Bizerte. Situé à 2 kilomètres au sud-ouest du cap Bizerte, le djebilet Rara culmine à 170 mètres. Dès 1898, il est prévu d’y installer une batterie de 4 mortiers de 270. Il faut attendre le programme de 1900 pour voir le projet approuvé par le ministre. En novembre de la même année, la batterie de mortiers est supprimée du programme, et remplacée par une batterie de bombardement, armée de 4 canons G de 19 cm Mle 1878 sur affût G PC. C’est la seule batterie de Bizerte dont le champ de tir soit axé vers le Nord, pour couvrir les abords du cap Blanc. L’ouvrage est modernisé à partir de 1904. Il est alors doté de 4 canons G de 240 Mle 1884 sur affût G à châssis circulaire amélioré, et d’abris de combat bétonnés, du modèle adopté par la CEPAC en 1901. Il ne possède pas de magasin caverne, mais d’un magasin de surface bétonné, relié aux alvéoles par une voie de 40. C’est un ouvrage polygonal, protégé sur son front et ses flancs par un fossé, avec escarpe et contrescarpe maçonnées. La gorge est protégée par une grille défensive et l’ensemble est flanqué par 2 coffres de contrescarpe. Sa mission étant primordiale, la batterie n’est privée que d’un seul de ses canons au cours de la Première Guerre mondiale. Elle est réarmée, au cours des années 20, avec des canons de 240 Mle 1884 sur affût 1901-21. Deux pièces sont disposées aux 2 extrémités de l’ancienne batterie, et les 2 autres dans deux alvéoles bétonnées situées de part et d’autre de l’enceinte. Un PDT bétonné, recouvert d’un blindage de 20 cm, est réalisé, à 100 mètres au sud-ouest des pièces. Les matériels sont capturés intacts par les forces de l’Axe en novembre 1942, et détruits par les troupes italiennes avant leur départ. En 1952, on envisage de réarmer la batterie avec 4 canons de 105 SKC/32, comme pour la batterie du Remel. Ce projet ne sera pas réalisé. Comme c’est le cas pour la plupart des ouvrages ex-français, le site du djebilet Rara est toujours militaire et sert de terrain d’exercice à l’armée tunisienne. JJM 14/10/07

Bizerte. Zwei Kilometer südwestlich von Kap Bizerte gelegen, gipfelt der Djebilet Rara auf 170 Metern. Bereits 1898 ist geplant, dort eine Batterie mit 4 Mörsern 270 zu installieren. Man muss auf das Programm von 1900 warten, um das Projekt vom Minister genehmigt zu sehen. Im November desselben Jahres wird die Mörserbatterie aus dem Programm gestrichen und durch eine Bombardierungsbatterie ersetzt, bewaffnet mit 4 G-Kanonen 19 cm Mle 1878 auf Lafette G PC. Es ist die einzige Batterie von Bizerte, deren Schussfeld nach Norden ausgerichtet ist, um die Annäherungen an Kap Blanc zu decken. Das Werk wird ab 1904 modernisiert. Es erhält dann 4 G-Kanonen 240 Mle 1884 auf verbesserter G-Lafette mit Rundgestell und betonierte Kampfunterstände nach dem 1901 von der CEPAC angenommenen Modell. Es besitzt kein Kavernenmagazin, sondern ein betoniertes Oberflächenmagazin, das über eine 40-cm-Spur mit den Stellungen verbunden ist. Es ist ein polygones Werk, an Front und Flanken durch einen Graben mit gemauerter Eskarpe und Kontereskarpe geschützt. Die Kehle ist durch ein Verteidigungsgitter geschützt und das Ganze wird von 2 Kontereskarpenkasematten flankiert. Da ihre Aufgabe von primärer Bedeutung ist, verliert die Batterie während des Ersten Weltkriegs nur eine ihrer Kanonen. Sie wird in den 1920er Jahren mit Kanonen 240 Mle 1884 auf Lafette 1901-21 neu bewaffnet. Zwei Geschütze werden an den beiden Enden der alten Batterie aufgestellt und die zwei anderen in zwei betonierten Stellungen, die beiderseits der Einfriedung liegen. Ein betoniertes PDT, bedeckt mit einer 20 cm starken Panzerung, wird 100 Meter südwestlich der Geschütze errichtet. Das Material wird im November 1942 intakt von den Achsenmächten erbeutet und von den italienischen Truppen vor ihrem Abzug zerstört. 1952 erwägt man, die Batterie mit 4 Kanonen 105 SKC/32 neu zu bewaffnen, wie bei der Batterie Remel. Dieses Projekt wird nicht realisiert. Wie bei den meisten ehemals französischen Werken ist der Standort des Djebilet Rara immer noch militärisch und dient der tunesischen Armee als Übungsgelände. JJM 14/10/07

Bizerte. Gelegen op 2 kilometer ten zuidwesten van Kaap Bizerte, torent de djebilet Rara uit tot 170 meter. Vanaf 1898 is het voorzien er een batterij van 4 mortieren van 270 te installeren. Men moet wachten op het programma van 1900 om het project door de minister goedgekeurd te zien. In november van hetzelfde jaar wordt de mortierbatterij geschrapt uit het programma, en vervangen door een bombardementsbatterij, bewapend met 4 G-kanonnen 19 cm Mle 1878 op affuit G PC. Het is de enige batterij van Bizerte waarvan het schootsveld naar het noorden gericht is, om de omgeving van Kaap Blanc te dekken. Het werk wordt gemoderniseerd vanaf 1904. Het wordt dan uitgerust met 4 G-kanonnen 240 Mle 1884 op verbeterde G-affuit met cirkelvormig chassis, en betonnen gevechtsonderkomens, naar het model aangenomen door de CEPAC in 1901. Het bezit geen grotmagazijn, maar een betonnen oppervlaktemagazijn, verbonden met de alveolen door een 40 cm-spoor. Het is een veelhoekig werk, beschermd op zijn front en zijn flanken door een gracht, met gemetselde escarp en contrescarp. De keel is beschermd door een verdedigingsrooster en het geheel wordt geflankeerd door 2 contrescarpkoffers. Haar missie zijnde van primordiaal belang, wordt de batterij tijdens de Eerste Wereldoorlog slechts van één van haar kanonnen beroofd. Zij wordt herbewapend, in de jaren 20, met kanonnen 240 Mle 1884 op affuit 1901-21. Twee stukken worden opgesteld aan de 2 uiteinden van de oude batterij, en de 2 andere in twee betonnen alveolen gelegen aan weerszijden van de omheining. Een betonnen PDT, bedekt met een 20 cm pantser, wordt gerealiseerd, op 100 meter ten zuidwesten van de stukken. Het materieel wordt intact buitgemaakt door de As-mogendheden in november 1942, en vernietigd door de Italiaanse troepen voor hun vertrek. In 1952 overweegt men de batterij te herbewapenen met 4 kanonnen 105 SKC/32, zoals voor de batterij van de Remel. Dit project zal niet gerealiseerd worden. Zoals het geval is voor de meeste ex-Franse werken, is de site van de djebilet Rara nog steeds militair en dient zij als oefenterrein voor het Tunesische leger. JJM 14/10/07

Bizerte. Located 2 kilometers southwest of Cape Bizerte, the Djebilet Rara peaks at 170 meters. As early as 1898, it was planned to install a battery of 4 270 mm mortars there. One had to wait for the 1900 program to see the project approved by the minister. In November of the same year, the mortar battery was removed from the program and replaced by a bombardment battery, armed with 4 G guns 19 cm Mle 1878 on carriage G PC. It is the only battery in Bizerte whose field of fire is oriented to the North, to cover the approaches to Cape Blanc. The work was modernized starting in 1904. It was then equipped with 4 G guns 240 Mle 1884 on improved G carriage with circular chassis, and concrete combat shelters, of the model adopted by the CEPAC in 1901. It does not have a cavern magazine, but a concrete surface magazine, connected to the emplacements by a 60 cm gauge track. It is a polygonal work, protected on its front and flanks by a ditch, with masonry escarp and counterscarp. The gorge is protected by a defensive grill and the whole is flanked by 2 counterscarp coffers. Its mission being of primary importance, the battery was deprived of only one of its guns during the First World War. It was rearmed, during the 1920s, with guns 240 Mle 1884 on carriage 1901-21. Two pieces are placed at the two extremities of the old battery, and the two others in two concrete emplacements located on either side of the enclosure. A concrete FCB, covered with 20 cm of armor, is built, 100 meters southwest of the pieces. The equipment was captured intact by Axis forces in November 1942 and destroyed by Italian troops before their departure. In 1952, consideration was given to rearming the battery with 4 guns 105 SKC/32, as for the Remel battery. This project was not realized. As is the case for most former French works, the Djebilet Rara site is still military and serves as a training ground for the Tunisian army. JJM 14/10/07

Bizerta. Ležící 2 kilometry jihozápadně od mysu Bizerta, vrcholí hora Rara ve 170 metrech. Již v roce 1898 je plánováno tam instalovat baterii 4 moždířů 270. Je třeba počkat na program 1900, aby byl projekt schválen ministrem. V listopadu téhož roku je moždířová baterie ze programu vyškrtnuta a nahrazena bombardovací baterií, vyzbrojenou 4 děly G 19 cm Mle 1878 na lafetě G PC. Je to jediná baterie v Bizerte, jejíž palebný vějíř je orientován na sever, aby kryla přístupy k mysu Blanc. Dílo je modernizováno od roku 1904. Je pak vybaveno 4 děly G 240 Mle 1884 na vylepšené G lafetě s kruhovým podvozkem a betonovými bojovými úkryty, podle modelu přijatého CEPAC v roce 1901. Nemá kapesní skladiště, ale betonové povrchové skladiště, spojené s postaveními 40 cm kolejí. Je to polygonální dílo, chráněné na své čelní straně a bocích příkopem s zděným lícem a protilícem. Hrdlo je chráněno obrannou mříží a celek je křídlen 2 kasematami v protilíci. Její mise je prvořadá, baterie je během první světové války připravena pouze o jedno ze svých děl. Je přezbrojena během 20. let děly 240 Mle 1884 na lafetě 1901-21. Dvě děla jsou umístěna na dvou koncích staré baterie a dvě další ve dvou betonových postaveních umístěných po obou stranách ohrazení. Betonové PDT, pokryté 20 cm pancířem, je zřízeno 100 metrů jihozápadně od děl. Materiál je ukořistěn nepoškozen silami Osy v listopadu 1942 a zničen italskými vojsky před jejich odchodem. V roce 1952 se uvažuje o přezbrojení baterie 4 děly 105 SKC/32, jako u baterie Remel. Tento projekt nebude realizován. Jako je tomu u většiny bývalých francouzských děl, je stanoviště hory Rara stále vojenské a slouží tuniské armádě jako cvičiště. JJM 14/10/07