Camp retranché de Verdun, nord-est de la ville. Ce projecteur aura fait couler beaucoup d’encre et suscité nombre de brainstorming sur les forums spécialisés courant 2010 et 2011. C’est que d’aucuns sont persuadés d’avoir localisé son emplacement peu de distance en arrière et sur la gauche de l’abri de combat >DV-3. De fait, une tranchée partant de cet abri mène à une construction bétonnée, totalement disloquée, sous laquelle on distingue une porte métallique de peu d’épaisseur et de faible largeur. Nous ne pouvons que souligner l’admirable travail de recherche des passionnés étalé au fil des posts sur ces forums, tous s’efforçant d’apporter leur pierre à l’édifice en allant quérir des témoignages qu’il est, hélas, trop souvent impossible de situer géographiquement avec précision. Á l’heure de rédiger ces lignes (12/2012), les croquis du registre d’attachements du “projecteur de Fumin“ –pour reprendre l’intitulé des ces trois feuilles de plans- ont été exhumés du Service Historique de la Défense de Vincennes et nous sont parvenus. En dépit d’altérations dues à l’humidité, ces plans sont exploitables à la réserve près qu’ils ne permettent pas de situer l’emplacement précis des installations ni leur période de construction bien que les années 1903 / 1904 soient communément admises. Nous avions un abri de jour en maçonneries de 45 cm d’épaisseur. L’unique local de cet abri avait pour dimensions intérieures 285 cm de largeur pour 200 cm de profondeur et une hauteur de 255 cm avec une porte de 200 cm de largeur. Dans le prolongement des flancs, des murs d’aile d’une longueur de quatre mètres formaient un triangle partant de la hauteur de l’abri pour se terminer au niveau du sol. La dalle de ciel de l’abri était en béton armé de 50 cm d’épaisseur. Un mur en béton spécial, épais d’un mètre, protégeait le dos de l’abri. Une couverture de 70 cm de terre surmontait le tout. La voie ferrée, de 60 cm d’écartement (notons que les voies des projecteurs d’Eix et de Tavannes étaient métriques !), amorçait une courbe vers la gauche directement au sortir de l’abri pour, après un virage de 160° environ, gagner ce qui, sur le plan, est désigné comme abri de combat, mais qui n’est vraisemblablement qu’une simple plate-forme entourée d’un parapet de terre. Aucune maçonnerie n’est renseignée sur le registre d’attachements. Le trajet que devait faire le projecteur pour joindre ses deux abris était de l’ordre de 45 mètres, longueur sur la presque totalité de laquelle il évoluait abrité sur sa droite vers son emplacement de combat, par un merlon de terre de deux mètres de hauteur. Une bâtisse désignée “bâtiment central“, parallélépipède rectangle de 16,62 m de longueur sur 4,80 m de largeur, était divisée en quatre locaux dont la configuration sur plan nous porte à interpréter comme étant, de gauche à droite, local pour le personnel, local à matériel, usine électrique, citerne et pompe. La toiture, en béton de 40 cm d’épaisseur, penchait vers l’arrière de la bâtisse. Malheureusement, aucun plan d’ensemble de la position ne nous est parvenu et, sur ces plans, rien ne correspond aux vestiges repérés en arrière de DV-3. Il n’en demeure pas moins que nous sommes là dans un secteur du champ de bataille parmi les plus bombardés et que de telles installations aient totalement disparu, pulvérisées, nous paraît une hypothèse crédible, tout comme sa localisation à proximité de DV-3 d’ailleurs. Reste aussi à définir sa mission. La plus probable est de devoir éclairer le débouché ouest du village de Vaux-devant-Damloup. Quelle était la meilleure position pour ce faire ? Est-ce la meilleure position qui fut élue ? Précisons enfin que le plan montrant les abris de jour et de combat est dépourvu de rose des vents. Si l’on devait admettre que le nord correspond au sommet de la feuille, alors l’axe de l’abri de combat donnerait vers le nord-ouest, ce qui est hautement improbable. Bref, le sujet est loin d’être clos.

Befestigtes Lager Verdun, nordöstlich der Stadt. Dieser Projektor war 2010 und 2011 Gegenstand zahlreicher Diskussionen und Brainstormings in Fachforen. Denn einige sind davon überzeugt, seinen Standort ein Stück hinter und links des Kampfbunkers DV-3 lokalisiert zu haben. Tatsächlich führt ein von diesem Bunker ausgehender Schützengraben zu einer völlig verschobenen Betonkonstruktion, unter der eine schmale, dünne Metalltür zu sehen ist. Wir können die bewundernswerte Forschungsarbeit der Enthusiasten, die über die Beiträge in diesen Foren verstreut sind, nur hervorheben. Sie alle bemühen sich, ihren Beitrag zu diesem Bauwerk zu leisten, indem sie nach Zeugnissen suchen, die sich leider allzu oft geografisch nicht genau lokalisieren lassen. Zum Zeitpunkt des Verfassens dieses Artikels (12/2012) wurden die Skizzen des Anlagenregisters des „Fumin-Projektors“ – um den Titel dieser drei Planblätter zu verwenden – aus dem Historischen Dienst der Verteidigung von Vincennes ausgegraben und haben uns erreicht. Trotz feuchtigkeitsbedingter Veränderungen sind diese Pläne noch verwendbar, mit der Einschränkung, dass sie weder eine Bestimmung des genauen Standortes der Anlagen noch ihres Bauzeitraums zulassen, obwohl die Jahre 1903/1904 allgemein akzeptiert werden. Wir hatten einen Tagesunterstand aus 45 cm dickem Mauerwerk. Der einzige Raum dieses Unterstands hatte Innenmaße von 285 cm Breite, 200 cm Tiefe und 255 cm Höhe mit einer 200 cm breiten Tür. In Verlängerung der Seiten bildeten vier Meter lange Flügelwände ein Dreieck, das auf der Höhe des Unterstands begann und auf Bodenniveau endete. Die Dachplatte des Unterstands bestand aus 50 cm dickem Stahlbeton. Eine spezielle, ein Meter dicke Betonwand schützte die Rückseite des Unterstands. Eine 70 cm hohe Erdschicht krönte das Ganze. Die Eisenbahn mit einer Spurweite von 60 cm (beachten Sie, dass die Scheinwerfergleise in Eix und Tavannes metrisch waren!) begann direkt vor dem Bunker eine Linkskurve und erreichte nach einer Biegung von etwa 160° einen auf dem Plan als Kampfbunker ausgewiesenen Ort, bei dem es sich wahrscheinlich nur um eine einfache, von einer Erdbrüstung umgebene Plattform handelt. Im Anlagenregister ist kein Mauerwerk verzeichnet. Die Entfernung, die der Scheinwerfer zurücklegen musste, um seine beiden Bunker zu erreichen, betrug etwa 45 Meter, wobei er fast die gesamte Länge über auf seiner rechten Seite durch einen zwei Meter hohen Erdwall in Richtung seiner Kampfposition geschützt war. Ein als „Zentralgebäude“ bezeichnetes Gebäude, ein rechteckiges Parallelepiped mit einer Länge von 16,62 m und einer Breite von 4,80 m, war in vier Räume unterteilt, deren Anordnung auf dem Plan uns von links nach rechts als Personalraum, Geräteraum, Elektrizitätswerk, Zisterne und Pumpe interpretieren lässt. Das Dach aus 40 cm dickem Beton neigte sich zur Rückseite des Gebäudes hin. Leider liegt uns kein Gesamtplan der Stellung vor, und auf diesen Plänen entspricht nichts den hinter DV-3 identifizierten Überresten. Die Tatsache, dass wir uns hier in einem der am stärksten bombardierten Sektoren des Schlachtfelds befinden, und dass derartige Anlagen vollständig verschwunden oder pulverisiert sind, erscheint uns ebenso wie ihr Standort in der Nähe von DV-3 als glaubwürdige Hypothese. Auch ihre Aufgabe muss noch definiert werden. Am wahrscheinlichsten ist die Beleuchtung des westlichen Dorfausgangs von Vaux-devant-Damloup. Welche Position war hierfür am besten geeignet? Wurde die beste gewählt? Abschließend sei darauf hingewiesen, dass der Plan der Tages- und Kampfunterstände keine Windrose enthält. Würde man annehmen, dass Norden der oberen Blattkante entspricht, würde die Achse des Kampfunterstands nach Nordwesten zeigen, was höchst unwahrscheinlich ist. Kurz gesagt: Das Thema ist noch lange nicht abgeschlossen.

Versterkt kamp Verdun, ten noordoosten van de stad. Deze projector is in 2010 en 2011 onderwerp geweest van veel discussie en brainstormsessies op gespecialiseerde forums. Dit komt omdat sommigen ervan overtuigd zijn dat ze de locatie ervan vlak achter en links van de gevechtsschuilplaats DV-3 hebben gevonden. Een loopgraaf die vanuit deze schuilplaats loopt, leidt naar een volledig ontwrichte betonnen constructie, waaronder een dunne, smalle metalen deur te zien is. We kunnen alleen maar de bewonderenswaardige onderzoekswerkzaamheden van de liefhebbers die verspreid over de berichten op deze forums staan, onder de aandacht brengen. Ze proberen allemaal hun steentje bij te dragen aan het gebouw door getuigenissen te zoeken die helaas te vaak geografisch onmogelijk nauwkeurig te lokaliseren zijn. Ten tijde van dit schrijven (december 2012) waren de schetsen van het bevestigingsregister van de "Fumin-projector" – om de titel van deze drie plattegronden te gebruiken – opgegraven uit de Historische Dienst van de Defensie van Vincennes en hebben ze ons bereikt. Ondanks wijzigingen door vochtigheid zijn deze plattegronden bruikbaar, met dien verstande dat ze niet toelaten de precieze locatie van de installaties of hun bouwperiode te bepalen, hoewel de jaren 1903/1904 algemeen worden aangenomen. We hadden een dagschuilplaats van 45 cm dik metselwerk. De enige ruimte in deze schuilplaats had binnenafmetingen van 285 cm breed bij 200 cm diep en een hoogte van 255 cm met een deur van 200 cm breed. In het verlengde van de zijkanten vormden vleugelmuren van vier meter lang een driehoek, beginnend bij de hoogte van de schuilplaats en eindigend op de begane grond. De dakplaat van de schuilplaats was gemaakt van 50 cm dik gewapend beton. Een speciale betonnen muur van één meter dik beschermde de achterkant van de schuilplaats. Een aarden afdekking van 70 cm maakte het helemaal af. De spoorlijn, met een spoorbreedte van 60 cm (merk op dat de sporen van de zoeklichten bij Eix en Tavannes metrisch waren!), begon direct buiten de schuilplaats aan een bocht naar links en bereikte na een draai van ongeveer 160° wat op de plattegrond is aangeduid als een gevechtsschuilplaats, maar waarschijnlijk slechts een eenvoudig platform is omgeven door een aarden borstwering. In het bevestigingsregister is geen metselwerk vermeld. De afstand die de zoeklichten moesten afleggen om de twee schuilplaatsen te bereiken was ongeveer 45 meter, waarvan bijna de gehele lengte, beschut aan de rechterkant, naar de gevechtspositie werd verplaatst door een twee meter hoge aarden wal. Een gebouw, aangeduid als "centraal gebouw", een rechthoekig parallellepipedum van 16,62 m lang en 4,80 m breed, was verdeeld in vier kamers waarvan de plattegrond ons doet geloven dat het, van links naar rechts, een personeelsruimte, een technische ruimte, een elektriciteitscentrale, een waterreservoir en een pomp betrof. Het dak, gemaakt van 40 cm dik beton, liep schuin af naar de achterkant van het gebouw. Helaas hebben we geen overzichtskaart van de locatie ontvangen en op deze kaarten komt niets overeen met de overblijfselen die achter DV-3 zijn geïdentificeerd. Feit blijft dat we ons hier bevinden in een van de meest gebombardeerde sectoren van het slagveld, en dat dergelijke installaties volledig verdwenen en verpulverd zijn, lijkt ons een geloofwaardige hypothese, evenals de locatie nabij DV-3. Ook de missie ervan moet nog worden gedefinieerd. De meest waarschijnlijke is het verlichten van de westelijke uitgang van het dorp Vaux-devant-Damloup. Wat was de beste positie om dit te doen? Was het de beste positie die gekozen werd? Tot slot willen we benadrukken dat de plattegrond met de dag- en gevechtsschuilplaatsen geen kompasroos bevat. Als we ervan uitgaan dat het noorden overeenkomt met de bovenkant van het blad, dan zou de as van de gevechtsschuilplaats naar het noordwesten wijzen, wat zeer onwaarschijnlijk is. Kortom, het onderwerp is verre van gesloten.

Verdun fortified camp, northeast of the city. This projector has been the subject of much discussion and brainstorming on specialist forums during 2010 and 2011. This is because some are convinced that they have located its location a short distance behind and to the left of the combat shelter DV-3. In fact, a trench leading from this shelter leads to a concrete structure, completely dislocated, beneath which a thin and narrow metal door can be seen. We can only highlight the admirable research work of enthusiasts spread out over the posts on these forums, all striving to contribute their stone to the edifice by seeking out testimonies that are, unfortunately, too often impossible to locate geographically with precision. At the time of writing (12/2012), the sketches of the attachment register of the “Fumin projector” – to use the title of these three sheets of plans – were exhumed from the Historical Service of the Defense of Vincennes and have reached us. Despite alterations due to humidity, these plans are usable with the reservation that they do not allow to locate the precise location of the installations nor their period of construction although the years 1903 / 1904 are commonly accepted. We had a day shelter made of masonry 45 cm thick. The only room of this shelter had internal dimensions of 285 cm wide by 200 cm deep and a height of 255 cm with a door 200 cm wide. In the extension of the sides, wing walls of a length of four meters formed a triangle starting from the height of the shelter to end at ground level. The shelter's sky slab was made of 50 cm thick reinforced concrete. A special concrete wall, one meter thick, protected the back of the shelter. A 70 cm earth cover topped it all. The railway, with a gauge of 60 cm (note that the searchlight tracks at Eix and Tavannes were metric!), began a curve to the left directly outside the shelter and, after a turn of about 160°, reached what, on the plan, is designated as a combat shelter, but which is probably only a simple platform surrounded by an earth parapet. No masonry is recorded in the attachment register. The distance the searchlight had to travel to reach its two shelters was around 45 meters, almost the entire length of which it moved sheltered on its right towards its combat position by a two-meter-high earth mound. A building designated "central building", a rectangular parallelepiped 16.62 m long and 4.80 m wide, was divided into four rooms whose layout on the plan leads us to interpret as being, from left to right, a staff room, equipment room, electrical plant, cistern and pump. The roof, made of 40 cm thick concrete, sloping towards the rear of the building. Unfortunately, no overall plan of the position has reached us and, on these plans, nothing corresponds to the remains identified behind DV-3. The fact remains that we are here in one of the most bombed sectors of the battlefield, and that such installations have completely disappeared, pulverized, seems a credible hypothesis to us, as does its location near DV-3. Its mission also remains to be defined. The most likely is to have to illuminate the western exit of the village of Vaux-devant-Damloup. What was the best position to do this? Was it the best position that was chosen? Finally, let us point out that the plan showing the day and combat shelters does not include a compass rose. If we were to assume that north corresponds to the top of the sheet, then the axis of the combat shelter would face northwest, which is highly unlikely. In short, the subject is far from closed.

Opevněný tábor Verdun, severovýchodně od města. Tento projektor byl v letech 2010 a 2011 předmětem mnoha diskusí a brainstormingu na odborných fórech. Je to proto, že někteří jsou přesvědčeni, že jeho polohu lokalizovali kousek za a nalevo od bojového krytu DV-3. Ve skutečnosti příkop vedoucí z tohoto krytu vede k betonové konstrukci, zcela posunuté, pod níž jsou vidět tenké a úzké kovové dveře. Můžeme pouze vyzdvihnout obdivuhodnou výzkumnou práci nadšenců rozptýlených v příspěvcích na těchto fórech, kteří se všichni snaží přispět svým kamenem k této stavbě hledáním svědectví, která je bohužel příliš často nemožné geograficky přesně lokalizovat. V době psaní tohoto článku (12/2012) byly náčrty registru uchycení „projektoru Fumin“ – abychom použili název těchto tří listů plánů – exhumovány z Historické služby obrany Vincennes a dorazily k nám. Navzdory úpravám způsobeným vlhkostí jsou tyto plány použitelné s výhradou, že neumožňují lokalizovat přesné umístění zařízení ani dobu jejich výstavby, ačkoli se běžně uznávají roky 1903/1904. Měli jsme denní přístřešek zhotovený ze zdiva o tloušťce 45 cm. Jediná místnost v tomto přístřešku měla vnitřní rozměry 285 cm na šířku a 200 cm do hloubky a výšku 255 cm s dveřmi širokými 200 cm. V prodloužení stran tvořily křídlové zdi o délce čtyř metrů trojúhelník, začínající od výšky přístřešku až do úrovně terénu. Střešní deska přístřešku byla vyrobena z 50 cm silného železobetonu. Zadní část přístřešku chránila speciální betonová zeď o tloušťce jeden metr. Všechno to zakrývala 70 cm silná zemní pokrývka. Železnice s rozchodem 60 cm (všimněte si, že koleje reflektoru v Eix a Tavannes byly metrické!) začínala zatáčku doleva přímo před krytem a po otočení o asi 160° dosáhla místa, které je na plánu označeno jako bojový kryt, ale pravděpodobně se jedná pouze o jednoduchou plošinu obklopenou zemním zábradlím. V registru přípojek není zaznamenáno žádné zdivo. Vzdálenost, kterou musel reflektor urazit, aby dosáhl svých dvou krytů, byla asi 45 metrů, přičemž téměř po celé délce se pohyboval chráněný vpravo směrem ke své bojové pozici dvoumetrovým zemním valem. Budova označená jako „centrální budova“, obdélníkový rovnoběžnostěn o délce 16,62 m a šířce 4,80 m, byla rozdělena do čtyř místností, jejichž uspořádání na plánu nás vede k interpretaci jako (zleva doprava) místnost pro personál, místnost pro vybavení, elektrárnu, cisternu a čerpadlo. Střecha, vyrobená z betonu o tloušťce 40 cm, se svažuje k zadní části budovy. Bohužel se k nám nedostal žádný celkový plán pozice a na těchto plánech nic neodpovídá pozůstatkům identifikovaným za DV-3. Faktem zůstává, že se nacházíme v jednom z nejvíce bombardovaných sektorů bojiště a že taková zařízení zcela zmizela, rozdrcena na prach, se nám jeví jako věrohodná hypotéza, stejně jako její umístění poblíž DV-3. Její poslání je také třeba definovat. Nejpravděpodobnější je osvětlovat západní východ z vesnice Vaux-devant-Damloup. Jaká byla nejlepší pozice pro toto provedení? Byla vybrána ta nejlepší pozice? Na závěr zdůrazněme, že plán znázorňující denní a bojové kryty neobsahuje růžici kompasu. Pokud bychom předpokládali, že sever odpovídá horní části archu, pak by osa bojového krytu směřovala na severozápad, což je velmi nepravděpodobné. Stručně řečeno, téma zdaleka není uzavřené.