Camp retranché de Toul, nord de la ville, 1874-1877. 385 m alt. L’enveloppe du fort comprenait un réduit, pour lequel un articulet particulier a été rédigé, et une enceinte qui épousait les contours du sommet du mont Saint-Michel. L’ensemble au périmètre tortueux doit connaître un développement de plus de 1 000 m et, initialement, 38 canons plus 8 mortiers étaient disposés tout au long de ses contours. La gorge du réduit épouse une partie du front sud-est. Depuis l’entrée, nous allons faire le descriptif de cette enveloppe dans le sens des aiguilles d’une montre. Les pilastres de l’entrée sont frappés des chronogrammes 1874-1877. Un pont-levis du système Ardagt et Pilter permettait de franchir le petit fossé sec devançant cette entrée. Cette dernière dépassée, on se retrouve face aux trois rangées de créneaux d’un corps de garde casematé sous lequel un pont roulant à effacement latéral s’esquivait, juste au-delà de l’axe de l’entrée du réduit. Face à ce corps de garde, à côté de l’entrée de l’enveloppe, un chemin parcourt le dessus de la contrescarpe de la gorge du réduit et, telle une rue du rempart, va desservir nombre d’organes que nous allons passer en revue. Au-delà du saillant I du réduit, sur la gauche, nous voyons une ancienne traverse-abri à la droite de laquelle nous trouvons une rampe ascendante. Cette rampe est flanquée à gauche comme à droite de locaux à l’épreuve. Celui de gauche est courbe et vide, celui de droite en revanche montre des socles de machinerie et de nombreux isolateurs électriques. La rampe ascendante débouche dans une cuve d’environ sept mètres de diamètre avec un parapet d’environ 1,2 m de hauteur. Rampe et cuve apparaissent déjà sur le plan des dessus figurant en en-tête de la fiche technique du génie établie en 1880. Nous pouvons supposer que l’on a installé ici un puissant projecteur à arc pour surveiller l’ancien thalweg de la Moselle, passage hautement stratégique permettant le franchissement des côtes de Meuse. En avant de cette cuve, on retrouve un observatoire du même type que celui de la batterie de Pont-à-Mousson, c’est-à-dire avec un accès maçonné en tranchée, très étroit. Revenant sur la rue du rempart, cette dernière s’engage dans un tunnel abritant l’entrée d’un vaste magasin à poudre placé perpendiculairement sur la gauche. Le local de stockage de ce magasin est plutôt ogival. La voûte culmine à environ 3,5 m de hauteur et l’éclairage intérieur n’est dévolu qu’à un seul créneau à lampe, d’environ 45 cm de côté et placé au-dessus de la porte d’entrée. Une échelle était d’ailleurs nécessaire pour aller y manipuler la lampe par une trappe s’ouvrant dans le plafond du sas, juste à la verticale de la porte du local de stockage. Au sortir du tunnel la rue du rempart longe la courtine ouest, en arrière de laquelle ne subsiste plus qu’une seule des trois traverses-abris initiales. Cette traverse est configurée assez particulièrement, à commencer par son accès qui nécessite de descendre quelques marches. Son local comprend deux importantes et profondes niches sur la gauche. Deux virages plus loin, nous arrivons à la gauche de la batterie de Bruley. Au-delà, nous trouvons d’abord le massif bétonné de l’observatoire cuirassé à éclipse, puis la rue du rempart emprunte la courtine nord qui, comme sa consœur ouest, disposait de trois traverses-abris, nombre réduit à une seule aujourd’hui (12/2011). Un virage à gauche et nous entrons dans la batterie de Pont-à-Mousson. Depuis cette dernière un énorme merlon de terre se prolonge jusqu’à la batterie est dont il sera question plus loin. Ce merlon est traversé par un passage charretier peu en arrière d’une intéressante citerne. L’accès à cette citerne se manifeste sous la forme d’un petit tunnel à la gauche duquel se trouve un lavoir. Ce tunnel mène à une énorme citerne ayant la forme d’un cylindre couché et précédé comme il se doit des bacs cimentés de l’inévitable laboratoire. Dans le petit sas précédant les escaliers d’accès, situés en hauteur, nous avons sur la gauche une jauge graduée en assez bon état de conservation. La citerne est naturellement recouverte par les terres du merlon précité. La longueur de la citerne a été estimée à près de 18 mètres pour une hauteur de 4 à 4,5 m. De nombreuses traces sur les murs indiquent qu’elle a jadis été bien remplie. On estimait les besoins du fort à 1 234 m³ Pour cela on disposait de cette citerne dont la contenance était de 450 m³. Les quelques sources sourdant du mont étant déjà utilisées et, par ailleurs, d’un débit trop faible, on se résolut à puiser dans la Moselle. Une note du 1er avril 1875 précise qu’entre l’usine élévatrice et le sommet, il convenait de rattraper une dénivelée de 180 mètres. Que la conduite, en fonte et d’une section intérieure de 6 cm, avait une longueur totale de 1 775 m dont la partie la plus haute gravissait une pente de 50 %. La turbine était du type Fontaine-Baron modifié par Girard et désignée par ce constructeur sous le nom de turbine « à libre déviation et à veine détachée ». Elle assurait au sommet, par le biais d’une pompe horizontale à double effet du modèle Girard, un débit de 60 m³ par jour. Elle disposait tous les 300 m d’un robinet d’observation (sic) et était enterrée à la profondeur de 1,25 m. Cette usine était située entre les ruisseaux dits de la Viergeotte et de l’Ingressin. Nous ignorons si elle existe encore. Peu de distance au nord de la citerne, nous trouvons le complexe de la tourelle de Saint-Chamond, lequel est décrit dans l’articulet de la batterie de Pont-à-Mousson. Revenons sur la rue du rempart que nous empruntons maintenant vers le SSO. Nous longeons les emplacements de pièces de la batterie de l’est et ses deux traverses-abris subsistantes. En 1877, il y en avait quatre. Nous relèverons au passage que leur entrée est enrobée et les plate-formes bordées d’éléments préfabriqués en béton formant parapet tandis que des murs en béton en constituent les flancs. Au bout de cette batterie, toujours sous le merlon de terre venant de la batterie de Pont-à-Mousson, nous trouvons un magasin à poudre au fronton duquel figure le chronogramme 1892. Ce magasin est du type 1874, avec la cour du grand puits à lumière caractéristique au-dessus du sas de l’entrée. Son local de stockage est très long et sa capacité doit avoisiner les 100 tonnes. À sa hauteur, le merlon protecteur a dû être élargi, ce qui ne peut se voir que du côté nord. Si l’on avait construit un magasin de 100 tonnes type, soit alignant quatre créneaux à lampe, il eût fallu élargir d’autant le merlon. C’est pourquoi, à notre avis, on lui a préféré un magasin plus étroit (3 créneaux) mais plus long. La rue du rempart, trente à quarante mètres plus loin, franchit un pont qui surplombe un fossé de jonction entre le saillant VI du réduit et le propre fossé de l’enveloppe, lequel est situé plus bas. On se trouve alors précisément à ce saillant du réduit et l’on peut rejoindre le corps de garde et sa coupure. Ce corps de garde, placé transversalement, fait saillie et concourt ainsi à la défense extérieure de l’enveloppe, de la même manière que la tour décrite dans les articulets des batteries de Bruley et Pont-à-Mousson. L’enveloppe, sur la totalité de son développement, est précédée d’un fossé dont l’escarpe est revêtue et la contrescarpe constituée d’un mur bétonné surmonté d’une grille défensive. Toutes ces grilles ont été ferraillées durant l’occupation de la seconde guerre mondiale, mais une inspection détaillée de ce fossé réserve bien des surprises. Nous passerons rapidement sur la présence d’une demie tour et d’une tour défensive dans la partie sud-ouest de l’escarpe, bien que la présence de tels éléments surannés soit exceptionnelle (on n’en trouve guère ailleurs, sinon au fort de la Croix Faron à Toulon). Le mur de contrescarpe ne comprend pas moins de neuf logements de guérite. Celles-ci étant toutes décapitées, nous ignorons si leur partie supérieure était cuirassée, mais les gonds subsistants sont très semblables à ceux des portes des guérites blindées. Néanmoins, les dégâts dus au descellement de la partie sommitale de ces observatoires ne semblent pas suffisants pour conclure à la présence de guérites blindées même si les archives nous indiquent que les trois premières fabriquées, en 1902, ont été posées ici. Trois voire quatre (un est effondré) abris de section, accessibles par deux escaliers encadrant un local avec banquettes rabattables, sont dispersés dans le fossé, lequel comprend en sus deux grands abris bétonnés. Le premier, près de la poterne au nord de la courtine ouest, ressemble à s’y méprendre à un abri de combat en réduction. Le second, dans l’est de la courtine nord, est similaire mais ne comprend pas deux salles de repos, mais bien une seule d’environ 12 x 3,5 m. Enfin, au nord de la courtine ouest, un petit tronçon de cette escarpe est constitué par un escalier à l’air libre, doublé d’un long tunnel étroit situé précisément sous le mur de béton. Ce tunnel abrite deux longues volées de marches, doublant ainsi l’escalier extérieur. Enfin, à trois reprises, un escalier permet de passer par une petite galerie jusqu’au devant du mur d’escarpe. Au débouché de cette galerie, se trouve un puits vertical dépourvu d’échelons. Or, hormis pour permettre à des patrouilles de sortir du périmètre défensif, nous ne voyons pas la finalité de ces éléments. Peut-être y avait-il des échelles non fixées ? Notons que ce parapet bétonné n’est qu’à de rares endroits doublé en hauteur et en arrière par un mur à bahut surmontant l’escarpe. La défense du périmètre devait donc impérativement être assurée à partir de ce fossé, fossé par ailleurs pris en enfilade –partiellement- par trois tours casematées très esthétiques et dévolues à des seuls feux de mousquetterie. Ces trois organes –uniques dans la fortification française de la période 1874-1914- sont entourés d’un fossé et accessibles par le corps de garde défensif de l’entrée de l’enveloppe, par la batterie de Bruley et par une descente en arrière de la batterie de Pont-à-Mousson. Propriété privée (voir mont Saint-Michel).

Befestigtes Lager Toul, nördlich der Stadt, 1874–1877. 385 m ü. M. Die Außenmauer des Forts umfasste eine Redoute, über die ein eigener Artikel verfasst wurde, und eine Einfriedung, die den Konturen des Gipfels des Mont Saint-Michel folgte. Der Komplex mit seinem gewundenen Umfang muss sich über 1.000 m erstreckt haben und ursprünglich waren 38 Kanonen und 8 Mörser entlang seiner Konturen positioniert. Die Schlucht der Redouch folgt einem Teil der südöstlichen Front. Vom Eingang aus beschreiben wir diese Außenmauer im Uhrzeigersinn. Die Pilaster des Eingangs tragen die Chronogramme 1874–1877. Eine Zugbrücke des Ardagt- und Pilter-Systems ermöglichte die Überquerung des kleinen trockenen Grabens vor diesem Eingang. Danach stehen wir vor den drei Zinnenreihen eines kasemattenartigen Wachhauses, unter dem sich eine seitlich einziehbare Rollbrücke verbarg, direkt hinter der Achse des Redouteneingangs. Gegenüber diesem Wachhaus, neben dem Eingang zum Wall, verläuft ein Weg oben auf der Kontereskarpe der Redoutenschlucht entlang und bedient wie eine Straße im Wall eine Reihe von Orgeln, die wir uns ansehen werden. Jenseits des markanten I der Redoute sehen wir links eine alte Schutztraverse, rechts davon befindet sich eine ansteigende Rampe. Diese Rampe wird links und rechts von Versuchsräumen flankiert. Der linke ist gebogen und leer, der rechte hingegen zeigt Maschinenfundamente und zahlreiche elektrische Isolatoren. Die ansteigende Rampe mündet in einen Tank von etwa sieben Metern Durchmesser mit einer etwa 1,2 m hohen Brüstung. Rampe und Panzer erscheinen bereits auf dem Plan der Gipfel in der Kopfzeile des technischen Datenblatts von 1880. Wir können davon ausgehen, dass hier ein leistungsstarker Bogenprojektor installiert wurde, um den alten Talweg der Mosel zu überwachen, einen strategisch wichtigen Durchgang, der die Überquerung der Maashügel ermöglichte. Vor diesem Panzer befindet sich ein Observatorium vom gleichen Typ wie das der Batterie von Pont-à-Mousson, d. h. mit einem sehr schmalen gemauerten Zugangsgraben. Zurück in der Rue du Rempart führt dieser in einen Tunnel, in dem sich der Eingang zu einem riesigen Pulvermagazin befindet, das senkrecht links steht. Der Lagerraum dieses Magazins ist eher spitzbogig. Das Gewölbe gipfelt in einer Höhe von etwa 3,5 m und die Innenbeleuchtung erfolgt durch eine einzige Lampennische, etwa 45 cm auf jeder Seite und über der Eingangstür angebracht. Eine Leiter war auch notwendig, um durch eine Falltüröffnung in der Decke der Luftschleuse, direkt über der Tür zum Lagerraum, an die Lampe zu gelangen. Beim Verlassen des Tunnels verläuft die Wallstraße entlang der westlichen Ringmauer, hinter der nur noch einer der drei ursprünglichen Unterstände erhalten ist. Dieser Übergang ist ganz besonders gestaltet, angefangen beim Zugang, zu dem man einige Stufen hinabsteigen muss. Auf der linken Seite befinden sich zwei große und tiefe Nischen. Zwei Kurven weiter erreichen wir links die Batterie Bruley. Dahinter finden wir zunächst den Betonblock des gepanzerten Sonnenfinsternis-Observatoriums, dann nimmt die Rue du Rempart die nördliche Kurtine, die wie ihr westliches Gegenstück drei überdachte Übergänge hatte, deren Zahl heute (12/2011) auf nur noch einen reduziert wurde. Eine Linkskurve und wir betreten die Batterie Pont-à-Mousson. Von letzterer erstreckt sich ein enormer Erdwall bis zur östlichen Batterie, auf die später noch eingegangen wird. Über diesen Wall führt ein Karrenweg direkt hinter einer interessanten Zisterne. Der Zugang zu dieser Zisterne hat die Form eines kleinen Tunnels, links davon befindet sich ein Waschhaus. Dieser Tunnel führt zu einer enormen Zisterne in Form eines liegenden Zylinders, der, wie es sich gehört, die zementierten Tanks des unvermeidlichen Labors vorangehen. In der kleinen Schleuse vor der Zugangstreppe, die sich hoch oben befindet, befindet sich links ein ziemlich gut erhaltenes Messinstrument. Die Zisterne ist natürlich mit der Erde der oben erwähnten Erdarbeiten bedeckt. Ihre Länge wird auf fast 18 Meter geschätzt, die Höhe auf 4 bis 4,5 Meter. Zahlreiche Spuren an den Wänden deuten darauf hin, dass sie einst gut gefüllt war. Der Bedarf des Forts wurde auf 1.234 m³ geschätzt. Dafür stand diese Zisterne mit einem Fassungsvermögen von 450 m³ zur Verfügung. Die wenigen aus dem Berg fließenden Quellen wurden bereits genutzt, und da sie zudem zu schwach waren, beschloss man, Wasser aus der Mosel zu schöpfen. Eine Notiz vom 1. April 1875 gibt an, dass zwischen der Hebeanlage und dem Gipfel ein Höhenunterschied von 180 Metern zu überwinden war. Das aus Gusseisen gefertigte Rohr mit einem Innendurchmesser von 6 cm hatte eine Gesamtlänge von 1.775 m, wobei der höchste Teil eine Steigung von 50 % aufwies. Die Turbine war vom Typ Fontaine-Baron, von Girard modifiziert und von diesem Hersteller als Turbine „mit freier Umleitung und abgesetztem Flügel“ bezeichnet. Sie gewährleistete auf dem Gipfel mittels einer doppeltwirkenden Horizontalpumpe des Modells Girard einen Durchfluss von 60 m³ pro Tag. Sie hatte alle 300 m einen Beobachtungshahn (sic) und war in einer Tiefe von 1,25 m eingegraben. Diese Anlage befand sich zwischen den als Viergeotte und Ingressin bekannten Bächen. Wir wissen nicht, ob sie noch existiert. Ein kurzes Stück nördlich der Zisterne befindet sich der Turmkomplex Saint-Chamond, der im Artikel über die Batterie Pont-à-Mousson beschrieben wird. Kehren wir zur Rue du Rempart zurück, die wir nun Richtung SSW nehmen. Wir passieren die Geschützstellungen der Ostbatterie und ihre beiden noch erhaltenen Traversenbunker. Im Jahr 1877 gab es noch vier davon. Wir bemerken nebenbei, dass ihr Eingang bedeckt ist und die Plattformen mit vorgefertigten Betonelementen ausgekleidet sind, die eine Brüstung bilden, während Betonwände die Seiten bilden. Am Ende dieser Batterie, noch unter dem Erdwall, der von der Batterie Pont-à-Mousson kommt, finden wir ein Pulvermagazin, auf dessen Giebel das Chronogramm 1892 erscheint. Dieses Magazin ist vom Typ 1874, mit dem Hof des großen charakteristischen Lichts weit über der Eingangsschleuse. Sein Lagerraum ist sehr lang und seine Kapazität muss bei etwa 100 Tonnen liegen. Auf seiner Höhe musste der Schutzwall verbreitert werden, was nur von der Nordseite aus zu sehen ist. Hätte man ein typisches 100-Tonnen-Magazin gebaut, d. h. mit vier Laternenzinnungen in einer Reihe, hätte man den Wall entsprechend verbreitern müssen. Aus diesem Grund wurde unserer Meinung nach ein schmaleres (3 Zinnen), aber längeres Magazin vorgezogen. Dreißig bis vierzig Meter weiter führt die Straße des Walls über eine Brücke, die einen Verbindungsgraben zwischen dem Vorsprung VI der Schanze und dem Graben des eigentlichen Schutzwalls, der sich weiter unten befindet, überblickt. Wir befinden uns dann genau an diesem Vorsprung der Schanze und können das Wachhaus und seinen Einschnitt erreichen. Dieses quer angeordnete Wachhaus ragt hervor und trägt so zur Außenverteidigung des Schutzwalls bei, ebenso wie der in den Artikeln der Batterien von Bruley und Pont-à-Mousson beschriebene Turm. Dem Schutzwall geht über seine gesamte Ausdehnung ein Graben voraus, dessen Böschung gesäumt ist, und dessen Kontereskarpe aus einer Betonmauer mit einem Verteidigungsgitter besteht. Alle diese Gitter wurden während der Besatzung im Zweiten Weltkrieg verstärkt, aber eine genauere Untersuchung dieses Grabens birgt viele Überraschungen. Wir werden schnell über das Vorhandensein eines Halbturms und eines Wehrturms im südwestlichen Teil der Böschung hinweggehen, obwohl das Vorhandensein solcher veralteten Elemente außergewöhnlich ist (sie werden anderswo selten gefunden, außer im Fort von Croix Faron in Toulon). Die Kontereskarpenmauer enthält nicht weniger als neun Wachhäuschen. Da diese alle abgetrennt sind, wissen wir nicht, ob ihr oberer Teil gepanzert war, aber die erhaltenen Scharniere sind denen der Türen der gepanzerten Wachhäuschen sehr ähnlich. Dennoch scheinen die Schäden durch das Lösen des oberen Teils dieser Observatorien nicht auszureichen, um auf das Vorhandensein gepanzerter Wachhäuschen zu schließen, auch wenn die Archive darauf hinweisen, dass die ersten drei, die 1902 gebaut wurden, hier installiert wurden. Drei oder sogar vier (einer ist eingestürzt) Abschnittsunterstände, die über zwei Treppen erreichbar sind, die einen Raum mit Klappbänken einrahmen, sind im Graben verstreut, in dem sich auch zwei große Betonunterstände befinden. Der erste, in der Nähe der Ausfallpforte nördlich der Westkurre, sieht aus wie ein Miniatur-Gefechtsunterstand. Der zweite, im Osten der Nordkurre, ist ähnlich, enthält aber keine zwei Toiletten, sondern nur eine von etwa 12 x 3,5 m. Nördlich der Westkurre besteht ein kleiner Abschnitt dieser Böschung schließlich aus einer Freitreppe, die durch einen langen, schmalen Tunnel genau unter der Betonmauer verdoppelt wird. Dieser Tunnel beherbergt zwei lange Treppenläufe und verdoppelt somit die Außentreppe. Schließlich ermöglicht eine Treppe dreimal den Durchgang durch eine kleine Galerie zur Vorderseite der Böschungsmauer. Am Ausgang dieser Galerie befindet sich ein senkrechter Schacht ohne Stufen. Abgesehen davon, dass sie Patrouillen das Verlassen des Verteidigungsrings ermöglichten, erkennen wir jedoch keinen Zweck dieser Elemente. Vielleicht gab es lose Leitern? Beachten Sie, dass diese Betonbrüstung nur an wenigen Stellen doppelt so hoch ist und sich dahinter eine Mauer mit einer schrägen Mauer befindet, die die Böschung überragt. Die Verteidigung des Umkreises musste daher von diesem Graben aus gewährleistet werden, einem Graben, der zudem teilweise von drei sehr ästhetischen Kasemattentürmen flankiert wurde, die ausschließlich dem Musketenfeuer dienten. Diese drei Orgeln – einzigartig in der französischen Festungstechnik der Zeit von 1874 bis 1914 – sind von einem Graben umgeben und über das Verteidigungswachhaus am Eingang des Umkreises, über die Batterie Bruley und über einen Abstieg hinter der Batterie Pont-à-Mousson zugänglich. Privateigentum (siehe Mont Saint-Michel).

Versterkt kamp Toul, ten noorden van de stad, 1874-1877. 385 m hoogte. De buitenmuur van het fort omvatte een redoute, waarvoor een apart artikel is geschreven, en een omheining die de contouren van de top van de Mont Saint-Michel volgde. Het complex, met zijn kronkelige omtrek, moet zich over een afstand van meer dan 1000 m hebben uitgestrekt en aanvankelijk stonden er 38 kanonnen en 8 mortieren langs de contouren. De kloof van de redouche volgt een deel van de zuidoostelijke frontlijn. Vanaf de ingang beschrijven we deze buitenmuur met de klok mee. De pilasters van de ingang dragen de chronogrammen 1874-1877. Een ophaalbrug van het Ardagt-Piler-systeem maakte het mogelijk om de kleine droge gracht voor deze ingang over te steken. Eenmaal hier voorbij, staan we oog in oog met de drie rijen kantelen van een kazematwachtershuisje waaronder een rolbrug met laterale intrekking verborgen lag, net voorbij de as van de ingang van de schans. Tegenover dit wachtershuisje, naast de ingang van de schans, loopt een pad langs de bovenkant van de contrescarp van de kloof van de schans en zal, als een straat in de wal, een aantal organen bedienen die we zullen bekijken. Voorbij de saillant I van de schans, aan de linkerkant, zien we rechts daarvan een oude schuilplaatstraverse met een oplopende helling. Deze helling wordt links en rechts geflankeerd door testruimtes. De linker is gebogen en leeg, de rechter daarentegen toont machinebases en talrijke elektrische isolatoren. De oplopende helling komt uit in een tank met een diameter van ongeveer zeven meter en een borstwering van ongeveer 1,2 m hoog. De helling en de tank zijn al zichtbaar op de plattegrond van de toppen in de kop van het technische informatieblad uit 1880. We kunnen ervan uitgaan dat hier een krachtige boogprojector werd geïnstalleerd om de oude thalweg van de Moezel te bewaken, een zeer strategische doorgang die de oversteek van de Maasheuvels mogelijk maakte. Vóór deze tank vinden we een observatorium van hetzelfde type als dat van de batterij van Pont-à-Mousson, dat wil zeggen met een zeer smalle gemetselde toegangssleuf. Terugkerend naar de rue du rempart, komt deze laatste in een tunnel met de ingang van een enorm kruitmagazijn, loodrecht links geplaatst. De opslagruimte van dit magazijn is tamelijk spitsboogvormig. Het gewelf bereikt een hoogte van ongeveer 3,5 m en de binnenverlichting wordt verzorgd door een enkele lampennis, ongeveer 45 cm aan elke kant, boven de toegangsdeur. Er was ook een ladder nodig om de lamp te bereiken via een valluik in het plafond van de luchtsluis, direct boven de deur naar de opslagruimte. Bij het verlaten van de tunnel loopt de walstraat langs de westelijke ringmuur, waarachter slechts één van de drie oorspronkelijke schuilplaatsen overblijft. Deze oversteekplaats is bijzonder vormgegeven, te beginnen met de toegang, waarvoor een paar treden afdalen nodig is. Het terrein omvat twee grote en diepe nissen aan de linkerkant. Twee bochten verder komen we aan de linkerkant van de Bruley-batterij. Verderop vinden we eerst het betonnen blok van het gepantserde observatorium voor de eclips, waarna de rue du rempart de noordelijke ringmuur bereikt, die net als zijn westelijke zus drie beschutte oversteekplaatsen had, een aantal dat tegenwoordig (12/2011) is teruggebracht tot slechts één. Een bocht naar links brengt ons bij de batterij Pont-à-Mousson. Vanaf deze laatste strekt een enorme aarden wal zich uit tot de oostelijke batterij, die later zal worden besproken. Deze wal wordt gekruist door een karrenspoor net achter een interessante waterbak. De toegang tot deze waterbak bestaat uit een kleine tunnel, links daarvan bevindt zich een wasplaats. Deze tunnel leidt naar een enorme cisterne in de vorm van een liggende cilinder, voorafgegaan, zoals het hoort, door de gecementeerde tanks van het onvermijdelijke laboratorium. In de kleine luchtsluis vóór de toegangstrap, hoog gelegen, vinden we links een peilschaal in een redelijk goede staat van bewaring. De cisterne is van nature bedekt met de aarde van de eerder genoemde aarden wal. De lengte van de cisterne is geschat op bijna 18 meter bij een hoogte van 4 tot 4,5 meter. Talrijke sporen op de muren wijzen erop dat deze ooit goed gevuld was. De behoefte van het fort werd geschat op 1234 m³. Hiervoor was deze cisterne beschikbaar, met een capaciteit van 450 m³. De weinige bronnen die uit de berg ontsprongen, waren al in gebruik en hadden bovendien een te laag debiet, zodat besloten werd om water uit de Moezel te putten. Een nota van 1 april 1875 vermeldt dat tussen de opvoerinstallatie en de top een hoogteverschil van 180 meter overbrugd moest worden. De pijp, gemaakt van gietijzer en met een binnendiameter van 6 cm, had een totale lengte van 1775 m, waarvan het hoogste deel een helling van 50% had. De turbine was van het type Fontaine-Baron, aangepast door Girard en door deze fabrikant aangeduid als een turbine "met vrije afwijking en losse ader". Ze zorgde op de top, door middel van een dubbelwerkende horizontale pomp van het model Girard, voor een debiet van 60 m³ per dag. Ze had een peilkraan om de 300 m en was ingegraven op een diepte van 1,25 m. Deze centrale bevond zich tussen de rivieren Viergeotte en Ingressin. We weten niet of deze nog bestaat. Iets ten noorden van de cisterne vinden we het torencomplex van Saint-Chamond, dat wordt beschreven in het artikel over de batterij Pont-à-Mousson. Laten we teruggaan naar de Rue du Rempart, die we nu richting zuidzuidwest nemen. We passeren de geschutsopstellingen van de oostelijke batterij en de twee overgebleven dwarsschuilplaatsen. In 1877 waren er vier. We merken terloops op dat hun ingang bekleed is en de perrons bekleed zijn met geprefabriceerde betonelementen die een borstwering vormen, terwijl betonnen muren de zijkanten vormen. Aan het einde van deze batterij, nog steeds onder de aarden wal afkomstig van de Pont-à-Mousson-batterij, vinden we een kruitmagazijn op het fronton waarvan het chronogram 1892 verschijnt. Dit magazijn is van het type 1874, met de binnenplaats van de grote karakteristieke lichtschacht boven de ingangsluchtsluis. De opslagruimte is erg lang en de capaciteit moet ongeveer 100 ton bedragen. Op zijn hoogte moest de beschermende wal worden verbreed, wat alleen vanaf de noordzijde zichtbaar is. Als een typisch magazijn voor 100 ton was gebouwd, d.w.z. vier lampenkantelen op één lijn, zou het nodig zijn geweest om de wal dienovereenkomstig te verbreden. Daarom werd naar onze mening de voorkeur gegeven aan een smaller (3 kantelen) maar langer magazijn. De omwallingstraat, dertig tot veertig meter verderop, kruist een brug die uitkijkt over een verbindingsgracht tussen saillant VI van de redoute en de lager gelegen gracht van de omhulling zelf. We bevinden ons dan precies op deze saillant van de redoute en kunnen het wachthuis en de bijbehorende snede bereiken. Dit dwars geplaatste wachthuis steekt uit en draagt zo bij aan de externe verdediging van de omhulling, net als de toren beschreven in de articulae van de batterijen van Bruley en Pont-à-Mousson. De omhulling wordt over de gehele breedte voorafgegaan door een gracht waarvan de helling is belijnd en de contrescarp bestaat uit een betonnen muur met een verdedigingsrooster. Al deze roosters werden versterkt tijdens de bezetting van de Tweede Wereldoorlog, maar een gedetailleerde inspectie van deze gracht biedt vele verrassingen. We zullen de aanwezigheid van een halve toren en een verdedigingstoren in het zuidwestelijke deel van de helling snel overslaan, hoewel de aanwezigheid van dergelijke verouderde elementen uitzonderlijk is (ze worden elders zelden aangetroffen, behalve bij het fort van Croix Faron in Toulon). De contrescarpmuur bevat maar liefst negen wachthuisjes. Omdat deze allemaal onthoofd zijn, weten we niet of hun bovenste deel gepantserd was, maar de overgebleven scharnieren lijken sterk op die van de deuren van de gepantserde wachthuisjes. De schade als gevolg van het losraken van het bovenste deel van deze observatoria lijkt echter niet voldoende om te concluderen dat er gepantserde wachthuisjes aanwezig waren, ook al geven de archieven aan dat de eerste drie, gebouwd in 1902, hier werden geïnstalleerd. Drie of zelfs vier (één is ingestort) sectieschuilplaatsen, toegankelijk via twee trappen die een kamer met opklapbare banken omlijsten, liggen verspreid in de greppel, die ook twee grote betonnen schuilplaatsen bevat. De eerste, nabij de achterpost ten noorden van de westelijke gordijn, lijkt op een miniatuur gevechtsschuilplaats. De tweede, in het oosten van de noordelijke gordijn, is vergelijkbaar, maar bevat geen twee toiletten, maar slechts één van ongeveer 12 x 3,5 m. Ten noorden van de westelijke gordijn ten slotte, bestaat een klein gedeelte van deze helling uit een openluchttrap, verdubbeld door een lange, smalle tunnel die zich precies onder de betonnen muur bevindt. Deze tunnel herbergt twee lange trappen, waardoor de buitentrap wordt verdubbeld. Ten slotte biedt een trap op drie plaatsen doorgang via een kleine galerij naar de voorkant van de hellingmuur. Bij de uitgang van deze galerij bevindt zich een verticale schacht zonder treden. Afgezien van het feit dat patrouilles de verdedigingsperimeter konden verlaten, zien we echter niet wat het doel van deze elementen was. Misschien waren er losse ladders? Merk op dat deze betonnen borstwering slechts op zeldzame plaatsen in hoogte verdubbeld is en achter een muur met een schuine muur die de helling overstijgt. De verdediging van de perimeter moest daarom vanuit deze gracht worden gewaarborgd, een gracht die eveneens gedeeltelijk werd omsloten door drie zeer esthetische kazemattentorens die uitsluitend bestemd waren voor muskettenvuur. Deze drie orgels – uniek in de Franse vestingwerken uit de periode 1874-1914 – zijn omgeven door een gracht en toegankelijk via het verdedigingswachthuis bij de ingang van de vesting, via de batterij Bruley en via een helling achter de batterij Pont-à-Mousson. Privébezit (zie Mont Saint-Michel).

Toul fortified camp, north of the city, 1874-1877. 385 m alt. The fort's outer wall included a redoubt, for which a separate article was written, and an enclosure that followed the contours of the summit of Mont Saint-Michel. The complex, with its tortuous perimeter, must have extended over 1,000 m and, initially, 38 cannons plus 8 mortars were positioned along its contours. The gorge of the redouch follows part of the southeastern front. From the entrance, we will describe this outer wall in a clockwise direction. The pilasters of the entrance bear the chronograms 1874-1877. A drawbridge of the Ardagt and Pilter system allowed crossing the small dry ditch in front of this entrance. Once past this, we find ourselves facing the three rows of battlements of a casemated guardhouse under which a rolling bridge with lateral retraction was hidden, just beyond the axis of the entrance to the redoubt. Opposite this guardhouse, next to the entrance to the envelope, a path runs along the top of the counterscarp of the gorge of the redoubt and, like a street in the rampart, will serve a number of organs that we will review. Beyond the salient I of the redoubt, on the left, we see an old shelter traverse to the right of which we find an ascending ramp. This ramp is flanked on the left and right by test rooms. The one on the left is curved and empty, the one on the right, on the other hand, shows machinery bases and numerous electrical insulators. The ascending ramp opens into a tank about seven meters in diameter with a parapet about 1.2 m high. Ramp and tank already appear on the plan of the tops appearing in the header of the engineering data sheet established in 1880. We can assume that a powerful arc projector was installed here to monitor the old thalweg of the Moselle, a highly strategic passage allowing the crossing of the Meuse hills. In front of this tank, we find an observatory of the same type as that of the battery of Pont-à-Mousson, that is to say with a very narrow masonry access trench. Returning to the rue du rempart, the latter enters a tunnel housing the entrance to a vast powder magazine placed perpendicularly on the left. The storage room of this magazine is rather ogival. The vault culminates at a height of approximately 3.5 m and the interior lighting is provided by a single lamp niche, approximately 45 cm on each side and placed above the entrance door. A ladder was also necessary to access the lamp through a trapdoor opening in the ceiling of the airlock, directly above the door to the storage room. On leaving the tunnel, the rampart street runs along the western curtain wall, behind which only one of the three original shelters remains. This crossing is configured quite particularly, starting with its access which requires descending a few steps. Its premises include two large and deep niches on the left. Two turns further, we arrive to the left of the Bruley battery. Beyond, we first find the concrete block of the armored eclipse observatory, then the rue du rempart takes the northern curtain wall which, like its western sister, had three sheltered crossings, a number reduced to just one today (12/2011). A left turn and we enter the Pont-à-Mousson battery. From the latter, an enormous earthen embankment extends to the eastern battery which will be discussed later. This embankment is crossed by a cart passage just behind an interesting cistern. Access to this cistern takes the form of a small tunnel to the left of which is a washhouse. This tunnel leads to an enormous cistern in the shape of a lying cylinder and preceded, as is appropriate, by the cemented tanks of the inevitable laboratory. In the small airlock preceding the access stairs, located high up, we have on the left a graduated gauge in a fairly good state of preservation. The cistern is naturally covered by the earth of the aforementioned earthwork. The length of the cistern has been estimated at nearly 18 meters for a height of 4 to 4.5 m. Numerous traces on the walls indicate that it was once well filled. The needs of the fort were estimated at 1,234 m³. For this, this cistern was available, with a capacity of 450 m³. The few springs flowing from the mountain were already in use and, moreover, too low in flow, it was decided to draw from the Moselle. A note dated April 1, 1875 specifies that between the lifting plant and the summit, a difference in height of 180 meters had to be overcome. That the pipe, made of cast iron and with an internal section of 6 cm, had a total length of 1,775 m, the highest part of which climbed a slope of 50%. The turbine was of the Fontaine-Baron type modified by Girard and designated by this manufacturer as a turbine "with free deviation and detached vein". It ensured at the summit, by means of a double-acting horizontal pump of the Girard model, a flow of 60 m³ per day. It had an observation tap (sic) every 300 m and was buried at a depth of 1.25 m. This plant was located between the streams known as Viergeotte and Ingressin. We do not know if it still exists. A short distance north of the cistern, we find the Saint-Chamond turret complex, which is described in the article on the Pont-à-Mousson battery. Let's return to the Rue du Rempart, which we now take towards the SSW. We pass along the gun emplacements of the eastern battery and its two surviving traverse-shelters. In 1877, there were four of them. We will note in passing that their entrance is coated and the platforms lined with prefabricated concrete elements forming a parapet while concrete walls form the sides. At the end of this battery, still under the earthen embankment coming from the Pont-à-Mousson battery, we find a powder magazine on the pediment of which appears the chronogram 1892. This magazine is of the 1874 type, with the courtyard of the large characteristic light well above the entrance airlock. Its storage room is very long and its capacity must be around 100 tons. At its height, the protective embankment had to be widened, which can only be seen from the north side. If a typical 100-ton magazine had been built, i.e. aligning four lamp battlements, it would have been necessary to widen the embankment accordingly. This is why, in our opinion, a narrower (3 battlements) but longer magazine was preferred. The rampart street, thirty to forty meters further, crosses a bridge that overlooks a junction ditch between salient VI of the redoubt and the ditch of the envelope itself, which is located lower down. We are then precisely at this salient of the redoubt and we can reach the guardhouse and its cut. This guardhouse, placed transversely, projects and thus contributes to the external defense of the envelope, in the same way as the tower described in the articulets of the batteries of Bruley and Pont-à-Mousson. The envelope, over its entire development, is preceded by a ditch whose escarpment is lined and the counterscarp consisting of a concrete wall topped with a defensive grille. All these grilles were reinforced during the occupation of the Second World War, but a detailed inspection of this ditch holds many surprises. We will quickly pass over the presence of a half-tower and a defensive tower in the southwest part of the scarp, although the presence of such outdated elements is exceptional (they are rarely found elsewhere, except at the fort of Croix Faron in Toulon). The counterscarp wall includes no fewer than nine sentry boxes. Since these are all decapitated, we do not know if their upper part was armored, but the surviving hinges are very similar to those of the doors of the armored sentry boxes. Nevertheless, the damage due to the loosening of the upper part of these observatories does not seem sufficient to conclude the presence of armored sentry boxes, even if the archives indicate that the first three built in 1902 were installed here. Three or even four (one has collapsed) section shelters, accessible by two staircases framing a room with folding benches, are scattered in the ditch, which also includes two large concrete shelters. The first, near the postern to the north of the west curtain, looks like a miniature combat shelter. The second, in the east of the north curtain, is similar but does not include two rest rooms, but only one of approximately 12 x 3.5 m. Finally, to the north of the west curtain, a small section of this escarpment consists of an open-air staircase, doubled by a long narrow tunnel located precisely under the concrete wall. This tunnel houses two long flights of steps, thus doubling the external staircase. Finally, on three occasions, a staircase allows passage through a small gallery to the front of the escarpment wall. At the outlet of this gallery, there is a vertical shaft without steps. However, apart from allowing patrols to leave the defensive perimeter, we do not see the purpose of these elements. Perhaps there were loose ladders? Note that this concrete parapet is only in rare places doubled in height and behind by a wall with a sloping wall surmounting the escarpment. The defense of the perimeter therefore had to be ensured from this ditch, a ditch also partially enfiladed by three very aesthetic casemated towers dedicated to musketry fire only. These three organs – unique in the French fortification of the period 1874-1914 – are surrounded by a ditch and accessible by the defensive guardhouse at the entrance to the envelope, by the Bruley battery and by a descent behind the Pont-à-Mousson battery. Private property (see Mont Saint-Michel).

Opevněný tábor Toul, severně od města, 1874-1877. 385 m n. m. Vnější zeď pevnosti zahrnovala opevněná pevnůstka, o které byl napsán samostatný článek, a ohrazení, které sledovalo obrysy vrcholu Mont Saint-Michel. Komplex se svým klikatým obvodem se musel rozprostírat přes 1 000 m a zpočátku bylo podél jeho obrysů umístěno 38 děl a 8 minometů. Rokle reduše sleduje část jihovýchodní fronty. Od vchodu popíšeme tuto vnější zeď ve směru hodinových ručiček. Pilastry vchodu nesou chronogramy 1874-1877. Padací most systému Ardagt a Pilter umožňoval překročení malého suchého příkopu před tímto vchodem. Jakmile ji přejdeme, ocitneme se tváří v tvář třem řadám cimbuří kasematizované strážnice, pod níž se ukrýval rolovací most s bočním zasouváním, hned za osou vchodu do reduty. Naproti této strážnici, vedle vchodu do hradebního obvodu, vede stezka podél vrcholu protisrázu rokle reduty a jako ulice v valu bude sloužit řadě orgánů, které si prohlédneme. Za výběžkem reduty, vlevo, vidíme starý přístřeškový traverz, napravo od kterého nacházíme stoupající rampu. Tuto rampu zleva a vpravo lemují zkušebny. Ta vlevo je zakřivená a prázdná, ta vpravo naopak ukazuje základny strojů a četné elektrické izolátory. Stoupající rampa ústí do nádrže o průměru asi sedm metrů s parapetem o výšce asi 1,2 m. Rampa a nádrž se již objevují na plánu střech, který se objevuje v záhlaví technického listu z roku 1880. Můžeme předpokládat, že zde byl instalován výkonný obloukový projektor, který monitoroval starý údolní tok řeky Mosely, což byl strategicky důležitý průchod umožňující překročení kopců Meuse. Před touto nádrží nacházíme observatoř stejného typu jako observatoř baterie Pont-à-Mousson, tedy s velmi úzkým zděným přístupovým výkopem. Když se vrátíme na ulici rue du rempart, vstoupíme do tunelu, ve kterém se nachází vstup do rozsáhlého prachového skladu umístěného kolmo vlevo. Sklad tohoto skladu je poměrně ostnatý. Klenba vrcholí ve výšce přibližně 3,5 m a vnitřní osvětlení zajišťuje jediná lampová nika, přibližně 45 cm na každé straně a umístěná nad vstupními dveřmi. Žebřík byl také nutný pro přístup k lampě skrz padací otvor ve stropě přechodové komory, přímo nad dveřmi do skladu. Po opuštění tunelu vede podél západní obvodové zdi val, za níž zůstal pouze jeden ze tří původních přístřešků. Tento přechod je poměrně specificky konfigurován, počínaje přístupem, který vyžaduje sestup po několika schodech. Jeho prostory zahrnují dva velké a hluboké výklenky vlevo. Po dvou odbočkách se dostaneme nalevo k baterii Bruley. Za ní nejprve najdeme betonový blok obrněné observatoře pro zatmění, poté se rue du rempart vydává podél severní ohradní zdi, která stejně jako její západní sestra měla tři kryté přechody, jejichž počet se dnes (12/2011) snížil na pouhý jeden. Odbočíme vlevo a vstoupíme do baterie Pont-à-Mousson. Z ní se rozprostírá obrovský hliněný násep k východní baterii, o které bude řeč později. Tento násep je protínán průjezdem pro vozy hned za zajímavou cisternou. Přístup k této cisterně má podobu malého tunelu, nalevo od kterého se nachází prádelna. Tento tunel vede k obrovské cisterně ve tvaru ležícího válce, před níž, jak se sluší, následují betonové nádrže nevyhnutelné laboratoře. V malé přechodové komorě před přístupovým schodištěm, která se nachází vysoko nahoře, máme vlevo odměrku v poměrně dobrém stavu zachování. Cisterna je přirozeně zasypána zeminou z výše zmíněného valení. Délka cisterny byla odhadnuta na téměř 18 metrů a výška 4 až 4,5 m. Četné stopy na stěnách naznačují, že byla kdysi dobře naplněna. Potřeba pevnosti byla odhadnuta na 1 234 m³. Pro tento účel byla k dispozici tato cisterna s kapacitou 450 m³. Několik pramenů vytékajících z hory již bylo v provozu a navíc, protože měly příliš nízký průtok, bylo rozhodnuto čerpat z Mosely. Poznámka ze dne 1. dubna 1875 uvádí, že mezi čerpací stanicí a vrcholem musel být překonán výškový rozdíl 180 metrů. Potrubí, vyrobené z litiny s vnitřním průřezem 6 cm, mělo celkovou délku 1 775 m, přičemž nejvyšší část stoupala se sklonem 50 %. Turbína byla typu Fontaine-Baron, upravená Girardem a tímto výrobcem označená jako turbína „s volnou výchylkou a oddělenou žilou“. Na vrcholu zajišťovala pomocí dvojčinného horizontálního čerpadla modelu Girard průtok 60 m³ za den. Měla pozorovací kohoutek (sic) každých 300 m a byla zakopána v hloubce 1,25 m. Tato elektrárna se nacházela mezi potoky známými jako Viergeotte a Ingressin. Nevíme, zda stále existuje. Kousek severně od cisterny najdeme věžový komplex Saint-Chamond, který je popsán v článku o baterii Pont-à-Mousson. Vraťme se na ulici Rue du Rempart, kterou se nyní vydáme směrem na jihozápad. Projdeme kolem dělostřeleckých postavení východní baterie a jejích dvou dochovaných příčných krytů. V roce 1877 jich bylo čtyři. Mimochodem poznamenáme, že jejich vchod je obložen a plošiny jsou obloženy prefabrikovanými betonovými prvky tvořícími parapet, zatímco betonové zdi tvoří boky. Na konci této baterie, stále pod hliněným náspem vycházejícím z baterie Pont-à-Mousson, najdeme prachárnu na jejímž štítu je chronogram 1892. Tato prachárna je typu z roku 1874, s nádvořím velkého charakteristického světla vysoko nad vstupní přechodovou komorou. Její skladovací prostor je velmi dlouhý a její kapacita musí být kolem 100 tun. V její výšce musel být ochranný násep rozšířen, což je viditelné pouze ze severní strany. Pokud by byl postaven typický 100tunový zásobník, tj. se čtyřmi lampovými cimbuřími, bylo by nutné násep odpovídajícím způsobem rozšířit. Proto se podle našeho názoru upřednostňovala užší (3 cimbuří), ale delší prachárna. O třicet až čtyřicet metrů dále vede ulice s valem přes most, který vede nad spojovacím příkopem mezi výběžkem VI reduty a příkopem samotného pláště, který se nachází níže. Pak se nacházíme přesně u tohoto výběžku reduty a můžeme se dostat ke strážnici a jejímu výklenku. Tato strážnice, umístěná napříč, vyčnívá a přispívá tak k vnější obraně pláště, stejně jako věž popsaná v artikulech baterií Bruley a Pont-à-Mousson. Plášti v celém svém vývoji předchází příkop, jehož sráz je vyztužen, a protisráz tvořený betonovou zdí zakončenou obrannou mříží. Všechny tyto mříže byly během okupace za druhé světové války zesíleny, ale detailní prohlídka tohoto příkopu skrývá mnoho překvapení. Stručně přeskočíme přítomnost poloviční věže a obranné věže v jihozápadní části skály, ačkoli přítomnost takových zastaralých prvků je výjimečná (jinde se nacházejí jen zřídka, s výjimkou pevnosti Croix Faron v Toulonu). Zeď protiskály zahrnuje nejméně devět strážních budek. Vzhledem k tomu, že všechny jsou sťaté, nevíme, zda byla jejich horní část pancéřovaná, ale dochované panty jsou velmi podobné pantům dveří pancéřových strážních budek. Nicméně poškození způsobené uvolněním horní části těchto pozorovatelen se nezdá být dostatečné k závěru o přítomnosti pancéřových strážních budek, i když archivy ukazují, že první tři postavené v roce 1902 byly instalovány zde. V příkopu, ve kterém se nacházejí i dva velké betonové přístřešky, jsou roztroušeny tři nebo dokonce čtyři (jeden se zřítil) sekční přístřešky, přístupné po dvou schodištích rámujících místnost se skládacími lavicemi. První, poblíž zadní stěny severně od západní kurtiny, vypadá jako miniaturní bojový kryt. Druhý, na východě severní kurtiny, je podobný, ale neobsahuje dvě toalety, ale pouze jednu o rozměrech přibližně 12 x 3,5 m. Konečně, severně od západní kurtiny, malá část tohoto srázu se skládá z otevřeného schodiště, zdvojeného dlouhým úzkým tunelem umístěným přesně pod betonovou zdí. Tento tunel obsahuje dvě dlouhá schodiště, která zdvojují vnější schodiště. Konečně, na třech místech umožňuje schodiště průchod malou galerií k přední části zdi srázu. U výstupu z této galerie je svislá šachta bez schodů. Kromě toho, že hlídkám umožňovaly opustit obranný perimetr, však nevidíme účel těchto prvků. Možná tam byly volné žebříky? Všimněte si, že tento betonový parapet je jen na vzácných místech zdvojený na výšku a za ním je zdí se šikmou stěnou překrývající sráz. Obrana perimetru proto musela být zajištěna z tohoto příkopu, který byl částečně obehnán třemi velmi estetickými kasematickými věžemi určenými pouze pro palbu z mušket. Tyto tři varhany – unikátní ve francouzském opevnění z období 1874-1914 – jsou obklopeny příkopem a přístupné z obranné strážnice u vchodu do obvodu, z baterie Bruley a ze sjezdu za baterií Pont-à-Mousson. Soukromý pozemek (viz Mont Saint-Michel).