Camp retranche d'Épinal, ouest-sud-ouest de la ville, 1879-1881. 422 m/alt. 467 hommes et 29 pièces, dont 17 de rempart, 8 de flanquement et 4 mortiers de 22 c. Dénommé fort Reynier. Il avait pour mission de défendre, voire détruire le nœud ferroviaire de Darnieulles où un important quai de déchargement à vocation militaire avait été construit, une véritable petite gare de triage. Par ses feux, il fermait la place au nord-ouest et flanquait les intervalles d’avec le fort d’Uxegney et la position du Thiéha. il avait sous sa protection, la voie ferrée menant à Mirecourt et celle menant à Jussey, la route de Dijon et le canal de l’Est. Parallélépipède rectangle, quasi régulier, le fort de Girancourt est cerné d’un fossé sec défendu par deux ailerons (saillants I et II) et une caponnière double au saillant III. L’entrée s’ouvre au fond d’une petite courtine qui permet, outre une défense rapprochée, de placer la pile du pont dormant en dehors de l’axe des pièces de l’aileron défendant la gorge. Au-devant d’elle, sur la contrescarpe, un corps de garde crénelé veillait au grain. Le flanc droit de la courtine est percée de l’entrée de guerre, au niveau du fond du fossé. Cette entrée est surmontée d’un cartouche indiquant "CASERNE BÉTONNÉE 1893". Selon certaines sources, les modernisations de Girancourt s’étalèrent de 1889 à 1893 ce qui nous semble beaucoup dans la mesure où cette caserne de six chambrées en constitue l’essentiel. Notons au passage dans cette caserne quelques croquis muraux tels des croix de guerre, un corps de chasse avec le chiffre 27, etc. L’entrée d’escarpe a quelque chose de majestueux. Son porche à la voûte en plein cintre était pourvu d’un pont-levis. Ce porche est bordé des corps de garde, mais aussi de la gaine d’accès à l’aileron du saillant, gaine commençant par un escalier-rampe. Cette gaine officie comme galerie flanquante d’escarpe mais les créneaux horizontaux sont placés en hauteur. Sous ceux-ci s’ouvrent de larges créneaux de pied. Dans celui à la jonction de l’escarpe du flanc de l’aileron, une poterne a été percée. Nous n’avons pu établir formellement si, à l’instar de ce que l’on peut voir aux Friches et au Roulon, elle était pourvue d’une échelle escamotable. Les deux embrasures à canon de l’aileron sont pourvues du support de mitrailleuse habituel dans la place. Le porche d’entrée était barré par une grande porte coulissante. D’ordinaire, nous sommes confrontés à deux vantaux ayant chacun son propre retrait. Ici, il n’y a de retrait que sur la gauche,… à moins qu’il ne s’agisse d’une transformation ? Nous devons confesser qu’au moment de rédiger cet article, nos souvenirs demeurent flous sur ce point. Le tunnel de l’entrée débouche face à l’extrémité gauche de la rue du rempart. Celle-ci fait le tour du massif central pour aller se terminer à hauteur du saillant IV. En l’empruntant on passe devant six traverses-abris Mle 1879 et on franchit cinq passages enracinés dont deux abritent les gaines vers les organes défensifs des saillants II et III. Ces gaines sont interrompues par des bonnettes d’infanterie avant de plonger dans le sol sous forme de escaliers-rampe assez raides. Les trois autres passages enracinés abritent des magasins aux projectiles. Notons enfin qu’entre le cinquième passage enraciné, lequel se situe au centre du front III-IV, et le saillant IV, deux autres traverses-abris sont imbriquées obliquement dans le rempart. Du saillant IV, un autre passage couvert (un sixième mais non comptabilisé comme tel puisque ne concernant plus la rue du rempart), bétonné, abrite la galerie d’accès à la caserne de guerre, galerie en face de laquelle se trouve l’ancien magasin à poudre, initialement d’une contenance de 100.000 kg. Celui-ci, modifié par des bétonnages, a vu son volume intérieur être considérablement diminué. Un seul créneau à lampe jouxte sa porte d’entrée, tandis qu’une autre porte s’ouvre du côté opposé. Ce passage couvert débouche dans la cour du casernement des officiers, cour au bout de laquelle un autre tunnel bétonné abrite l’escalier donnant sur la caserne de 1893. Après ce tunnel, une autre petite cour à proximité de laquelle se trouve le puits (sans margelle) peut être rapidement traversée pour revenir dans l’axe de l’entrée d’escarpe. Le centre du fort est occupé par le casernement de la troupe. Celui-ci comprend deux cours en puits de lumière, situées dans le prolongement l’une de l’autre et séparées par un passage voûté en plein cintre. Les cours longent chacune trois chambrées sur un seul niveau et le passage voûté en couvre deux autres. Les berceaux des voûtes de ces chambrées ne sont pas, comme souvent, soulignés en façade par un arc de maçonnerie. Faces aux chambrées de la troupe, on compte le même nombre de locaux (chambrées sous-officiers, infirmerie,…) mais moins profonds. Les deux fours à pain pour, chacun, 150 rations, sont complètement sinistrés. Un escalier permet d’aller occuper une crête d’infanterie sur les dessus du casernement. Le plafond du palier intermédiaire de cet escalier est une petite merveille de savoir-faire de tailleur de pierre. Les caponnières n’ont rien de particulier sinon que les créneaux des projecteurs possèdent encore leur revêtement de carreaux de faïence. Nous avons visité ce fort en février 2004 et nous devons avouer avoir été impressionné par le nombre de soufflures, effondrements et autres atteintes aux maçonneries, surtout dans le fossé et le long de la rue du rempart. Laissée à l’abandon depuis des décennies, cette propriété municipale ne pourra retrouver sa superbe qu’au prix de travaux tels que nous n’osons les imaginer. Toute demande de visite doit être adressée par écrit à la municipalité. Accolée au front I-II, une batterie annexe (codée M42) montre plusieurs plates-formes d'artillerie et quelques paires de niches à munitions. Le "centre de résistance de Girancourt" englobe en fait, outre le fort, les ouvrages de Remaubier (2 redoutes + les batterie M 43 et M44) au sud ; au nord, la batterie M 41, la redoute de Girancourt, la batterie de Bieutot (M 40) et les ouvrages de Chaumousey avec deux redoutes, la batterie M 39, un dépôt intermédiaire et un P.C. d’artillerie.

Verschanztes Lager von Épinal, westsüdwestlich der Stadt, 1879–1881. 422 m ü. M. 467 Mann und 29 Geschütze, darunter 17 Wallgeschütze, 8 Flankengeschütze und 4 Mörser des Typs 22 c. Genannt Fort Reynier. Seine Aufgabe bestand darin, den Eisenbahnknotenpunkt Darnieulles zu verteidigen oder gar zu zerstören, wo ein großes Entladedock für militärische Zwecke errichtet worden war, ein wahrer kleiner Rangierbahnhof. Mit seinem Feuer schloss es den Ort nach Nordwesten ab und flankierte die Lücken mit dem Fort von Uxegney und der Stellung von Thiéha. Es stand unter seinem Schutz: die Eisenbahnlinien nach Mirecourt und nach Jussey, die Straße nach Dijon und der Canal de l'Est. Das Fort von Girancourt hat die Form eines rechteckigen, fast regelmäßigen Parallelepipeds und ist von einem trockenen Graben umgeben, der von zwei Flügeln (Vorsprüngen I und II) und einer doppelten Kaponniere am Vorsprung III verteidigt wird. Der Eingang öffnet sich am Ende einer kleinen Kurtine, die neben der Nahverteidigung auch die Platzierung des Pfeilers der festen Brücke außerhalb der Achse der Geschütze des die Schlucht verteidigenden Flügels ermöglicht. Davor, auf der Kontereskarpe, hielt ein zinnenbewehrtes Wachhaus Wache. Die rechte Flanke der Kurtine wird auf Höhe der Grabensohle vom Kriegseingang durchbrochen. Dieser Eingang wird von einer Kartusche mit der Aufschrift „BETONKASERNE 1893“ überragt. Einigen Quellen zufolge erstreckten sich die Modernisierungen von Girancourt von 1889 bis 1893, was uns insofern viel erscheint, als diese Kaserne mit sechs Räumen den größten Teil davon ausmacht. Beachten wir nebenbei einige Wandzeichnungen in dieser Kaserne, wie Kriegskreuze, ein Jagdkorps mit der Nummer 27 usw. Der Eingang am Steilhang hat etwas Majestätisches. Sein Vorbau mit halbkreisförmigem Gewölbe war mit einer Zugbrücke ausgestattet. Dieser Vorbau wird von den Wachhäusern begrenzt, aber auch vom Zugangsschacht zum Flügel des Frontvorsprungs, einem Schacht, der mit einer Treppenrampe beginnt. Dieser Schacht dient als Galerie, die den Steilhang flankiert, aber die horizontalen Zinnen sind hoch oben angebracht. Unter ihnen öffnen sich breite Fußzinnen. In den Schacht am Übergang zwischen dem Steilhang und der Flügelflanke wurde ein Ausfalltor durchbrochen. Es ist uns nicht gelungen, formal festzustellen, ob es, wie in Friches und Roulon zu sehen, mit einer ausziehbaren Leiter ausgestattet war. Die beiden Geschützscharten des Flügels sind mit den üblichen Maschinengewehrhalterungen im Quadrat ausgestattet. Der Eingangsbereich war durch ein großes Schiebetor versperrt. Normalerweise stehen wir vor zwei Flügeln mit jeweils einer eigenen Nische. Hier gibt es nur einen Rückzug auf der linken Seite, … es sei denn, es handelt sich um eine Transformation? Wir müssen gestehen, dass unsere Erinnerungen an diesen Punkt zum Zeitpunkt des Schreibens dieses Artikels noch vage sind. Der Eingangstunnel öffnet sich gegenüber dem linken Ende der Wallstraße. Dieser umrundet das Zentralmassiv und endet auf der Höhe des Frontbogens IV. Wenn wir ihn nehmen, kommen wir an sechs Schutzübergängen Mle 1879 vorbei und überqueren fünf Wurzelgänge, von denen zwei die Schächte schützen, die zu den Verteidigungsorganen der Frontbogen II und III führen. Diese Schächte werden von Infanteriehauben unterbrochen, bevor sie in Form von ziemlich steilen Treppenrampen in den Boden abfallen. Die anderen drei Wurzelgänge schützen Raketenmagazine. Schließlich ist anzumerken, dass zwischen dem fünften Wurzelgang, der sich in der Mitte der Front III-IV befindet, und dem Frontbogen IV zwei weitere Schutzübergänge schräg in den Wall eingelassen sind. Vom Vorsprung IV aus führt ein weiterer überdachter Gang (ein sechster, der jedoch nicht mehr als solcher gezählt wird, da er nicht mehr zur Wallstraße gehört), betoniert, zum Zugangsstollen zu den Kasernen. Gegenüber befindet sich das alte Pulvermagazin, das ursprünglich ein Fassungsvermögen von 100.000 kg hatte. Durch die Betonierung wurde sein Innenvolumen erheblich reduziert. An die Eingangstür grenzt eine einzelne Lichtschanze, während sich auf der gegenüberliegenden Seite eine weitere Tür öffnet. Dieser überdachte Gang führt in den Hof der Offizierskaserne, an dessen Ende ein weiterer Betontunnel die Treppe zur Kaserne von 1893 beherbergt. Nach diesem Tunnel gelangt man schnell in einen weiteren kleinen Hof, in dessen Nähe sich der Brunnen (ohne Abdeckung) befindet, um zur Achse des Steilhangeingangs zurückzukehren. Das Zentrum des Forts wird von den Truppenkasernen eingenommen. Diese bestehen aus zwei Höfen mit Lichtschächten, die in Verlängerung zueinander liegen und durch einen halbrunden Gewölbegang getrennt sind. Die Höfe verlaufen jeweils entlang dreier einstöckiger Kasernen, und der Gewölbegang überdeckt zwei weitere. Die Tonnengewölbe dieser Kaserne sind nicht, wie oft üblich, an der Fassade durch einen Mauerbogen hervorgehoben. Gegenüber der Truppenkaserne befinden sich die gleiche Anzahl an Räumen (Unteroffizierskaserne, Krankenstation usw.), jedoch mit geringerer Tiefe. Die beiden Brotöfen, die jeweils 150 Rationen fassten, sind vollständig zerstört. Eine Treppe führt zu einem Infanteriekamm oberhalb der Kaserne. Die Decke des Zwischenpodests dieser Treppe ist ein kleines Wunderwerk steinmetztechnischer Kunst. Die Kaponnieren sind nichts Besonderes, außer dass die Zinnen der Scheinwerfer noch mit Ziegeln bedeckt sind. Wir besuchten dieses Fort im Februar 2004 und waren beeindruckt von der Anzahl der Lunker, Einstürze und anderen Schäden am Mauerwerk, insbesondere im Graben und entlang der Wallstraße. Dieses jahrzehntelang verlassene städtische Anwesen kann nur durch unvorstellbare Arbeiten seinen Glanz zurückgewinnen. Besichtigungsanfragen sind schriftlich an die Gemeinde zu richten. An der Front I-II befindet sich eine Nebenbatterie (Code M42) mit mehreren Artillerieplattformen und einigen Paar Munitionsnischen. Das „Widerstandszentrum Girancourt“ umfasst neben dem Fort tatsächlich die Remaubier-Werke (2 Redouten + die Batterien M 43 und M44) im Süden; im Norden die Batterie M 41, die Redoute Girancourt, die Batterie Bieutot (M 40) und die Werke Chaumousey mit zwei Redouten, die Batterie M 39, ein Zwischendepot und einen Artilleriekommandoposten.

Verschansd kamp van Épinal, ten zuidwesten van de stad, 1879-1881. 422 m/alt. 467 manschappen en 29 kanonnen, waaronder 17 walkanonnen, 8 flankerende kanonnen en 4 22c mortieren. Fort Reynier genoemd. De missie was het verdedigen, of zelfs vernietigen, van het spoorwegknooppunt Darnieulles, waar een groot losperron voor militaire doeleinden was gebouwd, een waar rangeerterrein. Met zijn vuur sloot het de plaats in het noordwesten af en flankeerde de intervallen met het fort van Uxegney en de positie van Thiéha. Het had de spoorlijn naar Mirecourt en die naar Jussey, de weg naar Dijon en het Canal de l'Est onder zijn bescherming. Het fort van Girancourt, een rechthoekig, bijna regelmatig parallellepipedum, wordt omringd door een droge gracht, verdedigd door twee vleugels (salient I en II) en een dubbele caponnière bij saillant III. De ingang opent aan het einde van een kleine ringmuur die, naast de verdediging van man tot man, de mogelijkheid biedt om de pijler van de vaste brug buiten de as van de kanonnen van de vleugel die de kloof verdedigde, te plaatsen. Ervoor, op de contrescarp, hield een gekanteeld wachthuisje de wacht. De rechterflank van de ringmuur wordt doorboord door de oorlogsingang, ter hoogte van de bodem van de gracht. Deze ingang is bekroond met een cartouche met de tekst "BETONNEN KAZERNE 1893". Volgens sommige bronnen strekten de moderniseringen van Girancourt zich uit van 1889 tot 1893, wat ons veel lijkt, aangezien deze kazerne met zes kamers het grootste deel ervan uitmaakt. Laten we terloops enkele muurtekeningen in deze kazerne opmerken, zoals oorlogskruisen, een jachtkorps met nummer 27, enz. De ingang aan de helling heeft iets majestueus. Het portaal met een halfrond gewelf was voorzien van een ophaalbrug. Deze galerij wordt begrensd door de wachthuisjes, maar ook door de toegangsschacht tot de vleugel van de saillant, een schacht die begint met een traphelling. Deze schacht dient als een galerij die de helling flankeert, maar de horizontale kantelen zijn hoog geplaatst. Daaronder bevinden zich brede voetkantelen. In de kantelen op de kruising met de helling van de vleugelflank is een achterpoort doorboord. We hebben niet formeel kunnen vaststellen of deze, zoals te zien is op Friches en Roulon, was uitgerust met een uitschuifbare ladder. De twee schietgaten van de vleugel zijn voorzien van de gebruikelijke machinegeweeropstellingen in het vierkant. De ingangsportiek werd geblokkeerd door een grote schuifdeur. Meestal worden we geconfronteerd met twee vleugels, elk met een eigen uitsparing. Hier is er alleen een terugtrekking aan de linkerkant,… tenzij het een transformatie is? We moeten bekennen dat onze herinneringen hierover op het moment van schrijven van dit artikel vaag zijn. De toegangstunnel opent zich tegenover het linkereinde van de walstraat. Deze loopt om het centrale massief heen en eindigt ter hoogte van saillant IV. Door deze te nemen, passeren we zes Mle 1879-schuilplaatsen en steken we vijf gewortelde passages over, waarvan er twee de schachten beschutten die naar de verdedigingsorganen van saillanten II en III leiden. Deze schachten worden onderbroken door infanterie-overgangen voordat ze in de vorm van vrij steile traphellingen de grond induiken. De andere drie gewortelde passages beschutten raketmagazijnen. Laten we ten slotte opmerken dat tussen de vijfde gewortelde passage, die zich in het midden van front III-IV bevindt, en saillant IV, twee andere gewortelde passages schuin in de wal zijn ingebed. Vanaf saillant IV bevindt zich een andere overdekte passage (een zesde, maar niet als zodanig meegerekend omdat deze niet langer de walstraat betreft), van beton, die de toegangsgalerij naar de oorlogskazerne beschut. De galerij ertegenover bevindt zich het oude kruitmagazijn, oorspronkelijk met een capaciteit van 100.000 kg. Door betonnering is het binnenvolume hiervan aanzienlijk verminderd. Een kanteel met één lamp grenst aan de toegangsdeur, terwijl een andere deur aan de andere kant opent. Deze overdekte passage komt uit op de binnenplaats van de officierskazerne, aan het einde waarvan een andere betonnen tunnel de trap naar de kazerne uit 1893 herbergt. Na deze tunnel kan men snel een andere kleine binnenplaats oversteken, vlakbij de waterput (zonder afdekplaat), om terug te keren naar de as van de ingang van de steile helling. Het centrum van het fort wordt ingenomen door de troepenkazerne. Deze bestaat uit twee binnenplaatsen met lichtkokers, die in elkaars verlengde liggen en gescheiden worden door een halfronde gewelfde passage. De binnenplaatsen lopen elk langs drie kazernes op één niveau en de gewelfde passage bedekt er twee andere. De tongewelven van deze kazerne worden niet, zoals vaak het geval is, op de gevel geaccentueerd door een stenen boog. Tegenover de manschappenkazerne bevinden zich evenveel kamers (onderofficierskazerne, ziekenzaal, enz.), maar minder diep. De twee broodovens, elk met 150 proviand, zijn volledig verwoest. Een trap leidt naar een infanteriekam boven de kazerne. Het plafond van het tussenbordes van deze trap is een klein wonder van steenhouwerij. De caponnières zijn niets bijzonders, behalve dat de zoeklichtkantelen nog steeds hun bekleding van aardewerk hebben. We bezochten dit fort in februari 2004 en we moeten toegeven dat we onder de indruk waren van het aantal schietgaten, instortingen en andere schade aan het metselwerk, vooral in de gracht en langs de walstraat. Dit gemeentelijk bezit, dat al tientallen jaren verlaten ligt, zal alleen zijn glans kunnen terugkrijgen door werkzaamheden zoals we ons die niet durven voorstellen. Een verzoek tot bezoek moet schriftelijk worden ingediend bij de gemeente. Aan front I-II bevindt zich een bijbatterij (gecodeerd als M42), met diverse artillerieplatforms en enkele paren munitienissen. Het "Verzetscentrum van Girancourt" omvat, naast het fort, in feite de Remaubier-fabriek (twee redoutes + de batterijen M43 en M44) in het zuiden; in het noorden de batterij M41, de redoute Girancourt, de batterij Bieutot (M40) en de Chaumousey-fabriek met twee redoutes, de batterij M39, een tussendepot en een artilleriecommandopost.

Entrenched camp of Épinal, west-southwest of the city, 1879-1881. 422 m/alt. 467 men and 29 guns, including 17 rampart guns, 8 flanking guns and 4 22 c mortars. Called fort Reynier. Its mission was to defend, or even destroy, the Darnieulles railway junction where a large unloading dock for military purposes had been built, a veritable small marshalling yard. With its fire, it closed the place to the northwest and flanked the intervals with the fort of Uxegney and the position of Thiéha. It had under its protection the railway leading to Mirecourt and that leading to Jussey, the road to Dijon and the Canal de l'Est. A rectangular parallelepiped, almost regular, the fort of Girancourt is surrounded by a dry ditch defended by two wings (salients I and II) and a double caponier at salient III. The entrance opens at the end of a small curtain wall which, in addition to close-quarters defense, allows the pier of the fixed bridge to be placed outside the axis of the guns of the wing defending the gorge. In front of it, on the counterscarp, a crenellated guardhouse kept watch. The right flank of the curtain wall is pierced by the war entrance, at the level of the bottom of the ditch. This entrance is surmounted by a cartouche indicating "CONCRETE BARRACKS 1893". According to some sources, the modernizations of Girancourt spread from 1889 to 1893 which seems a lot to us insofar as this barracks of six rooms constitutes the bulk of it. Let us note in passing in this barracks some wall sketches such as war crosses, a hunting corps with the number 27, etc. The escarpment entrance has something majestic about it. Its porch with a semicircular vault was equipped with a drawbridge. This porch is bordered by the guardhouses, but also by the access shaft to the wing of the salient, a shaft beginning with a staircase-ramp. This shaft serves as a gallery flanking the escarpment, but the horizontal battlements are placed high up. Beneath them open wide foot battlements. In the one at the junction of the escarpment of the flank of the wing, a postern gate has been pierced. We have not been able to formally establish whether, like what can be seen at Friches and Roulon, it was equipped with a retractable ladder. The two gun embrasures of the wing are equipped with the usual machine gun mounts in the square. The entrance porch was blocked by a large sliding door. Usually, we are faced with two leaves, each with its own recess. Here, there is only a withdrawal on the left,… unless it is a transformation? We must confess that at the time of writing this article, our memories remain vague on this point. The entrance tunnel opens out opposite the left end of the rampart street. This goes around the central massif to end at the level of salient IV. By taking it, we pass in front of six Mle 1879 shelter-crossings and cross five rooted passages, two of which shelter the shafts leading to the defensive organs of salients II and III. These shafts are interrupted by infantry hoods before plunging into the ground in the form of fairly steep staircase-ramps. The other three rooted passages shelter missile magazines. Finally, let us note that between the fifth rooted passage, which is located in the center of front III-IV, and salient IV, two other shelter-crossings are obliquely embedded in the rampart. From salient IV, another covered passage (a sixth but not counted as such since it no longer concerns the rampart street), concreted, shelters the access gallery to the war barracks, gallery opposite which is the old powder magazine, initially with a capacity of 100,000 kg. This, modified by concreting, has seen its interior volume considerably reduced. A single lamp crenel adjoins its entrance door, while another door opens on the opposite side. This covered passage opens into the courtyard of the officers' barracks, at the end of which another concrete tunnel houses the staircase leading to the 1893 barracks. After this tunnel, another small courtyard near which is the well (without coping) can be quickly crossed to return to the axis of the escarpment entrance. The center of the fort is occupied by the troop barracks. This comprises two courtyards with light wells, located in the extension of one another and separated by a semicircular vaulted passage. The courtyards each run alongside three barracks on a single level and the vaulted passage covers two others. The barrel vaults of these barracks are not, as is often the case, highlighted on the facade by a masonry arch. Opposite the troop barracks, there are the same number of rooms (non-commissioned officers' barracks, infirmary, etc.) but less deep. The two bread ovens, each holding 150 rations, are completely destroyed. A staircase leads to an infantry ridge above the barracks. The ceiling of the intermediate landing of this staircase is a small marvel of stonemasonry know-how. The caponiers are nothing special except that the searchlight crenellations still have their earthenware tile covering. We visited this fort in February 2004 and we must admit to being impressed by the number of blowholes, collapses, and other damage to the masonry, especially in the ditch and along the rampart street. Left abandoned for decades, this municipal property will only be able to regain its splendor through work such as we dare not imagine. Any request for a visit must be sent in writing to the municipality. Attached to front I-II, an annex battery (coded M42) shows several artillery platforms and a few pairs of ammunition niches. The "Girancourt resistance center" actually includes, in addition to the fort, the Remaubier works (2 redoubts + the M 43 and M44 batteries) to the south; to the north, the M 41 battery, the Girancourt redoubt, the Bieutot battery (M 40) and the Chaumousey works with two redoubts, the M 39 battery, an intermediate depot and an artillery command post.

Opevněný tábor Épinal, západojihozápadně od města, 1879-1881. 422 m/nadmořská výška. 467 mužů a 29 děl, včetně 17 valových děl, 8 obranných děl a 4 minometů ráže 22 C. Nazýval se pevnost Reynier. Jeho úkolem bylo bránit, nebo dokonce zničit, železniční uzel Darnieulles, kde byl postaven velký vykládací dok pro vojenské účely, skutečné malé seřaďovací nádraží. Svou palbou uzavíral místo na severozápadě a obklopoval intervaly s pevností Uxegney a pozicí Thiéha. Pod svou ochranou měla železnici vedoucí do Mirecourtu a do Jussey, silnici do Dijonu a Canal de l'Est. Obdélníkový rovnoběžnostěn, téměř pravidelný, pevnost Girancourt je obklopena suchým příkopem bráněným dvěma křídly (výběžky I a II) a dvojitým kaponiérem na výběžku III. Vchod se otevírá na konci malé opevněné zdi, která kromě obrany zblízka umožňuje umístit pilíř pevného mostu mimo osu děl křídla bránícího rokli. Před ním, na protiskluzové skále, hlídkovala strážnice s cimbuřím. Pravé křídlo opevněné zdi je proraženo válečným vchodem, který se nachází na úrovni dna příkopu. Tento vchod je zakončen kartuší s nápisem „BETONOVÁ KASÁRNA 1893“. Podle některých zdrojů probíhala modernizace Girancourtu od roku 1889 do roku 1893, což se nám zdá mnoho, jelikož tato kasárna o šesti místnostech tvoří jejich hlavní část. Mimochodem si všimněme některých nástěnných náčrtů v těchto kasárnách, jako jsou válečné kříže, lovecký sbor s číslem 27 atd. Vchod ze srázu má na sobě něco majestátního. Jeho veranda s půlkruhovou klenbou byla vybavena padacím mostem. Tato veranda je ohraničena strážnicemi, ale také přístupovou šachtou do křídla výběžku, šachtou začínající schodišťovou rampou. Tato šachta slouží jako galerie lemující sráz, ale vodorovné cimbuří je umístěno vysoko. Pod nimi se otevírá široké cimbuří. V cimbuří na spoji srázu na křídle křídla byla proražena zadní brána. Nebyli jsme schopni formálně zjistit, zda byla, jak je vidět na Friches a Roulon, vybavena zatahovacím žebříkem. Dvě střílny pro kulomety v křídle jsou vybaveny obvyklými kulometnými lafetami ve čtverci. Vstupní verandu blokovaly velké posuvné dveře. Obvykle máme před sebou dvě křídla, každé s vlastním výklenkem. Zde je pouze ústup vlevo,… pokud se nejedná o transformaci? Musíme přiznat, že v době psaní tohoto článku jsou naše vzpomínky na tento bod mlhavé. Vstupní tunel se otevírá naproti levému konci ulice valu. Ten obchází centrální masiv a končí na úrovni výběžku IV. Jeho průjezdem projdeme před šesti krytými přechody Mle 1879 a překročíme pět zakořeněných chodeb, z nichž dvě kryjí šachty vedoucí k obranným orgánům výběžků II a III. Tyto šachty jsou přerušeny pěchotními kryty, než se zanoří do země v podobě poměrně strmých schodišťových ramp. Další tři zakořeněné chodby ukrývají raketové sklady. Nakonec si všimněme, že mezi pátou zakořeněnou chodbou, která se nachází uprostřed fronty III-IV, a výběžkem IV jsou do valu šikmo zapuštěny další dva kryty. Z výběžku IV vede další krytá chodba (šestá, ale nepočítá se jako taková, protože se již netýká ulice s valem), vybetonovaná, která chrání přístupový ochoz do válečných kasáren. Naproti němu se nachází starý střelný sklad, původně s kapacitou 100 000 kg. Ten, upravený betonáží, má značně zmenšený vnitřní objem. K jeho vstupním dveřím přiléhá jediný sloupový sloup, zatímco další dveře se otevírají na protější straně. Tato krytá chodba vede do nádvoří důstojnických kasáren, na jehož konci se v dalším betonovém tunelu nachází schodiště vedoucí do kasáren z roku 1893. Za tímto tunelem lze rychle přejít další malý dvůr, poblíž kterého se nachází studna (bez oplechování), a vrátit se tak k ose vstupu do srázu. Střed pevnosti zabírají vojenská kasárna. Ta se skládají ze dvou nádvoří se světly, které se nacházejí v prodloužení jednoho druhého a jsou odděleny půlkruhovou klenutou chodbou. Nádvoří se táhnou podél tří kasáren na jedné úrovni a klenutá chodba zakrývá další dvě. Valené klenby těchto kasáren nejsou, jak tomu často bývá, na fasádě zvýrazněny zděným obloukem. Naproti vojákům se nachází stejný počet místností (kasarna pro poddůstojníky, ošetřovna atd.), ale méně hluboké. Dvě chlebové pece, každá s kapacitou 150 dávek, jsou zcela zničeny. Na pěchotní hřeben nad kasárnami vede schodiště. Strop mezilehlé plošiny tohoto schodiště je malým zázrakem kamenické zdatnosti. Kaponiéry nejsou ničím zvláštní, kromě toho, že cimbuří reflektorů má stále hliněné dlaždice. Tuto pevnost jsme navštívili v únoru 2004 a musíme přiznat, že jsme byli ohromeni počtem bublin, zřícení a dalšího poškození zdiva, zejména v příkopu a podél hradební ulice. Tato městská nemovitost, která byla po celá desetiletí opuštěna, bude moci znovu získat svou krásu pouze prací, jakou si nedovolíme představit. Jakákoli žádost o návštěvu musí být zaslána písemně obci. K frontám I-II je připojena přístavní baterie (s kódem M42) s několika dělostřeleckými plošinami a několika páry muničních výklenků. „Centrum odporu Girancourt“ ve skutečnosti zahrnuje kromě pevnosti také opevnění Remaubier (2 reduty + baterie M 43 a M44) na jihu; na severu baterii M 41, redutu Girancourt, baterii Bieutot (M 40) a opevnění Chaumousey se dvěma redutami, baterií M 39, mezilehlým skladem a velitelským stanovištěm dělostřelectva.