Camp retranché de Verdun, nord-ouest de la ville, 1883. 293 m/alt. Appelé poste Brayer. Petit ouvrage trapézoïdal, à gorge rentrante, intermédiaire entre les forts de Marre et Vacherauville. En fait, il n’est que la composante centrale d’un ensemble de deux batteries reliées entre-elles par le poste proprement dit officiant comme réduit. L’ensemble est ouvert à la gorge. De ce côté, seul le poste a une courtine au centre de laquelle se trouvait son entrée. Le fond de la courtine, à priori sans fossé, est composé de six locaux crénelés et les retours d’ailes de la courtine sont pareillement pourvus de locaux percés de créneaux de tir. Au centre de l’ouvrage, on trouve un magasin à poudre et d’autres locaux d’artillerie dont un avec son créneau à lampe placé dans un coin. Les flancs et le front de tête du poste sont devancés par des fossés secs défendus par un aileron au saillant II et une caponnière double au saillant III. En fait, pour assurer la défense au plus près du réduit et séparer celui-ci de la batterie droite, il a été nécessaire de recouper le saillant IV et d’établir ainsi un cinquième petit front, défendu par un aileron. Notre trapèze est donc, dans l’absolu, un pentagone irrégulier. La crête de feu du poste ne comprend qu’un simple parapet d’infanterie et aucune traverse. Une galerie longeant le magasin à poudre (avec trois créneaux à lampe sur une même ligne) et les magasins d’artillerie permet de passer à couvert d’un côté à l’autre du front de tête. Les caponnières sont très petites, uniquement prévues pour des tirs au fusil et la double a vu ses faces considérablement épaissies par renforcement interne. L’action de la caponnière double se prolongeait au-devant de la batterie annexe droite. Cette dernière comprend trois plates-formes doubles bordées sur leur gauche par une traverse-abri. Ce descriptif vaut pour la batterie annexe gauche, hormis que cette dernière se termine sur la gauche par un parapet d’infanterie assurant la protection de flanc, face à l’ouest. L’arrière de ce trio est constitué d’une large esplanade, totalement ouverte au sud, sur laquelle on déplaçait les canons, lesquels, on l’aura compris, étaient approvisionnés par les magasins du poste. Aujourd’hui (03/2005) l’ouvrage est noyé dans une végétation relativement dense et épineuse. En hiver toutefois, il exhibe encore de beaux restes. Certes, l’entrée est effondrée et les dommages sont sérieux, mais les locaux à droite de l’entrée sont encore accessibles, tout comme la cuisine à gauche de la courtine. Les magasins du centre du poste sont certes fissurés, mais toujours vaillants tout comme les caponnières, écornées mais toujours là. Seul l’intérieur de l’aileron du saillant II n’a pu être visité, la galerie d’accès étant effondrée. La crête d’infanterie a été dotée, en arrière des saillants II et III, d’observatoires démontables. Tous deux sont en place, mais seul celui de gauche est encore présentable. De tels observatoires sont devenus très rares et, à notre connaissance, ce sont les seuls visibles sur une fortification. D’autres exemplaires existent sur le parking de la butte de Vauquois-en-Argonne, ou au musée privé de Notre-Dame de Lorette. Il s’agit littéralement de rondelles métalliques d’une hauteur d’une vingtaine de cm, pourvues de poignées de transport. Chacune est constituée de plaques de blindage séparées par un vide, vide que l’on remplissait de cailloux, parfois combinés avec de la poix, une fois que l’empilement était terminé. L’élément supérieur est percé de fentes d’observation. En 1916, l’ensemble fut visé par plusieurs milliers de projectiles, allant du 77 mm au 210 mm et en regard de ce déluge, les dommages ne semblent en définitive pas si conséquents. Courant 1917, on creusera un réseau profond de galeries avec un accès bétonné une cinquantaine de mètres en arrière du réduit. Ce réseau s’étendrait sur 659 mètres et communique avec une cloche Pamart laquelle coiffe un moignon de traverse de la batterie gauche. Totalement à l’abandon, l’ouvrage est comme d’habitude, précédé de panneaux d’interdiction de circuler. Nous avons plusieurs fois pris plaisir à tirer notre repas du sac sur ses glacis où l’on trouve notamment Ophrys sphegodes.

Befestigtes Lager von Verdun, nordwestlich der Stadt, 1883. 293 m ü. M. Genannt Brayer-Posten. Kleine trapezförmige Anlage mit einer eingezogenen Schlucht, zwischen den Forts von Marre und Vacherauville. Tatsächlich ist es nur der zentrale Bestandteil einer Reihe von zwei Batterien, die durch den Posten selbst, der als Redoute fungiert, miteinander verbunden sind. Das Ganze ist an der Schlucht offen. Auf dieser Seite hat nur der Posten eine Kurtine, in deren Mitte sich sein Eingang befand. Die Rückseite der Kurtine, anscheinend ohne Graben, besteht aus sechs zinnenbewehrten Räumen, und die Flügelrückläufe der Kurtine sind ebenfalls mit Räumen versehen, die mit Schießscharten durchbrochen sind. Im Zentrum des Bauwerks befinden sich ein Pulvermagazin und weitere Artillerieräume, von denen einer seine Laternenzinne in einer Ecke hat. Den Flanken und der Front des Postens gehen trockene Gräben voraus, die durch einen Flügel am Frontvorsprung II und eine Doppelkaponniere am Frontvorsprung III verteidigt werden. Um die Verteidigung so nah wie möglich an der Redoute zu gewährleisten und sie von der rechten Batterie zu trennen, war es notwendig, den Frontvorsprung IV zu durchbrechen und so eine fünfte kleine Front zu errichten, die durch einen Flügel verteidigt wurde. Unser Trapez ist daher absolut gesehen ein unregelmäßiges Fünfeck. Der Feuergrat des Postens besteht nur aus einer einfachen Infanteriebrüstung und keiner Traverse. Ein Galerie, der neben dem Pulvermagazin (mit drei Laternenzinnern auf derselben Linie) und den Artilleriemagazinen verläuft, ermöglicht den Übergang von einer Seite der Front zur anderen. Die Kaponnieren sind sehr klein und nur für Gewehrfeuer vorgesehen, und die Front der Doppelkaponniere wurde durch eine innere Verstärkung erheblich verstärkt. Die Doppelkaponniere erstreckte sich vor der rechten Nebenbatterie. Diese besteht aus drei Doppelplattformen, die links von einer Schutztraverse begrenzt werden. Diese Beschreibung trifft auch auf die linke Nebenbatterie zu, mit der Ausnahme, dass diese links mit einer nach Westen ausgerichteten Infanteriebrüstung endet, die den Flankenschutz bietet. Die Rückseite dieses Trios besteht aus einer breiten, nach Süden völlig offenen Esplanade, auf die die Kanonen verlegt wurden, die, wie Sie sicher verstanden haben, aus den Vorräten des Postens versorgt wurden. Heute (03/2005) ist das Bauwerk von relativ dichter und dorniger Vegetation umgeben. Im Winter weist es jedoch noch einige schöne Überreste auf. Der Eingang ist sicherlich eingestürzt und die Schäden sind schwerwiegend, aber die Räume rechts vom Eingang sind noch zugänglich, ebenso wie die Küche links von der Kurtine. Die Magazine in der Mitte des Postens sind sicherlich angeschlagen, aber immer noch intakt, ebenso wie die Kaponnieren, die zwar angeschlagen, aber immer noch vorhanden sind. Nur das Innere des Flügels von Frontbogen II konnte nicht besichtigt werden, da der Zugangsstollen eingestürzt war. Der Infanteriekamm hinter den Frontbogen II und III wurde mit abnehmbaren Observatorien ausgestattet. Beide sind noch vorhanden, aber nur das linke ist noch vorzeigbar. Solche Observatorien sind sehr selten geworden und unseres Wissens die einzigen, die auf einer Festung sichtbar sind. Weitere Beispiele existieren auf dem Parkplatz des Hügels von Vauquois-en-Argonne oder im Privatmuseum Notre-Dame de Lorette. Es handelt sich im wahrsten Sinne des Wortes um etwa 20 cm hohe Metallscheiben mit Tragegriffen. Jede besteht aus Panzerplatten, die durch einen Hohlraum voneinander getrennt sind, der nach Abschluss der Aufstapelung mit Kieselsteinen, manchmal gemischt mit Pech, gefüllt wurde. Das obere Element ist mit Beobachtungsschlitzen versehen. Im Jahr 1916 wurde das Ganze von mehreren tausend Geschossen mit einem Durchmesser von 77 mm bis 210 mm getroffen, und im Vergleich zu dieser Flut scheint der Schaden nicht allzu groß zu sein. Im Jahr 1917 wurde etwa fünfzig Meter hinter der Redoute ein tiefes Netz von Stollen mit einem Betonzugang gegraben. Dieses Netz erstreckte sich über 659 Meter und war mit einer Pamart-Glocke verbunden, die einen Stumpf der Traverse der linken Batterie bedeckte. Die völlig verlassene Anlage ist wie üblich von Schildern mit Bewegungsverboten umgeben. Wir haben es mehrmals genossen, unser Mittagessen aus der Tasche auf das Glacis zu bringen, wo wir insbesondere Ophrys sphegodes finden konnten.

Versterkt kamp van Verdun, ten noordwesten van de stad, 1883. 293 m/alt. Brayer-post genoemd. Kleine trapeziumvormige structuur met een teruglopende kloof, gelegen tussen de forten van Marre en Vacherauville. In feite is het slechts het centrale onderdeel van een groep van twee batterijen, met elkaar verbonden door de paal zelf, die als redoute fungeert. Het geheel is open aan de kloof. Aan deze kant heeft alleen de paal een ringmuur, in het midden waarvan zich de ingang bevond. De achterkant van de ringmuur, ogenschijnlijk zonder gracht, bestaat uit zes gekanteelde kamers en de zijvleugels van de ringmuur zijn eveneens voorzien van kamers met schietgaten. In het centrum van het gebouw bevinden zich een kruitmagazijn en andere artillerieruimtes, waarvan er één een lampkanteling in een hoek heeft. De flanken en de voorkant van de post worden voorafgegaan door droge grachten die worden verdedigd door een vleugel bij saillant II en een dubbele caponnière bij saillant III. Om de verdediging zo dicht mogelijk bij de redoute te verzekeren en deze te scheiden van de rechterbatterij, was het in feite noodzakelijk om saillant IV door te snijden en zo een vijfde klein front te creëren, verdedigd door een vleugel. Ons trapezium is daarom, in absolute termen, een onregelmatige vijfhoek. De vuurrug van de post omvat slechts een eenvoudige infanterieparapet en geen traverse. Een galerij die langs het kruitmagazijn loopt (met drie lampkantelingen op dezelfde lijn) en de artilleriemagazijnen maakt het mogelijk om dekking van de ene kant van het front naar de andere te brengen. De caponnières zijn zeer klein, uitsluitend bedoeld voor geweervuur, en de dubbele caponnière heeft zijn voorzijden aanzienlijk verdikt door interne versteviging. De actie van de dubbele caponnière werd uitgebreid tot vóór de rechter annexbatterij. Deze laatste bestaat uit drie dubbele platforms, aan de linkerzijde begrensd door een traverse met schuilplaatsen. Deze beschrijving is van toepassing op de linker annexbatterij, behalve dat deze aan de linkerzijde eindigt met een infanterieparapet die de flanken beschermt en naar het westen is gericht. De achterzijde van dit trio bestaat uit een brede esplanade, volledig open naar het zuiden, waarnaar de kanonnen werden verplaatst, die, zoals u zult begrijpen, werden bevoorraad door de voorraden van de post. Tegenwoordig (03/2005) ligt de constructie ondergedompeld in relatief dichte en doornige vegetatie. In de winter zijn er echter nog steeds enkele prachtige resten te zien. De ingang is zeker ingestort en de schade is ernstig, maar de kamers rechts van de ingang zijn nog steeds toegankelijk, evenals de keuken links van de ringmuur. De magazijnen in het midden van de post zijn zeker gebarsten, maar nog steeds dapper, evenals de caponnières, afgebrokkeld maar nog steeds aanwezig. Alleen het interieur van de vleugel van saillant II kon niet worden bezocht, omdat de toegangsgalerij was ingestort. De infanteriekam is, achter de salienten II en III, uitgerust met verwijderbare observatoria. Beide staan nog op hun plaats, maar alleen de linker is nog toonbaar. Dergelijke observatoria zijn zeer zeldzaam geworden en, voor zover wij weten, de enige die zichtbaar zijn op een vesting. Andere voorbeelden zijn te vinden op de parkeerplaats van de heuvel van Vauquois-en-Argonne, of in het privémuseum van Notre-Dame de Lorette. Het zijn letterlijk metalen schijven van ongeveer twintig centimeter hoog, voorzien van handgrepen. Elk bestaat uit pantserplaten, gescheiden door een holte, een holte die werd opgevuld met kiezels, soms vermengd met pek, nadat de stapeling was voltooid. Het bovenste element is doorboord met observatiesleuven. In 1916 werd het geheel beschoten met enkele duizenden projectielen, variërend van 77 mm tot 210 mm, en vergeleken met deze stortvloed lijkt de schade niet zo groot te zijn. In 1917 werd een diep netwerk van galerijen gegraven met een betonnen toegang ongeveer vijftig meter achter de redoute. Dit netwerk zou zich over 659 meter uitstrekken en in verbinding staan met een Pamart-bel die een stomp van de traverse van de linkerbatterij bedekt. De volledig verlaten constructie wordt, zoals gebruikelijk, voorafgegaan door borden die beweging verbieden. We hebben er meerdere keren van genoten om onze lunch uit de tas mee te nemen naar het glacis, waar we met name Ophrys sphegodes kunnen vinden.

Verdun fortified camp, northwest of the city, 1883. 293 m/alt. Called Brayer post. Small trapezoidal structure, with a retracting gorge, intermediate between the forts of Marre and Vacherauville. In fact, it is only the central component of a set of two batteries linked together by the post itself, which functions as a redoubt. The whole is open at the gorge. On this side, only the post has a curtain wall in the center of which was its entrance. The back of the curtain wall, apparently without a ditch, is composed of six crenellated rooms and the wing returns of the curtain wall are similarly provided with rooms pierced with firing loopholes. In the center of the structure, there is a powder magazine and other artillery rooms, one of which has its lamp crenelation placed in a corner. The flanks and the front of the post are preceded by dry ditches defended by a wing at salient II and a double caponier at salient III. In fact, to ensure defense as close as possible to the redoubt and separate it from the right battery, it was necessary to cut through salient IV and thus establish a fifth small front, defended by a wing. Our trapezoid is therefore, in absolute terms, an irregular pentagon. The firing ridge of the post only includes a simple infantry parapet and no traverse. A gallery running alongside the powder magazine (with three lamp crenelations on the same line) and the artillery magazines allows cover to pass from one side of the front to the other. The caponiers are very small, intended only for rifle fire, and the double caponier has had its faces considerably thickened by internal reinforcement. The action of the double caponier extended in front of the right annex battery. The latter comprises three double platforms bordered on their left by a shelter traverse. This description applies to the left annex battery, except that the latter ends on the left with an infantry parapet providing flank protection, facing west. The rear of this trio consists of a wide esplanade, completely open to the south, onto which the cannons were moved, which, as you will have understood, were supplied by the post's stores. Today (03/2005) the structure is submerged in relatively dense and thorny vegetation. In winter, however, it still displays some beautiful remains. The entrance is certainly collapsed and the damage is serious, but the rooms to the right of the entrance are still accessible, as is the kitchen to the left of the curtain wall. The magazines in the center of the post are certainly cracked, but still valiant, as are the caponiers, chipped but still there. Only the interior of the wing of salient II could not be visited, the access gallery having collapsed. The infantry ridge has been equipped, behind salients II and III, with removable observatories. Both are in place, but only the one on the left is still presentable. Such observatories have become very rare and, to our knowledge, they are the only ones visible on a fortification. Other examples exist in the parking lot of the hill of Vauquois-en-Argonne, or at the private museum of Notre-Dame de Lorette. They are literally metal discs about twenty cm high, equipped with carrying handles. Each is made up of armor plates separated by a void, a void that was filled with pebbles, sometimes combined with pitch, once the stacking was complete. The upper element is pierced with observation slits. In 1916, the whole was targeted by several thousand projectiles, ranging from 77 mm to 210 mm and compared to this deluge, the damage does not seem to be that significant. During 1917, a deep network of galleries was dug with a concrete access about fifty meters behind the redoubt. This network would extend over 659 meters and communicate with a Pamart bell which covers a stump of the traverse of the left battery. Completely abandoned, the structure is, as usual, preceded by signs prohibiting movement. We have several times enjoyed taking our lunch from the bag onto its glacis where we can find Ophrys sphegodes in particular.

Opevněný tábor Verdun, severozápadně od města, 1883. 293 m n. m. Nazývaný Brayerův post. Malá lichoběžníková stavba s ustupující roklí, nacházející se mezi pevnostmi Marre a Vacherauville. Ve skutečnosti je to pouze centrální součást souboru dvou baterií spojených samotným postem, který funguje jako reduta. Celý je u rokle otevřený. Na této straně má pouze post opevněnou zeď, uprostřed níž byl jeho vchod. Zadní část opevněné zdi, zjevně bez příkopu, se skládá ze šesti místností s cimbuřím a křídla opevnění jsou podobně opatřena místnostmi s palebnými střílnami. Uprostřed stavby se nachází střelnice a další dělostřelecké místnosti, z nichž jedna má v rohu umístěné cimbuří. Boky a přední část stanoviště předcházejí suché příkopy, které chrání křídlo u výběžku II a dvojitý kaponiér u výběžku III. Aby byla zajištěna obrana co nejblíže redutě a oddělena od pravé baterie, bylo nutné proříznout výběžek IV a vytvořit tak pátou malou frontu, chránící křídlo. Náš lichoběžník je tedy v absolutních číslech nepravidelný pětiúhelník. Palebný hřeben stanoviště zahrnuje pouze jednoduchý pěchotní parapet a žádný traverz. Galerie táhnoucí se podél prachového zásobníku (se třemi lampovými cimbuřími na stejné linii) a dělostřeleckých zásobníků umožňuje přechod krytí z jedné strany fronty na druhou. Kaponiéry jsou velmi malé, určené pouze pro palbu z pušek, a dvojitý kaponiér má své čelní plochy značně zesílené vnitřní výztuží. Činnost dvojitého kaponiéru se prodlužuje před pravou přístavní baterii. Ta se skládá ze tří dvojitých plošin ohraničených zleva krytovou traverzou. Tento popis platí pro levou přístavní baterii, s tím rozdílem, že ta končí zleva pěchotním parapetem poskytujícím ochranu boků a směřujícím na západ. Zadní část tohoto tria tvoří široká esplanáda, zcela otevřená směrem na jih, na kterou byla přesunuta děla, která, jak jste jistě pochopili, byla dodána ze zásob pošty. Dnes (03/2005) je stavba ponořena do relativně husté a trnité vegetace. V zimě však stále odhaluje některé krásné pozůstatky. Vchod je jistě zřícený a poškození je vážné, ale místnosti napravo od vchodu jsou stále přístupné, stejně jako kuchyně nalevo od obvodové zdi. Zásobníky uprostřed pošty jsou jistě popraskané, ale stále statečné, stejně jako kaponiry, odštípnuté, ale stále tam. Pouze vnitřek křídla výběžku II nebylo možné navštívit, protože se zřítil přístupový ochoz. Pěchotní hřeben byl za výběžky II a III vybaven odnímatelnými pozorovatelnami. Obě jsou na místě, ale pouze ta vlevo je stále reprezentativní. Takové pozorovatelny se staly velmi vzácnými a pokud je nám známo, jsou to jediné, které jsou na opevnění viditelné. Další příklady existují na parkovišti kopce Vauquois-en-Argonne nebo v soukromém muzeu Notre-Dame de Lorette. Jsou to doslova kovové disky vysoké asi dvacet cm, vybavené rukojeťmi. Každý z nich je tvořen pancéřovými deskami oddělenými dutinou, která byla po dokončení stohování vyplněna oblázky, někdy smíchanými se smůlou. Horní prvek je propíchnut pozorovacími štěrbinami. V roce 1916 byl celý objekt zacílen několika tisíci projektily ráže od 77 mm do 210 mm a ve srovnání s touto potopou se škody nezdají být tak významné. Během roku 1917 byla vykopána hluboká síť štol s betonovým přístupem asi padesát metrů za redutou. Tato síť se táhla přes 659 metrů a byla propojena se zvonem Pamart, který zakrývá pahýl traverzy levé baterie. Zcela opuštěná stavba je jako obvykle opatřena značkami zakazujícími pohyb. Několikrát jsme si s radostí vzali oběd z tašky na jeho svačinu, kde můžeme najít zejména Ophrys sphegodes.