Place de Modane, 1600 m à l'ouest de la ville, 1885-1892. 1755 m/alt. 36 hommes + 4 sous-officiers. Dix pièces de 120L de Bange Mle 78, dont quatre en annexe ; aucune pièce destinée au flanquement ni aucune pièce à tir courbe n'est répertoriée. Ouvrage d'artillerie complémentaire du fort du Sapey, il surveille le versant nord du Sapey qui échappe aux vues de ce dernier, tout en apportant une puissance de feu supplémentaire. Parfois désigné comme ouvrage de surveillance du barrage de Modane. Il occupe le sommet principal du mont du Sapey, position hautement stratégique au coeur de la Maurienne, car bénéficiant de vues dégagées sur 360°, notamment sur la Haute Maurienne et le Charmaix. Son périmètre est particulièrement tortueux, car épousant les formes d'un relief capricieux. Toutefois, on schématisera une forme triangulaire, allongée dans le sens nord-sud, la pointe orientale du triangle correspondant avec l'axe de tir. L'escarpe est surmontée d'un mur à bahut sur le front de gorge, et par un mur à la Carnot face à l'ennemi. Plusieurs bastionnets garnissent l'escarpe. Celui occupant l'angle nord mérite assurément le détour, par sa taille très étirée et ses vues plongeantes sur le col. On accède à l'ouvrage par une route défilée sur le versant occidental du sommet. Cette route donne sur l'entrée précédée d'un pont-levis à bascule en dessous franchissant un fossé ; un corps de garde sous roc en assure le flanquement. Passé le portail, on débouche sur la place d'arme. Sur la droite s'ouvrent les cinq casemates sous roc, abritant successivement une chambrée troupe, la chambre des sous-officiers, une cuisine, des magasins à munitions et projectiles, une citerne de 30 m³ (vraisemblablement alimentée par la même conduite que le fort) et, enfin, un petit magasin. Il convient de remarquer que ces casemates sont prévues sous roc dès l'origine, soit trois ans avant la crise de l'obus torpille, sans doute à cause de l'espace restreint ; en revanche le magasin à poudre est quant à lui une modification apportée en cours de construction. Il se situe à l'arrière des casemates. On y accède par deux galeries s'ouvrant au fond des casemates centrales. La galerie nord possède une niche aux artifices. Ces accès débouchent sur une galerie perpendiculaire en roc brut, dans les flancs de laquelle prennent place quatre ateliers (confection des gargousses, chargement,…). C'est à l'extrémité nord de cette galerie transversale que se trouve le magasin à poudre, protégé des infiltrations par un sarcophage en brique d'excellente facture. Depuis la place d'arme, un plan incliné permet de rejoindre la batterie. Celle-ci occupe la crête sommitale, sur les dessus des casemates sous roc. Elle compte six plateformes maçonnées, orientées vers la route du Mont Cenis, groupées par paire, chaque paire comptant une niche à munitions logée entre les deux plateformes. Afin de défendre les débouchés des cols du sud de Modane, on édifie une batterie annexe pour quatre pièces de 120L/78. Cette batterie se situe au sud de la redoute, dans un virage de la route d'accès. Elle comprend quatre plates-formes orientées vers le Charmaix (aujourd'hui Valfréjus), dépourvues de traverses et de niches à munitions. Dans l'Entre-deux-guerres, la redoute est soigneusement entretenue. Nous avons pu découvrir un terrassement pour un casernement de temps de paix sur le flanc est de l'ouvrage, ainsi qu'un bassin en béton, mais les informations nous manquent sur cette construction. Quoiqu'il en soit, il ne fait aucun doute que les abords ont été aménagés dans les années 1930, comme en témoigne un observatoire de campagne et un abri bétonné. C'est ainsi que l'ouvrage a connu l'épreuve du feu en juin 1940. Le 13 septembre 1944, une attaque combinée des FFI et de l'Armée d'Afrique, soutenue par l'artillerie américaine du fort du Télégraphe, débouche par le nord ; l'ouvrage est pris sans coup férir. Depuis la redoute, les français lancent un assaut sur le fort voisin, qui tombera quelques heures plus tard. Bien qu'ayant subi les bombardements de juin 1940 et septembre 1944, l'ouvrage sort de la guerre sans grands dommages. Resté terrain militaire jusqu'au début du XXIème siècle, plus ou moins conservé comme terrain d'entraînement, l'ouvrage est abandonné à son triste sort. Triste sort, car les intempéries et la végétation se chargent de sa lente mais irrémédiable ruine : l'escarpe s'écroule en de nombreux endroits, le pont-levis n'est plus qu'un souvenir car emporté par un glissement de terrain, les locaux sont ouverts à tous les vents, la végétation envahit la place d'arme comme les dessus. On ne peut que regretter cette situation, tant l'ouvrage mériterait à être connu. Devenu propriété communale en 2004. Accès interdit. Parfois orthographié "Sappey".

Festung von Modane, 1600 m westlich der Stadt, 1885-1892. 1755 M ü M. 36 Mann + 4 Unteroffiziere. Zehn Geschütze 120L de Bange Mle 78, davon vier in Annexen; keine Geschütze für die Bestreichung noch Kurvenfeuer-Geschütze sind verzeichnet. Artilleriewerk als Ergänzung zum Fort Sapey, überwacht es den Nordhang des Sapey, der den Blicken des letzteren entgeht, während es zusätzliche Feuerkraft bringt. Manchmal als Überwachungswerk der Sperre von Modane bezeichnet. Es besetzt den Hauptgipfel des Mont du Sapey, eine hochstrategische Position im Herzen des Maurienne, da es freie 360°-Sicht bietet, insbesondere auf das obere Maurienne-Tal und Charmaix. Sein Umfang ist besonders gewunden, da es die Formen eines launischen Reliefs nachzeichnet. Jedoch wird man eine dreieckige Form schematisieren, in Nord-Süd-Richtung gestreckt, wobei die östliche Spitze des Dreiecks der Schussachse entspricht. Die Escarpe ist von einer Brustwehrmauer auf der Kehle gekrönt und von einer Carnot-Mauer gegen den Feind. Mehrere Bastionetten besetzen die Escarpe. Jenes im Nordwinkel verdient sicherlich einen Besuch, aufgrund seiner sehr gestreckten Größe und seiner steilen Aussichten auf den Pass. Der Zugang zum Werk erfolgt über eine gedeckte Straße am Westhang des Gipfels. Diese Straße führt zum Eingang, dem eine unten kippbare Zugbrücke vorausgeht, die einen Graben überquert; eine Felswachstube sichert deren Bestreichung. Nach dem Tor gelangt man auf den Exerzierplatz. Zur Rechte öffnen sich die fünf Felsunterstände, die nacheinander eine Mannschaftsstube, die Unteroffizierskammer, eine Küche, Munitions- und Geschossmagazine, eine Zisterne von 30 m³ (vermutlich durch die gleiche Leitung wie das Fort gespeist) und schließlich ein kleines Magazin beherbergen. Es ist zu bemerken, dass diese Kasematten von Anfang an im Fels geplant waren, also drei Jahre vor der Torpedogranaten-Krise, wohl wegen des begrenzten Raums; hingegen ist das Pulvermagazin eine während des Baus vorgenommene Änderung. Es befindet sich hinter den Kasematten. Der Zugang erfolgt über zwei Galerien, die am Ende der zentralen Kasematten öffnen. Die Nordgalerie besitzt eine Nische für Zündmittel. Diese Zugänge münden in eine senkrechte Galerie aus rohem Fels, in deren Flanken vier Werkstätten (Herstellung von Kartuschen, Laden,…) untergebracht sind. Am Nordende dieser Quergalerie befindet sich das Pulvermagazin, geschützt vor Infiltrationen durch einen Sarkophag aus Ziegeln von ausgezeichneter Verarbeitung. Vom Exerzierplatz aus ermöglicht eine Rampe den Zugang zur Batterie. Diese besetzt den Gipfelgrat, auf den Oberseiten der Felsunterstände. Sie zählt sechs gemauerte Geschützstellungen, Richtung Straße des Mont Cenis, paarweise gruppiert, wobei jedes Paar eine zwischen den beiden Stellungen gelegene Munitionsnische aufweist. Um die Ausgänge der Pässe südlich von Modane zu verteidigen, wird eine Annexbatterie für vier Geschütze 120L/78 errichtet. Diese Batterie befindet sich südlich der Redoute, in einer Kurve der Zufahrtsstraße. Sie umfasst vier Geschützstellungen Richtung Charmaix (heute Valfréjus), ohne Traversen und Munitionsnischen. In der Zwischenkriegszeit wird die Redoute sorgfältig instand gehalten. Wir konnten eine Erdarbeit für eine Friedenskaserne an der Ostflanke des Werks sowie ein Betonbecken entdecken, aber Informationen über diesen Bau fehlen uns. Wie dem auch sei, es besteht kein Zweifel, dass die Umgebung in den 1930er Jahren hergerichtet wurde, wie ein Feldobservatorium und ein betonierter Unterstand bezeugen. So erlebte das Werk die Feuertaufe im Juni 1940. Am 13. September 1944 bricht ein kombinierter Angriff der FFI und der Armee Afrikas, unterstützt durch die amerikanische Artillerie des Forts Télégraphe, von Norden durch; das Werk wird widerstandslos eingenommen. Von der Redoute aus starten die Franzosen einen Angriff auf das Nachbarfort, das einige Stunden später fallen wird. Obwohl es die Bombardements vom Juni 1940 und September 1944 erlitten hat, übersteht das Werk den Krieg ohne großen Schaden. Bis Anfang des 21. Jahrhunderts Militärgelände geblieben, mehr oder weniger als Übungsgelände erhalten, ist das Werk seinem traurigen Schicksal überlassen. Trauriges Schicksal, denn die Unbilden und die Vegetation sorgen für seinen langsamen aber unaufhaltsamen Verfall: die Escarpe bricht an vielen Stellen ein, die Zugbrücke ist nur noch eine Erinnerung, da von einem Erdrutsch mitgerissen, die Räume sind allen Winden offen, die Vegetation überwuchert den Exerzierplatz wie die Oberseiten. Man kann diese Situation nur bedauern, da das Werk es verdient hätte, bekannt zu sein. Seit 2004 in Gemeindebesitz. Zutritt verboten. Manchmal "Sappey" geschrieben.

Vesting van Modane, 1600 m ten westen van de stad, 1885-1892. 1755 m/hoogte. 36 man + 4 onderofficieren. Tien stukken 120L de Bange Mle 78, waarvan vier in bijgebouwen; geen stukken bestemd voor flankering noch krombaangeschut zijn geregistreerd. Artilleriewerk als aanvulling op het fort Sapey, het bewaakt de noordhelling van de Sapey die aan het zicht van laatstgenoemde ontsnapt, terwijl het extra vuurkracht brengt. Soms aangeduid als bewakingswerk van de versperring van Modane. Het bezet de hoofdtop van de mont du Sapey, een uiterst strategische positie in het hart van de Maurienne, omdat het geniet van vrij uitzicht op 360°, in het bijzonder op de Haute Maurienne en de Charmaix. Zijn omtrek is bijzonder kronkelig, omdat het de vormen van een grillig reliëf volgt. Toch zal men een driehoekige vorm schematiseren, uitgerekt in noord-zuid richting, waarbij de oostelijke punt van de driehoek overeenkomt met de schichtas. De escarpe is overwelfd door een borstweringmuur op de keelfront, en door een Carnot-muur naar de vijand toe. Verscheidene bastionnetten bezetten de escarpe. Dat in de noordhoek verdient zeker een omweg, door zijn zeer uitgerekte grootte en zijn diepe uitzichten op de pas. Toegang tot het werk is via een gedekte weg op de westelijke helling van de top. Deze weg geeft op de ingang voorafgegaan door een onderaards kippende ophaalbrug die een gracht overspant; een rotswachthuis verzorgt de flankering. Voorbij de poort komt men uit op de place d'armes. Aan de rechterkant openen de vijf rotskazematten zich, die achtereenvolgens een manschappenverblijf, de kamer van de onderofficieren, een keuken, munitie- en projectielenmagazijnen, een cisterne van 30 m³ (waarschijnlijk gevoed door dezelfde leiding als het fort) en, ten slotte, een klein magazijn herbergen. Het dient te worden opgemerkt dat deze kazematten vanaf de oorsprong in de rots zijn voorzien, dus drie jaar vóór de crisis van de torpedogranaat, zonder twijfel vanwege de beperkte ruimte; daarentegen is het kruitmagazijn een wijziging aangebracht tijdens de bouw. Het bevindt zich achter de kazematten. Toegang is via twee galerijen die zich openen aan het einde van de centrale kazematten. De noordgalerij bezit een nis voor kunstvuurwerk. Deze toegangen komen uit op een loodrechte galerij in ruwe rots, in welks flanken vier werkplaatsen (vervaardiging van kartons, laden,…) plaatsnemen. Het is aan het noordeinde van deze dwarsgalerij dat het kruitmagazijn zich bevindt, beschermd tegen infiltraties door een sarcofaag in baksteen van uitstekende makelij. Vanaf de place d'armes maakt een hellend vlak het mogelijk de batterij te bereiken. Deze bezet de topkam, op de bovenzijden van de rotskazematten. Zij telt zes gemetselde platforms, gericht naar de weg van de Mont Cenis, gegroepeerd per paar, elk paar tellend een munitienis gehuisvest tussen de twee platforms. Om de uitgangen van de passen ten zuiden van Modane te verdedigen, bouwt men een bijbatterij voor vier stukken 120L/78. Deze batterij bevindt zich ten zuiden van de redoute, in een bocht van de toegangsweg. Zij omvat vier platforms gericht naar de Charmaix (vandaag Valfréjus), verstoken van traversen en munitienissen. In het Interbellum wordt de redoute zorgvuldig onderhouden. Wij hebben een grondwerken voor een vredeskazerne aan de oostflank van het werk kunnen ontdekken, evenals een betonnen bassin, maar de informatie ontbreekt ons over deze constructie. Hoe dan ook, het staat vast dat de omgeving werd aangelegd in de jaren 1930, zoals een veldobservatorium en een betonnen schuilplaats getuigen. Zo heeft het werk de vuurdoop gekend in juni 1940. Op 13 september 1944 breekt een gecombineerde aanval van de FFI en het Leger van Afrika, gesteund door de Amerikaanse artillerie van het fort Télégraphe, door vanuit het noorden; het werk wordt zonder slag of stoot ingenomen. Vanaf de redoute lanceren de Fransen een aanval op het naburige fort, dat enkele uren later zal vallen. Hoewel het de bombardementen van juni 1940 en september 1944 heeft ondergaan, komt het werk uit de oorlog zonder grote schade. Militair terrein gebleven tot het begin van de 21ste eeuw, min of meer bewaard als oefenterrein, is het werk overgelaten aan zijn trieste lot. Triest lot, want de weersomstandigheden en de vegetatie zorgen voor zijn langzame maar onherstelbare ondergang: de escarpe stort op vele plaatsen in, de ophaalbrug is nog maar een herinnering want meegenomen door een aardverschuiving, de lokalen staan open voor alle winden, de vegetatie overspoelt de place d'armes evenals de bovenzijden. Men kan deze situatie alleen maar betreuren, zoveel zou het werk het verdienen bekend te zijn. Sinds 2004 gemeentelijk eigendom. Toegang verboden. Soms gespeld als "Sappey".

Fortress of Modane, 1600 m west of the town, 1885-1892. 1755 m/alt. 36 men + 4 NCOs. Ten 120L de Bange Mle 78 guns, including four in annexes; no guns intended for flanking nor curved-fire guns are listed. Artillery work complementary to Sapey fort, it monitors the northern slope of Sapey which escapes the views of the latter, while providing additional firepower. Sometimes designated as surveillance work of the Modane barrier. It occupies the main summit of mont du Sapey, a highly strategic position in the heart of Maurienne, benefiting from clear 360° views, particularly on Haute Maurienne and Charmaix. Its perimeter is particularly tortuous, following the shapes of a capricious relief. However, one will schematize a triangular shape, elongated in the north-south direction, the eastern tip of the triangle corresponding with the firing axis. The scarp is surmounted by a breastwork wall on the gorge front, and by a Carnot wall facing the enemy. Several bastionets garnish the scarp. The one occupying the north angle certainly deserves a visit, due to its very elongated size and its plunging views on the pass. Access to the work is by a covered road on the western slope of the summit. This road leads to the entrance preceded by an under-pivoting drawbridge crossing a ditch; a rock guardhouse ensures its flanking. Past the gate, one emerges onto the place d'armes. To the right open the five rock casemates, housing successively a troops quarters, the NCOs' room, a kitchen, ammunition and projectiles magazines, a 30 m³ cistern (probably supplied by the same pipe as the fort) and, finally, a small magazine. It should be noted that these casemates are planned under rock from the origin, i.e., three years before the shell crisis, undoubtedly due to limited space; on the other hand the powder magazine is a modification made during construction. It is located behind the casemates. Access is via two galleries opening at the rear of the central casemates. The north gallery has a niche for pyrotechnics. These accesses lead to a perpendicular gallery in raw rock, in the flanks of which four workshops (cartridge making, loading,…) are placed. It is at the northern end of this transverse gallery that the powder magazine is located, protected from infiltrations by a brick sarcophagus of excellent workmanship. From the place d'armes, an inclined plane allows reaching the battery. The latter occupies the summit ridge, on the tops of the rock casemates. It counts six masonry platforms, oriented towards the Mont Cenis road, grouped in pairs, each pair having an ammunition niche lodged between the two platforms. To defend the exits of the passes south of Modane, an annex battery for four 120L/78 guns is built. This battery is located south of the redoubt, in a bend of the access road. It comprises four platforms oriented towards Charmaix (today Valfréjus), devoid of traverses and ammunition niches. During the Interwar period, the redoubt is carefully maintained. We were able to discover earthworks for a peacetime barracks on the east flank of the work, as well as a concrete basin, but information is lacking on this construction. Regardless, there is no doubt that the surroundings were developed in the 1930s, as evidenced by a field observatory and a concrete shelter. Thus the work experienced baptism of fire in June 1940. On September 13, 1944, a combined attack by the FFI and the Army of Africa, supported by American artillery from Télégraphe fort, breaks through from the north; the work is taken without a fight. From the redoubt, the French launch an assault on the neighboring fort, which will fall a few hours later. Although having undergone bombardments in June 1940 and September 1944, the work emerges from the war without major damage. Remained military terrain until the beginning of the 21st century, more or less preserved as training ground, the work is abandoned to its sad fate. Sad fate, because the weather and vegetation ensure its slow but irremediable ruin: the scarp collapses in many places, the drawbridge is only a memory as carried away by a landslide, the premises are open to the winds, vegetation invades the place d'armes as well as the tops. One can only regret this situation, as the work deserves to be known. Became municipal property in 2004. Access forbidden. Sometimes spelled "Sappey".

Pevnost Modane, 1600 m západně od města, 1885-1892. 1755 m/n.m. 36 mužů + 4 poddůstojníci. Deset děl 120L de Bange Mle 78, z toho čtyři v annexech; nejsou evidována žádná děla určená k boční palbě ani děla na křivou střelbu. Dělostřelecké dílo doplňující pevnost Sapey, sleduje severní svah Sapey, který uniká pohledům posledně jmenovaného, přičemž poskytuje dodatečnou palebnou sílu. Někdy označováno jako hlídkové dílo přehrady Modane. Zaujímá hlavní vrchol hory Sapey, vysoce strategickou pozici v srdci Maurienne, neboť má volný výhled na 360°, zejména na Horní Maurienne a Charmaix. Jeho obvod je obzvláště spletitý, protože sleduje tvary vrtošivého reliéfu. Nicméně se schematizuje trojúhelníkový tvar, protažený ve směru sever-jih, přičemž východní špička trojúhelníku odpovídá palebné ose. Eskarp je zakončen zdí s parapetem na čelním valu a Carnotovou zdí směrem k nepříteli. Několik bastionetů vyplňuje eskap. Ten zaujímající severní úhel jistě stojí za zhlédnutí, pro svou velmi protáhlou velikost a strmé výhledy na průsmyk. Přístup k dílu je po kryté silnici na západním svahu vrcholu. Tato silnice ústí do vchodu před nímž je podkladový padací most překonávající příkop; skalní strážnice zajišťuje jeho boční pokrytí. Za branou se vstoupí na nástupiště. Vpravo se otevírá pět skalních kasemat, ubytujících postupně ubikaci vojska, místnost poddůstojníků, kuchyň, skladiště munice a projektilů, cisternu o objemu 30 m³ (pravděpodobně zásobenou stejným potrubím jako pevnost) a nakonec malé skladiště. Je vhodné poznamenat, že tyto kasematy jsou plánovány ve skále od počátku, tedy tři roky před krizí torpédového granátu, nepochybně kvůli omezenému prostoru; naopak prachárna je úprava provedená během stavby. Nachází se za kasematami. Přístup k ní je přes dvě galerie otevírající se v zadní části středních kasemat. Severní galerie má výklenek na pyrotechniku. Tyto přístupy ústí do kolmé galerie v surové skále, v jejíchž bocích jsou umístěny čtyři dílny (výroba prachových náplní, nabíjení,…). Právě na severním konci této příčné galerie se nachází prachárna, chráněná před infiltracemi cihlovým sarkofágem vynikajícího zpracování. Z nástupiště umožňuje nakloněná rovina dosáhnout baterie. Ta zaujímá hřeben vrcholu, na vršcích skalních kasemat. Počítá šest zděných platform, orientovaných k silnici Mont Cenis, seskupených po dvojicích, každá dvojice má munici výklenek umístěný mezi dvěma platformami. Za účelem obrany výstupů z průsmyků jižně od Modane se staví přídavná baterie pro čtyři děla 120L/78. Tato baterie se nachází jižně od reduty, v zatáčce přístupové cesty. Zahrnuje čtyři platformy orientované k Charmaix (dnes Valfréjus), postrádající traversy a munici výklenky. V meziválečném období je reduta pečlivě udržována. Podařilo se nám objevit terénní úpravy pro mírová kasárna na východním boku díla, stejně jako betonovou nádrž, ale informace o této stavbě nám chybí. Ať tak či onak, není pochyb o tom, že okolí bylo upraveno ve 30. letech 20. století, jak svědčí polní pozorovatelna a betonový úkryt. Tak se dílo dočkalo křestu ohněm v červnu 1940. 13. září 1944 prolomí kombinovaný útok FFI a Africké armády, podporovaný americkým dělostřelectvem z pevnosti Télégraphe, ze severu; dílo je dobyto bez odporu. Z reduty zahajují Francouzi útok na sousední pevnost, která padne o několik hodin později. Ačkoli utrpělo bombardování v červnu 1940 a září 1944, vychází dílo z války bez většího poškození. Zůstalo vojenským prostorem do počátku 21. století, více méně zachováno jako cvičiště, je dílo ponecháno svému smutnému osudu. Smutný osud, neboť nepřízeň počasí a vegetace se postarají o jeho pomalou, ale nenapravitelnou zkázu: eskap se zřítí na mnoha místech, padací most je již jen vzpomínkou, protože odnesen sesuvem půdy, prostory jsou otevřeny všem větrům, vegetace zaplavuje nástupiště stejně jako vršky. Lze jen litovat této situace, tolik by si dílo zasloužilo být známo. Stalo se majetkem obce v roce 2004. Přístup zakázán. Někdy psáno "Sappey".