, sondern verbessert, sodass die Kuppel um 50 cm angehoben werden konnte, um bestimmte Wartungsarbeiten zu erleichtern. Die Bewaffnung bestand aus zwei langen 155-mm-Kanonen des Systems de Bange. Mit sechs zu drei Stimmen wurde die französische Kuppel ihrem deutschen Konkurrenten vorgezogen. Es dauerte jedoch bis 1891, bis Rumänien eine feste Bestellung über 34 Exemplare aufgab. Diese Bestellung betraf allerdings eine modifizierte Panzerung. Tatsächlich wurde anstelle eines zylindrischen Turms eine gewölbte Kappe gewählt, was eine Änderung auf einen Durchmesser von 6,30 m erforderte, obwohl die Geschützsalve immer noch 50 cm hervorragte, aber die Höhe um weitere 0,15 m zunahm. Diese modifizierte Panzerung wurde zwischen Oktober 1887 und Mai 1888 im Lager von Chalons erprobt. Als Gegner stand ihr der Turm von Oberstleutnant Bussière gegenüber. Keiner von beiden war wirklich überzeugend. Man erwartete Besseres, und diese Verbesserung sollte zwei Jahre später mit dem Turm von Hauptmann Galopin eintreffen. Die beiden Türme des Wettbewerbs wurden geborgen und verlegt, einer (Mougin) hierher zum Fort Mont Saint-Michel und der andere (Bussière) als Anbau an das Fort Souville. Um 1890 wurden hinter der dritten Traverse die Unterbauten des Turms gegossen, die durch einen etwa fünfzehn Meter langen Korridor mit einer kleinen Betonbaracke verbunden waren. Der Turmblock umfasst einen ringförmigen Gang, von dem aus, geradewegs in Richtung der Redoute, ein sehr langer Gang mit nur zwei Divertikeln und einem kleinen Magazin beginnt, die in einer Sackgasse enden. Kurz bevor er die Höhe des Vorsprungs V der Redoute erreicht, neigt sich der Gang nach links und verläuft unweit des Vorsprungs VI dieser Redoute, um am oberen Ende des Lastenaufzugs zu enden, der vom Sektormagazin nach oben führt (siehe Mont Saint-Michel). In der Nähe dieses Schachtkopfes wurde ein Notausgang zum Graben der Schanze geschaffen. Um die Kaserne abzusenken und den beeindruckenden Betonblock (mit einem Durchmesser von etwa 15 m) des Turms zu installieren, mussten die Querstreben 4 und 5 der ursprünglichen Batterie entfernt werden. Rechts von der Kaserne führt ein kleiner Gang nach einer Treppe zu einer Sonderkonstruktion. Tatsächlich ist diese Konstruktion völlig identisch mit dem Kasemattenturm, der die Außenmauer des Forts Mont Saint-Michel vor der Batterie Bruley bildet. Von seinen sieben Schießscharten konnte diese Verteidigungsstruktur nur im Graben der Außenmauer eingesetzt werden. Der Turm wurde um 1943 oder 1944 von den Besatzern verschrottet. Heute (12/2011) sind einige Mauern des Turmblocks markiert, aber nicht übermäßig im Vergleich zu einigen Forts an derselben Stelle. Die Halterung für die Glycerinwasserpumpe ist noch vorhanden, ebenso wie die vier Teile des 120 cm langen Presstopfs. Der Ringstollen und der Stollen zum Lastenaufzug sind noch makellos. Gegenüber der Kaserne ist noch eine Schutztraverse erhalten, während drei weitere jenseits des Turmmassivs sichtbar sind, darunter eine, die leicht beschädigt ist, und die, die an das Massiv lehnt und nur über einen schmalen Korridor zugänglich ist, der einen Traversenarm bildet. Vor dieser Batterie befindet sich ein Observatorium mit Zugang durch einen schmalen Graben, und wir würden keinen Cent darauf wetten, dass es 1914 noch bewaffnet war. Direkt links davon hingegen, jenseits eines kleinen überdachten Gangs, der Zugang zu einem kurzen Teil der Brustwehr der Umhüllungsböschung ermöglicht, ist von den drei Schutztraversen der Batterie der nördlichen Kurtine nur noch die mittlere erhalten, eingerahmt von zwei Plattformen mit Betonseiten und Brustwehren. Dies scheint jedoch auf eine späte Bewaffnung hinzudeuten. Darüber hinaus wären die Plattformen der Batterie Pont-à-Mousson durch die Schüsse aus dem Turm (sehr) unbequem geworden, wenn diese über sie hinweg hätten gerichtet werden müssen. Wie der Rest des Berges ist auch die Batterie Pont-à-Mousson Privateigentum.

Versterkt kamp Toul, ten noorden van de stad, 1874-1877. 370 m hoogte. Batterij die een integraal onderdeel vormt van de omhulling van het fort Mont Saint-Michel. We vonden er alleen vermelding van onder deze naam op een plattegrond na de betonnering van de redoute. Het beslaat het noordoostelijke deel van deze omhulling. Oorspronkelijk bestond het uit zes schuilplaatsen, waarvan de vierde van links verankerd was aan een aarden heuvel die zich uitstrekte tot achter de oostelijke batterij van de omhulling (zie omhulling van het fort Mont Saint-Michel). Elf kanonnen stonden op de platforms, één gericht op het westen, drie op het noorden, drie andere op het noordnoordoosten en de laatste vier op het oostnoordoosten. In 1885 werd in het Cotroceni-polygoon in Roemenië een wedstrijd tussen bouwers gehouden met het oog op de uitrusting van de forten van Boekarest met pantser. Frankrijk nam deel met een koepel die, kortom, een verbetering was ten opzichte van die van Commandeur Mougins Mle 1876. Deze staat bekend als de Saint-Chamond-koepel. De diameter bedroeg nu slechts 4,80 m en de hoogte buiten de schacht was niet langer hoger dan 1,20 m. De schietgaten waren kleiner dankzij een nieuw apparaat om de terugslag van de kanonnen te dempen. De rollen die de rotatie van het geheel mogelijk maakten, werden onder de gewelfde delen geplaatst en de gewichtsontlasting dankzij het gebruik van een glycerinewaterpomp werd niet alleen behouden, maar ook verbeterd, zodat de koepel met 50 cm verhoogd kon worden om bepaalde onderhoudswerkzaamheden te vergemakkelijken. De bewapening bestond uit twee lange 155 mm kanonnen van het de Bange-systeem. Met zes tegen drie stemmen werd de Franse koepel verkozen boven zijn Duitse concurrent. Het duurde echter tot 1891 voordat Roemenië een definitieve bestelling plaatste voor 34 exemplaren. Deze bestelling betrof echter een aangepast pantser. Van een cilindrische koepel was immers gekozen voor een koepel, wat een aanpassing naar een diameter van 6,30 m vereiste, ondanks het feit dat de salvo's nog steeds 50 cm uitstaken, maar er wel 0,15 m aan hoogte werd gewonnen. Dit aangepaste pantser werd tussen oktober 1887 en mei 1888 beproefd in het kamp van Châlons. Als tegenstander had het de koepel van luitenant-kolonel Bussière. Geen van beide overtuigde echter echt. Er werd beter verwacht en die verbetering zou twee jaar later komen met de koepel van kapitein Galopin. De twee torens van de wedstrijd werden teruggevonden en overgebracht, één (Mougin) hier naar het fort Mont Saint-Michel en de andere (Bussière) als bijgebouw van het fort Souville. Rond 1890, achter de derde traverse, werden de onderbouw van de toren gestort, verbonden door een gang van ongeveer vijftien meter met een kleine betonnen barak. Het blok van de toren omvat een ringvormige galerij van waaruit, recht naar de schans, een zeer lange galerij begint met slechts twee divertikels plus een klein magazijn, divertikels in een doodlopende straat. Kort voor het bereiken van de hoogte van saillant V van de schans, helt de galerij naar links en loopt, niet ver van saillant VI van deze schans, uit bij de kop van de goederenlift die omhoog gaat vanaf het sectormagazijn (zie Mont Saint-Michel). Een nooduitgang werd gemaakt naar de gracht van de redoute nabij het hoofd van deze hijsschacht. Om de kazerne te laten zinken en het indrukwekkende (ongeveer 15 meter in diameter) betonblok van de koepel te plaatsen, was het noodzakelijk om dwarsbalken 4 en 5 van de oorspronkelijke batterij te verwijderen. Rechts van de kazerne leidt een kleine galerij, na een trap, naar een speciale constructie. Deze constructie is in feite volledig identiek aan de kazemattoren die de buitenmuur vormt van het fort Mont Saint-Michel, tegenover de batterij Bruley. Van de zeven schietgaten voor musketten kon deze verdedigingsconstructie alleen in de gracht van de buitenmuur worden gebruikt. De koepel werd rond 1943 of 1944 door de bezetter gesloopt. Tegenwoordig (december 2011) zijn sommige muren van het koepelblok gemarkeerd, maar niet overdreven vergeleken met wat sommige forten op dezelfde locatie hebben. De steun voor de glycerinewaterpomp is nog steeds aanwezig, evenals de vier stukken van de persketel, die 120 cm lang waren. De ringvormige galerij en de galerij naar de goederenlift zijn nog steeds onberispelijk. Tegenover de kazerne staat nog een traverse van een schuilplaats, terwijl er nog drie andere zichtbaar zijn voorbij het torenmassief, waaronder één die opmerkelijk beschadigd is en degene die tegen het massief leunt en alleen toegankelijk is via een smalle gang die een traversearm vormt. Een observatorium met toegang via een smalle loopgraaf gaat vooraf aan deze batterij, waarvan we er geen cent op durven te verwedden dat ze in 1914 nog bewapend was. Aan de andere kant, direct links ervan, voorbij een kleine overdekte doorgang die toegang geeft tot een kort deel van de borstwering van de omhullende helling, van de drie traverses van de batterij van de noordelijke ringmuur, is alleen de centrale overgebleven, omlijst door twee platforms met betonnen zijkanten en borstweringen. Dit lijkt echter te getuigen van een late bewapening. Bovendien zouden de platforms van de batterij van Pont-à-Mousson (zeer) oncomfortabel zijn geworden door de schoten vanuit de toren als ze eroverheen hadden moeten worden gericht. Net als de rest van de berg is de batterij van Pont-à-Mousson privébezit.

Toul fortified camp, north of the city, 1874-1877. 370 m alt. Battery forming an integral part of the envelope of the fort of Mont Saint-Michel. We only found mention of it under this name on a plan subsequent to the concreting of the redoubt. It occupies the northeastern part of this envelope. Originally, it comprised six shelter traverses, the fourth of which from the left was anchored to an earthen mound extending to behind the eastern battery of the envelope (see envelope of the fort of Mont Saint-Michel). Eleven cannons were placed on the platforms, one firing due west, three oriented north, three others to the NNE and the last four to the ENE. In 1885, a competition was held at the Cotroceni polygon in Romania, between builders, with a view to equipping the Bucharest forts with armor. France participated with a cupola which, in short, was an improvement on that of Commander Mougin's Mle 1876. It is known as the Saint-Chamond cupola. The diameter was now only 4.80 m and the height outside the shaft no longer exceeded 1.20 m. The embrasures were smaller, thanks to a new device for damping the recoil of the guns. The rollers allowing the rotation of the assembly were moved under the voussoirs and the weight relief thanks to the use of a glycerin water pump was not only retained, but improved so as to be able to raise the cupola by 50 cm to facilitate certain maintenance work. The armament consisted of two long 155 mm cannons of the de Bange system. By six votes to three, the French cupola was adopted over its German competitor. However, it was not until 1891 that Romania placed a firm order for 34 examples. This order, however, concerned a modified armor. Indeed, from a cylindrical turret, a domed cap had been chosen, which required a change to a diameter of 6.30 m, despite which the volley of guns still protruded by 50 cm, but a further 0.15 m in height was gained. This modified armor underwent trials at the Chalons camp between October 1887 and May 1888. As an opponent, it had the turret of Lieutenant-Colonel Bussière. Neither really convinced. Better was expected and this improvement would arrive two years later with the turret of Captain Galopin. The two turrets of the competition were recovered and transferred, one (Mougin) here to the fort of Mont Saint-Michel and the other (Bussière) as an annex of the fort of Souville. Around 1890, behind the third traverse, the substructures of the turret were poured, substructures connected by a corridor of about fifteen meters with a small concrete barracks. The block of the turret includes an annular gallery from which starts, straight towards the redoubt, a very long gallery comprising only two diverticula plus a small magazine, diverticula in a dead end. Shortly before reaching the height of salient V of the redoubt, the gallery slants to the left and goes, not far from salient VI of this redoubt, to end at the head of the goods lift going up from the sector magazine (see Mont Saint-Michel). An emergency exit was made towards the ditch of the redoubt near this hoistway head. To sink the barracks and install the impressive (approximately 15 m in diameter) concrete block of the turret, it was necessary to remove crosspieces 4 and 5 of the initial battery. To the right of the barracks, a small gallery leads, after a staircase, to a special construction. In fact, this construction is completely identical to the casemated tower that forms the outer wall of the Mont Saint-Michel fort in front of the Bruley battery. Of its seven musketry loopholes, this defensive structure could only have actions in the ditch of the outer wall. The turret was scrapped by the occupier around 1943 or 1944. Today (12/2011), some walls of the turret block are tagged but not excessively compared to what some forts in the same place have. The support for the glycerin water pump is still there, as are the four pieces of the press pot, which measured 120 cm. The annular gallery and the gallery towards the freight elevator are still immaculate. Opposite the barracks, a shelter traverse remains, while three others remain visible beyond the turret massif, including one that is singularly damaged and the one leaning against the massif accessible only by a narrow corridor forming a traverse arm. An observatory with access through a narrow trench precedes this battery, which we would not bet a cent that it was still armed in 1914. On the other hand, directly to its left, beyond a small covered passageway allowing access to a short portion of the parapet of the envelope escarpment, of the three shelter traverses of the battery of the north curtain wall, only the central one remains, framed by two platforms with concrete sides and parapets. This, however, seems to testify to a late armament. Moreover, the platforms of the Pont-à-Mousson battery would have been made (very) uncomfortable by the shots from the turret if they had to be directed over them. Like the rest of the mountain, the Pont-à-Mousson battery is private property.

Opevněný tábor Toul, severně od města, 1874-1877. 370 m n. m. Baterie tvořící nedílnou součást obvodového pláště pevnosti Mont Saint-Michel. Zmínku o ní pod tímto názvem jsme našli až na plánu po betonáži reduty. Zabírá severovýchodní část tohoto obvodového pláště. Původně se skládala ze šesti přístřeškových traverz, z nichž čtvrtý zleva byl ukotven v hliněném valu sahajícím za východní baterii obvodového pláště (viz obvodový plášť pevnosti Mont Saint-Michel). Na plošinách bylo umístěno jedenáct děl, jedno střílelo přímo na západ, tři na sever, další tři na severo-sev. a poslední čtyři na vv. V roce 1885 se na polygonu Cotroceni v Rumunsku konala soutěž mezi staviteli s cílem vybavit bukurešťské pevnosti pancéřováním. Francie se zúčastnila s kupolí, která byla ve zkratce vylepšením oproti kupoli velitele Mougina Mle 1876. Je známá jako kupole Saint-Chamond. Průměr byl nyní pouze 4,80 m a výška vně šachty již nepřesahovala 1,20 m. Střílny byly menší díky novému zařízení pro tlumení zpětného rázu děl. Válečky umožňující otáčení sestavy byly přesunuty pod třmeny a odlehčení hmotnosti díky použití glycerinového vodního čerpadla bylo nejen zachováno, ale také vylepšeno tak, aby bylo možné zvednout kupoli o 50 cm pro usnadnění některých údržbářských prací. Výzbroj tvořily dva dlouhé 155mm kanóny systému de Bange. Šesti hlasy proti třem byla francouzská kupole přijata namísto svého německého konkurenta. Až v roce 1891 však Rumunsko zadalo pevnou objednávku na 34 kusů. Tato objednávka se však týkala upraveného pancéřování. Z válcové věže byla skutečně zvolena kupolovitá hlava, což vyžadovalo změnu průměru na 6,30 m, i přes to salva děl stále vyčnívala o 50 cm, ale výška se zvýšila o dalších 0,15 m. Tento upravený pancíř prošel zkouškami v táboře Chalons mezi říjnem 1887 a květnem 1888. Jako soupeřem měla věž podplukovníka Bussièra. Ani jeden z nich nebyl příliš přesvědčivý. Očekávalo se něco lepšího a toto vylepšení se dostavilo o dva roky později s věží kapitána Galopina. Dvě věže ze soutěže byly obnoveny a převezeny, jedna (Mougin) sem do pevnosti Mont Saint-Michel a druhá (Bussière) jako přístavba pevnosti Souville. Kolem roku 1890 byly za třetím traverzem odlity spodní stavby věže, které byly propojeny chodbou dlouhou asi patnáct metrů s malými betonovými kasárnami. Blok věže zahrnuje prstencovou galerii, z níž přímo k redutě začíná velmi dlouhá galerie obsahující pouze dva divertikuly a malý sklad, divertikuly ve slepé uličce. Krátce před dosažením výšky výběžku V reduty se galerie svažuje doleva a nedaleko výběžku VI této reduty končí v čele nákladního výtahu stoupajícího ze sektorového skladu (viz Mont Saint-Michel). Nouzový východ byl zřízen směrem k příkopu reduty poblíž tohoto výtahového ústí. Pro zahloubení kasáren a instalaci impozantního (přibližně 15 m v průměru) betonového bloku věže bylo nutné odstranit příčky 4 a 5 původní baterie. Napravo od kasáren vede po schodišti malá galerie ke speciální konstrukci. Tato konstrukce je ve skutečnosti zcela identická s kasematovou věží, která tvoří vnější zeď pevnosti Mont Saint-Michel před baterií Bruley. Ze sedmi mušketních střílen mohla mít tato obranná struktura akce pouze v příkopu vnější zdi. Věž byla okupantem zrušena kolem roku 1943 nebo 1944. Dnes (12/2011) jsou některé zdi bloku věže označeny, ale ne nadměrně ve srovnání s tím, co mají některé pevnosti na stejném místě. Podpěra pro glycerinové vodní čerpadlo je stále tam, stejně jako čtyři kusy lisovací nádoby, které měřily 120 cm. Prstencová galerie a galerie směrem k nákladnímu výtahu jsou stále bezvadné. Naproti kasárnám se dochovala krytá traverza, zatímco za věžovým masivem jsou viditelné další tři, včetně jedné, která je jednotlivě poškozená, a té, která se o masiv opírá a je přístupná pouze úzkou chodbou tvořící traverzové rameno. Před touto baterií se nachází pozorovatelna s přístupem přes úzký příkop, o které bychom se ani nepochybně nehádali, že byla v roce 1914 ještě vyzbrojena. Na druhou stranu, přímo po její levé straně, za malou krytou chodbou umožňující přístup ke krátké části hradby obklopujícího srázu, ze tří krytých traverz baterie severní obvodové hradby zůstala pouze ta střední, ohraničená dvěma plošinami s betonovými bočnicemi a hradbami. To však zřejmě svědčí o pozdní výzbroji. Navíc plošiny baterie Pont-à-Mousson by byly (velmi) nepříjemné kvůli střelám z věže, pokud by musely být mířeny přes ně. Stejně jako zbytek hory je i baterie Pont-à-Mousson soukromým majetkem.