Camp retranché de Toul, sud-ouest de la ville, 1879-1883. 411 m/alt. Dénommé fort Charles Martel. 268 hommes et 18 pièces. Fort trapézoïdal, presque carré, qui occupe l’emplacement le plus méridional de la place, ce qui lui permettait de surveiller le défilé de Vaucouleurs. Ainsi excentré, il n’est pas étonnant de constater que ses quatre fronts étaient pourvus de traverses-abris (Mle 1879), ce qui en fait pratiquement un petit fort d’arrêt. 150 à 200 m en avant de son front de gorge, la crête dominant la plaine fut, dès la construction du fort, organisée défensivement. Initialement, le fort possédait deux caponnières doubles (saillants II et IV). Ces traverses-abris et ces caponnières firent les frais de la modernisation effectuée entre 1908 et 1914. En fait de modernisation, ce fut une refonte en profondeur. Une première petite caserne bétonnée de trois chambrées avait déjà été coulée préalablement (vers 1892-1894 ?) à la droite du petit bâtiment d’entrée, caserne à laquelle on accédait par un escalier hélicoïdal communiquant avec la rue du rempart. L’entrée du fort ne fut pas bétonnée. Elle et son porche s’ouvrent légèrement en retrait de la ligne de l’escarpe de gorge. En revanche, presque tout l’espace compris entre cette entrée et le saillant I allait recevoir une caserne bétonnée comprenant l’entrée de guerre. Cette entrée de guerre était défendue par un petit bloc de défense intérieure assez singulier. Partant de cette caserne, on accédait au coffre simple du saillant I puis, par une galerie enveloppe, à une série d’abris de rempart le long du front I-II, au coffre double du saillant II ainsi qu’à une tourelle de mitrailleuses à ce même saillant. La galerie enveloppe s’interrompait brièvement sur le front de tête où la capitale fut occupée par un abri d’infanterie à la droite duquel débouchait la galerie enveloppe qui, venant toujours de la caserne bétonnée du saillant I, était passée sous l’entrée du fort, avait traversé la première caserne bétonnée, longé l’arrière du bloc d’une tourelle de 75 mm Mle 1905 au saillant IV, parcouru tout le front III-IV pour rejoindre au saillant III une tourelle de mitrailleuses, la gaine du coffre simple du saillant III et, enfin, un observatoire cuirassé. Ainsi, alors que généralement les galeries enveloppe occupent les fronts latéraux et celui de tête, ici, elle occupe la gorge et est interrompue sur le front de tête. Avec ce schéma, le fort pouvait pratiquement se passer de tous les locaux formant un vaste carré en son centre. Ces locaux comprennent l’ancien casernement de deux fois quatre travées (+ le passage en capitale) sur un seul niveau, séparées par une cour en puits de lumière, divers magasins, la boulangerie (2 fours de 250 rations chacun – détruits), mais aussi le magasin à poudre, d’une contenance de 67.000 kg et ayant la particularité d’avoir un accès latéral. Certains locaux furent toutefois jugés utiles car, en parcourant la rue du rempart le long du front III-IV la couverture de terre a été remplacée par un massif de béton si fortement incliné que la terre, couche de dissimulation, n’a pu tenir dessus. Les deux passages enracinés que compte la capitale sont rainurés pour, le cas échéant, recevoir un double barrage de poutrelles. En parcourant les fossés, on distingue clairement l’extrados de la galerie descendant vers le coffre du saillant I. Les trois coffres de contrescarpe ont leur toiture aménagée en position d’infanterie avec parapet bétonné. Aucune communication n’existe cependant entre l’intérieur des coffres et ces parapets. Ces positions n’ont pas de parados afin de pouvoir, si l’ennemi s’en emparait, être battues par le feu des tourelles de mitrailleuses. Notons encore que les embrasures pour canons de 12 culasse de ces coffres sont agrandies en hauteur du côté de la contrescarpe. Enfin, la contrescarpe au niveau du saillant IV, avec la disparition de la caponnière double, a été totalement rectifiée. Un projet d'implantation d'une batterie cuirassée annexe pour 2 T 155 n'a jamais été réalisé. Lors de notre visite (11/1996), le fort était en bon état et pratiquement dépourvu de tags. Le seul bémol consistait en la disparition de tous les cuirassements. Le fort était alors utilisé de temps à autre par l'armée pour des exercices, mais restait ouvert à tous les vents. Des renseignements obtenus, aujourd’hui (07/2007), le fort aurait bien changé. Il serait occupé sporadiquement par des marginaux et tagué à outrance.

Befestigtes Lager Toul, südwestlich der Stadt, 1879–1883. 411 m ü. M. Genannt Fort Charles Martel. 268 Mann und 18 Geschütze. Trapezförmiges, fast quadratisches Fort, das den südlichsten Teil des Quadrats einnimmt und so die Überwachung des Vaucouleurs-Passes ermöglichte. Aufgrund seiner außermittigen Lage überrascht es nicht, dass seine vier Fronten mit Schutztraversen ausgestattet waren (Mle 1879), was es praktisch zu einem kleinen Haltefort macht. 150 bis 200 m vor seiner Schluchtfront war der die Ebene überragende Grat seit dem Bau des Forts defensiv angelegt. Anfangs verfügte das Fort über zwei doppelte Kaponnieren (Vorsprung II und IV). Diese Schutztraversen und Kaponnieren waren das Hauptopfer der zwischen 1908 und 1914 durchgeführten Modernisierung. Tatsächlich handelte es sich bei der Modernisierung um eine gründliche Überholung. Eine erste kleine Betonbaracke mit drei Baracken war bereits zuvor (um 1892–1894?) rechts neben dem kleinen Eingangsgebäude gegossen worden, eine Baracke, die über eine Wendeltreppe zugänglich war, die mit der Wallstraße verbunden war. Der Eingang zum Fort wurde nicht betoniert. Er und sein Vorbau öffnen sich leicht nach hinten von der Linie des Schluchtabhangs. Andererseits sollte fast der gesamte Raum zwischen diesem Eingang und Frontvorsprung I eine Betonbaracke erhalten, einschließlich des Kriegseingangs. Dieser Kriegseingang wurde durch einen kleinen, eher ungewöhnlichen inneren Verteidigungsblock verteidigt. Von dieser Baracke gelangte man zum einzelnen Gewölbe von Frontvorsprung I und dann über eine Rundgalerie zu einer Reihe von Wallunterständen entlang der Front I-II, zum doppelten Gewölbe von Frontvorsprung II sowie zu einem Maschinengewehrturm an diesem gleichen Frontvorsprung. Der Rundgang war an der Front kurz unterbrochen, wo das Kapitell von einem Infanterieunterstand eingenommen wurde, rechts davon öffnete sich der Rundgang, der, noch immer von der Betonkaserne des Frontbogens I kommend, unter dem Eingang des Forts hindurchführte, die erste Betonkaserne durchquerte, der Rückseite des Blocks eines 75-mm-Turms Mle 1905 am Frontbogen IV folgte, die gesamte Front III-IV durchquerte und sich am Frontbogen III mit einem Maschinengewehrturm, der Hülle des einzelnen Gewölbes des Frontbogens III und schließlich einem gepanzerten Observatorium verband. Während also im Allgemeinen die Rundgänge die Seitenfronten und die Kopffront einnehmen, nehmen sie hier die Schlucht ein und sind an der Kopffront unterbrochen. Mit dieser Anordnung konnte das Fort praktisch auf alle Räumlichkeiten verzichten, die in seiner Mitte einen großen Platz bildeten. Zu diesen Räumlichkeiten gehören die alten Kasernen mit zwei mal vier Jochen (+ der Durchgang im Kapitell) auf einer Ebene, getrennt durch einen Innenhof mit Lichtschächten, verschiedene Lager, die Bäckerei (zwei Öfen mit je 250 Rationen – zerstört), aber auch das Pulvermagazin mit einer Kapazität von 67.000 kg und der Besonderheit, einen seitlichen Zugang zu haben. Einige Räumlichkeiten wurden jedoch als nützlich erachtet, da beim Verlauf der Wallstraße entlang der Front III-IV die Erdschicht durch eine Betonmasse ersetzt wurde, die so steil geneigt war, dass die Erde, eine Schutzschicht, nicht darauf halten konnte. Die beiden eingegrabenen Gänge, aus denen das Kapitell besteht, sind gerillt, um bei Bedarf eine Doppelbalkensperre aufnehmen zu können. Beim Durchqueren der Gräben können wir deutlich die Extrados der Galerie erkennen, die zum Gewölbe des Vorgebirges I hinabführt. Die Dächer der drei Kontereskarpengewölbe sind in Infanteriestellungen mit Betonbrüstungen angeordnet. Es besteht jedoch keine Verbindung zwischen dem Inneren der Gewölbe und diesen Brüstungen. Diese Stellungen haben keine Parados, sodass sie im Falle ihrer Eroberung durch den Feind mit Maschinengewehrtürmen beschossen werden könnten. Es ist auch zu beachten, dass die Schießscharten für die 12-Pfünder-Geschütze in diesen Gewölben auf der Kontereskarpe-Seite erhöht sind. Schließlich wurde die Kontereskarpe auf Höhe des Frontbogens IV mit dem Verschwinden der Doppelkaponiere vollständig korrigiert. Ein Projekt zur Installation einer zusätzlichen Panzerbatterie für 2 T 155 wurde nie ausgeführt. Bei unserem Besuch (11/1996) war das Fort in gutem Zustand und praktisch frei von Graffiti. Der einzige Nachteil war das Verschwinden der gesamten Panzerung. Das Fort wurde danach von Zeit zu Zeit von der Armee für Übungen genutzt, blieb aber allen Winden ausgesetzt. Nach heute (07/2007) erhaltenen Informationen hat sich das Fort erheblich verändert. Es soll sporadisch von Randgruppen bewohnt und übermäßig markiert sein.

Versterkt kamp Toul, ten zuidwesten van de stad, 1879-1883. 411 m/hoogte. Fort Charles Martel genoemd. 268 manschappen en 18 kanonnen. Trapeziumvormig fort, bijna vierkant, dat de zuidelijkste positie van het vierkant inneemt, waardoor het de Vaucouleurspas kon bewaken. Door de excentrische ligging is het niet verwonderlijk dat de vier fronten waren uitgerust met beschuttingsbruggen (Mle 1879), wat het in feite tot een klein stootfort maakt. 150 tot 200 m vóór de klooffronten was de heuvelrug die uitkeek over de vlakte, vanaf de bouw van het fort, defensief ingericht. Aanvankelijk had het fort twee dubbele caponnières (salient II en IV). Deze beschuttingsbruggen en caponnières kregen de zwaarste klappen van de modernisering die tussen 1908 en 1914 werd uitgevoerd. In feite was de modernisering een grondige herziening. Een eerste kleine betonnen barak met drie barakken was al eerder gestort (rond 1892-1894?), rechts van het kleine entreegebouw. Deze barak was toegankelijk via een wenteltrap die in verbinding stond met de walstraat. De ingang van het fort was niet van beton. Deze en de bijbehorende galerij openen zich iets terug ten opzichte van de helling van de kloof. Aan de andere kant zou bijna de gehele ruimte tussen deze ingang en saillant I een betonnen barak krijgen, inclusief de oorlogsingang. Deze oorlogsingang werd verdedigd door een klein, nogal ongebruikelijk binnenverdedigingsblok. Vanuit deze barak was er toegang tot het enkele gewelf van saillant I en vervolgens, via een omhullende galerij, tot een reeks walschuilplaatsen langs front I-II, tot het dubbele gewelf van saillant II en tot een machinegeweertoren op dezelfde saillant. De omhullende galerij werd aan de voorkant, waar het kapiteel werd bezet, kort onderbroken door een infanterieschuilplaats. Rechts daarvan opende de omhullende galerij zich, die, nog steeds komende van de betonnen kazerne van saillant I, onder de ingang van het fort doorliep, de eerste betonnen kazerne kruiste, de achterkant van het blok van een 75 mm Mle 1905-koepel bij saillant IV volgde, de hele voorkant III-IV doorkruiste en bij saillant III uitkwam op een machinegeweerkoepel, de mantel van het enkele gewelf van saillant III en ten slotte een gepantserd observatorium. Terwijl de omhullende galerijen normaal gesproken de zijfronten en de voorgevel beslaan, beslaat deze hier de kloof en wordt ze aan de voorgevel onderbroken. Met deze indeling kon het fort vrijwel alle ruimte missen en een enorm vierkant in het midden vormen. Tot deze ruimten behoren de oude kazerne met twee keer vier traveeën (+ de passage in het kapiteel) op één niveau, gescheiden door een binnenplaats met lichtkokers, diverse opslagruimten, de bakkerij (twee ovens met elk 250 rantsoenen - vernietigd), maar ook het kruitmagazijn, met een capaciteit van 67.000 kg en de bijzonderheid van een zijdelingse toegang. Sommige ruimten werden echter nuttig geacht omdat, bij het aanleggen van de walstraat langs de III-IV-gevel, de aarden bekleding werd vervangen door een betonnen massa met een zo steile helling dat de aarde, een beschermende laag, deze niet kon vasthouden. De twee gewortelde passages waaruit het kapiteel bestaat, zijn gegroefd om, indien nodig, een dubbele balkbarrière te kunnen plaatsen. Lopend door de grachten, kunnen we duidelijk de extrados van de galerij zien die afdaalt naar het gewelf van saillant I. De drie contrescarp-gewelven hebben hun daken gerangschikt in infanterieposities met betonnen borstweringen. Er is echter geen verbinding tussen het interieur van de gewelven en deze borstweringen. Deze posities hebben geen parados, zodat ze, indien de vijand ze zou innemen, met vuur vanuit de machinegeweertorens konden worden uitgeschakeld. Opgemerkt dient te worden dat de schietgaten voor 12-ponder kanonnen in deze gewelven aan de contrescarpzijde zijn vergroot. Ten slotte is de contrescarp ter hoogte van saillant IV, met het verdwijnen van de dubbele caponnière, volledig hersteld. Een project voor de installatie van een extra pantserbatterij voor twee T 155's is nooit uitgevoerd. Tijdens ons bezoek (november 1996) was het fort in goede staat en vrijwel vrij van graffiti. Het enige nadeel was het verdwijnen van alle bepantsering. Het fort werd daarna af en toe door het leger gebruikt voor oefeningen, maar bleef open voor alle winden. Volgens de informatie die vandaag (juli 2007) is verkregen, is het fort aanzienlijk veranderd. Het zou sporadisch bewoond worden door gemarginaliseerde mensen en overmatig getagd zijn.

Toul fortified camp, southwest of the city, 1879-1883. 411 m/alt. Called Fort Charles Martel. 268 men and 18 guns. Trapezoidal fort, almost square, which occupies the southernmost location of the square, which allowed it to monitor the Vaucouleurs pass. Thus off-center, it is not surprising to note that its four fronts were equipped with shelter traverses (Mle 1879), which practically makes it a small stopping fort. 150 to 200 m in front of its gorge front, the ridge overlooking the plain was, from the construction of the fort, organized defensively. Initially, the fort had two double caponiers (salients II and IV). These shelter traverses and caponiers bore the brunt of the modernization carried out between 1908 and 1914. In fact, modernization was a thorough overhaul. A first small concrete barracks with three barracks had already been poured previously (around 1892-1894?) to the right of the small entrance building, a barracks which was accessed by a spiral staircase communicating with the rampart street. The entrance to the fort was not concreted. It and its porch open slightly back from the line of the gorge escarpment. On the other hand, almost the entire space between this entrance and salient I was to receive a concrete barracks including the war entrance. This war entrance was defended by a small, rather unusual interior defense block. From this barracks, access was gained to the single vault of salient I and then, via an envelope gallery, to a series of rampart shelters along front I-II, to the double vault of salient II as well as to a machine gun turret at this same salient. The envelope gallery was briefly interrupted on the front where the capital was occupied by an infantry shelter to the right of which opened the envelope gallery which, still coming from the concrete barracks of salient I, had passed under the entrance to the fort, had crossed the first concrete barracks, followed the rear of the block of a 75 mm Mle 1905 turret at salient IV, crossed the entire front III-IV to join at salient III a machine gun turret, the sheath of the single vault of salient III and, finally, an armored observatory. Thus, while generally the envelope galleries occupy the lateral fronts and the head front, here, it occupies the gorge and is interrupted on the head front. With this layout, the fort could practically do without all the premises forming a vast square in its center. These premises include the old barracks of two times four bays (+ the passage in the capital) on a single level, separated by a courtyard with light wells, various stores, the bakery (2 ovens of 250 rations each - destroyed), but also the powder store, with a capacity of 67,000 kg and having the particularity of having a lateral access. Some premises were however deemed useful because, while running the rampart street along the III-IV front, the earth cover was replaced by a concrete mass so steeply inclined that the earth, a layer of concealment, could not hold on it. The two rooted passages that make up the capital are grooved to, if necessary, receive a double beam barrier. Walking through the ditches, we can clearly see the extrados of the gallery descending towards the vault of salient I. The three counterscarp vaults have their roofs arranged in infantry positions with concrete parapets. However, there is no communication between the interior of the vaults and these parapets. These positions do not have parados so that, if the enemy seized them, they could be beaten by fire from the machine gun turrets. It should also be noted that the embrasures for 12-pounder guns in these vaults are enlarged in height on the counterscarp side. Finally, the counterscarp at the level of salient IV, with the disappearance of the double caponier, has been completely rectified. A project to install an additional armored battery for 2 T 155s was never carried out. During our visit (11/1996), the fort was in good condition and practically free of graffiti. The only downside was the disappearance of all the armor. The fort was then used from time to time by the army for exercises, but remained open to all winds. According to information obtained today (07/2007), the fort has changed considerably. It is said to be sporadically occupied by marginalized people and excessively tagged.

Opevněný tábor Toul, jihozápadně od města, 1879-1883. 411 m n. m. Nazýval se Fort Charles Martel. 268 mužů a 18 děl. Lichoběžníková pevnost, téměř čtvercová, která zaujímá nejjižnější místo na náměstí, což jí umožňovalo sledovat průsmyk Vaucouleurs. Vzhledem k tomu, že je pevnost mimo střed, není divu, že její čtyři fronty byly vybaveny ochrannými traverzami (Mle 1879), což z ní prakticky dělá malou zastavovací pevnost. 150 až 200 m před čelem soutěsky se vynořoval hřeben s výhledem na rovinu, který byl od výstavby pevnosti organizován obranně. Zpočátku měla pevnost dva dvojité kaponiéry (výběžky II a IV). Tyto ochranné traverzy a kaponiéry nesly hlavní tíhu modernizace provedené v letech 1908 až 1914. Modernizace ve skutečnosti představovala důkladnou přestavbu. První malá betonová kasárna se třemi baráky byla již dříve (kolem let 1892-1894?) vybudována napravo od malé vstupní budovy, kasárna, do kterých se vstupovalo po točitém schodišti propojeném s ulicí s valy. Vchod do pevnosti nebyl vybetonován. Vchod i jeho veranda se otevírají mírně dozadu od linie srázu rokle. Na druhou stranu, téměř celý prostor mezi tímto vchodem a výběžkem I měl obsadit betonová kasárna včetně válečného vchodu. Tento válečný vchod byl bráněn malým, poněkud neobvyklým vnitřním obranným blokem. Z těchto kasáren byl přístup k jediné klenbě výběžku I a poté přes obklopující galerii k sérii valových krytů podél fronty I-II, k dvojité klenbě výběžku II a také k kulometné věži na stejném výběžku. Obalový ochoz byl na frontě, kde se nacházelo hlavní město, krátce přerušen pěchotním krytem, napravo od kterého se otevíral obalový ochoz, který stále vycházel z betonových kasáren na výběžku I, procházel pod vchodem do pevnosti, křížil první betonová kasárna, sledoval zadní část bloku věže 75 mm kanónu Mle 1905 na výběžku IV, křížil celou frontu III-IV, aby se na výběžku III spojil s kulometnou věží, pláštěm jediné klenby výběžku III a nakonec s obrněnou pozorovatelnou. Zatímco tedy obalový ochoz obecně zabírá boční fronty a přední frontu, zde zabírá rokli a je na přední frontě přerušen. S tímto uspořádáním se pevnost prakticky obešla bez toho, aby všechny prostory tvořily v jejím středu rozlehlý čtverec. Mezi tyto prostory patří stará kasárna o dvou čtyřech polích (+ průjezd v hlavici) na jedné úrovni, oddělená nádvořím se světlíky, různými obchody, pekárnou (2 pece po 250 dávkách - zničeny), ale také sklad prachu s kapacitou 67 000 kg, který se vyznačoval bočním přístupem. Některé prostory však byly považovány za užitečné, protože při vedení hradební ulice podél fronty III-IV byl zemní kryt nahrazen betonovou hmotou tak strmě skloněnou, že ji zemina, vrstva krytu, nemohla udržet. Dvě zakořeněné chodby, které tvoří hlavici, jsou drážkované, aby v případě potřeby mohly pojmout dvojitou trámovou bariéru. Při procházce příkopy jasně vidíme extrados galerie sestupující směrem k klenbě výběžku I. Tři protilehlé klenby mají střechy uspořádané v pěchotních pozicích s betonovými parapety. Mezi vnitřkem kleneb a těmito parapety však neexistuje žádná komunikace. Tyto pozice nemají parados, aby v případě jejich dobytí nepřítelem mohly být poraženy palbou z kulometných věží. Je třeba také poznamenat, že střílny pro dvanáctiliberní děla v těchto klenebních klenbách jsou na straně protiskluzu zvětšeny. Konečně, protiskluz na úrovni IV. výběžku, s zmizením dvojitého kaponiéru, byl kompletně opraven. Projekt instalace další obrněné baterie pro 2 tanky T 155 nebyl nikdy realizován. Během naší návštěvy (11/1996) byla pevnost v dobrém stavu a prakticky bez graffiti. Jedinou nevýhodou bylo zmizení veškerého pancéřování. Pevnost poté byla čas od času využívána armádou k cvičením, ale zůstala otevřená všem větrům. Podle informací získaných dnes (07/2007) se pevnost značně změnila. Údajně je sporadicky obsazena marginalizovanými lidmi a nadměrně oplocena.