Place de Reims, nord-ouest de la ville, 1879-1880. 201 m/alt. Dénommé réduit ou batterie Ronzier. Dernier ouvrage de la ceinture au nord-ouest de la ville de Reims et au sud du fort de Saint-Thierry, pour 138 hommes et 8 pièces. Affectant la forme d’un trapèze irrégulier, il possède une courtine à la gorge, courtine défendue par deux petits coffres pour feux de mousqueterie et dont le fond est occupé par les quatre travées sur deux niveaux (rez-de-chaussée et sous-sol) du casernement. Celui-ci a été récemment sablé (08/2007) et les créneaux de pied du sous-sol modifiés, mais tout en conservant une certaine esthétique. Au centre de ce casernement une cinquième travée, plus étroite, sert de porche d’entrée. Celui-ci est joliment appareillé, avec un beau tampon pour amortir la relève du pont-levis à bascule en dessous, et les creux entre les chaînes d’angles en pierre de taille sont comblés avec une maçonnerie de moellons en opus incertum, mais avec des pierres bien plus petites que celle du reste de la façade du casernement. Les deux créneaux de défense de ce porche sont placés à 2 m de hauteur et sont très évasés vers le bas. La capitale est pavée et, au-delà des chambrées, comprend, sur sa gauche, un puits de 50 m de profondeur et, sur sa droite à hauteur du puits, l’escalier joignant les deux niveaux de locaux. Le puits est couronné par une pompe électrique très ancienne mais sans mention de date. Elle est marquée "RBR N° 2 E. KAMMER constr. REIMS" et le moteur se trouvait assis sur un socle à proximité. Il entraînait une courroie qui actionnait une roue large de 82 mm et d’un diamètre de 82 cm laquelle était couplé à une autre roue de 42 cm de diamètre sur laquelle était fixée une bielle à course réduite. Deux citernes métalliques occupent également le local du puits ainsi qu’une antique pompe à bras remisée sur le côté. L’escalier débouche au sous-sol perpendiculairement à la voûte du couloir de circulation. L’arrête de cette jonction est un bijou de maçonnerie. Le local de service du pont-levis abrite encore l’essentiel du mécanisme. Assez curieusement, sous le local du puits se trouve un autre local…traversé par le chemisage du puits en briques de terre cuite maçonnées verticalement. La capitale se termine par une fourche dont chaque branche débouche sur une petite cour. Cette fourche abrite une très jolie rotonde et l’emplacement d’une borne fontaine derrière laquelle se trouvaient les latrines. Le front I-II comprend deux traverses-abris Mle 1879 enrobées derrière lesquelles se trouve le massif du magasin à poudre d’une capacité de 30.000 kg. Ce dernier d’une largeur de 3,5 m pour une longueur de l’ordre d’une quinzaine de mètres a une voûte en plein cintre culminant à, à peine, 3,2 m et l’éclairage était assuré par le biais de deux créneaux à lampe. La cloison de ces créneaux a été modifiée par la suppression d’un créneau au profit d’une porte. Cette modification semble très ancienne à tel point que nous nous sommes interrogés sur la présence réelle de ce second créneau car pour desservir la chambre aux lampes, il était alors nécessaire, vu l’absence de galeries latérales, de ressortir à l’air libre et de contourner le massif du magasin. La disposition des différents linteaux d’encadrement des ouvertures prête à confusion et ne permet pas de trancher la question. Côté sas d’entrée du magasin, il convient de traverser perpendiculairement un passage enraciné de la rue du rempart (avec une autre superbe rotonde maçonnée) pour entrer dans la traverse 3. Le local de cette dernière a sa largeur réduite par la présence d’une mince cloison de briques l’isolant de la gaine de descente vers la caponnière double. Aujourd’hui cette cloison est effondrée et l’intérieur de la caponnière double… cloisonné ! L’embrasure principale de chaque flanc possédait un obturateur coulissant entre deux guides verticaux écartés de 78 cm. Deux poulies d’un diamètre de 14 cm aidaient à sa manœuvre. Notons une autre très belle voûte dans cette caponnière. Le front de tête comprend quant à lui trois autres traverses, la centrale étant enracinée à un massif de terres à l’opposé duquel se trouve la fourche de la capitale. La gaine d’accès à l’aileron du saillant III ne débouche pas dans un passage enraciné, mais bien dans la cour droite, face au débouché droit de la fourche de la capitale. Nous n’avons, pour raisons de sécurité, pas eu accès à cet aileron réputé dangereusement délabré. Enfin, le front III-IV comprend les traverses-abris n° 7 et 8, toutes deux du Mle 1879 et enrobées. Le réduit est contourné par un fossé sec aux escarpe et contrescarpe en terre coulante. La contrescarpe est toutefois revêtue à hauteur des caponnières. Une grille défensive garnit encore le pied des escarpes. Celle-ci, encore complète en avril 1991, a hélas été éradiquée devant la courtine de gorge. Le réduit, habité, est devenu le cœur d’un centre équestre et ne se visite pas.

Festung von Reims, nordwestlich der Stadt, 1879–1880. 201 m ü. M. Genannt „Redoute oder Batterie Ronzier“. Das letzte Bauwerk im Gürtel nordwestlich der Stadt Reims und südlich des Forts Saint-Thierry für 138 Mann und 8 Kanonen. Es hat die Form eines unregelmäßigen Trapezes und verfügt an der Kehle über eine Kurtine, die durch zwei kleine Truhen für Musketenfeuer geschützt wird und deren Rückseite von den vier Jochen auf zwei Ebenen (Erdgeschoss und Keller) der Kaserne eingenommen wird. Diese wurde vor kurzem sandgestrahlt (08/2007) und die Zinnen im Keller modifiziert, wobei jedoch eine gewisse Ästhetik erhalten blieb. In der Mitte dieser Kaserne dient ein fünftes, schmaleres Joch als Eingangsportal. Dieses ist schön eingepasst und verfügt über einen schönen Puffer, der das Anheben der darunter liegenden Zugbrücke abfedert. Die Hohlräume zwischen den steinernen Eckketten sind mit Bruchsteinmauerwerk in Opus Incertum gefüllt, allerdings mit viel kleineren Steinen als an der übrigen Fassade der Kaserne. Die beiden Verteidigungszinnen dieses Portals befinden sich in 2 m Höhe und sind nach unten hin stark erweitert. Das Kapitell ist gepflastert und umfasst hinter der Kaserne links einen 50 m tiefen Brunnen und rechts, auf Höhe des Brunnens, die Treppe, die die beiden Gebäudeebenen verbindet. Gekrönt wird der Brunnen von einer sehr alten, allerdings undatierten elektrischen Pumpe. Sie trägt die Aufschrift „RBR N° 2 E. KAMMER constr. REIMS“, und der Motor stand auf einem Sockel in der Nähe. Er trieb einen Riemen an, der ein 82 mm breites Rad mit einem Durchmesser von 82 cm antrieb, das mit einem weiteren Rad von 42 cm Durchmesser gekoppelt war, an dem eine Pleuelstange mit kurzem Hub befestigt war. Im Brunnenraum befinden sich außerdem zwei Metallzisternen sowie eine an der Seite gelagerte antike Handpumpe. Die Treppe führt senkrecht zum Gewölbe des Verkehrskorridors ins Untergeschoss. Die Kante dieser Kreuzung ist ein Juwel aus Mauerwerk. Der Wirtschaftsraum der Zugbrücke beherbergt noch immer den wesentlichen Teil des Mechanismus. Kurioserweise befindet sich unter dem Brunnenraum ein weiterer Raum … durch den die Auskleidung des Brunnens aus vertikal verlegten Terrakotta-Ziegeln verläuft. Das Kapitell endet in einer Gabelung, deren Arme jeweils auf einen kleinen Innenhof führen. In dieser Gabelung befindet sich eine sehr hübsche Rotunde und ein Brunnenterminal, hinter dem sich die Latrinen befanden. Die Front I-II umfasst zwei beschichtete Schutztraversen Mle 1879, hinter denen sich der Pulvermagazinblock mit einem Fassungsvermögen von 30.000 kg befindet. Letzterer ist 3,5 m breit und etwa 15 m lang, hat ein halbrundes Gewölbe, das knapp 3,2 m hoch ist, und wurde durch zwei Lampenzinnen beleuchtet. Die Aufteilung dieser Zinnen wurde durch die Entfernung einer Zinne zugunsten einer Tür verändert. Diese Veränderung scheint sehr alt zu sein, so dass wir uns über das tatsächliche Vorhandensein dieser zweiten Zinne wunderten, denn um den Lampenraum zu bedienen, musste man damals, da es keine Seitengalerien gab, ins Freie treten und den Magazinblock umgehen. Die Anordnung der verschiedenen Stürze, die die Öffnungen einrahmen, ist verwirrend und erlaubt uns keine Klärung der Frage. Auf der Eingangsseite des Ladens muss man senkrecht einen eingegrabenen Gang der Rue du Rempart (mit einer weiteren prächtigen Rotunde aus Mauerwerk) überqueren, um die Traverse 3 zu erreichen. Deren Räumlichkeiten sind durch eine dünne Ziegelwand, die sie vom Abstiegsschacht zur Doppelkaponniere isoliert, schmaler. Heute ist diese Wand eingestürzt, und der Innenraum der Doppelkaponniere… abgeteilt! Die Hauptschießscharte auf jeder Seite hatte einen Schiebeladen zwischen zwei vertikalen Führungen im Abstand von 78 cm. Zwei Rollen mit einem Durchmesser von 14 cm halfen bei der Bedienung. Beachten Sie ein weiteres sehr schönes Gewölbe in dieser Kaponniere. Die Stirnseite umfasst drei weitere Traversen, von denen die mittlere in einer Erdmasse verankert ist, gegenüber der sich die Kapitellgabelung befindet. Der Zugangsschacht zum Flügel des Vorsprungs III mündet nicht in einen tiefen Gang, sondern in den rechten Hof, gegenüber dem rechten Ausgang der Kapitellgabelung. Aus Sicherheitsgründen wurde uns der Zutritt zu diesem Flügel verwehrt, der als gefährlich baufällig gilt. Stirnseite III-IV schließlich umfasst die Schutztraversen Nr. 7 und 8, beide aus dem Mle 1879 und verkleidet. Die Redoute wird von einem trockenen Graben mit einer Böschung und einer Kontereskarpe aus fließender Erde umgangen. Die Kontereskarpe ist jedoch auf der Höhe der Kaponnieren verkleidet. Den Fuß der Böschung ziert noch immer ein Verteidigungsgitter. Dieses, im April 1991 noch vollständig, wurde vor dem Schluchtvorhang leider entfernt. Die bewohnte Redoute ist zum Zentrum eines Reitzentrums geworden und nicht für die Öffentlichkeit zugänglich.

Vesting van Reims, ten noordwesten van de stad, 1879-1880. 201 m/hoogte. Ook wel de Ronzier-redoute of -batterij genoemd. Het laatste bouwwerk in de gordel ten noordwesten van de stad Reims en ten zuiden van het fort Saint-Thierry, voor 138 manschappen en 8 kanonnen. Het heeft de vorm van een onregelmatige trapezium en heeft een gordijnmuur bij de keel, een gordijnmuur die wordt verdedigd door twee kleine kisten voor musketten en waarvan de achterkant wordt ingenomen door de vier traveeën op twee niveaus (begane grond en kelder) van de kazerne. Deze werd recent gezandstraald (08/2007) en de kantelen in de kelder werden aangepast, maar met behoud van een zekere esthetiek. In het midden van deze kazerne dient een vijfde, smallere travee als entree. Deze is mooi gemonteerd, met een prachtige buffer om het optillen van de ophaalbrug eronder te dempen, en de holtes tussen de stenen hoekkettingen zijn opgevuld met puinmetselwerk in opus incertum, maar met stenen die veel kleiner zijn dan die van de rest van de gevel van de kazerne. De twee verdedigingskantelen van deze portaal bevinden zich op een hoogte van 2 m en lopen naar beneden toe sterk uit. Het kapiteel is geplaveid en omvat, voorbij de kazerne, aan de linkerkant een put van 50 m diep en, aan de rechterkant, ter hoogte van de put, de trap die de twee verdiepingen verbindt. De put wordt bekroond door een zeer oude elektrische pomp, maar zonder datum. Deze is gemerkt met "RBR N° 2 E. KAMMER constr. REIMS" en de machine stond op een nabijgelegen voetstuk. Deze dreef een riem aan die een 82 mm breed wiel met een diameter van 82 cm aandreef, dat gekoppeld was aan een ander wiel met een diameter van 42 cm waarop een drijfstang met korte slag was bevestigd. Twee metalen reservoirs bevinden zich eveneens in de putruimte, evenals een antieke handpomp die aan de zijkant is opgeslagen. De trap komt loodrecht op het gewelf van de circulatiegang uit in de kelder. De rand van deze kruising is een juweel van metselwerk. De dienstruimte van de ophaalbrug herbergt nog steeds het essentiële onderdeel van het mechanisme. Vreemd genoeg bevindt zich onder de putruimte nog een andere ruimte… doorsneden door de bekleding van de put met verticaal gelegde terracotta stenen. Het kapiteel eindigt in een vork, waarvan elke tak uitkomt op een kleine binnenplaats. Deze vork herbergt een zeer mooie rotonde en de locatie van een fonteinterminal waarachter de latrines zich bevonden. Voorgevel I-II omvat twee beklede Mle 1879 schuilplaatsen, waarachter zich het kruitmagazijnblok met een capaciteit van 30.000 kg bevindt. Dit laatste, 3,5 m breed en ongeveer vijftien meter lang, heeft een halfrond gewelf dat eindigt op amper 3,2 m en de verlichting werd verzorgd door twee lampkantelen. De scheidingswand van deze kantelen werd aangepast door een kanteel te verwijderen ten gunste van een deur. Deze aanpassing lijkt zo oud dat we ons afvroegen of deze tweede kanteel wel echt bestond, want om de lampenkamer te bedienen was het toen, gezien de afwezigheid van zijgalerijen, noodzakelijk om naar buiten te gaan en om het magazijnblok heen te lopen. De plaatsing van de verschillende lateien die de openingen omlijsten is verwarrend en laat ons niet toe de vraag op te lossen. Aan de kant van de entreehal van de winkel moet men loodrecht een gewortelde doorgang van de rue du rempart (met wederom een prachtige gemetselde rotonde) oversteken om traverse 3 te bereiken. De breedte van dit laatste pand is verminderd door de aanwezigheid van een dunne bakstenen scheidingswand die het isoleert van de afdalende schacht naar de dubbele caponnière. Tegenwoordig is deze scheidingswand ingestort en is de binnenkant van de dubbele caponnière… onderverdeeld! De belangrijkste schietgaten aan elke kant hadden een schuifluik tussen twee verticale geleiders met een tussenruimte van 78 cm. Twee katrollen met een diameter van 14 cm hielpen bij de bediening ervan. Let op nog een zeer mooi gewelf in deze caponnière. De voorgevel omvat drie andere traversen, waarvan de middelste vastzit aan een tegenoverliggende landmassa, de splitsing van het kapiteel. De toegangsschacht naar de vleugel van saillant III komt niet uit in een diepe gang, maar in de rechterbinnenplaats, tegenover de rechteruitgang van de splitsing van het kapiteel. Om veiligheidsredenen werd ons geen toegang verleend tot deze vleugel, die naar verluidt gevaarlijk vervallen is. Ten slotte omvat voorgevel III-IV de schuiltraversen nr. 7 en 8, beide afkomstig van de Mle 1879 en bedekt. De redoute wordt omzeild door een droge greppel met een steile helling en een contrescarp van vloeiende aarde. De contrescarp is echter bedekt ter hoogte van de caponnières. Een verdedigingsrooster siert nog steeds de voet van de steile helling. Dit, nog steeds voltooid in april 1991, is helaas verwijderd vóór het kloofgordijn. Het bewoonde bolwerk is het hart van een manege geworden en is niet toegankelijk voor publiek.

Fortress of Reims, northwest of the city, 1879-1880. 201 m/alt. Called the Ronzier redoubt or battery. The last structure in the belt northwest of the city of Reims and south of the Saint-Thierry fort, for 138 men and 8 guns. Taking the form of an irregular trapezoid, it has a curtain wall at the throat, a curtain wall defended by two small chests for musketry fire and whose back is occupied by the four bays on two levels (ground floor and basement) of the barracks. This was recently sandblasted (08/2007) and the basement battlements modified, but while retaining a certain aesthetic. In the center of this barracks, a fifth, narrower bay serves as an entrance porch. This one is nicely fitted, with a beautiful buffer to cushion the raising of the drawbridge below, and the hollows between the stone corner chains are filled with rubble masonry in opus incertum, but with stones much smaller than those of the rest of the facade of the barracks. The two defensive crenels of this porch are placed at a height of 2 m and are very flared towards the bottom. The capital is paved and, beyond the barracks, includes, on its left, a well 50 m deep and, on its right at the height of the well, the staircase joining the two levels of premises. The well is crowned by a very old electric pump but without date. It is marked "RBR N° 2 E. KAMMER constr. REIMS" and the engine was sitting on a base nearby. It drove a belt that operated an 82 mm wide wheel with a diameter of 82 cm, which was coupled to another 42 cm diameter wheel on which was fixed a short-stroke connecting rod. Two metal cisterns also occupy the well room as well as an antique hand pump stored on the side. The staircase opens into the basement perpendicular to the vault of the circulation corridor. The edge of this junction is a jewel of masonry. The service room of the drawbridge still houses the essential part of the mechanism. Oddly enough, under the well room is another room… crossed by the lining of the well in vertically laid terracotta bricks. The capital ends with a fork, each branch of which opens onto a small courtyard. This fork houses a very pretty rotunda and the location of a fountain terminal behind which the latrines were located. Front I-II includes two coated Mle 1879 shelter traverses behind which is the powder magazine block with a capacity of 30,000 kg. The latter, 3.5 m wide and about fifteen meters long, has a semicircular vault culminating at barely 3.2 m and lighting was provided by two lamp crenellations. The partition of these crenellations was modified by the removal of a crenellation in favor of a door. This modification seems very old to the point that we wondered about the real presence of this second crenellation because to serve the lamp room, it was then necessary, given the absence of side galleries, to come out into the open air and go around the magazine block. The arrangement of the various lintels framing the openings is confusing and does not allow us to resolve the question. On the entrance hall side of the store, it is necessary to cross perpendicularly a rooted passage of the rue du rempart (with another superb masonry rotunda) to enter the traverse 3. The latter's premises have its width reduced by the presence of a thin brick partition insulating it from the descent shaft towards the double caponier. Today this partition has collapsed and the interior of the double caponier… partitioned! The main embrasure of each side had a sliding shutter between two vertical guides spaced 78 cm apart. Two pulleys with a diameter of 14 cm helped in its operation. Note another very beautiful vault in this caponier. The head front includes three other traverses, the central one being rooted to a mass of land opposite which is the fork of the capital. The access shaft to the wing of salient III does not open into a deep passage, but rather into the right courtyard, facing the right outlet of the fork of the capital. For security reasons, we were not allowed access to this wing, which is reputed to be dangerously dilapidated. Finally, front III-IV includes shelter traverses no. 7 and 8, both from the Mle 1879 and coated. The redoubt is bypassed by a dry ditch with a scarp and counterscarp of flowing earth. The counterscarp is, however, coated at the height of the caponiers. A defensive grille still adorns the foot of the scarp. This, still complete in April 1991, has unfortunately been eradicated in front of the gorge curtain. The redoubt, inhabited, has become the heart of an equestrian center and is not open to the public.

Remešské pevnost, severozápadně od města, 1879-1880. 201 m n. m. Nazývaná Ronzierova reduta nebo baterie. Poslední stavba v pásu severozápadně od města Remeš a jižně od pevnosti Saint-Thierry, pro 138 mužů a 8 děl. Má tvar nepravidelného lichoběžníku, u hrdla má obvodovou zeď, kterou chrání dvě malé truhly pro palbu z mušket, a jejíž zadní část zabírají čtyři zátoky na dvou úrovních (přízemí a suterén) kasáren. Tato zátoka byla nedávno otryskána pískem (08/2007) a cimbuří suterénu bylo upraveno, ale při zachování určité estetiky. Uprostřed těchto kasáren slouží pátá, užší zátoka jako vstupní veranda. Tato zátočina je pěkně osazena, s krásným nárazníkem, který tlumí zvedání padacího mostu dole, a prohlubně mezi kamennými rohovými řetězy jsou vyplněny štěrkovým zdivem z opus incertum, ale kameny mnohem menšími než kameny zbytku fasády kasáren. Dva obranné cimbuří této verandy jsou umístěny ve výšce 2 m a směrem dolů jsou značně rozšířené. Hlavice je dlážděná a za kasárnami se po levé straně nachází studna hluboká 50 m a po pravé straně, ve výšce studny, schodiště spojující dvě úrovně budovy. Studna je korunována velmi starým elektrickým čerpadlem, ale bez data výroby. Je označeno jako „RBR N° 2 E. KAMMER constr. REIMS“ a motor byl umístěn na nedalekém podstavci. Poháněl řemen, který ovládal kolo o šířce 82 mm a průměru 82 cm, jež bylo spojeno s dalším kolem o průměru 42 cm, na kterém byla upevněna ojnice s krátkým zdvihem. V místnosti se studnou se nacházejí také dvě kovové cisterny a starožitné ruční čerpadlo uložené na boku. Schodiště se otevírá do suterénu kolmo ke klenbě cirkulační chodby. Okraj tohoto spojení je klenotem zdiva. V servisní místnosti padacího mostu se stále nachází podstatná část mechanismu. Kupodivu se pod studní nachází další místnost… kterou protíná obložení studny z vertikálně kladených terakotových cihel. Hlavice končí rozdvojením, jehož každá větev vede do malého nádvoří. Toto rozdvojení ukrývá velmi pěknou rotundu a místo s fontánou, za níž se nacházely latríny. Průčelí I-II zahrnuje dva potažené přístřešky z roku 1879, za nimiž se nachází blok střelnice s kapacitou 30 000 kg. Ta, široká 3,5 m a dlouhá asi patnáct metrů, má půlkruhovou klenbu vrcholící sotva 3,2 m a osvětlení zajišťovaly dvě cimbuří s lampami. Předěl těchto cimbuří byl upraven odstraněním cimbuří ve prospěch dveří. Tato úprava se zdá být tak stará, že jsme se zamýšleli nad skutečnou přítomností tohoto druhého cimbuří, protože pro obsluhu lampovny bylo nutné, vzhledem k absenci bočních galerií, vyjít ven a obejít blok střelnice. Uspořádání různých překladů rámujících otvory je matoucí a neumožňuje nám otázku vyřešit. Na straně vstupní haly obchodu je nutné kolmo přejít kořenovou chodbu rue du rempart (s další nádhernou zděnou rotundou), abychom se dostali do traverzy 3. Prostory posledně jmenovaného jsou zmenšeny přítomností tenké cihlové příčky, která je izoluje od sestupové šachty směrem k dvojité kaponiéře. Dnes se tato příčka zřítila a vnitřek dvojité kaponiéry… je předělen! Hlavní střílna na každé straně měla posuvný uzávěr mezi dvěma svislými vodítky vzdálenými od sebe 78 cm. Jeho ovládání napomáhaly dvě kladky o průměru 14 cm. Všimněte si další velmi krásné klenby v této kaponiéře. Přední část zahrnuje další tři traverzy, přičemž střední je zakořeněna v masivě země naproti, na které se nachází vidlice hlavice. Přístupová šachta k křídlu salientu III se neotevře do hluboké chodby, ale spíše do pravého nádvoří, obráceného k pravému výtoku z vidlice hlavice. Z bezpečnostních důvodů nám nebyl povolen přístup do tohoto křídla, o kterém se říká, že je nebezpečně zchátralé. Konečně, přední část III-IV zahrnuje přístřeškové traverzy č. 7 a 8, oba z Mle 1879 a s povrchovou úpravou. Reduta je obcházena suchým příkopem se srázem a protisrázem ze sypané zeminy. Protisráz je však ve výšce kaponiér pokryt povrchovou úpravou. Úpatí srázu stále zdobí obranná mříž. Ta, která byla v dubnu 1991 stále dokončena, byla bohužel před oponou rokle odstraněna. Reduta, obydlená, se stala srdcem jezdeckého centra a není přístupná veřejnosti.