Place de Modane, 1600 m à l'ouest de la ville, 1886-1892 ; réorganisé en 1913-1916 et laissé inachevé. 1737 m/alt. 202 hommes + ? officiers. Douze pièces de 155L de Bange Mle 77, dont quatre en annexe, auxquelles s'ajoutent les quatre pièces des casemates sous roc ; aucune pièce destinée au flanquement ni aucune pièce à tir courbe n'est répertoriée. Ouvrage de protection du fort du Replaton, il joue ce rôle tant par sa situation surplombant ce dernier que par ses possibilités de contrebatterie. Implanté sur un sommet secondaire du mont du Sapey (le sommet principal, à peine plus élevé, est occupé par la redoute homonyme), il occupe une position hautement stratégique au coeur de la Maurienne, car capable de battre toutes les directions dangereuses. En effet, il bénéficie de vues dégagées sur 360° tout en dominant la vallée de 700 m ; il est particulièrement bien situé face aux axes de pénétration ; enfile la Haute Maurienne et les débouchés du col du mont Cenis, domine le tunnel du Fréjus, enfin fait face aux cols du sud de Modane. Le fort du Sapey est l'un des rares, sinon l'unique, fort de montagne du type à massif central. Son périmètre se présente sous la forme d'un heptagone, irrégulier car adapté au relief. L'escarpe est surmontée d'un mur crénelé et précédée d'un fossé à la contrescarpe non revêtue, sauf au nord et à l'est où l'escarpement rocheux constitue un obstacle d'une valeur certaine. Le périmètre, aux sept saillants, est défendu par quatre bastionnets. Le n° 1 est implanté au tiers du front de gorge pour flanquer le pont-levis. Chacun de ces bastionnets est doté de créneaux de fusillade verticaux et de créneaux de pied. Le bastionnet 5, regardant la Haute Maurienne apparaît largement surdimensionné par rapport aux autres. On accède à l'ouvrage en franchissant un pont-levis à bascule en dessous, semblable à celui du fort du Replaton. Passé ce pont-levis, on prend pied dans la place d'arme. Au centre de celle-ci s'élève un bâtiment en maçonnerie dont seul le toit est recouvert d'une couche de terre. Il s'agit du casernement de temps de paix ; les chambrées et locaux fonctionnels sont répartis sur deux étages. Au sous-sol de la culée ouest, autrement dit l'extrémité voisine du fossé, est installée une citerne de 175 m³ ; au-dessus, subsiste un réservoir métallique dépourvu de sa pompe. L'alimentation en eau potable se faisait par le captage d'une source aux abords du hameau de Polset, l'eau était acheminée par une conduite en fonte d'une longueur de 4500 m environ, débouchant dans le fossé par une tranchée en déroctage parfaitement visible. La place d'arme est bordée par un bâtiment en forme de U inversé, bâtiment entièrement recouvert d'une carapace de béton spécial de 2,5 m d'épaisseur. Contrairement au fort du Replaton, la carapace de béton est ici collée à la façade des casemates ; de plus, nombre d'ouvertures ont été bouchées, notamment les magasins du rez-de-chaussée. C'est là l'une des premières réponses des ingénieurs face à la crise de l'obus torpille, crise intervenue alors que l'ouvrage était en pleine construction. Ce bâtiment, outre nombre de magasins et d'ateliers, abrite un four pour 250 rations, une écurie pour trois chevaux, et un abreuvoir. Les deux angles du bâtiment sont occupés par un magasin aux projectiles confectionnés et un magasin à poudre d'une capacité de 45 tonnes. Quant aux chambrées casematées de guerre, elles occupent partiellement l'étage occupant l'aile centrale du bâtiment. Depuis le couloir de fond, à proximité du magasin aux munitions confectionnées, s'ouvre une galerie menant au poste optique. Ce dernier est installé sous le bastionnet 3. Les deux créneaux sont pratiquement placés en vis à vis dans les flancs du bastionnet, leur débouché se trouvant dans le champ de tir des créneaux de pied. Le créneau optique de droite (vers l'ouest) est franchement incliné vers le bas, il permet de communiquer avec la caserne de Loutraz (rive droite de l'Arc à Modane, détachement du 99e RIA (Régiment d'Infanterie Alpine) - puis quartier du 71e BAF à partir de 1935, et des 81e et 91e BAF (Bataillon Alpin de Forteresse) suite à la mobilisation de 1939). Quant au créneau de gauche, il semble correspondre avec le fort du Télégraphe. Un plan incliné contourne le bâtiment par le sud ; c'est par ce chemin que l'on accède à la batterie d'artillerie située en avant du bâtiment. Cette batterie, dont la courbe du front de tête permettait de traiter toutes les directions dangereuses comporte cinq plates-formes et deux traverses-abris répartis comme suit : une plate-forme double, une première traverse-abri, deux plates-formes simples séparées par une traverse pleine, une traverse-abri, une plate-forme triple brisée en chevron, une traverse pleine et, enfin, une plate-forme simple. Attardons-nous quelques instants sur les traverses-abris. La première, implantée dans l'angle nord-est de la batterie, a son entrée de biais. Quant à la seconde, placée au centre de la batterie, elle est construite exactement dans l'axe de la Haute Maurienne ; en outre, elle a la particularité d'être recouverte d'une carapace de béton spécial de 2,5 m, à l'instar du bâtiment, ce qui la rend particulièrement visible. Les deux traverses-abris sont fermées par des portes métalliques demeurées en place. Afin d'augmenter la puissance de feu dans les deux directions dangereuses (à l'est face aux débouchés du col du mont Cenis, au sud face aux débouchés des cols du sud), deux batteries annexes sont édifiées et désignées annexes Nord et Sud. La première, implantée au nord de l'ouvrage, à proximité du saillant III, comprend deux plates-formes simples séparées par une traverse-abri. La seconde, placée en retrait au sud-ouest, comporte une plate-forme double bordée d'une traverse-abri perpendiculaire à la direction de tir. Dans les deux annexes, les constructions sont en maçonneries recouvertes de terre ; les traverses-abris, dotées de bras, sont là encore orientées face à l'est. Si, à la date de son achèvement, en 1892, l'ouvrage offrait de bonnes garanties pour ses occupants, il sera rapidement dépassé par les progrès de l'artillerie. Deux facteurs entrent en jeu : la mise au point et la précision du tir fusant d'une part, d'autre part le développement de l'artillerie de montagne. Ce dernier point mérite explication : la création des troupes alpines, en France comme en Italie, entraîne le développement d'une artillerie transportable à dos de mulet, c'est à dire capable de s'affranchir d'un réseau routier à l'époque très limité. De plus, les troupes alpines, de part et d'autre de la frontière, aménageront des kilomètres de route stratégique lors des manoeuvres d'été, dans le but de s'assurer des emplacements de batterie particulièrement favorables en jouant sur l'altitude (Cf. Fréjus, Beccia, Sollières, etc.). Dès lors, il ne fait aucun doute que l'ennemi tentera de bombarder l'ouvrage depuis les hauteurs dominantes ; or, les hauteurs dominantes, ce n'est pas ce qui manque au Sapey, puisque la chaîne frontalière culmine en moyenne à 1000 m de plus que l'ouvrage ! À partir de 1913, on va tenter de protéger le fort du Sapey de cette nouvelle menace. C'est ainsi que l'on couvre les bastionnets d'un lit de poutrelles métalliques surchargées d'un massif de terre, l'ensemble reposant sur une poutre transversale fixée dans les flancs. Hélas, les intempéries ayant quelque peu dégradé les lieux, seules les poutres des bastionnets 3 et 5 sont encore visibles ; nous ne saurions certifier que les bastionnets 1 et 5 (surtout le 5 vu sa taille) en furent équipés. Un observatoire de campagne est construit en bordure de la plate-forme triple, il est recouvert d'une plaque métallique supportant un massif de terre. Mais le plus gros travail sera celui du percement de quatre casemates sous roc sous le bastionnet 5. Ces casemates sont reliées à l'arrière par une galerie perpendiculaire, galerie qui dessert également des magasins. On y accède depuis la batterie par deux plans inclinés descendants ; l'un débouche sous la seconde plate-forme à proximité de la première traverse-abri, l'autre rejoint la surface à l'intérieur de l'angle formé par la plate-forme triple. On profite de la profondeur sous roc du second accès pour loger un magasin à poudre sous roc. Malgré l'engagement de l'Italie aux côtés des Alliés en 1915, les travaux ne seront abandonnés qu'en 1916 ; à cette date seules deux casemates sous roc demeurent inachevées. Après la première guerre, le fort du Sapey retrouve sa place dans le système défensif de Modane. À la vue des enseignements de la Grande Guerre, il apparaît clairement que l'ouvrage ne répond plus aux normes de protection ; c'est pourquoi on édifiera, en 1931-1936, l'ouvrage Maginot homonyme. Celui-ci est implanté sous le fort, comme cela se rencontre en montagne où les emplacements stratégiques sont rares (Cf. Janus, Barbonnet). Cependant, le vieux fort n'a pas dit son dernier mot ! En effet, par économie, on transforme deux des casemates sous roc en bloc d'action frontale (bloc 1), avec force blindage et béton armé. Du même coup, on récupère la galerie perpendiculaire et les magasins, non sans les bétonner au passage (devenus PC (poste de commandement), chambrée, magasin à douilles, latrines, etc.). L'occasion étant trop belle, le magasin à poudre sous roc est intégré tel quel dans le nouvel ouvrage ; il permet la liaison entre les blocs actifs. Les amateurs du genre se plairont à admirer le contraste béton/maçonnerie des galeries, ou le curieux agencement du bloc 1. Il va sans dire que les plans inclinés de 1913, tout comme les deux casemates sous roc non réutilisées, seront dûment remblayés ; toutefois on en devine encore les entrées et embrasures. D'autre part, un bloc observatoire est construit entre la plate-forme triple et le saillant VI ; si cet organe empiète peu sur les éléments Séré de Rivières, il a fallu à cet endroit combler le fossé pour acheminer la cloche VDP (vision directe et périscopique). C'est également durant cette période que l'on procède à quelques aménagements : l'ouvrage Séré de Rivières est électrifié, la conduite d'eau en fonte est remplacée par des éléments en acier… L'ouvrage Maginot témoigne de l'importance du site du Sapey, puisque c'est l'un des rares ouvrages de seconde ligne. Il devait ultérieurement être doté d'une tourelle de 2 x 145 mm. À la mobilisation en août 1939, l'ouvrage est transformé en Q.G. (quartier général). Il abrite les services de la 30ème D.B.A.F. (Demi-Brigade Alpine de Forteresse) et du I/164e R.A.P. (Régiment d'Artillerie de Position), en charge de la défense de Modane (sous-secteur Moyenne Maurienne). À la déclaration de guerre italienne, les états-majors sont transférés dans les galeries de l'ouvrage Maginot. Aux quatre pièces organiques de 75mm (2x75/29 + 2x75/33) du gros ouvrage du Sapey, appartenant à la 4ème Batterie, s'ajoutent les pièces mises en batterie dans ou à proximité de l'ouvrage Séré de Rivières : trois pièces de 150 T de la 1ère Bie, deux pièces de 95 mm Lahitolle et quatre pièces de 155L de Bange Mle 77 de la 5ème Bie. Son action énergique (quelques 7500 coups expédiés en 4 jours !) a largement contribué à arrêter les Italiens sur la ligne des avant-postes ; ceci, évidemment, lui a valu de nombreux bombardements, toutefois sans conséquence. Le 13 septembre 1944, une attaque combinée des F.F.I. et de l'Armée d'Afrique, soutenue par l'artillerie américaine du fort du Télégraphe, débouche par le nord, bousculant les Allemands qui se réfugient au fort du Replaton. L'attaque de ce dernier depuis le Sapey forcera l'occupant à évacuer Modane durant la nuit suivante. Bien qu'ayant subi les bombardements de juin 1940 et septembre 1944, l'ouvrage sort de la guerre sans grand dommage. Il semble avoir reçu une antenne radar après guerre. Resté terrain militaire jusqu'au début des années 2000, il souffre de mouvements de terrain et des affres habituelles des constructions à l'abandon et ayant à souffrir d'hivers rudes. Devenu propriété communale en 2004, l'ouvrage abrite depuis 2007 un club de tir. Accès strictement interdit. Parfois orthographié "Sappey". Voir aussi les autres articles sur le même site.

Festung von Modane, 1600 m westlich der Stadt, 1886-1892; reorganisiert 1913-1916 und unvollendet gelassen. 1737 M ü M. 202 Mann + ? Offiziere. Zwölf Geschütze 155L de Bange Mle 77, davon vier in Annexen, zu denen die vier Geschütze der Felsunterstände hinzukommen; keine Geschütze für die Bestreichung noch Kurvenfeuer-Geschütze sind verzeichnet. Werk zum Schutz des Forts Replaton, erfüllt diese Rolle sowohl durch seine überlegene Lage als auch durch seine Gegenbatterie-Möglichkeiten. Auf einem Nebengipfel des Mont du Sapey gelegen (der kaum höhere Hauptgipfel ist von der gleichnamigen Redoute besetzt), nimmt es eine hochstrategische Position im Herzen des Maurienne-Tals ein, da es alle gefährlichen Richtungen bestreichen kann. Tatsächlich bietet es freie Sicht auf 360° bei gleichzeitiger Überhöhung des Tals um 700 m; es ist besonders günstig gegenüber den Einfallsachsen gelegen; bestreicht das obere Maurienne-Tal und die Ausgänge des Mont-Cenis-Passes, beherrscht den Fréjus-Tunnel und liegt schließlich den Pässen südlich von Modane gegenüber. Fort Sapey ist eines der wenigen, wenn nicht das einzige, Gebirgsfort vom Typ mit Zentralmassiv. Sein Umriss zeigt sich als unregelmäßiges Siebeneck, an das Gelände angepasst. Die Escarpe ist von einer Zinnenmauer gekrönt und von einem Graben mit nicht verkleideter Konterescarpe vorgelagert, außer im Norden und Osten, wo die Felsböschung ein Hindernis von beträchtlichem Wert darstellt. Der Umfang mit sieben Ausspringungen wird von vier Bastionetten verteidigt. Nr. 1 ist im ersten Drittel der Kehle platziert, um die Zugbrücke zu bestreichen. Jede dieser Bastionetten ist mit senkrechten Schießscharten und Fußscharten ausgestattet. Bastionette 5, Richtung oberes Maurienne-Tal, erscheint im Vergleich zu den anderen deutlich überdimensioniert. Der Zugang zum Werk erfolgt über eine unten kippbare Zugbrücke, ähnlich der des Forts Replaton. Nach Überquerung dieser Zugbrücke betritt man den Exerzierplatz. In dessen Mitte erhebt sich ein Mauerwerksgebäude, dessen Dach allein mit einer Erdschicht bedeckt ist. Es handelt sich um die Friedenskaserne; die Stuben und Funktionsräume sind auf zwei Stockwerke verteilt. Im Keller des westlichen Widerlagers, mit anderen Worten dem grabenseitigen Ende, ist eine Zisterne von 175 m³ installiert; darüber befindet sich ein Metallbehälter ohne Pumpe. Die Trinkwasserversorgung erfolgte durch die Erschließung einer Quelle in der Nähe des Weilers Polset, das Wasser wurde durch eine etwa 4500 m lange Gusseisenleitung zugeführt, die durch einen deutlich sichtbaren Felssprengungsgraben in den Graben mündete. Der Exerzierplatz wird von einem umgekehrt U-förmigen Gebäude gesäumt, das vollständig von einer 2,5 m dicken Spezialbetonschicht überzogen ist. Im Gegensatz zum Fort Replaton ist die Betonschicht hier an der Fassade der Kasematten angebracht; zudem wurden zahlreiche Öffnungen vermauert, insbesondere die Magazine im Erdgeschoss. Dies ist eine der ersten Antworten der Ingenieure auf die Krise der Torpedogranaten, die eintrat, als der Bau in vollem Gange war. Dieses Gebäude beherbergt neben mehreren Magazinen und Werkstätten einen Ofen für 250 Rationen, einen Stall für drei Pferde und eine Tränke. Die beiden Gebäudeecken sind von einem Magazin für fertige Geschosse und einem Pulvermagazin mit einer Kapazität von 45 Tonnen belegt. Die kasemattierten Kriegsstuben befinden sich teilweise im Obergeschoss des Mittelflügels des Gebäudes. Vom hinteren Korridor, in der Nähe des Magazins für fertige Munition, führt eine Galerie zur optischen Station. Letztere ist unter Bastionette 3 installiert. Die beiden Scharten sind praktisch einander gegenüber in den Flanken der Bastionette platziert, ihre Ausgänge liegen im Schussfeld der Fußscharten. Die rechte optische Scharte (nach Westen) ist deutlich nach unten geneigt und ermöglicht die Kommunikation mit der Kaserne von Loutraz (rechtes Ufer der Arc in Modane, Detachement des 99. RIA (Gebirgsinfanterieregiment) - dann Standort des 71. BAF ab 1935, und der 81. und 91. BAF (Gebirgsfestungsbataillon) nach der Mobilmachung 1939). Die linke Scharte scheint mit dem Fort Télégraphe zu korrespondieren. Eine Rampe umgeht das Gebäude im Süden; über diesen Weg gelangt man zur Geschützbatterie vor dem Gebäude. Diese Batterie, deren Frontkurve es ermöglichte, alle gefährlichen Richtungen zu behandeln, umfasst fünf Geschützstellungen und zwei Traversenunterstände, verteilt wie folgt: eine Doppelstellung, ein erster Traversenunterstand, zwei Einzelstellungen getrennt durch eine volle Traverse, ein Traversenunterstand, eine dreifache gebrochene Stellung in Chevron-Form, eine volle Traverse und schließlich eine Einzelstellung. Verweilen wir einen Moment bei den Traversenunterständen. Der erste, im Nordostwinkel der Batterie platziert, hat seinen Eingang schräg. Der zweite, in der Mitte der Batterie platziert, ist genau in der Achse des oberen Maurienne-Tals gebaut; außerdem ist er, ähnlich wie das Gebäude, mit einer 2,5 m dicken Spezialbetonschicht bedeckt, was ihn besonders sichtbar macht. Beide Traversenunterstände sind mit Metalltüren verschlossen, die noch vorhanden sind. Um die Feuerkraft in den beiden gefährlichen Richtungen zu erhöhen (im Osten gegenüber den Ausgängen des Mont-Cenis-Passes, im Süden gegenüber den Ausgängen der südlichen Pässe), werden zwei Annexbatterien errichtet und als Annex Nord und Süd bezeichnet. Die erste, nördlich des Werks in der Nähe von Saillant III, umfasst zwei Einzelstellungen, getrennt durch einen Traversenunterstand. Die zweite, zurückgesetzt im Südwesten, weist eine Doppelstellung auf, die von einem Traversenunterstand senkrecht zur Schussrichtung flankiert wird. In beiden Annexen sind die Bauwerke aus Mauerwerk mit Erdbedeckung; die Traversenunterstände mit Armen sind wiederum nach Osten ausgerichtet. Wenn das Werk bei seiner Fertigstellung 1892 gute Garantien für seine Besatzung bot, wurde es schnell durch die Fortschritte der Artillerie überholt. Zwei Faktoren spielen eine Rolle: einerseits die Entwicklung und Präzision des Zerlegerschusses, andererseits die Entwicklung der Gebirgsartillerie. Letzterer Punkt verdient Erklärung: Die Schaffung der Gebirgstruppen, sowohl in Frankreich als auch in Italien, führt zur Entwicklung einer transportablen Artillerie, die auf Mauleselrücken transportiert werden kann, d.h. unabhängig von einem damals sehr begrenzten Straßennetz. Darüber hinaus bauen die Gebirgstruppen beiderseits der Grenze während der Sommermanöver Kilometer strategischer Straßen, um besonders günstige Batteriestellungen in verschiedenen Höhenlagen zu sichern (vgl. Fréjus, Beccia, Sollières, etc.). Von da an steht außer Zweifel, dass der Feind versuchen wird, das Werk von den dominierenden Höhen aus zu beschießen; und dominierende Höhen gibt es am Sapey reichlich, da die Grenzkette im Durchschnitt 1000 m höher als das Werk aufragt! Ab 1913 wird versucht, Fort Sapey vor dieser neuen Bedrohung zu schützen. So werden die Bastionetten mit einem Lager aus Metallträgern bedeckt, die mit einer Erdmasse überladen sind, das Ganze ruht auf einem Querträger, der in den Flanken befestigt ist. Leider sind aufgrund von Witterungseinflüssen nur noch die Träger der Bastionetten 3 und 5 sichtbar; wir könnten nicht bestätigen, dass die Bastionetten 1 und 5 (vor allem 5 aufgrund seiner Größe) damit ausgestattet waren. Ein Feldbeobachtungsstand wird am Rand der Dreifachstellung gebaut, er ist mit einer Metallplatte bedeckt, die eine Erdmasse trägt. Aber die größte Arbeit wird das Aushauen von vier Felsunterständen unter Bastionette 5 sein. Diese Unterstände sind hinten durch eine senkrechte Galerie verbunden, die auch Magazine erschließt. Der Zugang von der Batterie erfolgt über zwei absteigende Rampen; eine mündet unter der zweiten Stellung in der Nähe des ersten Traversenunterstands, die andere erreicht die Oberfläche innerhalb des Winkels der Dreifachstellung. Die Felstiefe des zweiten Zugangs wird genutzt, um ein Fels-Pulvermagazin unterzubringen. Trotz des Kriegseintritts Italiens auf Seiten der Alliierten 1915 werden die Arbeiten erst 1916 aufgegeben; zu diesem Zeitpunkt bleiben nur zwei Felsunterstände unvollendet. Nach dem Ersten Weltkrieg findet Fort Sapey seinen Platz im Verteidigungssystem von Modane wieder. Angesichts der Lehren des Großen Krieges wird klar, dass das Werk nicht mehr den Schutzstandards entspricht; deshalb wird 1931-1936 das gleichnamige Maginot-Werk errichtet. Dieses ist unter dem Fort angelegt, wie es im Gebirge vorkommt, wo strategische Standorte rar sind (vgl. Janus, Barbonnet). Doch das alte Fort hat noch nicht ausgedient! Tatsächlich werden aus Kostengründen zwei der Felsunterstände in einen Frontkampfblock (Block 1) umgewandelt, mit Panzerung und Stahlbeton. Gleichzeitig werden die senkrechte Galerie und die Magazine übernommen, nicht ohne sie zu betonieren (werden zu KP (Kommando-Posten), Stube, Hülsenmagazin, Latrinen, etc.). Da die Gelegenheit zu günstig ist, wird das Fels-Pulvermagazin unverändert in das neue Werk integriert; es ermöglicht die Verbindung zwischen den aktiven Blöcken. Liebhaber der Materie werden den Beton/Mauerwerk-Kontrast der Galerien oder die eigenartige Anordnung von Block 1 bewundern. Selbstverständlich werden die Rampen von 1913 sowie die zwei nicht wiederverwendeten Felsunterstände ordnungsgemäß verfüllt; dennoch sind ihre Eingänge und Schartenöffnungen noch zu erahnen. Andererseits wird ein Beobachtungsblock zwischen der Dreifachstellung und Saillant VI gebaut; wenn dieses Organ auch wenig in die Séré-de-Rivières-Elemente eingreift, musste an dieser Stelle der Graben verfüllt werden, um die DVP-Kuppel (Direkt- und Periskopsicht) einzubringen. Ebenfalls in dieser Zeit werden einige Anpassungen vorgenommen: das Séré-de-Rivières-Werk wird elektrifiziert, die Gusseisenwasserleitung wird durch Stahlelemente ersetzt… Das Maginot-Werk zeugt von der Bedeutung des Standorts Sapey, da es eines der wenigen Werke der zweiten Linie ist. Es sollte später mit einem Drehturm 2 x 145 mm ausgestattet werden. Bei der Mobilmachung im August 1939 wird das Werk in ein HQ (Hauptquartier) umgewandelt. Es beherbergt die Dienste der 30. D.B.A.F. (Gebirgsfestungs-Halbbrigade) und des I/164. R.A.P. (Festungsartillerieregiment), verantwortlich für die Verteidigung von Modane (Unterabschnitt Mittleres Maurienne). Bei der italienischen Kriegserklärung werden die Stäbe in die Galerien des Maginot-Werks verlegt. Zu den vier organischen 75mm-Geschützen (2x75/29 + 2x75/33) des großen Werks Sapey, die zur 4. Batterie gehören, kommen die im oder in der Nähe des Séré-de-Rivières-Werks in Stellung gebrachten Geschütze hinzu: drei Geschütze 150 T der 1. Bie, zwei Geschütze 95 mm Lahitolle und vier Geschütze 155L de Bange Mle 77 der 5. Bie. Seine energische Aktion (etwa 7500 Schüsse in 4 Tagen!) trug wesentlich dazu bei, die Italiener an der Linie der Vorposten zu stoppen; dies zog ihm natürlich zahlreiche Bombardements zu, jedoch ohne Folgen. Am 13. September 1944 bricht ein kombinierter Angriff der F.F.I. und der Armee Afrikas, unterstützt durch die amerikanische Artillerie des Forts Télégraphe, von Norden durch, wirft die Deutschen zurück, die sich im Fort Replaton verschanzen. Der Angriff auf letzteres vom Sapey aus zwingt die Besatzer, Modane in der folgenden Nacht zu evakuieren. Obwohl es die Bombardements vom Juni 1940 und September 1944 erlitten hat, übersteht das Werk den Krieg ohne großen Schaden. Es scheint nach dem Krieg eine Radarantenne erhalten zu haben. Bis Anfang der 2000er Jahre Militärgelände geblieben, leidet es unter Erdbewegungen und den üblichen Beschädigungen verlassenener Bauwerke in rauen Wintern. Seit 2004 in Gemeindebesitz, beherbergt das Werk seit 2007 einen Schießclub. Zutritt streng verboten. Manchmal "Sappey" geschrieben. Siehe auch die anderen Artikel auf derselben Website.

Vesting van Modane, 1600 m ten westen van de stad, 1886-1892; gereorganiseerd in 1913-1916 en onvoltooid gelaten. 1737 m/hoogte. 202 man + ? officieren. Twaalf stukken 155L de Bange Mle 77, waarvan vier in bijgebouwen, waaraan de vier stukken van de rotskazematten worden toegevoegd; geen stukken bestemd voor flankering noch krombaangeschut zijn geregistreerd. Werk ter bescherming van het fort Replaton, het vervult deze rol zowel door zijn overheersende positie als door zijn tegenbatterij-mogelijkheden. Gelegen op een secundaire top van de mont du Sapey (de nauwelijks hogere hoofdtop wordt bezet door de gelijknamige redoute), bezet het een uiterst strategische positie in het hart van de Maurienne, omdat het alle gevaarlijke richtingen kan bestrijken. Inderdaad, het geniet van vrij uitzicht over 360° terwijl het het dal 700 m overheerst; het is bijzonder gunstig gelegen tegenover de invalsassen; bestrijkt de Haute Maurienne en de uitgangen van de col du mont Cenis, domineert de Fréjus-tunnel en ligt ten slotte tegenover de passen ten zuiden van Modane. Fort Sapey is een van de zeldzame, zo niet het enige, bergfort van het type met centrale massieve. Zijn omtrek presenteert zich als een onregelmatige zevenhoek, aangepast aan het reliëf. De escarp is overwelfd door een gekanteelde muur en voorafgegaan door een gracht met niet-beklede contrescarpe, behalve in het noorden en oosten waar de rotswand een obstakel van zekere waarde vormt. De omtrek, met zeven uitstekende punten, wordt verdedigd door vier bastionnetten. Nr. 1 is geplaatst op een derde van de keelfront om de ophaalbrug te flankeren. Elk van deze bastionnetten is uitgerust met verticale schietgaten en voetsleuven. Bastionnet 5, gericht op de Haute Maurienne, lijkt sterk overgedimensioneerd in vergelijking met de anderen. Toegang tot het werk wordt verkregen door het oversteken van een onderaards kippende ophaalbrug, vergelijkbaar met die van fort Replaton. Na het passeren van deze ophaalbrug betreedt men de place d'armes. In het midden daarvan verrijst een gebouw in metselwerk waarvan alleen het dak bedekt is met een laag aarde. Dit is de vredeskazerne; de slaapzalen en functionele ruimten zijn verdeeld over twee verdiepingen. In de kelder van de westelijke landhoofd, met andere woorden het aan de gracht grenzende uiteinde, is een cisterne van 175 m³ geïnstalleerd; daarboven bevindt zich een metalen reservoir zonder zijn pomp. De drinkwatervoorziening gebeurde door de captatie van een bron in de buurt van de gehucht Polset, het water werd aangevoerd door een gietijzeren leiding van ongeveer 4500 m lengte, uitmondend in de gracht door een perfect zichtbare rotsbouwkuil. De place d'armes wordt omzoomd door een gebouw in de vorm van een omgekeerde U, volledig bedekt met een speciale betonnen pantsering van 2,5 m dikte. In tegenstelling tot fort Replaton is de betonnen pantsering hier tegen de gevel van de kazematten geplakt; bovendien zijn veel openingen dichtgemetseld, vooral de magazijnen op het gelijkvloers. Dit is een van de eerste antwoorden van de ingenieurs op de crisis van de torpedogranaat, een crisis die zich voordeed toen de bouw in volle gang was. Dit gebouw herbergt, naast verschillende magazijnen en werkplaatsen, een oven voor 250 rantsoenen, een stal voor drie paarden, en een drinkbak. De twee hoeken van het gebouw worden bezet door een magazijn voor gemaakte projectielen en een kruitmagazijn met een capaciteit van 45 ton. Wat de gekazematteerde oorlogsslaapzalen betreft, deze bezetten gedeeltelijk de verdieping van de centrale vleugel van het gebouw. Vanaf de achterste corridor, in de buurt van het magazijn voor gemaakte munitie, opent een galerij naar de optische post. Deze laatste is geïnstalleerd onder bastionnet 3. De twee schietsleuven zijn praktisch tegenover elkaar geplaatst in de flanken van het bastionnet, hun uitgang bevindt zich in het schootsveld van de voetsleuven. De rechter optische sleuf (naar het westen) is duidelijk naar beneden hellend, hij maakt communicatie mogelijk met de kazerne van Loutraz (rechteroever van de Arc in Modane, detachement van het 99e RIA (Alpeninfanterieregiment) - daarna kwartier van het 71e BAF vanaf 1935, en van de 81e en 91e BAF (Alpenvestingbataljon) na de mobilisatie van 1939). Wat de linker sleuf betreft, hij lijkt te corresponderen met het fort Télégraphe. Een hellend vlak omzeilt het gebouw langs het zuiden; via dit pad bereikt men de artilleriebatterij gelegen voor het gebouw. Deze batterij, waarvan de boog van de frontkop het mogelijk maakte alle gevaarlijke richtingen te behandelen, omvat vijf platforms en twee traverse-schuilplaatsen als volgt verdeeld: een dubbel platform, een eerste traverse-schuilplaats, twee enkele platforms gescheiden door een volle traverse, een traverse-schuilplaats, een drievoudig gebroken platform in chevron-vorm, een volle traverse en, ten slotte, een enkel platform. Laten we even stilstaan bij de traverse-schuilplaatsen. De eerste, geplaatst in de noordoosthoek van de batterij, heeft zijn ingang schuin. Wat de tweede betreft, geplaatst in het midden van de batterij, hij is precies gebouwd in de as van de Haute Maurienne; bovendien heeft hij de eigenaardigheid bedekt te zijn met een speciale betonnen pantsering van 2,5 m, net als het gebouw, wat hem bijzonder zichtbaar maakt. De twee traverse-schuilplaatsen zijn gesloten door metalen deuren die ter plaatse zijn gebleven. Om het vuurvermogen in de twee gevaarlijke richtingen te vergroten (in het oosten tegenover de uitgangen van de col du mont Cenis, in het zuiden tegenover de uitgangen van de zuidelijke passen), worden twee bijbatterijen gebouwd en aangeduid als bijgebouw Noord en Zuid. De eerste, ten noorden van het werk, in de buurt van saillant III, omvat twee enkele platforms gescheiden door een traverse-schuilplaats. De tweede, teruggetrokken in het zuidwesten, omvat een dubbel platform geflankeerd door een traverse-schuilplaats loodrecht op de schietrichting. In beide bijgebouwen zijn de constructies in metselwerk bedekt met aarde; de traverse-schuilplaatsen, voorzien van armen, zijn opnieuw naar het oosten gericht. Als het werk bij zijn voltooiing in 1892 goede garanties bood voor zijn bezetting, werd het snel ingehaald door de vooruitgang van de artillerie. Twee factoren spelen een rol: enerzijds de ontwikkeling en precisie van het ontstekingsvuur, anderzijds de ontwikkeling van de bergartillerie. Dit laatste punt verdient uitleg: de creatie van de alpentroepen, zowel in Frankrijk als in Italië, leidt tot de ontwikkeling van een transporteerbare artillerie op muilezelrug, dat wil zeggen in staat zich te ontdoen van een wegennet dat toen zeer beperkt was. Bovendien zullen de alpentroepen, aan beide zijden van de grens, kilometers strategische weg aanleggen tijdens de zomeroefeningen, om bijzonder gunstige batterijposities te verzekeren door te spelen met de hoogte (Cf. Fréjus, Beccia, Sollières, etc.). Vanaf dan staat het buiten twijfel dat de vijand zal proberen het werk te bombarderen vanaf de dominante hoogten; en dominante hoogten, die ontbreken er niet aan de Sapey, aangezien de grensketens gemiddeld 1000 m hoger toppen dan het werk! Vanaf 1913 zal men proberen fort Sapey te beschermen tegen deze nieuwe bedreiging. Zo worden de bastionnetten bedekt met een laag metalen balken overladen met een aarden massa, het geheel rustend op een dwarsbalk vastgemaakt in de flanken. Helaas, door weersinvloeden zijn alleen de balken van bastionnetten 3 en 5 nog zichtbaar; we zouden niet kunnen bevestigen dat bastionnetten 1 en 5 (vooral 5 gezien zijn grootte) ermee waren uitgerust. Een veldobservatorium wordt gebouwd aan de rand van het drievoudig platform, het is bedekt met een metalen plaat die een aarden massa ondersteunt. Maar het zwaarste werk zal het doorboren van vier rotskazematten onder bastionnet 5 zijn. Deze kazematten zijn verbonden aan de achterkant door een loodrechte galerij, die ook magazijnen bedient. Toegang vanaf de batterij gebeurt via twee aflopende hellende vlakken; de ene komt uit onder het tweede platform in de buurt van de eerste traverse-schuilplaats, de andere bereikt het oppervlak binnen de hoek gevormd door het drievoudig platform. Men profiteert van de rotsdiepte van de tweede toegang om een rotskruitmagazijn onder te brengen. Ondanks de deelname van Italië aan de zijde van de Geallieerden in 1915, worden de werken pas in 1916 opgegeven; op die datum blijven alleen twee rotskazematten onvoltooid. Na de eerste oorlog hervindt fort Sapey zijn plaats in het verdedigingssysteem van Modane. Gezien de lessen van de Grote Oorlog, blijkt duidelijk dat het werk niet meer voldoet aan de beschermingsnormen; daarom zal men in 1931-1936 het gelijknamige Maginot-werk bouwen. Dit is geplaatst onder het fort, zoals men in het gebergte tegenkomt waar strategische plaatsen zeldzaam zijn (Cf. Janus, Barbonnet). Echter, het oude fort heeft nog niet zijn laatste woord gesproken! Inderdaad, uit zuinigheid transformeert men twee van de rotskazematten in een frontaal actieblok (blok 1), met veel pantsering en gewapend beton. Tegelijkertijd recupereert men de loodrechte galerij en de magazijnen, niet zonder ze te betonneren (geworden PC (commandopost), slaapzaal, hulzenmagazijn, latrines, etc.). De gelegenheid zijnde te mooi, het rotskruitmagazijn wordt zoals het is geïntegreerd in het nieuwe werk; het maakt de verbinding tussen de actieve blokken mogelijk. Liefhebbers van het genre zullen genieten van het contrast beton/metselwerk van de galerijen, of de eigenaardige inrichting van blok 1. Het spreekt vanzelf dat de hellende vlakken van 1913, evenals de twee niet-hergebruikte rotskazematten, behoorlijk worden opgevuld; toch zijn hun ingangen en schietgaten nog te raden. Anderzijds wordt een observatieblok gebouwd tussen het drievoudig platform en saillant VI; als dit orgaan weinig inbreuk maakt op de Séré de Rivières-elementen, moest op deze plaats de gracht worden opgevuld om de VDP-koepel (directe en periscopische visie) aan te voeren. Eveneens tijdens deze periode worden enkele aanpassingen uitgevoerd: het Séré de Rivières-werk wordt geëlektrificeerd, de gietijzeren waterleiding wordt vervangen door stalen elementen… Het Maginot-werk getuigt van het belang van de site Sapey, aangezien het een van de zeldzame werken van de tweede lijn is. Het zou later moeten worden uitgerust met een koepel 2 x 145 mm. Bij de mobilisatie in augustus 1939 wordt het werk omgevormd tot Q.G. (hoofdkwartier). Het herbergt de diensten van de 30ste D.B.A.F. (Alpenvestinghalvebrigade) en van de I/164e R.A.P. (Stellingartillerieregiment), verantwoordelijk voor de verdediging van Modane (subsector Moyenne Maurienne). Bij de Italiaanse oorlogsverklaring worden de staven overgebracht naar de galerijen van het Maginot-werk. Aan de vier organische stukken van 75mm (2x75/29 + 2x75/33) van het grote werk Sapey, behorend tot de 4de Batterij, worden de stukken toegevoegd die in of nabij het Séré de Rivières-werk in stelling zijn gebracht: drie stukken 150 T van de 1ste Bie, twee stukken 95 mm Lahitolle en vier stukken 155L de Bange Mle 77 van de 5de Bie. Zijn energieke actie (ongeveer 7500 schoten afgevuurd in 4 dagen!) heeft ruimschoots bijgedragen om de Italianen tegen te houden op de lijn van de voorposten; dit heeft uiteraard talrijke bombardementen over hem uitgelokt, echter zonder gevolgen. Op 13 september 1944 breekt een gecombineerde aanval van de F.F.I. en het Leger van Afrika, gesteund door de Amerikaanse artillerie van fort Télégraphe, door vanuit het noorden, werpt de Duitsers terug die zich verschuilen in fort Replaton. De aanval op laatstgenoemde vanaf Sapey zal de bezetter dwingen Modane te evacueren tijdens de volgende nacht. Hoewel het de bombardementen van juni 1940 en september 1944 heeft ondergaan, komt het werk uit de oorlog zonder grote schade. Het schijnt na de oorlog een radarantenne te hebben gekregen. Militair terrein gebleven tot begin jaren 2000, lijdt het onder grondverschuivingen en de gebruikelijke kwalen van verlaten constructies die te lijden hebben van harde winters. Sinds 2004 gemeentelijk eigendom, herbergt het werk sinds 2007 een schietclub. Toegang strikt verboden. Soms gespeld als "Sappey". Zie ook de andere artikelen op dezelfde site.

Fortress of Modane, 1600 m west of the town, 1886-1892; reorganized in 1913-1916 and left unfinished. 1737 m/alt. 202 men + ? officers. Twelve 155L de Bange Mle 77 guns, including four in annexes, to which are added the four guns of the rock casemates; no guns intended for flanking nor curved-fire guns are listed. Work for the protection of Replaton fort, it plays this role both by its overlooking position and its counter-battery capabilities. Located on a secondary summit of mont du Sapey (the slightly higher main summit is occupied by the homonymous redoubt), it occupies a highly strategic position in the heart of Maurienne, being capable of covering all dangerous directions. Indeed, it benefits from clear 360° views while dominating the valley by 700 m; it is particularly well positioned facing the penetration axes; covers the Haute Maurienne and the exits of Mont Cenis pass, dominates the Fréjus tunnel, and finally faces the passes south of Modane. Fort Sapey is one of the rare, if not the only, mountain fort of the central massif type. Its perimeter presents as an irregular heptagon, adapted to the terrain. The scarp is surmounted by a crenellated wall and preceded by a ditch with unreveted counterscarp, except to the north and east where the rocky escarpment constitutes an obstacle of certain value. The perimeter, with seven salients, is defended by four bastionets. No. 1 is located at one-third of the gorge front to flank the drawbridge. Each of these bastionets is equipped with vertical rifle loopholes and foot loopholes. Bastionet 5, facing Haute Maurienne, appears largely oversized compared to the others. Access to the work is by crossing an under-pivoting drawbridge, similar to that of Replaton fort. Past this drawbridge, one enters the place d'armes. At its center rises a masonry building whose roof alone is covered with a layer of earth. This is the peacetime barracks; the quarters and functional rooms are distributed over two floors. In the basement of the western abutment, in other words the end adjacent to the ditch, a 175 m³ cistern is installed; above it remains a metal reservoir without its pump. The drinking water supply was provided by tapping a spring near the hamlet of Polset, the water was conveyed by a cast iron pipe about 4500 m long, emerging into the ditch through a perfectly visible rock-cut trench. The place d'armes is bordered by an inverted U-shaped building, entirely covered with a 2.5 m thick special concrete carapace. Unlike Replaton fort, the concrete carapace here is glued to the facade of the casemates; moreover, many openings have been blocked up, particularly the magazines on the ground floor. This is one of the first responses of engineers to the shell crisis, a crisis that occurred while construction was in full swing. This building, besides several magazines and workshops, houses an oven for 250 rations, a stable for three horses, and a watering trough. The two building corners are occupied by a magazine for assembled projectiles and a powder magazine with a capacity of 45 tonnes. As for the casemated war quarters, they partially occupy the floor of the central wing of the building. From the rear corridor, near the assembled ammunition magazine, opens a gallery leading to the optical post. The latter is installed under bastionet 3. The two embrasures are practically placed opposite each other in the flanks of the bastionet, their exits being in the field of fire of the foot loopholes. The right optical embrasure (towards west) is sharply inclined downwards, allowing communication with Loutraz barracks (right bank of Arc in Modane, detachment of the 99th RIA (Alpine Infantry Regiment) - then quarters of the 71st BAF from 1935, and of the 81st and 91st BAF (Alpine Fortress Battalion) following the 1939 mobilization). As for the left embrasure, it seems to correspond with Télégraphe fort. An inclined plane bypasses the building to the south; it is via this path that one accesses the artillery battery located in front of the building. This battery, whose front curve allowed treating all dangerous directions, comprises five platforms and two traverse-shelters distributed as follows: a double platform, a first traverse-shelter, two single platforms separated by a full traverse, a traverse-shelter, a triple broken platform in chevron, a full traverse and, finally, a single platform. Let us dwell for a moment on the traverse-shelters. The first, located in the northeast angle of the battery, has its entrance at an angle. As for the second, placed in the center of the battery, it is built exactly in the axis of Haute Maurienne; moreover, it has the particularity of being covered with a 2.5 m special concrete carapace, like the building, making it particularly visible. Both traverse-shelters are closed by metal doors still in place. To increase firepower in the two dangerous directions (to the east facing the exits of Mont Cenis pass, to the south facing the exits of the southern passes), two annex batteries are built and designated North and South annexes. The first, located north of the work, near salient III, comprises two single platforms separated by a traverse-shelter. The second, set back to the southwest, features a double platform bordered by a traverse-shelter perpendicular to the firing direction. In both annexes, the constructions are in masonry covered with earth; the traverse-shelters, equipped with arms, are again oriented facing east. If, at its completion in 1892, the work offered good guarantees for its occupants, it was quickly overtaken by artillery progress. Two factors come into play: the development and precision of time-fuze fire on one hand, and the development of mountain artillery on the other. The latter point deserves explanation: the creation of alpine troops, in France as in Italy, leads to the development of transportable artillery on muleback, i.e., capable of doing without a road network that was very limited at the time. Moreover, alpine troops, on both sides of the border, will build kilometers of strategic roads during summer maneuvers, to secure particularly favorable battery positions by playing on altitude (Cf. Fréjus, Beccia, Sollières, etc.). From then on, there is no doubt that the enemy will attempt to bombard the work from the dominating heights; and dominating heights are not lacking at Sapey, since the border chain peaks on average 1000 m higher than the work! From 1913, attempts are made to protect Fort Sapey from this new threat. Thus, the bastionets are covered with a bed of metal beams overloaded with an earth mass, the whole resting on a transverse beam fixed in the flanks. Unfortunately, weathering having somewhat degraded the site, only the beams of bastionets 3 and 5 are still visible; we could not certify that bastionets 1 and 5 (especially 5 given its size) were equipped with them. A field observatory is built on the edge of the triple platform, it is covered with a metal plate supporting an earth mass. But the biggest work will be the excavation of four rock casemates under bastionet 5. These casemates are connected at the rear by a perpendicular gallery, which also serves magazines. Access from the battery is via two descending inclined planes; one emerges under the second platform near the first traverse-shelter, the other reaches the surface inside the angle formed by the triple platform. The rock depth of the second access is used to house a rock powder magazine. Despite Italy's engagement on the Allied side in 1915, work was not abandoned until 1916; at that date only two rock casemates remain unfinished. After the First World War, Fort Sapey regains its place in Modane's defensive system. Considering the lessons of the Great War, it clearly appears that the work no longer meets protection standards; this is why the homonymous Maginot work will be built in 1931-1936. The latter is located under the fort, as is found in mountains where strategic locations are rare (Cf. Janus, Barbonnet). However, the old fort has not said its last word! Indeed, for economy, two of the rock casemates are transformed into a frontal action block (block 1), with extensive armor and reinforced concrete. At the same time, the perpendicular gallery and magazines are recovered, not without concreting them (becoming CP (command post), quarters, cartridge case magazine, latrines, etc.). The opportunity being too good, the rock powder magazine is integrated as is into the new work; it allows connection between the active blocks. Enthusiasts of the genre will enjoy admiring the concrete/masonry contrast of the galleries, or the curious arrangement of block 1. Needless to say, the 1913 inclined planes, as well as the two unused rock casemates, are duly backfilled; however, their entrances and embrasures can still be discerned. Furthermore, an observation block is built between the triple platform and salient VI; if this organ encroaches little on the Séré de Rivières elements, the ditch had to be filled at this location to route the VDP cloche (direct and periscopic vision). It is also during this period that some improvements are made: the Séré de Rivières work is electrified, the cast iron water pipe is replaced by steel elements… The Maginot work testifies to the importance of the Sapey site, as it is one of the rare second-line works. It was later to be equipped with a 2 x 145 mm turret. Upon mobilization in August 1939, the work is transformed into HQ (headquarters). It houses the services of the 30th D.B.A.F. (Alpine Fortress Half-Brigade) and the I/164th R.A.P. (Position Artillery Regiment), in charge of the defense of Modane (subsector Moyenne Maurienne). Upon the Italian declaration of war, the staffs are transferred to the galleries of the Maginot work. To the four organic 75mm guns (2x75/29 + 2x75/33) of the large Sapey work, belonging to the 4th Battery, are added the guns placed in battery in or near the Séré de Rivières work: three 150 T guns of the 1st Bie, two 95 mm Lahitolle guns and four 155L de Bange Mle 77 guns of the 5th Bie. Its energetic action (some 7500 rounds fired in 4 days!) largely contributed to stopping the Italians on the outpost line; this, obviously, earned it numerous bombardments, however without consequence. On September 13, 1944, a combined attack by the F.F.I. and the Army of Africa, supported by American artillery from Télégraphe fort, breaks through from the north, pushing back the Germans who take refuge in Replaton fort. The attack on the latter from Sapey will force the occupier to evacuate Modane during the following night. Although having undergone bombardments in June 1940 and September 1944, the work emerges from the war without major damage. It appears to have received a radar antenna after the war. Remaining military terrain until the early 2000s, it suffers from ground movements and the usual afflictions of abandoned constructions enduring harsh winters. Becoming municipal property in 2004, the work has housed a shooting club since 2007. Access strictly forbidden. Sometimes spelled "Sappey". See also the other articles on the same site.

Pevnost Modane, 1600 m západně od města, 1886-1892; reorganizována 1913-1916 a ponechána nedokončena. 1737 m/n.m. 202 mužů + ? důstojníků. Dvanáct děl 155L de Bange Mle 77, z toho čtyři v annexech, k nimž se přidávají čtyři děla skalních kasemat; nejsou evidována žádná děla určená k boční palbě ani děla na křivou střelbu. Dílo na ochranu pevnosti Replaton, plní tuto roli jak svou převyšující polohou, tak svými protibaterijními možnostmi. Umístěno na vedlejším vrcholu hory Sapey (o málo vyšší hlavní vrchol je obsazen stejnojmennou redutou), zaujímá vysoce strategickou pozici v srdci Maurienne, protože je schopno pokrýt všechny nebezpečné směry. Skutečně má volný výhled na 360° při převýšení údolí o 700 m; je obzvláště výhodně situováno proti průnikovým osám; zasahuje Horní Maurienne a výstupy z průsmyku Mont Cenis, ovládá Fréjuský tunel a nakonec čelí průsmykům jižně od Modane. Pevnost Sapey je jednou z vzácných, ne-li jedinou, horskou pevností typu s centrálním masivem. Její obvod se prezentuje jako nepravidelný sedmiúhelník, přizpůsobený terénu. Eskarp je zakončen cimbuřím a před ním je příkop s neobloženou kontreskarpou, kromě severu a východu, kde skalní sráz tvoří překážku jisté hodnoty. Obvod se sedmi výběžky je bráněn čtyřmi bastionety. Č. 1 je umístěn v první třetině čelního valu k flankování padacího mostu. Každý z těchto bastionetů je vybaven svislými střílnami a podnožními střílnami. Bastionet 5, hledící na Horní Maurienne, se jeví jako výrazně předimenzovaný ve srovnání s ostatními. Přístup k dílu je přes padací most podobný tomu z pevnosti Replaton. Po překročení tohoto padacího mostu vstoupí se na nástupiště. V jeho středu se zvedá zděná budova, jejíž střecha je pokryta pouze vrstvou zeminy. Jedná se o mírovou kasárna; ubikace a funkční místnosti jsou rozděleny na dvě patra. V suterénu západního opěrného pilíře, jinými slovy konce přiléhajícího k příkopu, je instalována cisterna o objemu 175 m³; nad ní zůstává kovová nádrž bez své pumpy. Zásobování pitnou vodou bylo zajištěno jímáním pramene u osady Polset, voda byla vedena litinovým potrubím dlouhým přibližně 4500 m, ústícím do příkopu dokonale viditelným výkopem ve skále. Nástupiště je lemováno budovou ve tvaru obráceného U, zcela pokrytou speciální betonovou krunýřem o tloušťce 2,5 m. Na rozdíl od pevnosti Replaton je zde betonový krunýř přilepen k fasádě kasemat; navíc bylo mnoho otvorů zazděno, zejména skladiště v přízemí. To je jedna z prvních reakcí inženýrů na krizi torpédového granátu, krize, která nastala, když byla stavba v plném proudu. Tato budova kromě několika skladišť a dílen obsahuje pec na 250 dávek, stáj pro tři koně a napaječku. Dva rohy budovy jsou obsazeny skladištěm hotových projektilů a prachárnou s kapacitou 45 tun. Co se týče kasematovaných válečných ubikací, částečně zaujímají patro centrálního křídla budovy. Ze zadní chodby, poblíž skladiště hotové munice, se otevírá galerie vedoucí k optické stanici. Ta je instalována pod bastionetem 3. Dvě střílny jsou prakticky umístěny proti sobě v bokách bastionetu, jejich výstupy se nacházejí v palebném poli podnožních střílen. Pravá optická střílna (na západ) je výrazně skloněna dolů, umožňuje komunikaci s kasárnami Loutraz (pravý břeh řeky Arc v Modane, oddíl 99. RIA (Alpský pěší pluk) - poté posádka 71. BAF od roku 1935 a 81. a 91. BAF (Alpský pevnostní prapor) po mobilizaci 1939). Co se týče levé střílny, zdá se, že koresponduje s pevností Télégraphe. Nakloněná rovina obchází budovu na jihu; po této cestě se přistupuje k dělostřelecké baterii umístěné před budovou. Tato baterie, jejíž přední křivka umožňovala ošetřit všechny nebezpečné směry, zahrnuje pět platform a dva traversové úkryty rozdělené takto: dvojitá platforma, první traversový úkryt, dvě jednoduché platformy oddělené plným traversem, traversový úkryt, trojitá lomená platforma ve tvaru ševronu, plný travers a nakonec jednoduchá platforma. Zastavme se na chvíli u traversových úkrytů. První, umístěný v severovýchodním rohu baterie, má svůj vchod šikmo. Co se týče druhého, umístěného ve středu baterie, je postaven přesně v ose Horní Maurienne; navíc má zvláštnost, že je pokryt speciálním betonovým krunýřem o tloušťce 2,5 m, stejně jako budova, což jej činí obzvláště viditelným. Oba traversové úkryty jsou uzavřeny kovovými dveřmi, které zůstaly na místě. Za účelem zvýšení palebné síly ve dvou nebezpečných směrech (na východě proti výstupům z průsmyku Mont Cenis, na jihu proti výstupům z jižních průsmyků) jsou postaveny dvě přídavné baterie a označeny jako annex Sever a Jih. První, umístěná severně od díla, poblíž výběžku III, zahrnuje dvě jednoduché platformy oddělené traversovým úkrytem. Druhá, posunutá na jihozápad, obsahuje dvojitou platformu lemovanou traversovým úkrytem kolmým na směr střelby. V obou annexech jsou konstrukce zděné pokryté zeminou; traversové úkryty, vybavené rameny, jsou opět orientovány na východ. Pokud dílo při svém dokončení v roce 1892 poskytovalo dobré záruky pro své obyvatele, bylo rychle překonáno pokrokem dělostřelectva. Hrají roli dva faktory: vývoj a přesnost trhavé střely na jedné straně a vývoj horského dělostřelectva na straně druhé. Poslední bod si zaslouží vysvětlení: vytvoření alpských vojsk, ve Francii i v Itálii, vede k vývoji přepravitelného dělostřelectva na hřbetě mezka, tj. schopného obejít se bez silniční sítě, která byla tehdy velmi omezená. Navíc alpská vojska na obou stranách hranice vybudují během letních manévrů kilometry strategických silnic, aby si zajistila zvláště výhodné bateriové pozice hrou na nadmořskou výšku (srov. Fréjus, Beccia, Sollières atd.). Od té chvíle není pochyb o tom, že se nepřítel pokusí bombardovat dílo z dominantních výšek; a dominantní výšky nechybí na Sapey, protože hraniční hřeben vrcholí v průměru o 1000 m výše než dílo! Od roku 1913 se bude pokoušet chránit pevnost Sapey před touto novou hrozbou. Tak jsou bastionety pokryty ložem kovových nosníků přetížených zeminou, celek spočívající na příčném nosníku upevněném v bokách. Bohužel, vlivem povětrnostních vlivů jsou viditelné pouze nosníky bastionetů 3 a 5; nemohli bychom potvrdit, že bastionety 1 a 5 (zejména 5 vzhledem ke své velikosti) jimi byly vybaveny. Polní pozorovatelna je postavena na okraji trojité platformy, je pokryta kovovou deskou nesoucí nános zeminy. Největší prací však bude proražení čtyř skalních kasemat pod bastionetem 5. Tyto kasematy jsou spojeny vzadu kolmou galerií, která také obsluhuje skladiště. Přístup z baterie je přes dvě klesající nakloněné roviny; jedna ústí pod druhou platformu poblíž prvního traversového úkrytu, druhá dosahuje povrchu uvnitř úhlu tvořeného trojitou platformou. Využívá se skalní hloubky druhého přístupu k umístění skalní prachárny. Přes zapojení Itálie na straně Spojenců v roce 1915 budou práce opuštěny až v roce 1916; k tomuto datu zůstávají nedokončeny pouze dvě skalní kasematy. Po první světové válce nachází pevnost Sapey opět své místo v obranném systému Modane. S ohledem na poučení z Velké války je zřejmé, že dílo již nesplňuje ochranné normy; proto bude v letech 1931-1936 postaveno stejnojmenné Maginotovo dílo. To je umístěno pod pevností, jak se v horách setkáváme, kde jsou strategická místa vzácná (srov. Janus, Barbonnet). Avšak stará pevnost neřekla své poslední slovo! Skutečně, z úsporných důvodů jsou dvě ze skalních kasemat přeměněny na čelní bojový blok (blok 1), s pancéřováním a železobetonem. Zároveň se získá kolmá galerie a skladiště, ne bez jejich zabetonování (staly se VK (velitelské stanoviště), ubikací, skladištěm nábojnic, latrínami atd.). Příležitost je příliš lákavá, skalní prachárna je integrována tak, jak je, do nového díla; umožňuje spojení mezi aktivními bloky. Milovníci žánru se potěší obdivováním kontrastu beton/zdění galerií nebo zvláštního uspořádání bloku 1. Samozřejmě, nakloněné roviny z roku 1913, stejně jako dvě nevyužité skalní kasematy, budou řádně zásypy; přesto jsou jejich vchody a střílny stále patrné. Dále je mezi trojitou platformou a výběžkem VI postaven pozorovací blok; pokud tento prvek málo zasahuje do prvků Séré de Rivières, bylo na tomto místě nutné zasypat příkop k dopravení VDP zvonu (přímé a periskopické vidění). Rovněž během tohoto období jsou provedena některá vylepšení: dílo Séré de Rivières je elektrifikováno, litinové vodovodní potrubí je nahrazeno ocelovými prvky… Maginotovo dílo svědčí o významu lokality Sapey, protože je jedním z vzácných děl druhé linie. Mělo být později vybaveno věží 2 x 145 mm. Při mobilizaci v srpnu 1939 je dílo přeměněno na VK (velitelství). Ubytovává služby 30. D.B.A.F. (Alpské pevnostní polobrigády) a I/164. R.A.P. (Pozemního dělostřeleckého pluku), odpovědné za obranu Modane (podsektor Střední Maurienne). Při italském vyhlášení války jsou štáby převedeny do galerií Maginotova díla. Ke čtyřem organickým 75mm dělům (2x75/29 + 2x75/33) velkého díla Sapey, náležejícím k 4. baterii, se přidávají děla umístěná v nebo v blízkosti díla Séré de Rivières: tři děla 150 T z 1. Bie, dvě děla 95 mm Lahitolle a čtyři děla 155L de Bange Mle 77 z 5. Bie. Jeho energická akce (asi 7500 výstřelů za 4 dny!) výrazně přispěla k zastavení Italů na linii předních hlídek; to mu samozřejmě vyneslo četné bombardování, avšak bez následků. 13. září 1944 prolomí kombinovaný útok F.F.I. a Africké armády, podporovaný americkým dělostřelectvem z pevnosti Télégraphe, ze severu, odrážející Němce, kteří se uchýlí do pevnosti Replaton. Útok na posledně jmenovanou ze Sapey přinutí okupanty evakuovat Modane během následující noci. Ačkoli utrpělo bombardování v červnu 1940 a září 1944, vychází dílo z války bez většího poškození. Zdá se, že po válce obdrželo radarovou anténu. Zůstalo vojenským prostorem do počátku roku 2000, trpí sesuvy půdy a obvyklými strastmi opuštěných staveb trpících drsnými zimami. Stalo se majetkem obce v roce 2004, dílo hostí od roku 2007 střelecký klub. Přístup přísně zakázán. Někdy psáno "Sappey". Viz také další články na stejném webu.