Camp retranché de Verdun, nord-est de la ville, 1876-1879. 369 m/alt. 761 hommes et 39 pièces. Dénommé fort Mouton. Il n’y a pas de village ou hameau du nom de Tavannes. Ce fort, initialement désigné "fort Brûlé" ou encore "fort du Bois Brûlé", sera ainsi appelé en mémoire du maréchal de Tavannes qui fut le premier gouverneur de Verdun en 1592, d’ailleurs, certains éléments proches, fontaine, chapelle ou encore tunnel prendront le même nom. Probablement allons-nous en surprendre, mais ce fort est un des plus intéressants de la place et, avant les combats, devait être une réelle merveille architecturale. Tavannes fut le premier chantier de la ceinture de forts détachés de Verdun ; les premiers coups de pioche remontent à décembre 1874. Il est intéressant de l’analyser car si le tracé polygonal est bel et bien adopté, l’organisation interne apparaît non pas anarchique, n’exagérons rien, mais tout de même hésitante, avec une symétrie manifestement recherchée de part et d’autre de la capitale, mais avec un résultat mitigé. Tavannes est un fort assez vaste, affectant la forme d’un large pentagone à forge rentrante. La disposition de la défense rapprochée est celle de la plupart des ouvrages de cette forme qui seront érigés ultérieurement, avec un aileron aux saillants extérieurs (II et IV) et une caponnière double au saillant de tête (III). Chaque saillant, sauf le III, comprenait une bonnette d’infanterie et un chemin couvert avec parapet maçonné épousait les contours du front de tête à une trentaine de mètres en avant du fort. L’entrée se situe au centre d’une courtine assez large car le pont dormant s’appuie sur quatre piles avant d’être prolongé par le tablier d’un pont-levis à bascule en dessous, du modèle Tripier. En fait, l’usage du mode imparfait s’impose tant les lieux sont bouleversés. La bataille, certes, le temps et les intempéries aussi, bien entendu, mais encore, et c’est moins connu, le cinéaste Léon Poirier qui, en 1927, pour les besoins de son film devenu culte "Verdun – Vision d’Histoire", utilisa force explosifs pour littéralement achever, notamment, ce qui restait de l’escarpe au niveau de l’entrée. Poirier utilisa cette entrée, demeurée vaillante, pour représenter les premiers bombardements du fort de Vaux. En se référant à une photo aérienne datée du 30 octobre 1918 ainsi qu’à une inspection des lieux actuelle (07/2008), on peut même attribuer les dommages pour trois cinquièmes aux –excusez du peu – quelques 30 à 40.000 obus, dont quelques dizaines de 380 et 420, reçus par le fort et ses environs entre février et octobre 1916 ; pour un autre cinquième aux outrages du temps et pour le dernier cinquième aux mutilations pour les besoins du film. En ce 30 octobre 1918, hormis des dessus parsemés de petits cratères et un impact plus important en plein sur la capitale à une dizaine de mètres en arrière du porche d’entrée, la courtine semble intacte. Certes, le pont dormant a été remplacé par une butte de terre ; certes un second accès a été ménagé à droite de la courtine, certes ici et là l’escarpe montre quelques effondrements consécutifs à des coups directs de gros calibre, certes les emplacements d’artillerie à ciel ouvert sont bouleversés mais les fossés sont encore vaillants, les caponnières nullement défoncées (celle du saillant II est hors cadre) et nous n’avons pas de spectacle apocalyptique comparable à celui du fort de Souville. La gorge n’avait d’autres locaux qu’un corps de garde et un petit poste de télégraphie ; aucun coffre ne défendait la courtine. Cette défense était dévolue à des pièces disposées à ciel ouvert, tirant à barbette vers les saillants I et V. Le porche d’entrée, assez long, débouchait non pas sur une large cour avec casernement, mais face à un autre tunnel jouxté de deux ateliers auxquels étaient adossés un magasin à cartouches et les écuries (6 chevaux). Avec cet agencement, le fort comportait donc un énorme merlon central séparant deux esplanades vierges limitées du côté des fronts latéraux (I-II et IV-V) par d’autres merlons creux comprenant, chacun, deux casemates à tir indirect (bien que la fiche technique du Génie n’indique aucune pièce à tir indirect dans l’armement prévu à la construction, hormis deux mortiers). La capitale divisait le casernement en deux parties inégales. Une première ligne de six travées sur un seul niveau s’adossait au front II-III. Installé parallèlement au front III-IV, un second casernement, mettant face à face deux fois six travées sur un seul niveau, encadrait une cour en puits de lumière. Ces casernements longeaient de très près le front de tête et le cavalier d’artillerie les surmontant était devancé par une plongée très pentue donnant directement sur le sommet de l’escarpe, à priori attachée. Rares sont les forts dont le cavalier n’est pas devancé, en contrebas, par une crête d’infanterie ou bien ne fut-ce qu’un mur crénelé d’escarpe demi-détachée. Le couloir de circulation à l’arrière des chambrées adossées au front de tête se prolongeait sur la droite (au sud) sous le parados des traverses-abris du front IV-V. Ce n’était pas le cas du prolongement opposé qui, lui, donnait sur la rue du rempart. En effet, le couloir sous le parados des traverses-abris de ce front débouchait sur le flanc du magasin à poudre (40.000 kg). La qualité des maçonneries de Tavannes est assez inattendue dans le chaos présenté aujourd’hui. Le constat vaut aussi pour les quelques rares traverses-abris (trois par front à l’origine) dont le magasin est ogival avec voûte à ressauts. D’autres voûtes à ressauts existent, plus soignées encore que celles, plus connues, des gaines menant aux caponnières du fort de Belrupt. La galerie passant sous le merlon du front IV-V présente, entre les deux casemates à tir indirect, une hauteur insoupçonnée où l’on peut observer pas moins de trois étages de contreforts et arcs-boutants. Une analyse in situ démontre que le relief de la rue du rempart rendait quasi impossible le service de la casemate à tir indirect la plus proche du saillant V, en sus, selon l’angle imposé par ce relief, la voûte de la casemate aurait probablement fait obstacle. Au rayon des curiosités, des cartes postales montrent un arc de maçonneries reliant les façades du casernement non renforcé en enjambant la cour en puits de lumière. Cet arc est trop mince pour être creux et ne servait pas de passerelle non plus. Quelles étaient ses fonction et raison d’être ? Nous l’ignorons et le temps ne l’a pas épargné puisque seule une de ses amorces demeure visible. En 1889-1890, on bétonna une entrée de guerre avec une rampe descendante creusée dans la contrescarpe et débouchant dans le fond de la courtine, à la gauche de l’entrée de temps de paix. La caserne adossée au front II-III sera, elle aussi, bétonnée après arasement de son cavalier, et résistera d’ailleurs vaillamment aux pires bombardements. Le fort entra en guerre avec un armement considérable amoindri puisqu’en 1912, en plus des pièces de flanquement, on n’y prévoit plus que dix pièces de 90 mm. Le 7 mai 1916, les 12.000 grenades que contenait le magasin à poudre sautent sous l’effet d’un obus de gros calibre. Les deux magasins sont aujourd’hui inaccessibles et sur la vue de 1918 déjà citée, celui à poudre a été recouvert de remblais frais et celui à cartouches présente une grosse doline. L’observatoire cuirassé qui domine la caserne bétonnée, du type 100 cm de diamètre, aurait été posé seulement en 1916. De fait s’il l’avait été en même temps que le bétonnage, ç’eût été un modèle de 80 cm de diamètre (les premiers marchés ont été passés en 1892 et Tavannes ne figure pas dans les livraisons mentionnées avant 1914). Dès la fin 1916, on s’échina à creuser un réseau de galeries profondes qui s’étendra sur 1080 m. Simultanément, ses glacis seront protégés par deux cloches Pamart et un blockhaus ; le tout relié à ce réseau. La cloche Pamart proche du saillant IV présente un enrobement de béton très particulier dans lequel on observe un créneau pour tir de grenades Viven-Bessières et le blockhaus, proche du saillant V, attribué aussi au capitaine Pamart, est quant à lui une réalisation unique. Pendant le conflit, Tavannes assurait la liaison optique entre le fort de Belrupt et l’ouvrage de La Laufée. Aujourd’hui (07/2008), le fort est totalement à l’abandon et des panneaux en interdisent l’accès. Les parties bétonnées de l’entrée ont bien résisté, tout comme la caserne renforcée. Dans cette dernière, plusieurs accès au réseau inférieur s’ouvrent et l’un permet de gagner un réduit anti-gaz où, jusque récemment, des vestiges de caisses filtrantes Leclercq étaient visibles. L’emplacement de telles caisses est aussi à noter dans le casernement ; il se repère grâce à une tablette en béton surmontée d’un large orifice circulaire cerclé de fer pour la circulation d’air. Ici et là, des maçonneries et des locaux sont accessibles. Les caponnières sont encore relativement intactes, mais des puits résultant des travaux 17 en rendent la visite délicate. Le four à pain, pour seulement 125 rations, n’est plus qu’un souvenir et les trois citernes, totalisant 680 m³, sont éventrées. Notons que les flancs de la caponnière de tête sont dotés de grandes visières. Un blockhaus d’observation, construction de guerre, coiffe le parados du front IV-V. Les Allemands parviendront à moins de 1000 m du fort, mais n’y purent jamais prendre pied. La fiche technique du Génie omet le "s" terminal dans le nom du fort.

Befestigtes Lager von Verdun, nordöstlich der Stadt, 1876–1879. 369 m ü. M. 761 Mann und 39 Geschütze. Genannt Fort Mouton. Es gibt kein Dorf oder Weiler namens Tavannes. Dieses Fort, ursprünglich „Fort Brûlé“ oder „Fort du Bois Brûlé“ genannt, wurde in Erinnerung an Marschall de Tavannes, der 1592 der erste Gouverneur von Verdun war, so benannt. Auch bestimmte Elemente in der Nähe, ein Brunnen, eine Kapelle oder sogar ein Tunnel, tragen denselben Namen. Es wird uns überraschen, aber dieses Fort ist eines der interessantesten vor Ort und muss vor den Kämpfen ein wahres architektonisches Wunderwerk gewesen sein. Tavannes war die erste Baustelle des Rings der freistehenden Forts von Verdun; der erste Spatenstich erfolgte im Dezember 1874. Eine Analyse ist interessant, denn selbst wenn der polygonale Grundriss tatsächlich übernommen wurde, erscheint die innere Organisation nicht anarchisch – wir wollen nicht übertreiben –, sondern dennoch zögerlich, mit einer klar angestrebten Symmetrie auf beiden Seiten des Kapitells, jedoch mit gemischtem Ergebnis. Tavannes ist ein ziemlich großes Fort in Form eines großen Fünfecks mit einer einziehbaren Schmiede. Der Grundriss der Nahverteidigung entspricht dem der meisten später zu errichtenden Werke dieser Form mit einer Flosse auf den äußeren Frontvorsprüngen (II und IV) und einer doppelten Kaponniere auf dem vorderen Frontvorsprung (III). Jeder Frontvorsprung, mit Ausnahme von III, umfasste eine Infanteriekaponne, und ein gedeckter Weg mit einer gemauerten Brustwehr folgte den Konturen der vorderen Front etwa dreißig Meter vor dem Fort. Der Eingang befindet sich in der Mitte einer ziemlich breiten Kurtine, da die feste Brücke auf vier Pfeilern ruht, bevor sie durch das Deck einer darunter liegenden Zugbrücke vom Modell Tripier verlängert wird. Tatsächlich ist die Verwendung der unvollkommenen Stimmung angesichts der Zerrüttung des Ortes unerlässlich. Die Schlacht, sicherlich, Zeit und schlechtes Wetter natürlich auch, aber auch, und das ist weniger bekannt, der Filmemacher Léon Poirier, der 1927 für seinen heute Kultfilm „Verdun – Vision der Geschichte“ jede Menge Sprengstoff einsetzte, um insbesondere die Reste der Böschung auf Höhe des Eingangs buchstäblich zu zerstören. Poirier nutzte diesen Eingang, der tapfer blieb, um die ersten Bombardierungen von Fort Vaux darzustellen. Anhand einer Luftaufnahme vom 30. Oktober 1918 und einer aktuellen Inspektion vor Ort (07/2008) können wir sogar drei Fünftel des Schadens den – entschuldigen Sie die Bemerkung – etwa 30.000 bis 40.000 Granaten zuschreiben, darunter einige Dutzend Granaten des Typs 380 und 420, die das Fort und seine Umgebung zwischen Februar und Oktober 1916 abbekamen; ein weiteres Fünftel dem Zahn der Zeit und das letzte Fünftel Verstümmelungen für die Zwecke des Films. An diesem 30. Oktober 1918 scheint die Kurtine, abgesehen von den mit kleinen Kratern übersäten Spitzen und einem stärkeren Einschlag direkt auf dem Kapitell etwa zehn Meter hinter dem Eingangsportal, intakt zu sein. Die feste Brücke wurde allerdings durch einen Erdhügel ersetzt; sicherlich gab es einen zweiten Zugang rechts von der Kurtine, sicherlich weist die Böschung hier und da einige Einstürze infolge direkter Treffer von großkalibrigem Geschütz auf, sicherlich sind die Artilleriestellungen im Freien zerstört, aber die Gräben sind noch tapfer, die Kaponnieren sind keineswegs zerstört (die des Frontbogens II ist außerhalb des Bildes) und wir haben kein apokalyptisches Schauspiel, das mit dem des Forts von Souville vergleichbar wäre. Die Schlucht hatte keine anderen Räumlichkeiten als ein Wachhaus und einen kleinen Telegrafenposten; keine Truhe verteidigte die Kurtine. Diese Verteidigung war im Freien aufgestellten Geschützen überlassen, die Barbetten auf die Frontbogen I und V feuerten. Der ziemlich lange Eingangsportikus öffnete sich nicht zu einem großen Hof mit Kasernen, sondern gegenüber einem weiteren Tunnel, der an zwei Werkstätten angrenzte, an die ein Patronenmagazin und die Ställe (6 Pferde) angeschlossen waren. Mit dieser Anordnung verfügte das Fort über eine enorme zentrale Zinne, die zwei leere Esplanaden trennte, die an den Seitenfronten (I-II und IV-V) durch weitere hohle Zinnen begrenzt waren, die jeweils zwei Kasematten mit indirektem Feuer enthielten (obwohl das technische Datenblatt der Ingenieure außer zwei Mörsern keine Geschütze mit indirektem Feuer in der für den Bau vorgesehenen Bewaffnung erwähnt). Das Kapitell teilte die Kaserne in zwei ungleiche Teile. Eine erste Linie aus sechs Jochen auf einer Ebene grenzte an die Front II-III. Parallel zu den Fronten III-IV wurde eine zweite Kaserne errichtet, die sich zweimal mit sechs Jochen auf einer Ebene gegenüberstand und einen Innenhof in einem Lichtschacht umrahmte. Diese Kasernen verliefen sehr nahe an der Vorderseite des Kopfes, und der Artilleriekavalieranlage, die sie überragte, ging ein sehr steiler Sturz voraus, der direkt auf die Spitze des a priori angeschlossenen Steilhangs blickte. Es gibt selten Forts, deren Kavalieranlage nicht unten ein Infanteriekamm oder auch nur eine zinnenbewehrte Mauer eines halb freistehenden Steilhangs vorausgeht. Der Verkehrskorridor an der Rückseite der Kaserne, die an die Vorderseite des Kopfes grenzte, setzte sich rechts (nach Süden) unter dem Parados der Schutztraversen der Front IV-V fort. Dies war nicht der Fall für die gegenüberliegende Erweiterung, die selbst auf die Wallstraße hinausging. Tatsächlich öffnete sich der Korridor unter dem Parados der Schutztraversen dieser Front zur Seite des Pulvermagazins (40.000 kg). Die Qualität des Mauerwerks von Tavannes ist angesichts des heutigen Chaos völlig unerwartet. Dies gilt auch für die wenigen Schutztraversen (ursprünglich drei pro Front), deren Magazin spitzbogig ist und ein Vorstoßgewölbe aufweist. Es gibt noch weitere Gewölbe mit Vorstößen, die noch sorgfältiger sind als die bekannteren der Schächte, die zu den Kaponnieren des Forts Belrupt führen. Der unter der Zinne der Front IV-V verlaufende Gang weist zwischen den beiden Kasematten mit indirektem Feuer eine unerwartete Höhe auf, in der man nicht weniger als drei Stockwerke mit Strebepfeilern und Strebebögen beobachten kann. Eine Analyse vor Ort zeigt, dass das Relief der Wallstraße die Bedienung der Kasematte mit indirektem Feuer, die dem Bogen V am nächsten liegt, nahezu unmöglich machte. Zudem dürfte das Gewölbe der Kasematte je nach dem durch dieses Relief bedingten Winkel ein Hindernis dargestellt haben. Im Abschnitt „Kuriositäten“ zeigen Postkarten einen gemauerten Bogen, der die Fassaden der unbewehrten Kasernen verbindet, indem er den Hof als Lichtschacht überspannt. Dieser Bogen ist zu dünn, um hohl zu sein, und diente auch nicht als Fußgängerbrücke. Was war seine Funktion und sein Zweck? Wir wissen es nicht, und die Zeit hat ihn nicht verschont, da nur einer seiner Anfänge sichtbar bleibt. In den Jahren 1889–1890 wurde ein Kriegseingang betoniert, mit einer absteigenden Rampe, die in die Kontereskarpe gegraben wurde und in den unteren Teil der Kurtine links vom Friedenseingang mündete. Die Kasernen an der Rückseite der II-III-Front werden nach der Einebnung ihrer Kavaliersreihe ebenfalls betoniert und werden auch den schlimmsten Bombardierungen tapfer standhalten. Das Fort trat mit einer erheblich reduzierten Bewaffnung in den Krieg ein, da 1912 zusätzlich zu den Flankengeschützen nur zehn 90-mm-Geschütze geplant waren. Am 7. Mai 1916 explodierten die 12.000 Granaten im Pulvermagazin unter der Einwirkung einer großkalibrigen Granate. Beide Magazine sind heute unzugänglich, und in der bereits erwähnten Ansicht von 1918 ist das Pulvermagazin mit neuen Wällen bedeckt, und das Patronenmagazin weist ein großes Erdloch auf. Das gepanzerte Observatorium mit 100 cm Durchmesser oberhalb der Betonbaracke wurde erst 1916 installiert. Wäre es gleichzeitig mit den Betonarbeiten installiert worden, hätte es einen Durchmesser von 80 cm gehabt (die ersten Aufträge wurden 1892 vergeben, und Tavannes erscheint in den vor 1914 erwähnten Lieferungen nicht). Ende 1916 begannen die Arbeiten zum Graben eines 1080 m langen Netzes tiefer Stollen. Gleichzeitig wurde die Glacis durch zwei Pamart-Glocken und ein Blockhaus geschützt, die alle mit diesem Netz verbunden waren. Die Glocke von Pamart in der Nähe von Frontbogen IV weist eine ganz besondere Betonverkleidung auf, in der eine Schießscharte für Viven-Bessières-Granaten zu sehen ist. Auch das Blockhaus in der Nähe von Frontbogen V, das ebenfalls Hauptmann Pamart zugeschrieben wird, ist eine einzigartige Leistung. Während des Konflikts stellte Tavannes die optische Verbindung zwischen dem Fort Belrupt und dem Fort La Laufée dar. Heute (07/2008) ist das Fort vollständig verlassen, und Schilder verbieten den Zugang. Die Betonteile des Eingangs haben sich gut gehalten, ebenso wie die verstärkten Kasernen. In letzteren öffnen sich mehrere Zugänge zum unteren Netz, und einer führt zu einem Gasabwehrverschlag, in dem bis vor Kurzem Reste von Leclercq-Filterkästen sichtbar waren. Die Lage solcher Kästen ist auch in den Kasernen bemerkenswert; man erkennt sie an einem Betonsockel mit einer großen runden Öffnung, die zur Luftzirkulation von Eisen umgeben ist. Vereinzelt sind Mauerwerk und Räume zugänglich. Die Kaponnieren sind noch relativ intakt, aber Schächte aus den Arbeiten 17 erschweren ihre Besichtigung. Der Brotbackofen, der nur 125 Rationen fasste, ist nur noch eine Erinnerung, und die drei Tanks mit insgesamt 680 m³ sind aufgerissen. Beachten Sie, dass die Seiten der Hauptkaponniere mit großen Visieren ausgestattet sind. Ein Beobachtungsblockhaus, eine Kriegskonstruktion, deckt die Parados der Front IV-V. Die Deutschen kamen bis auf 1000 m an das Fort heran, konnten jedoch nie Fuß fassen. Im technischen Datenblatt fehlt das abschließende „s“ im Namen des Forts.

Versterkt kamp van Verdun, ten noordoosten van de stad, 1876-1879. 369 m/alt. 761 manschappen en 39 kanonnen. Fort Mouton genoemd. Er is geen dorp of gehucht dat Tavannes heet. Dit fort, aanvankelijk aangeduid als "Fort Brûlé" of "Fort du Bois Brûlé", zal zo genoemd worden ter nagedachtenis aan maarschalk de Tavannes, de eerste gouverneur van Verdun in 1592. Bovendien zullen bepaalde elementen in de buurt, zoals de fontein, de kapel of zelfs de tunnel, dezelfde naam dragen. We zullen waarschijnlijk verbaasd zijn, maar dit fort is een van de interessantste van de omgeving en moet vóór de gevechten een waar architectonisch wonder zijn geweest. Tavannes was de eerste bouwplaats van de ring van losstaande forten van Verdun; de eerste spades werden in december 1874 gebroken. Het is interessant om dit te analyseren, want als de polygonale indeling inderdaad werd aangenomen, lijkt de interne organisatie niet anarchistisch, laten we niet overdrijven, maar toch aarzelend, met een duidelijk nagestreefde symmetrie aan weerszijden van het kapitaal, maar met een gemengd resultaat. Tavannes is een vrij groot fort, in de vorm van een grote vijfhoek met een intrekbare smidse. De indeling van de dichte verdediging is die van de meeste werken van deze vorm die later zullen worden opgetrokken, met een vin op de buitenste saillanten (II en IV) en een dubbele caponnière op de voorste saillant (III). Elke saillant, behalve III, bevatte een infanteriecaponnière en een overdekte weg met een gemetselde borstwering volgde de contouren van de voorste frontlinie ongeveer dertig meter voor het fort. De ingang bevindt zich in het midden van een vrij brede ringmuur, omdat de vaste brug op vier pijlers rust voordat deze wordt verlengd met het dek van een ophaalbrug, naar het model van Tripier. Het gebruik van de imperfecte sfeer is essentieel gezien de verstoring van de plek. De strijd, zeker, de tijd en natuurlijk ook het slechte weer, maar ook, en dit is minder bekend, de filmmaker Léon Poirier die in 1927, voor zijn inmiddels cultfilm "Verdun - Visioen van de Geschiedenis", veel explosieven gebruikte om letterlijk de grond af te breken, met name wat er nog over was van de steile helling ter hoogte van de ingang. Poirier gebruikte deze ingang, die dapper bleef, om de eerste bombardementen op Fort Vaux te verbeelden. Verwijzend naar een luchtfoto van 30 oktober 1918, evenals een recente inspectie ter plaatse (07/2008), kunnen we zelfs drie vijfde van de schade toeschrijven aan de – neem me niet kwalijk dat ik het zeg – zo'n 30.000 tot 40.000 granaten, waaronder enkele tientallen 380 en 420 granaten, die het fort en de omgeving tussen februari en oktober 1916 ontvingen; een ander vijfde aan de tand des tijds, en het laatste vijfde aan verminkingen ten behoeve van de film. Op deze 30 oktober 1918 lijkt de ringmuur, afgezien van de toppen bezaaid met kleine kraters en een grotere inslag direct op de hoofdstad, ongeveer tien meter achter de ingangsportiek, intact. De vaste brug is zeker vervangen door een aarden heuvel; Zeker, er werd rechts van het gordijn een tweede toegang gemaakt, zeker hier en daar vertoont de helling enkele instortingen na directe treffers van groot kaliber, zeker, de openlucht artilleriestellingen zijn verstoord, maar de grachten zijn nog steeds dapper, de caponnières zijn helemaal niet vernietigd (die van saillant II is buiten beeld) en we hebben geen apocalyptisch schouwspel vergelijkbaar met dat van het fort van Souville. De kloof had geen andere ruimte dan een wachthuis en een kleine telegraafpost; geen kist verdedigde het gordijn. Deze verdediging was toegewezen aan kanonnen opgesteld in de open lucht, die barbette afvuurden op saillanten I en V. De toegangspoort, vrij lang, kwam niet uit op een grote binnenplaats met barakken, maar tegenover een andere tunnel grenzend aan twee werkplaatsen waaraan een patroonmagazijn en de stallen (6 paarden) waren bevestigd. Met deze indeling omvatte het fort dus een enorme centrale kanteel die twee lege esplanades scheidde, die aan de zijkanten van de fronten (I-II en IV-V) werden begrensd door andere holle kantelen, elk met twee kazematten voor indirect vuur (hoewel de technische fiche van de genie geen indirect vuurwapens vermeldt in de geplande bewapening, afgezien van twee mortieren). Het kapiteel verdeelde de kazerne in twee ongelijke delen. Een eerste rij van zes traveeën op één niveau grensde aan front II-III. Parallel aan front III-IV, gelegen, omlijstte een tweede kazerne, twee keer zes traveeën op één niveau tegenover elkaar, een binnenplaats in een lichtschacht. Deze kazerne liep zeer dicht tegen de voorkant van de kaap en de artilleriekavalier die erbovenuit steeg, werd voorafgegaan door een zeer steile helling die direct uitkeek op de top van de helling, a priori vastgehecht. Zeldzaam zijn forten waarvan de cavalier niet, onderaan, werd voorafgegaan door een infanterierug of zelfs maar een gekanteelde muur van een halfvrijstaande helling. De circulatiegang aan de achterkant van de kazerne, grenzend aan de voorkant van de kaap, liep rechts (naar het zuiden) door onder de parados van de schuilplaatsen van front IV-V. Dit was niet het geval voor de tegenoverliggende uitbreiding, die zelf uitkwam op de walstraat. De gang onder de parados van de traversen van de schuilkelders van dit front kwam inderdaad uit op de zijkant van het kruitmagazijn (40.000 kg). De kwaliteit van het metselwerk van Tavannes is vrij onverwacht in de huidige chaos. Deze observatie geldt ook voor de weinige zeldzame traversen van de schuilkelders (oorspronkelijk drie per front) waarvan het magazijn spitsboogvormig is met een gewelf met uitsteeksels. Er bestaan nog andere gewelven met uitsteeksels, nog zorgvuldiger dan die, beter bekend, van de schachten die naar de caponnières van het fort van Belrupt leiden. De galerij die onder de kanteel van het IV-V front loopt, vertoont, tussen de twee indirecte vuurkazematten, een onverwachte hoogte van waaruit men maar liefst drie verdiepingen met steunberen en luchtbogen kan waarnemen. Een in-situ analyse toont aan dat het reliëf van de walstraat het bijna onmogelijk maakte om de indirecte vuurkazemat te bedienen die het dichtst bij saillant V lag. Bovendien zou, afhankelijk van de hoek die door dit reliëf werd opgelegd, het gewelf van de kazemat waarschijnlijk een obstakel zijn geweest. In de rubriek Curiosa tonen ansichtkaarten een gemetselde boog die de gevels van de ongewapende kazerne verbindt door de binnenplaats als een lichtschacht te overspannen. Deze boog is te dun om hol te zijn en diende ook niet als loopbrug. Wat was de functie en het doel ervan? We weten het niet, en de tijd heeft hem niet gespaard, aangezien er slechts één begin zichtbaar is. In 1889-1890 werd een oorlogsingang gebetonneerd met een aflopende hellingbaan die in de contrescarp werd gegraven en uitkwam in de onderkant van de ringmuur, links van de vredesingang. De kazerne die grenst aan de II-III-frontlinie zal ook worden gebetonneerd na het slopen van de cavalier, en zal ook dapper de zwaarste bombardementen weerstaan. Het fort ging de oorlog in met een aanzienlijk beperkte bewapening, aangezien er in 1912, naast de flankerende stukken, slechts tien 90 mm-stukken waren gepland. Op 7 mei 1916 ontploften de 12.000 granaten in het kruitmagazijn onder invloed van een granaat van groot kaliber. Beide magazijnen zijn nu ontoegankelijk en in de reeds genoemde afbeelding uit 1918 is het kruitmagazijn bedekt met verse dijken en heeft het patroonmagazijn een grote sinkhole. Het gepantserde observatorium dat uitkijkt over de betonnen kazerne, van het type met een diameter van 100 cm, werd pas in 1916 geïnstalleerd. Sterker nog, als het gelijktijdig met de betonstort was geïnstalleerd, zou het een model met een diameter van 80 cm zijn geweest (de eerste contracten werden in 1892 geplaatst en Tavannes komt niet voor in de leveringen die vóór 1914 worden genoemd). Vanaf eind 1916 werd begonnen met het graven van een netwerk van diepe galerijen dat zich over 1080 m zou uitstrekken. Tegelijkertijd zou het glacis worden beschermd door twee Pamart-klokken en een bunker; alle verbonden met dit netwerk. De Pamart-klok nabij salient IV heeft een zeer bijzondere betonnen bekleding waarin we een schietgat voor het afvuren van Viven-Bessières-granaten kunnen zien, en de bunker, nabij salient V, eveneens toegeschreven aan kapitein Pamart, is een unieke prestatie. Tijdens het conflict zorgde Tavannes voor de optische verbinding tussen het fort van Belrupt en het fort van La Laufée. Tegenwoordig (07/2008) is het fort volledig verlaten en staan er borden die de toegang verbieden. De betonnen delen van de ingang hebben het goed volgehouden, evenals de versterkte kazerne. In deze laatste openen zich verschillende toegangen tot het lagere netwerk en één leidt naar een antigasruimte waar tot voor kort resten van Leclercq-filterboxen zichtbaar waren. De locatie van dergelijke boxen in de kazerne is ook opmerkelijk; deze is te herkennen aan een betonnen plaat met daarbovenop een grote ronde opening omgeven door ijzer voor de luchtcirculatie. Hier en daar zijn metselwerk en ruimtes toegankelijk. De caponnières zijn nog relatief intact, maar schachten die het gevolg zijn van de werkzaamheden 17 maken ze moeilijk te bezoeken. De broodoven, voor slechts 125 rantsoenen, is nu nog slechts een herinnering en de drie tanks, met een totale inhoud van 680 m³, zijn opengebroken. Merk op dat de zijkanten van de hoofdcaponnière zijn voorzien van grote vizieren. Een observatiebunker, een oorlogsconstructie, bestrijkt de parados van front IV.V. De Duitsers bereikten het fort tot op 1000 meter, maar slaagden er nooit in vaste voet te krijgen. De technische fiche laat de eindletter "s" in de naam van het fort weg.

Verdun fortified camp, northeast of the city, 1876-1879. 369 m/alt. 761 men and 39 guns. Called fort Mouton. There is no village or hamlet named Tavannes. This fort, initially designated "Fort Brûlé" or "Fort du Bois Brûlé", will be so named in memory of Marshal de Tavannes who was the first governor of Verdun in 1592. Moreover, certain nearby elements, fountain, chapel or even tunnel will take the same name. We will probably be surprised, but this fort is one of the most interesting in the place and, before the fighting, must have been a true architectural marvel. Tavannes was the first construction site of the ring of detached forts of Verdun; the first spades were broken in December 1874. It is interesting to analyze it because if the polygonal layout was indeed adopted, the internal organization appears not anarchic, let us not exaggerate, but still hesitant, with a symmetry clearly sought on either side of the capital, but with a mixed result. Tavannes is a fairly large fort, taking the form of a large pentagon with a retracting forge. The layout of the close defense is that of most of the works of this form which will be erected later, with a fin on the outer salients (II and IV) and a double caponier on the leading salient (III). Each salient, except III, included an infantry capon and a covered way with a masonry parapet followed the contours of the leading front about thirty meters in front of the fort. The entrance is located in the center of a fairly wide curtain wall because the fixed bridge rests on four piers before being extended by the deck of a drawbridge below, of the Tripier model. In fact, the use of the imperfect mood is essential given the disruption of the place. The battle, certainly, time and bad weather too, of course, but also, and this is less well known, the filmmaker Léon Poirier who, in 1927, for the needs of his now cult film "Verdun - Vision of History", used a lot of explosives to literally finish off, in particular, what remained of the escarpment at the level of the entrance. Poirier used this entrance, which remained valiant, to represent the first bombardments of Fort Vaux. Referring to an aerial photo dated October 30, 1918, as well as a current site inspection (07/2008), we can even attribute three-fifths of the damage to the – excuse me for saying so – some 30,000 to 40,000 shells, including a few dozen 380 and 420 shells, received by the fort and its surroundings between February and October 1916; another fifth to the ravages of time, and the last fifth to mutilations for the needs of the film. On this October 30, 1918, apart from the tops dotted with small craters and a more significant impact right on the capital about ten meters behind the entrance porch, the curtain wall seems intact. Certainly, the fixed bridge has been replaced by a mound of earth; certainly a second access was made to the right of the curtain, certainly here and there the escarpment shows some collapses following direct hits from large caliber, certainly the open-air artillery emplacements are disrupted but the ditches are still valiant, the caponiers are not at all destroyed (that of salient II is out of frame) and we do not have an apocalyptic spectacle comparable to that of the fort of Souville. The gorge had no other premises than a guardhouse and a small telegraph post; no coffer defended the curtain. This defense was assigned to pieces arranged in the open air, firing barbette towards salients I and V. The entrance porch, quite long, opened not onto a large courtyard with barracks, but opposite another tunnel adjoining two workshops to which were attached a cartridge magazine and the stables (6 horses). With this arrangement, the fort therefore included an enormous central merlon separating two empty esplanades limited on the side of the lateral fronts (I-II and IV-V) by other hollow merlons each comprising two indirect fire casemates (although the technical sheet of the Engineers does not indicate any indirect fire pieces in the armament planned for construction, apart from two mortars). The capital divided the barracks into two unequal parts. A first line of six bays on a single level backed onto front II-III. Installed parallel to front III-IV, a second barracks, facing each other twice six bays on a single level, framed a courtyard in a light well. These barracks ran very close to the front of the head and the artillery cavalier surmounting them was preceded by a very steep dive directly overlooking the top of the escarpment, a priori attached. Rare are the forts whose cavalier is not preceded, below, by an infantry ridge or even just a crenellated wall of semi-detached escarpment. The circulation corridor at the rear of the barracks backed onto the front of the head continued on the right (to the south) under the parados of the shelter traverses of front IV-V. This was not the case for the opposite extension which, itself, opened onto the rampart street. Indeed, the corridor under the parados of the shelter traverses of this front opened onto the side of the powder magazine (40,000 kg). The quality of the masonry of Tavannes is quite unexpected in the chaos presented today. The observation also applies to the few rare shelter traverses (originally three per front) whose magazine is ogival with a vault with projections. Other vaults with projections exist, even more carefully than those, better known, of the shafts leading to the caponiers of the fort of Belrupt. The gallery passing under the merlon of the IV-V front presents, between the two indirect fire casemates, an unsuspected height where one can observe no less than three floors of buttresses and flying buttresses. An in situ analysis shows that the relief of the rampart street made it almost impossible to operate the indirect fire casemate closest to salient V. In addition, depending on the angle imposed by this relief, the vault of the casemate would probably have been an obstacle. In the curiosities section, postcards show a masonry arch connecting the facades of the unreinforced barracks by spanning the courtyard as a light well. This arch is too thin to be hollow and did not serve as a footbridge either. What was its function and purpose? We do not know, and time has not spared it since only one of its beginnings remains visible. In 1889-1890, a war entrance was concreted with a descending ramp dug into the counterscarp and opening into the bottom of the curtain wall, to the left of the peacetime entrance. The barracks backing onto the II-III front will also be concreted after leveling its cavalier, and will also valiantly resist the worst bombardments. The fort entered the war with a considerably reduced armament since in 1912, in addition to the flanking pieces, only ten 90 mm pieces were planned. On May 7, 1916, the 12,000 grenades contained in the powder magazine exploded under the effect of a large-caliber shell. Both magazines are now inaccessible and in the 1918 view already mentioned, the powder magazine has been covered with fresh embankments and the cartridge magazine has a large sinkhole. The armored observatory overlooking the concrete barracks, of the 100 cm diameter type, was only installed in 1916. In fact, if it had been installed at the same time as the concreting, it would have been an 80 cm diameter model (the first contracts were placed in 1892 and Tavannes does not appear in the deliveries mentioned before 1914). From the end of 1916, work began on digging a network of deep galleries that would extend over 1080 m. Simultaneously, its glacis would be protected by two Pamart cloches and a blockhouse; all connected to this network. The Pamart cloche near salient IV has a very particular concrete coating in which we can see a loophole for firing Viven-Bessières grenades and the blockhouse, near salient V, also attributed to Captain Pamart, is a unique achievement. During the conflict, Tavannes provided the optical link between the Belrupt fort and the La Laufée fort. Today (07/2008), the fort is completely abandoned and signs prohibit access. The concrete parts of the entrance have held up well, as have the reinforced barracks. In the latter, several accesses to the lower network open up and one leads to an anti-gas cubbyhole where, until recently, remains of Leclercq filter boxes were visible. The location of such boxes is also noteworthy in the barracks; it can be identified by a concrete shelf topped with a large circular orifice surrounded by iron for air circulation. Here and there, masonry and rooms are accessible. The caponiers are still relatively intact, but shafts resulting from the works 17 make them difficult to visit. The bread oven, for only 125 rations, is now only a memory and the three tanks, totaling 680 m³, are ripped open. Note that the sides of the head caponier are equipped with large visors. An observation blockhouse, a war construction, covers the parados of front IV-V. The Germans reached within 1000 m of the fort, but were never able to gain a foothold. The engineering data sheet omits the terminal "s" in the fort's name.

Opevněný tábor Verdun, severovýchodně od města, 1876-1879. 369 m/n.m. 761 mužů a 39 děl. Nazýval se pevnost Mouton. Neexistuje žádná vesnice ani osada s názvem Tavannes. Tato pevnost, původně označovaná jako „Fort Brûlé“ nebo „Fort du Bois Brûlé“, bude takto pojmenována na památku maršála de Tavannes, který byl v roce 1592 prvním guvernérem Verdunu. Stejné jméno ponesou i některé blízké prvky, jako je fontána, kaple nebo dokonce tunel. Pravděpodobně budeme překvapeni, ale tato pevnost je jednou z nejzajímavějších v místě a před boji musela být skutečným architektonickým zázrakem. Tavannes byla prvním staveništěm kruhu samostatných pevností Verdunu; První rýče byly rozbity v prosinci 1874. Je zajímavé ji analyzovat, protože pokud byl skutečně přijat polygonální plán, vnitřní organizace se nejeví jako anarchická, nepřehánějme, ale stále váhavá, se symetrií jasně hledanou na obou stranách hlavního města, ale se smíšeným výsledkem. Tavannes je poměrně velká pevnost, která má tvar velkého pětiúhelníku se zasouvací kovárnou. Rozložení těsné obrany je stejné jako u většiny děl této formy, která budou postavena později, s ploutvím na vnějších výběžcích (II a IV) a dvojitým kaponiérem na předním výběžku (III). Každý výběžek, kromě III, zahrnoval pěchotní kaponiér a krytou cestu se zděným parapetem, která sledovala obrysy přední fronty asi třicet metrů před pevností. Vchod se nachází uprostřed poměrně široké obvodové zdi, protože pevný most spočívá na čtyřech pilířích, než je prodloužen palubou padacího mostu dole, podle modelu Tripier. Použití imperfekta je ve skutečnosti nezbytné vzhledem k narušení místa. Bitva, samozřejmě čas a také špatné počasí, ale také, a to je méně známo, filmař Léon Poirier, který v roce 1927 pro potřeby svého dnes již kultovního filmu „Verdun – Vize historie“ použil spoustu výbušnin, aby doslova zničil zejména to, co zbylo ze srázu v úrovni vchodu. Poirier použil tento vchod, který se statečně zachoval, k znázornění prvního bombardování pevnosti Fort Vaux. S odkazem na letecký snímek ze dne 30. října 1918 a také na současnou prohlídku místa (07/2008) můžeme dokonce tři pětiny škod připsat – promiňte, že to říkám – asi 30 000 až 40 000 granátům, včetně několika desítek granátů ráže 380 a 420, které pevnost a její okolí utrpěly mezi únorem a říjnem 1916; další pětinu zubu času a poslední pětinu poškození pro potřeby filmu. Dne 30. října 1918 se zdá, že obvodová zeď, kromě vrcholků posetých malými krátery a výraznějšího dopadu přímo na hlavní město asi deset metrů za vstupní verandou, je nedotčená. Pevný most byl jistě nahrazen hliněným valem; napravo od kurtiny byl jistě vytvořen druhý přístup, sráz tu a tam vykazuje zřícení po přímých zásahech velkorážných děl, otevřená dělostřelecká stanoviště jsou jistě narušena, ale příkopy jsou stále statečné, kaponiéry nejsou vůbec zničeny (kaponiéra výběžku II je mimo záběr) a nemáme žádnou apokalyptickou podívanou srovnatelnou s pevností Souville. Rokle neměla žádné jiné prostory než strážnici a malý telegrafní sloup; kurtinu nebránila žádná střešní konstrukce. Tato obrana byla přidělena dílům rozmístěným pod širým nebem, která střílela barbety směrem k výběžkům I a V. Vstupní veranda, poměrně dlouhá, se neotevřela do velkého nádvoří s kasárnami, ale naproti dalšímu tunelu sousedícímu se dvěma dílnami, k nimž byl připojen zásobník nábojů a stáje (6 koní). Díky tomuto uspořádání pevnost zahrnovala obrovský centrální cimbuří oddělující dvě prázdné esplanády, ohraničené na straně bočních front (I-II a IV-V) dalšími dutými cimbuřími, z nichž každé obsahovalo dvě kasematy pro nepřímou palbu (ačkoli technický list ženistů neuvádí žádné nepřímopalné děla v plánované výzbroji kromě dvou minometů). Kapitol rozdělil kasárna na dvě nestejné části. První řada šesti polí na jedné úrovni navazovala na frontu II-III. Druhá kasárna, instalovaná rovnoběžně s frontou III-IV, naproti sobě dvakrát šest polí na jedné úrovni, rámovala nádvoří ve světlíku. Tato kasárna se nacházela velmi blízko přední části čela a dělostřeleckému jezdci, který je převyšoval, předcházel velmi strmý sráz přímo s výhledem na vrchol srázu, a priori připojený. Vzácně se vyskytují pevnosti, jejichž jezdci nepředchází dole pěchotní hřeben nebo jen cimbuří z polooddělené srázové hradby. Cirkulační chodba v zadní části kasáren, která se opírala o přední část čela, pokračovala vpravo (na jih) pod římsami krytých traverz fronty IV-V. To neplatilo pro protější přístavbu, která sama o sobě ústila do ulice s valem. Chodba pod římsami krytých traverz této fronty se ve skutečnosti otevírala na stranu střelnice (40 000 kg). Kvalita zdiva z Tavannes je v chaosu, který dnes panuje, poměrně nečekaná. Toto pozorování se týká i několika vzácných příčníků krytů (původně tři na čelo), jejichž sklad je ogivální s klenbou s risify. Existují i jiné klenby s risify, dokonce pečlivěji než ty, které jsou lépe známé, šachet vedoucích ke kaponiérům pevnosti Belrupt. Galerie procházející pod cimbuřím IV. a V. fronty představuje mezi dvěma nepřímopalnými kasematami netušenou výšku, kde lze pozorovat nejméně tři patra opěrných pilířů a olověných pilířů. Analýza in situ ukazuje, že reliéf hradební ulice téměř znemožňoval provoz nepřímopalné kasematy nejblíže k výběžku V. Kromě toho, v závislosti na úhlu daném tímto reliéfem, by klenba kasematy pravděpodobně představovala překážku. V sekci kuriozit pohlednice ukazují zděný oblouk spojující fasády nevyztužených kasáren tím, že překlenuje nádvoří jako světlík. Tento oblouk je příliš tenký na to, aby byl dutý, a nesloužil ani jako lávka pro pěší. Jaká byla jeho funkce a účel? Nevíme to a čas mu neušetřil, protože viditelný je pouze jeden z jeho počátků. V letech 1889-1890 byl vybetonován válečný vchod se sestupnou rampou vykopanou do protiskluzové zdi a ústící do spodní části obvodové zdi, nalevo od vchodu v době míru. Kasárna ustupující k II. a III. frontě budou také vybetonována po srovnání s cavalierem a statečně odolají nejhoršímu bombardování. Pevnost vstoupila do války se značně sníženou výzbrojí, protože v roce 1912 bylo kromě bočních děl plánováno pouze deset děl ráže 90 mm. 7. května 1916 explodovalo 12 000 granátů obsažených v prachárně pod účinkem velkorážního granátu. Oba zásobníky jsou nyní nepřístupné a na již zmíněném pohledu z roku 1918 je prachárna zasypána novými náspy a nábojový zásobník má velkou propadlinu. Obrněná pozorovatelna s výhledem na betonová kasárna, typu o průměru 100 cm, byla instalována až v roce 1916. Pokud by byla instalována současně s betonáží, jednalo by se o model o průměru 80 cm (první zakázky byly zadány v roce 1892 a Tavannes se v dodávkách zmíněných před rokem 1914 neobjevuje). Od konce roku 1916 začaly práce na hloubení sítě hlubokých štol, které by se táhly přes 1080 m. Současně by její předhradí bylo chráněno dvěma zvony Pamart a srubem; všechny byly napojeny na tuto síť. Zvoník Pamart poblíž výběžku IV má velmi specifický betonový nátěr, ve kterém vidíme střílnu pro střelbu granátů Viven-Bessières, a srub poblíž výběžku V, rovněž připisovaný kapitánu Pamartovi, je unikátním počinem. Během konfliktu Tavannes zajišťoval optické spojení mezi pevností Belrupt a pevností La Laufée. Dnes (07/2008) je pevnost zcela opuštěná a cedule zakazují přístup. Betonové části vchodu se dobře udržely, stejně jako zesílená kasárna. V nich se otevírá několik přístupů do spodní sítě a jeden vede do protiplynové kóje, kde byly donedávna viditelné zbytky filtračních boxů Leclercq. Umístění těchto boxů je v kasárnách také pozoruhodné; lze ji identifikovat podle betonové police zakončené velkým kruhovým otvorem obklopeným železem pro cirkulaci vzduchu. Tu a tam je přístupné zdivo a místnosti. Kaponiéry jsou stále relativně neporušené, ale šachty vzniklé v důsledku prací 17 ztěžují jejich návštěvu. Pec na chléb, která má pouze 125 dávek, je nyní jen vzpomínkou a tři nádrže o celkovém objemu 680 m³ jsou roztrhané. Všimněte si, že boky hlavního kaponiéru jsou vybaveny velkými průzory. Pozorovací srub, válečná stavba, kryje přehlídky fronty IV-V. Němci se dostali k pevnosti na vzdálenost 1000 m, ale nikdy se jim nepodařilo získat oporu. V technickém listu chybí koncové „s“ v názvu pevnosti.