Camp retranché de Verdun, nord-est de la ville, 1887-1888. 295 m alt. Petit ouvrage d'infanterie situé 1 050 m à l'OSO du fort de Bois Bourrus. Plus simple que les autres ouvrages de la place, il est cerné d'un large mais peu profond fossé non revêtu. L'entrée de l'ouvrage est matérialisée par une tranchée bordée de deux murs en maçonnerie de moellons, mais sans dispositif défensif aucun. L'habituelle caserne groupant trois locaux est ici remplacée par trois locaux en béton simple distincts les uns des autres et non alignés. Hormis ces trois chambrées de peu de dimensions, tout au plus 6 x 4 m, l'ouvrage ne comprend que des levées de terre. Ainsi, les habituels abris latéraux avec oculus et superbe cul de four sont-ils ici absents. Par ailleurs, il n'y a pas de latrines. Les trois abris pour le personnel ont leur culée en cul de four également, mais en béton simple. Tous présentent une façade avec une porte centrée encadrée de deux fenêtres. Quelques croquis naïfs gravés dans l'enduit de chaux de ces abris nous sont parvenus. Au sein de la bibliographie, nous avons trouvé mention d'une garnison d'un officier et 80 hommes, ce qui nous semble à la fois supérieur aux capacités de logement et valable pour ce que nécessitait la défense. Chaque abri porte les stigmates des bombardements allemands lors des attaques de la place par la rive gauche. En effet, l'ouvrage des Bruyères devait constituer un centre de rassemblement avant que les Poilus n'empruntent le boyau, toujours parfaitement discernable aujourd'hui, naissant entre les deux abris de gauche et de descendre vers Esnes ou Chattancourt, au pied des tristement célèbres cotes 304 et du Mort-Homme. Les vues que devaient offrir la position devaient être telles que nous avons été étonnés de n'y pas trouver d'observatoire. L'ouvrage des Bruyères est ouvert à tous les vents (01/2011). Quelques mètres en arrière, un bloc bétonné et couvert de terre est encore visible dans le sous-bois et, lorsque l'on se dirige vers le Bois-Bourrus, avant d'atteindre l'abri de combat CBB-2, au sein des multiples positions de batteries dont les circonstances de la guerre avaient nécessité l'implantation, deux batteries alignant quatre emplacements de tir séparés par trois traverses pleines semblent avoir été prévues dès le temps de paix. Toutes deux se trouvent à gauche du chemin et la première rencontrée, possède encore quelques éléments en béton, préfabriqués, en guise de parapet.

Befestigtes Lager Verdun, nordöstlich der Stadt, 1887–1888. 295 m ü. M. Kleines Infanteriefort, 1.050 m westsüdwestlich des Forts Bois Bourrus gelegen. Es ist einfacher als die anderen Forts in der Gegend und von einem breiten, aber flachen, nicht ausgekleideten Graben umgeben. Der Eingang zum Fort ist durch einen Graben gekennzeichnet, der von zwei Bruchsteinmauern begrenzt wird, jedoch ohne jegliche Verteidigungsvorrichtung. Die üblichen Baracken mit drei Räumen sind hier durch drei einfache, voneinander getrennte und nicht ausgerichtete Betonräume ersetzt. Abgesehen von diesen drei kleinen Baracken von höchstens 6 x 4 m besteht das Fort nur aus Erdwerken. Daher fehlen hier die üblichen Seitenunterstände mit Oculus und hervorragender Sackgasse. Darüber hinaus gibt es keine Latrinen. Die drei Personalunterstände haben ebenfalls ihren Widerlager in der Sackgasse, allerdings aus einfachem Beton. Alle haben eine Fassade mit einer mittigen Tür, die von zwei Fenstern eingerahmt wird. Einige naive Skizzen, die in den Kalkputz dieser Unterstände eingraviert sind, sind uns überliefert. In der Bibliographie fanden wir die Erwähnung einer Garnison von einem Offizier und 80 Mann, was uns sowohl den Unterbringungskapazitäten als auch den Verteidigungsanforderungen angemessen erscheint. Jeder Unterstand trägt die Spuren der deutschen Bombardierungen während der Angriffe auf den Platz vom linken Ufer aus. Tatsächlich sollte die Festung Bruyères ein Sammelpunkt sein, bevor die Poilus den noch heute deutlich sichtbaren Graben einnahmen, der zwischen den beiden Unterständen auf der linken Seite begann und in Richtung Esnes oder Chattancourt am Fuße der berüchtigten Hügel 304 und Mort-Homme abfiel. Die Aussicht, die diese Position geboten haben muss, muss so groß gewesen sein, dass wir überrascht waren, dort kein Observatorium zu finden. Die Festung Bruyères ist allen Winden ausgesetzt (01/2011). Ein paar Meter weiter hinten ist im Unterholz noch ein mit Erde bedeckter Betonblock zu sehen. Weiter in Richtung Bois-Bourrus, bevor man den Kampfunterstand CBB-2 erreicht, scheinen innerhalb der zahlreichen Batteriestellungen, deren Installation aufgrund der Kriegsumstände erforderlich war, zwei Batterien mit vier durch drei massive Querstreben voneinander getrennten Feuerstellungen bereits in Friedenszeiten geplant gewesen zu sein. Beide liegen links vom Weg und die erste, auf die man trifft, weist noch einige vorgefertigte Betonelemente als Brustwehr auf.

Versterkt kamp van Verdun, ten noordoosten van de stad, 1887-1888. 295 m hoogte. Klein infanteriefort gelegen op 1050 m WZW van het fort van Bois Bourrus. Eenvoudiger dan de andere forten in de omgeving, is het omgeven door een brede maar ondiepe, onafgewerkte gracht. De ingang van het fort wordt gemarkeerd door een loopgraaf, begrensd door twee muren van puinmetselwerk, maar zonder enige verdedigingsconstructie. De gebruikelijke barakken met drie kamers zijn hier vervangen door drie eenvoudige betonnen kamers, los van elkaar en niet in lijn. Afgezien van deze drie kleine barakken, maximaal 6 x 4 m, bestaat het fort uitsluitend uit aarden wallen. De gebruikelijke zijschuilplaatsen met oculus en een prachtige doodlopende weg ontbreken hier. Bovendien zijn er geen latrines. De drie schuilplaatsen voor het personeel hebben ook hun steunpunt in een doodlopende straat, maar dan van eenvoudig beton. Ze hebben allemaal een gevel met een centrale deur, omlijst door twee ramen. Enkele naïeve schetsen, gegraveerd in het kalkpleister van deze schuilplaatsen, zijn tot ons gekomen. In de bibliografie vonden we melding van een garnizoen van één officier en 80 manschappen, wat ons zowel superieur lijkt aan de huisvestingscapaciteit als geldig voor wat de verdediging vereiste. Elke schuilplaats draagt de littekens van de Duitse bombardementen tijdens de aanvallen op het plein vanaf de linkeroever. De vesting van Bruyères zou inderdaad een verzamelpunt zijn geweest voordat de Poilus de loopgraaf innamen, die vandaag de dag nog steeds perfect zichtbaar is. De loopgraaf begon tussen de twee schuilplaatsen aan de linkerkant en daalde af richting Esnes of Chattancourt, aan de voet van de beruchte heuvels 304 en Mort-Homme. Het uitzicht dat de positie moet hebben geboden, moet van dien aard zijn geweest dat we verbaasd waren dat we er geen observatorium aantroffen. De vesting van Bruyères is open voor alle winden (01/2011). Een paar meter terug is in het struikgewas nog steeds een met aarde bedekt betonblok zichtbaar. Richting Bois-Bourrus, vóór de gevechtsschuilplaats CBB-2, lijken twee batterijen, die vier vuurposities op één lijn plaatsen en van elkaar gescheiden zijn door drie massieve dwarsbalken, al sinds vredestijd gepland. Beide bevinden zich links van het pad en de eerste die we tegenkomen, heeft nog steeds enkele geprefabriceerde betonnen elementen als borstwering.

Verdun fortified camp, northeast of the city, 1887-1888. 295 m alt. Small infantry fort located 1,050 m WSW of the fort of Bois Bourrus. Simpler than the other forts in the area, it is surrounded by a wide but shallow unlined ditch. The entrance to the fort is marked by a trench bordered by two rubble masonry walls, but without any defensive device. The usual barracks grouping three rooms is here replaced by three simple concrete rooms separate from each other and not aligned. Apart from these three small barracks, at most 6 x 4 m, the fort consists only of earthworks. Thus, the usual side shelters with oculus and superb cul-de-four are absent here. Furthermore, there are no latrines. The three shelters for personnel also have their abutment in cul-de-four, but in simple concrete. All have a facade with a centered door framed by two windows. Some naive sketches engraved in the lime plaster of these shelters have come down to us. Within the bibliography, we found mention of a garrison of one officer and 80 men, which seems to us both superior to the housing capacities and valid for what the defense required. Each shelter bears the scars of the German bombardments during the attacks on the square from the left bank. Indeed, the Bruyères fortification was to be a gathering center before the Poilus took the trench, still perfectly visible today, starting between the two shelters on the left and descending towards Esnes or Chattancourt, at the foot of the infamous hills 304 and Mort-Homme. The views that the position must have offered must have been such that we were surprised not to find an observatory there. The Bruyères fortification is open to all winds (01/2011). A few meters back, a concrete block covered with earth is still visible in the undergrowth and, as one heads towards Bois-Bourrus, before reaching the combat shelter CBB-2, within the multiple battery positions whose installation was required by the circumstances of the war, two batteries aligning four firing positions separated by three solid crosspieces seem to have been planned since peacetime. Both are located to the left of the path and the first one encountered still has some prefabricated concrete elements as a parapet.

Opevněný tábor Verdun, severovýchodně od města, 1887-1888. 295 m n. m. Malá pěchotní pevnost nacházející se 1 050 m západojihozápadně od pevnosti Bois Bourrus. Je jednodušší než ostatní pevnosti v oblasti a je obklopena širokým, ale mělkým neohrazeným příkopem. Vchod do pevnosti je označen příkopem ohraničeným dvěma zdmi z štěrkového zdiva, ale bez jakéhokoli obranného zařízení. Obvyklá kasárna seskupující tři místnosti jsou zde nahrazena třemi jednoduchými betonovými místnostmi, které jsou od sebe oddělené a nejsou v jedné linii. Kromě těchto tří malých kasáren, maximálně 6 x 4 m, se pevnost skládá pouze z zemních valů. Chybí zde tedy obvyklé boční přístřešky s oculus a nádhernou slepou ulicí. Dále zde nejsou žádné latríny. Tři přístřešky pro personál mají také opěry ve slepé uličce, ale z jednoduchého betonu. Všechny mají fasádu s centrálně umístěnými dveřmi orámovanými dvěma okny. Dochovaly se k nám naivní skici vyryté do vápenné omítky těchto krytů. V bibliografii jsme našli zmínku o posádce jednoho důstojníka a 80 mužů, což se nám zdá být nadstandardní vzhledem k ubytovací kapacitě a zároveň platné pro to, co obrana vyžadovala. Každý kryt nese jizvy po německém bombardování během útoků na náměstí z levého břehu. Opevnění Bruyères mělo sloužit jako shromažďovací centrum předtím, než Poilusové dobyli zákop, který je dodnes dokonale viditelný, začínající mezi dvěma kryty nalevo a klesající směrem k Esnes nebo Chattancourt, na úpatí nechvalně známých kopců 304 a Mort-Homme. Výhledy, které toto místo muselo nabízet, musely být takové, že nás překvapilo, že jsme tam nenašli žádnou observatoř. Opevnění Bruyères je otevřené všem větrům (01/2011). O několik metrů dál je v podrostu stále vidět betonový blok pokrytý hlínou a když se člověk vydá směrem k Bois-Bourrus, než dojde k bojovému krytu CBB-2, v rámci několika bateriových pozic, jejichž instalaci vyžadovaly válečné okolnosti, se zdá, že dvě baterie seřazené po čtyřech palebných pozicích oddělených třemi pevnými příčníky byly plánovány již od doby míru. Obě se nacházejí nalevo od cesty a první z nich má stále několik prefabrikovaných betonových prvků jako zábradlí.