Place de Reims, est-nord-est de la ville, 1875-1878. 173 m/alt. 377 hommes et 31 pièces. Dénommé fort Loewendal. Pentagone irrégulier dont le casernement à deux niveaux (rez-de-chaussée et sous-sol) forme saillie dans le fossé de gorge. La défense de cette gorge s'effectue dès lors par deux locaux de flanquement séparés outre par une douzaine de chambrées, par le couloir en capitale. Le reste des fossés était défendu par deux ailerons (saillants II et IV) ainsi que par une caponnière double (saillant III). Treize traverses jalonnent la rue du rempart soit trois en arrière du front I-II, six pour le front II-III, une servant de gaine vers la caponnière du saillant III et trois pour le front III-IV. Une quatorzième sert également de gaine d’accès au saillant III. Une galerie enveloppe permettait de joindre en sous-sol les traverses 7 à 13 en arrière du saillant III. Á peu près au centre du fort, se trouve le magasin à poudre d’une contenance de 85.000 kg. Le fort possédait en outre un four à pain de 350 rations et un puits débitant 6 m³/jour. Deux cours se partagent l’espace entre les fronts latéraux et le massif du magasin à poudre. Dans celle de droite, un plan des dessus semble y indiquer deux casemates à tir indirect ; en revanche la fiche technique du Génie mentionne que l’armement du fort ne comprend aucune pièce pour le tir indirect. Dès lors que penser ? De ces deux casemates, il n’en reste qu’une seule de lisible sur le terrain. Elle n’a pas de mur de genouillère mais le resserrement de son entrée –ou embrasure- plaide néanmoins pour l’attribution à ce local de la fonction supposée. Witry a subi des dégâts dus aux bombardements de la première guerre, mais il semble bien que la grande majorité de ses destructions soit due à la récupération des pierres par la population comme c’est le cas pour bien des ouvrages à Reims. Aujourd’hui (08/2007), du bâtiment d’entrée, il ne reste que quelques mètres de naissance de voûte du couloir de circulation au rez-de-chaussée à l’arrière des chambrées. L’entrée virtuelle du fort se situe maintenant au premier carrefour de galeries occupant la capitale au-delà du casernement disparu. Un porche à la voûte en plein cintre et à la devanture arrachée indique désormais que l’on pénètre dans un ouvrage militaire ; en réalité, son épicentre n’est déjà plus très loin. Le local du puits existe toujours mais modifié, consolidé et sécurisé par l’actuel propriétaire. Du massif central avec sa série de magasins, il ne reste que le magasin à poudre lequel n’a plus ses cloisons ni du sas d’entrée, ni de la chambre aux lampes. Un ersatz de galerie menant au front de tête montre encore une belle rotonde. Les caponnières ont été rasées au niveau de l’escarpe. Les traverses en arrière du front II-III ne sont plus que masses informes. Une de celles du front III-IV demeure, mais sans façade. La gaine d’accès à l’aileron du saillant IV prend naissance dans un passage couvert proche du saillant V, passe sous la traverse enracinée du saillant IV avant d’aller déboucher dans…le fossé, puisque l’aileron a disparu. Les deux cours sont situées plusieurs mètres en contrebas de la rue du rempart. Le 19 septembre 1901, lors des Grandes Manœuvres de l’Est, le Tsar Nicolas II déjeuna ici. L’actuel propriétaire a construit sa maison à la droite de ce qui fut le casernement, le fort est donc une propriété privée et ne se visite pas.

Festung von Reims, ost-nord-ost der Stadt, 1875-1878. 173 M/ü M. 377 Mann und 31 Geschütze. Bezeichnet als Fort Loewendal. Unregelmäßiges Fünfeck, dessen zweistöckige Unterkunft (Erdgeschoss und Keller) in den Kehlgraben vorspringt. Die Verteidigung dieser Kehle erfolgt somit durch zwei getrennte Flankierungsräume, die außer durch etwa ein Dutzend Stuben durch den Hauptgang getrennt sind. Der Rest der Gräben wurde durch zwei Flankierungsmauern (Schulterwehren II und IV) sowie durch eine Doppelkaponniere (Schulterwehr III) verteidigt. Dreizehn Traversen säumen die Wallstraße, davon drei hinter der Front I-II, sechs für die Front II-III, eine dient als Zugangsgang zur Kaponniere der Schulterwehr III und drei für die Front III-IV. Eine vierzehnte dient ebenfalls als Zugangsgang zur Schulterwehr III. Ein umlaufender Gang ermöglichte es, im Untergeschoss die Traversen 7 bis 13 hinter der Schulterwehr III zu verbinden. Etwa in der Mitte des Forts befindet sich das Pulvermagazin mit einem Fassungsvermögen von 85.000 kg. Das Fort verfügte zudem über einen Backofen für 350 Rationen und einen Brunnen mit einer Leistung von 6 m³/Tag. Zwei Höfe teilen den Raum zwischen den Seitenfronten und dem Pulvermagazin-Massiv. In dem rechten scheint ein Plan der Oberfläche zwei Kasematten für indirektes Feuer anzuzeigen; hingegen erwähnt die technische Unterlage des Genies, dass die Bewaffnung des Forts keine Geschütze für indirektes Feuer umfasst. Was also denken? Von diesen beiden Kasematten ist im Gelände nur noch eine erkennbar. Sie hat keine Brustwehr, aber die Verengung ihres Eingangs – oder der Scharte – spricht dennoch für die Zuschreibung der vermuteten Funktion zu diesem Raum. Witry erlitt Schäden durch die Bombardierungen des Ersten Weltkriegs, aber es scheint, dass die große Mehrheit seiner Zerstörungen auf die Bergung von Steinen durch die Bevölkerung zurückzuführen ist, wie es bei vielen Werken in Reims der Fall ist. Heute (08/2007) vom Eingangsgebäude sind nur noch wenige Meter Anfänge des Gewölbes des Verkehrskorridors im Erdgeschoss hinter den Stuben erhalten. Der virtuelle Eingang des Forts befindet sich jetzt an der ersten Kreuzung von Gängen, die die Hauptachse jenseits der verschwundenen Unterkunft einnehmen. Ein Portal mit einem Rundbogengewölbe und abgerissener Fassade zeigt nun an, dass man in ein Militärwerk eindringt; in Wirklichkeit ist sein Epizentrum schon nicht mehr weit. Der Raum des Brunnens existiert immer noch, wurde jedoch vom aktuellen Eigentümer modifiziert, verstärkt und gesichert. Von der zentralen Masse mit ihrer Reihe von Magazinen bleibt nur das Pulvermagazin übrig, dem sowohl die Wände des Eingangsschleusenraums als auch der Lampenkammer fehlen. Ein Ersatzgang, der zur Kopf führt, zeigt noch eine schöne Rotunde. Die Kaponnieren wurden auf Escarpenniveau abgeflacht. Die Traversen hinter der Front II-III sind nur noch unförmige Massen. Eine von denen der Front III-IV bleibt, aber ohne Fassade. Der Zugangsgang zur Flankierungsmauer der Schulterwehr IV beginnt in einem überdachten Durchgang nahe der Schulterwehr V, verläuft unter der verwurzelten Traverse der Schulterwehr IV, bevor er in … den Graben mündet, da die Flankierungsmauer verschwunden ist. Die beiden Höfe liegen mehrere Meter unterhalb der Wallstraße. Am 19. September 1901, während der Großen Manöver des Ostens, speiste Zar Nikolaus II. hier zu Mittag. Der aktuelle Eigentümer hat sein Haus rechts von dem, was die Unterkunft war, gebaut, das Fort ist daher in Privatbesitz und kann nicht besichtigt werden.

Vesting van Reims, oost-noord-oost van de stad, 1875-1878. 173 m/alt. 377 man en 31 stukken. Genaamd fort Loewendal. Onregelmatige vijfhoek waarvan de tweelaagse kazerne (begane grond en kelder) uitsteekt in de keelgracht. De verdediging van deze keel gebeurt bijgevolg door twee flankeringslokalen die, behalve door een dozijn slaapzalen, door de hoofdgang gescheiden zijn. De rest van de grachten werd verdedigd door twee ailerons (saillanten II en IV) alsook door een dubbele caponnière (saillant III). Dertien traversen omzomen de walstraat, namelijk drie achter de fronten I-II, zes voor de fronten II-III, een die als gang dient naar de caponnière van saillant III en drie voor de fronten III-IV. Een veertiende dient ook als toegangsgang naar saillant III. Een omhullende galerij maakte het mogelijk om in de kelder de traversen 7 tot 13 achter saillant III te verbinden. Ongeveer in het midden van het fort bevindt zich het kruitmagazijn met een capaciteit van 85.000 kg. Het fort bezat bovendien een broodoven voor 350 rantsoenen en een put met een debiet van 6 m³/dag. Twee hoven delen de ruimte tussen de zijfronten en het massief van het kruitmagazijn. In die van rechts lijkt een bovengronds plan daarop twee kazematten voor indirect vuur aan te duiden; daarentegen vermeldt de technische fiche van de Genie dat de bewapening van het fort geen stukken voor indirect vuur omvat. Wat dan te denken? Van deze twee kazematten is er nog maar één leesbaar in het terrein. Het heeft geen knieschotmuur, maar de vernauwing van zijn ingang – of schietopening – pleit niettemin voor de toewijzing aan deze lokatie van de vermeende functie. Witry liep schade op door de bombardementen van de eerste oorlog, maar het lijkt erop dat de overgrote meerderheid van zijn vernielingen te wijten is aan de recuperatie van de stenen door de bevolking, zoals het geval is voor veel werken in Reims. Vandaag (08/2007) blijft van het toegangsgebouw slechts enkele meters begin van het gewelf van de circulatiegang op de begane grond achter de slaapzalen over. De virtuele ingang van het fort bevindt zich nu op het eerste kruispunt van galerijen die de hoofdplaats innemen voorbij de verdwenen kazerne. Een portaal met een rondbooggewelf en een weggerukte voorgevel geeft nu aan dat men een militair werk binnengaat; in werkelijkheid is zijn epicentrum al niet ver meer. De lokatie van de put bestaat nog steeds maar gewijzigd, verstevigd en beveiligd door de huidige eigenaar. Van het centrale massief met zijn reeks magazijnen blijft alleen het kruitmagazijn over, dat noch zijn tussenwanden van de toegangsluis, noch van de lampenkamer meer heeft. Een ersatzgalerij die naar de hoofdwal leidt, toont nog een mooie rotonde. De caponnières zijn tot op het niveau van de escarp afgevlakt. De traversen achter de fronten II-III zijn niet meer dan vormeloze massa's. Een van die van de fronten III-IV blijft, maar zonder gevel. De toegangsgang naar de aileron van saillant IV ontspringt in een overdekte doorgang nabij saillant V, loopt onder de gewortelde traverse van saillant IV alvorens uit te komen in… de gracht, aangezien de aileron verdwenen is. De twee hoven liggen verscheidene meters lager dan de walstraat. Op 19 september 1901, tijdens de Grote Manoeuvres van het Oosten, lunchte Tsaar Nicolaas II hier. De huidige eigenaar heeft zijn huis gebouwd rechts van wat de kazerne was, het fort is dus privé-eigendom en kan niet worden bezocht.

Fortress of Reims, east-north-east of the town, 1875-1878. 173 m/alt. 377 men and 31 pieces. Named fort Loewendal. Irregular pentagon whose two-level barracks (ground floor and basement) projects into the gorge ditch. The defence of this gorge is therefore carried out by two flanking rooms separated, in addition to about a dozen quarters, by the main corridor. The rest of the ditches was defended by two ailerons (salients II and IV) as well as by a double caponnière (salient III). Thirteen traverses line the rampart street, namely three behind front I-II, six for front II-III, one serving as an access gallery to the caponnière of salient III and three for front III-IV. A fourteenth also serves as an access gallery to salient III. An enveloping gallery allowed to join, in the basement, traverses 7 to 13 behind salient III. Approximately at the centre of the fort is the powder magazine with a capacity of 85,000 kg. The fort also possessed a bread oven for 350 rations and a well yielding 6 m³/day. Two courtyards share the space between the lateral fronts and the powder magazine massif. In the right one, a surface plan seems to indicate two casemates for indirect fire; on the other hand, the technical sheet of the Engineers mentions that the fort's armament includes no pieces for indirect fire. What then to think? Of these two casemates, only one remains legible on the ground. It has no knee wall, but the narrowing of its entrance – or embrasure – nevertheless argues for attributing the supposed function to this room. Witry suffered damage from the bombardments of the First World War, but it seems that the great majority of its destruction is due to the recovery of stones by the population, as is the case for many works in Reims. Today (08/2007), of the entrance building, only a few metres of the beginnings of the vault of the circulation corridor on the ground floor behind the quarters remain. The virtual entrance of the fort is now at the first intersection of galleries occupying the main axis beyond the disappeared barracks. A porch with a semicircular vault and a torn-off façade now indicates that one is entering a military work; in reality, its epicentre is already not far away. The well room still exists but modified, consolidated and secured by the current owner. Of the central massif with its series of magazines, only the powder magazine remains, which no longer has the partitions of the entrance airlock nor the lamp room. An ersatz gallery leading to the head shows a fine rotunda. The caponnières have been razed to escarp level. The traverses behind front II-III are now only shapeless masses. One of those of front III-IV remains, but without a façade. The access gallery to the aileron of salient IV originates in a covered passage near salient V, passes under the rooted traverse of salient IV before emerging into… the ditch, since the aileron has disappeared. The two courtyards are located several metres below the rampart street. On 19 September 1901, during the Great Manoeuvres of the East, Tsar Nicholas II lunched here. The current owner has built his house to the right of what was the barracks, the fort is therefore private property and is not open for visits.

Pevnost Remeš, východ-severovýchod od města, 1875-1878. 173 m/n.m. 377 mužů a 31 děl. Nazýván fort Loewendal. Nepravidelný pětiúhelník, jehož dvoupatrová kasárna (přízemí a suterén) vystupuje do týlového příkopu. Obrana tohoto týla je tedy zajišťována dvěma bočními místnostmi oddělenými kromě asi tuctu ubikací hlavní chodbou. Zbytek příkopů byl bráněn dvěma křídly (čelníky II a IV) a také dvojitou kaponiérou (čelník III). Třináct travers lemuje hradbu, a to tři za frontou I-II, šest pro frontu II-III, jedna sloužící jako přístupová chodba ke kaponiéře čelníku III a tři pro frontu III-IV. Čtrnáctá také slouží jako přístupová chodba k čelníku III. Obepínající galerie umožňovala spojit v suterénu traversy 7 až 13 za čelníkem III. Přibližně ve středu fortu se nachází prachárna s kapacitou 85 000 kg. Fort měl také chlebovou pec na 350 dávek a studnu s vydatností 6 m³/den. Dva dvory sdílejí prostor mezi bočními frontami a masivem prachárny. V tom pravém zdánlivě naznačuje plán povrchu dvě kasematy pro nepřímou palbu; naopak technický list Ženijního vojska uvádí, že výzbroj fortu neobsahuje žádná děla pro nepřímou palbu. Co si tedy myslet? Z těchto dvou kasemat zůstává v terénu čitelná jen jedna. Nemá čelní zeď, ale zúžení jejího vchodu – nebo střílny – přesto svědčí pro přisouzení předpokládané funkce této místnosti. Witry utrpěl škody způsobené bombardováním první světové války, ale zdá se, že naprostá většina jeho zničení je způsobena odnášením kamene obyvatelstvem, jak je tomu u mnoha děl v Remeši. Dnes (08/2007) ze vstupní budovy zůstává jen několik metrů počátků klenby oběžné chodby v přízemí za ubikacemi. Virtuální vstup do fortu se nyní nachází na první křižovatce galerií zaujímajících hlavní osu za zaniklými kasárnami. Portál s půlkruhovou klenbou a strženým průčelím nyní naznačuje, že vstupujeme do vojenského díla; ve skutečnosti jeho epicentrum již není daleko. Místnost se studnou stále existuje, ale je upravena, zpevněna a zabezpečena současným majitelem. Z centrálního masivu s řadou skladů zůstává pouze prachárna, která již nemá přepážky vstupní komory ani lampovny. Náhradní galerie vedoucí k hlavní valu ještě ukazuje pěknou rotundu. Kaponiéry byly srovnány na úroveň eskarpy. Traversy za frontou II-III nejsou než beztvaré masy. Jedna z těch u fronty III-IV zůstává, ale bez fasády. Přístupová chodba ke křídlu čelníku IV začíná v kryté chodbě poblíž čelníku V, prochází pod zakořeněnou traversou čelníku IV, než vyústí do… příkopu, protože křídlo zmizelo. Dva dvory se nacházejí několik metrů pod úrovní ulice pod valem. Dne 19. září 1901, během Velkých manévrů východu, zde obědval car Mikuláš II. Současný majitel postavil svůj dům napravo od toho, co byla kasárna, fort je tedy v soukromém vlastnictví a není přístupný k prohlídce.