Camp retranché de Verdun, nord de la ville, 1875-1877. 296 m/alt. 24 pièces, 164 hommes. Appelée redoute Chevert. Une des six redoutes dites "de la panique". Fort pentagonal à gorge rentrante avec ailerons aux saillants II net IV et une caponnière double au saillant III. Un petit ravelin avec corps de garde précédait l’entrée sur les glacis. L’entrée d’escarpe semble avoir pourvue d’un pont roulant à effacement longitudinal. Le tunnel de l’entrée est assez court. Il débouche dans une cour transversale avec un passage en tunnel sur la gauche. Cette cour, vers la capitale, est longée à quelque distance par une seconde, parallèle, où sont blotties les huit petites travées du casernement. Entre l’entrée et la caponnière de tête, ces deux cours forment deux creux dans un merlon central épousant la capitale. Ce merlon scinde le fort en deux parties à peu près égales où l’on trouve des traverses-abris enrobées et quelques locaux palliant tant bien que mal à l’absence de magasin à poudre. Bien que d’accès difficile, les ailerons sont aussi jolis extérieurement qu’intérieurement. Ils apparaissent comme striés de traits verticaux qui sont autant de créneaux de tir. Leur intérieur, assez étroit, montre un parfait mariage de maçonneries de moellons et de briques de terre cuite. Leur plafond est fait de voussures en briques s’appuyant sur des poutrelles. Nous supposons que l’intérieur de la caponnière double doit être identique, mais nous n’y avons pas eu accès. Le fort de Belleville aurait reçu près de 4000 obus durant la bataille de Verdun, mais sans que le calibre dépasse 150 ou 210 mm. Aujourd’hui (12/2007) à l’abandon, mais débarrassé sporadiquement de sa végétation par un bénévole amoureux des lieux, Belleville a conservé de beaux restes mais comme partout ailleurs dans la place, des galeries ont été creusées par-dessous pendant le guerre (sur 660 m environ), et il est dangereux de s’y risquer. On lui prête cinq batteries annexe désignées, selon la numérotation en vigueur en 1912, de 7-1 à 7-5. La 7-1 n’est autre que la batterie de Montgrignon, la 7-2 proche du saillant I n’a plus qu’une traverse-abri transformée en garage ; on la désigne parfois comme étant la batterie de la Carrière. Les 7-3 (proche du saillant II), 7-4 (proche du saillant V) et 7-5 (plus à droite encore), nous ignorons ce qu’il en demeure. Voir aussi camp retranché de Verdun.

Befestigtes Lager Verdun, nördlich der Stadt, 1875–1877. 296 m ü. M. 24 Geschütze, 164 Mann. Genannte Chevert-Redoute. Eine der sechs sogenannten „Panik“-Redouten. Fünfeckiges Fort mit eingezogener Schlucht mit Querrudern auf den Frontbogen II und IV und einer doppelten Kaponniere auf Frontbogen III. Vor dem Eingang zum Glacis befand sich ein kleines Ravelin mit Wachhaus. Der Eingang zur Böschung scheint mit einer längs einziehbaren Rollbrücke ausgestattet gewesen zu sein. Der Eingangstunnel ist recht kurz. Er mündet in einen Querhof mit einem Tunneldurchgang auf der linken Seite. Dieser Hof, in Richtung Kapitell, wird in einiger Entfernung von einem zweiten, parallelen Hof begrenzt, in dem die acht kleinen Buchten der Kaserne eingebettet sind. Zwischen dem Eingang und der Hauptkaponniere bilden diese beiden Höfe zwei Vertiefungen in einer zentralen Zinne, die das Kapitell umschließt. Diese Zinne teilt das Fort in zwei etwa gleich große Teile, in denen sich beschichtete Schutztraversen und einige Räume befinden, die das Fehlen eines Pulvermagazins bestmöglich kompensieren. Obwohl schwer zugänglich, sind die Flügel von außen wie von innen attraktiv. Sie scheinen von vertikalen Linien durchzogen zu sein, die ebenso viele Schießscharten darstellen. Ihr recht schmaler Innenraum zeigt eine perfekte Verbindung von Bruchsteinmauerwerk und Terrakotta-Ziegeln. Ihre Decke besteht aus Ziegelbögen, die auf Balken ruhen. Wir gehen davon aus, dass das Innere der Doppelkaponniere identisch sein muss, aber wir hatten keinen Zugang dazu. Das Fort Belleville soll während der Schlacht um Verdun fast 4000 Granaten erhalten haben, deren Kaliber jedoch 150 oder 210 mm nicht überstiegen. Heute (12/2007) ist Belleville verlassen, wurde aber sporadisch von einem Freiwilligen, der den Ort liebt, von Vegetation befreit. Es sind schöne Überreste erhalten geblieben, aber wie überall sonst an diesem Ort wurden während des Krieges von unten Stollen gegraben (über etwa 660 m), und es ist gefährlich, sich dorthin zu wagen. Es soll fünf Nebenbatterien haben, die gemäß der 1912 geltenden Nummerierung von 7-1 bis 7-5 bezeichnet werden. 7-1 ist keine andere als die Batterie von Montgrignon, 7-2 in der Nähe des Frontbogens I hat nur einen überdachten Traverse, der in eine Garage umgewandelt wurde; sie wird manchmal als Batterie der Carrière bezeichnet. Wir wissen nicht, was von 7-3 (nahe Bogen II), 7-4 (nahe Bogen V) und 7-5 (weiter rechts) übrig geblieben ist. Siehe auch das verschanzte Lager von Verdun.

Versterkt kamp van Verdun, ten noorden van de stad, 1875-1877. 296 m/alt. 24 kanonnen, 164 manschappen. Redoute genaamd Chevert. Een van de zes zogenaamde "paniekredoutes". Vijfhoekig fort met een inspringende kloof met rolroeren op saillant II en IV en een dubbele caponnière op saillant III. Een kleine ravelijn met wachthuisje ging vooraf aan de ingang van het glacis. De ingang van de helling lijkt te zijn voorzien van een in de lengterichting intrekbare rolbrug. De ingangstunnel is vrij kort. Hij komt uit op een dwarse binnenplaats met een tunnelgang aan de linkerkant. Deze binnenplaats, richting het kapiteel, wordt op enige afstand begrensd door een tweede, parallelle binnenplaats, waar de acht kleine traveeën van de barakken zijn genesteld. Tussen de ingang en de hoofdcaponnière vormen deze twee binnenplaatsen twee holtes in een centrale kanteel die het kapiteel omsluit. Deze kanteel verdeelt het fort in twee ongeveer gelijke delen, met beklede traverses en enkele kamers die de afwezigheid van een kruitmagazijn zo goed mogelijk compenseren. Hoewel moeilijk toegankelijk, zijn de vleugels van buiten net zo aantrekkelijk als van binnen. Ze lijken gestreept met verticale lijnen die evenveel schietgaten zijn. Hun interieur, vrij smal, vertoont een perfecte combinatie van puinmetselwerk en terracotta bakstenen. Het plafond bestaat uit bakstenen bogen die op balken rusten. We nemen aan dat het interieur van de dubbele caponnière identiek moet zijn, maar we hadden er geen toegang toe. Fort Belleville zou tijdens de Slag om Verdun bijna 4000 granaten hebben ontvangen, maar dan zonder een kaliber van meer dan 150 of 210 mm. Vandaag de dag (december 2007) is het verlaten, maar sporadisch ontdaan van de vegetatie door een vrijwilliger die van de plek houdt. Belleville heeft prachtige overblijfselen bewaard, maar net als overal elders op het terrein zijn er tijdens de oorlog galerijen van onderaf gegraven (over ongeveer 660 m), en het is gevaarlijk om dat te riskeren. Er zouden vijf bijbatterijen zijn, aangeduid, volgens de nummering die in 1912 van kracht was, van 7-1 tot 7-5. 7-1 is niets anders dan de batterij van Montgrignon, 7-2 nabij saillant I heeft alleen een beschutte traverse die tot garage is omgebouwd; Het wordt soms de batterij van de Carrière genoemd. We weten niet wat er over is van 7-3 (bij saillant II), 7-4 (bij saillant V) en 7-5 (verder naar rechts). Zie ook het versterkte kamp van Verdun.

Verdun fortified camp, north of the city, 1875-1877. 296 m/alt. 24 guns, 164 men. Called Chevert redoubt. One of the six so-called "panic" redoubts. Pentagonal fort with re-entrant gorge with ailerons on salients II and IV and a double caponier on salient III. A small ravelin with guardhouse preceded the entrance to the glacis. The escarpment entrance appears to have been fitted with a longitudinally retracting rolling bridge. The entrance tunnel is quite short. It opens into a transverse courtyard with a tunnel passage on the left. This courtyard, towards the capital, is bordered at some distance by a second, parallel one, where the eight small bays of the barracks are nestled. Between the entrance and the head caponier, these two courtyards form two hollows in a central merlon hugging the capital. This merlon divides the fort into two roughly equal parts where there are coated shelter traverses and a few rooms compensating as best they can for the absence of a powder magazine. Although difficult to access, the wings are as attractive externally as internally. They appear to be striated with vertical lines that are as many firing loopholes. Their interior, quite narrow, shows a perfect marriage of rubble masonry and terracotta bricks. Their ceiling is made of brick arches resting on beams. We assume that the interior of the double caponier must be identical, but we did not have access to it. The Belleville fort would have received nearly 4000 shells during the Battle of Verdun, but without the caliber exceeding 150 or 210 mm. Today (12/2007) abandoned, but sporadically cleared of its vegetation by a volunteer who loves the place, Belleville has preserved beautiful remains but like everywhere else in the place, galleries were dug from below during the war (over about 660 m), and it is dangerous to risk it. It is said to have five annex batteries designated, according to the numbering in force in 1912, from 7-1 to 7-5. 7-1 is none other than the battery of Montgrignon, 7-2 near salient I has only a sheltered traverse converted into a garage; it is sometimes referred to as the battery of the Carrière. We do not know what remains of 7-3 (near salient II), 7-4 (near salient V) and 7-5 (further to the right). See also the entrenched camp of Verdun.

Opevněný tábor Verdun, severně od města, 1875-1877. 296 m/nadmořská výška. 24 děl, 164 mužů. Říkalo se jí reduta Chevert. Jedna ze šesti tzv. „panických“ redut. Pětiboká pevnost s vracející se roklí s křidélky na výběžcích II a IV a dvojitou kaponiérou na výběžku III. Malý ravelin se strážnicí předcházel vchodu do mírného svahu. Vchod ze srázu byl zřejmě vybaven podélně zatahovacím rolovacím mostem. Vstupní tunel je poměrně krátký. Otevírá se do příčného nádvoří s tunelovou chodbou vlevo. Toto nádvoří, směrem k hlavnímu městu, je v určité vzdálenosti ohraničeno druhým, paralelním nádvořím, kde se nachází osm malých polí kasáren. Mezi vchodem a hlavní kaponiérou tvoří tato dvě nádvoří dvě prohlubně v centrálním cimbuří objímajícím hlavní město. Toto cimbuří rozděluje pevnost na dvě zhruba stejné části, kde se nacházejí pokryté přístřešky a několik místností, které co nejlépe kompenzují absenci zásobníku prachu. Ačkoli jsou obtížně přístupná, křídla jsou zvenku stejně atraktivní jako zevnitř. Zdá se, že jsou protkaná svislými liniemi, které jsou zároveň palebnými střílnami. Jejich interiér, poměrně úzký, ukazuje dokonalé spojení lomového zdiva a terakotových cihel. Jejich strop je vyroben z cihlových oblouků spočívajících na trámech. Předpokládáme, že interiér dvojité kaponiéry musí být identický, ale neměli jsme k němu přístup. Pevnost Belleville by během bitvy u Verdunu obdržela téměř 4000 granátů, ale bez ráže přesahující 150 nebo 210 mm. Dnes (12/2007) je Belleville opuštěné, ale sporadicky zbavené vegetace dobrovolníkem, který toto místo miluje. Zachovalo si krásné pozůstatky, ale stejně jako všude jinde v místě byly během války vykopány zespodu galerie (přes asi 660 m) a je nebezpečné riskovat. Říká se, že má pět přístavních baterií označených podle číslování platného v roce 1912 od 7-1 do 7-5. 7-1 není nic jiného než baterie Montgrignon, 7-2 poblíž výběžku I má pouze krytý traverz přestavěný na garáž; někdy se označuje jako baterie Carrière. Nevíme, co zbylo z 7-3 (poblíž výběžku II), 7-4 (poblíž výběžku V) a 7-5 (dále vpravo). Viz také zakořeněný tábor Verdunu.