Rozellier (fort du)

Camp retranché de Verdun, sud-est de la ville, 1877-1879. 393 m/alt. Dénommé fort Margueritte. 29 pièces. Pentagone irrégulier à gorge très échancrée, le fort du Rozellier est un des plus intéressants de la place de Verdun ; feu le lieutenant-colonel Truttmann, entre tous les forts, confessait avoir un faible pour lui. Lors de son achèvement, ses saillants pairs étaient affublés d’un aileron, tandis qu’une caponnière double était attachée au saillant formant la pointe du fort. Dans l’angle rentrant de la gorge est blottie une caponnière double au centre de laquelle s’ouvre le porche de l’entrée. Ce bâtiment comprend deux niveaux et c’est au sous-sol que l’on trouve le puits d’eau potable. La disposition des autres organes était somme toute très classique. Un casernement occupe le centre du fort. Ses douze travées sur un seul niveau donnent sur deux cours séparées par le passage couvert de la capitale. Douze travées en deux cours mettant face à face deux rangs de trois. Un magasin à poudre est blotti de chaque côté du casernement. La rue du rempart desservait quinze traverses-abris dont huit enracinées. Chaque saillant comportait sa bonnette d’infanterie. Ce tableau allait subir quelques bouleversements à partir de 1890. Ceux-ci allaient faire de ce fort un ouvrage ayant un sérieux potentiel de résistance. Chacun de ses flancs allait recevoir une casemate de Bourges, ses saillants II, IV et V une tourelle de mitrailleuses et une tourelle 155 R allait prendre place presque au centre et en arrière du front III-IV. À cela il convient d’ajouter quatre observatoires cuirassés et deux guérites observatoires. Une entrée de guerre avec pont roulant à effacement latéral s’ouvrira dans l’escarpe, au niveau du fossé, à droite du bâtiment d’entrée. Les traverses du rempart allaient quasiment disparaître au profit de ces nouvelles composantes et deux abris de piquets seront coulés en arrière et au centre du front II-III et en arrière du saillant IV. Les caponnières, hormis celle de gorge, seront remplacées par des coffres de contrescarpe. En revanche, il n’y aura pas de caserne de guerre coulée comme on le voit souvent dans l’escarpe de gorge. Ce seront les travées de l’ancien casernement, travées tournant le dos au front de tête, qui seront renforcées et couvertes d’une couche protectrice de béton. La partie à la droite du casernement fut aussi renforcée de façon à créer une zone totalement renforcée jusqu’à l’entrée de guerre. Ainsi, le magasin à poudre droit a-t-il été modifié et son local de stockage cloisonné de façon à aménager quatre locaux. Le magasin gauche quant à lui restera en l’état. Bien évidemment, de nombreux détails méritent d’être soulignés. Au nombre de ces derniers, nous retiendrons pour commencer l’inscription "s’ensevelir sous les ruines du fort plutôt que de se rendre" au fronton du passager en capitale, lorsque l’on débouche du tunnel de l’entrée. La traverse séparant les deux cours du casernement abrite une jolie rotonde. Sur un de ses piliers, cette dernière montre une place que ciment sur laquelle on a gravé des ailes stylisées. Nous en ignorons l’époque de facture et la symbolique, mais 1874 est gravé un peu plus bas sur une plaque identique. Le poste de communications optique, bétonné, est accessible par un escalier en bois. Il comprend trois créneaux. L’un d’entre eux a conservé ses volets blindés, un autre a une porte obturatrice en béton montée sur charnières. L’un était dirigé vers la citadelle de Verdun, un second communiquait avec Longwy, le dernier étant orienté au sud devait communiquer avec un des forts du rideau de Hauts de Meuse (Camp des Romains ?). Le fort sera bien évidemment encore modifié dès 1916 ; certains passages seront chicanés, crénelés, un réseau de galeries profondes sera creusé. Dans les coffres, les canons de 12 culasse seront remplacés par des mitrailleuses ou des canons de 37 mm que l’on installera sur des parallélépipèdes rectangles en béton. Le fort possédait deux batteries annexes, soit une de chaque côté. Nous ne l’avons visité qu’une seule fois, en décembre 2000. Hélas, nos yeux n’étaient pas si affûtés qu’ils ne le sont au moment de coucher ces lignes sur le papier (08/2008) et la présence des cuirassements avait surtout retenu toute notre attention. Le fort est encore bien conservé, hormis son entrée qui affiche plusieurs soufflures et effondrements. Probablement nombre de détails intéressants nous auront-ils échappés. Le fort, aux dernières nouvelles est toujours utilisé comme terrain d'exercice par l'armée. Parfois orthographié "Rozelier" ou encore "Roselier".

Befestigtes Lager Verdun, südöstlich der Stadt, 1877–1879. 393 m ü. M. Genannt Fort Margueritte. 29 Teile. Das Fort du Rozellier, ein unregelmäßiges Fünfeck mit einer stark zerklüfteten Schlucht, ist eines der interessantesten Forts der Stadt Verdun. Der verstorbene Oberstleutnant Truttmann gestand, von allen Forts eine Schwäche für dieses Fort gehabt zu haben. Nach seiner Fertigstellung wurden die gegenüberliegenden Frontvorsprünge mit einer Flosse versehen, während eine doppelte Kaponniere an dem Frontvorsprung angebracht wurde, der die Spitze des Forts bildet. In der einspringenden Ecke der Schlucht befindet sich eine doppelte Kaponniere, in deren Mitte sich der Eingangsvorbau öffnet. Dieses Gebäude besteht aus zwei Ebenen, und der Trinkwasserbrunnen befindet sich im Keller. Die Anordnung der anderen Organe war im Grunde sehr klassisch. In der Mitte des Forts befindet sich eine Kaserne. Ihre zwölf Joche auf einer Ebene öffnen sich zu zwei Höfen, die durch den überdachten Gang des Kapitells getrennt sind. Zwölf Joche in zwei Höfen bilden zwei Reihen zu je drei gegenüber. Auf jeder Seite der Kaserne befindet sich ein Pulvermagazin. Die Wallstraße diente als Zubringer zu fünfzehn Schutztraversen, von denen acht eingegraben waren. Jeder Frontvorsprung hatte seine Infanteriehaube. Dieses Bild sollte ab 1890 einige Umwälzungen erfahren. Diese sollten dieses Fort zu einem Bauwerk mit ernsthaftem Widerstandspotenzial machen. Jede seiner Flanken sollte eine Bourges-Kasematte erhalten, seine Frontvorsprünge II, IV und V einen Maschinengewehrturm und ein 155 R-Turm sollte fast in der Mitte und hinter der Front III-IV platziert werden. Hinzu kamen vier gepanzerte Beobachtungsposten und zwei Beobachtungswachenhäuschen. In der Böschung, auf Höhe des Grabens, rechts vom Eingangsgebäude, öffnet sich ein Kriegseingang mit einer seitlich einziehbaren Rollbrücke. Die Walltraversen verschwinden zugunsten dieser neuen Komponenten fast vollständig, und zwei Wachtposten werden hinter und in der Mitte der Front II-III sowie hinter dem Frontvorsprung IV eingegraben. Die Kaponnieren, mit Ausnahme der Schluchtkaponniere, werden durch Kontereskarpenkassetten ersetzt. Es werden jedoch keine Kriegsbaracken eingegraben, wie man sie oft in der Schluchtböschung sieht. Es werden die Buchten der alten Kasernen sein, die der Front zugewandt sind und verstärkt und mit einer Schutzschicht aus Beton bedeckt werden. Der Teil rechts von den Kasernen wurde ebenfalls verstärkt, um bis zum Kriegseingang einen vollständig verstärkten Bereich zu schaffen. So wurde das rechte Pulvermagazin umgebaut und sein Lagerraum in vier Räume unterteilt. Das linke Magazin hingegen bleibt unverändert. Natürlich verdienen viele Details besondere Aufmerksamkeit. Darunter fällt uns zunächst die Inschrift in Großbuchstaben auf dem Giebel des Passanten auf, wenn er aus dem Eingangstunnel kommt: „Begrabe dich lieber unter den Ruinen des Forts, als dich zu ergeben“. Der Querbalken, der die beiden Kasernenhöfe trennt, beherbergt eine hübsche Rotunde. Auf einem ihrer Pfeiler ist ein Zementquadrat abgebildet, in das stilisierte Flügel eingraviert sind. Wir kennen weder die Bauzeit noch die Symbolik, aber etwas weiter unten ist auf einer identischen Tafel die Zahl 1874 eingraviert. Der betonierte optische Kommunikationsposten ist über eine Holztreppe erreichbar. Er umfasst drei Zinnen. Einer davon hat seine gepanzerten Rollläden behalten, ein anderer hat ein an Scharnieren montiertes Betontor. Eine war auf die Zitadelle von Verdun ausgerichtet, eine zweite war mit Longwy verbunden und die letzte war nach Süden ausgerichtet und sollte mit einem der Forts des Kurtinentals von Hauts de Meuse (Camp des Romains?) verbunden sein. Das Fort wurde ab 1916 natürlich weiter umgebaut; bestimmte Passagen wurden mit Schikanen und Zinnen versehen, und ein Netz tiefer Galerien wurde gegraben. In den Gewölben werden die 12-Kanonen-Hinterladerkanonen durch Maschinengewehre oder 37-mm-Kanonen ersetzt, die auf rechteckigen Betonparallelepipeden installiert werden. Das Fort hatte zwei Hilfsbatterien, eine auf jeder Seite. Wir haben es nur einmal im Dezember 2000 besucht. Leider waren unsere Augen nicht mehr so scharf wie zum Zeitpunkt des Schreibens dieser Zeilen (08/2008), und die Anwesenheit der Panzerung hatte unsere Aufmerksamkeit hauptsächlich erregt. Das Fort ist noch gut erhalten, mit Ausnahme seines Eingangs, der mehrere Blaslöcher und Einstürze aufweist. Wahrscheinlich sind uns viele interessante Details entgangen. Den neuesten Nachrichten zufolge wird das Fort noch immer von der Armee als Übungsgelände genutzt. Manchmal auch „Rozelier“ oder „Roselier“ geschrieben.

Versterkt kamp van Verdun, ten zuidoosten van de stad, 1877-1879. 393 m/alt. Fort Margueritte genoemd. 29 stukken. Fort du Rozellier, een onregelmatige vijfhoek met een sterk ingesprongen kloof, is een van de interessantste forten in Verdun; wijlen luitenant-kolonel Truttmann gaf toe er een zwak voor te hebben. Na de voltooiing werden de bijbehorende saillanten voorzien van een vin, terwijl een dubbele caponnière werd bevestigd aan de saillant die de punt van het fort vormde. Genesteld in de inspringende hoek van de kloof bevindt zich een dubbele caponnière, in het midden waarvan het ingangsportiek opent. Dit gebouw bestaat uit twee verdiepingen en de drinkwaterput bevindt zich in de kelder. De indeling van de andere organen was immers zeer klassiek. Een kazerne bevindt zich in het midden van het fort. De twaalf traveeën op één verdieping geven toegang tot twee binnenplaatsen, gescheiden door de overdekte passage van het kapiteel. Twaalf traveeën in twee binnenplaatsen plaatsen twee rijen van drie tegenover elkaar. Aan weerszijden van de kazerne bevindt zich een kruitmagazijn. De walstraat bediende vijftien schuilplaatsen, waarvan er acht vastzaten. Elke saillant had zijn eigen infanteriehoed. Dit beeld zou vanaf 1890 enkele veranderingen ondergaan. Deze zouden van dit fort een structuur met een aanzienlijk weerstandspotentieel maken. Elk van de flanken zou een Bourges-kazemat krijgen, de saillanten II, IV en V een machinegeweertoren, en een 155 R-toren zou bijna in het midden en achter de III-IV-fronten worden geplaatst. Hieraan zouden vier gepantserde observatieposten en twee observatieposten worden toegevoegd. Een oorlogsingang met een rolbrug met laterale terugtrekking zal in de helling openen, ter hoogte van de gracht, rechts van het ingangsgebouw. De waltraversen zouden vrijwel verdwijnen ten gunste van deze nieuwe componenten en twee piketschuilplaatsen zullen worden verzonken achter en in het midden van front II-III en achter saillant IV. De caponnières, met uitzondering van de kloofcaponnière, zullen worden vervangen door contrescarpcassettes. Aan de andere kant zullen er geen oorlogsbarakken worden verzonken, zoals vaak te zien is in de kloofhelling. Het zullen de traveeën van de oude barakken zijn, traveeën die met hun rug naar voren staan, die worden versterkt en bedekt met een beschermende laag beton. Het deel rechts van de barakken werd eveneens versterkt, zodat een volledig versterkt gebied ontstond tot aan de oorlogsingang. Zo werd het rechter kruitmagazijn aangepast en de opslagruimte ervan opgedeeld in vier ruimtes. Het linker magazijn blijft daarentegen ongewijzigd. Uiteraard verdienen veel details aandacht. Onder deze objecten valt allereerst de inscriptie "zichzelf begraven onder de ruïnes van het fort in plaats van zich over te geven" op het fronton van de passagier, in hoofdletters, wanneer hij uit de ingangstunnel komt. De dwarsbalk die de twee binnenplaatsen van de kazerne scheidt, herbergt een fraaie rotonde. Op een van de pilaren, de laatste, is een vierkant van cement te zien waarop gestileerde vleugels zijn gegraveerd. We kennen de bouwperiode of de symboliek niet, maar 1874 staat iets lager op een identieke plaquette gegraveerd. De betonnen optische communicatiepost is toegankelijk via een houten trap. Deze omvat drie kantelen. Een ervan heeft zijn gepantserde luiken behouden, een andere heeft een scharnierende betonnen luikdeur. Eén was gericht op de citadel van Verdun, een tweede stond in verbinding met Longwy, de laatste, gericht op het zuiden, moest in verbinding staan met een van de forten in de gordel van Hauts de Meuse (Camp des Romains?). Het fort zou vanaf 1916 uiteraard verder worden aangepast; bepaalde doorgangen zouden worden voorzien van chicanering, kantelen en er zou een netwerk van diepe galerijen worden gegraven. In de gewelven zullen de achterlaadkanonnen met 12 kanonnen worden vervangen door machinegeweren of 37 mm kanonnen die op rechthoekige betonnen parallellepipedums worden geplaatst. Het fort had twee hulpbatterijen, één aan elke kant. We hebben het slechts één keer bezocht, in december 2000. Helaas waren onze ogen niet zo scherp als toen we deze regels schreven (08/2008) en trok vooral de aanwezigheid van het pantser onze aandacht. Het fort is nog steeds goed bewaard gebleven, met uitzondering van de ingang, die verschillende schietgaten en instortingen vertoont. Waarschijnlijk zijn veel interessante details ons ontgaan. Volgens de laatste berichten wordt het fort nog steeds gebruikt als oefenterrein voor het leger. Soms gespeld als "Rozelier" of "Roselier".

Verdun fortified camp, southeast of the city, 1877-1879. 393 m/alt. Called Fort Margueritte. 29 pieces. An irregular pentagon with a very indented gorge, Fort du Rozellier is one of the most interesting in the town of Verdun; the late Lieutenant-Colonel Truttmann, of all the forts, confessed to having a weakness for it. Upon its completion, its peer salients were fitted with a fin, while a double caponier was attached to the salient forming the point of the fort. Nestled in the re-entrant angle of the gorge is a double caponier, in the center of which opens the entrance porch. This building comprises two levels, and the drinking water well is located in the basement. The layout of the other organs was, after all, very classic. A barracks occupies the center of the fort. Its twelve bays on a single level open onto two courtyards separated by the covered passage of the capital. Twelve bays in two courtyards put two rows of three facing each other. A powder magazine is nestled on each side of the barracks. The rampart street served fifteen shelter traverses, eight of which were rooted. Each salient had its infantry bonnet. This picture would undergo some upheavals from 1890 onwards. These would make this fort a structure with serious resistance potential. Each of its flanks would receive a Bourges casemate, its salients II, IV and V a machine gun turret, and a 155 R turret would be placed almost in the center and behind the III-IV front. To this should be added four armored observation posts and two observation sentry boxes. A war entrance with a rolling bridge with lateral retraction will open in the escarpment, at the level of the ditch, to the right of the entrance building. The rampart traverses would almost disappear in favor of these new components and two picket shelters will be sunk behind and in the center of front II-III and behind salient IV. The caponiers, except for the gorge caponier, will be replaced by counterscarp coffers. On the other hand, there will be no war barracks sunk as is often seen in the gorge escarpment. It will be the bays of the old barracks, bays turning their backs to the front, which will be reinforced and covered with a protective layer of concrete. The part to the right of the barracks was also reinforced so as to create a fully reinforced area until the war entrance. Thus, the right powder magazine was modified and its storage room partitioned to create four rooms. The left magazine, for its part, will remain as is. Of course, many details deserve to be highlighted. Among these, we will note to begin with the inscription "to bury oneself under the ruins of the fort rather than to surrender" on the pediment of the passenger in capital letters, when emerging from the entrance tunnel. The crosspiece separating the two courtyards of the barracks houses a pretty rotunda. On one of its pillars, the latter shows a cement square on which stylized wings have been engraved. We do not know the period of construction or the symbolism, but 1874 is engraved a little lower down on an identical plaque. The optical communications post, concreted, is accessible by a wooden staircase. It includes three battlements. One of them has retained its armored shutters, another has a concrete shutter door mounted on hinges. One was directed towards the citadel of Verdun, a second communicated with Longwy, the last one being oriented to the south was to communicate with one of the forts of the curtain of Hauts de Meuse (Camp des Romains?). The fort would of course be further modified from 1916; certain passages would be chicaned, crenellated, a network of deep galleries would be dug. In the vaults, the 12-gun breech-loaded cannons will be replaced by machine guns or 37 mm cannons that will be installed on rectangular concrete parallelepipeds. The fort had two auxiliary batteries, one on each side. We only visited it once, in December 2000. Unfortunately, our eyes were not as sharp as they are at the time of writing these lines (08/2008) and the presence of the armor had mainly caught our attention. The fort is still well preserved, except for its entrance which displays several blowholes and collapses. Probably many interesting details have escaped us. The fort, according to the latest news, is still used as an exercise ground by the army. Sometimes spelled "Rozelier" or "Roselier".

Opevněný tábor Verdun, jihovýchodně od města, 1877-1879. 393 m/n. m. Nazývaný Fort Margueritte. 29 kusů. Fort du Rozellier, nepravidelný pětiúhelník s velmi členitou roklí, je jednou z nejzajímavějších ve městě Verdun; zesnulý podplukovník Truttmann se ze všech pevností přiznal, že pro ni měl slabost. Po jejím dokončení byly její hlavní výběžky opatřeny ploutvím, zatímco k výběžku tvořícímu vrchol pevnosti byl připevněn dvojitý kaponiér. V úhlu ústí rokle se nachází dvojitý kaponiér, uprostřed kterého se otevírá vstupní veranda. Tato budova má dvě úrovně a studna s pitnou vodou se nachází v suterénu. Uspořádání ostatních orgánů bylo koneckonců velmi klasické. Uprostřed pevnosti se nacházejí kasárna. Jejich dvanáct polí na jedné úrovni se otevírá do dvou nádvoří oddělených krytou chodbou hlavního města. Dvanáct polí na dvou nádvořích skládá dvě řady po třech proti sobě. Na každé straně kasáren se nachází prachárna. Ulice s valem sloužila k patnácti příčníkům, z nichž osm bylo zakořeněných. Každý výběžek měl svůj pěchotní klobouk. Tento obraz prošel od roku 1890 několika otřesy. Ty z této pevnosti udělaly strukturu s vážným potenciálem odporu. Každé z jejích křídel by dostalo kasematu Bourges, její výběžky II, IV a V kulometnou věž a věž 155 R by byla umístěna téměř uprostřed a za frontou III-IV. K tomu by měly být přidány čtyři obrněná pozorovací stanoviště a dvě pozorovací strážní budky. Válečný vchod s rolovacím mostem s bočním zasouváním se bude otevírat ve srázu, v úrovni příkopu, napravo od vstupní budovy. Traverzy valů by téměř zmizely ve prospěch těchto nových prvků a dva laťkové přístřešky by byly zapuštěny za a uprostřed fronty II-III a za výběžkem IV. Kaponiéry, s výjimkou kaponiéry rokle, budou nahrazeny protiskluzovými kazetami. Na druhou stranu nebudou zapuštěny žádné válečné kasárny, jak je často vidět ve srázu rokle. Budou to zátoky starých kasáren, zátoky otočené zády k přední straně, které budou vyztuženy a pokryty ochrannou vrstvou betonu. Část napravo od kasáren byla také vyztužena, aby vytvořila plně vyztužený prostor až do válečného vchodu. Proto byl upraven pravý prachárenský sklad a jeho skladovací prostor rozdělen na čtyři místnosti. Levý prachárenský sklad zůstane zachován. Samozřejmě si zaslouží zdůraznit mnoho detailů. Mezi nimi nejprve zmíníme nápis „pohřbít se pod ruinami pevnosti, než se vzdát“ na štítu cestujícího velkými písmeny při vycházení ze vstupního tunelu. V příčném sloupu oddělujícím dva dvory kasáren se nachází hezká rotunda. Na jednom z jejích pilířů je vyryt betonový čtverec s vyrytými stylizovanými křídly. Neznáme dobu výstavby ani symboliku, ale o něco níže je na identické desce vyryto číslo 1874. Optický komunikační sloup, vybetonovaný, je přístupný po dřevěném schodišti. Má tři cimbuří. Jedno z nich si zachovalo pancéřové okenice, druhé má betonové okenice namontované na pantech. Jeden směřoval k citadele Verdun, druhý komunikoval s Longwy a poslední, orientovaný na jih, měl komunikovat s jednou z pevností kurtiny Hauts de Meuse (Camp des Romains). Pevnost byla samozřejmě od roku 1916 dále upravována; některé chodby měly být opatřeny šikanami, cimbuřím a byla vykopána síť hlubokých galerií. V trezorech budou dvanáctidělové kanóny nabíjené ze zadu nahrazeny kulomety nebo 37mm kanóny, které budou instalovány na obdélníkových betonových rovnoběžnostěnech. Pevnost měla dvě pomocné baterie, jednu na každé straně. Navštívili jsme ji pouze jednou, v prosinci 2000. Bohužel naše oči nebyly tak bystré jako v době psaní těchto řádků (08/2008) a naši pozornost upoutala hlavně přítomnost obrněných vozidel. Pevnost je stále dobře zachována, s výjimkou vchodu, který vykazuje několik průduchů a zřícení. Pravděpodobně nám uniklo mnoho zajímavých detailů. Pevnost je podle nejnovějších zpráv stále využívána armádou jako cvičiště. Někdy se píše „Rozelier“ nebo „Roselier“.