Camp retranché de Toul, nord-est de la ville, 1906-1910. 232 m/alt. Pilier de la défense du nord-est du camp retranché et dernier né de la place, il a réellement été conçu en fonction de ses cuirassements. Que l’on fasse abstraction de ses fossés et on lui trouvera un air de ressemblance avec les ouvrages de la future ligne Maginot, soit une entrée et des tentacules menant aux blocs de combat. À la même époque, le général belge Deguise agira de même avec les nouveaux forts d’Anvers. Le fort du Vieux-Canton est un trapèze presque régulier. Trois coffres, deux simples (saillants I et III) et un double (saillant II) assurent la défense des fossés, lesquels ont leur profil triangulaire. Une rampe descend en pente douce depuis le saillant IV dans le fossé de gorge. L’entrée du fort, chicanée, est totalement dépourvue de fioriture et nous ne nous rappelons pas y avoir décelé un quelconque dispositif de pont-levis ou escamotable (à vérifier donc !). À gauche de cette entrée se trouvait l’usine électrique dont il ne subsiste plus que les trois socles de génératrices. La capitale donne accès après une vingtaine de mètres sur un bloc transversal regroupant 3 chambrées pour, chacune, 78 hommes, une chambrée pour 11 sous-officiers, la boulangerie, la cuisine, les latrines, etc. De ce casernement partent quatre gaines peu ou prou orientées selon les diagonales du fort. Celles gagnant les saillant pairs aboutissent à une tourelle de mitrailleuses, celles se dirigeant vers les saillants impairs vont côtoyer une tourelle de 75 Mle 05 avant de gagner les coffres simples. Plusieurs débouchés à l’air libre permettaient d’aller garnir des parapets d’infanterie, dont certains avec guérite observatoire. Ces parapets d’infanterie étaient circonscrits en lisière d’un quadrilatère dont les angles étaient occupés par les blocs bétonnés des cuirassements. Une des particularités du fort consiste en la présence, sur le front de tête et les fronts latéraux, d’une galerie de contrescarpe, galerie communiquant avec les coffres et dont la cloison interne est percée à intervalles réguliers de façon à permettre le creusement éventuel d’une galerie de contre-mine. Visité en octobre 1999, le fort était presque dépourvu de tags. Ici et là, les traces de la mode naissante du paint ball se distinguaient. Le fort était très bien dégagé de la végétation. Le créneau défensif de la chicane de l’entrée avait été explosé probablement par les ferrailleurs pour passer plus aisément le fruit de leurs récupérations. En effet, tous les cuirassements (les 4 tourelles + 3 observatoires cuirassés et les guérites observatoires) ainsi que les moteurs de l’usine ont disparu ; même les trappes métalliques du four à pain ont fait les frais de cette rage récupératrice. Les galeries montraient encore bon nombre d’inscriptions originelles, les plus intéressantes étant sans conteste les tableaux des hausses des canons de 12 culasse présents dans les coffres. Les embrasures de ces coffres ont leurs flancs gradinés. Dans le coffre double, il convient de signaler un petit créneau, d’environ 25 x 25 cm s’ouvrant au niveau du sol. Un escalier a été ménagé dans le sol du coffre pour permettre à un guetteur s’asseyant sur une planche rabattable d’y veiller. Nous n’avons rencontré cela nulle part ailleurs. Notons que le coffre du saillant I a vu sa façade être soufflée par une explosion. Comme à l’ouvrage du Mordant, à proximité des tourelles de mitrailleuses, on trouve une petite construction servant de bac à sable ou réceptacle des tirs d’essais de ces tourelles. À l’extérieur de la façade du casernement, on trouve, comme au fort du Chanot, des goulottes métalliques boulonnées dans le béton et faisant office de cheminée de poêle. La galerie de contrescarpe était praticable et son plafond en béton et plat à proximité des coffres, devenait voûte en plein cintre par la suite. Cette voûte majoritairement en maçonneries de moellons était parfois remplacée par du béton. À distances régulières une petit ouverture, plus aération que créneau de tir, s’ouvre sur le fossé. Hélas, en hiver, il arrive que l’eau monte jusqu’aux créneaux du coffre double. Un projet de batterie annexe pour deux tourelles de 155 sur les glacis du saillant I ne sera jamais concrétisé. Aux dernières nouvelles, la municipalité de Villey-Saint-Etienne tente de trouver des moyens pour sauver le fort, le sécuriser et l’inclure dans un circuit des fortifications très nombreuses et variées dans les environs immédiats. Nous nous sommes même laissés dire (06/2007) que l’égout principal, près du coffre double, était à nouveau fonctionnel. Nous ne pouvons que nous réjouir de la prise en mains par l’autorité locale de ce témoin très intéressant de l'évolution ultime de la fortification d'avant la première guerre mondiale.

Befestigtes Lager Toul, nordöstlich der Stadt, 1906–1910. 232 m ü. M. Als Pfeiler der nordöstlichen Verteidigung des befestigten Lagers und jüngste Ergänzung des Platzes wurde es tatsächlich nach seiner Panzerung entworfen. Wenn wir seine Gräben außer Acht lassen, erkennen wir eine Ähnlichkeit mit den Anlagen der zukünftigen Maginot-Linie, nämlich einen Eingang und Tentakel, die zu den Kampfblöcken führten. Zur gleichen Zeit tat der belgische General Deguise dasselbe mit den neuen Forts von Antwerpen. Das Fort Vieux-Canton hat die Form eines fast regelmäßigen Trapezes. Drei Kassetten, zwei einfache (Vorsprünge I und III) und eine doppelte (Vorsprung II), gewährleisten die Verteidigung der Gräben, die ein dreieckiges Profil aufweisen. Eine Rampe führt sanft vom Vorsprung IV in den Schluchtgraben hinunter. Der Eingang zum Fort, der eine Schikane darstellt, ist völlig schmucklos, und wir können uns nicht erinnern, dort eine Zugbrücke oder ein ausziehbares Gerät entdeckt zu haben (das muss also überprüft werden!). Links von diesem Eingang befand sich das Elektrizitätswerk, von dem nur noch die drei Generatorenbasen übrig sind. Das Kapitell bietet nach etwa zwanzig Metern Zugang zu einem Querblock, der drei Baracken für jeweils 78 Mann, eine Baracke für 11 Unteroffiziere, die Bäckerei, die Küche, die Latrinen usw. umfasst. Von dieser Baracke gehen vier Schächte ab, die mehr oder weniger entsprechend den Diagonalen des Forts ausgerichtet sind. Diejenigen, die die geraden Frontvorsprünge erreichen, enden an einem Maschinengewehrturm, diejenigen, die in Richtung der ungeraden Frontvorsprünge gehen, kommen an einem 75 Mle 05-Turm vorbei, bevor sie die einfachen Truhen erreichen. Mehrere Öffnungen ins Freie ermöglichten die Besetzung von Infanteriebrüstungen, von denen einige mit Beobachtungsständen ausgestattet waren. Diese Infanteriebrüstungen waren am Rand eines Vierecks angeordnet, dessen Ecken von den Betonblöcken der Panzerung eingenommen wurden. Eine der Besonderheiten des Forts besteht in der Präsenz einer Kontereskarpengalerie an der Vorder- und den Seitenfronten, einer Galerie, die mit den Kassen verbunden ist und deren innere Trennwand in regelmäßigen Abständen durchbrochen ist, um das Graben einer Gegenminengalerie zu ermöglichen. Bei einem Besuch im Oktober 1999 war das Fort fast frei von Graffiti. Hier und da waren Spuren der aufkommenden Paintball-Mode zu sehen. Das Fort war weitgehend von Vegetation befreit. Die Verteidigungslücke der Schikane am Eingang war wahrscheinlich von Schrotthändlern gesprengt worden, um ihre Bergungserträge leichter weitergeben zu können. Tatsächlich sind die gesamte Panzerung (die 4 Türme + 3 gepanzerte Beobachtungsposten und die Beobachtungswachenhäuschen) sowie die Fabrikmotoren verschwunden; sogar die Metallluken des Brotofens haben unter dieser wuchernden Bergung gelitten. Die Galerien zeigten noch zahlreiche Originalinschriften, von denen die Tabellen mit den Kimmenvisieren der in den Gewölben vorhandenen 12-Kanonen-Hinterladergeschütze ohne Zweifel die interessantesten waren. Die Schießscharten dieser Gewölbe sind an den Seiten abgestuft. Im Doppelgewölbe ist eine kleine, etwa 25 x 25 cm große Schießscharte bemerkenswert, die sich auf Bodenhöhe öffnet. Im Boden des Gewölbes war eine Treppe eingelassen, damit ein auf einem Klappbrett sitzender Ausguck Wache halten konnte. So etwas haben wir sonst nirgendwo angetroffen. Beachten Sie, dass die Fassade des Gewölbes von Frontbogen I durch eine Explosion weggesprengt wurde. Wie in der Festung Mordant gibt es in der Nähe der Maschinengewehrtürme eine kleine Konstruktion, die als Sandkasten oder Behälter für Probeschüsse aus diesen Türmen dient. Außerhalb der Fassade der Kaserne befinden sich, wie im Fort Chanot, in den Beton geschraubte Metallrutschen, die als Ofenschornstein dienen. Die Kontereskarpengalerie war begehbar, und ihre flache Betondecke im Bereich der Gewölbe wurde später zu einem halbrunden Gewölbe. Dieses Gewölbe, das größtenteils aus Bruchsteinmauerwerk bestand, wurde manchmal durch Beton ersetzt. In regelmäßigen Abständen öffnet sich eine kleine Öffnung zum Graben, die eher der Belüftung als dem Schießen dient. Leider steigt das Wasser im Winter manchmal bis zu den Zinnen des Doppelgewölbes. Ein Projekt für eine zusätzliche Batterie mit zwei 155 Türmen auf dem Glacis des Frontbogens I wird nie verwirklicht werden. Nach neuesten Informationen versucht die Gemeinde Villey-Saint-Étienne, das Fort zu retten, zu sichern und in einen Kreislauf der vielfältigen Befestigungsanlagen in der unmittelbaren Umgebung einzubinden. Uns wurde sogar mitgeteilt (06/2007), dass der Hauptkanal in der Nähe des Doppelgewölbes wieder funktionsfähig ist. Wir können die Übernahme dieses äußerst interessanten Zeugnisses der Entwicklung der Befestigungsanlagen vor dem Ersten Weltkrieg durch die Gemeinde nur begrüßen.

Versterkt kamp Toul, ten noordoosten van de stad, 1906-1910. 232 m/hoogte. De pijler van de noordoostelijke verdediging van het versterkte kamp en de nieuwste toevoeging aan het plein, werd feitelijk ontworpen op basis van de pantserconstructie. Als we de grachten buiten beschouwing laten, zien we een gelijkenis met de werken van de toekomstige Maginotlinie, namelijk een ingang en tentakels die naar de gevechtsblokken leiden. Tegelijkertijd zou de Belgische generaal Deguise hetzelfde doen met de nieuwe forten van Antwerpen. Het fort Vieux-Canton is een bijna regelmatige trapezium. Drie silo's, twee enkelvoudige (salient I en III) en één dubbele (salient II), zorgen voor de verdediging van de grachten, die een driehoekig profiel hebben. Een helling loopt geleidelijk af van saillant IV naar de kloofgracht. De ingang van het fort, die chicaneus is, is volledig ontdaan van versiering en we herinneren ons niet dat we daar een ophaalbrug of intrekmechanisme hebben aangetroffen (dus die moet gecontroleerd worden!). Links van deze ingang bevond zich de elektriciteitscentrale, waarvan alleen de drie generatorbases nog over zijn. De kapiteel geeft na ongeveer twintig meter toegang via een dwarsblok dat drie barakken voor elk 78 man, een barak voor 11 onderofficieren, de bakkerij, de keuken, de latrines, enz. groepeert. Vanuit deze barakken vertrekken vier schachten, min of meer georiënteerd volgens de diagonalen van het fort. De schachten die de even salienten bereiken, eindigen bij een machinegeweertoren, de schachten die naar de oneven salienten gaan, komen langs een 75 Mle 05-toren voordat ze de eenvoudige kisten bereiken. Verschillende openingen in de open lucht maakten het mogelijk om infanterieborstweringen te bemannen, waarvan sommige voorzien waren van observatieposten. Deze infanterieborstweringen waren begrensd aan de rand van een vierhoek waarvan de hoeken werden ingenomen door de betonnen blokken van het pantser. Een van de bijzonderheden van het fort is de aanwezigheid, aan de voor- en zijkanten, van een contrescarpgalerij, een galerij die in verbinding staat met de schatkist en waarvan de binnenwand op regelmatige afstanden is doorboord om eventueel een tegenmijngalerij te kunnen graven. Het fort, dat in oktober 1999 werd bezocht, was vrijwel geheel vrij van graffiti. Hier en daar waren sporen van de opkomende paintball-trend te zien. Het fort was zeer goed ontdaan van vegetatie. Het verdedigingsgat van de chicane bij de ingang was waarschijnlijk opgeblazen door schroothandelaren om de opbrengst van hun reddingswerk gemakkelijker te kunnen doorgeven. Alle pantsers (de 4 geschutskoepels + 3 gepantserde observatieposten en de observatieposten) en de fabrieksmotoren zijn inderdaad verdwenen; zelfs de metalen luiken van de broodoven hebben geleden onder deze fanatieke berging. De galerijen vertoonden nog een groot aantal originele inscripties, waarvan de meest interessante ongetwijfeld de lijsten met de achtervizieren van de achtergeladen kanonnen met 12 kanonnen in de gewelven waren. De schietgaten van deze gewelven hebben getrapte zijkanten. In het dubbele gewelf is een kleine kanteelopening van ongeveer 25 x 25 cm op de begane grond opvallend. In de vloer van het gewelf was een trap gemaakt zodat een uitkijkpost, zittend op een opvouwbaar bord, de wacht kon houden. We zijn dit nergens anders tegengekomen. Merk op dat de gevel van het gewelf van saillant I door een explosie werd weggeblazen. Net als bij de Mordant-versterking, vlakbij de machinegeweertorens, bevindt zich een kleine constructie die dient als zandbak of opvangbak voor proefschoten vanuit deze torens. Buiten de gevel van de kazerne, net als bij het Chanot-fort, zijn metalen glijbanen in het beton geschroefd die dienen als kachelpijp. De contrescarpgalerij was bruikbaar en het vlakke betonnen plafond nabij de gewelven werd later een halfrond gewelf. Dit gewelf, grotendeels gemaakt van puinmetselwerk, werd soms vervangen door beton. Op regelmatige afstanden geeft een kleine opening, meer voor ventilatie dan om te schieten, uit op de gracht. Helaas komt het water in de winter soms tot aan de kantelen van het dubbele gewelf. Een project voor een bijbatterij met twee torens van 155 op het glacis van de salient I zal nooit van de grond komen. Volgens de laatste berichten probeert de gemeente Villey-Saint-Etienne manieren te vinden om het fort te redden, te beveiligen en op te nemen in een circuit van de vele en gevarieerde vestingwerken in de directe omgeving. We hebben zelfs vernomen (06/2007) dat het hoofdriool, nabij het dubbele gewelf, weer in gebruik is. We kunnen de overname door de gemeente van deze zeer interessante getuige van de uiteindelijke evolutie van de vestingwerken van vóór de Eerste Wereldoorlog alleen maar toejuichen.

Toul fortified camp, northeast of the city, 1906-1910. 232 m/alt. The pillar of the northeast defense of the fortified camp and the latest addition to the square, it was actually designed based on its armor. If we ignore its ditches, we will find a resemblance to the works of the future Maginot Line, namely an entrance and tentacles leading to the combat blocks. At the same time, the Belgian General Deguise would do the same with the new forts of Antwerp. The Vieux-Canton fort is an almost regular trapezoid. Three coffers, two simple (salients I and III) and one double (salient II), ensure the defense of the ditches, which have a triangular profile. A ramp descends gently from salient IV into the gorge ditch. The entrance to the fort, which is chicaneous, is completely devoid of embellishment and we do not recall having detected any drawbridge or retractable device there (so it needs to be checked!). To the left of this entrance was the electrical plant of which only the three generator bases remain. The capital gives access after about twenty meters on a transverse block grouping together 3 barracks for, each, 78 men, a barracks for 11 non-commissioned officers, the bakery, the kitchen, the latrines, etc. From this barracks leave four shafts more or less oriented according to the diagonals of the fort. Those reaching the even salients end at a machine gun turret, those heading towards the odd salients will go alongside a 75 Mle 05 turret before reaching the simple chests. Several openings into the open air allowed infantry parapets to be manned, some of which had observation sentry boxes. These infantry parapets were circumscribed at the edge of a quadrilateral whose corners were occupied by the concrete blocks of the armor. One of the particularities of the fort consists of the presence, on the front and the lateral fronts, of a counterscarp gallery, a gallery communicating with the coffers and whose internal partition is pierced at regular intervals so as to allow the possible digging of a countermine gallery. Visited in October 1999, the fort was almost devoid of graffiti. Here and there, traces of the emerging fashion for paintball could be seen. The fort was very well cleared of vegetation. The defensive loophole of the chicane at the entrance had probably been blown up by scrap metal dealers to more easily pass the fruit of their salvage. Indeed, all the armor (the 4 turrets + 3 armored observation posts and the observation sentry boxes) as well as the factory engines have disappeared; even the metal hatches of the bread oven have suffered from this rabid recovery. The galleries still showed a good number of original inscriptions, the most interesting being undoubtedly the tables of the rear sights of the 12-gun breech-loaded guns present in the vaults. The embrasures of these vaults have their sides stepped. In the double vault, it is worth noting a small crenel, approximately 25 x 25 cm opening at ground level. A staircase was made in the floor of the vault to allow a lookout sitting on a folding board to keep watch. We have not encountered this anywhere else. Note that the vault of salient I had its facade blown off by an explosion. As at the Mordant fortification, near the machine gun turrets, there is a small construction serving as a sandbox or receptacle for test shots from these turrets. Outside the facade of the barracks, as at the Chanot fort, there are metal chutes bolted into the concrete and serving as a stove chimney. The counterscarp gallery was practicable and its flat concrete ceiling near the vaults later became a semicircular vault. This vault, mostly made of rubble masonry, was sometimes replaced by concrete. At regular distances, a small opening, more for ventilation than for firing, opens onto the ditch. Unfortunately, in winter, the water sometimes rises as high as the crenellations of the double vault. A project for an annex battery for two 155 turrets on the glacis of salient I will never come to fruition. According to the latest news, the municipality of Villey-Saint-Etienne is trying to find ways to save the fort, secure it, and include it in a circuit of the many and varied fortifications in the immediate vicinity. We have even been told (06/2007) that the main sewer, near the double vault, is once again functional. We can only welcome the local authority's takeover of this very interesting witness to the ultimate evolution of pre-World War I fortifications.

Opevněný tábor Toul, severovýchodně od města, 1906-1910. 232 m n. m. Pilíř severovýchodní obrany opevněného tábora a nejnovější přírůstek náměstí, byl ve skutečnosti navržen na základě jeho pancéřování. Pokud ignorujeme jeho příkopy, najdeme podobnost s díly budoucí Maginotovy linie, konkrétně vchod a chapadla vedoucí k bojovým blokům. Belgický generál Deguise zároveň udělal totéž s novými pevnostmi Antverp. Pevnost Vieux-Canton má téměř pravidelný lichoběžník. Tři kazety, dvě jednoduché (výběžky I a III) a jedna dvojitá (výběžek II), zajišťují obranu příkopů, které mají trojúhelníkový profil. Z výběžku IV do příkopu rokle mírně klesá rampa. Vchod do pevnosti, který je šikanózní, je zcela bez ozdob a nepamatujeme si, že bychom tam našli nějaký padací most nebo zatahovací zařízení (takže je třeba to zkontrolovat!). Nalevo od tohoto vchodu se nacházela elektrárna, z níž se dochovaly pouze tři základny generátorů. Hlavní město umožňuje přístup asi po dvaceti metrech po příčném bloku, který seskupuje 3 kasárna pro 78 mužů, kasárna pro 11 poddůstojníků, pekárnu, kuchyň, latríny atd. Z těchto kasáren odcházejí čtyři šachty víceméně orientované podle úhlopříček pevnosti. Ty, které dosáhnou sudých výběžků, končí u kulometné věže, ty, které míří k lichým výběžkům, půjdou podél věže 75 Mle 05, než dosáhnou jednoduchých truhel. Několik otvorů do volného prostoru umožňovalo obsazení pěchotních hradeb, z nichž některé měly pozorovací budky. Tyto pěchotní hradby byly ohraničeny na okraji čtyřúhelníku, jehož rohy byly obsazeny betonovými bloky obrněných vozidel. Jednou ze zvláštností pevnosti je přítomnost protiproudého galerie na přední a bočních frontách, galerie komunikující s truhlami a jejíž vnitřní přepážka je v pravidelných intervalech proražena, aby bylo možné vykopat protiproudý galerii. Při návštěvě v říjnu 1999 byla pevnost téměř bez graffiti. Tu a tam bylo možné spatřit stopy nastupující módy paintballu. Pevnost byla velmi dobře zbavena vegetace. Obranná střílna šikany u vchodu byla pravděpodobně vyhozena do povětří obchodníky se šrotem, aby snáze procházeli plody svého vraku. Veškeré pancéřování (4 věže + 3 obrněná pozorovací stanoviště a pozorovací strážní budky) i tovární motory skutečně zmizely; dokonce i kovové poklopy pece na chleba utrpěly touto zběsilou obnovou. Na galeriích se stále nacházelo mnoho původních nápisů, z nichž nejzajímavější jsou nepochybně tabulky zadních mířidel 12dělových kanónů nabitých závěrem, které se nacházely v trezorech. Střílny těchto trezorů mají po stranách stupňovité tvary. V dvojitém trezoru stojí za zmínku malý stříbřeh o rozměrech přibližně 25 x 25 cm, který se otevírá v úrovni terénu. V podlaze trezoru bylo vytvořeno schodiště, které umožňovalo hlídce sedící na skládacím prkně hlídat. S tím jsme se nikde jinde nesetkali. Všimněte si, že klenba salientu I měla fasádu strženou explozí. Stejně jako u opevnění Mordant se poblíž kulometných věží nachází malá konstrukce sloužící jako pískoviště nebo úložiště pro zkušební střely z těchto věží. Vně fasády kasáren, stejně jako u pevnosti Chanot, jsou kovové žlaby přišroubované do betonu a sloužící jako komín kamen. Protiskárna byla schůdná a její plochý betonový strop poblíž kleneb se později stal půlkruhovou klenbou. Tato klenba, většinou z lomového zdiva, byla někdy nahrazována betonem. V pravidelných vzdálenostech se do příkopu otevírá malý otvor, spíše pro větrání než pro střelbu. Bohužel v zimě voda někdy stoupá až k cimbuřím dvojité klenby. Projekt přístavby baterie pro dvě 155 věží na mírném svahu salientu I se nikdy neuskuteční. Podle nejnovějších zpráv se obec Villey-Saint-Etienne snaží najít způsoby, jak pevnost zachránit, zabezpečit a zahrnout ji do okruhu mnoha a rozmanitých opevnění v bezprostředním okolí. Dokonce nám bylo (06/2007) řečeno, že hlavní kanalizace poblíž dvojité klenby je opět funkční. Můžeme jen uvítat, že místní úřady převzaly tohoto velmi zajímavého svědka konečného vývoje opevnění z doby před první světovou válkou.