Place de Belfort, centre ouest de la place, 1876-1877. Sous la troisième enceinte, en 1876, sera creusé le magasin "S". Pour rappel, les magasins centraux de la Justice sont désignés "A" et "B", et un troisième, que nous n’avons pu visiter et désigné "N" (1876), se trouve dans la tranchée entre château et la crête de la Justice. Le magasin "S", est accessible par un escalier double totalisant 34 marches de 20 cm. La partie droite de la descente est maçonnée, la gauche est en roc brut. Au pied de l’escalier, un contrefort arqué, en maçonnerie soutient le sas d’entrée du magasin dont le local de stockage se trouve décalé sur la droite par rapport à l’axe de l’escalier d’accès. Il s’agit d’un magasin type gigogne, c’est-à-dire élevé en maçonneries de moellons dans une cavité artificielle. La voûte devait être surmontée d’une charpente supportant une toiture de tuiles mais seuls les supports de cette charpente demeurent aujourd’hui (10/2007). Les gaines sanitaires latérales montrent des contreforts sur toute la longueur du magasin dont les dimensions du local de stockage sont de 20 x 6 m. La chambre aux lampes est large de 156 cm et permettait de desservir trois lampes dont les créneaux sont à 140 cm du sol. En revanche, entre la base du créneau et la trace du plancher dans le local de stockage, il n’y a que 110 cm, ce qui est singulièrement peu. La gaine latérale gauche se prolonge au-delà de la chambre aux lampes pour gagner un couloir débouchant sur un autre escalier naissant, lui, dans la quatrième enceinte. Ce magasin est assez dégradé par l’humidité. Si l’on regagne la seconde enceinte, nous ne pouvons manquer l’entrée toute en bossages du magasin "U", surmontée du chronogramme 1877. Ici, ce sont deux volées parallèles d’un escalier-rampe qui gagnent les profondeurs. La rampe centrale s’est vue dotée, ultérieurement, de rails permettant avec moins d’efforts l’approvisionnement ou l’évacuation des poudres. 37 marches en contrebas, après avoir franchi un superbe arc de maçonneries en forme de fer à cheval, le magasin, gigogne lui aussi, est installé perpendiculairement sur la gauche. Le créneau à lampe du sas d’entrée se trouve à 262 cm du sol. Le local de stockage est sensiblement identique à celui du magasin "S" avec, toutefois, une apparente plus grande hauteur. Les galeries latérales sont également pourvues de contreforts mais plus discrets, la faible largeur des galeries induisant cela naturellement. La grande différence est que la cavité a ici été revêtue de maçonneries de moellons. La toiture du local de stockage ne montre pas de traces d’une quelconque couverture même si nous restons persuadés qu’il y en avait une. La voûte en briques de terre cuite s’est en grande partie effondrée lors d’un tremblement de terre en février 2003. Ce qui reste suspendu ne demande qu’à s’écrouler. Pour évoquer la troisième raison, il nous faut regagner la voie d’accès à la cour du château. Dans le tunnel de la seconde enceinte, sur la gauche, un troisième magasin à poudre, aussi dépourvu de chronogramme que de lettre de désignation, a toutes les caractéristiques d’un modèle conforme à la circulaire ministérielle du 27 juillet 1867. Son local de stockage, de 13 x 6 m, est pourvu de six créneaux à lampe en deux lignes de trois superposées. Afin de supporter le plancher du niveau supérieur, plutôt que de corbeaux, les flancs sont pourvus d’une margelle continue en grès rose, sur toute la longueur du local de stockage. Les gaines latérales sont assez larges ; des barbacanes pour l’aération y débouchent, mais ce qui frappe c’est le contraste entre la maçonnerie de l’enveloppe, banale, et celle du magasin proprement dit, en grès rose très soignée. La chambre aux lampes a été obturée des deux côtés par une cloison peu épaisse dans laquelle a été percée une porte surmontée d’un oculus. L’absence de trace de plancher intermédiaire dans cette chambre laisse à penser que l’on servait les créneaux supérieurs à l’aide d’une échelle. Ce magasin sert d’entrepôt pour diverses œuvres et statues. Malheureusement, ses murs ont servi de support pour l’écriture multicolore de messages certes louables, mais peu appropriés dans un des rares et des mieux conservés magasins Mle 1867 qui subsistent en France. Voir aussi Belfort magasin centraux.

Photos avec l'aimable autorisation de M. Cousin, conservateur du château de Belfort.  ▼

Place de Belfort, westliche Mitte des Platzes, 1876–1877. Unter der dritten Einfriedung wurde 1876 der Lagerraum „S“ ausgehoben. Zur Erinnerung: Die zentralen Lagerräume der Justiz tragen die Bezeichnungen „A“ und „B“, und ein dritter, den wir nicht besichtigen konnten und der die Bezeichnung „N“ (1876) trägt, befindet sich im Graben zwischen der Burg und dem Justizkamm. Der Lagerraum „S“ ist über eine Doppeltreppe mit insgesamt 34 Stufen à 20 cm erreichbar. Der rechte Teil des Abstiegs besteht aus Mauerwerk, der linke aus unbehauenem Fels. Am Fuß der Treppe stützt ein gemauerter Bogenpfeiler die Eingangshalle des Lagerraums, dessen Lagerraum im Verhältnis zur Achse der Zugangstreppe nach rechts versetzt ist. Es handelt sich um einen Lagerraum vom Typ „Nested“, d. h. er wurde aus Bruchsteinmauerwerk in einem künstlichen Hohlraum errichtet. Das Gewölbe sollte mit einem Gerüst bedeckt werden, das ein Ziegeldach trägt, aber heute (10/2007) sind nur noch die Stützen dieses Gerüsts erhalten. Die seitlichen Sanitärschächte weisen über die gesamte Länge des 20 x 6 m großen Lagers Strebepfeiler auf. Der Lampenraum ist 156 cm breit und bot Platz für drei Lampen, deren Zinnen sich 140 cm über dem Boden befinden. Zwischen der Basis der Zinne und der Spur des Bodens im Lagerraum hingegen liegen nur 110 cm, was bemerkenswert wenig ist. Der linke Seitenschacht führt über den Lampenraum hinaus zu einem Korridor, der zu einer weiteren Treppe führt, die in den vierten Bereich führt. Dieses Lager ist durch Feuchtigkeit stark beschädigt. Wenn wir in den zweiten Bereich zurückkehren, können wir den erhabenen Eingang des U-förmigen Magazins mit dem Chronogramm von 1877 nicht übersehen. Hier führen zwei parallele Läufe einer Treppenrampe in die Tiefe. Die mittlere Rampe wurde später mit Geländern ausgestattet, die die Zufuhr und Abfuhr des Pulvers mit weniger Aufwand ermöglichten. 37 Stufen tiefer, nach Überquerung eines prächtigen hufeisenförmigen Mauerbogens, befindet sich das ebenfalls verschachtelte Magazin senkrecht links. Die Lampennische der Eingangsschleuse befindet sich 262 cm über dem Boden. Der Lagerraum ist im Wesentlichen identisch mit dem des Magazins „S“, weist jedoch eine größere scheinbare Höhe auf. Die Seitengalerien haben ebenfalls Strebepfeiler, sind jedoch dezenter, was natürlich auf die geringe Breite der Galerien zurückzuführen ist. Der Hauptunterschied besteht darin, dass der Hohlraum hier mit Bruchsteinmauerwerk ausgekleidet ist. Das Dach des Lagerraums weist keinerlei Spuren einer Abdeckung auf, obwohl wir nach wie vor davon überzeugt sind, dass es eine gab. Das Gewölbe aus Terrakottaziegeln stürzte bei einem Erdbeben im Februar 2003 größtenteils ein. Was noch hängt, wartet nur darauf, einzustürzen. Um den dritten Grund zu erörtern, müssen wir zum Zugangsweg zum Burghof zurückkehren. Im Tunnel der zweiten Umfassungsmauer links befindet sich ein drittes Pulvermagazin, das weder Chronogramm noch Bezeichnungsbuchstaben trägt und alle Merkmale eines Modells gemäß dem Ministerialrundschreiben vom 27. Juli 1867 aufweist. Sein 13 x 6 m großer Lagerraum ist mit sechs Laternenzinnen in zwei übereinanderliegenden Dreierreihen versehen. Um den Boden der oberen Ebene zu stützen, sind die Seitenwände anstelle von Konsolen mit einer durchgehenden Abdeckung aus rosa Sandstein versehen, die sich über die gesamte Länge des Lagerraums erstreckt. Die Seitenschächte sind recht breit; Barbakanen zur Belüftung öffnen sich in sie hinein. Auffallend ist jedoch der Kontrast zwischen dem Mauerwerk der banalen Hülle und dem des Magazins selbst, das aus sehr gepflegtem rosa Sandstein besteht. Der Laternenraum war auf beiden Seiten durch eine dünne Trennwand verschlossen, in die eine von einem Oculus überragte Tür eingelassen war. Das Fehlen jeglicher Spur eines Zwischenbodens in diesem Raum lässt darauf schließen, dass die oberen Zinnen über eine Leiter erreicht wurden. Dieses Magazin dient als Lager für verschiedene Kunstwerke und Statuen. Leider dienten seine Wände als Träger für die vielfarbige Schrift von Botschaften, die zwar lobenswert, aber in einem der seltenen und am besten erhaltenen Läden von Mle 1867, die es in Frankreich noch gibt, nicht angebracht sind. Siehe auch Zentrale Läden von Belfort.

Fotos mit freundlicher Genehmigung von Herrn Cousin, Kurator des Château de Belfort.  ▼

Place de Belfort, westelijk midden van het plein, 1876-1877. Onder de derde omheining werd in 1876 het magazijn "S" gegraven. Ter herinnering: de centrale magazijnen van Justitie zijn aangeduid met "A" en "B", en een derde, die we niet konden bezoeken en die "N" werd genoemd (1876), bevindt zich in de sleuf tussen het kasteel en de heuvelrug van Justitie. Het magazijn "S" is toegankelijk via een dubbele trap met in totaal 34 treden van 20 cm. Het rechterdeel van de afdaling is van metselwerk, het linkerdeel van ruwe steen. Aan de voet van de trap ondersteunt een boogvormige steunbeer van metselwerk de entreehal van het magazijn, waarvan de opslagruimte rechts is verschoven ten opzichte van de as van de toegangstrap. Dit is een magazijn van het type "nested", dat wil zeggen gebouwd van puinmetselwerk in een kunstmatige holte. Het gewelf zou worden bekroond met een geraamte dat een pannendak droeg, maar alleen de steunen van dit geraamte zijn vandaag de dag (10/2007) bewaard gebleven. De zijwaartse sanitaire kanalen vertonen steunberen over de gehele lengte van de opslagruimte, waarvan de afmetingen 20 x 6 m bedragen. De lampenkamer is 156 cm breed en bood plaats aan drie lampen, waarvan de kantelen zich 140 cm boven de grond bevinden. Daarentegen is er tussen de basis van de kantelen en de vloer van de opslagruimte slechts 110 cm, wat opmerkelijk weinig is. De linker zijkanaal loopt verder dan de lampenkamer en bereikt een gang die leidt naar een andere trap, deze keer in de vierde ruimte. Deze ruimte is sterk aangetast door vocht. Als we terugkeren naar de tweede ruimte, kunnen we de gebolde ingang van het "U"-magazijn niet missen, met daarboven het chronogram uit 1877. Hier leiden twee parallelle trappen van een traphelling naar beneden. De centrale helling werd later voorzien van rails die de aan- of afvoer van kruit met minder moeite mogelijk maakten. 37 treden lager, na het passeren van een prachtige hoefijzervormige gemetselde boog, is het magazijn, eveneens genest, loodrecht links geplaatst. De lampennis van de ingangssluis bevindt zich op 262 cm boven de grond. De opslagruimte is in wezen identiek aan die van het "S"-magazijn, zij het met een grotere schijnbare hoogte. De zijgalerijen hebben ook steunberen, maar zijn discreter; de smalle breedte van de galerijen leidt hier op natuurlijke wijze toe. Het grote verschil is dat de holte hier bekleed is met puinmetselwerk. Het dak van de opslagruimte vertoont geen sporen van enige bekleding, hoewel we ervan overtuigd blijven dat die er wel was. Het gewelf van terracotta baksteen stortte grotendeels in tijdens een aardbeving in februari 2003. Wat er nog hangt, wacht slechts op instorten. Om de derde reden te bespreken, moeten we terugkeren naar de toegangsweg naar de binnenplaats van het kasteel. In de tunnel van de tweede omheining, links, bevindt zich een derde kruitmagazijn, evenzeer zonder chronogram als zonder aanwijzingsletter, dat alle kenmerken vertoont van een model conform de ministeriële circulaire van 27 juli 1867. De opslagruimte, 13 x 6 m, is voorzien van zes lampkantelen in twee rijen van drie boven elkaar. Om de vloer van de bovenverdieping te ondersteunen, in plaats van consoles, zijn de zijkanten over de gehele lengte van de opslagruimte voorzien van een doorlopende dekplaat van roze zandsteen. De zijschachten zijn vrij breed; er zijn barbacanes voor ventilatie in uitmondend, maar wat opvalt, is het contrast tussen het metselwerk van de omhulling, banaal, en dat van de opslagruimte zelf, in zeer nette roze zandsteen. De lampenkamer was aan beide zijden afgesloten door een dunne wand waarin een deur met een oculus was geperforeerd. De afwezigheid van enig spoor van een tussenverdieping in deze ruimte suggereert dat de bovenste kantelen via een ladder werden bereikt. Deze opslagruimte dient als opslagplaats voor diverse kunstwerken en beelden. Helaas hebben de muren gediend als ondersteuning voor de veelkleurige teksten met berichten die zeker prijzenswaardig zijn, maar niet passen in een van de zeldzame en best bewaarde Mle 1867-winkels die nog in Frankrijk te vinden zijn. Zie ook Belfortse centrale winkels.

Foto's met dank aan de heer Cousin, conservator van het Château de Belfort.  ▼

Place de Belfort, west center of the square, 1876-1877. Under the third enclosure, in 1876, the "S" store was dug. As a reminder, the central stores of Justice are designated "A" and "B", and a third, which we were unable to visit and designated "N" (1876), is located in the trench between the castle and the Justice ridge. The "S" store is accessible by a double staircase totaling 34 steps of 20 cm. The right part of the descent is masonry, the left is rough rock. At the foot of the staircase, an arched masonry buttress supports the entrance hall of the store, the storage room of which is offset to the right in relation to the axis of the access staircase. This is a nested type store, that is to say, built of rubble masonry in an artificial cavity. The vault was to be topped with a framework supporting a tiled roof, but only the supports of this framework remain today (10/2007). The lateral sanitary ducts show buttresses along the entire length of the store, the dimensions of which are 20 x 6 m. The lamp room is 156 cm wide and allowed three lamps to be served, the crenellations of which are 140 cm from the ground. On the other hand, between the base of the crenellation and the trace of the floor in the storage room, there is only 110 cm, which is singularly little. The left lateral duct extends beyond the lamp room to reach a corridor leading to another staircase emerging, this one, in the fourth enclosure. This store is quite degraded by humidity. If we return to the second enclosure, we cannot miss the bossed entrance of the "U" magazine, surmounted by the 1877 chronogram. Here, two parallel flights of a staircase-ramp lead down to the depths. The central ramp was later equipped with rails allowing the supply or evacuation of powders with less effort. 37 steps below, after crossing a superb horseshoe-shaped masonry arch, the magazine, also nested, is installed perpendicularly on the left. The lamp niche of the entrance airlock is 262 cm from the ground. The storage room is essentially identical to that of the "S" magazine, although with a greater apparent height. The side galleries also have buttresses but are more discreet, the narrow width of the galleries naturally leading to this. The major difference is that the cavity here has been lined with rubble masonry. The roof of the storage room shows no traces of any covering, even though we remain convinced that there was one. The terracotta brick vault largely collapsed during an earthquake in February 2003. What remains suspended is just waiting to collapse. To discuss the third reason, we must return to the access route to the castle courtyard. In the tunnel of the second enclosure, on the left, a third powder magazine, as devoid of a chronogram as of a designation letter, has all the characteristics of a model conforming to the ministerial circular of July 27, 1867. Its storage room, 13 x 6 m, is provided with six lamp crenellations in two lines of three superimposed. In order to support the floor of the upper level, rather than corbels, the sides are provided with a continuous coping of pink sandstone, along the entire length of the storage room. The side shafts are quite wide; barbicans for ventilation open into it, but what is striking is the contrast between the masonry of the envelope, banal, and that of the store itself, in very neat pink sandstone. The lamp room was closed on both sides by a thin partition in which a door surmounted by an oculus was pierced. The absence of any trace of an intermediate floor in this room suggests that the upper crenellations were reached using a ladder. This store serves as a warehouse for various works and statues. Unfortunately, its walls have served as a support for the multicolored writing of messages that are certainly praiseworthy, but not appropriate in one of the rare and best preserved Mle 1867 stores that remain in France. See also Belfort central stores.

Photos courtesy of Mr. Cousin, curator of the Château de Belfort.  ▼

Place de Belfort, západní střed náměstí, 1876-1877. Pod třetím ohrazením byl v roce 1876 vykopán sklad „S“. Pro připomenutí, centrální sklady Justice jsou označeny „A“ a „B“ a třetí, který jsme nemohli navštívit a označený „N“ (1876), se nachází v příkopu mezi hradem a hřebenem Justice. Sklad „S“ je přístupný dvojitým schodištěm o celkovém počtu 34 schodů po 20 cm. Pravá část sestupu je zděná, levá z hrubé skály. U paty schodiště podpírá vstupní halu skladu klenutá zděná opěra, jejíž skladovací místnost je posunuta doprava vzhledem k ose přístupového schodiště. Jedná se o sklad vnořeného typu, tj. postavený z lomového zdiva v umělé dutině. Klenba měla být zakončena rámovou konstrukcí nesoucí taškovou střechu, ale dodnes se dochovaly pouze podpěry této konstrukce (10/2007). Boční sanitární kanály mají po celé délce skladu opěrné pilíře o rozměrech 20 x 6 m. Místnost s lampami je široká 156 cm a umožňovala obsluhu tří lamp, jejichž cimbuří je od země vzdáleno 140 cm. Na druhou stranu, mezi základnou cimbuří a stopou podlahy ve skladu je pouze 110 cm, což je mimořádně málo. Levý boční kanál sahá za místnost s lampami a vede do chodby vedoucí k dalšímu schodišti, tentokrát ve čtvrtém prostoru. Tento sklad je značně znehodnocen vlhkostí. Pokud se vrátíme do druhého prostoru, nemůžeme minout vchod s výklenkem do skladu ve tvaru „U“, zakončený chronogramem z roku 1877. Zde vedou dolů do hloubky dvě rovnoběžná ramena schodišťové rampy. Centrální rampa byla později vybavena kolejnicemi, které umožňovaly snadnější přísun nebo odstraňování prášku. O 37 schodů níže, po překročení nádherného zděného oblouku ve tvaru podkovy, je vlevo kolmo instalován sklad, rovněž vložený do něj. Výklenek pro lampu vstupní přechodové komory je 262 cm od země. Skladovací místnost je v podstatě identická s výklenkem skladiště „S“, i když s větší zdánlivou výškou. Boční galerie mají také opěrné pilíře, ale jsou decentnější, k čemuž přirozeně vede úzká šířka galerií. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že dutina je zde vyložena sutinovým zdivem. Střecha skladu nevykazuje žádné stopy po jakémkoli zakrytí, i když jsme stále přesvědčeni, že nějaké bylo. Terakotová cihlová klenba se z velké části zřítila během zemětřesení v únoru 2003. To, co zůstalo zavěšené, jen čeká na zřícení. Abychom prodiskutovali třetí důvod, musíme se vrátit k přístupové cestě na nádvoří hradu. V tunelu druhého prostoru, vlevo, se nachází třetí střelnice, bez chronogramu i označení, která má všechny vlastnosti modelu odpovídajícího ministerskému oběžníku z 27. července 1867. Její skladovací místnost o rozměrech 13 x 6 m je opatřena šesti cimbuřími pro lampy ve dvou řadách po třech nad sebou. Aby se podlaha horního patra podepřela, namísto konzol, jsou boky skladovací místnosti opatřeny souvislým obložením z růžového pískovce po celé délce. Boční šachty jsou poměrně široké; ústí do nich barbakany pro větrání, ale pozoruhodný je kontrast mezi zdivem banálního pláště a zdivem samotného skladu z velmi úhledného růžového pískovce. Místnost s lampami byla z obou stran uzavřena tenkou přepážkou, v níž byly proraženy dveře s okulusem. Absence jakékoli stopy po mezipodlaze v této místnosti naznačuje, že k hornímu cimbuří se dalo dostat pomocí žebříku. Tento sklad slouží jako sklad různých děl a soch. Jeho stěny bohužel sloužily jako opora pro vícebarevné písmo vzkazů, které je jistě chvályhodné, ale nevhodné pro jeden z vzácných a nejlépe dochovaných skladů Mle 1867, které se dochovaly ve Francii. Viz také Centrální obchody v Belfortu.

Fotografie s laskavým svolením pana Cousina, kurátora zámku Belfort.  ▼