Camp retranché de Toul, OSO de la ville, 1874-1878. 398 m/alt. Initialement prévu pour 522 hommes et 40 pièces. Dénommé fort Brune. Sentinelle sud de l’ancien thalweg qui menait la Moselle à la Meuse, ce fort affecte la forme d’un pentagone irrégulier à gorge légèrement rentrante. L’angle de la gorge est occupé par une caponnière double. Le porche de l’entrée se situe très légèrement en retrait de la ligne de l’escarpe, juste assez pour permettre une défense perpendiculaire par un petit créneau de part et d’autre du passage. Á la gauche de ce porche d’entrée, une ligne de huit casemates crénelées et donnant sur la gorge servait de casernement pour les officiers avec leur cuisine et leur salle à manger. Le porche d’entrée franchi, une première cour donnait sur un premier casernement pour la troupe, de deux fois trois travées sur un seul niveau séparées par le passage de la capitale. La rue du rempart débouchait dans cette cour tant à gauche qu’à droite. Persévérant dans la capitale, on débouchait alors sur la cour principale laquelle montrait un second casernement de la troupe (+ infirmerie) avec sept travées. Ces sept travées étaient surmontées d’un petit cavalier composé de trois traverses-abris lesquelles étaient séparées des chambrées par un niveau intermédiaire à l’arrière duquel courait un couloir de liaison. Ce cavalier se prolongeait en arrière du front IV-V avec deux autres traverses creuses. Le magasin à poudre, ogival et avec entrée latérale, est implanté à la gauche de la cour principale. Son local de stockage, chemisé d’une cloison de briques recouverte de ciment, avait une contenance de 83.000 kg. Ses trois créneaux à lampe ne sont pas alignés, celui du centre étant décalé vers le haut. La rue du rempart desservait trois traverses-abris sur le front I-II ainsi que deux sur chacun des autres fronts, sauf celui de gorge qui en était dépourvu. La gaine d’accès à l’aileron du saillant IV, s’ouvrait dans une casemate à tir direct, casemate braquée dans le thalweg en question. Une caponnière double au saillant III et un autre aileron au saillant II complétaient la défense des fossés. Un poste optique casematé occupait le saillant V et des citernes se trouvaient sous la contrescarpe à la gorge, face aux locaux des officiers. Il comportait quatre créneaux dont les directions semblent, sous réserve, correspondre à Écrouves, Saint-Michel, Toul ville et Blénod via Charmes. En 1894 on coula à la droite de la caponnière de gorge une caserne bétonnée de quatre chambrées s’ouvrant sur la gorge et communiquant avec la rue du rempart via un escalier hélicoïdal. Entre 1907 et 1910, une refonte bien plus conséquente eut pour résultat le bétonnage de tout le bloc de locaux donnant sur la première cour, bloc communiquant désormais avec une entrée de guerre s’ouvrant peu à la droite de l’entrée originelle mais en fond de fossé, le remplacement des caponnières des saillants II, III et IV par des coffres de contrescarpe mais aussi la couverture de la caponnière de gorge par une sérieuse épaisseur de béton. Une casemate de Bourges, avec deux larges évents d’aération à l’arrière, vint épouser la gauche de la gaine d’accès au coffre du saillant II, gaine donnant également accès un observatoire cuirassé, très probablement celui de la tourelle de mitrailleuses assise en arrière du saillant III, laquelle tourelle devait aussi bénéficier des informations d’un second observatoire cuirassé situé à l’entrée de la gaine d’accès au coffre du saillant IV. Une tourelle de 75 remplaça la casemate à tir direct côté massif central de la rue du rempart. Cette tourelle possédait son propre observatoire cuirassé placé directement derrière elle. Probablement durant la première guerre mondiale, le cavalier verra ses plates-formes remises au niveau du dessus de ses traverses et deux cuves bétonnées assez particulières pour canons de 75 mm antiaérien y seront installées. Notons que la contrescarpe du fossé est parfois non revêtue et que les élargissements du fossé au niveau des anciens ailerons ont subsisté. 9 batteries annexes entre lui et l'ouvrage de Charmes, ainsi que 1 abri caverne, 2 abris de combat et 3 magasins sous roc. Un projet d'implantation d'une batterie cuirassée annexe pour 2 tourelles 155 R n'a jamais été réalisé (100 m au NE du saillant V). Le fort servira de dépôt de munitions jusque dans les années 1980’. Visité en novembre 1996, le fort, bien dégagé de la végétation, nous était apparu dans un état moyen ; les tags étaient quasi inexistants et les quelques dégradations provenaient plus des injures du temps. Les trois observatoires cuirassés étaient en place, ainsi que la tourelle de 75, cette dernière sans ses canons. Quant à la tourelle de mitrailleuses, elle avait perdu sa calotte et son contrepoids. Aux dernières nouvelles (07/2007) le fort serait toujours ouvert à tous les vents mais serait maintenant très dégradé et souillé tant par les tags que par des saletés en tous genres.

Befestigtes Lager Toul, WSW der Stadt, 1874–1878. 398 m ü. M. Ursprünglich für 522 Mann und 40 Geschütze vorgesehen. Genannt Fort Brune. Als südlicher Wächter des alten Talwegs, der die Mosel zur Maas führte, hat dieses Fort die Form eines unregelmäßigen Fünfecks mit einer leicht zurückgesetzten Schlucht. Die Ecke der Schlucht wird von einer doppelten Kaponniere eingenommen. Der Eingangsbereich ist ganz leicht von der Linie des Steilhangs zurückgesetzt, gerade genug, um eine senkrechte Verteidigung durch eine kleine Zinne auf beiden Seiten des Durchgangs zu ermöglichen. Links von diesem Eingangsbereich befand sich eine Reihe von acht zinnenbewehrten Kasematten mit Blick auf die Schlucht, die als Kaserne für die Offiziere mit Küche und Speisesaal dienten. Nach dem Durchschreiten des Eingangsportals öffnete sich ein erster Hof zu einer ersten Truppenkaserne mit zweimal drei Jochen auf einer Ebene, die durch den Durchgang des Kapitells getrennt waren. Die Wallstraße mündete sowohl links als auch rechts in diesen Hof. Weiter im Kapitell gelangte man auf den Haupthof, in dem sich eine zweite Truppenkaserne (+ Krankenstation) mit sieben Jochen befand. Über diesen sieben Jochen befand sich ein kleiner Kavaliersschuppen aus drei Unterständen mit Querriegeln, die von der Kaserne durch eine Zwischenebene getrennt waren, an deren Rückseite ein Verbindungsgang verlief. Dieser Kavaliersschuppen erstreckte sich hinter der Front IV-V mit zwei weiteren hohlen Querriegeln. Das Pulvermagazin, spitzbogig und mit einem Seiteneingang, befindet sich links vom Haupthof. Sein Lagerraum, ausgekleidet mit einer mit Zement verkleideten Ziegelwand, hatte ein Fassungsvermögen von 83.000 kg. Seine drei Laternenzinnungen sind nicht ausgerichtet, die mittlere ist nach oben versetzt. Die Wallstraße diente drei Schutzübergängen an Front I-II sowie jeweils zwei an den anderen Fronten, mit Ausnahme der Schlucht, die über keine verfügte. Der Zugangsschacht zum Flügel des Frontvorsprungs IV öffnete sich zu einer Kasematte mit direktem Feuer, die auf den betreffenden Talweg gerichtet war. Eine Doppelkaponniere am Frontvorsprung III und ein weiterer Flügel am Frontvorsprung II vervollständigten die Verteidigung der Gräben. Ein kasemattierter optischer Posten besetzte den vorspringenden V-Punkt und Zisternen befanden sich unter der Kontereskarpe an der Schlucht, gegenüber den Offiziersquartieren. Er hatte vier Zinnen, deren Richtungen mit Vorbehalten Écrouves, Saint-Michel, Toul und Blénod über Charmes zu entsprechen scheinen. Im Jahr 1894 wurde rechts von der Kaponniere der Schlucht eine Betonbaracke mit vier Baracken errichtet, die sich zur Schlucht hin öffnete und über eine Wendeltreppe mit der Wallstraße verbunden war. Zwischen 1907 und 1910 erfolgte eine wesentlich umfassendere Sanierung. Dabei wurde der gesamte Gebäudeblock mit Blick auf den ersten Hof betoniert. Dieser Block ist nun mit einem Kriegseingang verbunden, der sich etwas rechts vom ursprünglichen Eingang, aber am Grund des Grabens öffnet. Außerdem wurden die Kaponniere der Frontvorsprünge II, III und IV durch Kontereskarpenkästen ersetzt und die Kaponniere der Schlucht mit einer dicken Betonschicht bedeckt. Eine Kasematte aus Bourges mit zwei großen Lüftungsöffnungen an der Rückseite war links vom Zugangsschacht zum Rumpf von Frontlinie II angebracht. Dieser Schacht bot auch Zugang zu einem gepanzerten Beobachtungsposten, höchstwahrscheinlich dem des Maschinengewehrturms hinter Frontlinie III, der auch von Informationen eines zweiten gepanzerten Beobachtungspostens am Eingang des Zugangsschachts zum Rumpf von Frontlinie IV profitieren sollte. Ein 75-mm-Turm ersetzte die Direktfeuer-Kasematte auf der Seite des Mittelmassivs der Rue du Rempart. Dieser Turm hatte seinen eigenen gepanzerten Beobachtungsposten direkt dahinter. Wahrscheinlich während des Ersten Weltkriegs wurden die Plattformen des Kavaliers auf die Höhe der Oberseite seiner Traversen gebracht und dort zwei ziemlich spezielle Betontanks für 75-mm-Flugabwehrkanonen installiert. Beachten Sie, dass die Kontereskarpe des Grabens manchmal ungefüttert ist und dass die Verbreiterung des Grabens auf Höhe der alten Querruder erhalten geblieben ist. 9 Hilfsbatterien zwischen ihm und dem Fort Charmes sowie 1 Höhlenunterstand, 2 Kampfunterstände und 3 Felsmagazine. Ein Projekt zur Installation einer zusätzlichen Panzerbatterie für 2 155 R-Türme wurde nie verwirklicht (100 m nordöstlich des Frontbogens V). Das Fort diente bis in die 1980er Jahre als Munitionsdepot. Bei unserem Besuch im November 1996 erschien uns das von Vegetation befreite Fort in durchschnittlichem Zustand; Graffiti waren fast nicht vorhanden und die wenigen Anzeichen von Schäden waren eher dem Zahn der Zeit geschuldet. Die drei gepanzerten Beobachtungsposten waren an Ort und Stelle, ebenso wie der 75 R-Turm, letzterer ohne seine Geschütze. Was den Maschinengewehrturm betrifft, so hatte er seine Kappe und sein Gegengewicht verloren. Nach neuesten Informationen (07/2007) ist das Fort zwar noch allen Winden ausgesetzt, mittlerweile jedoch stark verfallen und durch Graffiti und allerlei Schmutz verunreinigt.

Versterkt kamp Toul, ten zuidwesten van de stad, 1874-1878. 398 m/hoogte. Oorspronkelijk bedoeld voor 522 manschappen en 40 kanonnen. Fort Brune genoemd. Dit fort, een zuidelijke wachtpost van de oude thalweg die de Moezel naar de Maas leidde, heeft de vorm van een onregelmatige vijfhoek met een licht terugwijkende kloof. De hoek van de kloof wordt ingenomen door een dubbele caponnière. Het ingangsportaal ligt iets terug ten opzichte van de helling, net genoeg om een loodrechte verdediging mogelijk te maken door een kleine kanteel aan weerszijden van de doorgang. Links van dit ingangsportaal bevond zich een rij van acht gekanteelde kazematten met uitzicht op de kloof, die diende als barak voor de officieren met hun keuken en eetkamer. Eenmaal door de entree, gaf een eerste binnenplaats toegang tot een eerste kazerne voor de troepen, met twee keer drie traveeën op één niveau, gescheiden door de doorgang van het kapiteel. De walstraat kwam zowel links als rechts op deze binnenplaats uit. Verdergaand in het kapiteel kwam men vervolgens uit op de hoofdplaats, waar zich een tweede kazerne voor de troepen bevond (+ ziekenboeg) met zeven traveeën. Deze zeven traveeën werden bekroond door een kleine cavalier, bestaande uit drie schuil-dwarsbalken, die van de kazerne gescheiden waren door een tussenverdieping, aan de achterkant waarvan een verbindingsgang liep. Deze cavalier strekte zich uit achter de voorste IV-V met twee andere holle dwarsbalken. Het kruitmagazijn, spitsboogvormig en met een zij-ingang, bevindt zich links van de hoofdplaats. De opslagruimte, bekleed met een met cement bedekte bakstenen wand, had een capaciteit van 83.000 kg. De drie lampenkantelen zijn niet in lijn, de middelste is naar boven verplaatst. De walstraat diende als schuilplaats voor drie fronten aan front I-II, en twee aan elk van de andere fronten, met uitzondering van de kloof, die er geen had. De toegangsschacht naar de vleugel van saillant IV kwam uit in een kazemat gericht op de betreffende thalweg. Een dubbele caponnière bij saillant III en een andere vleugel bij saillant II completeerden de verdediging van de grachten. Een kazematopstelling bezette de saillante V en er bevonden zich waterreservoirs onder de contrescarp bij de kloof, tegenover de officiersverblijven. De kazemat had vier kantelen waarvan de richtingen, met enige reserves, lijken overeen te komen met Écrouves, Saint-Michel, Toul en Blénod via Charmes. In 1894 werd rechts van de kloofcaponnière een betonnen barak met vier barakken gestort, die uitkwam op de kloof en via een wenteltrap in verbinding stond met de straat van de wal. Tussen 1907 en 1910 resulteerde een veel ingrijpender renovatie in het betonneren van het gehele blok panden dat uitkeek op de eerste binnenplaats, een blok dat nu in verbinding stond met een oorlogsingang die iets rechts van de oorspronkelijke ingang uitkwam, maar zich op de bodem van de gracht bevond. De caponnières van de saillanten II, III en IV werden vervangen door contrescarp-boxen, en de kloofcaponnière werd bedekt met een aanzienlijke laag beton. Een Bourges-kazemat, met twee grote ventilatieopeningen aan de achterzijde, werd links van de toegangsschacht naar de stam van saillant II geplaatst. Deze schacht gaf tevens toegang tot een gepantserde observatiepost, hoogstwaarschijnlijk die van de machinegeweertoren achter saillant III. Deze toren zou ook profiteren van informatie van een tweede gepantserde observatiepost bij de ingang van de toegangsschacht naar de stam van saillant IV. Een 75mm-koepel verving de kazemat met directe vuurkracht aan de kant van het centrale massief van de Rue du Rempart. Deze koepel had een eigen gepantserde observatiepost direct erachter. Waarschijnlijk tijdens de Eerste Wereldoorlog werden de platformen van de Cavalier verhoogd tot aan de bovenkant van de traverses en werden er twee vrij speciale betonnen tanks voor 75mm-luchtafweergeschut geïnstalleerd. Merk op dat de contrescarp van de gracht soms niet bekleed is en dat de verbreding van de gracht ter hoogte van de oude rolroeren bewaard is gebleven. Tussen de koepel en het fort Charmes bevinden zich 9 hulpbatterijen, evenals 1 grotschuilplaats, 2 gevechtsschuilplaatsen en 3 rotsmagazijnen. Een project voor de installatie van een hulppantserbatterij voor 2 155 R-koepels is nooit gerealiseerd (100 m ten noordoosten van saillant V). Het fort zou tot in de jaren 80 dienst doen als munitiedepot. Bij een bezoek in november 1996 leek het fort, goed ontdaan van vegetatie, in gemiddelde staat; graffiti was vrijwel onbestaand en de weinige tekenen van schade waren eerder te wijten aan de tand des tijds. De drie gepantserde observatieposten stonden er nog steeds, evenals de 75 R-koepel, die laatste zonder kanonnen. De mitrailleurkoepel had zijn kap en contragewicht verloren. Volgens het laatste nieuws (07/2007) is het fort nog steeds open voor alle winden, maar is het nu sterk gedegradeerd en vervuild met graffiti en allerlei soorten vuil.

Toul fortified camp, WSW of the city, 1874-1878. 398 m/alt. Originally intended for 522 men and 40 guns. Called Fort Brune. Southern sentinel of the old thalweg that led the Moselle to the Meuse, this fort takes the form of an irregular pentagon with a slightly recessed gorge. The angle of the gorge is occupied by a double caponier. The entrance porch is set back very slightly from the line of the escarpment, just enough to allow for a perpendicular defense by a small crenelation on either side of the passage. To the left of this entrance porch, a line of eight crenellated casemates overlooking the gorge served as barracks for the officers with their kitchen and dining room. Once through the entrance porch, a first courtyard opened onto a first barracks for the troops, with two times three bays on a single level separated by the passage of the capital. The rampart street opened into this courtyard both on the left and on the right. Continuing in the capital, one then came out onto the main courtyard which showed a second barracks for the troops (+ infirmary) with seven bays. These seven bays were surmounted by a small cavalier composed of three shelter-crossbars which were separated from the barracks by an intermediate level at the rear of which ran a connecting corridor. This cavalier extended behind the front IV-V with two other hollow crossbars. The powder magazine, ogival and with a side entrance, is located to the left of the main courtyard. Its storage room, lined with a brick partition covered with cement, had a capacity of 83,000 kg. Its three lamp battlements are not aligned, the central one being offset upwards. The rampart street served three shelter traverses on front I-II as well as two on each of the other fronts, except the gorge which had none. The access shaft to the wing of salient IV opened into a direct fire casemate, a casemate aimed at the thalweg in question. A double caponier at salient III and another wing at salient II completed the defense of the ditches. A casemated optical post occupied salient V and cisterns were located under the counterscarp at the gorge, opposite the officers' quarters. It had four battlements whose directions seem, with reservations, to correspond to Écrouves, Saint-Michel, Toul town and Blénod via Charmes. In 1894, a concrete barracks with four barracks was cast to the right of the gorge caponier, opening onto the gorge and communicating with the rampart street via a spiral staircase. Between 1907 and 1910, a much more substantial overhaul resulted in the concreting of the entire block of premises overlooking the first courtyard, a block now communicating with a war entrance opening slightly to the right of the original entrance but at the bottom of the ditch, the replacement of the caponiers of salients II, III and IV by counterscarp boxes, and also the covering of the gorge caponier with a substantial thickness of concrete. A Bourges casemate, with two large ventilation vents at the rear, fitted to the left of the access shaft to the trunk of salient II, a shaft also providing access to an armored observation post, most likely that of the machine gun turret sitting behind salient III, which turret was also to benefit from information from a second armored observation post located at the entrance to the access shaft to the trunk of salient IV. A 75mm turret replaced the direct-fire casemate on the central massif side of the rue du rempart. This turret had its own armored observation post placed directly behind it. Probably during the First World War, the cavalier's platforms were brought up to the level of the top of its traverses and two rather special concrete tanks for 75mm anti-aircraft guns were installed there. Note that the counterscarp of the ditch is sometimes unlined and that the widening of the ditch at the level of the old ailerons have survived. 9 auxiliary batteries between it and the Charmes fort, as well as 1 cave shelter, 2 combat shelters and 3 rock magazines. A project to install an auxiliary armored battery for 2 155 R turrets was never realized (100 m NE of salient V). The fort would serve as an ammunition depot until the 1980s. Visited in November 1996, the fort, well cleared of vegetation, appeared to us to be in average condition; graffiti was almost non-existent and the few signs of damage were more due to the ravages of time. The three armored observation posts were in place, as well as the 75 R turret, the latter without its guns. As for the machine gun turret, it had lost its cap and counterweight. According to the latest news (07/2007), the fort is still open to all winds but is now very degraded and soiled by graffiti and all kinds of dirt.

Opevněný tábor Toul, jihozápadně od města, 1874-1878. 398 m n. m. Původně určen pro 522 mužů a 40 děl. Nazýval se Fort Brune. Jižní stráž starého údolního valu, který vedl Moselu k řece Meuse, má tento hrad tvar nepravidelného pětiúhelníku s mírně zahloubenou roklí. Úhel rokle je zaujímá dvojitá kaponiéra. Vstupní veranda je od linie srázu velmi mírně odsazena, jen tak, aby umožňovala kolmou obranu malým cimbuřím po obou stranách průjezdu. Nalevo od tohoto vstupního verandu sloužila řada osmi cimbuřím s výhledem na rokli jako kasárna pro důstojníky s kuchyní a jídelnou. Po průchodu vstupním verandou se první nádvoří otevíralo do prvních kasáren pro vojáky, s dvakrát třemi zátokami na jedné úrovni oddělenými průjezdem hlavního města. Do tohoto nádvoří ústila hradební ulice zleva i zprava. Pokračováním v hlavním městě se dostalo na hlavní nádvoří, kde se nacházela druhá kasárna pro vojáky (+ ošetřovna) se sedmi poli. Těchto sedm polic bylo zakončeno malým cavalierem složeným ze tří přístřešků-břemen, které byly od kasáren odděleny mezilehlou úrovní, v jejichž zadní části vedla spojovací chodba. Tento cavalier se rozkládal za přední část IV-V s dalšími dvěma dutými příčkami. Sklad prachu, ogivální a s bočním vchodem, se nacházel nalevo od hlavního nádvoří. Jeho sklad, obložený cihlovou příčkou pokrytou cementem, měl kapacitu 83 000 kg. Jeho tři lampové cimbuří nejsou v jedné ose, střední je posunuto směrem nahoru. Valová ulice sloužila třem přístřeškům na frontách I-II a dvěma na každé z ostatních front, s výjimkou rokle, která neměla žádné. Přístupová šachta k křídlu fronty IV ústila do kasematy s přímou palbou, kasematy namířené proti dotyčnému údolnímu valu. Dvojitý kaponiér u výběžku III a další křídlo u výběžku II dokončovaly obranu příkopů. Optický stanoviště s kasematovou střechou zaujímalo vyčnívající V a cisterny se nacházely pod protisrázem u rokle, naproti důstojnickým ubikacím. Mělo čtyři cimbuří, jejichž směry s výhradami odpovídají Écrouves, Saint-Michel, Toul a Blénod přes Charmes. V roce 1894 byla napravo od kaponiéru rokle odlita betonová kasárna se čtyřmi baráky, která se otevírala do rokle a s ulicí valu byla propojena točitým schodištěm. Mezi lety 1907 a 1910 proběhla mnohem zásadnější rekonstrukce, která vedla k vybetonování celého bloku budov s výhledem na první nádvoří, bloku, který nyní komunikuje s válečným vchodem, jenž se otevírá mírně vpravo od původního vchodu, ale na dně příkopu, k nahrazení kaponiér výběžků II, III a IV protiskluzovými boxy a také k zakrytí kaponiéru rokle značnou vrstvou betonu. Nalevo od přístupové šachty k trupu výběžku II se nacházela kasemata Bourges se dvěma velkými větracími otvory v zadní části, která zároveň poskytovala přístup k obrněnému pozorovacímu stanovišti, pravděpodobně k kulometné věži za výběžkem III, jež měla také využívat informace z druhého obrněného pozorovacího stanoviště umístěného u vchodu do přístupové šachty k trupu výběžku IV. Na centrální straně masivu ulice rue du rempart nahradila kasematu pro přímou palbu 75mm věž. Tato věž měla přímo za sebou umístěné vlastní obrněné pozorovací stanoviště. Pravděpodobně během první světové války byly plošiny kavalírské lodi vyzdviženy na úroveň vrcholu jejích traverz a byly tam instalovány dvě poměrně speciální betonové nádrže pro 75mm protiletadlové kanóny. Všimněte si, že protiskluzová stěna příkopu je někdy neobložena a že rozšíření příkopu na úrovni starých křidélek se zachovalo. Mezi ní a pevností Charmes se nacházelo 9 pomocných baterií, 1 jeskynní kryt, 2 bojové kryty a 3 skalní sklady. Projekt instalace pomocné obrněné baterie pro 2 věže 155 R nebyl nikdy realizován (100 m severovýchodně od výběžku V). Pevnost sloužila jako muniční sklad až do 80. let 20. století. Při návštěvě v listopadu 1996 se nám pevnost, dobře zbavená vegetace, jevila jako průměrná; graffiti bylo téměř neexistující a ty drobné známky poškození byly spíše způsobeny zubem času. Tři obrněná pozorovací stanoviště byla na místě, stejně jako věž kulometu 75 R, ta druhá bez kanónů. Co se týče věže kulometu, ta ztratila krytku a protizávaží. Podle posledních zpráv (07/2007) je pevnost stále otevřená všem větrům, ale nyní je velmi zdevastovaná a znečištěná graffiti a nejrůznějšími nečistotami.