Camp retranché de Verdun, nord-ouest de la ville, 1875-1877. 298 m/alt. Appelé fort Marceau. Modernisé en 1888-1889 (casernement) et 1905-1906 (tourelle 75 Mle 05). Une des six redoutes dites "de la panique" que compte la place. Grand fort pentagonal dont l’entrée d’escarpe s’ouvre dans la face d’une caponnière double dont les embrasures orientées vers le saillant I se trouvent sous une grande visière. Le pont-levis à bascule en dessous a disparu. L’entrée de contrescarpe, en tunnel s’ouvre dans le flanc droit d’un ravelin dont le parapet gauche (sud) coiffe un magasin à poudre, magasin ayant conservé une bonne partie de son plancher. Le tunnel de l’entrée donne accès aux casemates flanquant la gorge, mais aussi à des lavabos et au puits. Le casernement ne comprend que quatre travées, mais elles sont très longues. Ce casernement a été renforcé en béton simple et les baies des travées sont demeurées ouvertes, ce qui est très rarement observé. Le casernement ne communique avec aucun local connexe mais il possède une entrée de guerre en avant du flanc gauche de la caponnière de gorge. Il convient obligatoirement d’emprunter la rue du rempart pour gagner les autres points du fort. Le massif central comporte un creux. Ce creux était accessible par un passage couvert en capitale, mais ce passage est effondré. Il faut donc escalader le massif pour pouvoir gagner les magasins à poudre et aux munitions confectionnées, magasins dont les créneaux à lampe intacts jusqu’il y a dix ans, ont maintenant été vandalisés (12/2005). Ces créneaux à lampe avaient des vitres dont la partie supérieure était arquée. Pratiquement à hauteur des gaines menant aux ailerons des saillants II et IV, dans le parados de la rue du rempart, se trouvent d’intéressants - et jolis du point de vue des maçonneries - magasins de l’artillerie. Les traverses-abris ont pour la plupart été pourvues de chicanes multiples afin de protéger des accès aux puits creusés dès 1917 (dangereux). Deux de ces traverses, les plus proches des saillants I et V, sont à deux niveaux avec passage de l’un à l’autre via un puits pourvu d’échelons. Dans un des deux magasins du génie situés en capitale dans le parados de la rue du rempart, un puits s’ouvre dans le sol. Il communiquait (en bas l’accès est effondré) avec les quelques 1241 m de galeries creusées dès 1917. Un second puits, revêtu d’un enduit de ciment, s’ouvre dans le bloc bétonné de la tourelle 75 Mle 05, bloc coulé en capitale. Cette tourelle ayant subi des essais de charges creuses par les troupes US en 1944 est dans un triste état et ses deux canons gisent l’un sur le plancher de la chambre de tir, le second à l’étage du balancier. Des morceaux de sa calotte et de son manteau sont éparpillés dans le fossé de part et d’autre de la caponnière double de tête. Notons que cette tourelle ne tira que quelques obus en septembre 1914, lorsque les Allemands sont entrés dans le village d’Esnes. La calotte de l’observatoire cuirassé, avec un orifice de 5 cm de diamètre dû à une charge creuse peut être observé sur les dessus du bloc de la tourelle (à gauche et en arrière du puits). Longeant la droite du bloc de la tourelle, la gaine menant à la caponnière double de tête a supporté un impact ayant infléchi tout le ferraillage. Les ailerons des saillants II et IV sont encore présentables. Le fort a copieusement été bombardé durant la première guerre, entre avril 1916 et octobre 1917, on estime à 6000 le nombre d’obus qui furent cadrés dans le fort, essentiellement des calibres 105 et 150 mm. Un projectile a même crevé la fosse sous les latrines, permettant une rare photo de latrines quasiment en coupe. Le puits d’eau potable avec son épaisse margelle et sa petite citerne métallique surélevée figurent aussi au nombre des détails intéressants, tout comme le support de mitrailleuse antiaérienne sur les dessus de la partie gauche du casernement. Une batterie annexe de part et d'autre du fort (8-1 et 8-2 selon la numérotation de 1912). Terrain militaire à l'abandon. Noter un petit magasin intermédiaire non loin du saillant V, magasin très difficile à trouver du fait de la végétation et une cloche Pamart sur les glacis en avant du fort. Dans l’intervalle d’avec le poste de Belle Épine, on trouve l’abri de combat MBE (pour ½ compagnie). Resté ouvert à tous les vents durant des décennies, le fort a vu son entrée être murée en juin ou juillet 2008.

Befestigtes Lager Verdun, nordwestlich der Stadt, 1875–1877. 298 m ü. M. Genannt Fort Marceau. Modernisiert 1888–1889 (Kaserne) und 1905–1906 (Turm 75 Mle 05). Eine der sechs sogenannten „Panik“-Redouten des Ortes. Großes fünfeckiges Fort, dessen Steilwandeingang sich vor einer doppelten Kaponniere öffnet, deren Schießscharten zum Frontvorsprung I hin sich unter einem großen Visier befinden. Die Zugbrücke darunter ist verschwunden. Der Kontereskarpeingang, ein Tunnel, öffnet sich in die rechte Flanke eines Ravelin, dessen linke (südliche) Brustwehr ein Pulvermagazin bedeckt, von dem ein großer Teil seines Bodens erhalten geblieben ist. Der Eingangstunnel bietet Zugang zu den Kasematten entlang der Schlucht sowie zu den Waschräumen und dem Brunnen. Die Kaserne hat nur vier Joche, ist aber sehr lang. Diese Kaserne wurde mit einfachem Beton verstärkt und die Joche der Joche blieben offen, was sehr selten beobachtet wird. Die Kaserne ist mit keinen zugehörigen Gebäuden verbunden, hat aber einen Kriegseingang vor der linken Flanke der Kaponniere der Schlucht. Um die anderen Punkte des Forts zu erreichen, muss man die Wallstraße nehmen. Das zentrale Massiv weist eine Mulde auf. Diese Mulde war über einen überdachten Gang im Kapitell zugänglich, aber dieser Gang ist eingestürzt. Man muss daher das Massiv erklimmen, um an die Pulver- und Fertigmunitionslager zu gelangen, deren bis vor zehn Jahren intakte Lampenzinnen jetzt (12/2005) zerstört wurden. Diese Lampenzinnen hatten Fenster, deren oberer Teil gewölbt war. Praktisch auf der Höhe der Schächte, die zu den Flügeln der Frontvorsprünge II und IV führen, in den Parados der Rue du Rempart, befinden sich interessante – und vom Mauerwerk her attraktive – Artilleriemagazine. Die Schutztraversen wurden größtenteils mit mehreren Schikanen versehen, um den Zugang zu den ab 1917 gegrabenen Schächten zu schützen (gefährlich). Zwei dieser Traversen, die den Frontvorsprüngen I und V am nächsten liegen, verlaufen auf zwei Ebenen, und der Übergang von einer zur anderen erfolgt über einen mit Stufen versehenen Schacht. In einem der beiden Pioniermagazine im Kapitell in den Parados der Rue du Rempart öffnet sich ein Schacht im Boden. Er steht in Verbindung (der Zugang ist unten eingestürzt) mit den ca. 1241 m langen, ab 1917 gegrabenen Galerien. Ein zweiter, mit einer Zementschicht überzogener Schacht mündet in den Betonblock von Turm 75 Mle 05, einem im Kapitell gegossenen Block. Dieser Turm, der 1944 von US-Truppen mit Hohlladungen getestet wurde, befindet sich in einem traurigen Zustand. Seine beiden Kanonen liegen, eine auf dem Boden der Schusskammer, die zweite auf dem Boden der Waage. Teile seiner Kappe und seines Mantels sind im Graben zu beiden Seiten der Doppelkopfkaponniere verstreut. Beachten Sie, dass dieser Turm im September 1914, als die Deutschen in das Dorf Esnes einmarschierten, nur wenige Granaten abfeuerte. Die Kuppel des Panzerobservatoriums mit einem Loch von 5 cm Durchmesser aufgrund einer Hohlladung ist oben auf dem Turmblock (links hinter dem Schacht) zu sehen. Rechts am Turmblock hat die Hülle, die zur Doppelkopfkaponniere führt, einen Aufprall erlitten, der die gesamte Verstärkung verbogen hat. Die Flossen der Vorsprünge II und IV sind noch erkennbar. Das Fort wurde im Ersten Weltkrieg zwischen April 1916 und Oktober 1917 schwer bombardiert. Schätzungsweise 6.000 Granaten, hauptsächlich Kaliber 105 und 150 mm, trafen das Fort. Ein Projektil ließ sogar die Grube unter den Latrinen platzen, sodass ein seltenes Foto der Latrinen fast im Schnitt entstand. Der Trinkwasserbrunnen mit seinem dicken Rand und die kleine erhöhte Metallzisterne gehören ebenfalls zu den interessanten Details, ebenso wie die Flugabwehr-Maschinengewehrhalterung auf den Dächern des linken Teils der Kaserne. Eine Nebenbatterie auf beiden Seiten des Forts (8-1 und 8-2 gemäß der Nummerierung von 1912). Verlassenes Militärgelände. Beachten Sie ein kleines Zwischenmagazin unweit von Frontbogen V, ein Magazin, das aufgrund der Vegetation sehr schwer zu finden ist, und eine Pamart-Glocke auf dem Glacis vor dem Fort. In der Zwischenzeit zum Posten Belle Épine finden wir den Kampfunterstand MBE (für eine halbe Kompanie). Das Fort war jahrzehntelang allen Winden ausgesetzt, sein Eingang wurde jedoch im Juni oder Juli 2008 zugemauert.

Versterkt kamp van Verdun, ten noordwesten van de stad, 1875-1877. 298 m/alt. Fort Marceau genoemd. Gemoderniseerd in 1888-1889 (kazerne) en 1905-1906 (toren 75 Mle 05). Een van de zes zogenaamde "paniek"-redoutes op deze plek. Groot vijfhoekig fort waarvan de ingang via de steile helling uitkomt op de gevel van een dubbele caponnière, waarvan de schietgaten naar saillant I gericht zich onder een groot vizier bevinden. De ophaalbrug eronder is verdwenen. De ingang via de contrescarp, in een tunnel, komt uit op de rechterflank van een ravelijn waarvan de linker (zuidelijke) borstwering een kruitmagazijn bedekt, een magazijn waarvan een groot deel van de vloer behouden is gebleven. De toegangstunnel geeft toegang tot de kazematten die de kloof flankeren, evenals tot de wasruimtes en de waterput. De kazerne heeft slechts vier traveeën, maar die zijn erg lang. Deze kazerne was versterkt met eenvoudig beton en de traveeën van de traveeën bleven open, wat zeer zelden wordt waargenomen. De kazerne staat niet in verbinding met andere gebouwen, maar heeft een oorlogsingang vóór de linkerflank van de caponnière van de kloof. Om de andere punten van het fort te bereiken, moet men de walstraat nemen. Het centrale massief heeft een holte. Deze holte was toegankelijk via een overdekte gang in de kapiteel, maar deze is ingestort. Het is daarom noodzakelijk om het massief te beklimmen om de kruit- en munitiemagazijnen te bereiken, magazijnen waarvan de kantelen van de lampen, die tot tien jaar geleden intact waren, nu zijn vernield (12/2005). Deze kantelen van de lampen hadden ramen waarvan het bovenste deel gewelfd was. Vrijwel ter hoogte van de schachten die naar de vleugels van de salienten II en IV leiden, in de parados van de rue du rempart, bevinden zich interessante – en vanuit metselwerkoogpunt aantrekkelijke – artilleriemagazijnen. De traversen van de schuilplaatsen zijn grotendeels voorzien van meerdere chicanes om de toegang tot de vanaf 1917 gegraven schachten (gevaarlijk) te beschermen. Twee van deze traversen, de dichtst bij de salienten I en V, bevinden zich op twee niveaus met een doorgang van de ene naar de andere via een schacht met treden. In een van de twee geniemagazijnen in het kapiteel, in de parados van de rue du rempart, opent zich een schacht in de grond. Deze staat in verbinding (onderaan is de toegang ingestort) met de circa 1241 m aan galerijen die vanaf 1917 zijn gegraven. Een tweede schacht, bekleed met een cementlaag, mondt uit in het betonnen blok van toren 75 Mle 05, een blok dat in het kapiteel is gegoten. Deze koepel, die in 1944 door Amerikaanse troepen is onderworpen aan tests met vormladingen, verkeert in een erbarmelijke staat en de twee kanonnen liggen er, één op de bodem van de vuurkamer en de tweede op de bodem van de weegschaal. Stukken van de kap en de mantel liggen verspreid in de greppel aan weerszijden van de dubbele caponnière. Merk op dat deze koepel slechts enkele granaten heeft afgevuurd in september 1914, toen de Duitsers het dorp Esnes binnenvielen. De koepel van het gepantserde observatorium, met een gat van 5 cm diameter, veroorzaakt door een vormlading, is te zien bovenop het koepelblok (links en achter de schacht). Rechts van het koepelblok heeft de mantel die naar de dubbele caponnière leidt een impact ondergaan die alle versterking heeft verbogen. De vinnen van de saillanten II en IV zijn nog steeds toonbaar. Het fort werd zwaar gebombardeerd tijdens de Eerste Wereldoorlog, tussen april 1916 en oktober 1917. Geschat wordt dat er 6000 granaten op het fort werden afgevuurd, voornamelijk 105 en 150 mm kaliber. Eén projectiel barstte zelfs door de kuil onder de latrines, waardoor een zeldzame foto van latrines bijna in doorsnede mogelijk is. De drinkwaterput met zijn dikke rand en kleine verhoogde metalen bak behoren ook tot de interessante details, evenals de luchtafweergeschutsopstelling bovenop het linkerdeel van de kazerne. Een bijgebouwbatterij aan weerszijden van het fort (8-1 en 8-2 volgens de nummering uit 1912). Verlaten militair terrein. Let op een klein tussenmagazijn niet ver van saillant V, een magazijn dat zeer moeilijk te vinden is vanwege de vegetatie, en een Pamart-bel op het glacis voor het fort. In het interval met de Belle Épine-paal vinden we de gevechtsschuilplaats MBE (voor een halve compagnie). Het fort, dat decennialang open was gebleven voor alle winden, werd in juni of juli 2008 ommuurd.

Verdun fortified camp, northwest of the city, 1875-1877. 298 m/alt. Called fort Marceau. Modernized in 1888-1889 (barracks) and 1905-1906 (turret 75 Mle 05). One of the six so-called "panic" redoubts in the place. Large pentagonal fort whose escarpment entrance opens into the face of a double caponier whose embrasures facing salient I are located under a large visor. The drawbridge below has disappeared. The counterscarp entrance, in a tunnel, opens into the right flank of a ravelin whose left (south) parapet covers a powder magazine, a magazine which has retained a large part of its floor. The entrance tunnel provides access to the casemates flanking the gorge, as well as to washrooms and the well. The barracks only have four bays, but they are very long. This barracks was reinforced with simple concrete and the bays of the bays remained open, which is very rarely observed. The barracks do not communicate with any related premises but it has a war entrance in front of the left flank of the gorge caponier. It is necessary to take the rampart street to reach the other points of the fort. The central massif has a hollow. This hollow was accessible by a covered passage in the capital, but this passage has collapsed. It is therefore necessary to climb the massif to be able to reach the powder and ready-made ammunition stores, stores whose lamp crenellations, intact until ten years ago, have now been vandalized (12/2005). These lamp crenellations had windows whose upper part was arched. Practically at the height of the shafts leading to the wings of salients II and IV, in the parados of the rue du rempart, are interesting - and attractive from the point of view of the masonry - artillery magazines. The shelter traverses have for the most part been provided with multiple chicanes in order to protect access to the shafts dug from 1917 (dangerous). Two of these traverses, the closest to salients I and V, are on two levels with passage from one to the other via a shaft provided with steps. In one of the two engineer magazines located in the capital in the parados of the rue du rempart, a shaft opens in the ground. It communicated (at the bottom the access is collapsed) with the approximately 1241 m of galleries dug from 1917. A second shaft, coated with a cement coating, opens into the concrete block of turret 75 Mle 05, a block cast in the capital. This turret, having undergone shaped charge tests by US troops in 1944, is in a sad state and its two guns lie, one on the floor of the firing chamber, the second on the floor of the balance. Pieces of its cap and its mantle are scattered in the ditch on either side of the double head caponier. Note that this turret fired only a few shells in September 1914, when the Germans entered the village of Esnes. The dome of the armored observatory, with a 5 cm diameter hole due to a shaped charge, can be seen on the top of the turret block (to the left and behind the shaft). Along the right of the turret block, the sheath leading to the double head caponier has sustained an impact that has bent all the reinforcement. The fins of salients II and IV are still presentable. The fort was heavily bombarded during the First World War, between April 1916 and October 1917, it is estimated that 6,000 shells were targeted in the fort, mainly 105 and 150 mm calibers. One projectile even burst the pit under the latrines, allowing a rare photo of latrines almost in section. The drinking water well with its thick rim and small raised metal cistern are also among the interesting details, as is the anti-aircraft machine gun mount on the tops of the left part of the barracks. An annex battery on either side of the fort (8-1 and 8-2 according to the 1912 numbering). Abandoned military terrain. Note a small intermediate magazine not far from salient V, a magazine very difficult to find due to the vegetation and a Pamart bell on the glacis in front of the fort. In the interval with the Belle Épine post, we find the combat shelter MBE (for ½ company). Remaining open to all winds for decades, the fort had its entrance walled up in June or July 2008.

Opevněný tábor Verdun, severozápadně od města, 1875-1877. 298 m/n. m. Nazývaný pevnost Marceau. Modernizován v letech 1888-1889 (kasarna) a 1905-1906 (věž 75 Mle 05). Jedna ze šesti tzv. „panických“ redut v místě. Velká pětiúhelníková pevnost, jejíž vchod ze srázu ústí do dvojitého kaponiéru, jehož střílny směřující k výběžku I se nacházejí pod velkým průzorem. Padací most dole zmizel. Vchod z protisrázu v tunelu ústí do pravého křídla ravelinu, jehož levý (jižní) parapet zakrývá zásobník prachu, který si zachoval velkou část podlahy. Vstupní tunel poskytuje přístup ke kasematám lemujícím rokli, stejně jako k umývárnám a studni. Kasárna mají pouze čtyři zátoky, ale ty jsou velmi dlouhé. Tato kasárna byla vyztužena jednoduchým betonem a jejich zátoky zůstaly otevřené, což se pozoruje jen velmi zřídka. Kasárna nekomunikují s žádnými souvisejícími objekty, ale mají válečný vchod před levým křídlem soutěsky kaponiéry. K ostatním bodům pevnosti je nutné se dostat po hradební ulici. Centrální masiv má prohlubeň. Tato prohlubeň byla přístupná krytou chodbou v hlavním městě, ale tato chodba se zřítila. Proto je nutné vylézt na masiv, abychom se dostali ke skladům prachu a hotové munice, skladům, jejichž cimbuří lamp, neporušené až do doby před deseti lety, bylo nyní vandalismem (12/2005). Toto cimbuří lamp mělo okna, jejichž horní část byla klenutá. Prakticky ve výšce šachet vedoucích ke křídlům výběžků II a IV, v předsíních ulice rue du rempart, se nacházejí zajímavé - a z hlediska zdiva atraktivní - dělostřelecké sklady. Krycí traverzy byly z větší části opatřeny několika šikanami, aby byl chráněn přístup k šachtám vykopaným od roku 1917 (nebezpečné). Dva z těchto traverz, nejblíže k výběžkům I a V, jsou na dvou úrovních a z jedné do druhé se prochází šachtou se schody. V jednom ze dvou ženijních skladů nacházejících se v hlavním městě v parados ulice rue du rempart ústí do země šachta. Je propojena (ve spodní části je přístup zřícen) s přibližně 1241 m štol vykopaných od roku 1917. Druhá šachta, potažená cementovým nátěrem, ústí do betonového bloku věže 75 Mle 05, bloku odlitého v hlavním městě. Tato věž, která v roce 1944 prošla americkými jednotkami zkouškami kumulativních nábojů, je v žalostném stavu a její dvě děla leží, jedno na podlaze střelnice, druhé na podlaze váhy. Kusy její hlavice a pláště jsou roztroušeny v příkopu po obou stranách dvojitého kaponiéru. Všimněte si, že tato věž vypálila v září 1914, když Němci vstoupili do vesnice Esnes, pouze několik granátů. Na vrcholu věžového bloku (vlevo a za šachtou) je vidět kopule obrněné pozorovatelny s otvorem o průměru 5 cm způsobeným kumulativní náloží. Podél pravé strany věžového bloku utrpěl plášť vedoucí k dvojitému kaponiéru náraz, který ohnul veškerou výztuž. Žebra výběžků II a IV jsou stále reprezentativní. Pevnost byla během první světové války těžce bombardována, mezi dubnem 1916 a říjnem 1917 se odhaduje, že na pevnost bylo zaměřeno 6 000 granátů, převážně ráže 105 a 150 mm. Jeden projektil dokonce prorazil jámu pod latrínami, což umožnilo pořídit vzácnou fotografii latrín téměř v řezu. Mezi zajímavé detaily patří také studna s pitnou vodou s tlustým okrajem a malou vyvýšenou kovovou cisternou, stejně jako lafeta protiletadlového kulometu na vrcholu levé části kasáren. Přístavba baterie na obou stranách pevnosti (8-1 a 8-2 podle číslování z roku 1912). Opuštěný vojenský terén. Všimněte si malého mezilehlého zásobníku nedaleko od výběžku V, zásobníku, který je kvůli vegetaci velmi obtížně k nalezení, a zvonu Pamart na mírném předsunutém svahu před pevností. V intervalu s postem Belle Épine nacházíme bojový kryt MBE (pro ½ roty). Pevnost, která zůstala po celá desetiletí otevřená všem větrům, měla v červnu nebo červenci 2008 zazděný vchod.