Place de Besançon, sud-est de la ville, 1820-1832. 446 m/alt. Appelé fort Morand. Occupant le promontoire 750 m au nord-est de la citadelle, Bregille a été construit dès le moment où, depuis son emplacement, la portée des canons rendait la citadelle vulnérable. Les Autrichiens, lors du siège de 1814, ne se firent pas défaut d’établir ici leurs batteries. Bregille est un fort comptant cinq bastions d’inégale ampleur. Hormis deux tenailles, dans les courtines I-II et II-III, il ne comprend aucun organe détaché. Le sommet de la contrescarpe face aux bastions II et III est toutefois aménagé en position d’infanterie. Une seconde, très modeste, existe face au bastion I. Précisons d’emblée que notre numérotation des bastions, depuis la gauche de l’entrée et dans le sens des aiguilles d’une montre, ne correspond pas à celle des plans qu’il nous a été donnés de voir. Pour une raison inexpliquée, notre bastion I devient le III et la numérotation s’est faite dans le sens contraire. Dans les lignes qui suivent, nous nous en tenons à notre procédure. Le casernement, un superbe bâtiment parallélépipédique de facture soignée, occupe la courtine de gorge, quelques mètres en retrait du mur d’escarpe. Les travées de ses extrémités sont construites perpendiculairement à celles occupant le centre du bâtiment, afin de rigidifier ce dernier en cas de bombardement. Le porche d’entrée est surmonté du chronogramme 1830. Un tunnel, pourvu d’une superbe clef de voûte, franchit le léger retrait séparant le casernement du mur d’escarpe. Les flancs de ce tunnel sont crénelés, mais, en revanche, on ne distingue rien du pont-levis de la présence duquel témoignent en façade deux réas situées plus haut que le plafond de la porte cochère. La ligne de cinq meurtrières franchie, le plafond s’élève brusquement de deux étages donnant au porche des dimensions aussi phénoménales que superbes. Passé le casernement, on débouche dans une vaste cour face à l’arrière du front II-III duquel se détachent les maçonneries de trois traverses-abris. Celle du centre est plus imposante que les latérales lesquelles possèdent un second local, quelques belles arêtes de maçonnerie et, pour celle de gauche, un chronogramme : 1869. En arrière et au milieu de la courtine du front I-II, un bâtiment est isolé, il s’agit d’un ancien magasin au matériel (d’artillerie) d’une surface de 177 m². Sur la droite, en arrière de la courtine IV-V, un massif de terre laisse augurer de la présence d’un magasin à poudre. De fait, précédé de deux couloirs menant, chacun, à un local de cinq W.C. à la turque, on accède à un magasin à poudre réputé avoir une contenance de 40.000 kg. Ce magasin a été modifié. Son local de stockage, large de 5,60 m pour une longueur d’une quinzaine de mètres, a, sur son seul flanc gauche, trois barbacanes pour la ventilation. La gaine latérale dans laquelle ces ouvertures débouchent montre alternativement un passage central large de 100 cm, deux alvéoles face à face en retrait chacune de 100 cm par rapport au passage central et longues de 270 cm ; ce à cinq reprises. Lorsque l’on cherche les débouchés des barbacanes, on se rend compte que cette gaine a été ajoutée, plaquée contre le magasin à poudre. La chambre aux lampes ne comprend qu’un seul créneau. Ici également, il s’agit d’une modification, tout comme, d’ailleurs, le sas d’entrée surmonté d’un puits à lumière, lequel a été ajouté à posteriori. Le local de stockage est légèrement ogival avec un joli retour longitudinal de la voûte côté créneau à lampe. Derrière le massif de ce magasin, sous le terre plein en arrière du bastion IV, se trouve un second magasin dont les flancs et la voûte en arc segmentaire du local de stockage sont en maçonneries de briques de terre cuite. Ici également, on dirait que la cloison de fond, avec trois créneaux à lampe alignés, a été ajoutée ultérieurement, diminuant d’autant l’espace de stockage lequel n’est plus que de 24.000 kg. Il se trouve un couloir communiquant avec les gaines latérales et par le centre duquel on entre dans la chambre aux lampes qui lui est parallèle. Un troisième magasin, d’une contenance de 75.000 kg, se situe sous le bastion I à la gauche de l’entrée. Un quatrième, d’une capacité de 36.000 kg, se trouve sous le bastion III. Celui-ci sert de chenil pour la police municipale et nous n’y avons pas eu accès. Ayant été gentiment priés de quitter les lieux par la police pourtant censée être prévenue de notre présence par le service patrimoine, nous n’avons pu le visiter (10/2007). Les regrets sont d’autant plus vifs que notre accompagnateur, Roland Bois en personne, nous évoquait un cinquième magasin, plus simples, c’est-à-dire sans gaine sanitaire, et occupant la racine du bastion 2. Ainsi, Bregille abritait un minimum de 175.000 kg de poudre. Cette quantité peut sans conteste permettre de le considérer comme un magasin central de la place de Besançon. Pourquoi concentrer un tel risque dans un fort démodé et coiffant, telle une superbe cible, un mamelon dûment repéré ? Il est probable que ce stock, dès la création des magasins sous roc, ait été réparti au sein de ces derniers par ailleurs plus proches des secteurs à desservir. Bregille pouvait, certes, au besoin servir de batterie d’artillerie, mais nous n’avons trouvé aucun document permettant de lui attribuer un armement endéans la période 1874-1914. Le fort sert donc aujourd’hui de chenil pour la police, mais aussi de fourrière. Il ne se visite que moyennant autorisation. En revanche, on peut parcourir les fossés librement et faire le tour du fort en profitant de vues magnifiques sur la citadelle. Nous noterons dans la courtine IV-V la maçonnerie saillante (et surmontée du chronogramme 1829) de la fosse des latrines et quelques pas de canard attachés à la contrescarpe. L’ensemble des maçonneries se trouve dans un remarquable état de conservation. Il serait dommage de ne pas évoquer à proximité le fort de Beauregard, contemporain de celui de Bregille, mais que rien à priori ne rattache à la période couverte par cet index. Achevé en 1831 selon les uns, 1848 voire 1870 selon les autres (nous ne sommes pas en possession d’éléments permettant de trancher la question), il occupe l’emplacement de l’une des fameuses lunettes d’Arçon et est réputé être un des tous premiers forts de France, sinon le premier, à relever du système polygonal. La municipalité en a fait un parc public où se déroulent de temps à autre des manifestations culturelles.

Festung von Besançon, Südosten der Stadt, 1820-1832. 446 m ü. M. Genannt Fort Morand. Die Anhöhe 750 m nordöstlich der Zitadelle besetzend, wurde Bregille zu dem Zeitpunkt gebaut, als von seinem Standort aus die Reichweite der Kanonen die Zitadelle verwundbar machte. Die Österreicher versahen es während der Belagerung von 1814 nicht, hier ihre Batterien zu errichten. Bregille ist ein Fort mit fünf Bastionen ungleichen Ausmaßes. Abgesehen von zwei Tenailles in den Kurtinen I-II und II-III, umfasst es kein abgetrenntes Organ. Die Spitze der Kontereskarpe gegenüber den Bastionen II und III ist jedoch als Infanteriestellung ausgebaut. Eine zweite, sehr bescheidene, existiert gegenüber Bastion I. Wir präzisieren von vornherein, dass unsere Nummerierung der Bastionen, von links des Eingangs und im Uhrzeigersinn, nicht derjenigen der Pläne entspricht, die wir zu sehen bekamen. Aus unerklärlichem Grund wird unsere Bastion I zur III und die Nummerierung erfolgte in entgegengesetzter Richtung. In den folgenden Zeilen halten wir uns an unser Verfahren. Die Unterkunft, ein superb parallelepipedisches Gebäude von sorgfältiger Machart, nimmt die Kehlkurtine ein, einige Meter hinter der Eskarpenmauer zurückgesetzt. Die Joche seiner Enden sind senkrecht zu denen gebaut, die die Mitte des Gebäudes einnehmen, um es im Falle eines Bombardements zu versteifen. Das Eingangsportal ist mit der Chronogrammzahl 1830 gekrönt. Ein Tunnel, versehen mit einem superbem Schlussstein, überquert den leichten Rückzug, der die Unterkunft von der Eskarpenmauer trennt. Die Flanken dieses Tunnels sind mit Zinnen versehen, aber hingegen ist nichts von der Zugbrücke zu unterscheiden, von deren Anwesenheit an der Fassade zwei Rollen zeugen, die höher als die Decke des Tordurchgangs liegen. Nach der Linie von fünf Schießscharten steigt die Decke plötzlich um zwei Stockwerke an, was dem Portal ebenso phänomenale wie superb Dimensionen verleiht. Nach der Unterkunft gelangt man in einen weiten Hof gegenüber der Rückseite der Front II-III, von der sich die Mauern von drei Traversen-Unterständen abheben. Die mittlere ist imposanter als die seitlichen, welche einen zweiten Raum, einige schöne Mauerwerkskanten und, für die linke, ein Chronogramm besitzen: 1869. Dahinter und in der Mitte der Kurtine der Front I-II ist ein Gebäude isoliert, es handelt sich um ein ehemaliges (Artillerie-)Materialmagazin mit einer Fläche von 177 m². Rechts, hinter der Kurtine IV-V, lässt ein Erdmassiv die Anwesenheit eines Pulvermagazins erahnen. Tatsächlich, vorangegangen von zwei Gängen, die jeweils zu einem Raum mit fünf türkischen Toiletten führen, gelangt man zu einem Pulvermagazin, das für ein Fassungsvermögen von 40.000 kg bekannt ist. Dieses Magazin wurde modifiziert. Sein Lagerraum, 5,60 m breit für eine Länge von etwa fünfzehn Metern, hat auf seiner einzigen linken Seite drei Barbakanen zur Belüftung. Der seitliche Schacht, in den diese Öffnungen münden, zeigt abwechselnd einen zentralen Durchgang von 100 cm Breite, zwei einander gegenüberliegende Nischen, die jeweils um 100 cm gegenüber dem zentralen Durchgang zurückgesetzt und 270 cm lang sind; dies fünfmal. Wenn man nach den Ausgängen der Barbakanen sucht, stellt man fest, dass dieser Schacht hinzugefügt, an das Pulvermagazin angeplattet wurde. Die Lampenkammer umfasst nur eine einzige Scharte. Auch hier handelt es sich um eine Modifikation, ebenso wie übrigens die Eingangsschleuse, über der sich ein Lichtschacht befindet, die nachträglich hinzugefügt wurde. Der Lagerraum ist leicht spitzbogig mit einer hübschen Längswölbung auf der Seite der Lampenscharte. Hinter dem Massiv dieses Magazins, unter dem Erdwall hinter Bastion IV, befindet sich ein zweites Magazin, dessen Flanken und das segmentbogige Gewölbe des Lagerraums aus Mauerwerk von gebrannten Tonziegeln sind. Auch hier scheint es, dass die Rückwand mit drei ausgerichteten Lampenscharten später hinzugefügt wurde, wodurch der Lagerraum umso mehr verkleinert wurde, dessen Kapazität nun nur noch 24.000 kg beträgt. Es gibt einen Gang, der mit den seitlichen Schächten kommuniziert und durch dessen Mitte man in die ihm parallele Lampenkammer eintritt. Ein drittes Magazin mit einem Fassungsvermögen von 75.000 kg befindet sich unter Bastion I links des Eingangs. Ein viertes mit einer Kapazität von 36.000 kg befindet sich unter Bastion III. Dieses dient als Hundezwinger für die Stadtpolizei und wir hatten keinen Zugang dazu. Da wir von der Polizei freundlich gebeten wurden, den Ort zu verlassen, obwohl sie durch den Denkmalschutzdienst von unserer Anwesenheit hätte benachrichtigt sein sollen, konnten wir es nicht besichtigen (10/2007). Das Bedauern ist umso größer, als unser Begleiter, Roland Bois persönlich, uns von einem fünften Magazin erzählte, einfacher, das heißt ohne gesundheitlichen Schacht, und das den Ursprung der Bastion 2 einnimmt. So beherbergte Bregille ein Minimum von 175.000 kg Pulver. Diese Menge erlaubt es ohne Zweifel, es als Zentralmagazin der Festung von Besançon zu betrachten. Warum ein solches Risiko in einem veralteten Fort konzentrieren und, wie ein superb Ziel, einen ordnungsgemäß erkannten Hügel krönen? Es ist wahrscheinlich, dass dieser Vorrat, ab der Schaffung der Felsmagazine, innerhalb dieser letzteren verteilt wurde, die zudem näher an den zu versorgenden Sektoren lagen. Bregille konnte sicherlich bei Bedarf als Artilleriebatterie dienen, aber wir haben kein Dokument gefunden, das ihm eine Bewaffnung innerhalb des Zeitraums 1874-1914 zuschreibt. Das Fort dient daher heute als Hundezwinger für die Polizei, aber auch als Tierheim. Es kann nur mit Genehmigung besichtigt werden. Hingegen kann man die Gräben frei durchqueren und das Fort umrunden, wobei man eine superb Aussicht auf die Zitadelle genießt. Wir werden in der Kurtine IV-V das vorspringende Mauerwerk (und mit dem Chronogramm 1829 gekrönt) der Latrinengrube und einige an der Kontereskarpe befestigte Entensteige bemerken. Das gesamte Mauerwerk befindet sich in einem bemerkenswerten Erhaltungszustand. Es wäre schade, nicht in der Nähe das Fort Beauregard zu erwähnen, zeitgenössisch mit dem von Bregille, aber das nichts a priori mit dem von diesem Index abgedeckten Zeitraum verbindet. Fertiggestellt 1831 nach einigen, 1848 oder sogar 1870 nach anderen (wir sind nicht im Besitz von Elementen, die die Frage entscheiden lassen), nimmt es den Standort einer der berühmten Lünetten von Arçon ein und gilt als eine der allerersten Festungen Frankreichs, wenn nicht die erste, die dem polygonalen System zuzuordnen ist. Die Gemeinde hat daraus einen öffentlichen Park gemacht, in dem von Zeit zu Zeit kulturelle Veranstaltungen stattfinden.

Vesting van Besançon, zuidoosten van de stad, 1820-1832. 446 m hoogte. Genoemd fort Morand. De hoogte 750 m ten noordoosten van de citadel innemend, werd Bregille gebouwd op het moment dat, vanaf zijn locatie, het bereik van de kanonnen de citadel kwetsbaar maakte. De Oostenrijkers, tijdens het beleg van 1814, faalden er niet hier hun batterijen op te stellen. Bregille is een fort tellende vijf bastions van ongelijke omvang. Afgezien van twee tenailles, in de courtines I-II en II-III, omvat het geen enkel losstaand orgaan. De top van de contrescarpe tegenover de bastions II en III is echter ingericht als infanteriepositie. Een tweede, zeer bescheiden, bestaat tegenover bastion I. Wij preciseren van bij het begin dat onze nummering van de bastions, vanaf links van de ingang en in wijzerzin, niet overeenkomt met die van de plannen die wij hebben mogen zien. Om een onverklaarde reden wordt ons bastion I het III en de nummering gebeurde in tegengestelde richting. In de volgende regels houden wij ons aan onze procedure. De kazerne, een superbie parallellepipedisch gebouw van verzorgde makelij, neemt de keelcourtine in, enkele meters achter de escarpenmuur teruggetrokken. De traveeën van zijn uiteinden zijn loodrecht gebouwd op die het centrum van het gebouw innemen, om het te verstijven in geval van bombardement. De ingangsportiek is overwelfd met het chronogram 1830. Een tunnel, voorzien van een superbie sluitsteen, overschrijdt de lichte terugtrekking die de kazerne van de escarpenmuur scheidt. De flanken van deze tunnel zijn gekanteeld, maar, daarentegen, onderscheidt men niets van de ophaalbrug van welks aanwezigheid op de gevel twee katrollen getuigen, gelegen hoger dan het plafond van de poortdoorgang. De lijn van vijf schietgaten voorbij, stijgt het plafond brutaal met twee verdiepingen, wat de portiek even fenomenale als superbie afmetingen geeft. Voorbij de kazerne, komt men uit in een wijde binnenplaats tegenover de achterkant van front II-III waarvan de metselwerken van drie traversen-schuilplaatsen zich aftekenen. Die van het centrum is imposanter dan de laterale welke een tweede lokale, enkele mooie metselwerkranden en, voor die van links, een chronogram bezitten: 1869. Achter en in het midden van de courtine van front I-II, is een gebouw geïsoleerd, het betreft een voormalig magazijn voor (artillerie)materieel met een oppervlakte van 177 m². Aan de rechterkant, achter de courtine IV-V, laat een aarden massief de aanwezigheid van een kruitmagazijn vermoeden. Feitelijk, voorafgegaan door twee gangen leidend, elk, naar een lokale van vijf Turkse toiletten, bereikt men een kruitmagazijn bekend een inhoud te hebben van 40.000 kg. Dit magazijn is gewijzigd. Zijn opslagruimte, breed 5,60 m voor een lengte van een vijftiental meter, heeft, op zijn enige linkerflank, drie barbacanes voor de ventilatie. De zijslee waarin deze openingen uitmonden toont afwisselend een centrale doorgang breed 100 cm, twee tegenover elkaar liggende nissen teruggetrokken elk 100 cm ten opzichte van de centrale doorgang en lang 270 cm; dit vijf keer. Wanneer men de uitgangen van de barbacanes zoekt, merkt men dat deze slee is toegevoegd, tegen het kruitmagazijn aangeplakt. De lampenkamer omvat slechts één schietgat. Ook hier betreft het een wijziging, evenals, trouwens, de sas van ingang overwelfd met een lichtput, welke a posteriori is toegevoegd. De opslagruimte is lichtjes spitsboogvormig met een mooie longitudinale terugkeer van het gewelf aan de kant van het lampgat. Achter het massief van dit magazijn, onder de aarden wal achter bastion IV, bevindt zich een tweede magazijn waarvan de flanken en het segmentbooggewelf van de opslagruimte in metselwerk van gebakken aarde bakstenen zijn. Ook hier, zou men zeggen dat de achterste scheidingswand, met drie uitgelijnde lampgaten, later is toegevoegd, waardoor de opslagruimte verminderde welks capaciteit nu slechts 24.000 kg is. Er bevindt zich een gang communicerend met de zijkamers en door het midden waarvan men de lampenkamer binnengaat die er parallel aan is. Een derde magazijn, met een inhoud van 75.000 kg, bevindt zich onder bastion I aan de linkerkant van de ingang. Een vierde, met een capaciteit van 36.000 kg, bevindt zich onder bastion III. Deze dient als hondenverblijf voor de gemeentepolitie en wij hadden er geen toegang toe. Vriendelijk verzocht zijnde de plaatsen te verlaten door de politie toch geacht op de hoogte te zijn van onze aanwezigheid door de erfgoeddienst, hebben wij het niet kunnen bezoeken (10/2007). De spijt is des te groter dat onze begeleider, Roland Bois zelf, ons een vijfde magazijn evoceerde, eenvoudiger, dat wil zeggen zonder gezondheidsslee, en de oorsprong innemend van bastion 2. Aldus herbergde Bregille een minimum van 175.000 kg kruit. Deze hoeveelheid kan ongetwijfeld toelaten het te beschouwen als een centraal magazijn van de vesting van Besançon. Waarom een dergelijk risico concentreren in een verouderd fort en, als een superbie doel, een stipt herkende heuvel bekronen? Het is waarschijnlijk dat deze voorraad, vanaf de creatie van de rotsmagazijnen, verdeeld werd binnen deze laatsten die bovendien dichter bij de te bedienen sectoren lagen. Bregille kon, zeker, indien nodig dienen als artilleriebatterij, maar wij hebben geen enkel document gevonden dat het een bewapening toekent binnen de periode 1874-1914. Het fort dient dus vandaag als hondenverblijf voor de politie, maar ook als dierenasiel. Het kan slechts bezocht worden mits toestemming. Daarentegen, kan men de grachten vrij doorkruisen en het fort omringen, genietend van superbie uitzichten op de citadel. Wij noteren in de courtine IV-V het uitstekende metselwerk (en overwelfd met het chronogram 1829) van de put van de latrines en enkele eendenstanden vastgemaakt aan de contrescarpe. Het geheel van de metselwerken bevindt zich in een opmerkelijk conservatiestadium. Het zou spijtig zijn niet in de nabijheid het fort van Beauregard te vermelden, tijdgenoot van dat van Bregille, maar dat niets a priori verbindt met de periode gedekt door deze index. Voltooid in 1831 volgens sommigen, 1848 of zelfs 1870 volgens anderen (wij zijn niet in het bezit van elementen die de kwestie kunnen beslechten), neemt het de plaats in van een van de beroemde lunetten van Arçon en is het bekend een van de allereerste forten van Frankrijk te zijn, zo niet het eerste, dat tot het polygonaal systeem behoort. De gemeente heeft er een openbaar park van gemaakt waar van tijd tot tijd culturele manifestaties plaatsvinden.

Fortress of Besançon, south-east of the town, 1820-1832. 446 m altitude. Called fort Morand. Occupying the promontory 750 m north-east of the citadel, Bregille was built from the moment when, from its location, the range of the guns rendered the citadel vulnerable. The Austrians, during the siege of 1814, did not fail to establish their batteries here. Bregille is a fort counting five bastions of unequal size. Apart from two tenailles, in the curtain walls I-II and II-III, it includes no detached organ. The top of the counterscarp facing bastions II and III is however arranged as an infantry position. A second, very modest, exists facing bastion I. Let us specify from the outset that our numbering of the bastions, from the left of the entrance and clockwise, does not correspond to that of the plans we were given to see. For an unexplained reason, our bastion I becomes III and the numbering was done in the opposite direction. In the following lines, we stick to our procedure. The barracks, a superb parallelepiped building of careful workmanship, occupies the gorge curtain wall, set back a few metres from the scarp wall. The bays of its ends are built perpendicular to those occupying the centre of the building, in order to stiffen it in case of bombardment. The entrance porch is surmounted by the chronogram 1830. A tunnel, provided with a superb keystone, crosses the slight setback separating the barracks from the scarp wall. The flanks of this tunnel are crenellated, but, on the other hand, nothing can be distinguished of the drawbridge, of whose presence testify on the facade two pulleys located higher than the ceiling of the carriage door. Past the line of five loopholes, the ceiling rises abruptly by two storeys, giving the porch dimensions as phenomenal as they are superb. Past the barracks, one emerges into a vast courtyard facing the rear of front II-III from which stand out the masonry of three traverse-shelters. The central one is more imposing than the lateral ones which possess a second room, some fine masonry edges and, for the left one, a chronogram: 1869. Behind and in the middle of the curtain wall of front I-II, a building is isolated, it is a former (artillery) material store with an area of 177 m². On the right, behind the curtain wall IV-V, an earth mass suggests the presence of a powder magazine. Indeed, preceded by two corridors leading, each, to a room of five Turkish toilets, one accesses a powder magazine reputed to have a capacity of 40,000 kg. This magazine has been modified. Its storage room, 5.60 m wide for a length of about fifteen metres, has, on its only left flank, three barbicans for ventilation. The lateral shaft into which these openings open shows alternately a central passage 100 cm wide, two facing alcoves set back 100 cm each from the central passage and 270 cm long; this five times. When one looks for the outlets of the barbicans, one realises that this shaft has been added, plastered against the powder magazine. The lamp room comprises only a single embrasure. Here too, it is a modification, just as, moreover, the entrance airlock surmounted by a light well, which was added a posteriori. The storage room is slightly ogival with a nice longitudinal return of the vault on the lamp embrasure side. Behind the mass of this magazine, under the terreplein behind bastion IV, is a second magazine whose flanks and the segmental arch vault of the storage room are in masonry of baked clay bricks. Here too, it seems that the back partition, with three aligned lamp embrasures, was added later, reducing the storage space accordingly, which is now only 24,000 kg. There is a corridor communicating with the lateral shafts and through the centre of which one enters the lamp room which is parallel to it. A third magazine, with a capacity of 75,000 kg, is located under bastion I to the left of the entrance. A fourth, with a capacity of 36,000 kg, is located under bastion III. This one serves as a kennel for the municipal police and we did not have access to it. Having been kindly asked to leave the premises by the police, who were however supposed to be notified of our presence by the heritage service, we were unable to visit it (10/2007). The regrets are all the more keen as our guide, Roland Bois himself, mentioned to us a fifth magazine, simpler, that is to say without a sanitary shaft, and occupying the root of bastion 2. Thus, Bregille housed a minimum of 175,000 kg of powder. This quantity can undoubtedly allow it to be considered as a central magazine of the fortress of Besançon. Why concentrate such a risk in an outdated fort and crown, like a superb target, a duly identified hillock? It is probable that this stock, from the creation of the rock magazines, was distributed within the latter, which were moreover closer to the sectors to be supplied. Bregille could, certainly, if necessary serve as an artillery battery, but we have found no document attributing it an armament within the period 1874-1914. The fort therefore serves today as a kennel for the police, but also as a pound. It can only be visited with permission. On the other hand, one can traverse the ditches freely and go around the fort enjoying superb views of the citadel. We will note in the curtain wall IV-V the protruding masonry (and surmounted by the chronogram 1829) of the latrine pit and some duck steps attached to the counterscarp. All the masonry is in a remarkable state of preservation. It would be a shame not to mention nearby the fort of Beauregard, contemporary with that of Bregille, but which nothing a priori connects to the period covered by this index. Completed in 1831 according to some, 1848 or even 1870 according to others (we are not in possession of elements to decide the question), it occupies the site of one of the famous lunettes of Arçon and is reputed to be one of the very first forts in France, if not the first, to belong to the polygonal system. The municipality has made it a public park where cultural events take place from time to time.

Pevnost Besançon, jihovýchodně od města, 1820-1832. 446 m nadmořské výšky. Zvaná pevnost Morand. Zabírající výběžek 750 m severovýchodně od citadely, byla Bregille postavena v okamžiku, kdy z její polohy dostřel děl učinil citadelu zranitelnou. Rakušané během obléhání roku 1814 neopomenuli zde zřídit své baterie. Bregille je pevnost čítající pět bašt nestejného rozsahu. Kromě dvou kleští, v kurtinách I-II a II-III, neobsahuje žádný odpojený orgán. Vrchol kontreskarpy naproti baštám II a III je však upraven jako pěchotní postavení. Druhé, velmi skromné, existuje naproti baště I. Ujasněme si od začátku, že naše číslování bašt, odleva od vchodu a ve směru hodinových ručiček, neodpovídá tomu na plánech, které jsme viděli. Z nevysvětlitelného důvodu se naše bašta I stává III a číslování proběhlo v opačném směru. V následujících řádcích se držíme našeho postupu. Kasárna, superbní rovnoběžnostěnná budova pečlivého provedení, zaujímá šíjovou kurtinu, několik metrů odsazenou od eskarpové zdi. Pole jejích konců jsou postavena kolmo k těm zaujímajícím střed budovy, aby ji v případě bombardování zpevnily. Vstupní brána je završena chronogramem 1830. Tunel, opatřený superbním svorníkem klenby, překonává mírný odstup oddělující kasárna od eskarpové zdi. Boky tohoto tunelu jsou cimbuřím, ale naopak nelze rozeznat nic z padacího mostu, jehož přítomnost dosvědčují na fasádě dvě kladky umístěné výše než strop vjezdové brány. Po linii pěli střílen stoupá strop náhle o dvě patra, dávající bráně stejně fenomenální jako superbní rozměry. Za kasárnami se vchází do rozlehlého nádvoří naproti zadní straně fronty II-III, z níž vystupují zdiva tří travers-úkrytů. Ta střední je impozantnější než boční, které mají druhou místnost, několik pěkných hran zdiva a, pro tu levou, chronogram: 1869. Vzadu a uprostřed kurtiny fronty I-II je izolována budova, jde o bývalý sklad (dělostřeleckého) materiálu o ploše 177 m². Napravo, za kurtinou IV-V, naznačuje zemní masiv přítomnost prachárny. Skutečně, předcházeny dvěma chodbami vedoucími, každá, do místnosti pěti tureckých záchodů, se přistupuje k prachárně údajně s kapacitou 40 000 kg. Tento sklad byl upraven. Jeho skladovací prostor, široký 5,60 m pro délku asi patnáct metrů, má na své jediné levé straně tři barbakány pro ventilaci. Boční šachta, do níž tyto otvory ústí, ukazuje střídavě centrální průchod široký 100 cm, dvě proti sobě ležící výklenky, každý zasunutý 100 cm oproti centrálnímu průchodu a dlouhý 270 cm; to pětkrát. Když hledáme výstupy barbakánů, uvědomíme si, že tato šachta byla přidána, přilepena k prachárně. Místnost na lampy obsahuje pouze jednu střílnu. I zde jde o úpravu, stejně jako mimochodem vstupní komora završená světlíkem, která byla dodatečně přidána. Skladovací prostor je lehce lomený s pěkným podélným návratem klenby na straně střílny pro lampu. Za masivem tohoto skladu, pod zemním náspem za baštou IV, se nachází druhý sklad, jehož boky a segmentové klenba skladovacího prostoru jsou z cihelného zdiva z pálených hliněných cihel. I zde by se zdálo, že zadní přepážka, se třemi seřazenými střílnami pro lampy, byla přidána později, čímž se zmenšil skladovací prostor, jehož kapacita je nyní pouze 24 000 kg. Nachází se chodba spojující se s bočními šachtami a prostředkem které se vchází do místnosti na lampy, jež je s ní rovnoběžná. Třetí sklad, s kapacitou 75 000 kg, se nachází pod baštou I nalevo od vchodu. Čtvrtý, s kapacitou 36 000 kg, se nachází pod baštou III. Ten slouží jako psinec pro městskou policii a my jsme k němu neměli přístup. Byvše laskavě požádáni o opuštění míst policií, která přesto měla být dědictvím služby informována o naší přítomnosti, jsme jej nemohli navštívit (10/2007). Lítost je tím větší, že náš průvodce, Roland Bois osobně, nám zmiňoval pátý sklad, jednodušší, to znamená bez zdravotní šachty, a zaujímající základnu bašty 2. Bregille tak ukrývala minimálně 175 000 kg prachu. Toto množství může nepochybně umožňovat považovat jej za centrální sklad pevnosti Besançon. Proč koncentrovat takové riziko v zastaralé pevnosti a korunovat, jako superbní cíl, řádně rozpoznaný pahorek? Je pravděpodobné, že tato zásoba, od zřízení skalních skladů, byla rozdělena v rámci těchto posledních, které byly navíc blíže sektorům, jež měly zásobovat. Bregille by jistě mohla v případě potřeby sloužit jako dělostřelecká baterie, ale nenašli jsme žádný dokument přisuzující jí výzbroj v období 1874-1914. Pevnost tedy dnes slouží jako psinec pro policii, ale také jako útulek. Lze ji navštívit pouze s povolením. Naopak, lze volně procházet příkopy a obejít pevnost, přičemž se těšit superbním výhledům na citadelu. V kurtině IV-V si všimneme vystupujícího zdiva (a završeného chronogramem 1829) jámy latrín a několik kachních stupňů připevněných ke kontreskarpě. Veškeré zdivo je v pozoruhodném stavu zachování. Bylo by škola nezmínit poblíž pevnost Beauregard, současníka té Bregille, ale kterou nic a priori nespojuje s obdobím pokrytým tímto indexem. Dokončena roku 1831 podle některých, 1848 či dokonce 1870 podle jiných (nejsme v držení prvků, jež by rozhodly otázku), zaujímá místo jedné ze slavných lunet Arçon a je považována za jednu z vůbec prvních pevností Francie, ne-li první, která náleží k polygonálnímu systému. Obec z ní učinila veřejný park, kde se čas od času konají kulturní akce.