Camp retranché de Toul, ouest-nord-ouest de la ville, 1874-1877. 385 m/alt. 1.046 hommes et 42 pièces. Dénommé fort Desaix. Sentinelle nord de l’ancien thalweg qui menait la Moselle à la Meuse, ce fort affecte la forme d’un pentagone dont le fossé sec était défendu par deux caponnières doubles (gorge et saillant III) et deux ailerons (saillants II et IV). L’entrée du fort, au fronton joliment festonné, donnait sur une première petite cour où, de part et d’autre du passage en capitale, se trouvaient les deux chambrées du casernement des officiers. En empruntant cette capitale, on débouchait plus avant face aux treize travées sur trois niveaux du casernement principal. Ce casernement, assurément le plus impressionnant de toutes les places de l’Est, a des retours d’ailes tout simplement superbes, revenant presque parallèlement face à lui. Sa facture est aussi parmi l’une des plus belles qu’il nous ait été donné de voir. Le niveau inférieur, composé essentiellement de magasins, affecte un fruit prononcé tandis que les deux étages supérieurs en sont dispensés. Sous les baies des fenêtres du second étage, une garniture en briques allège considérablement la façade en pierres de taille. Ce casernement est coiffé d’un cavalier d’artillerie complètement noyé dans la végétation. Une rue du rempart desservait une batterie basse qui comprenait trois traverses-abris par front, le front de gorge mis à part. Côté massif central cette même rue du rempart longeait une dizaine de casemates à tir indirect dont quatre groupes de deux. Le couloir de circulation à l’arrière du casernement, à la manière d’une galerie enveloppe, et en suivant une courbe harmonieuse, communiquait avec deux superbes rotondes au-delà desquelles la galerie venait butter sur deux vastes magasins à poudre d’une contenance cumulée de 160.000 kg. Ces magasins sont assez particuliers. Un très vaste puits à lumière, ovoïde, débouche dans le plafond de la galerie enveloppe. Sa clarté était diffusée dans le sas d’entrée du magasin par un créneau évasé dont l’ouverture mesure environ 100 cm de hauteur pour 50 de largeur. Le local de stockage est ogival, doublé d’une paroi de briques recouvertes de ciment et les trois créneaux à lampe ne sont pas sur un même plan, celui du centre étant situé plus en hauteur. Il convient de relever aussi les énormes citernes sous le grand casernement, citernes totalisant une capacité de près de 1100 m³. Les deux fours pour, chacun, 300 rations, ne sont plus que ruines. En 1892, à la droite de la caponnière de gorge, on va lui couler une caserne de guerre de trois vastes chambrées plus trois autres locaux plus petits pour les sous-officiers et officiers. Cette caserne possède une entrée en fond de fossé laquelle rejoint, via un escalier et un débouché bétonné, la galerie enveloppe devant le magasin à poudre droit. En 1906, des coffres de contrescarpe remplaceront les caponnières des saillants II, III et IV, tandis que la caponnière de gorge recevra une épaisse couverture de béton. Une entrée de guerre sera percée entre la caponnière de gorge et la caserne de 1892. Au niveau de la rotonde gauche de la galerie enveloppe, on coulera un bloc bétonné pour une tourelle de 75 Mle 05 et son observatoire cuirassé. La capitale, en avant de la rue du rempart, recevra une tourelle de mitrailleuses tandis qu’en arrière du saillant IV, on installera un observatoire cuirassé ainsi qu’une casemate de Bourges. Ces nouveaux organes comporteront leur lot de particularités, ainsi le coffre de tête a ses créneaux pour projecteurs placés anormalement haut, un tableau indiquant les hausses est peint à même le mur en arrière des emplacements des canons de 12 culasse, l’entrée de la caserne de 1892 est défendue par deux créneaux verticaux totalement disproportionnés au regard de l’étroitesse de l’entrée à défendre, la base de la partie mobile de la tourelle 75 repose sur l’extrados d’une galerie, galerie dans laquelle il a fallu placer une colonne de fonte pour supporter la charge, etc. Le second étage du casernement a servi pour l’instruction de mitrailleurs, ainsi que pour des troupes du contingent russe en France durant la première guerre mondiale. De très nombreux croquis didactiques, coupes et écorchés de mitrailleuses Hotchkiss et Maxim (ces dernières équipant le contingent russe) garnissent les murs. On trouve aussi un beau voilier dans une bouée traversée par une ancre annotée de caractères cyrilliques datés de 1917 ainsi qu’un reste de frise avec des soldats bleu horizon. Durant la première guerre mondiale, le fort servit aussi de dépôt de grenades, les célèbres "citrons Foug" du nom d’un village proche du fort. Á peu de distance du saillant V, un projet pour une batterie cuirassée de 2 x 155 ne sera jamais concrétisé. Nous avons visité Écrouves en novembre 1996, juin 1998 et octobre 1999. Il existait bien alors quelques tags, mais nous aurons connu ses plus belles maçonneries, telles celles de l’intérieur de la caponnière de gorge, immaculées. Déjà l’endroit avait mauvaise réputation, ce que semblaient justifier des carcasses incendiées de voitures jetées dans son fossé de gorge. La disparition des cuirassements relevait presque de l’anecdote tant ce fort se révélait intéressant en tant que témoin de l’évolution du bouclier face à celle de l’armement. Aux dernières nouvelles (07/2007), le fort que nous avons connu serait bien plus dégradé sous l’action des tagueurs, ces créatures hautement néfastes pour le patrimoine… d’autrui. C’est ainsi qu’il nous est rapporté que la caponnière de gorge, une merveille, est aujourd’hui méconnaissable ; plus grave, nombre des croquis du second étage de la grande caserne seraient irrémédiablement perdus. Écrouves, après quinze années de visites de forts dans toute la France, nous apparaît néanmoins encore et toujours comme l’un des plus beaux et intéressants. Avec Villey-le-Sec et le complexe du Mont Saint-Michel, il est sans conteste l’ouvrage qu’il conviendra de sauvegarder dans cette place. Il est à l’abandon, mais interdit d’accès.

Befestigtes Lager Toul, WNW der Stadt, 1874–1877. 385 m ü. M. 1.046 Mann und 42 Geschütze. Genannt Fort Desaix. Als nördlicher Wächter des alten Talwegs, der die Mosel zur Maas führte, hat dieses Fort die Form eines Fünfecks, dessen trockener Graben durch zwei doppelte Kaponnieren (Schlucht und Frontbogen III) und zwei Flügel (Frontbogen II und IV) verteidigt wurde. Der Eingang zum Fort mit seinem schön gezackten Giebel öffnete sich zu einem ersten kleinen Hof, wo sich auf beiden Seiten des Durchgangs im Kapitell die beiden Offizierskasernen befanden. Nahm man dieses Kapitell ein, kam man weiter vorne heraus und sah die dreizehn Joche auf drei Ebenen der Hauptkaserne. Diese Kaserne, zweifellos die eindrucksvollste aller östlichen Plätze, besticht durch ihre prachtvollen, fast parallel verlaufenden Seitenflügel. Ihre Ausführung gehört zu den schönsten, die wir je gesehen haben. Die untere Ebene, die hauptsächlich aus Lagern besteht, weist eine ausgeprägte Obststruktur auf, während die beiden oberen Stockwerke frei davon sind. Unter den Fensternischen des zweiten Stocks lockert eine Ziegelverkleidung die behauene Steinfassade deutlich auf. Gekrönt wird diese Kaserne von einem Artilleriekavalier, der vollständig in Vegetation eingebettet ist. Eine Straße des Walls diente einer niedrigen Batterie, die, abgesehen von der Schluchtfront, drei Schutztraversen pro Front umfasste. Auf der Seite des Zentralmassivs verlief dieselbe Straße des Walls entlang etwa zehn Kasematten mit indirektem Feuer, darunter vier Zweiergruppen. Der Umlaufkorridor an der Rückseite der Kaserne, der einer Umschlaggalerie ähnelte und einer harmonischen Kurve folgte, war mit zwei prächtigen Rotunden verbunden, hinter denen die Galerie an zwei riesige Pulvermagazine mit einer Gesamtkapazität von 160.000 kg angrenzte. Diese Magazine sind recht ungewöhnlich. In der Decke des Umschlagstollens öffnet sich ein sehr großer, eiförmiger Lichtschacht. Sein Licht wurde durch eine ausgestellte Schießscharten, deren Öffnung etwa 100 cm hoch und 50 cm breit ist, in die Eingangsschleuse des Magazins gestreut. Der Lagerraum ist spitzbogig und mit einer Mauer aus betonierten Ziegeln ausgekleidet. Die drei Lichtscharten liegen nicht auf derselben Ebene, da die mittlere höher liegt. Bemerkenswert sind auch die enormen Zisternen unter den großen Baracken mit einem Gesamtfassungsvermögen von fast 1100 m³. Von den beiden Öfen für jeweils 300 Rationen sind heute nur noch Ruinen übrig. Im Jahr 1892 wurde rechts von der Kaponniere der Schlucht eine Kriegskaserne mit drei großen Baracken und drei weiteren kleineren Räumen für Unteroffiziere und Offiziere errichtet. Diese Kaserne hat einen Eingang am Grund des Grabens, der über eine Treppe und einen Betonauslass mit dem Stollen vor dem rechten Pulvermagazin verbunden ist. 1906 ersetzten Kontereskarpenkästen die Kaponnieren der Frontabschnitte II, III und IV, während die Schluchtkaponniere eine dicke Betonabdeckung erhielt. Zwischen der Schluchtkaponniere und der Kaserne von 1892 wurde ein Kriegseingang gebohrt. Auf Höhe der linken Rotunde der Umschlaggalerie wurde ein Betonblock für einen 75 Mle 05-Turm und sein gepanzertes Observatorium gegossen. Das Kapitell vor der Rue du Rempart erhielt einen Maschinengewehrturm, während hinter Frontabschnitt IV ein gepanzertes Observatorium und eine Bourges-Kasematte installiert wurden. Diese neuen Orgeln weisen einige Besonderheiten auf. So sind die Nischen für die Suchscheinwerfer im Kopfkasten ungewöhnlich hoch angebracht. An der Wand hinter den Stellungen der 12 Hinterladergeschütze ist eine Tabelle mit den Höhenangaben aufgemalt. Der Eingang zur Kaserne von 1892 wird durch zwei senkrechte Schießscharten verteidigt, die in keinem Verhältnis zur Enge des zu verteidigenden Eingangs stehen. Die Basis des beweglichen Teils des 75er-Turms ruht auf dem Außenrand einer Galerie, in der eine gusseiserne Säule zur Unterstützung der Last angebracht werden musste usw. Das zweite Stockwerk der Kaserne wurde zur Ausbildung von Maschinengewehrschützen sowie für Truppen des russischen Kontingents in Frankreich während des Ersten Weltkriegs genutzt. Zahlreiche didaktische Skizzen, Abschnitte und Schnitte von Maschinengewehren vom Typ Hotchkiss und Maxim (mit letzteren war das russische Kontingent ausgerüstet) schmücken die Wände. Es gibt auch ein schönes Segelboot in einer Boje, die von einem Anker gekreuzt wird, der mit kyrillischen Buchstaben aus dem Jahr 1917 versehen ist, sowie den Rest eines Frieses mit horizontblauen Soldaten. Während des Ersten Weltkriegs diente das Fort auch als Granatdepot, die berühmten „Foug-Zitronen“, benannt nach einem Dorf in der Nähe des Forts. Unweit des V-Frontbogens wurde ein Projekt für eine Panzerbatterie von 2 x 155 nie verwirklicht. Wir besuchten Écrouves im November 1996, Juni 1998 und Oktober 1999. Damals gab es einige Schandflecke, aber wir werden sein schönstes Mauerwerk gesehen haben, wie das im Inneren der Kaponniere der Schlucht, makellos. Der Ort hatte bereits einen schlechten Ruf, der durch die ausgebrannten Wracks von Autos, die in seinen Schluchtgraben geworfen wurden, gerechtfertigt schien. Das Verschwinden der Rüstung war fast anekdotisch, da sich dieses Fort als so interessanter Zeuge der Entwicklung des Schildes im Verhältnis zur Bewaffnung erwies. Den neuesten Nachrichten (07/2007) zufolge würde das uns bekannte Fort durch die Einwirkung von Scharfschützen, diesen für das Kulturerbe anderer höchst schädlichen Kreaturen, noch stärker zerstört werden. So heißt es, die Schluchtkaponniere, ein Wunderwerk, sei heute nicht mehr wiederzuerkennen; schlimmer noch, viele Skizzen des zweiten Stocks der großen Kaserne seien unwiederbringlich verloren. Écrouves erscheint uns nach fünfzehn Jahren der Besichtigung von Forts in ganz Frankreich dennoch immer noch als eines der schönsten und interessantesten. Zusammen mit Villey-le-Sec und dem Komplex Mont Saint-Michel ist es zweifellos das Bauwerk, das an diesem Ort erhalten werden sollte. Es ist verlassen, aber der Zugang ist verboten.

Versterkt kamp Toul, ten noordwesten van de stad, 1874-1877. 385 m/hoogte. 1046 manschappen en 42 kanonnen. Fort Desaix genoemd. Dit fort, een noordelijke wachter van de oude thalweg die de Moezel naar de Maas leidde, heeft de vorm van een vijfhoek waarvan de droge gracht werd verdedigd door twee dubbele caponnières (kloof en saillant III) en twee vleugels (saillant II en IV). De ingang van het fort, met zijn prachtig geschulpte fronton, kwam uit op een eerste kleine binnenplaats waar zich aan weerszijden van de doorgang in het kapiteel de twee kazernes van de officierskazerne bevonden. Door dit kapiteel in te nemen, kwam men verder naar voren uit bij de dertien traveeën op drie niveaus van de hoofdkazerne. Deze kazerne, ongetwijfeld de meest indrukwekkende van alle oostelijke pleinen, heeft simpelweg prachtige vleugelvertakkingen, die er bijna parallel aan lopen. De afwerking behoort ook tot de mooiste die we ooit hebben gezien. De benedenverdieping, die voornamelijk uit opslagruimtes bestaat, heeft een opvallende vrucht, terwijl de twee bovenste verdiepingen er geen hebben. Onder de vensteropeningen van de tweede verdieping verlicht een bakstenen rand de bewerkte stenen gevel aanzienlijk. Deze kazerne is bekroond met een artilleriecavalier, volledig ondergedompeld in de vegetatie. Een straat van de wal diende een lage batterij met drie schuilplaatsen per front, afgezien van de kloof. Aan de kant van het centrale massief liep dezelfde straat van de wal langs een tiental indirecte vuurkazematten, waaronder vier groepen van twee. De circulatiegang aan de achterkant van de kazerne, als een omhullende galerij, en in een harmonieuze curve, stond in verbinding met twee prachtige rotondes waarachter de galerij twee enorme kruitmagazijnen met een gezamenlijke capaciteit van 160.000 kg aantrof. Deze magazijnen zijn vrij ongebruikelijk. Een zeer grote, eivormige lichtschacht geeft uit in het plafond van de omhullende galerij. Het licht werd verspreid in de luchtsluis bij de ingang van het magazijn door een uitlopende kanteel waarvan de opening ongeveer 100 cm hoog en 50 cm breed is. De opslagruimte is spitsboogvormig, bekleed met een muur van bakstenen bedekt met cement, en de drie lampenkantelen bevinden zich niet op hetzelfde niveau; de middelste bevindt zich hoger. Opmerkelijk zijn ook de enorme reservoirs onder de grote barak, reservoirs met een totale inhoud van bijna 1100 m³. De twee ovens, elk voor 300 rantsoenen, zijn nu niets meer dan ruïnes. In 1892 werd rechts van de kloofcaponnière een oorlogskazerne gebouwd met drie grote barakken plus drie kleinere ruimtes voor onderofficieren en officieren. Deze barak heeft een ingang aan de voet van de gracht die, via een trap en een betonnen uitlaat, aansluit op de galerij vóór het rechter kruitmagazijn. In 1906 vervingen contrescarp-kazematten de caponnières van de salienten II, III en IV, terwijl de kloofcaponnière een dikke betonnen afdekking kreeg. Tussen de kloofcaponnière en de kazerne van 1892 werd een oorlogsingang geboord. Ter hoogte van de linkerrotonde van de omhullende galerij werd een betonblok gestort voor een 75 Mle 05-toren en het bijbehorende pantserobservatorium. Het kapiteel, vóór de rue du rempart, kreeg een machinegeweertoren, terwijl achter salient IV een pantserobservatorium en een Bourges-kazemat werden geïnstalleerd. Deze nieuwe orgels zullen hun deel van de bijzonderheden hebben. Zo heeft de hoofdkazerne abnormaal hoog geplaatste nissen voor zoeklichten, is er een tabel met de hoogtes geschilderd op de muur achter de posities van de 12 kanonnen, wordt de ingang van de kazerne uit 1892 verdedigd door twee verticale kantelen die totaal niet in verhouding staan tot de smalheid van de te verdedigen ingang, rust de basis van het mobiele deel van de 75e koepel op de extrados van een galerij, een galerij waarin een gietijzeren kolom moest worden geplaatst om de lading te dragen, enz. De tweede verdieping van de kazerne werd gebruikt voor de training van machinegeweerschutters, evenals voor troepen van het Russische contingent in Frankrijk tijdens de Eerste Wereldoorlog. Talrijke didactische schetsen, doorsneden en uitsneden van Hotchkiss- en Maxim-machinegeweren (deze laatste waren bestemd voor het Russische contingent) sieren de muren. Er ligt ook een prachtige zeilboot in een boei met een anker, geannoteerd in Cyrillische letters uit 1917, en een restant van een fries met horizonblauwe soldaten. Tijdens de Eerste Wereldoorlog diende het fort ook als granaatopslagplaats, de beroemde "Foug lemons", vernoemd naar een dorp in de buurt van het fort. Op korte afstand van de V-saillant zal een project voor een pantserbatterij van 2 x 155 granaten nooit worden gerealiseerd. We bezochten Écrouves in november 1996, juni 1998 en oktober 1999. Er waren toen wel wat markeringen, maar we zullen het mooiste metselwerk, zoals dat van het interieur van de kaponnière van de kloof, smetteloos hebben gezien. De plek had al een slechte reputatie, die gerechtvaardigd leek door de uitgebrande wrakken van auto's die in de kloofgreppel waren gegooid. De verdwijning van het pantser was bijna anekdotisch, aangezien dit fort zo interessant bleek als getuige van de evolutie van het schild ten opzichte van wapentuig. Volgens het laatste nieuws (07/2007) zou het fort dat we kenden veel verder gedegradeerd zijn door de actie van taggers, deze wezens die zeer schadelijk zijn voor het erfgoed… van anderen. Zo wordt ons verteld dat de caponnière van de kloof, een wonder, vandaag de dag onherkenbaar is; ernstiger nog, veel van de schetsen van de tweede verdieping van de grote kazerne zouden onherroepelijk verloren zijn gegaan. Écrouves, na vijftien jaar forten in heel Frankrijk te hebben bezocht, lijkt ons desalniettemin nog steeds een van de mooiste en interessantste. Samen met Villey-le-Sec en het Mont Saint-Michel-complex is dit ongetwijfeld het bouwwerk dat op deze plek bewaard zou moeten blijven. Het is verlaten, maar de toegang is verboden.

Toul fortified camp, WNW of the city, 1874-1877. 385 m/alt. 1,046 men and 42 guns. Called Fort Desaix. Northern sentinel of the old thalweg that led the Moselle to the Meuse, this fort takes the form of a pentagon whose dry moat was defended by two double caponiers (gorge and salient III) and two wings (salients II and IV). The entrance to the fort, with its beautifully scalloped pediment, opened onto a first small courtyard where, on either side of the passage in the capital, were the two barracks of the officers' barracks. By taking this capital, one emerged further ahead facing the thirteen bays on three levels of the main barracks. This barracks, undoubtedly the most impressive of all the eastern squares, has simply superb wing returns, returning almost parallel to it. Its workmanship is also among the most beautiful that we have ever seen. The lower level, composed mainly of stores, has a pronounced fruit while the two upper floors are free of it. Under the bays of the windows of the second floor, a brick trim considerably lightens the dressed stone facade. This barracks is topped with an artillery cavalier completely submerged in vegetation. A street of the rampart served a low battery which included three shelter traverses per front, the gorge front aside. On the central massif side, this same street of the rampart ran alongside about ten indirect fire casemates, including four groups of two. The circulation corridor at the rear of the barracks, like an envelope gallery, and following a harmonious curve, communicated with two superb rotundas beyond which the gallery abutted two vast powder magazines with a combined capacity of 160,000 kg. These magazines are quite unusual. A very large, ovoid light well opens into the ceiling of the envelope gallery. Its light was diffused into the magazine entrance airlock by a flared crenel whose opening measures approximately 100 cm in height and 50 in width. The storage room is ogival, lined with a wall of bricks covered with cement and the three lamp crenels are not on the same level, the central one being located higher up. It is also worth noting the enormous cisterns under the large barracks, cisterns with a total capacity of nearly 1100 m³. The two ovens, each for 300 rations, are now nothing more than ruins. In 1892, to the right of the gorge caponier, a war barracks was built with three large barracks plus three other smaller rooms for non-commissioned officers and officers. This barracks has an entrance at the bottom of the ditch which, via a staircase and a concrete outlet, joins the gallery in front of the right powder magazine. In 1906, counterscarp boxes replaced the caponiers of salients II, III and IV, while the gorge caponier received a thick concrete cover. A war entrance was drilled between the gorge caponier and the 1892 barracks. At the level of the left rotunda of the envelope gallery, a concrete block was poured for a 75 Mle 05 turret and its armored observatory. The capital, in front of the rue du rempart, received a machine gun turret while behind salient IV, an armored observatory and a Bourges casemate were installed. These new organs will have their share of particularities, thus the head box has its niches for searchlights placed abnormally high, a table indicating the elevations is painted on the wall behind the positions of the 12 breech guns, the entrance to the 1892 barracks is defended by two vertical crenels totally disproportionate to the narrowness of the entrance to be defended, the base of the mobile part of the 75 turret rests on the extrados of a gallery, gallery in which it was necessary to place a cast iron column to support the load, etc. The second floor of the barracks was used for the training of machine gunners, as well as for troops of the Russian contingent in France during the First World War. Numerous didactic sketches, sections and cutaways of Hotchkiss and Maxim machine guns (the latter equipping the Russian contingent) adorn the walls. There is also a beautiful sailboat in a buoy crossed by an anchor annotated with Cyrillic characters dated 1917 as well as a remnant of a frieze with horizon blue soldiers. During the First World War, the fort also served as a grenade depot, the famous "Foug lemons" named after a village near the fort. A short distance from the V salient, a project for an armored battery of 2 x 155 will never come to fruition. We visited Écrouves in November 1996, June 1998 and October 1999. There were some tags then, but we will have seen its most beautiful masonry, such as that of the interior of the gorge caponier, immaculate. The place already had a bad reputation, which seemed to be justified by the burnt-out carcasses of cars thrown into its gorge ditch. The disappearance of the armor was almost anecdotal, as this fort proved to be so interesting as a witness to the evolution of the shield in relation to that of weaponry. According to the latest news (07/2007), the fort we knew would be much more degraded under the action of taggers, these creatures highly harmful to the heritage… of others. Thus, we are told that the gorge caponier, a marvel, is today unrecognizable; more seriously, many of the sketches of the second floor of the large barracks would be irretrievably lost. Écrouves, after fifteen years of visiting forts throughout France, nevertheless still appears to us as one of the most beautiful and interesting. Along with Villey-le-Sec and the Mont Saint-Michel complex, it is undoubtedly the structure that should be preserved in this place. It is abandoned, but access is prohibited.

Opevněný tábor Toul, západoseverozápadně od města, 1874-1877. 385 m/n. m. 1046 mužů a 42 děl. Nazýval se Fort Desaix. Severní stráž starého údolního valu, který vedl Moselu k řece Meuse, tato pevnost má tvar pětiúhelníku, jehož suchý příkop byl bráněn dvěma dvojitými kaponiéry (rokle a výběžek III) a dvěma křídly (výběžky II a IV). Vchod do pevnosti s krásně vroubkovaným štítem se otevíral na první malé nádvoří, kde se po obou stranách průjezdu v hlavním městě nacházely dvoje kasárny důstojnických kasáren. Dobytím tohoto hlavního města se člověk dostal dále dopředu s výhledem na třináct arkýřů na třech úrovních hlavních kasáren. Tato kasárna, nepochybně nejpůsobivější ze všech východních náměstí, mají jednoduše nádherné křídelní obraty, které se vracejí téměř rovnoběžně s ním. Jeho zpracování patří také k nejkrásnějším, jaké jsme kdy viděli. Spodní patro, tvořené převážně sklady, má výrazný ovocný nádech, zatímco dvě horní patra jsou bez něj. Pod arkýři oken ve druhém patře cihlová lišta značně odlehčuje kamennou fasádu. Tato kasárna jsou zakončena dělostřeleckým kavalírem zcela ponořeným do vegetace. Ulice valu sloužila nízké baterii, která zahrnovala tři přístřeškové traverzy na každé straně, stranou od čela rokle. Na straně centrálního masivu se stejná ulice valu vedla podél asi deseti kasemat pro nepřímou palbu, včetně čtyř skupin po dvou. Cirkulační chodba v zadní části kasáren, podobná obalové galerii a sledující harmonickou křivku, komunikovala se dvěma nádhernými rotundami, za nimiž galerie sousedila se dvěma obrovskými prachovými sklady s celkovou kapacitou 160 000 kg. Tyto sklady jsou poměrně neobvyklé. Do stropu obalové galerie ústí velmi velká, vejčitá světelná šachta. Její světlo bylo rozptylováno do vstupní přechodové komory skladů rozšířeným sbíjecím otvorem, jehož otvor měří přibližně 100 cm na výšku a 50 cm na šířku. Skladiště má ostnatý tvar, je obloženo zdí z cihel pokrytých cementem a tři stříbře lamp nejsou na stejné úrovni, ta střední se nachází výše. Za zmínku stojí také obrovské cisterny pod velkými kasárnami, cisterny s celkovou kapacitou téměř 1100 m³. Dvě pece, každá na 300 dávek, jsou dnes jen ruinami. V roce 1892 byla napravo od kaponiry rokle postavena válečná kasárna se třemi velkými kasárnami a třemi dalšími menšími místnostmi pro poddůstojníky a důstojníky. Tato kasárna mají vchod na dně příkopu, který se přes schodiště a betonový výpust napojuje na galerii před pravým zásobníkem prachu. V roce 1906 nahradily protiskluzové boxy kaponiéry výběžků II, III a IV, zatímco kaponiér soutěsky dostal silný betonový kryt. Mezi kaponiérem soutěsky a kasárnami z roku 1892 byl vyvrtán vstupní otvor pro válečné dělo. Na úrovni levé rotundy obálkové galerie byl odlit betonový blok pro věž 75 Mle 05 a její obrněnou pozorovatelnu. Kapitol před ulicí rue du rempart dostal kulometnou věž, zatímco za výběžkem IV byla instalována obrněná pozorovatelna a kasemat Bourges. Tyto nové varhany budou mít svá specifika, takže hlavní box má výklenky pro světlomety umístěné neobvykle vysoko, na zdi za pozicemi 12 závěrových kanónů je namalována tabulka s vyznačením výšek, vchod do kasáren z roku 1892 je chráněn dvěma svislými sloupy, které jsou zcela neúměrné úzkosti bráněného vchodu, základna mobilní části věže 75. kulometu spočívá na extradosu galerie, do které bylo nutné umístit litinový sloup pro podepření nákladu atd. Druhé patro kasáren sloužilo k výcviku kulometčíků a také pro jednotky ruského kontingentu ve Francii během první světové války. Stěny zdobí četné didaktické náčrty, řezy a výřezy kulometů Hotchkiss a Maxim (druhým druhým byl vybaven ruský kontingent). K vidění je také krásná plachetnice v bóji s kotvou anotovanou cyrilicí z roku 1917 a také pozůstatek vlysu s modrými vojáky na horizontu. Během první světové války sloužila pevnost také jako sklad granátů, slavné „Foug citrony“, pojmenované po vesnici poblíž pevnosti. Kousek od V. výběžku se nachází projekt obrněné baterie 2 x 155, který se nikdy neuskuteční. Écrouves jsme navštívili v listopadu 1996, červnu 1998 a říjnu 1999. Tehdy tam byly nějaké štíty, ale jeho nejkrásnější zdivo, jako například vnitřek kaponiéry soutěsky, jsme už viděli v bezvadném stavu. Místo už mělo špatnou pověst, která se zdála být ospravedlněna shořelými kostrami aut hozenými do příkopu soutěsky. Zmizení pancéřování bylo téměř anekdotické, protože tato pevnost se ukázala jako velmi zajímavý svědek vývoje štítů ve vztahu k vývoji zbraní. Podle nejnovějších zpráv (07/2007) bude pevnost, kterou jsme znali, mnohem více zdegradována působením štítů, těchto tvorů velmi škodlivých pro dědictví… druhých. Dozvídáme se tedy, že soutěskový kaponiér, zázrak, je dnes k nepoznání; co je vážnější, mnoho náčrtů druhého patra velkých kasáren by bylo nenávratně ztraceno. Écrouves se nám i po patnácti letech návštěv pevností po celé Francii stále jeví jako jedna z nejkrásnějších a nejzajímavějších. Spolu s komplexem Villey-le-Sec a Mont Saint-Michel je to nepochybně stavba, která by měla být na tomto místě zachována. Je opuštěná, ale přístup je zakázán.