Camp retranché de Verdun, nord-ouest de la ville, 1881-1887. 310 m/alt. Initialement appelé fortin de Caurra, le décret Boulanger lui vaudra d’être baptisé du nom de fort Molitor. Il s’agit d’un fort de la forme d’un pentagone irrégulier, à gorge rentrante, mais sans courtine. Le creux de la gorge est occupé par une caponnière double et l’entrée, simplement bardée de deux pilastres, se situe entre celle-ci et le saillant I. Les saillants pairs étaient pourvus d’un aileron et le saillant III d’une autre caponnière double. Comme au fort de Souville, le casernement (2 x 4 travées sur un seul niveau) et nombre de magasins sont disposés au creux de deux cours en puits de lumière, parallèlement à l’axe de la capitale. Originellement, une rue du rempart encadrait ce massif central. Elle comprenait six plates-formes doubles séparées par des traverses-abris disposées irrégulièrement. Trois étaient enracinées, celle en capitale ayant un enracinement très large du fait de la proximité du magasin à poudre. Un plan de feux daté de mars 1885 (où le fort est désigné "fortin de Caurra"), donne pour chaque plate-forme deux canons de 120 L sauf en arrière du front I-II où ce sont deux canons de 95 mm qui sont renseignés. De 1892 à 1894, entre la caponnière de gorge et le saillant I, on va couler une caserne de guerre comprenant quatre grandes chambrées et quelques autres locaux. Cette caserne sera reliée à la surface via un escalier hélicoïdal débouchant au saillant I, via la caponnière de gorge et via un escalier bétonné également qui joindra la fin de la galerie d’escarpe préexistante en direction du saillant V. Ce dernier escalier débouchera derrière le four à pain. Le fort connaîtra d’autres remaniements de 1904 à 1907 et en 1913-1914. La première guerre mondiale le surprendra d’ailleurs encore en chantier. La rue du rempart allait être totalement réorganisée. Trois tourelles de mitrailleuses occupent désormais les saillants I, II et IV. Chaque flanc possède sa casemate de Bourges et, en capitale, un bloc pour une tourelle de 75 Mle 05 a été coulé. La tourelle est arrivée en gare de Verdun, mais n’a pu être placée du fait du déclenchement des hostilités. Commandée fin 1911 aux Ateliers et Chantiers de la Loire, elle sera transformée en tourelle pour deux armes mixtes dans l’Entre-deux-guerres, et installée dans le petit ouvrage Maginot de Bersillies (Maubeuge). Seules les traverses-abri au centre des fronts de tête seront partiellement conservées. Les ailerons et la caponnière de tête ont été remplacés par des coffres de contrescarpe. Singulièrement, un seul observatoire cuirassé sera placé, celui de la tourelle… 75. Tous les blocs bétonnés sont aménagés sur leurs arrières en parapet d’infanterie. Depuis chaque bloc pour tourelle de mitrailleuses, une guérite observatoire incorporée au rempart pouvait être gagnée en empruntant des échelons. Ces accès possèdent encore leurs portes (03/2005). Les tourelles, en elles-mêmes, hormis le contrepoids de celle du saillant IV, ont été intégralement ferraillées. Le bloc de celle du saillant I comprend une curieuse cheminée circulaire en maçonneries de briques débouchant au ras du béton, cheminée dans laquelle une conduite métallique de section ronde est maintenue à l’écart des maçonneries par des pattes métalliques. La ventilation ou le chauffage du bloc doivent être concernés, mais nous n’en avons pas la certitude. Nous n’avons repéré la même singularité qu’à une seule reprise dans la place de Toul. La casemate de Bourges du front I-II n’a plus son escalier permettant de joindre le sous-sol. Ce sous-sol a été relié à la caserne de guerre par une galerie rectiligne. L’autre casemate de Bourges par contre a un observatoire particulier lequel a conservé ses éléments métalliques. Son plancher, accessible par des échelons, consiste en la toiture d’une armoire à deux portes surmontée d’un garde-fou. En définitive, le contraste est assez singulier entre un casernement dépouillé de tout, pratiquement jusqu’à sa moindre huisserie, et la relative abondance de vestiges métalliques dans les blocs bétonnés. Ainsi, de longues sections de gaines de ventilation nous sont parvenues, au moins quatre ventilateurs (en trois types), des grilles, des portes, des ossatures de grabats, des volets blindés, un bras de pompe, des édicules Goux,… Le coffre simple du saillant IV et la caserne de guerre ont particulièrement conservé quelques atouts en la matière. La caponnière de gorge est immense. Chose rarissime, l’appareillage extérieur de son créneau de projecteur braqué sur le saillant I est parfaitement encadré de pierres taillées tout exprès. Le four à pain est totalement défoncé mais la cuisine montre encore ses deux potences à marmites. À hauteur des citernes proches du front I-II (aisément accessibles), le plafond du couloir présente la trace d’un impact qui a été réparé. En arrière du bloc de la tourelle 75, on trouve au sol la coiffe de l’observatoire cuirassé, décapité. À gauche du casernement, nous noterons une rotonde aux murs couverts d’un enduit de ciment. Le fort a été transformé durant la première guerre pour pouvoir offrir une résistance pied à pied. Nombreuses sont les chicanes percées de créneaux et goulottes pour grenades. Nous nous sommes abstenus de parcourir le réseau de galeries résultant des travaux 17 (totalisant 1160 m). Il convient absolument de retenir que certaines d’entre-elles ont été creusées juste sous le radier des couloirs dans lesquels on circule sans avoir conscience que l'on ne marche que sur 5 cm de ciment. À ce titre, ce fort est dangereux à visiter. Les glacis comprennent une cloche Pamart à deux créneaux. Durant la bataille de Verdun, on estime que le fort fut visé par 17.500 obus (essentiellement du 105 et du 150 mm), et que sur ce total, 6000 l’atteignirent. Non loin du saillant V, deux batteries annexes (7-1 et 7-3 selon la numérotation de 1912) sont situées l’une à côté de l’autre. Elles n’ont pour seules maçonneries que des paires de niches à munitions. Plus loin, vers le fort de Marre, le sous-bois abrite l’abri de combat BBM-1 (pour 1 compagnie) et, non loin de ce dernier, en contrebas du chemin d’accès, se trouve un dépôt intermédiaire ayant conservé son corps de garde. Jusqu’il y a peu, le fort, à l’abandon, était occasionnellement utilisé par l’armée pour des exercices. En juin ou juillet 2008, son entrée a été murée.

Befestigtes Lager Verdun, nordwestlich der Stadt, 1881–1887. 310 m ü. M. Ursprünglich Fort Caurra genannt, wurde es durch das Dekret von Boulanger in Fort Molitor umbenannt. Es handelt sich um eine Festung in Form eines unregelmäßigen Fünfecks mit einer eingezogenen Rille, jedoch ohne Kurtine. Die Mulde der Schlucht wird von einer doppelten Kaponniere eingenommen, und der einfach mit zwei Pilastern verkleidete Eingang befindet sich zwischen dieser und Frontbogen I. Die geraden Frontbogen waren mit einem Flügel versehen und Frontbogen III mit einer weiteren doppelten Kaponniere. Wie im Fort von Souville sind die Kasernen (2 x 4 Joche auf einer Ebene) und eine Reihe von Magazinen in der Mulde zweier Höfe in Lichtschächten parallel zur Achse des Kapitells angeordnet. Ursprünglich umrahmte eine Straße des Walls dieses zentrale Massiv. Sie bestand aus sechs doppelten Plattformen, die durch unregelmäßig angeordnete Schutztraversen getrennt waren. Drei waren eingegraben, wobei die im Kapitell wegen der Nähe des Pulvermagazins einen sehr breiten Graben hatte. Ein Feuerplan vom März 1885 (auf dem das Fort als „Fort Caurra“ bezeichnet wird) sieht für jede Plattform zwei 120-l-Kanonen vor, außer hinter Front I-II, wo zwei 95-mm-Kanonen angegeben sind. Von 1892 bis 1894 wurde zwischen der Kaponniere der Schlucht und Frontbogen I eine Kriegskaserne mit vier großen Baracken und einigen anderen Räumen errichtet. Diese Baracke war über eine Wendeltreppe, die zum Frontbogen I führte, über die Kaponniere der Schlucht und über eine Betontreppe, die das Ende der bereits vorhandenen Steilwandgalerie in Richtung Frontbogen V verband, mit der Oberfläche verbunden. Diese letzte Treppe öffnete sich hinter dem Brotofen. Das Fort wurde von 1904 bis 1907 und 1913-1914 weiter umgebaut. Der Erste Weltkrieg überraschte es auch während des Baus. Die Wallstraße sollte völlig neu organisiert werden. Drei Maschinengewehrtürme besetzen heute die Frontvorsprünge I, II und IV. Jede Flanke hat ihre Bourges-Kasematte und in der Hauptstadt wurde ein Block für einen Turm vom Typ 75 Mle 05 gegossen. Der Turm traf am Bahnhof Verdun ein, konnte aber wegen des Ausbruchs der Feindseligkeiten nicht aufgestellt werden. Ende 1911 bei den Ateliers et Chantiers de la Loire bestellt, wurde er in der Zwischenkriegszeit in einen Turm für zwei gemischte Waffen umgebaut und in der kleinen Maginot-Struktur in Bersillies (Maubeuge) installiert. Nur die Schutztraversen in der Mitte der Fronten blieben teilweise erhalten. Die Flossen und die Kopfkaponniere wurden durch Kontereskarpenkästen ersetzt. Interessanterweise wird nur ein gepanzerter Beobachtungsposten aufgestellt, nämlich der des Turms … 75. Alle Betonblöcke sind an ihrer Rückseite als Infanteriebrüstung angeordnet. Von jedem Maschinengewehrturmblock aus konnte über Stufen ein in den Wall integrierter Beobachtungsposten erreicht werden. Diese Zugänge haben noch ihre Türen (03/2005). Die Türme selbst wurden, abgesehen vom Gegengewicht desjenigen von Frontbogen IV, vollständig verstärkt. Der Block von Frontbogen I weist einen merkwürdigen runden Schornstein aus Ziegelmauerwerk auf, der bündig mit dem Beton abschließt. In diesem Schornstein ist ein rundes Metallrohr durch Metallklammern vom Mauerwerk ferngehalten. Die Belüftung oder Heizung des Blocks muss beeinträchtigt sein, aber wir sind nicht sicher. Wir haben dieselbe Besonderheit nur einmal auf dem Platz von Toul bemerkt. Die Kasematte von Bourges an Front I-II besitzt keine Treppe mehr, die in den Keller führt. Dieser Keller war durch eine geradlinige Galerie mit den Kasernen verbunden. Die andere Kasematte in Bourges verfügt hingegen über ein spezielles Observatorium, dessen Metallelemente erhalten geblieben sind. Der über eine Treppe erreichbare Boden besteht aus dem Dach eines zweitürigen Schranks mit einem Geländer. Der Kontrast zwischen einer praktisch bis auf das kleinste Gerüst zerstörten Kaserne und den relativ vielen Metallresten in den Betonblöcken ist ziemlich einzigartig. So sind lange Abschnitte von Lüftungsschächten erhalten geblieben, mindestens vier Ventilatoren (drei Typen), Gitter, Türen, Schuttrahmen, gepanzerte Rollläden, ein Pumpenarm, Goux-Kioske usw. Der einfache Rumpf des Frontbogens IV und die Kriegskaserne haben in diesem Bereich besonders einige Vorzüge bewahrt. Die Kaponniere der Schlucht ist immens. Die Außenausstattung ihrer auf Frontbogen I gerichteten Scheinwerfernische ist ein seltener Fund und perfekt mit speziell behauenen Steinen eingerahmt. Der Brotbackofen ist vollständig zerstört, aber in der Küche sind noch die beiden Topfhalterungen vorhanden. Auf Höhe der Zisternen in der Nähe der Front I-II (leicht zugänglich) weist die Decke des Korridors die Spur eines Einschlags auf, der repariert wurde. Hinter dem Block von Turm 75 finden wir auf dem Boden die abgetrennte Kappe des Panzerobservatoriums. Links von der Kaserne fällt eine Rotunde auf, deren Wände mit einer Zementschicht bedeckt sind. Das Fort wurde während des Ersten Weltkriegs umgebaut, um Fuß-gegen-Fuß-Widerstand leisten zu können. Viele Schikanen sind mit Zinnen und Granatenrutschen durchbohrt. Wir haben darauf verzichtet, das durch Werk 17 entstandene Galerienetz (insgesamt 1160 m) zu erkunden. Es ist unbedingt zu bedenken, dass einige von ihnen direkt unter dem Fundament der Korridore gegraben wurden, in denen man geht, ohne zu merken, dass man auf nur 5 cm Zement läuft. Daher ist ein Besuch dieses Forts gefährlich. Auf dem Glacis befindet sich eine Pamart-Glocke mit zwei Zinnen. Während der Schlacht um Verdun wurde das Fort schätzungsweise von 17.500 Granaten (hauptsächlich 105 und 150 mm) angegriffen, von denen es 6.000 trafen. Unweit des Frontbogens V liegen zwei Nebenbatterien (7-1 und 7-3 gemäß der Nummerierung von 1912) nebeneinander. Ihr einziges Mauerwerk sind zwei Munitionsnischen. Weiter, in Richtung Fort Marre, schützt das Unterholz den Kampfbunker BBM-1 (für eine Kompanie), und unweit davon, unterhalb der Zufahrtsstraße, befindet sich ein Zwischendepot mit erhaltenem Wachhaus. Bis vor kurzem wurde das verlassene Fort gelegentlich von der Armee für Übungen genutzt. Im Juni oder Juli 2008 wurde sein Eingang zugemauert.

Versterkt kamp van Verdun, ten noordwesten van de stad, 1881-1887. 310 m/alt. Aanvankelijk heette het fort Caurra, maar het decreet van Boulanger leidde tot de naam fort Molitor. Het is een fort in de vorm van een onregelmatige vijfhoek, met een teruglopende gleuf, maar zonder ringmuur. De holte van de kloof wordt ingenomen door een dubbele caponnière en de ingang, eenvoudig bekleed met twee pilasters, bevindt zich tussen deze caponnière en saillant I. De even saillanten waren voorzien van een vleugel en saillant III van nog een dubbele caponnière. Net als bij het fort Souville zijn de kazernes (2 x 4 traveeën op één niveau) en een aantal magazijnen gerangschikt in de holte van twee binnenplaatsen in lichtkokers, parallel aan de as van het kapiteel. Oorspronkelijk omlijstte een straat van de wal dit centrale massief. Deze bestond uit zes dubbele platforms, gescheiden door onregelmatig geplaatste traversen. Drie waren geworteld, waarvan die in het kapiteel een zeer brede wortel had vanwege de nabijheid van het kruitmagazijn. Een brandplan uit maart 1885 (waar het fort "Caurra fort" wordt genoemd) vermeldt voor elk platform twee kanonnen van 120 L, behalve achter front I-II, waar twee 95 mm kanonnen staan. Tussen 1892 en 1894 werd tussen de kloofcaponnière en saillant I een oorlogskazerne gebouwd, bestaande uit vier grote barakken en enkele andere ruimtes. Deze barakken waren met de bovengrond verbonden via een wenteltrap die naar saillant I leidde, via de kloofcaponnière en via een betonnen trap die eveneens aansloot op het einde van de reeds bestaande galerij van de helling richting saillant V. Deze laatste trap opende achter de broodoven. Het fort onderging verdere verbouwingen van 1904 tot 1907 en in 1913-1914. De Eerste Wereldoorlog verraste het fort ook tijdens de bouw. De walstraat zou volledig worden heringericht. Drie machinegeweertorens bezetten nu de saillanten I, II en IV. Elke flank heeft zijn Bourges-kazemat en in de kapiteel werd een blok voor een 75 Mle 05-toren gegoten. De toren arriveerde in Verdun, maar kon niet worden geplaatst vanwege het uitbreken van de vijandelijkheden. Eind 1911 werd hij besteld bij de Ateliers et Chantiers de la Loire en in het interbellum omgebouwd tot een toren voor twee gemengde wapens. Deze toren werd geïnstalleerd in het kleine Maginotgebouw in Bersillies (Maubeuge). Alleen de traverses in het midden van de fronten bleven gedeeltelijk bewaard. De vinnen en de caponnière werden vervangen door contrescarp-boxen. Interessant is dat er slechts één gepantserde observatiepost zal worden geplaatst, die van de toren… 75. Alle betonblokken zijn aan de achterzijde gerangschikt als een infanterieparapet. Vanuit elk machinegeweertorenblok was via treden een in de wal opgenomen observatiepost te bereiken. Deze toegangen hebben nog steeds hun deuren (03/2005). De torens zelf, afgezien van het contragewicht van die van saillant IV, zijn volledig versterkt. Het blok van saillant I bevat een merkwaardige ronde schoorsteen van bakstenen metselwerk die gelijk met het beton opent, een schoorsteen waarin een ronde metalen pijp door metalen beugels van het metselwerk wordt gescheiden. De ventilatie of verwarming van het blok moet zijn aangetast, maar we weten het niet zeker. We hebben dezelfde bijzonderheid slechts één keer opgemerkt op het plein van Toul. De kazemat van Bourges aan front I-II heeft geen trap meer naar de kelder. Deze kelder was via een rechthoekige galerij verbonden met de oorlogskazerne. De andere kazemat in Bourges daarentegen heeft een speciaal observatorium waarvan de metalen elementen behouden zijn gebleven. De vloer, bereikbaar via trappen, bestaat uit het dak van een tweedeurskast met een reling. Uiteindelijk is het contrast tussen een barak waar praktisch alles uit is gehaald, tot aan het kleinste frame, en de relatieve overvloed aan metaalresten in de betonblokken, vrij uniek. Zo zijn er lange stukken ventilatiekanaal bewaard gebleven, minstens vier ventilatoren (in drie typen), roosters, deuren, puinframes, gepantserde luiken, een pomparm, Goux-kiosken, enz. De eenvoudige romp van saillant IV en de oorlogskazerne hebben op dit gebied enkele waardevolle elementen behouden. De kloofcaponnière is immens. Een zeldzame vondst: de buitenuitrusting van de zoeklichtnis, gericht op saillant I, is perfect omlijst met speciaal gehouwen stenen. De broodoven is volledig verwoest, maar de keuken toont nog steeds de twee potbeugels. Ter hoogte van de reservoirs nabij front I-II (gemakkelijk toegankelijk) vertoont het plafond van de gang sporen van een impact die zijn hersteld. Achter torenblok 75 vinden we op de grond de kap van het gepantserde observatorium, onthoofd. Links van de kazerne zien we een rotonde met muren bedekt met een cementlaag. Het fort werd tijdens de Eerste Wereldoorlog verbouwd om weerstand te kunnen bieden van voet tot voet. Veel chicanes zijn doorboord met kantelen en granaatkokers. We hebben het netwerk van galerijen dat voortkwam uit werk 17 (in totaal 1160 m) niet onderzocht. Het is absoluut belangrijk om te onthouden dat sommige ervan net onder de fundering van de gangen zijn gegraven, waardoor men loopt zonder zich ervan bewust te zijn dat men op slechts 5 cm cement loopt. Dit fort is daarom gevaarlijk om te bezoeken. Het glacis bevat een Pamart-klok met twee kantelen. Tijdens de Slag om Verdun werd het fort naar schatting beschoten door 17.500 granaten (voornamelijk 105 en 150 mm), en daarvan bereikten er 6.000 het fort. Niet ver van saillant V liggen twee bijbatterijen (7-1 en 7-3 volgens de nummering uit 1912) naast elkaar. Hun enige metselwerk bestaat uit twee munitienissen. Verderop, richting fort Marre, biedt het struikgewas bescherming aan de BBM-1 gevechtsschuilplaats (voor 1 compagnie) en niet ver daarvandaan, onder de toegangsweg, bevindt zich een tussendepot dat zijn wachthuis heeft behouden. Tot voor kort werd het verlaten fort af en toe door het leger gebruikt voor oefeningen. In juni of juli 2008 werd de ingang dichtgemetseld.

Verdun fortified camp, northwest of the city, 1881-1887. 310 m/alt. Initially called the Caurra fort, the Boulanger decree led to its being named fort Molitor. It is a fort in the shape of an irregular pentagon, with a retracting groove, but without a curtain wall. The hollow of the gorge is occupied by a double caponier and the entrance, simply clad with two pilasters, is located between it and salient I. The even salients were provided with a wing and salient III with another double caponier. As at the fort of Souville, the barracks (2 x 4 bays on a single level) and a number of magazines are arranged in the hollow of two courtyards in light wells, parallel to the axis of the capital. Originally, a street of the rampart framed this central massif. It comprised six double platforms separated by irregularly arranged shelter-traverses. Three were rooted, the one in the capital having a very wide root due to the proximity of the powder magazine. A fire plan dated March 1885 (where the fort is designated "Caurra fort"), gives for each platform two 120 L cannons except behind front I-II where two 95 mm cannons are indicated. From 1892 to 1894, between the gorge caponier and salient I, a war barracks was built comprising four large barracks and some other rooms. This barracks was connected to the surface via a spiral staircase leading to salient I, via the gorge caponier and via a concrete staircase also which joined the end of the pre-existing escarpment gallery towards salient V. This last staircase opened behind the bread oven. The fort underwent further alterations from 1904 to 1907 and in 1913-1914. The First World War also surprised it while it was still under construction. The rampart street was to be completely reorganized. Three machine gun turrets now occupy salients I, II and IV. Each flank has its Bourges casemate and, in the capital, a block for a 75 Mle 05 turret was cast. The turret arrived at Verdun station, but could not be placed due to the outbreak of hostilities. Ordered at the end of 1911 from the Ateliers et Chantiers de la Loire, it was transformed into a turret for two mixed weapons in the interwar period, and installed in the small Maginot structure at Bersillies (Maubeuge). Only the shelter traverses in the center of the fronts were partially preserved. The fins and the head caponier were replaced by counterscarp boxes. Interestingly, only one armored observation post will be placed, that of turret… 75. All the concrete blocks are arranged at their rear as an infantry parapet. From each machine gun turret block, an observation sentry box incorporated into the rampart could be reached by taking steps. These accesses still have their doors (03/2005). The turrets themselves, apart from the counterweight of that of salient IV, have been completely reinforced. The block of that of salient I includes a curious circular chimney of brick masonry opening flush with the concrete, chimney in which a round metal pipe is kept away from the masonry by metal brackets. The ventilation or heating of the block must be affected, but we are not certain. We have only noticed the same singularity on one occasion in the Toul square. The Bourges casemate of front I-II no longer has its staircase leading to the basement. This basement was connected to the war barracks by a rectilinear gallery. The other casemate in Bourges, on the other hand, has a special observatory which has retained its metal elements. Its floor, accessible by steps, consists of the roof of a two-door cupboard topped with a guardrail. Ultimately, the contrast is quite singular between a barracks stripped of everything, practically down to its smallest frame, and the relative abundance of metal remains in the concrete blocks. Thus, long sections of ventilation ducts have come down to us, at least four fans (in three types), grilles, doors, rubble frames, armored shutters, a pump arm, Goux kiosks, etc. The simple trunk of salient IV and the war barracks have particularly retained some assets in this area. The gorge caponier is immense. A rare find, the exterior equipment of its searchlight niche focused on salient I is perfectly framed with specially cut stones. The bread oven is completely destroyed, but the kitchen still displays its two pot brackets. At the level of the cisterns near front I-II (easily accessible), the ceiling of the corridor shows the trace of an impact that has been repaired. Behind the block of turret 75, we find on the ground the cap of the armored observatory, decapitated. To the left of the barracks, we will note a rotunda with walls covered with a cement coating. The fort was transformed during the First World War to be able to offer foot-to-foot resistance. Many chicanes are pierced with crenellations and chutes for grenades. We refrained from exploring the network of galleries resulting from work 17 (totaling 1160 m). It is absolutely important to remember that some of them were dug just under the foundation of the corridors in which one walks without being aware that one is walking on only 5 cm of cement. As such, this fort is dangerous to visit. The glacis include a Pamart bell with two crenellations. During the Battle of Verdun, it is estimated that the fort was targeted by 17,500 shells (mainly 105 and 150 mm), and that of these, 6,000 reached it. Not far from salient V, two annex batteries (7-1 and 7-3 according to the 1912 numbering) are located next to each other. Their only masonry is pairs of ammunition niches. Further on, towards the Marre fort, the undergrowth shelters the BBM-1 combat shelter (for 1 company) and, not far from the latter, below the access road, is an intermediate depot which has retained its guardhouse. Until recently, the fort, abandoned, was occasionally used by the army for exercises. In June or July 2008, its entrance was walled up.

Opevněný tábor Verdun, severozápadně od města, 1881-1887. 310 m/n. m. Původně nazývaná pevnost Caurra, Boulangerův dekret vedl k jejímu přejmenování na pevnost Molitor. Jedná se o pevnost ve tvaru nepravidelného pětiúhelníku se zatahovací drážkou, ale bez obvodové zdi. Prohlubeň rokle je obsazena dvojitou kaponiérou a vchod, jednoduše obložený dvěma pilastry, se nachází mezi ní a výběžkem I. Sudé výběžky byly opatřeny křídlem a výběžek III další dvojitou kaponiérou. Stejně jako u pevnosti Souville jsou kasárna (2 x 4 pole na jedné úrovni) a řada skladů uspořádány v prohlubni dvou nádvoří ve světníkových jámách, rovnoběžně s osou hlavice. Původně tento centrální masiv rámovala ulice valu. Skládala se ze šesti dvojitých plošin oddělených nepravidelně uspořádanými přístřeškovými traverzami. Tři byly zakořeněné, jedna v hlavici měla velmi široký kořen kvůli blízkosti střelnice. Požární plán z března 1885 (kde je pevnost označena jako „pevnost Caurra“) uvádí pro každou plošinu dva kanóny ráže 120 L, s výjimkou prostoru za přední částí I-II, kde jsou uvedeny dva kanóny ráže 95 mm. V letech 1892 až 1894 byla mezi kaponiérem rokle a výběžkem I postavena válečná kasárna, která se skládala ze čtyř velkých kasáren a několika dalších místností. Tato kasárna byla s povrchem spojena točitým schodištěm vedoucím k výběžku I, přes kaponiér rokle a také betonovým schodištěm, které se napojovalo na konec již existující srázové galerie směrem k výběžku V. Toto poslední schodiště se otevíralo za pecí na chleba. Pevnost prošla dalšími úpravami v letech 1904 až 1907 a v letech 1913-1914. První světová válka ji zaskočila i během její výstavby. Ulice valu měla být kompletně reorganizována. V výběžcích I, II a IV nyní stojí tři kulometné věže. Každé křídlo má svou kasematu v Bourges a v hlavním městě byl odlit blok pro věž kanónu 75 Mle 05. Věž dorazila na stanici Verdun, ale kvůli vypuknutí nepřátelských akcí nemohla být umístěna. Objednána byla koncem roku 1911 u Ateliers et Chantiers de la Loire a v meziválečném období byla přeměněna na věž pro dvě smíšené zbraně a instalována v malé Maginotově stavbě v Bersillies (Maubeuge). Částečně byly zachovány pouze příčníky krytu uprostřed čel. Plochy a hlavový kaponiér byly nahrazeny protiproudými boxy. Zajímavé je, že bude umístěno pouze jedno obrněné pozorovací stanoviště, a to věže… 75. Všechny betonové bloky jsou v zadní části uspořádány jako pěchotní parapet. Z každého bloku kulometné věže se po schodech dostala pozorovací strážní budka zabudovaná do valu. Tyto přístupy si stále zachovaly své dveře (03/2005). Samotné věže, s výjimkou protizávaží u výběžku IV, byly kompletně vyztuženy. Blok výběžku I zahrnuje zvláštní kruhový komín z cihlového zdiva, který se otevírá v jedné rovině s betonem, komín, ve kterém je kulatá kovová trubka držena od zdiva kovovými konzolami. Větrání nebo vytápění bloku musí být ovlivněno, ale nejsme si jisti. Stejné singularity jsme si všimli pouze jednou na náměstí v Toulu. Kasemat v Bourges na frontě I-II již nemá schodiště vedoucí do suterénu. Tento suterén byl s kasárnami propojen přímočarou galerií. Druhý kasemat v Bourges má naopak speciální pozorovatelnu, která si zachovala své kovové prvky. Její podlaha, přístupná po schodech, se skládá ze střechy dvoudveřové skříně zakončené zábradlím. Kontrast mezi kasárnami zbavenými prakticky všeho, prakticky až na nejmenší rám, a relativním množstvím kovových zbytků v betonových blocích je v konečném důsledku zcela zvláštní. Dochovaly se k nám tedy dlouhé úseky ventilačních potrubí, nejméně čtyři ventilátory (ve třech typech), mříže, dveře, sutinové rámy, pancéřové okenice, rameno čerpadla, kiosky Goux atd. Zejména jednoduchý trup výběžku IV a válečných kasáren si v této oblasti zachovaly některé cenné předměty. Kaponiér rokle je obrovský. Vzácný nález, vnější vybavení výklenku pro světlomet zaměřeného na výběžek I, je dokonale orámováno speciálně opracovanými kameny. Pec na chleba je zcela zničena, ale kuchyně stále odhaluje dva držáky hrnců. Na úrovni cisteren poblíž přední části I-II (snadno přístupné) vykazuje strop chodby stopy po nárazu, které byly opraveny. Za blokem věže 75 nacházíme na zemi víko obrněné pozorovatelny, sťaté na hlavě. Nalevo od kasáren si všimneme rotundy se stěnami pokrytými cementovým nátěrem. Pevnost byla během první světové války přestavěna, aby dokázala odolat střetům z výšky. Mnoho šikan je proraženo cimbuřím a žlaby pro granáty. Zdrželi jsme se prozkoumání sítě galerií, které vznikly po pracích č. 17 (celkem 1160 m). Je naprosto důležité si uvědomit, že některé z nich byly vykopány těsně pod základem chodeb, ve kterých se člověk prochází, aniž by si uvědomoval, že jde po pouhých 5 cm cementu. Proto je tato pevnost nebezpečná pro návštěvu. V mírném předhradí se nachází zvon Pamart se dvěma cimbuřím. Během bitvy u Verdunu se odhaduje, že na pevnost dopadlo 17 500 granátů (převážně ráže 105 a 150 mm) a že z nich se k ní dostalo 6 000. Nedaleko od výběžku V se nacházejí dvě přístavní baterie (7-1 a 7-3 podle číslování z roku 1912) vedle sebe. Jejich jediným zdivem jsou dvojice muničních výklenků. Dále, směrem k pevnosti Marre, se v podrostu nachází bojový kryt BBM-1 (pro 1 rotu) a nedaleko od něj, pod příjezdovou cestou, se nachází mezilehlý sklad, který si zachoval svou strážnici. Donedávna byla pevnost opuštěná a občas využívána armádou k cvičením. V červnu nebo červenci 2008 byl její vchod zazděn.