Place de Modane, sud-ouest de la ville. 1886-1893 (1884-1892 a aussi été trouvé). 1 208 m/alt. 10 officiers et 152 hommes. Fort d’interdiction situé sur un promontoire dominant de 150 m la gare de Modane-Fourneaux, placé en vis-à-vis du tunnel ferroviaire du Fréjus reliant l’Italie (1857-1871, anciennement dénommé « tunnel du Mont Cenis » ou « tunnel des Alpes »). Sa mission, hautement stratégique, consistait en l’interdiction du débouché des galeries de ce tunnel (la galerie rectiligne, aujourd’hui disparue, débouchant au Replat, qui servit au percement du tunnel, et la galerie exploitée dont l’entrée se trouve 400 m à l’est-nord-est), objectifs sur lesquels il tirait pratiquement à bout portant (moins de 800 m). L’ouvrage se présente sous la forme d’un polygone étiré le long d’une échine rocheuse orientée sud-ouest – nord-est. Son périmètre tortueux épouse le relief ; ce faisant il s’étage sur plusieurs niveaux. L’escarpe est en totalité surmontée d’un mur crénelé avec, parfois, des créneaux de pied très évasés et même, sur la face ouest, des bretèches. Le front III-IV présente une curieuse et très esthétique succession de quatre tours qui n’est pas sans rappeler celles du fort de la Croix Faron à Toulon. La défense du périmètre repose sur six bastions. Ceux des saillants I et II, modifiés en 1913, supportent une toiture faite de poutrelles métalliques croisées sur deux niveaux, prenant appui sur le parapet et soutenues au centre par deux piliers. Les poutrelles sont surmontées d’une couche de béton maigre, elle-même surchargée d’un massif de terre, l’ensemble présentant une épaisseur de 150 cm environ. Le bastion du saillant II recèle en outre une autre particularité : il a été percé d’une entrée donnant sur le casernement extérieur, passage fermé par une porte blindée. Il s’agit là d’une modification que l’on doit à l’occupant allemand. Au centre du bastion du saillant III trône un observatoire bétonné, construction typique de l’Entre-deux-guerres, portant l’inscription « 154 R.A.P. » (Régiment d’Artillerie de Position) gravée dans le béton. La silhouette caractéristique du fort lui a valu le surnom local de « tortue ». Ses massifs bétonnés fortement arrondis constituent une modernisation adoptée en cours de construction. C’est là une des premières réponses des ingénieurs face à la crise de l’obus-torpille. L’entrée du fort, jadis pourvue d’un pont-levis à bascule en dessous, s’ouvre entre deux pilastres précédés d’une grille défensive. Le corps de garde, sur la droite, comprend galerie crénelée et latrines. Passé ce bâtiment, nous laissons sur la droite un plan incliné pour nous retrouver face au casernement. Il s’agit d’un bâtiment en « L » lequel, sur deux niveaux, abrite, outre les chambrées, nombre de magasins. Face au nord-est, très probablement en 1913, a été construite par-dessus ce bâtiment une casemate en béton armé et prévue pour quatre canons de 95 mm. Cette casemate, pointée sur la Haute Maurienne, a été transformée dans l’Entre-deux-guerres pour recevoir des canons de 75 mm sur plates-formes Arbel. Les magasins de ce bâtiment en « L » ont leur façade intérieure séparée de l’enveloppe de béton, permettant de voir les deux étages de la façade, exactement comme on le rencontre au fort Saint-Michel à Toul à la différence près que le couloir est plus large et la passerelle de circulation attachée à la façade est reliée aux magasins par des volées transversales donnant dans… des fenêtres du premier étage. Dans cet espace, à l’extrémité nord, il convient de noter la présence d’un très petit four à pain. Dans un des magasins subsiste encore une citerne métallique équipée d’une pompe à bras. L’angle du bâtiment est occupé par le magasin à poudre. L’entrée de son local de stockage se trouve du même côté que la chambre aux lampes laquelle dispose de trois créneaux. On trouve aussi dans un des locaux de ce bâtiment les vestiges d’un central téléphonique typique des années 1930. Côté cour, devant la gauche des magasins et accolés à la façade de ces derniers un bâtiment en maçonneries plus légères, bien que vraisemblablement contemporain de l’enveloppe bétonnée, comprend deux chambrées au rez-de-chaussée et des magasins sur deux niveaux de sous-sol, magasins depuis lesquels on servait des créneaux de tir braqués sur le saillant I. Dans ce bâtiment il convient de noter la présence d’un petit fourneau, passablement déglingué, de modèle et marque inconnus. Un niveau plus haut que le casernement s’alignent en décrochage les quatre casemates pointées sur la galerie exploitée du tunnel ferroviaire. Un escalier à la droite de l’ensemble permettait de rejoindre une galerie menant au casernement, galerie pouvant, au besoin, recevoir un double barrage de poutrelles. La casemate ouest présente la particularité de posséder une excroissance abritant un projecteur et sa génératrice ainsi que l’observatoire pourvu de deux créneaux surveillant les sorties des galeries du tunnel du Fréjus. Entre le casernement et le corps de garde un plan incliné s’accroche au massif rocheux. Il donne accès à l’arrière des trois blocs de caves à canons, le troisième étant celui de trois casemates braquées sur la galerie exploitée. Ce bloc occupe l’extrémité sud-ouest du fort et est relié au casernement par un escalier tournant aboutissant dans la même galerie souterraine rejoignant le casernement. Cet escalier laisse un puits central au sommet duquel subsistent des morceaux de treuil. Quelques mètres en arrière de ce bloc se trouvent les stations de téléphériques. En pratique, ces gares sont contiguës, implantées de part et d’autre de l’échine rocheuse qui, ici, se résume à quelques mètres ; celle implantée sur le flanc sud reliait l’ouvrage à Modane ; l’autre tendait ses câbles en direction du fort du Sapey ; c’est pourquoi on parle quelquefois de station intermédiaire. De ces gares, il ne reste plus que les soubassements de maçonnerie et des poutres carbonisées. Il ne reste plus qu’à lever les yeux pour apercevoir la gare du Sapey se profiler sur le ciel. En redescendant dans la cour, il convient de ne pas manquer une baraque légère, en ruines, qui abritait les lavabos avec, à proximité, une borne fontaine métallique marquée « BATIFOULIER BESANÇON ». Le plan de feux du fort était complété par deux batteries annexes, désignées A et B, alignées sur 150 m au nord-est de l’ouvrage (en avant du front II-III). Chacune comprend deux plates-formes renforçant l’action de l’ouvrage vers l’est. À ces deux batteries, il convient d’ajouter, à l’extrémité nord-est du replat, la redoute du Replaton qui appuyait l’action de l’ouvrage en direction de la Haute Maurienne. Enfin, par souci d’exhaustivité, il convient de mentionner les baraquements du Replaton, implantés au pied de l’ouvrage le long de la route d’accès à la redoute, à hauteur des batteries annexes, qui officiaient comme casernement de temps de paix en détachement de la caserne de Loutraz. Les baraques ne sont plus en bon état, mais elles recèlent quelques trésors tels une très jolie fresque murale allemande, un chauffe-eau, des lavabos, des latrines, ainsi qu’une carcasse de fourneau de cuisine, probablement de marque CHOLET. Nous manquons d’informations précises sur l’armement. Toutefois, une fiche du Génie, malheureusement non datée, fait état de deux pièces de 155 mm C et cinq pièces de 95 mm réparties entre les casemates à canon orientées vers le tunnel. Si l’on ajoute les quatre canons de 95 de la casemate en béton armé, au total ce sont donc 9 pièces de 95 mm et 2 pièces de 155 mm que possédait le fort en 1914, chiffre auquel il convient d’ajouter l’armement des deux batteries annexes : 4 pièces de campagne. Dans l’Entre-deux-guerres, toutes les casemates seront modifiées afin de recevoir un total de 10 pièces de 75 mm Mle 97 sur plates-formes Arbel. Il est possible que les embrasures et entrées des casemates à canon aient été réduites par bétonnage à cette même époque ; nous n’avons malheureusement découvert aucun document le prouvant. L’importance du fort du Replaton était telle que les pièces étaient armées en permanence, une garnison assurait « la garde au tunnel ». Les exercices à tir à blanc avaient lieu à n’importe quelle heure du jour et de la nuit au grand dam des Modanais ! L’ouvrage connaîtra son baptême du feu en juin 1940 ; le tunnel du Fréjus étant obstrué dès l’ouverture des hostilités par un dispositif de mines prévu de longue date, les sept pièces de 75 mm de la 4e Bie du 164e R.A.P. (Régiment d’Artillerie de Position) intervinrent au profit des avant-postes. Dans la nuit du 13 au 14 septembre 1944, l’occupant évacue discrètement le fort, sous la pression de l’Armée d’Afrique solidement installée au fort du Sapey et disposant d’artillerie au fort du Télégraphe. Les bombardements de juin 1940 et de septembre 1944 ont à peine égratigné le béton. Aujourd’hui (12/2007) l’ouvrage est dans un état satisfaisant, malgré quelques faiblesses de l’escarpe. Propriété de l’Association de la Traversée des Alpes qui ne semble guère s’en soucier, le fort du Replaton devrait, c’est à espérer, être à l’avenir ouvert au public.

Festung von Modane, südwestlich der Stadt. 1886-1893 (auch 1884-1892 gefunden). 1 208 M/ü. M. 10 Offiziere und 152 Mann. Ein Sperrfort auf einem Vorsprung, der den Bahnhof Modane-Fourneaux 150 m überragt, gegenüber dem Fréjus-Eisenbahntunnel nach Italien (1857-1871, früher « Tunnel du Mont Cenis » oder « Tunnel des Alpes » genannt). Seine hochstrategische Mission bestand darin, den Ausgang der Stollen dieses Tunnels zu sperren (der gerade Stollen, heute verschwunden, der am Replat auslief und für den Tunnelbau diente, und der genutzte Stollen, dessen Eingang 400 m im Ost-Nordosten liegt), Ziele, die praktisch aus nächster Nähe (weniger als 800 m) beschossen wurden. Das Werk präsentiert sich in Form eines länglichen Polygons entlang eines felsigen Kamms, der nach Südwest-Nordost ausgerichtet ist. Sein gewundener Umriss schmiegt sich an das Relief; dabei ist es auf mehreren Ebenen gestaffelt. Die gesamte Eskarpe ist von einer Zinnenmauer überragt, manchmal mit sehr ausladenden Fußscharten und sogar, auf der Westseite, mit Pechnasen. Die Front III-IV zeigt eine seltsame und sehr ästhetische Abfolge von vier Türmen, die an die des Forts Croix Faron in Toulon erinnern. Die Verteidigung des Umfangs beruht auf sechs Bastionen. Die der Ausleger I und II, 1913 modifiziert, tragen ein Dach aus kreuzweise auf zwei Ebenen verlegten Metallträgern, die auf der Brustwehr aufliegen und in der Mitte von zwei Pfeilern gestützt werden. Die Träger sind mit einer Schicht Magerbeton bedeckt, die ihrerseits mit einer Erdmasse überladen ist, wobei das Ganze eine Dicke von etwa 150 cm aufweist. Die Bastion des Auslegers II birgt zudem eine weitere Besonderheit: Sie wurde mit einem Zugang zum äußeren Kasernement durchbrochen, einem Durchgang, der durch eine gepanzerte Tür verschlossen ist. Dabei handelt es sich um eine Modifikation, die auf den deutschen Besatzer zurückgeht. Im Zentrum der Bastion des Auslegers III thront ein betonierter Beobachtungsposten, ein typischer Bau der Zwischenkriegszeit, mit der in den Beton gravierten Inschrift « 154 R.A.P. » (Festungsartillerieregiment). Die charakteristische Silhouette des Forts brachte ihm den lokalen Spitznamen « Schildkröte » ein. Seine stark abgerundeten Betonmassen stellen eine Modernisierung dar, die während der Bauzeit angenommen wurde. Es ist eine der ersten Antworten der Ingenieure auf die Krise des Brisanzgeschosses. Der Eingang des Forts, einst mit einer darunter angebrachten Wippbrücke versehen, öffnet sich zwischen zwei Pilastern, denen ein Verteidigungsgitter vorgelagert ist. Die Wache auf der rechten Seite umfasst eine gekrenelte Galerie und Latrinen. Nach diesem Gebäude lassen wir rechts eine Rampe liegen und finden uns dem Kasernement gegenüber. Es handelt sich um ein Gebäude in « L »-Form, das auf zwei Ebenen neben den Schlafsälen eine Reihe von Magazinen beherbergt. Nach Nordosten ausgerichtet, wurde sehr wahrscheinlich 1913 über diesem Gebäude eine Stahlbetonkasematte für vier 95-mm-Kanonen errichtet. Diese Kasematte, auf das obere Maurienne-Tal gerichtet, wurde in der Zwischenkriegszeit umgebaut, um 75-mm-Kanonen auf Arbel-Plattformen aufzunehmen. Die Magazine dieses « L »-förmigen Gebäudes haben ihre Innenfassade von der Betonhülle getrennt, was es ermöglicht, die beiden Stockwerke der Fassade zu sehen, genau wie im Fort Saint-Michel in Toul, mit dem Unterschied, dass der Korridor breiter ist und der an der Fassade befestigte Umlaufsteg durch querlaufende Läufe mit den Magazinen verbunden ist, die in… Fenster des ersten Stocks münden. In diesem Raum, am nördlichen Ende, ist die Anwesenheit eines sehr kleinen Brotofens zu vermerken. In einem der Magazine existiert noch ein metallerner Zisternenkörper, ausgerüstet mit einer Handpumpe. Der Winkel des Gebäudes wird vom Pulvermagazin eingenommen. Der Eingang zu seinem Lagerraum befindet sich auf derselben Seite wie der Lampenraum, der über drei Schießscharten verfügt. Auch findet man in einem der Räume dieses Gebäudes die Überreste einer Telefonzentrale aus den 1930er Jahren. Hofseitig, vor der linken Seite der Magazine und an deren Fassade angelehnt, befindet sich ein Gebäude aus leichterem Mauerwerk, das wahrscheinlich aus derselben Zeit wie die Betonhülle stammt und zwei Schlafsäle im Erdgeschoss sowie Magazine auf zwei Kellerebenen umfasst, von denen aus Schießscharten bedient wurden, die auf den Ausleger I gerichtet waren. In diesem Gebäude ist die Anwesenheit eines kleinen, ziemlich ramponierten Ofens unbekannten Modells und unbekannter Marke zu vermerken. Eine Ebene höher als das Kasernement reihen sich versetzt die vier auf den genutzten Stollen des Eisenbahntunnels gerichteten Kasematten. Eine Treppe rechts des Ensembles ermöglichte den Zugang zu einem Gang, der zum Kasernement führte, ein Gang, der bei Bedarf mit einer Doppelsperre aus Trägern versehen werden konnte. Die westliche Kasematte hat die Besonderheit, einen Vorbau zu besitzen, der einen Scheinwerfer und seinen Generator sowie den mit zwei Scharten ausgestatteten Beobachtungsposten beherbergt, der die Ausgänge der Stollen des Fréjus-Tunnels überwacht. Zwischen dem Kasernement und der Wache klammert sich eine Rampe an den Felsmassiv. Sie ermöglicht den Zugang zur Rückseite der drei Blöcke der Geschützkeller, wobei der dritte derjenige der drei auf den genutzten Stollen gerichteten Kasematten ist. Dieser Block nimmt das südwestliche Ende des Forts ein und ist mit dem Kasernement über eine Wendeltreppe verbunden, die in denselben unterirdischen Gang mündet, der zum Kasernement führt. Diese Treppe lässt einen zentralen Schacht frei, an dessen Spitze Teile einer Winde erhalten sind. Einige Meter hinter diesem Block befinden sich die Seilbahnstationen. Praktisch gesehen sind diese Stationen benachbart, zu beiden Seiten des Felskamms angelegt, der sich hier auf wenige Meter beschränkt; die auf der Südflanke angelegte verband das Werk mit Modane; die andere spannte ihre Kabel in Richtung des Forts Sapey; deshalb spricht man manchmal von einer Zwischenstation. Von diesen Stationen sind nur noch die Mauerwerkssockel und verkohlte Balken übrig. Es bleibt nur, die Augen zu heben, um die Station des Sapey am Himmel zu erkennen. Beim Hinabsteigen in den Hof sollte man eine leichte, verfallene Baracke nicht verpassen, die die Waschbecken beherbergte, in deren Nähe sich ein metallener Brunnenpfosten mit der Aufschrift « BATIFOULIER BESANÇON » befindet. Das Feuerplan des Forts wurde durch zwei Neben-Batterien, bezeichnet A und B, ergänzt, die auf 150 m nordöstlich des Werks aufgereiht sind (vor der Front II-III). Jede umfasst zwei Plattformen, die die Wirkung des Werks nach Osten verstärken. Zu diesen beiden Batterien ist, am nordöstlichen Ende des Terrassenplateaus, die Redoute Replaton hinzuzufügen, die die Wirkung des Werks in Richtung des oberen Maurienne-Tals unterstützte. Schließlich ist, um vollständig zu sein, die Erwähnung der Baracken des Replaton erforderlich, die am Fuße des Werks entlang der Zugangsstraße zur Redoute, auf Höhe der Neben-Batterien, errichtet wurden und als Friedens-Kasernement für ein Detachement der Kaserne von Loutraz dienten. Die Baracken sind nicht mehr in gutem Zustand, aber sie bergen einige Schätze wie ein sehr hübsches deutsches Wandgemälde, einen Warmwasserbereiter, Waschbecken, Latrinen sowie das Gerippe eines Küchenherds, wahrscheinlich der Marke CHOLET. Uns fehlen präzise Informationen über die Bewaffnung. Allerdings berichtet ein undatiertes Pionierblatt von zwei Geschützen 155 mm C und fünf Geschützen 95 mm, die auf die auf den Tunnel gerichteten Geschützkasematten verteilt waren. Wenn man die vier 95-mm-Kanonen der Stahlbetonkasematte hinzuzählt, besaß das Fort 1914 also insgesamt 9 Geschütze 95 mm und 2 Geschütze 155 mm, eine Zahl, zu der die Bewaffnung der beiden Neben-Batterien hinzuzufügen ist: 4 Feldgeschütze. In der Zwischenkriegszeit wurden alle Kasematten modifiziert, um insgesamt 10 Geschütze 75 mm Mle 97 auf Arbel-Plattformen aufzunehmen. Es ist möglich, dass die Scharten und Eingänge der Geschützkasematten zu dieser Zeit durch Betonieren verkleinert wurden; leider haben wir kein Dokument gefunden, das dies beweist. Die Bedeutung des Forts Replaton war so groß, dass die Geschütze ständig schussbereit gehalten wurden, eine Garnison sicherte « die Wache am Tunnel ». Die Übungsschießen mit Platzpatronen fanden zu jeder Tages- und Nachtzeit zum großen Leidwesen der Modanaiser statt! Das Werk erlebte seine Feuertaufe im Juni 1940; da der Fréjus-Tunnel mit Kriegsbeginn durch eine seit langem geplante Minensperre verstopft war, griffen die sieben 75-mm-Geschütze der 4. Batterie des 164. R.A.P. (Festungsartillerieregiments) zugunsten der Vorposten ein. In der Nacht vom 13. auf den 14. September 1944 evakuiert der Besatzer das Fort diskret, unter dem Druck der Armee von Afrika, die sich fest im Fort Sapey eingerichtet hatte und über Artillerie im Fort Télégraphe verfügte. Die Bombardierungen vom Juni 1940 und September 1944 haben den Beton kaum zerkratzt. Heute (12/2007) ist das Werk in einem zufriedenstellenden Zustand, trotz einiger Schwächen der Eskarpe. Im Besitz der Association de la Traversée des Alpes, die sich kaum darum zu kümmern scheint, sollte das Fort Replaton hoffentlich in Zukunft der Öffentlichkeit zugänglich gemacht werden.

Vesting van Modane, zuidwesten van de stad. 1886-1893 (ook 1884-1892 gevonden). 1 208 m/hoogte. 10 officieren en 152 man. Een sperfort op een uitstekend punt dat het station Modane-Fourneaux 150 m domineert, tegenover de Fréjus-spoortunnel naar Italië (1857-1871, vroeger « tunnel du Mont Cenis » of « tunnel des Alpes » genoemd). Zijn hoogst strategische missie bestond erin de uitgang van de galerijen van deze tunnel te blokkeren (de rechte galerij, vandaag verdwenen, die uitkwam op de Replat en diende voor de tunnelbouw, en de geëxploiteerde galerij waarvan de ingang zich 400 m in het oost-noordoosten bevindt), doelwitten die praktisch van dichtbij (minder dan 800 m) werden beschoten. Het werk presenteert zich in de vorm van een langgerekte polygoon langs een rotskam die zuidwest-noordoost is georiënteerd. Zijn kronkelige omtrek volgt het reliëf; daarbij is het op meerdere niveaus gestaffeld. De escarpe is volledig bekroond door een gekanteelde muur, soms met zeer wijde voetschietgaten en zelfs, op de westzijde, werpgaten. Front III-IV vertoont een merkwaardige en zeer esthetische opeenvolging van vier torens die doet denken aan die van het fort Croix Faron in Toulon. De verdediging van de omtrek berust op zes bastions. Die van de uitsteeksels I en II, gewijzigd in 1913, dragen een dak gemaakt van kruislings op twee niveaus gelegde metalen liggers, steunend op de borstwering en in het midden gesteund door twee pilaren. De liggers zijn bedekt met een laag mager beton, zelf overdekt met een aarden massa, het geheel met een dikte van ongeveer 150 cm. Het bastion van uitsteeksel II herbergt bovendien een andere bijzonderheid: het is doorboord met een toegang tot het externe kazernegebouw, een doorgang afgesloten door een gepantserde deur. Het betreft een wijziging die aan de Duitse bezetter te danken is. In het centrum van het bastion van uitsteeksel III troont een betonnen observatiepost, een typische constructie uit het Interbellum, met het in het beton gegraveerde opschrift « 154 R.A.P. » (Regiment Vaste Artillerie). De karakteristieke silhouet van het fort leverde hem de lokale bijnaam « schildpad » op. Zijn sterk afgeronde betonmassa’s vormen een modernisering aangenomen tijdens de bouw. Het is een van de eerste antwoorden van de ingenieurs op de crisis van de brisantgranaat. De ingang van het fort, vroeger voorzien van een onderaan aangebrachte valbrug, opent tussen twee pilasters voorafgegaan door een verdedigingsrooster. De wachtpost aan de rechterkant omvat een gekanteelde galerij en latrines. Voorbij dit gebouw laten we rechts een helling liggen en vinden we onszelf tegenover het kazernegebouw. Het betreft een gebouw in « L »-vorm dat op twee niveaus, naast de slaapzalen, een aantal magazijnen herbergt. Naar het noordoosten gericht, werd zeer waarschijnlijk in 1913 boven dit gebouw een gewapend betonnen kazemat gebouwd, bestemd voor vier kanonnen van 95 mm. Deze kazemat, gericht op de Haute Maurienne, werd in het Interbellum verbouwd om kanonnen van 75 mm op Arbel-platforms te ontvangen. De magazijnen van dit « L »-vormige gebouw hebben hun binnenfaçade gescheiden van de betonnen omhulling, waardoor de twee verdiepingen van de façade te zien zijn, precies zoals in het fort Saint-Michel in Toul, met het verschil dat de gang breder is en de aan de façade bevestigde loopbrug met de magazijnen verbonden is door dwarse traveeën die uitkomen in… ramen op de eerste verdieping. In deze ruimte, aan het noordelijke uiteinde, dient de aanwezigheid van een zeer kleine broodoven vermeld te worden. In een van de magazijnen bestaat nog steeds een metalen cisterne uitgerust met een handpomp. De hoek van het gebouw wordt ingenomen door het kruidmagazijn. De ingang van zijn opslagruimte bevindt zich aan dezelfde kant als de lampenkamer die over drie schietgaten beschikt. Men vindt ook in een van de lokalen van dit gebouw de overblijfselen van een telefooncentrale typisch voor de jaren 1930. Aan de zijde van de binnenplaats, voor de linkerkant van de magazijnen en tegen hun façade aangebouwd, bevindt zich een gebouw van lichtere metselwerken, hoewel vermoedelijk uit dezelfde tijd als de betonnen omhulling, dat twee slaapzalen op het gelijkvloers en magazijnen op twee kelniveaus omvat, magazijnen van waaruit schietgaten werden bediend die op uitsteeksel I gericht waren. In dit gebouw dient de aanwezigheid van een kleine, behoorlijk gehavende kachel van onbekend model en merk vermeld te worden. Een niveau hoger dan het kazernegebouw schikken zich verspringend de vier op de geëxploiteerde galerij van de spoortunnel gerichte kazematten. Een trap rechts van het geheel maakte het mogelijk een gang te bereiken die naar het kazernegebouw leidde, een gang die zo nodig van een dubbele versperring van liggers kon worden voorzien. De westelijke kazemat heeft de bijzonderheid een uitstulping te bezitten die een zoeklicht en zijn generator herbergt alsook de observatiepost voorzien van twee schietgaten die de uitgangen van de galerijen van de Fréjus-tunnel bewaakt. Tussen het kazernegebouw en de wachtpost klemt een helling zich vast aan het rotsmassief. Ze geeft toegang tot de achterkant van de drie blokken kanonnenkelders, waarbij de derde die is van de drie op de geëxploiteerde galerij gerichte kazematten. Dit blok neemt het zuidwestelijke uiteinde van het fort in en is met het kazernegebouw verbonden door een wenteltrap die in dezelfde ondergrondse gang uitmondt die naar het kazernegebouw leidt. Deze trap laat een centrale schacht vrij aan wiens top stukken van een lier bewaard zijn. Enkele meters achter dit blok bevinden zich de kabelbaanstations. Praktisch gezien zijn deze stations aangrenzend, aan weerszijden van de rotskam aangelegd, die zich hier tot enkele meters beperkt; die op de zuidflank aangelegd, verbond het werk met Modane; de andere spande zijn kabels in de richting van het fort Sapey; daarom spreekt men soms van een tussengelegen station. Van deze stations blijven alleen de metselwerkfunderingen en verkoolde balken over. Het blijft alleen de ogen op te heffen om het station van de Sapey aan de hemel te zien tekenen. Bij het afdalen in de binnenplaats dient men een lichte, vervallen barak niet te missen die de wasbakken herbergde, in de buurt waarvan een metalen fonteinpaal met het opschrift « BATIFOULIER BESANÇON » staat. Het vuurplan van het fort werd aangevuld door twee bijbatterijen, aangeduid als A en B, op een rij van 150 m ten noordoosten van het werk (voor front II-III). Elke omvat twee platforms die de werking van het werk naar het oosten versterken. Bij deze twee batterijen dient, aan het noordoostelijke uiteinde van het terrasplateau, de redoute Replaton toegevoegd te worden, die de werking van het werk in de richting van de Haute Maurienne ondersteunde. Tenslotte is, om volledig te zijn, de vermelding van de barakken van de Replaton vereist, aangelegd aan de voet van het werk langs de toegangsweg naar de redoute, op de hoogte van de bijbatterijen, die dienstdeden als vredeskazerne voor een detachement van de kazerne van Loutraz. De barakken zijn niet meer in goede staat, maar ze herbergen enkele schatten zoals een zeer mooi Duits wandschildering, een waterverwarmer, wasbakken, latrines evenals het geraamte van een fornuis, waarschijnlijk van het merk CHOLET. We missen precieze informatie over de bewapening. Een niet-gedateerd Genie-blad maakt echter melding van twee stukken 155 mm C en vijf stukken 95 mm, verdeeld over de op de tunnel gerichte kanonnenkazematten. Als men de vier 95-mm-kanonnen van de gewapend betonnen kazemat erbij telt, bezat het fort in 1914 dus in totaal 9 stukken 95 mm en 2 stukken 155 mm, een cijfer waaraan de bewapening van de twee bijbatterijen toegevoegd dient te worden: 4 veldstukken. In het Interbellum werden alle kazematten gewijzigd om in totaal 10 stukken 75 mm Mle 97 op Arbel-platforms te ontvangen. Het is mogelijk dat de schietgaten en ingangen van de kanonnenkazematten in diezelfde tijd door betonnering verkleind zijn; helaas hebben we geen enkel document gevonden dat dit bewijst. Het belang van het fort Replaton was zodanig dat de stukken permanent geladen waren, een garnizoen verzorgde « de wacht bij de tunnel ». Oefeningen met losse flodders vonden op elk uur van dag en nacht plaats, tot groot ongenoegen van de Modanaiers! Het werk kende zijn vuurdoop in juni 1940; aangezien de Fréjus-tunnel bij het begin van de vijandelijkheden door een sinds lang gepland mijnenversperring geblokkeerd was, grepen de zeven 75-mm-stukken van de 4e Batterie van het 164e R.A.P. (Regiment Vaste Artillerie) in ten voordele van de voorposten. In de nacht van 13 op 14 september 1944 evacueert de bezetter het fort discreet, onder druk van het Leger van Afrika dat zich stevig in het fort Sapey had geïnstalleerd en over artillerie in het fort Télégraphe beschikte. De bombardementen van juni 1940 en september 1944 hebben het beton nauwelijks bekrast. Vandaag (12/2007) is het werk in een bevredigende staat, ondanks enkele zwaktes van de escarpe. In eigendom van de Association de la Traversée des Alpes die er zich nauwelijks om lijkt te bekommeren, zou het fort Replaton, zo is te hopen, in de toekomst voor het publiek toegankelijk moeten worden.

Fortress of Modane, southwest of the town. 1886-1893 (1884-1892 also found). 1,208 m/alt. 10 officers and 152 men. A barrier fort situated on a promontory dominating the Modane-Fourneaux railway station by 150 m, placed opposite the Fréjus railway tunnel linking Italy (1857-1871, formerly called "tunnel du Mont Cenis" or "tunnel des Alpes"). Its highly strategic mission was to block the exit of the galleries of this tunnel (the straight gallery, now disappeared, emerging at the Replat, which served for the tunnel's construction, and the operational gallery whose entrance is located 400 m to the east-northeast), targets upon which it fired practically point-blank (less than 800 m). The work presents itself in the form of an elongated polygon along a rocky ridge oriented southwest-northeast. Its tortuous perimeter follows the relief; in doing so, it is terraced on several levels. The escarp is entirely surmounted by a crenellated wall with, at times, very flared foot embrasures and even, on the west face, machicolations. Front III-IV presents a curious and very aesthetic succession of four towers reminiscent of those of the fort of Croix Faron in Toulon. The perimeter defence relies on six bastions. Those of salients I and II, modified in 1913, support a roof made of metal beams crossed on two levels, resting on the parapet and supported in the centre by two pillars. The beams are covered with a layer of lean concrete, itself overloaded with an earthen mass, the whole having a thickness of about 150 cm. The bastion of salient II also conceals another peculiarity: it was pierced with an entrance leading to the external barracks, a passage closed by an armoured door. This is a modification attributable to the German occupant. At the centre of the bastion of salient III stands a concrete observatory, a typical interwar construction, bearing the inscription "154 R.A.P." (Position Artillery Regiment) engraved in the concrete. The fort's characteristic silhouette earned it the local nickname "tortoise". Its strongly rounded concrete masses constitute a modernisation adopted during construction. This is one of the engineers' first responses to the crisis of the high-explosive shell. The fort's entrance, formerly equipped with a drawbridge below, opens between two pilasters preceded by a defensive grill. The guardhouse, on the right, includes a crenellated gallery and latrines. Past this building, we leave a ramp on the right to find ourselves facing the barracks. It is an "L"-shaped building which, on two levels, houses, besides the dormitories, a number of magazines. Facing northeast, most probably in 1913, a reinforced concrete casemate was built over this building, intended for four 95 mm guns. This casemate, aimed at the Haute Maurienne, was transformed in the interwar period to receive 75 mm guns on Arbel platforms. The magazines of this "L"-shaped building have their inner façade separated from the concrete envelope, allowing the two storeys of the façade to be seen, exactly as encountered at the fort Saint-Michel in Toul, except that the corridor is wider and the circulation walkway attached to the façade is connected to the magazines by transverse flights leading into… first-floor windows. In this space, at the northern end, the presence of a very small bread oven should be noted. In one of the magazines, a metal cistern equipped with a hand pump still survives. The corner of the building is occupied by the powder magazine. The entrance to its storage room is on the same side as the lamp room, which has three embrasures. Also found in one of the rooms of this building are the remains of a telephone exchange typical of the 1930s. Courtyard side, in front of the left side of the magazines and adjoining their façade, a building of lighter masonry, although likely contemporary with the concrete envelope, comprises two dormitories on the ground floor and magazines on two basement levels, magazines from which embrasures aimed at salient I were served. In this building, the presence of a small stove, rather bashed up, of unknown model and brand should be noted. One level higher than the barracks, the four casemates aimed at the operational railway tunnel gallery are aligned in a staggered formation. A staircase to the right of the ensemble allowed access to a gallery leading to the barracks, a gallery that could, if necessary, receive a double barrier of beams. The western casemate has the particularity of possessing a protrusion sheltering a searchlight and its generator as well as the observatory equipped with two embrasures monitoring the exits of the Fréjus tunnel galleries. Between the barracks and the guardhouse, a ramp clings to the rocky massif. It gives access to the rear of the three blocks of gun cellars, the third being that of the three casemates aimed at the operational gallery. This block occupies the southwestern extremity of the fort and is connected to the barracks by a spiral staircase ending in the same underground gallery leading to the barracks. This staircase leaves a central shaft at the top of which pieces of a winch remain. A few meters behind this block are the cable car stations. In practice, these stations are contiguous, established on either side of the rocky ridge which, here, amounts to a few meters; the one established on the southern flank linked the work to Modane; the other stretched its cables towards the fort of Sapey; which is why it is sometimes referred to as an intermediate station. Of these stations, only the masonry foundations and charred beams remain. One only has to look up to see the Sapey station outlined against the sky. When descending into the courtyard, one should not miss a light, ruined hut that housed the washbasins, nearby a metal fountain post marked "BATIFOULIER BESANÇON". The fort's fire plan was completed by two subsidiary batteries, designated A and B, aligned 150 m northeast of the work (in front of front II-III). Each comprises two platforms reinforcing the work's action towards the east. To these two batteries should be added, at the northeastern end of the terrace, the redoubt of Replaton which supported the work's action towards the Haute Maurienne. Finally, for the sake of completeness, mention should be made of the Replaton barracks, established at the foot of the work along the access road to the redoubt, at the level of the subsidiary batteries, which served as a peacetime barracks for a detachment from the Loutraz barracks. The huts are no longer in good condition, but they conceal some treasures such as a very pretty German mural, a water heater, washbasins, latrines, as well as the carcass of a kitchen stove, probably of the brand CHOLET. We lack precise information on the armament. However, an undated Engineers' sheet reports two 155 mm C pieces and five 95 mm pieces distributed among the gun casemates oriented towards the tunnel. If one adds the four 95 mm guns of the reinforced concrete casemate, the fort thus possessed in 1914 a total of 9 pieces of 95 mm and 2 pieces of 155 mm, a figure to which should be added the armament of the two subsidiary batteries: 4 field pieces. In the interwar period, all casemates were modified to receive a total of 10 pieces of 75 mm Mle 97 on Arbel platforms. It is possible that the embrasures and entrances of the gun casemates were reduced by concreting at that same time; unfortunately, we have found no document proving it. The importance of Fort Replaton was such that the guns were permanently armed, a garrison ensured "the watch at the tunnel". Exercises with blank firing took place at any hour of the day and night, much to the chagrin of the Modane residents! The work would experience its baptism of fire in June 1940; the Fréjus tunnel being obstructed from the opening of hostilities by a long-planned mine device, the seven 75 mm guns of the 4th Battery of the 164th R.A.P. (Position Artillery Regiment) intervened in support of the outposts. On the night of 13 to 14 September 1944, the occupant discreetly evacuated the fort, under pressure from the Army of Africa solidly installed at Fort Sapey and possessing artillery at Fort Télégraphe. The bombardments of June 1940 and September 1944 barely scratched the concrete. Today (12/2007) the work is in a satisfactory state, despite some weaknesses of the escarp. Owned by the Association de la Traversée des Alpes which hardly seems to care for it, Fort Replaton should, it is to be hoped, be opened to the public in the future.

Pevnost Modane, jihozápadně od města. 1886-1893 (také nalezeno 1884-1892). 1 208 m/n. m. 10 důstojníků a 152 mužů. Blokovací pevnost na skalním výběžku, 150 m převyšující nádraží Modane-Fourneaux, umístěná naproti železničnímu tunelu Fréjus spojujícímu Itálii (1857-1871, dříve nazývaný «tunnel du Mont Cenis» nebo «tunnel des Alpes»). Jejím vysoce strategickým úkolem bylo zablokovat výstup z tunelových chodeb (rovná chodba, dnes již zaniklá, vyúsťující na Replatu, která sloužila k ražení tunelu, a provozní chodba, jejíž vstup se nachází 400 m na východ-severovýchod), cíle, na které střílela prakticky na dostřel (méně než 800 m). Dílo se představuje v podobě protáhlého mnohoúhelníku podél skalního hřbetu orientovaného jihozápad – severovýchod. Jeho klikatý obvod kopíruje terén; přitom je rozčleněno do několika úrovní. Eskarpa je celá zakončena cimbuřím s občas velmi rozšířenými střílnami u země a dokonce, na západní straně, s arkýři. Fronta III-IV vykazuje zvláštní a velmi estetickou řadu čtyř věží, která nezapře podobnost s těmi z pevnosti Croix Faron v Toulonu. Obrana obvodu spočívá na šesti bastionech. Ty z výběžků I a II, upravené v roce 1913, nesou střechu z kovových nosníků křížených ve dvou úrovních, opírajících se o parapet a uprostřed podepřených dvěma pilíři. Nosníky jsou pokryty vrstvou chudého betonu, přetíženou zemní masou, přičemž celek dosahuje tloušťky asi 150 cm. Bastion výběžku II navíc skrývá další zvláštnost: byl proražen vstupem vedoucím na vnější ubikace, průchod uzavřený pancéřovými dveřmi. Jedná se o úpravu, kterou je nutno připsat německému okupantovi. V centru bastionu výběžku III stojí betonová pozorovatelna, typická stavba z meziválečného období, nesoucí nápis «154 R.A.P.» (pluk pevnostního dělostřelectva) vyrytý do betonu. Charakteristická silueta pevnosti jí vynesla místní přezdívku «želva». Její silně zaoblené betonové masy představují modernizaci přijatou v průběhu stavby. Je to jedna z prvních reakcí inženýrů na krizi tříštivotrhavého granátu. Vstup do pevnosti, kdysi vybavený zdola uloženým padacím mostem, se otvírá mezi dvěma pilastry před nimiž je obranná mříž. Strážnice vpravo zahrnuje cimbuřím opatřenou galerii a latríny. Minuvši tuto budovu, necháváme vpravo šikmou rampu a ocitáme se tváří v tvář kasárenské budově. Jde o budovu ve tvaru «L», která ve dvou úrovních kromě ubikací ukrývá řadu skladů. Čelící severovýchodu, velmi pravděpodobně v roce 1913, byla nad touto budovou postavena železobetonová kasárna určená pro čtyři 95mm kanóny. Tato kasárna, namířená na Horní Maurienne, byla v meziválečném období přestavěna pro přijetí 75mm kanónů na Arbelových platformách. Sklady této budovy ve tvaru «L» mají svou vnitřní fasádu oddělenou od betonového obalu, což umožňuje vidět obě patra fasády, přesně jako v pevnosti Saint-Michel v Toulu, s tím rozdílem, že chodba je širší a oběžný můstek připevněný k fasádě je se sklady spojen příčnými rampy ústícími do… oken prvního patra. V tomto prostoru, na severním konci, je třeba poznamenat přítomnost velmi malé pece na chléb. V jednom ze skladů stále existuje kovová cisterna vybavená ruční pumpou. Roh budovy zaujímá prachárna. Vstup do jejího skladovacího prostoru je na stejné straně jako lampovna, která má tři střílny. Také se v jedné z místností této budovy nacházejí pozůstatky telefonní ústředny typické pro 30. léta 20. století. Na straně nádvoří, před levou stranou skladů a přiléhající k jejich fasádě, se nachází budova z lehčího zdiva, byť pravděpodobně současná s betonovým obalem, která zahrnuje dvě ubikace v přízemí a sklady ve dvou suterénních úrovních, sklady, ze kterých se obsluhovaly střílny zaměřené na výběžek I. V této budově je třeba poznamenat přítomnost malých, dosti ošuntělých kamen neznámého modelu a značky. O úroveň výše než kasárenská budova se v rozestupech řadí čtyři kasematy namířené na provozní chodbu železničního tunelu. Schodiště vpravo od celku umožňovalo přístup k chodbě vedoucí do kasáren, chodbě, která v případě potřeby mohla přijmout dvojitou zábranu z nosníků. Západní kasárna se vyznačuje tím, že má přístavek ukrývající reflektor a jeho generátor, stejně jako pozorovatelnu vybavenou dvěma střílnami sledujícími východy z chodeb tunelu Fréjus. Mezi kasárenskou budovou a strážnicí se ke skalnímu masivu přimyká šikmá rampa. Poskytuje přístup k zadní části tří bloků dělostřeleckých sklepů, přičemž třetí je ten tří kasáren namířených na provozní chodbu. Tento blok zaujímá jihozápadní konec pevnosti a je s kasárnami spojen točitým schodištěm ústícím do téže podzemní chodby vedoucí do kasáren. Toto schodiště ponechává střední šachtu, na jejímž vrcholu zůstávají kusy vrátek. Několik metrů za tímto blokem se nacházejí stanice lanovek. Prakticky řečeno, tyto stanice jsou sousední, zřízené po obou stranách skalního hřbetu, který se zde omezuje na několik metrů; ta zřízená na jižním svahu spojovala dílo s Modane; druhá natahovala své lana směrem k pevnosti Sapey; proto se o ní někdy mluví jako o mezistanici. Z těchto stanic zůstaly pouze zděné základy a zuhelnatělé trámy. Stačí zvednout oči, aby bylo vidět stanici Sapey rýsující se na obloze. Při sestupu na nádvoří by neměla uniknout lehká, zchátralá bouda, která ukrývala umývadla, v blízkosti kovový vodovodní sloup označený «BATIFOULIER BESANÇON». Palebný plán pevnosti doplňovaly dvě pomocné baterie, označené A a B, seřazené 150 m severovýchodně od díla (před frontou II-III). Každá obsahuje dvě platformy zesilující působení díla k východu. K těmto dvěma bateriím je třeba přidat, na severovýchodním konci terasy, redutu Replaton, která podporovala činnost díla směrem k Horní Maurienne. Konečně, pro úplnost, je třeba zmínit baráky Replatonu, umístěné u paty díla podél přístupové cesty k redutě, v úrovni pomocných baterií, které sloužily jako mírová kasárna pro jednotku z kasáren Loutraz. Boudy již nejsou v dobrém stavu, ale skrývají některé poklady, jako je velmi pěkná německá nástěnná malba, ohřívač vody, umývadla, latríny a také kostra kuchyňského sporáku, pravděpodobně značky CHOLET. Chybí nám přesné informace o výzbroji. Nicméně nedatovaný list ženistů uvádí dvě děla 155 mm C a pět děl 95 mm rozmístěných mezi kasematy s děly orientovanými na tunel. Přidáme-li čtyři 95mm kanóny železobetonové kasárny, měla pevnost v roce 1914 celkem 9 kusů 95 mm a 2 kusy 155 mm, k čemuž je třeba připočítat výzbroj dvou pomocných baterií: 4 polní děla. V meziválečném období byly všechny kasematy upraveny, aby pojmuly celkem 10 kusů 75 mm Mle 97 na Arbelových platformách. Je možné, že střílny a vstupy dělostřeleckých kasáren byly v téže době zmenšeny betonáží; bohužel jsme nenašli žádný dokument toto dokazující. Význam pevnosti Replaton byl takový, že děla byla trvale nabita, posádka zajišťovala «stráž u tunelu». Cvičné střelby slepými náboji se konaly v kteroukoli denní i noční hodinu k velké nelibosti obyvatel Modane! Dílo zažije svůj křest ohněm v červnu 1940; tunel Fréjus byl od počátku nepřátelství zablokován dlouho plánovaným minovým zařízením, sedm 75mm děl 4. baterie 164. R.A.P. (pluku pevnostního dělostřelectva) zasáhlo ve prospěch předních stráží. V noci ze 13. na 14. září 1944 okupant diskrétně evakuoval pevnost pod tlakem Africké armády pevně usazené v pevnosti Sapey a disponující dělostřelectvem v pevnosti Télégraphe. Bombardování z června 1940 a září 1944 beton sotva poškrábalo. Dnes (12/2007) je dílo v uspokojivém stavu, přes některé slabiny eskarpy. Vlastněné Společností pro přechod Alp, která se o něj zdá se příliš nestarat, by pevnost Replaton měla, jak je třeba doufat, být v budoucnu otevřena veřejnosti.