Place de Toulon, nord-est de la ville, 1872-1875. 565 m/alt. Le périmètre du fort englobe une tour datant de 1845. Cette tour, semblable à la tour Beaumont, a la forme d'un demi-cercle dont les deux extrémités du diamètre formant gorge sont pourvues d'un petit bastion, encadrant de la sorte une petite courtine. Comme souvent en montagne, il n'y a pas de véritable fossé, hormis à la gorge. Les abords sont défendus par des bastionnets dont la numérotation sur les plans est singulière puisque croissante de gauche à droite, depuis la gauche de l'entrée. En clair, si le bastion I occupe bien le saillant I, le bastion II est quant à lui indiqué à la place du saillant VII ! Les commentaires ci-après suivent l'ordre normal des saillants. L'entrée est surmontée d'une petite casemate garnie de quatre créneaux de fusillade. Nous avons été incapables de déterminer quel type de pont-levis existait ici. Il n'en subsiste pas le moindre vestige, sinon les logements des contrepoids, logements en forme de demi-cylindre d'un diamètre approximatif de 80 cm occupant toute la hauteur du porche d'entrée. L'unique magasin à poudre, dont le local de stockage est relativement petit (11 x 5 m), donne dans le porche d'entrée. Sa porte d'entrée est décalée sur la droite. Les galeries latérales montrent des arcs-boutants soutenant les flancs du local de stockage dont la voûte, comme toujours en un tel cas, est en arc segmentaire. La galerie de circulation à l'arrière des chambrées débouche dans la gaine latérale droite du magasin à poudre. Les onze travées du casernement s'alignent dans une cour très allongée et étroite. Comprenant deux étages, il est superbe. Le premier étage est précédé d'une longue coursive avec balcon. La pellicule de ciment couvrant des murs sous les arcs des travées a été ôté pour laisser apparentes les briques de terre cuites, ce qui ajoute un cachet particulier. Le plancher du couloir de circulation à l'arrière des chambrées, au niveau du premier étage, est, chose rare, en bois. Il convient de noter aussi, entre les sixième et septième travées, la présence insolite d'un cadran solaire. Un monte-charge occupe la devanture de la quatrième travée et sa tête comporte un préau du plus bel effet. Ce préau n'est autre que le prolongement vers l'arrière d'une des cinq traverses-abris réparties sur les dessus du fort. Cette quatrième travée, par le prolongement de son rez-de-chaussée, permet aussi d'accéder à une série de cinq vastes casemates creusées dans le roc et reliées par une galerie longue d'environ 80 m. Ces casemates, situées à la même altitude que la cour du fort, ne devaient voir leur embrasure percée qu'en cas de besoin. Cette première série s'étale sur une partie du front I-II et une jolie plaquette murale témoigne de leur creusement par le Génie. Une seconde série de casemates semblables, au nombre de sept, occupe les fronts II-III, III-IV et IV-V, étant entendu que ces deux derniers fronts sont très peu étendus. On accède à ces casemates par un impressionnant puits descendant vingt mètres plus bas que la cour. Ce puits servait à descendre -et remonter- les pièces d'artillerie. Le niveau supérieur du puits est gagné depuis une longue galerie s'ouvrant à l'extrémité est de la cour. À hauteur du puits, on peut encore voir en hauteur les deux poutrelles supportant un genre de pont roulant permettant le déplacement latéral puis vertical des canons. Cette galerie longe la boulangerie. Le four à pain, petit et d'un modèle simplifié (transformé ?), a son arrière totalement dégagé, autorisant ainsi un inhabituel regard sur l'extérieur de la chambre de chauffe. Le parados du chemin couvert de l'escarpe demi-détachée du front nord montre de vastes surfaces couvertes de lauzes du plus bel effet. La contrescarpe du front de gorge est en arceaux en décharge. Les trois saillant III, IV et V (bastions 6, 5 et 4) sont groupés à l'est du fort et très proches l'un de l'autre. Les organes défensifs les occupants sont d'authentiques tours. Nous préférons ce terme à celui de bastionnet ou de caponnière vu l'absence d'angle et malgré la présence de casemates de tir au fusil dans les tours des saillants III et IV. Armement en 1875 : 34 canons et 4 mortiers ; en 1898 : 6 canons de 155 et 4 mortiers. Après la seconde guerre mondiale, on le baptisa "fort commandant Ducuing" du nom du commandant de la batterie de D.C.A. (Défense Contre Avions) implantée au fort en 1939 et parti en 1940 assurer la défense du cap Gris-Nez (62) où il trouva la mort le 25 mai 1940. Il convient de ne pas confondre ce fort avec le vieux fort du Faron, lequel se situe 500 m au sud. Fort occupé par la Marine, interdit d'accès ; cependant, une promenade sur son flanc sud, jusqu'aux trois tours de son périmètre vaut assurément la peine. Voir aussi Mont Faron et Faron.

Festung von Toulon, Nordosten der Stadt, 1872-1875. 565 M/ü M. Der Umfang des Forts umfasst einen Turm aus dem Jahr 1845. Dieser Turm, ähnlich dem Turm Beaumont, hat die Form eines Halbkreises, wobei die beiden Enden des den Rücken bildenden Durchmessers mit einer kleinen Bastion versehen sind, die so eine kleine Kurtine einrahmen. Wie oft im Gebirge gibt es keinen eigentlichen Graben, außer am Rücken. Die Umgebung wird durch Bastionetten verteidigt, deren Nummerierung auf den Plänen eigenartig ist, da sie von links nach rechts zunimmt, ausgehend von links des Eingangs. Kurz gesagt, wenn Bastion I wohl den Saillant I einnimmt, wird Bastion II an der Stelle von Saillant VII angezeigt! Die folgenden Kommentare folgen der normalen Reihenfolge der Saillants. Der Eingang wird von einer kleinen Kasematte mit vier Gewehrscharten überragt. Wir waren nicht in der Lage zu bestimmen, welche Art von Zugbrücke hier existierte. Es sind keine Überreste erhalten, außer den Lagerungen der Gegengewichte, Lagerungen in Form eines Halbzylinders mit einem Durchmesser von etwa 80 cm, die die gesamte Höhe des Eingangsportals einnehmen. Das einzige Pulvermagazin, dessen Lagerraum relativ klein ist (11 x 5 m), mündet in das Eingangsportal. Seine Eingangstür ist nach rechts versetzt. Die seitlichen Galerien zeigen Strebepfeiler, die die Flanken des Lagerraums stützen, dessen Gewölbe, wie immer in einem solchen Fall, segmentbogenförmig ist. Die Zirkulationsgalerie hinter den Stuben mündet in den rechten Seitengang des Pulvermagazins. Die elf Joche der Kaserne reihen sich in einem sehr langgestreckten und schmalen Hof auf. Mit zwei Stockwerken ist sie prächtig. Dem ersten Stockwerk geht ein langer Laufgang mit Balkon voraus. Der Zementfilm, der die Wände unter den Bögen der Joche bedeckte, wurde entfernt, um die Ziegelsteine sichtbar zu lassen, was einen besonderen Charakter verleiht. Der Boden des Zirkulationskorridors hinter den Stuben, auf der Ebene des ersten Stockwerks, ist, was selten ist, aus Holz. Es ist auch zu beachten, dass sich zwischen dem sechsten und siebten Joch ein ungewöhnlicher Sonnenuhr befindet. Ein Aufzug nimmt die Front des vierten Jochs ein und sein Kopf weist einen Vorbau von schönster Wirkung auf. Dieser Vorbau ist nichts anderes als die Verlängerung nach hinten von einem der fünf auf den Oberseiten des Forts verteilten Traversenunterstände. Dieses vierte Joch ermöglicht durch die Verlängerung seines Erdgeschosses auch den Zugang zu einer Reihe von fünf großen, in den Fels gegrabenen und durch eine etwa 80 m lange Galerie verbundenen Kasematten. Diese Kasematten, die auf gleicher Höhe wie der Hof des Forts liegen, sollten ihre Schießscharte nur bei Bedurch gebrochen werden. Diese erste Reihe erstreckt sich über einen Teil der Front I-II und eine hübsche Wandtafel zeugt von ihrer Aushöhlung durch das Genie. Eine zweite Reihe ähnlicher Kasematten, sieben an der Zahl, nimmt die Fronten II-III, III-IV und IV-V ein, wobei zu verstehen ist, dass diese beiden letzten Fronten sehr wenig ausgedehnt sind. Der Zugang zu diesen Kasematten erfolgt durch einen beeindruckenden Schacht, der zwanzig Meter tiefer als der Hof absteigt. Dieser Schacht diente dazu, die Geschützte abzusenken -und wieder hochzuholen-. Das obere Niveau des Schachts wird von einer langen Galerie erreicht, die am östlichen Ende des Hofs beginnt. Auf Höhe des Schachts kann man noch in der Höhe die beiden Träger sehen, die eine Art Laufkran trugen, der die seitliche und dann vertikale Bewegung der Kanonen ermöglichte. Diese Galerie verläuft entlang der Bäckerei. Der Brotofen, klein und von einem vereinfachten Modell (umgebaut?), hat seine Rückseite vollständig freigelegt, was einen ungewöhnlichen Blick auf die Außenseite der Feuerkammer erlaubt. Die Brustwehr des gedeckten Wegs der halb abgetrennten Escarpe der Nordfront zeigt große, mit Schieferplatten bedeckte Flächen von schönster Wirkung. Die Kontreskarpe der Rückenfront besteht aus Entlastungsbögen. Die drei Saillants III, IV und V (Bastionen 6, 5 und 4) sind im Osten des Forts gruppiert und sehr nahe beieinander. Die sie besetzenden Verteidigungsorgane sind echte Türme. Wir ziehen diesen Begriff dem einer Bastionette oder einer Kaponniere vor, angesichts des Fehlens von Winkeln und trotz der Anwesenheit von Gewehrfeuerkasematten in den Türmen der Saillants III und IV. Bewaffnung 1875: 34 Kanonen und 4 Mörser; 1898: 6 Kanonen 155 und 4 Mörser. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde es "Fort Kommandant Ducuing" getauft, nach dem Kommandanten der Flak-Batterie (Défense Contre Avions), die 1939 im Fort stationiert war und 1940 zur Verteidigung von Kap Gris-Nez (62) abkommandiert wurde, wo er am 25. Mai 1940 den Tod fand. Es ist darauf zu achten, dieses Fort nicht mit dem alten Fort du Faron zu verwechseln, das 500 m südlich liegt. Fort von der Marine besetzt, Zugang verboten; jedoch lohnt sich ein Spaziergang an seiner Südflanke bis zu den drei Türmen seines Umfangs sicherlich. Siehe auch Mont Faron und Faron.

Vesting van Toulon, noordoosten van de stad, 1872-1875. 565 m/alt. De omtrek van het fort omvat een toren daterend van 1845. Deze toren, gelijkend op de toren Beaumont, heeft de vorm van een halve cirkel waarvan de twee uiteinden van de keelvormende diameter voorzien zijn van een klein bastion, die aldus een kleine courtine omlijsten. Zoals vaak in de bergen is er geen echte gracht, behalve aan de keel. De omgeving wordt verdedigd door bastionnetjes waarvan de nummering op de plannen eigenaardig is omdat ze toenemend van links naar rechts, vanaf links van de ingang. Kortom, als bastion I wel saillant I inneemt, wordt bastion II aangeduid op de plaats van saillant VII! De commentaren hierna volgen de normale volgorde van de saillants. De ingang wordt overwelfd door een kleine kazemat voorzien van vier geweerschietgaten. We waren niet in staat te bepalen welk type ophaalbrug hier bestond. Er rest geen enkel spoor van, behalve de huisvesting van de tegengewichten, huisvesting in vorm van een halve cilinder met een geschatte diameter van 80 cm die de volledige hoogte van de ingangsportaal inneemt. Het unieke kruitmagazijn, waarvan de opslagplaats relatief klein is (11 x 5 m), komt uit in de ingangsportaal. Zijn toegangsdeur is naar rechts verschoven. De zijgalerijen tonen steunberen die de flanken van de opslagplaats ondersteunen waarvan het gewelf, zoals altijd in een dergelijk geval, segmentboogvormig is. De circulatiegalerij achter de slaapzalen komt uit in de rechter zijgang van het kruitmagazijn. De elf traveeën van de kazerne schikken zich in een zeer langgerekte en smalle binnenplaats. Met twee verdiepingen is het prachtig. De eerste verdieping wordt voorafgegaan door een lange loopgang met balkon. Het cementlaagje dat de muren onder de bogen van de traveeën bedekte werd verwijderd om de bakstenen zichtbaar te laten, wat een bijzonder cachet toevoegt. De vloer van de circulatiegang achter de slaapzalen, op het niveau van de eerste verdieping, is, wat zeldzaam is, in hout. Ook dient opgemerkt, tussen de zesde en zevende travee, de ongewone aanwezigheid van een zonnewijzer. Een lift bezet de voorgevel van de vierde travee en zijn kop bevat een overdekte plaats van mooiste effect. Deze overdekte plaats is niets anders dan de verlenging naar achteren van een van de vijf traverse-schuilplaatsen verspreid over de bovenzijden van het fort. Deze vierde travee laat, door de verlenging van haar gelijkvloers, ook toe toegang te krijgen tot een reeks van vijf uitgebreide kazematten uitgegraven in de rots en verbonden door een galerij van ongeveer 80 m lang. Deze kazematten, gelegen op dezelfde hoogte als de binnenplaats van het fort, zouden hun schietopening enkel in geval van nood doorbroken zien worden. Deze eerste reeks strekt zich uit over een deel van front I-II en een mooi muurplaatje getuigt van hun uitgraving door de Genie. Een tweede reeks gelijkaardige kazematten, zeven in aantal, bezet de fronten II-III, III-IV en IV-V, zijnde verstaan dat deze twee laatste fronten zeer weinig uitgebreid zijn. Men bereikt deze kazematten via een indrukwekkende schacht die twintig meter lager dan de binnenplaats afdaalt. Deze schacht diende om de artilleriestukken te laten zakken -en op te hijsen-. Het bovenste niveau van de schacht wordt bereikt vanaf een lange galerij die opent aan het oostelijke uiteinde van de binnenplaats. Op hoogte van de schacht kan men nog in de hoogte de twee balkjes zien die een soort loopkraan ondersteunden die de laterale en vervolgens verticale verplaatsing van de kanonnen mogelijk maakte. Deze galerij loopt langs de bakkerij. De broodoven, klein en van een vereenvoudigd model (getransformeerd?), heeft zijn achterkant volledig vrijgemaakt, aldus een ongebruikelijke blik op de buitenkant van de stookkamer toelatend. De parade van de gedekte weg van de half-afgescheiden escarpe van het noordfront toont uitgebreide oppervlakken bedekt met leistenen van mooiste effect. De contrescarpe van het keelfront is in ontladingsbogen. De drie saillant III, IV en V (bastions 6, 5 en 4) zijn gegroepeerd in het oosten van het fort en zeer dicht bij elkaar. De verdedigingsorganen die ze bezetten zijn authentieke torens. Wij verkiezen deze term boven die van bastionnet of caponnière gezien het ontbreken van hoek en ondanks de aanwezigheid van geweervuurkazematten in de torens van de saillants III en IV. Bewapening in 1875: 34 kanonnen en 4 mortieren; in 1898: 6 kanonnen 155 en 4 mortieren. Na de tweede wereldoorlog doopte men het "fort commandant Ducuing" naar de naam van de commandant van de luchtafweerbatterij (Défense Contre Avions) geïmplanteerd in het fort in 1939 en vertrokken in 1940 om de verdediging van kaap Gris-Nez (62) te verzekeren waar hij de dood vond op 25 mei 1940. Het dient niet verward te worden met het oude fort van de Faron, dat 500 m zuidelijker gelegen is. Fort bezet door de Marine, verboden toegang; echter, een wandeling op zijn zuidflank, tot aan de drie torens van zijn omtrek is zeker de moeite waard. Zie ook Mont Faron en Faron.

Fortress of Toulon, northeast of the city, 1872-1875. 565 m/alt. The perimeter of the fort encompasses a tower dating from 1845. This tower, similar to the tower Beaumont, has the shape of a semicircle whose two ends of the diameter forming the gorge are provided with a small bastion, thus framing a small curtain wall. As often in the mountains, there is no real ditch, except at the gorge. The approaches are defended by bastionets whose numbering on the plans is singular since increasing from left to right, from the left of the entrance. In short, if bastion I occupies saillant I, bastion II is indicated in place of saillant VII! The following comments follow the normal order of the saillants. The entrance is surmounted by a small casemate equipped with four rifle loopholes. We were unable to determine what type of drawbridge existed here. Not the slightest vestige remains, except the housing of the counterweights, housing in the shape of a half-cylinder with an approximate diameter of 80 cm occupying the entire height of the entrance porch. The unique powder magazine, whose storage room is relatively small (11 x 5 m), opens into the entrance porch. Its entrance door is offset to the right. The lateral galleries show buttresses supporting the flanks of the storage room whose vault, as always in such a case, is segmental arch. The circulation gallery behind the barracks opens into the right lateral passage of the powder magazine. The eleven bays of the barracks align in a very elongated and narrow courtyard. Comprising two floors, it is superb. The first floor is preceded by a long corridor with balcony. The cement film covering the walls under the arches of the bays has been removed to reveal the baked clay bricks, which adds a particular character. The floor of the circulation corridor behind the barracks, at the first floor level, is, a rare thing, made of wood. It should also be noted, between the sixth and seventh bays, the unusual presence of a sundial. A lift occupies the front of the fourth bay and its head features a forecourt of the finest effect. This forecourt is nothing other than the extension to the rear of one of the five traverse-shelters distributed on the tops of the fort. This fourth bay, by the extension of its ground floor, also allows access to a series of five vast casemates dug into the rock and connected by a gallery about 80 m long. These casemates, located at the same altitude as the fort's courtyard, were to have their embrasure pierced only in case of need. This first series extends over part of front I-II and a pretty wall plaque testifies to their excavation by the Engineering. A second series of similar casemates, seven in number, occupies fronts II-III, III-IV and IV-V, it being understood that these last two fronts are very little extended. Access to these casemates is via an impressive shaft descending twenty meters lower than the courtyard. This shaft was used to lower -and raise- the artillery pieces. The upper level of the shaft is reached from a long gallery opening at the eastern end of the courtyard. At the level of the shaft, one can still see high up the two beams supporting a kind of overhead crane allowing the lateral and then vertical movement of the cannons. This gallery runs alongside the bakery. The bread oven, small and of a simplified model (transformed?), has its rear completely cleared, thus allowing an unusual view of the outside of the firing chamber. The parados of the covered way of the half-detached scarp of the north front shows vast surfaces covered with stone slabs of the finest effect. The counterscarp of the gorge front is in discharging arches. The three saillants III, IV and V (bastions 6, 5 and 4) are grouped in the east of the fort and very close to each other. The defensive organs occupying them are authentic towers. We prefer this term to that of bastionet or caponier given the absence of angle and despite the presence of rifle fire casemates in the towers of saillants III and IV. Armament in 1875: 34 cannons and 4 mortars; in 1898: 6 155 cannons and 4 mortars. After the Second World War, it was named "fort commandant Ducuing" after the commander of the anti-aircraft battery (Défense Contre Avions) installed at the fort in 1939 and who left in 1940 to ensure the defense of Cape Gris-Nez (62) where he died on May 25, 1940. It should not be confused with the old fort of Faron, which is located 500 m to the south. Fort occupied by the Navy, access forbidden; however, a walk on its southern flank, up to the three towers of its perimeter, is certainly worth the effort. See also Mont Faron and Faron.

Pevnost Toulon, severovýchodně od města, 1872-1875. 565 m/n.m. Obvod pevnosti zahrnuje věž z roku 1845. Tato věž, podobná věži Beaumont, má tvar půlkruhu, jehož dva konce průměru tvořícího hrdlo jsou opatřeny malým bastionem, rámujícím tak malou kurtinu. Jako často v horách zde není žádný skutečný příkop, kromě hrdla. Okolí je bráněno bastionky, jejichž číslování na plánech je zvláštní, protože rostou zleva doprava, od levé strany vchodu. Stručně řečeno, pokud bastion I zaujímá výběžek I, bastion II je uveden na místě výběžku VII! Následující komentáře sledují normální pořadí výběžků. Vchod je završen malou kasematou vybavenou čtyřmi střílnami pro pušky. Nedokázali jsme určit, jaký typ padacího mostu zde existoval. Nezachovaly se sebemenší pozůstatky, kromě ložisek protizávaží, ložisek ve tvaru poloválce o přibližném průměru 80 cm zabírajících celou výšku vstupního portálu. Jediný prachový sklad, jehož skladovací místnost je relativně malá (11 x 5 m), ústí do vstupního portálu. Jeho vstupní dveře jsou posunuty doprava. Boční galerie ukazují opěrné pilíře podpírající boky skladovací místnosti, jejíž klenba, jako vždy v takovém případě, je segmentová. Cirkulační galerie za kasárnami ústí do pravého bočního průchodu prachového skladu. Jedenáct polí kasáren se řadí ve velmi protáhlém a úzkém dvoře. S dvěma podlažími je nádherná. První podlaží předchází dlouhá chodba s balkonem. Cementový film pokrývající stěny pod oblouky polí byl odstraněn, aby byly viditelné cihly, což dodává zvláštní ráz. Podlaha cirkulační chodby za kasárnami, v úrovni prvního podlaží, je, vzácně, ze dřeva. Je třeba také poznamenat, mezi šestým a sedmým polem, neobvyklou přítomnost slunečních hodin. Výtah zabírá průčelí čtvrtého pole a jeho hlava obsahuje přístřešek nejkrásnějšího účinku. Tento přístřešek není ničím jiným než prodloužením dozadu jedné z pěti travers-přístřešků rozložených na vršcích pevnosti. Toto čtvrté pole, prodloužením svého přízemí, také umožňuje přístup k sérii pěti rozsáhlých kasemat vytesaných do skály a propojených galerií dlouhou asi 80 m. Tyto kasematy, umístěné ve stejné nadmořské výšce jako dvůr pevnosti, měly mít své střílny proraženy pouze v případě potřeby. Tato první série se rozkládá na části fronty I-II a hezká nástěnná destička svědčí o jejich hloubení Ženic. Druhá série podobných kasemat, sedm počtem, zaujímá fronty II-III, III-IV a IV-V, přičemž se rozumí, že tyto poslední dvě fronty jsou velmi málo rozsáhlé. K těmto kasematám se přistupuje působivou šachtou sestupující o dvacet metrů níže než dvůr. Tato šachta sloužila k spouštění -a zvedání- dělostřeleckých kusů. Horní úroveň šachty je dosažena z dlouhé galerie otvírající se na východním konci dvora. V úrovni šachty lze ještě vysoko vidět dva nosníky podpírající jakýsi jeřáb umožňující boční a pak svislý pohyb děl. Tato galerie vede podél pekárny. Chlebová pec, malá a zjednodušeného modelu (přeměněná?), má svou zadní stranu zcela uvolněnou, což umožňuje neobvyklý pohled na vnější stranu topné komory. Parapet kryté cesty poloodděleného valu severní fronty ukazuje rozsáhlé plochy pokryté břidlicovými deskami nejkrásnějšího účinku. Kontreskarp hrdlové fronty je v odlehčovacích obloucích. Tři výběžky III, IV a V (bastiony 6, 5 a 4) jsou seskupeny na východě pevnosti a velmi blízko u sebe. Obranné orgány je obsazující jsou autentické věže. Dáváme přednost tomuto termínu před bastionkem nebo kaponiérou vzhledem k absenci úhlu a navzdory přítomnosti kasemat pro puškovou palbu ve věžích výběžků III a IV. Výzbroj v roce 1875: 34 děl a 4 moždíře; v roce 1898: 6 děl 155 a 4 moždíře. Po druhé světové válce byl pokřtěn "pevnost velitel Ducuing" podle jména velitele protiletadlové baterie (Défense Contre Avions) umístěné v pevnosti v roce 1939 a odeslané v roce 1940 zajistit obranu mysu Gris-Nez (62), kde našel smrt 25. května 1940. Je třeba nezaměňovat tuto pevnost se starou pevností Faron, která se nachází 500 m na jih. Pevnost obsazená námořnictvem, vstup zakázán; nicméně, procházka na jeho jižním boku, až ke třem věžím jeho obvodu, stojí jistě za to. Viz také Mont Faron a Faron.