Place de Paris, N de la ville, 1875-1877. 107 m/alt. Très intéressante batterie maçonnée avec fossés et caserne, complémentaire du fort de Montmorency, armée de 22 ou 23 pièces pour une garnison de 151 hommes. Elle affecte la forme d'un trapèze dont la base est légèrement croquée. Sur l'angle ainsi formé, on a accolé un authentique bastion formant saillie. La face sud de ce bastion abrite l'entrée qui n'est qu'un simple passage à ciel ouvert, exactement comme si on avait déplacé l'habituel ravelin de contrescarpe contre l'escarpe. De la racine de ce bastion, deux gaines partent desservir chacune un coffre dans chaque flanc de ce bastion. Ces coffres ne croisent donc pas leurs feux, celui ouest flanquant le saillant I et l'est flanquant le saillant IV. En 1886, sa contrescarpe fut revêtue. Le centre de la batterie est occupé par les dix travées du casernement. Certaines des traverses creuses sont enrobées. La gaine de descente vers la caponnière double (saillant III) possède encore sa très intéressante grille métallique coulissante. Un projet de 1902, resté sans suite, lui octroyait 2 T 75 et 2 T Mi. Parfois citée comme batterie et orthographiée "Butte Pinson". Aujourd'hui occupée par un club de tir. Si le casernement est en bon état, les caponnières, elles, tombent en ruines.

Festung Paris, nördlich der Stadt, 1875–1877. 107 m ü. M. Sehr interessante gemauerte Batterie mit Gräben und Kasernen, ergänzend zum Fort Montmorency, bewaffnet mit 22 oder 23 Geschützen für eine Garnison von 151 Mann. Sie hat die Form eines Trapezes mit leicht gewölbter Basis. An der so entstandenen Ecke wurde eine echte Bastion angebaut, die einen Vorsprung bildet. Die Südseite dieser Bastion schützt den Eingang, der nur ein einfacher Durchgang im Freien ist, genau so, als wäre das übliche Ravelin der Kontereskarpe gegen die Böschung verschoben worden. Vom Fuß dieser Bastion gehen zwei Schächte ab, die jeweils eine Kassette an jeder Flanke dieser Bastion bedienen. Diese Kassetten kreuzen daher nicht ihr Feuer, der westliche flankiert den Frontvorsprung I und der östliche den Frontvorsprung IV. 1886 wurde die Kontereskarpe gemauert. Die Mitte der Batterie wird von den zehn Kasernenfeldern eingenommen. Einige der hohlen Querstreben sind gemauert. Der Abstiegsschacht zur Doppelkaponniere (Vorsprung III) weist noch immer sein sehr interessantes verschiebbares Metallgitter auf. Ein nie weiterverfolgtes Projekt aus dem Jahr 1902 sah die Aufnahme von 2 T 75 und 2 T Mi vor. Manchmal wird es als Batterie bezeichnet und „Butte Pinson“ geschrieben. Heute wird es von einem Schützenverein genutzt. Während die Kasernen in gutem Zustand sind, verfallen die Kaponnieren selbst.

Vesting Parijs, ten noorden van de stad, 1875-1877. 107 m/alt. Zeer interessante gemetselde batterij met grachten en kazernes, een aanvulling op het fort van Montmorency, bewapend met 22 of 23 kanonnen voor een garnizoen van 151 man. Het heeft de vorm van een trapezium met een licht ingesnoerde basis. Op de zo gevormde hoek is een authentiek bastion toegevoegd, dat een uitsteeksel vormt. De zuidgevel van dit bastion beschut de ingang, die slechts een eenvoudige openluchtdoorgang is, precies alsof de gebruikelijke ravelijn van de contrascarp tegen de helling is geplaatst. Vanuit de wortel van dit bastion vertrekken twee schachten, die elk een kist in elke flank van dit bastion bedienen. Deze schachten kruisen elkaar dus niet, de westelijke flankeert saillant I en de oostelijke flankeert saillant IV. In 1886 werd de contrescarp bedekt. Het centrum van de batterij wordt ingenomen door de tien traveeën van de kazerne. Sommige holle dwarsbalken zijn bedekt. De afdalende schacht naar de dubbele caponnière (salient III) heeft nog steeds zijn zeer interessante metalen schuifrooster. Een project uit 1902, dat nooit werd voortgezet, leverde hem 2 T 75 en 2 T Mi op. Soms wordt het een batterij genoemd en gespeld als "Butte Pinson". Tegenwoordig is het in gebruik door een schietvereniging. Hoewel de kazerne in goede staat verkeert, zijn de caponnières zelf in verval.

Fortress Paris, N of the city, 1875-1877. 107 m/alt. Very interesting masonry battery with ditches and barracks, complementary to the fort of Montmorency, armed with 22 or 23 guns for a garrison of 151 men. It takes the form of a trapezoid with a slightly crunched base. On the angle thus formed, an authentic bastion has been added, forming a projection. The south face of this bastion shelters the entrance, which is only a simple open-air passage, exactly as if the usual counterscarp ravelin had been moved against the scarp. From the root of this bastion, two shafts leave, each serving a coffer in each flank of this bastion. These coffers therefore do not cross their fire, the western one flanking salient I and the eastern one flanking salient IV. In 1886, its counterscarp was coated. The center of the battery is occupied by the ten bays of the barracks. Some of the hollow crosspieces are coated. The descent shaft towards the double caponier (salient III) still has its very interesting sliding metal grille. A 1902 project, which was never followed up, granted it 2 T 75 and 2 T Mi. Sometimes cited as a battery and spelled "Butte Pinson". Today occupied by a shooting club. If the barracks are in good condition, the caponiers, themselves, are falling into ruin.

Pevnost Paris, severně od města, 1875-1877. 107 m n. m. Velmi zajímavá zděná baterie s příkopy a kasárnami, doplňující pevnost Montmorency, vyzbrojená 22 nebo 23 děly pro posádku 151 mužů. Má tvar lichoběžníku s mírně zkroucenou základnou. Na takto vytvořeném úhlu byla přidána autentická bašta, tvořící výběžek. Jižní stěna této bašty chrání vchod, který je pouze jednoduchým průchodem pod širým nebem, přesně jako by obvyklá protiskluzová ravelin byla posunuta proti srázu. Z kořene této bašty vycházejí dvě šachty, každá sloužící kazetě na každém křídle této bašty. Tyto kazety se proto nekříží, západní lemuje první výběžek a východní výběžek čtvrtý výběžek. V roce 1886 byla její protiskluzová šachta natřena. Střed baterie zabírá deset polí kasáren. Některé z dutých příček jsou obloženy. Sestupná šachta směrem k dvojitému kaponiéru (výběžek III) má stále svou velmi zajímavou posuvnou kovovou mříž. Projekt z roku 1902, který nebyl nikdy realizován, jí přidělil 2 T 75 a 2 T Mi. Někdy je uváděna jako baterie a píše se „Butte Pinson“. Dnes ji obsazuje střelecký klub. Zatímco kasárna jsou v dobrém stavu, samotné kaponiéry chátrají.