Place de Chamousset, est-nord-est de la ville, 1884. 1 173 m alt. Blockhaus et mur défensif assurant la coupure d'un chemin forestier environ 1 800 m à l'est du fort de Montperché. Nous avons là, selon Philippe Truttmann : …un imposant donjon qu'on croirait surgir du fond des Croisades. Sa mission était d'éviter les infiltrations d'infanterie provenant de la vallée de la Maurienne et qui auraient contourné la place de Chamousset par le flanc sud-ouest du massif du Grand Arc. Ce n'est guère évident à voir aujourd'hui en raison de la végétation, mais le poste a d'excellentes vues sur la Maurienne ainsi que vers le relais optique du Rognier. Érigé en 1884, soit trois ans après la rédaction des fiches techniques du Génie (01 mai 1881) des autres éléments de la place, les infos le concernant nous étant parvenues sont plutôt chiches à tel point que l'on n'oserait jurer que 1884 soit l'année de l'édification ou de la modernisation. Heureusement, le nouveau propriétaire, depuis le 26 mars 2010, est un passionné qui nous apporte de nombreux éclaircissements. Le blockhaus a pour dimensions 10,0 x 9,4 x 7,5 m hors fondations, hauteur du sommet du parapet en pierre mais à laquelle il faut ajouter 1,0 m pour la surélévation en béton (…sur chaque face, une curieuse bretèche à corbeaux et ossature en profilés métalliques… écrit Philippe Truttmann dans Les derniers châteaux-forts –cfr bibliographie, p. 209) et encore 1,5 à 2,5m pour la toiture. En sous-sol, on trouve une citerne de 2,4 m de profondeur alimentée par les eaux de pluie et dotée d'une pompe à bras pour le puisage. Elle a 5 m³ de volume total, mais 3,5 m³ de volume utile. La porte d'entrée du blockhaus se trouve en retrait de l'aplomb du rempart pour éviter les inconvénients de conséquentes chutes de neige. Il s'agissait d'une porte basculante en bois couverte d'une tôle et pourvue d'un unique créneau de tir qui, abaissée, recouvrait une fosse sèche de 2,2 m de long, 1,2 m de large et 2,2 à 2,4 m de profondeur (le centre étant plus profond que les bords). Le blockhaus comprend un rez-de-chaussée et un étage, tous deux crénelés pour le tir au fusil. Nous avons là des créneaux en pierres de taille et des créneaux en béton moulé. Une plate-forme sommitale, elle aussi crénelée, était recouverte d'une charpente avec toiture. Originellement, le premier étage du blockhaus, dans son saillant II, comprenait une guérite flanquante maçonnée et couverte. Cet organe permettait des vues et actions au pied des fronts I-II et II-III de la tour. Extérieurement, on remarque un certain désordre dans la maçonnerie à l'emplacement de cette guérite. Sa disparition résulte-t-elle d'une modernisation de l'édifice ou bien d'une suppression parce que devenue instable ? L'actuel (12/2012) propriétaire nous écrit ceci : Très probablement (d'après les indices in situ), la guérite a été supprimée lors du renforcement du blockhaus. En effet, le surépaississement des murs par l'intérieur (uniquement ceux des fronts I-II, II-III et III-IV portés de 0,5m à 1,5m ; seul le front IV-I côté Montperché ayant conservé son épaisseur originelle) a conduit au comblement de l'accès à la guérite ; le maintien de la guérite, et de son accès au travers des murs, aurait créé une vilaine faiblesse dans l'angle nord-est. En effet la tour a bel et bien été modernisée, le plus visible de nos jours étant ce parapet en béton déposé sur des consoles métalliques sur chaque côté de la plate-forme sommitale. À notre question de savoir de quand datent ces modernisations, le propriétaire nous livre son brainstorming : On peut raisonnablement estimer que les travaux de modernisation ont été effectués « dans la foulée » de la construction. Ceci car, d'une part, la modernisation a nécessité l'emploi de béton (au ciment) pour la réalisation des créneaux de tir, mais que le gros des maçonneries reste en pierres (la carrière de granit étant toute proche) ; d'autre part le renforcement du Crépas est troublant car c'est le seul ouvrage renforcé de la place de Chamousset (ainsi que de celle d'Albertville), mis à part les postes optiques de Montperché et Montgilbert ; enfin, et surtout, car en 1885 s'ouvrent les chantiers des forts du Télégraphe, du Replaton et du Sapey qui vont reléguer la place de Chamousset en 2e ligne rendant inutile tout investissement un tant soit peu conséquent. Bien entendu, va ensuite se poser la question : pourquoi ? Là non plus, je n'ai pas de réponse claire et indiscutable. Je pense que la topographie des lieux peut expliquer les faits ; tout du moins en partie. Le blockhaus du Crépas est naturellement vulnérable aux tirs plongeants, car dominé par les contreforts du Petit Arc (inconvénient que n'ont pas les blockhaus-batteries de Montgilbert implantés sur des sommets dominants). D'autant plus que ces contreforts présentent quelques espaces relativement plats qu'un ennemi n'aurait aucun mal à aménager pour son artillerie de montagne, sans parler de la mousqueterie, le tout à +/- 300m à vol d'oiseau du Crépas (et + 50 m de dénivelé) ! Or, pour se défendre, le Crépas ne dispose que de mousqueterie (hormis quelques possibles pièces de montagnes détachées de Montperché)… et du soutien des pièces longues de Montperché. Aussi je présume que l'ouvrage a été renforcé pour tenir au moins le temps de l'arrivée des renforts. Ajoutons à cela que le terrain « bosselé » présente de nombreux et spacieux emplacements relativement plats le long de la crête entre le Crépas et Montperché, emplacements particulièrement favorables pour l'artillerie ennemie en vue d'une attaque de Montperché. En clair, la modernisation visait donc à faire face à l'emploi possible de l'artillerie par l'ennemi d'une part, à protéger les hommes des tirs fichants d'autre part. Pour faire face à l'artillerie ennemie, les murs exposés (Nord, Est et Sud) ont été renforcés par l'intérieur : l'épaisseur de maçonnerie a été portée de 50 cm à 150 cm ; mettant la tour à l'épreuve des projectiles de l'époque. Le surépaississement des murs rendant malaisé le service des créneaux en pierre de taille originels, ces derniers ont été remplacés par des ouvertures en béton moulé, différents d'un étage à l'autre car adaptés tant au terrain qu'au mobilier, présentant une face extérieure en gradins inversés rappelant les créneaux des blockhaus de la place de Briançon (Janus, Lauzette, Grande Maye). Par ailleurs, l'augmentation de l'épaisseur des murs nord et est entraîna le comblement de l'accès à la guérite et la destruction de cette dernière, trop exposée et vulnérable. Enfin, le renforcement des murs condamna l'escalier d'origine menant à l'étage, situé face à la porte d'entrée et dont il subsiste des traces, pour la construction d'un nouvel accès dans la niche de culée de l'angle nord-ouest. Enfin, dans le but de protéger les hommes en poste sur la terrasse contre les tirs fichants, le parapet de la terrasse a été rehaussé de 1,0 m ; rehausse que l'on peut également observer dans la place de Briançon : forts de la Croix de Bretagne et de l'Olive. La surélévation du parapet est construite avec des parpaings portés par un encorbellement métallique, afin d'autoriser les tirs d'épouillage le long des murs, créant de véritables mâchicoulis qui confèrent à la tour son aspect moyenâgeux. Un mur à la Carnot partait de l'angle de la tour à droite de l'entrée vers le sud-ouest. Au-delà du percement d'un portail, il comprenait un petit bastionnet couvert d'une toiture légère. Ce bastionnet, de dimensions approximatives de 3,5 x 2,0 x 6,0 m, toujours existant, comprend 5 créneaux soit 2 en direction du Petit Arc (à l'est), 2 vers Montperché (à l'ouest), et 1 seul coté Maurienne (au sud) ; sa porte d'entrée est coté nord. Le propriétaire nous précise : Certaines photos récentes peuvent laisser croire à un créneau dans l'angle sud-ouest, mais il s'agit seulement (hélas) de l'éboulement d'une partie de l'angle. Les créneaux sont situés dans la pièce. La terrasse, ou l'étage comme on veut, est bordée d'un parapet maçonné de 1,0 m de hauteur pour 0,5 m d'épaisseur rigoureusement identique à celui du blockhaus. Ce bastionnet est pourvu d'une dalle créant un étage ou toit-terrasse, dalle de même facture que celles du blockhaus (probablement en béton de ciment). Un autre mur de 6 à 8 m de longueur prolongeait le périmètre défensif vers l'ouest, donnant au bastionnet, indépendamment de l'absence de fossé, l'aspect d'une petite caponnière. Les pentes, au-delà de cet ensemble, sont sous les feux du blockhaus. Le propriétaire ajoute : Le Crépas est un avant-poste de Montperché, destiné à le protéger des infiltrations et contournement par l'est, d'autant plus que le terrain est bien desservi par des chemins muletiers. Il était clairement question d'éviter qu'un ennemi contourne le fort de Montperché par l'est et ne s'installe à Bonvillard lequel ferait une excellence base de départ. L'occupation, l'entretien, l'approvisionnement et bien entendu l'armement étaient assurés par Montperché. Le Crépas n'était pas occupé en permanence, mais par un détachement en été, durant les manœuvres, et surveillé par des patrouilles dépêchées de Montperché le reste du temps. Le téléphone fut incontestablement installé car il subsiste une fixation de câble téléphonique sur la façade ouest du blockhaus (le créneau central de l'étage, au dessus de la porte). Cela ressemble à du matériel typique des années 1930. On a également découvert des traces de fixation des transmetteurs dans la pièce qui surplombe l'entrée. Originellement la garnison théorique se montait à 33 hommes + 1 officier (soit une section). On a retrouvé des traces de grabats au rez-de-chaussée (4 pieds + fixations murales + une poutre), mais rien à l'étage. Notons encore deux conduits de cheminées au rez-de-chaussée et un conduit à l'étage. Il fut occupé très certainement jusqu'en juin 1940. Les traces de téléphonie prouvent qu'il était toujours entretenu et aménagé dans les années 1930, d'ailleurs j'ai quelques documents qui en parlent. Une photo aérienne de 1939 montre le toit du blockhaus et un terrain militaire bien dégagé. Ensuite, le tout fut très probablement laissé en l'état par l'armée au sortir de la guerre ; à cette époque il devait encore avoir bonne allure puisque le toit y est encore (photo aérienne en 1948), mais les arbres gagnaient (déjà !) du terrain. Sur une photo de 1956, il semblerait que le toit n'y soit plus ; les arbres couvrent en partie le blockhaus. Passé dans le domaine privé au tout début des années 1960', il n'en a pas pour autant reçu plus de soins. Devenu le terrain de jeu des enfants du village (et de la colonie de vacances du fort de Montperché), il demeure dans son jus et souffre tant les intempéries que les chutes d'arbres. Des coupes d'arbres ont été réalisées autour du blockhaus, voire sur le terrain militaire, ce qui entraina indirectement la destruction volontaire du portail par un tracteur forestier. Depuis le 26 mars 2010, un jeune couple pétri de courage et d'idées s'attèle à la restauration du Crépas qui, propriété privée, n'est pas ouvert à la visite. Trouvé orthographié sans le S terminal.

Festung von Chamousset, ost-nordöstlich der Stadt, 1884. 1 173 M/ü M. Blockhaus und Verteidigungsmauer zur Sperrung eines Waldweges etwa 1 800 m östlich des Forts Montperché. Wir haben hier, laut Philippe Truttmann: …einen imposanten Bergfried, den man aus der Zeit der Kreuzzüge zu stammen glaubt. Seine Aufgabe war es, Infanterieinfiltrationen aus dem Maurienne-Tal zu verhindern, die die Festung Chamousset über die Südwestflanke des Grand Arc-Massivs umgangen hätten. Das ist heute wegen der Vegetation kaum mehr zu erkennen, aber der Posten hat eine ausgezeichnete Sicht auf das Maurienne-Tal sowie auf den optischen Relaisposten Rognier. Erbaut 1884, also drei Jahre nach der Erstellung der technischen Karten des Genies (1. Mai 1881) für die anderen Elemente der Festung, sind die uns zugekommenen Informationen darüber recht spärlich, so dass man kaum zu schwören wagte, ob 1884 das Baujahr oder das Modernisierungsjahr war. Glücklicherweise ist der neue Eigentümer, seit dem 26. März 2010, ein Enthusiast, der uns viele Aufklärungen bringt. Das Blockhaus hat die Abmessungen 10,0 x 9,4 x 7,5 m ohne Fundamente, Höhe der Steinbrustwehrkrone, zu der jedoch 1,0 m für die Betonaufkantung hinzuzurechnen sind (…auf jeder Seite eine merkwürdige Pechnase auf Kragsteinen und einem Gerüst aus Metallprofilen… schreibt Philippe Truttmann in Les derniers châteaux-forts – siehe Bibliographie, S. 209) und weitere 1,5 bis 2,5 m für das Dach. Im Untergeschoss findet man eine 2,4 m tiefe Zisterne, gespeist von Regenwasser und mit einer Handpumpe zum Schöpfen ausgestattet. Sie hat ein Gesamtvolumen von 5 m³, aber ein Nutzvolumen von 3,5 m³. Die Eingangstür des Blockhauses liegt zurückversetzt von der Flucht der Brustwehr, um den Nachteilen erheblicher Schneefälle zu entgehen. Es handelte sich um eine hölzerne Kipptür, mit Blech beschlagen und mit einem einzigen Schießschart versehen, die, herabgelassen, eine trockene Grube von 2,2 m Länge, 1,2 m Breite und 2,2 bis 2,4 m Tiefe bedeckte (die Mitte tiefer als die Ränder). Das Blockhaus umfasst ein Erdgeschoss und ein Stockwerk, beide mit Schießscharten für Gewehrfeuer versehen. Wir finden hier Schießscharten aus Werkstein und aus gegossenem Beton. Eine ebenfalls mit Schießscharten versehene obere Plattform war mit einer Dachkonstruktion bedeckt. Ursprünglich umfasste das erste Stockwerk des Blockhauses, an seiner Spitze II, eine gemauerte und überdachte flankierende Warte. Dieses Organ ermöglichte Sicht und Wirkung am Fuß der Fronten I-II und II-III des Turms. Äußerlich bemerkt man ein gewisses Durcheinander im Mauerwerk an der Stelle dieser Warte. Rührt ihr Verschwinden von einer Modernisierung des Bauwerks oder von einer Beseitigung, weil sie instabil geworden war? Der derzeitige (12/2012) Eigentümer schreibt uns dies: Sehr wahrscheinlich (nach den Indizien vor Ort) wurde die Warte bei der Verstärkung des Blockhauses beseitigt. Tatsächlich führte die innere Verdickung der Wände (nur derer der Fronten I-II, II-III und III-IV, von 0,5 m auf 1,5 m gebracht; nur die Front IV-I zur Seite Montperché behielt ihre ursprüngliche Dicke) zur Verfüllung des Zugangs zur Warte; der Erhalt der Warte und ihres Zugangs durch die Wände hätte im Nordostwinkel eine hässliche Schwachstelle geschaffen. Tatsächlich wurde der Turm sehr wohl modernisiert, am sichtbarsten heutzutage ist diese Betonbrustwehr, die auf Metallkonsolen an jeder Seite der oberen Plattform aufgesetzt ist. Auf unsere Frage, wann diese Modernisierungen datieren, teilt uns der Eigentümer sein Brainstorming mit: Man kann vernünftigerweise schätzen, dass die Modernisierungsarbeiten „in einem Zug“ mit dem Bau durchgeführt wurden. Dies, weil einerseits die Modernisierung den Einsatz von (Zement-)Beton für die Ausführung der Schießscharten erforderte, der Großteil des Mauerwerks jedoch in Stein bleibt (der Granitsteinbruch war ganz in der Nähe); andererseits ist die Verstärkung des Crépas rätselhaft, denn es ist das einzige verstärkte Werk der Festung Chamousset (ebenso wie der von Albertville), abgesehen von den optischen Posten von Montperché und Montgilbert; schließlich und vor allem, weil 1885 die Baustellen der Forts Télégraphe, Replaton und Sapey eröffnet werden, die die Festung Chamousset in die 2. Linie verweisen und jede auch nur einigermaßen bedeutende Investition unnötig machen. Selbstverständlich stellt sich dann die Frage: warum? Auch hier habe ich keine klare und unbestreitbare Antwort. Ich denke, die Topographie des Ortes kann die Tatsachen erklären; zumindest teilweise. Das Blockhaus des Crépas ist natürlicherweise anfällig für Steilfeuer, weil es von den Ausläufern des Petit Arc überragt wird (ein Nachteil, den die auf dominierenden Gipfeln errichteten Blockhaus-Batterien von Montgilbert nicht haben). Umso mehr, als diese Ausläufer einige relativ flache Bereiche aufweisen, die ein Feind ohne Mühe für seine Gebirgsartillerie hätte einrichten können, ganz zu schweigen von Musketenfeuer, das alles etwa +/- 300 m Luftlinie vom Crépas entfernt (und +50 m Höhenunterschied)! Um sich zu verteidigen, verfügt der Crépas jedoch nur über Musketenfeuer (abgesehen von einigen möglichen, von Montperché abgestellten Gebirgsgeschützen)… und über die Unterstützung durch die Langrohrgeschütze von Montperché. Daher nehme ich an, dass das Werk verstärkt wurde, um zumindest bis zum Eintreffen von Verstärkungen durchzuhalten. Hinzu kommt, dass das „hügelige“ Gelände zahlreiche und geräumige, relativ flache Stellen entlang des Kamms zwischen Crépas und Montperché aufweist, Stellen, die für feindliche Artillerie im Hinblick auf einen Angriff auf Montperché besonders günstig sind. Kurz gesagt, zielte die Modernisierung also einerseits darauf ab, dem möglichen Einsatz von Artillerie durch den Feind zu begegnen, andererseits die Männer vor Steilfeuer zu schützen. Um der feindlichen Artillerie zu begegnen, wurden die exponierten Mauern (Nord, Ost und Süd) von innen verstärkt: Die Mauerstärke wurde von 50 cm auf 150 cm erhöht; wodurch der Turm den Geschossen der damaligen Zeit standhalten konnte. Da die Verdickung der Wände die Bedienung der originalen Werksteinschießscharten erschwerte, wurden diese durch Öffnungen aus gegossenem Beton ersetzt, die von Stockwerk zu Stockwerk unterschiedlich sind, da sie sowohl an das Gelände als auch an die Einrichtung angepasst sind, mit einer Außenfläche in umgekehrten Stufen, die an die Schießscharten der Blockhäuser der Festung Briançon erinnern (Janus, Lauzette, Grande Maye). Darüber hinaus führte die Zunahme der Dicke der Nord- und Ostmauern zur Verfüllung des Zugangs zur Warte und zur Zerstörung derselben, die zu exponiert und verwundbar war. Schließlich verurteilte die Verstärkung der Wände die ursprüngliche, der Eingangstür gegenüberliegende Treppe zum ersten Stock, von der Spuren erhalten sind, zugunsten des Baus eines neuen Zugangs in der Widerlager-Nische der Nordwestecke. Schließlich wurde zum Schutz der auf der Terrasse postierten Männer vor Steilfeuer die Brustwehr der Terrasse um 1,0 m erhöht; eine Erhöhung, die man auch in der Festung Briançon beobachten kann: in den Forts Croix de Bretagne und Olive. Die Aufkantung der Brustwehr ist mit Betonsteinen gebaut, die von einem metallenen Kragträger getragen werden, um Enfiladefeuer entlang der Mauern zu ermöglichen und echte Pechnasen zu schaffen, die dem Turm sein mittelalterliches Aussehen verleihen. Eine Carnot-Mauer verlief vom Turmwinkel rechts des Eingangs nach Südwesten. Neben dem Durchbruch eines Tores umfasste sie ein kleines, mit einem leichten Dach bedecktes Bastionett. Dieses Bastionett, mit den ungefähren Abmessungen 3,5 x 2,0 x 6,0 m, immer noch vorhanden, umfasst 5 Schießscharten, nämlich 2 in Richtung Petit Arc (Osten), 2 Richtung Montperché (Westen) und nur 1 zur Seite Maurienne (Süden); seine Eingangstür liegt zur Nordseite. Der Eigentümer präzisiert: Einige neuere Fotos könnten den Glauben an eine Schießscharte in der Südwestecke aufkommen lassen, aber es handelt sich nur (leider) um den Einsturz eines Teils der Ecke. Die Schießscharten befinden sich im Raum. Die Terrasse, oder das Stockwerk, wie man will, ist von einer gemauerten Brustwehr von 1,0 m Höhe und 0,5 m Dicke eingefasst, die exakt der des Blockhauses entspricht. Dieses Bastionett ist mit einer Deckenplatte versehen, die ein Stockwerk oder Flachdach bildet, eine Platte von gleicher Machart wie die des Blockhauses (wahrscheinlich Zementbeton). Eine weitere Mauer von 6 bis 8 m Länge verlängerte den Verteidigungsumfang nach Westen, was dem Bastionett, unabhängig vom Fehlen eines Grabens, das Aussehen einer kleinen Kaponniere verlieh. Die Hänge jenseits dieses Ensembles liegen unter dem Feuer des Blockhauses. Der Eigentümer fügt hinzu: Der Crépas ist ein Vorposten von Montperché, bestimmt, es vor Infiltrationen und Umgehung von Osten zu schützen, umso mehr, als das Gelände gut von Maultierpfaden erschlossen ist. Es ging eindeutig darum, zu verhindern, dass ein Feind das Fort Montperché von Osten umgeht und sich in Bonvillard einrichtet, das einen ausgezeichneten Ausgangspunkt abgeben würde. Besetzung, Unterhalt, Versorgung und selbstverständlich Bewaffnung wurden von Montperché sichergestellt. Der Crépas war nicht ständig besetzt, sondern durch eine Abteilung im Sommer, während der Manöver, und wurde den Rest der Zeit von Patrouillen aus Montperché überwacht. Das Telefon wurde zweifellos installiert, denn an der Westfassade des Blockhauses (der mittleren Schießscharte im Stockwerk über der Tür) ist noch eine Telefonkabelbefestigung erhalten. Es sieht aus wie typisches Material der 1930er Jahre. Man hat auch Spuren der Befestigung von Sendern in dem Raum entdeckt, der über dem Eingang liegt. Ursprünglich belief sich die theoretische Garnison auf 33 Mann + 1 Offizier (also einen Zug). Man hat Spuren von Strohsäcken im Erdgeschoss gefunden (4 Füße + Wandbefestigungen + ein Balken), aber nichts im Stockwerk. Erwähnen wir noch zwei Schornsteinkanäle im Erdgeschoss und einen Kanal im Stockwerk. Es wurde sehr wahrscheinlich bis Juni 1940 besetzt. Die Telefonspuren beweisen, dass es in den 1930er Jahren noch instand gehalten und eingerichtet war, übrigens habe ich einige Dokumente, die davon sprechen. Ein Luftbild von 1939 zeigt das Dach des Blockhauses und ein gut geräumtes Militärgelände. Danach wurde das Ganze sehr wahrscheinlich von der Armee nach Kriegsende im Zustand belassen; zu dieser Zeit muss es noch gut ausgesehen haben, da das Dach noch da ist (Luftbild 1948), aber die Bäume gewannen (schon!) an Boden. Auf einem Foto von 1956 scheint das Dach nicht mehr da zu sein; die Bäume bedecken teilweise das Blockhaus. In Privatbesitz übergegangen Anfang der 1960er Jahre, hat es dennoch nicht mehr Pflege erhalten. Zum Spielplatz der Kinder des Dorfes geworden (und der Ferienkolonie des Forts Montperché), blieb es in seinem Urzustand und leidet sowohl unter den Unbilden des Wetters als auch unter Baumstürzen. Es wurden Baumfällungen um das Blockhaus, sogar auf dem Militärgelände durchgeführt, was indirekt die vorsätzliche Zerstörung des Tores durch einen Forsttraktor zur Folge hatte. Seit dem 26. März 2010 widmet sich ein junges Paar voller Mut und Ideen der Restaurierung des Crépas, der, in Privatbesitz, nicht für Besuche geöffnet ist. Auch ohne das finale S geschrieben gefunden.

Vesting van Chamousset, oost-noordoosten van de stad, 1884. 1 173 m boven zeeniveau. Blokhuis en verdedigingsmuur die een bosweg afsnijden ongeveer 1 800 m ten oosten van het fort Montperché. We hebben hier, volgens Philippe Truttmann: …een imposante donjon die men zou denken uit de tijd van de Kruistochten te stammen. Zijn opdracht was infiltraties van infanterie uit het Maurienne-dal te voorkomen die de vesting Chamousset via de zuidwestflank van het Grand Arc-massief zouden hebben omtrokken. Dat is vandaag nauwelijks meer te zien vanwege de vegetatie, maar de post heeft een uitstekend uitzicht op de Maurienne evenals op de optische relaispost Rognier. Opgericht in 1884, dus drie jaar na het opstellen van de technische fiches van de Genie (1 mei 1881) voor de andere elementen van de vesting, zijn de ons bereikte informatie daarover vrij schaars, zodat men nauwelijks zou durven zweren dat 1884 het bouwjaar of het moderniseringsjaar was. Gelukkig is de nieuwe eigenaar, sinds 26 maart 2010, een liefhebber die ons veel ophelderingen brengt. Het blokhuis heeft als afmetingen 10,0 x 9,4 x 7,5 m exclusief funderingen, hoogte van de top van de stenen borstwering maar waaraan 1,0 m moet worden toegevoegd voor de betonnen opstand (…op elk zijvlak een merkwaardige uitkraag met consoles en een geraamte van metalen profielen… schrijft Philippe Truttmann in Les derniers châteaux-forts – zie bibliografie, p. 209) en nog eens 1,5 tot 2,5 m voor het dak. In de kelder vindt men een cisterne van 2,4 m diep gevoed door regenwater en voorzien van een handpomp voor het putten. Zij heeft een totaalvolume van 5 m³, maar een nuttig volume van 3,5 m³. De toegangsdeur van het blokhuis bevindt zich terugwijkend van de loodlijn van de wal om de nadelen van aanzienlijke sneeuwval te vermijden. Het betrof een houten valdeur bedekt met een metalen plaat en voorzien van een enig schietgat die, neergelaten, een droge put van 2,2 m lang, 1,2 m breed en 2,2 tot 2,4 m diep bedekte (het midden dieper dan de randen). Het blokhuis omvat een gelijkvloers en een verdieping, beide voorzien van schietgaten voor geweervuur. We hebben hier schietgaten in natuursteen en schietgaten in gegoten beton. Een bovenste platform, eveneens met schietgaten, was bedekt met een dakconstructie. Oorspronkelijk omvatte de eerste verdieping van het blokhuis, in zijn saillant II, een gemetselde en overdekte flankerende wacht. Dit orgaan maakte zicht en werking aan de voet van de fronten I-II en II-III van de toren mogelijk. Uiterlijk merkt men een zekere wanorde op in het metselwerk op de plaats van deze wacht. Vloeit haar verdwijning voort uit een modernisering van het gebouw of uit een verwijdering omdat ze instabiel geworden was? De huidige (12/2012) eigenaar schrijft ons dit: Zeer waarschijnlijk (volgens de aanwijzingen ter plaatse) is de wacht bij de versterking van het blokhuis verwijderd. Immers, de verdikking van de muren aan de binnenkant (alleen die van de fronten I-II, II-III en III-IV gebracht van 0,5 m naar 1,5 m; alleen front IV-I aan de kant Montperché behield zijn oorspronkelijke dikte) leidde tot het opvullen van de toegang tot de wacht; het behoud van de wacht, en van haar toegang door de muren, zou in de noordoosthoek een lelijke zwakte gecreëerd hebben. Inderdaad is de toren wel degelijk gemoderniseerd, het meest zichtbaar tegenwoordig is deze betonnen borstwering geplaatst op metalen consoles aan elke kant van het bovenste platform. Op onze vraag wanneer deze moderniseringen dateren, deelt de eigenaar zijn brainstorm met ons: Men kan redelijkerwijs schatten dat de moderniseringswerken „in één beweging“ met de bouw uitgevoerd zijn. Dit omdat, enerzijds, de modernisering het gebruik van (cement)beton voor de uitvoering van de schietgaten vereiste, maar het gros van het metselwerk in steen blijft (de granietgroeve was vlakbij); anderzijds is de versterking van de Crépas verontrustend want het is het enige versterkte werk van de vesting Chamousset (evenals van die van Albertville), behalve de optische posten van Montperché en Montgilbert; ten slotte, en vooral, omdat in 1885 de werf van de forten Télégraphe, Replaton en Sapey geopend worden die de vesting Chamousset naar de 2e lijn zullen verwijzen en elke enigszins consequente investering nutteloos maken. Vanzelfsprekend stelt zich dan de vraag: waarom? Ook hier heb ik geen duidelijk en onweerlegbaar antwoord. Ik denk dat de topografie van de plaats de feiten kan verklaren; althans gedeeltelijk. Het blokhuis van de Crépas is van nature kwetsbaar voor stijl vuur, omdat het overheerst wordt door de contreforten van de Petit Arc (een nadeel dat de op dominante toppen geplaatste blokhuis-batterijen van Montgilbert niet hebben). Te meer daar deze contreforten enkele relatief vlakke ruimtes vertonen die een vijand geen enkele moeite zou hebben om voor zijn bergartillerie in te richten, om nog te zwijgen van musketvuur, het geheel op ongeveer +/- 300 m vogelvlucht van de Crépas (en +50 m hoogteverschil)! Om zich te verdedigen, beschikt de Crépas echter alleen over musketvuur (afgezien van enkele mogelijke, van Montperché afgestelde bergstukken)… en over de steun van de lange stukken van Montperché. Daarom veronderstel ik dat het werk versterkt is om ten minste de tijd tot de aankomst van versterkingen vol te houden. Voeg daarbij dat het „heuvelachtige“ terrein talrijke en ruime, relatief vlakke plaatsen langs de kam tussen Crépas en Montperché vertoont, plaatsen die bijzonder gunstig zijn voor vijandelijke artillerie met het oog op een aanval op Montperché. Kortom, de modernisering had dus tot doel enerzijds het mogelijke gebruik van artillerie door de vijand het hoofd te bieden, anderzijds de mannen tegen stijl vuur te beschermen. Om de vijandelijke artillerie het hoofd te bieden, werden de blootgestelde muren (Noord, Oost en Zuid) van binnenuit versterkt: de muurdikte werd van 50 cm op 150 cm gebracht; waardoor de toren bestand was tegen de projectielen van die tijd. Omdat de verdikking van de muren het bedienen van de oorspronkelijke natuursteenschietgaten bemoeilijkte, werden deze vervangen door openingen in gegoten beton, verschillend van verdieping tot verdieping omdat ze zowel aan het terrein als aan het meubilair aangepast zijn, met een buitenvlak in omgekeerde treden die doen denken aan de schietgaten van de blokhuizen van de vesting Briançon (Janus, Lauzette, Grande Maye). Bovendien leidde de toename van de dikte van de noord- en oostmuren tot het opvullen van de toegang tot de wacht en de vernietiging ervan, te blootgesteld en kwetsbaar. Ten slotte veroordeelde de versterking van de muren de oorspronkelijke trap naar de verdieping, tegenover de toegangsdeur gelegen en waarvan sporen bewaard zijn, ten gunste van de bouw van een nieuwe toegang in de landhoofdnische van de noordwesthoek. Ten slotte, met het doel de mannen die op het terras postvatten tegen stijl vuur te beschermen, werd de borstwering van het terras met 1,0 m verhoogd; een verhoging die men ook in de vesting Briançon kan waarnemen: forten Croix de Bretagne en Olive. De opstand van de borstwering is gebouwd met betonblokken gedragen door een metalen uitkraging, om enfilerend vuur langs de muren toe te laten, echte mezekouwen creërend die de toren zijn middeleeuws uiterlijk verlenen. Een Carnot-muur liep vanuit de torenhoek rechts van de ingang naar het zuidwesten. Naast het doorbreken van een poort omvatte zij een klein bastionnetje bedekt met een licht dak. Dit bastionnetje, met de geschatte afmetingen 3,5 x 2,0 x 6,0 m, nog steeds aanwezig, omvat 5 schietgaten, namelijk 2 in de richting van de Petit Arc (oosten), 2 richting Montperché (westen), en slechts 1 aan de kant Maurienne (zuiden); zijn toegangsdeur ligt aan de noordkant. De eigenaar preciseert: Sommige recente foto's kunnen de indruk wekken van een schietgat in de zuidwesthoek, maar het betreft slechts (helaas) het instorten van een deel van de hoek. De schietgaten bevinden zich in de kamer. Het terras, of de verdieping zoals men wil, is omzoomd door een gemetselde borstwering van 1,0 m hoogte voor 0,5 m dikte strikt identiek aan die van het blokhuis. Dit bastionnetje is voorzien van een vloerplaat die een verdieping of dakterras vormt, een plaat van dezelfde makelij als die van het blokhuis (waarschijnlijk cementbeton). Een andere muur van 6 tot 8 m lengte verlengde de defensieve omtrek naar het westen, wat het bastionnetje, onafhankelijk van het ontbreken van een gracht, het aanzien gaf van een kleine caponnière. De hellingen, voorbij dit geheel, liggen onder het vuur van het blokhuis. De eigenaar voegt toe: De Crépas is een voorpost van Montperché, bestemd om het te beschermen tegen infiltraties en omtrokken van het oosten, te meer daar het terrein goed bediend wordt door muilezelpaden. Het ging duidelijk om te vermijden dat een vijand het fort Montperché via het oosten zou omtrokken en zich in Bonvillard zou installeren, wat een uitstekende uitvalsbasis zou vormen. Bezetting, onderhoud, bevoorrading en uiteraard bewapening werden door Montperché verzekerd. De Crépas was niet permanent bezet, maar door een detachement in de zomer, tijdens de manoeuvres, en werd de rest van de tijd door patrouilles uit Montperché bewaakt. De telefoon werd ongetwijfeld geïnstalleerd want er blijft een bevestiging van een telefoonkabel aan de westgevel van het blokhuis over (het middelste schietgat van de verdieping, boven de deur). Het lijkt op typisch materiaal uit de jaren 1930. Men heeft ook sporen van de bevestiging van zenders ontdekt in de kamer die boven de ingang uitsteekt. Oorspronkelijk bedroeg de theoretische bezetting 33 man + 1 officier (dus een sectie). Men heeft sporen van strozakken op het gelijkvloers teruggevonden (4 poten + wandbevestigingen + een balk), maar niets op de verdieping. Merken we nog twee schoorsteenkanalen op het gelijkvloers op en een kanaal op de verdieping. Het werd zeer waarschijnlijk bezet tot juni 1940. De telefoonsporen bewijzen dat het in de jaren 1930 nog onderhouden en ingericht was, trouwens ik heb enkele documenten die erover spreken. Een luchtfoto uit 1939 toont het dak van het blokhuis en een goed vrijgemaakt militair terrein. Vervolgens werd het geheel zeer waarschijnlijk door het leger na de oorlog in de staat gelaten; in die tijd moet het er nog goed uitgezien hebben aangezien het dak er nog is (luchtfoto 1948), maar de bomen wonnen (al!) terrein. Op een foto uit 1956 lijkt het dak er niet meer te zijn; de bomen bedekken gedeeltelijk het blokhuis. Overgegaan in privébezit begin jaren 1960, heeft het desondanks niet meer zorg gekregen. Speelplaats geworden van de kinderen van het dorp (en van de vakantiekolonie van het fort Montperché), bleef het in zijn oorspronkelijke staat en lijdt zowel onder het weer als onder vallende bomen. Er werden bomen gekapt rond het blokhuis, zelfs op het militaire terrein, wat indirect de opzettelijke vernietiging van de poort door een bosbouwtractor tot gevolg had. Sinds 26 maart 2010 wijdt een jong koppel vol moed en ideeën zich aan de restauratie van de Crépas, die, in privébezit, niet open is voor bezoek. Ook zonder de finale S geschreven gevonden.

Fortress of Chamousset, east-northeast of the town, 1884. 1,173 m above sea level. Blockhouse and defensive wall securing the cut of a forest track about 1,800 m east of fort Montperché. We have here, according to Philippe Truttmann: …an imposing keep that one would believe sprang from the time of the Crusades. Its mission was to avoid infantry infiltrations coming from the Maurienne valley and which would have bypassed the fortress of Chamousset via the southwestern flank of the Grand Arc massif. This is hardly evident to see today because of the vegetation, but the post has excellent views over the Maurienne as well as towards the optical relay of Rognier. Erected in 1884, three years after the drafting of the technical sheets of the Engineering Corps (May 1, 1881) for the other elements of the fortress, the information that has reached us about it is rather sparse to the point that one would not dare swear that 1884 is the year of construction or modernization. Fortunately, the new owner, since March 26, 2010, is an enthusiast who provides us with many clarifications. The blockhouse has dimensions of 10.0 x 9.4 x 7.5 m excluding foundations, height of the top of the stone parapet but to which must be added 1.0 m for the concrete superstructure (…on each face, a curious machicolation on corbels and a framework of metal profiles… writes Philippe Truttmann in Les derniers châteaux-forts – see bibliography, p. 209) and another 1.5 to 2.5 m for the roof. In the basement, there is a 2.4 m deep cistern fed by rainwater and equipped with a hand pump for drawing. It has a total volume of 5 m³, but a useful volume of 3.5 m³. The entrance door of the blockhouse is set back from the vertical of the rampart to avoid the inconveniences of substantial snowfalls. It was a wooden flap door covered with sheet metal and provided with a single firing loophole which, when lowered, covered a dry pit 2.2 m long, 1.2 m wide and 2.2 to 2.4 m deep (the center being deeper than the edges). The blockhouse comprises a ground floor and a floor, both crenellated for rifle fire. We have here loopholes of cut stone and loopholes of molded concrete. A top platform, also crenellated, was covered with a roof structure. Originally, the first floor of the blockhouse, at its salient II, included a masonry and covered flanking watchtower. This organ allowed views and action at the foot of fronts I-II and II-III of the tower. Externally, one notices a certain disorder in the masonry at the location of this watchtower. Does its disappearance result from a modernization of the building or from a removal because it became unstable? The current (12/2012) owner writes us this: Very probably (according to the evidence in situ), the watchtower was removed during the reinforcement of the blockhouse. Indeed, the thickening of the walls from the inside (only those of fronts I-II, II-III and III-IV brought from 0.5 m to 1.5 m; only front IV-I on the Montperché side retained its original thickness) led to the filling of the access to the watchtower; maintaining the watchtower, and its access through the walls, would have created an ugly weakness in the northeast angle. Indeed the tower was indeed modernized, the most visible nowadays being this concrete parapet placed on metal consoles on each side of the top platform. To our question of when these modernizations date, the owner shares his brainstorming with us: One can reasonably estimate that the modernization works were carried out "in the wake" of the construction. This because, on the one hand, the modernization required the use of (cement) concrete for the execution of the firing loopholes, but the bulk of the masonry remains in stone (the granite quarry being very close); on the other hand the reinforcement of the Crépas is puzzling because it is the only reinforced work of the fortress of Chamousset (as well as that of Albertville), apart from the optical posts of Montperché and Montgilbert; finally, and above all, because in 1885 the construction sites of the forts Télégraphe, Replaton and Sapey open, which will relegate the fortress of Chamousset to the 2nd line making any somewhat significant investment useless. Of course, the question then arises: why? There too, I have no clear and indisputable answer. I think the topography of the place can explain the facts; at least in part. The blockhouse of the Crépas is naturally vulnerable to plunging fire, because dominated by the foothills of the Petit Arc (a disadvantage that the blockhouse-batteries of Montgilbert built on dominant summits do not have). All the more so as these foothills present some relatively flat spaces that an enemy would have no trouble setting up for his mountain artillery, not to mention musket fire, all about +/- 300 m as the crow flies from the Crépas (and +50 m difference in altitude)! However, to defend itself, the Crépas only has musket fire (apart from some possible mountain pieces detached from Montperché)… and the support of the long guns of Montperché. So I presume that the work was reinforced to hold out at least until reinforcements arrived. Add to this that the "bumpy" terrain presents numerous and spacious relatively flat locations along the ridge between Crépas and Montperché, locations particularly favorable for enemy artillery with a view to an attack on Montperché. In short, the modernization therefore aimed to cope with the possible use of artillery by the enemy on the one hand, and to protect the men from plunging fire on the other. To cope with enemy artillery, the exposed walls (North, East and South) were reinforced from the inside: the masonry thickness was increased from 50 cm to 150 cm; putting the tower to the test of the projectiles of the time. The thickening of the walls making the service of the original cut stone loopholes awkward, the latter were replaced by openings of molded concrete, different from one floor to the other as they are adapted both to the terrain and to the furniture, presenting an outer face in inverted steps reminiscent of the loopholes of the blockhouses of the fortress of Briançon (Janus, Lauzette, Grande Maye). Furthermore, the increase in thickness of the north and east walls led to the filling of the access to the watchtower and the destruction of the latter, too exposed and vulnerable. Finally, the reinforcement of the walls condemned the original staircase leading to the floor, located opposite the entrance door and of which traces remain, for the construction of a new access in the abutment niche of the northwest angle. Finally, in order to protect the men posted on the terrace against plunging fire, the parapet of the terrace was raised by 1.0 m; a raising that can also be observed in the fortress of Briançon: forts Croix de Bretagne and Olive. The superstructure of the parapet is built with concrete blocks carried by a metal corbel, in order to allow enfiling fire along the walls, creating real machicolations that give the tower its medieval appearance. A Carnot wall started from the angle of the tower to the right of the entrance towards the southwest. Beyond the piercing of a gate, it included a small bastionette covered with a light roof. This bastionette, with approximate dimensions of 3.5 x 2.0 x 6.0 m, still existing, comprises 5 loopholes, namely 2 in the direction of the Petit Arc (east), 2 towards Montperché (west), and only 1 on the Maurienne side (south); its entrance door is on the north side. The owner specifies: Some recent photos might lead one to believe in a loophole in the southwest angle, but it is only (alas) the collapse of part of the angle. The loopholes are located in the room. The terrace, or the floor as one wishes, is bordered by a masonry parapet 1.0 m high and 0.5 m thick strictly identical to that of the blockhouse. This bastionette is provided with a slab creating a floor or roof-terrace, a slab of the same workmanship as those of the blockhouse (probably cement concrete). Another wall of 6 to 8 m in length extended the defensive perimeter to the west, giving the bastionette, independently of the absence of a ditch, the appearance of a small caponier. The slopes, beyond this ensemble, are under the fire of the blockhouse. The owner adds: The Crépas is an outpost of Montperché, intended to protect it from infiltrations and bypass from the east, all the more so as the terrain is well served by mule tracks. It was clearly a question of preventing an enemy from bypassing fort Montperché from the east and settling in Bonvillard which would make an excellent starting base. Occupation, maintenance, supply and of course armament were ensured by Montperché. The Crépas was not permanently occupied, but by a detachment in summer, during maneuvers, and monitored by patrols dispatched from Montperché the rest of the time. The telephone was undoubtedly installed because a telephone cable fixing remains on the west façade of the blockhouse (the central loophole of the floor, above the door). It looks like typical material from the 1930s. Traces of the fixing of transmitters have also been discovered in the room overlooking the entrance. Originally the theoretical garrison amounted to 33 men + 1 officer (i.e., a section). Traces of straw mattresses have been found on the ground floor (4 feet + wall fixings + a beam), but nothing on the floor. Note also two chimney ducts on the ground floor and one duct on the floor. It was most certainly occupied until June 1940. The telephone traces prove that it was still maintained and fitted out in the 1930s, moreover I have some documents that talk about it. An aerial photo from 1939 shows the roof of the blockhouse and a well-cleared military terrain. Afterwards, the whole was very probably left as is by the army after the war; at that time it must still have looked good since the roof is still there (aerial photo 1948), but the trees were gaining (already!) ground. On a photo from 1956, it seems the roof is no longer there; the trees partly cover the blockhouse. Passed into private ownership in the very early 1960s, it did not receive more care for all that. Having become the playground of the village children (and of the holiday camp of fort Montperché), it remains in its original state and suffers both from the weather and from falling trees. Tree cuttings were carried out around the blockhouse, even on the military terrain, which indirectly led to the deliberate destruction of the gate by a forestry tractor. Since March 26, 2010, a young couple full of courage and ideas has been working on the restoration of the Crépas which, private property, is not open to visitors. Also found spelled without the terminal S.

Pevnost Chamousset, východ-severovýchodně od města, 1884. 1 173 m/n.m. Bunkr a obranná zeď zajišťující přerušení lesní cesty asi 1 800 m východně od tvrze Montperché. Máme zde, podle Philippa Truttmanna: …impozantní donjon, o kterém by se dalo myslet, že vyvstal z dob křížových výprav. Jeho úkolem bylo zabránit pěchotním infiltracím přicházejícím z údolí Maurienne, které by opevnění Chamousset obešly po jihozápadním boku masivu Grand Arc. Dnes to kvůli vegetaci není téměř patrné, ale stanoviště má výborný výhled na Maurienne i na optickou převáděcí stanici Rognier. Postaven roku 1884, tedy tři roky po sepsání technických listů Ženijního sboru (1. května 1881) pro ostatní prvky opevnění, jsou nám dostupné informace o něm dosti skrovné, takže by se člověk neodvážil přísahat, zda je rok 1884 rokem výstavby nebo modernizace. Naštěstí je nový majitel, od 26. března 2010, nadšenec, který nám přináší mnoho vysvětlení. Bunkr má rozměry 10,0 x 9,4 x 7,5 m bez základů, výška vrcholu kamenného parapetu, k níž je však třeba přidat 1,0 m pro betonovou nástavbu (…na každé straně zvláštní prevét na krakorcích a kostra z kovových profilů… píše Philippe Truttmann v Les derniers châteaux-forts – viz bibliografie, s. 209) a ještě 1,5 až 2,5 m pro střechu. V suterénu se nachází cisterna hluboká 2,4 m, zásobovaná dešťovou vodou a vybavená ruční pumpou pro čerpání. Má celkový objem 5 m³, ale užitný objem 3,5 m³. Vstupní dveře bunkru jsou posunuty zpět od svislice valu, aby se předešlo nevýhodám značných sněhových srážek. Jednalo se o dřevěné padací dveře pokryté plechem a opatřené jedinou střílnou, které po spuštění zakrývaly suchou jámu dlouhou 2,2 m, širokou 1,2 m a hlubokou 2,2 až 2,4 m (střed hlubší než okraje). Bunkr zahrnuje přízemí a patro, obě vybavené střílnami pro puškovou palbu. Máme zde střílny z tesaného kamene a střílny z litého betonu. Horní platforma, rovněž opatřená střílnami, byla pokryta střešní konstrukcí. Původně první patro bunkru, na jeho výběžku II, zahrnovalo zděnou a zastřešenou flankovací strážnici. Tento orgán umožňoval výhled a působení u paty front I-II a II-III věže. Zvenčí je patrný jistý nepořádek ve zdivu na místě této strážnice. Plyne její zmizení z modernizace stavby nebo z odstranění, protože se stala nestabilní? Současný (12/2012) majitel nám píše toto: Velmi pravděpodobně (podle indicií in situ) byla strážnice při zesílení bunkru odstraněna. Skutečně, zesílení zdí zevnitř (pouze těch front I-II, II-III a III-IV zvětšených z 0,5 m na 1,5 m; pouze fronta IV-I na straně Montperché si zachovala původní tloušťku) vedlo k zazdění přístupu ke strážnici; zachování strážnice a jejího přístupu skrz zdi by vytvořilo ošklivou slabinu v severovýchodním nároží. Věž byla skutečně modernizována, nejviditelnější dnes je tento betonový parapet umístěný na kovových konzolách na každé straně horní platformy. Na naši otázku, kdy tyto modernizace datovat, nám majitel sdílí své brainstormování: Lze rozumně odhadnout, že modernizační práce byly provedeny „v zápětí“ po stavbě. To proto, že jednak modernizace vyžadovala použití (cementového) betonu pro provedení střílen, ale podstata zdiva zůstala kamenná (žulový lom byl velmi blízko); za druhé zesílení Crépasu je matoucí, protože je to jediné zesílené dílo opevnění Chamousset (stejně jako toho Albertville), kromě optických stanic Montperché a Montgilbert; konečně a především, protože v roce 1885 se otevírají stavby tvrzí Télégraphe, Replaton a Sapey, které odsunou opevnění Chamousset do 2. linie a činí jakoukoli poněkud významnou investici zbytečnou. Samozřejmě se pak vnucuje otázka: proč? Ani zde nemám jasnou a nezvratnou odpověď. Myslím, že topografie místa může fakta vysvětlit; alespoň zčásti. Bunkr Crépasu je přirozeně zranitelný střelám s vysokým náměrem, protože je převyšován výběžky Petit Arc (nevýhoda, kterou bunkry-baterie Montgilbert umístěné na dominantních vrcholech nemají). Tím spíše, že tyto výběžky představují několik relativně rovných ploch, které by nepřítel neměl nejmenší potíž upravit pro svou horskou dělostřelbu, nemluvě o mušketách, vše asi +/- 300 m vzdušnou čarou od Crépasu (a +50 m převýšení)! Avšak k obraně má Crépas pouze mušketýrskou palbu (kromě několika možných horských děl odloučených od Montperché)… a podporu dlouhých děl Montperché. Proto předpokládám, že dílo bylo zesíleno, aby vydrželo alespoň do příchodu posil. Přidejme k tomu, že „členitý“ terén představuje četné a prostorné relativně ploché pozice podél hřebene mezi Crépas a Montperché, pozice obzvláště výhodné pro nepřátelské dělostřelectvo s ohledem na útok na Montperché. Zkrátka, modernizace tedy měla za cíl vyrovnat se s možným použitím dělostřelectva nepřítelem na jedné straně a chránit muže před střelami s vysokým náměrem na straně druhé. Aby se čelilo nepřátelskému dělostřelectvu, byly vystavené zdi (Sever, Východ a Jih) zesíleny zevnitř: tloušťka zdiva byla zvýšena z 50 cm na 150 cm; čímž byla věž postavena na zkoušku střelám tehdejší doby. Protože zesílení zdí ztěžovalo obsluhu původních tesaných střílen, byly tyto nahrazeny otvory z litého betonu, různé od patra k patru, protože jsou přizpůsobeny jak terénu, tak mobiliáři, s vnějším lícem v obrácených stupních připomínajícím střílny bunkrů opevnění Briançon (Janus, Lauzette, Grande Maye). Kromě toho zvýšení tloušťky severní a východní zdi vedlo k zazdění přístupu ke strážnici a zničení téže, příliš vystavené a zranitelné. Nakonec zesílení zdí odsoudilo původní schodiště vedoucí do patra, umístěné naproti vstupním dveřím a z něhož zůstaly stopy, ve prospěch výstavby nového přístupu ve výklenku opěry severozápadního nároží. Nakonec, aby se chránili muži ve službě na terase před střelami s vysokým náměrem, byl parapet terasy zvýšen o 1,0 m; zvýšení, které lze také pozorovat v opevnění Briançon: tvrzích Croix de Bretagne a Olive. Nástavba parapetu je postavena z betonových tvárnic nesena kovovým krakorcem, aby umožnila enfiládní palbu podél zdí, čímž vytváří skutečné machikuli, které věži propůjčují její středověký vzhled. Carnotova zeď vedla z nároží věže napravo od vchodu k jihozápadu. Kromě proražení brány zahrnovala malý bastioník pokrytý lehkou střechou. Tento bastioník, s přibližnými rozměry 3,5 x 2,0 x 6,0 m, stále existující, obsahuje 5 střílen, a to 2 ve směru Petit Arc (východ), 2 směrem k Montperché (západ) a pouze 1 na straně Maurienne (jih); jeho vstupní dveře jsou na severní straně. Majitel upřesňuje: Některé nedávné fotografie by mohly vést k domněnce o střílně v jihozápadním nároží, ale jde pouze (bohužel) o zřícení části nároží. Střílny se nacházejí v místnosti. Terasa, nebo patro, jak kdo chce, je lemována zděným parapetem vysokým 1,0 m a tlustým 0,5 m, striktně totožným s tím bunkru. Tento bastioník je opatřen stropní deskou vytvářející podlaží nebo střešní terasu, deska stejného provedení jako ty bunkru (pravděpodobně cementový beton). Další zeď dlouhá 6 až 8 m prodlužovala obranný obvod k západu, což dávalo bastioníku, nezávisle na absenci příkopu, vzhled malé kaponiéry. Svahy za tímto celkem jsou pod palbou bunkru. Majitel dodává: Crépas je předsunutá hlídka Montperché, určená k jeho ochraně před infiltracemi a obcházením z východu, tím spíše, že terén je dobře obsluhován mezčími stezkami. Šlo zřetelně o to, zabránit nepříteli, aby obešel tvrz Montperché z východu a usadil se v Bonvillard, což by poskytlo vynikající výchozí základnu. Obsazení, údržba, zásobování a samozřejmě výzbroj byly zajišťovány Montperché. Crépas nebyl trvale obsazen, nýbrž oddílem v létě, během manévrů, a po zbytek času hlídkami vysílanými z Montperché. Telefon byl nepochybně instalován, neboť na západním průčelí bunkru zůstává upevnění telefonního kabelu (střední střílna v patře, nad dveřmi). Vypadá to jako typický materiál ze 30. let. Byly také objeveny stopy upevnění vysílačů v místnosti vyčnívající nad vchodem. Původně teoretická posádka činila 33 mužů + 1 důstojník (tedy četu). Byly nalezeny stopy slamníků v přízemí (4 nohy + nástěnné upevnění + trám), ale nic v patře. Všimněme si ještě dvou komínových kanálů v přízemí a jednoho kanálu v patře. Byl velmi pravděpodobně obsazen do června 1940. Telefonní stopy dokazují, že byl ještě udržován a zařizován ve 30. letech, ostatně mám některé dokumenty, které o tom mluví. Letecký snímek z roku 1939 ukazuje střechu bunkru a dobře odlesněný vojenský terén. Poté byl celek velmi pravděpodobně ponechán armádou po válce v takovém stavu; v té době musel ještě dobře vypadat, protože střecha tam stále je (letecký snímek 1948), ale stromy (už!) zabíraly půdu. Na fotografii z roku 1956 se zdá, že střecha tam již není; stromy částečně zakrývají bunkr. Přešedší do soukromého vlastnictví na samém počátku 60. let, nedostal o to více péče. Stal se hřištěm dětí vesnice (a letního tábora tvrze Montperché), zůstal ve svém původním stavu a trpí jak nepřízní počasí, tak pádem stromů. Byly provedeny těžby stromů kolem bunkru, dokonce na vojenském terénu, což nepřímo vedlo k úmyslnému zničení brány lesnickým traktorem. Od 26. března 2010 se mladý pár plný odvahy a nápadů věnuje obnově Crépasu, který, jako soukromý majetek, není otevřen k návštěvě. Také nalezen psáno bez koncového S.