L’île de beauté ne fut pas oubliée par la Commission de défense des Côtes. Suite à la décision de concentrer les défenses ouest de l’île à Ajaccio, les baies de Propriano et de Sagone ont été abandonnées, fin 1888, à la défense mobile. À Calvi des batteries de Saint-François et de Caldans seront déclassées par la Commission de défense des Côtes (séance du 23 juin 1882) et, en 1888, toutes les autres batteries côtières ; confiant de la sorte toute protection de la côte nord à la défense mobile. Fin 1888, un rapport au Conseil supérieur de la guerre définit plus précisément la défense de l’île. Il y est prescrit de confier cette dernière en majorité à « une défense mobile constituée par des groupes de 2 torpilleurs à Bastia, Bonifacio et Ajaccio, plus un petit port refuge à l’île Rousse. Des batteries protégeront ces ports ». Hormis Bastia, l’ensemble de la côte est considérée comme « défendue par son insalubrité ».

Die Insel de Beauté vergaß die Küstenverteidigungskommission nicht. Nach der Entscheidung, die Westverteidigung der Insel in Ajaccio zu konzentrieren, wurden die Buchten von Propriano und Sagone Ende 1888 der mobilen Verteidigung überlassen. In Calvi wurden die Batterien von Saint-François und Caldans von der Küstenverteidigungskommission (Sitzung vom 23. Juni 1882) und 1888 alle anderen Küstenbatterien außer Dienst gestellt; damit wurde der gesamte Schutz der Nordküste der mobilen Verteidigung anvertraut. Ende 1888 definierte ein Bericht an den Hohen Kriegsrat die Verteidigung der Insel genauer. Er schrieb vor, dass letztere hauptsächlich „einer mobilen Verteidigung bestehend aus Gruppen von je zwei Torpedobooten in Bastia, Bonifacio und Ajaccio sowie einem kleinen Nothafen in Ile Rousse anvertraut werden sollte. Batterien werden diese Häfen schützen.“ Abgesehen von Bastia gilt die gesamte Küste als „durch ihre Unversehrtheit verteidigt“.

Het Île de Beauté werd niet vergeten door de Kustverdedigingscommissie. Na het besluit om de westelijke verdediging van het eiland in Ajaccio te concentreren, werden de baaien van Propriano en Sagone eind 1888 overgelaten aan de mobiele verdediging. In Calvi werden de batterijen van Saint-François en Caldans door de Kustverdedigingscommissie buiten dienst gesteld (zitting van 23 juni 1882) en in 1888 alle andere kustbatterijen; zo werd de volledige bescherming van de noordkust toevertrouwd aan de mobiele verdediging. Eind 1888 definieerde een rapport aan de Hoge Raad voor de Oorlog de verdediging van het eiland nauwkeuriger. Het schreef voor dat deze hoofdzakelijk zou worden toevertrouwd aan "een mobiele verdediging bestaande uit groepen van twee torpedoboten in Bastia, Bonifacio en Ajaccio, plus een kleine toevluchtshaven op Île Rousse. Batterijen zullen deze havens beschermen." Met uitzondering van Bastia wordt de hele kust beschouwd als "verdedigd door haar ongezondheid".

The Isle of Beauty was not forgotten by the Coastal Defense Commission. Following the decision to concentrate the island's western defenses in Ajaccio, the bays of Propriano and Sagone were abandoned, at the end of 1888, to mobile defense. In Calvi, the batteries of Saint-François and Caldans were decommissioned by the Coastal Defense Commission (session of June 23, 1882) and, in 1888, all other coastal batteries; thus entrusting all protection of the northern coast to mobile defense. At the end of 1888, a report to the High Council of War defined the island's defense more precisely. It prescribed that the latter be entrusted mainly to "a mobile defense consisting of groups of 2 torpedo boats in Bastia, Bonifacio and Ajaccio, plus a small refuge port at Ile Rousse. Batteries will protect these ports." Apart from Bastia, the entire coast is considered "defended by its insalubrity".

Komise pro pobřežní obranu nezapomněla ani na Ostrov krásy. Po rozhodnutí soustředit západní obranu ostrova v Ajacciu byly zátoky Propriano a Sagone na konci roku 1888 předány mobilní obraně. V Calvi byly Komisí pro pobřežní obranu (zasedání 23. června 1882) vyřazeny z provozu baterie Saint-François a Caldans a v roce 1888 všechny ostatní pobřežní baterie; veškerá ochrana severního pobřeží tak byla svěřena mobilní obraně. Na konci roku 1888 zpráva pro Vysokou válečnou radu přesněji definovala obranu ostrova. Předepisovala, že ta má být svěřena především „mobilní obraně sestávající ze skupin 2 torpédových člunů v Bastii, Bonifaciu a Ajacciu a malého útočiště v přístavu Ile Rousse. Baterie budou tyto přístavy chránit.“ Kromě Bastie je celé pobřeží považováno za „chráněné svou nezdravostí“.