Bizerte (front de mer)[f201]

Bizerte. La baie de Bizerte, ouverte largement sur le nord-est, se développe sur 28 kilomètres, du cap Bizerte au cap Zébib. Au nord, une chaîne de relief orientée sensiblement nord-sud s’étire sur 5 kilomètres. À 2 kilomètres en arrière de cette ligne, d’une altitude moyenne de 160 mètres, le djebel Kébir culmine à 274 mètres. À l’est, une chaîne de collines sableuses s’étend jusqu’au djebel Remel. Un relief plus accidenté lui succède jusqu’au djebel Bou Choucha, avant de tomber sur le cap Zébib. Ces caractéristiques sont très favorables à la défense. Les batteries de bombardement, établies sur les crêtes pourront croiser leurs feux et interdire l’approche et le mouillage des navires ennemis, sur toute l’étendue de la baie. La première décision importante, dans l’édification de la défense, est l’avis N° 19 du 12 mai 1888, de la Commission d’Études pour la Fortification du Littoral, présidée par le général de Méribel. La construction de 6 batteries de gros calibre est préconisée, et l’emplacement des deux premières est fixé, le Koudia pour la rive gauche, et Roumadia pour la rive droite. Dès lors, les réalisations vont se succéder, en trois étapes principales, chacune étant conçue en fonction des progrès de l’artillerie et de l’architecture militaire, et aussi des idées du moment. Les deux premières batteries construites, de 1894 à 1895, Koudia et Roumadia, sont des ouvrages maçonnés, semblables à ceux construits sur les côtes métropolitaines, à la même époque. Ils sont entourés de fossés défendus par des caponnières. Les pièces tirent à barbette à partir de plateformes, séparées par des abris traverse. Les projectiles et la poudre sont entreposés dans un abri caverne, et distribuées aux pièces par un réseau de voie de 40. Les batteries annexes de 95 sont situées à l’extérieur des enceintes. L’armement est le suivant :


Le 24 mai 1898, le conseil de défense décide la construction de deux nouvelles batteries sur la rive gauche, Aïn Roumi et Saint-Jean (Maktéléména), et deux sur la rive droite, Chreck ben Chabane et Remel. Aïn Roumi et Remel sont semblables aux précédentes, mais plus vastes, ce qui permet d’inclure la batterie annexe à l’intérieur de l’enceinte. Saint-Jean est de conception identique, mais il inclut un réduit, qui constitue le PC du Groupe Nord. Chreck ben Chabane est un ouvrage hybride qui ne comporte qu’une demi-enceinte en avant des pièces. Il est défendu sur l’arrière par le réduit du Chreck qui est un des composants de la défense terrestre. Sa batterie annexe est située à l’extérieur de l’enceinte. L’armement est identique pour les quatre ouvrages : quatre canons G de 240 mm Mle 1884 sur affût G Mle 1890 PC et quatre canons G de 95 Mle 1888 sur affût de côte. Ces réalisations sont achevées en 19. Cette même année, commence l’étude et la réalisation de 5 nouvelles batteries. Rive gauche :


L’ancienne batterie du Koudia doit recevoir des 240 mm Mle 1884 en remplacement de ses 19 cm Mle 1878. Rive droite :


De plus, la batterie de Roumadia reçoit 2 nouveaux canons de 240 mm Mle 1884. Les nouvelles batteries sont différentes des précédentes. Sauf Rara, défendue par un fossé flanqué, les batteries ne disposent, comme système défensif, que de tronçons de fossé creusés dans le roc, et de réseaux de barbelés. Elles n’ont pas de magasin caverne. Ce sont des alignements de plateformes, séparées par des abris traverse en béton. El Euch et Ben Négro, sont dotées des abris de combats adoptés par la CEPAC le 25 mars 1901. Les autres seront modernisées ultérieurement. Dans l’alignement des plateformes de combat, se trouvent les magasins à munitions bétonnés, reliés aux pièces par voie de 40, et les locaux de vie. L’affût G Mle 1901 dit TR, qui arme trois des nouveaux ouvrages, est un matériel remarquable de simplicité et d’efficacité, qui permet d’atteindre, avec le tube de 240 mm Mle 1884 une cadence de tir de deux coups à la minute. Sur affût Mle 1890, la cadence n’est que d’un coup toutes les quatre minutes, et de un coup toutes les deux minutes avec l’affût Mle 1890 amélioré, ou 1890-03, dit Jouhandeau. Commandé à Saint-Chamond pour le front de mer de Bizerte, l’affût Mle 1901 a également équipé la batterie de Bretteville Haut, à Cherbourg. Quelque soit le type de l’affût, le tube de 240 mm Mle 1884 expédie, sous l’angle de 20°, un obus P de 162 kg à 9 5 mètres, ou un obus FAD de 161 kg à 12 5 mètres. Ces batteries sont achevées en 1903, mais le remplacement des canons du Koudia Ancien est annulé. Celui-ci est transformé en PC du front de mer, et les canons prévus pour son réarmement seront installés à la batterie du Koudia Nouveau, à la place des 240 mm sur affût 1901 prévus. Trois de ces derniers canons sont installés à l’ouvrage de Roumadia, modernisé pour la circonstance. Quatre canons de 240 mm sur affût 1890 de ce dernier ouvrage serviront à moderniser la batterie de Rara. Enfin, on décide de construire, à l’arrière de la batterie du Remel, un ouvrage armé de 2 canons G de 240 mm Mle 1884 approprié pour affût G Mle 1901. Bien défilé et dirigé sur l’embouchure de l’oued Chaoui, il portera le nom de batterie du Remel à tir indirect, ou du Djenane. En 1914, la situation du front de mer de Bizerte est donc la suivante :


Groupe Nord


Groupe Sud


Il faut ajouter la défense rapprochée :


En 1918, après les prélèvements effectués au profit de la métropole, il ne reste plus que les quatre batteries armées de 240 mm sur affût 1901, trois des quatre canons de la batterie de Rara, six canons de 75 mm, et plus aucun canon 95 Mle 1888. Die Bucht von Bizerte, weit nach Nordosten geöffnet, erstreckt sich über 28 Kilometer von Kap Bizerte bis Kap Zébib. Im Norden erstreckt sich eine etwa in Nord-Süd-Richtung verlaufende Hügelkette über 5 Kilometer. 2 Kilometer hinter dieser Linie, auf einer durchschnittlichen Höhe von 160 Metern, erreicht der Djebel Kébir mit 274 Metern seinen höchsten Punkt. Im Osten erstreckt sich eine Kette sandiger Hügel bis zum Djebel Remel. Ein unwegsameres Gelände schließt sich bis zum Djebel Bou Choucha an, bevor es am Kap Zébib abfällt. Diese Gegebenheiten sind für die Verteidigung sehr günstig. Die auf den Kämmen errichteten Bombardierungsbatterien können ihr Feuer kreuzen und die Annäherung und das Ankern feindlicher Schiffe auf der gesamten Ausdehnung der Bucht unterbinden. Die erste wichtige Entscheidung beim Aufbau der Verteidigung ist die Stellungnahme Nr. 19 vom 12. Mai 1888 der Studienkommission für die Küstenbefestigung unter Vorsitz von General de Méribel. Der Bau von 6 Batterien schweren Kalibers wird empfohlen, und der Standort der ersten beiden wird festgelegt: Koudia für das linke Ufer und Roumadia für das rechte Ufer. Von da an folgen die Realisierungen in drei Hauptetappen aufeinander, jede konzipiert entsprechend den Fortschritten der Artillerie und der Militärarchitektur sowie den jeweiligen Ideen. Die ersten beiden gebauten Batterien, Koudia und Roumadia (1894-1895), sind gemauerte Werke, ähnlich denen, die zur gleichen Zeit an den Küsten des Mutterlandes errichtet wurden. Sie sind von Gräben umgeben, die durch Kaponnieren verteidigt werden. Die Geschütze feuern in Barbette von Plattformen aus, die durch Querschlägerunterstände getrennt sind. Die Geschosse und das Pulver werden in einem kavernenartigen Unterstand gelagert und über ein Feldbahnnetz der Spurweite 40 zu den Geschützen verteilt. Die 95-mm-Nebenbatte rien befinden sich außerhalb der Umwallungen. Die Bewaffnung ist wie folgt:


Am 24. Mai 1898 beschließt der Verteidigungsrat den Bau von zwei neuen Batterien am linken Ufer, Aïn Roumi und Saint-Jean (Maktéléména), und zwei am rechten Ufer, Chreck ben Chabane und Remel. Aïn Roumi und Remel ähneln den vorherigen, sind aber größer, was es ermöglicht, die Nebenbatterie innerhalb der Umwallung einzuschließen. Saint-Jean ist von identischer Bauart, enthält aber ein Reduit, das den Gefechtsstand der Nordgruppe bildet. Chreck ben Chabane ist ein hybrides Werk, das nur eine halbe Umwallung vor den Geschützen aufweist. Es wird nach hinten durch das Reduit von Chreck verteidigt, das eine der Komponenten der Landverteidigung ist. Seine Nebenbatterie befindet sich außerhalb der Umwallung. Die Bewaffnung ist für alle vier Werke identisch: vier 240-mm-Geschütze G Mle 1884 auf Lafette G Mle 1890 PC und vier 95-mm-Geschütze G Mle 1888 auf Küstenlafette. Diese Realisierungen sind 19 abgeschlossen. Im selben Jahr beginnen Studie und Bau von 5 neuen Batterien. Linkes Ufer:


Die alte Batterie Koudia soll 240-mm-Geschütze Mle 1884 als Ersatz für ihre 19-cm-Geschütze Mle 1878 erhalten. Rechtes Ufer:


Außerdem erhält die Batterie Roumadia 2 neue 240-mm-Geschütze Mle 1884. Die neuen Batterien unterscheiden sich von den vorherigen. Mit Ausnahme von Rara, das durch einen flankierten Graben verteidigt wird, verfügen die Batterien als Verteidigungssystem nur über in den Fels gehauene Grabenabschnitte und Stacheldrahtverhaue. Sie haben kein kavernenartiges Magazin. Es sind Aneinanderreihungen von Plattformen, getrennt durch Beton-Querschlägerunterstände. El Euch und Ben Négro sind mit den am 25. März 1901 von der CEPAC angenommenen Kampfunterständen ausgestattet. Die anderen werden später modernisiert. In der Fluchtlinie der Kampfplattformen befinden sich die betonierten Munitionslager, die durch Feldbahnen der Spurweite 40 mit den Geschützen verbunden sind, sowie die Wohnräume. Die sogenannte Lafette G Mle 1901 TR, mit der drei der neuen Werke ausgerüstet sind, ist ein bemerkenswert einfaches und effizientes Material, das mit dem 240-mm-Rohr Mle 1884 eine Feuerrate von zwei Schuss pro Minute erreicht. Auf Lafette Mle 1890 beträgt die Feuerrate nur einen Schuss alle vier Minuten, und einen Schuss alle zwei Minuten mit der verbesserten Lafette Mle 1890 oder 1890-03, genannt Jouhandeau. Bei Saint-Chamond für den Küstenabschnitt von Bizerte bestellt, rüstete die Lafette Mle 1901 auch die Batterie Bretteville Haut in Cherbourg aus. Unabhängig vom Lafettentyp verschießt das 240-mm-Rohr Mle 1884 unter einem Winkel von 20° ein 162 kg schweres P-Geschoss auf 9 5 Meter oder ein 161 kg schweres FAD-Geschoss auf 12 5 Meter. Diese Batterien sind 1903 fertiggestellt, aber der Austausch der Kanonen von Koudia Ancien wird annulliert. Dieses wird zum Gefechtsstand des Küstenabschnitts umgebaut, und die für seine Wiederbewaffnung vorgesehenen Kanonen werden in der Batterie Koudia Nouveau anstelle der dort geplanten 240-mm-Geschütze auf Lafette 1901 installiert. Drei dieser letztgenannten Kanonen werden im für diesen Anlass modernisierten Werk Roumadia installiert. Vier 240-mm-Kanonen auf Lafette 1890 dieses letztgenannten Werks werden zur Modernisierung der Batterie Rara verwendet. Schließlich beschließt man, hinter der Batterie Remel ein Werk zu errichten, das mit 2 240-mm-Geschützen G Mle 1884 geeignet für Lafette G Mle 1901 bewaffnet ist. Gut gedeckt und auf die Mündung des Oued Chaoui gerichtet, wird es den Namen Batterie Remel für indirektes Feuer oder Djenane erhalten. 1914 stellt sich die Lage des Küstenabschnitts von Bizerte also wie folgt dar:


Nordgruppe


Südgruppe


Hinzu kommt die Nahverteidigung:


1918, nach den zugunsten des Mutterlandes vorgenommenen Entnahmen, sind nur noch die vier mit 240-mm-Geschützen auf Lafette 1901 bewaffneten Batterien, drei der vier Kanonen der Batterie Rara, sechs 75-mm-Kanonen und keine 95-mm-Geschütze Mle 1888 mehr vorhanden. De baai van Bizerte, wijd open naar het noordoosten, strekt zich uit over 28 kilometer, van Kaap Bizerte tot Kaap Zébib. In het noorden strekt een ongeveer noord-zuid georiënteerde reliëfketen zich uit over 5 kilometer. Op 2 kilometer achter deze lijn, op een gemiddelde hoogte van 160 meter, bereikt de djebel Kébir met 274 meter zijn hoogtepunt. In het oosten strekt een keten van zandige heuvels zich uit tot de djebel Remel. Een ruiger reliëf volgt tot de djebel Bou Choucha, voordat het afloopt naar Kaap Zébib. Deze kenmerken zijn zeer gunstig voor de verdediging. De op de kammen opgestelde bombardementsbatterijen kunnen hun vuur kruisen en de nadering en het ankeren van vijandelijke schepen over de gehele uitgestrektheid van de baai beletten. Het eerste belangrijke besluit bij de opbouw van de verdediging is advies nr. 19 van 12 mei 1888 van de Studiecommissie voor de Kustversterking, voorgezeten door generaal de Méribel. De bouw van 6 batterijen van zwaar kaliber wordt aanbevolen, en de locatie van de eerste twee wordt vastgesteld: Koudia voor de linkeroever, en Roumadia voor de rechteroever. Vanaf dan zullen de realisaties elkaar opvolgen in drie hoofdfasen, elk ontworpen volgens de vorderingen van de artillerie en de militaire architectuur, en ook volgens de ideeën van het moment. De eerste twee gebouwde batterijen, Koudia en Roumadia (1894-1895), zijn gemetselde werken, gelijkend op die welke in dezelfde tijd aan de kusten van het moederland werden gebouwd. Ze zijn omgeven door grachten verdedigd door kaponnières. De stukken vuren in barbette vanaf platformen, gescheiden door traversenonderkomens. De projectielen en het kruit worden opgeslagen in een grotachtig onderkomen en via een netwerk van veldspoor (spoorwijdte 40) naar de stukken verdeeld. De 95 mm-nevenbatterijen bevinden zich buiten de omwallingen. De bewapening is als volgt:


Op 24 mei 1898 besluit de defensieraad tot de bouw van twee nieuwe batterijen op de linkeroever, Aïn Roumi en Saint-Jean (Maktéléména), en twee op de rechteroever, Chreck ben Chabane en Remel. Aïn Roumi en Remel zijn gelijk aan de voorgaande, maar ruimer, waardoor de nevenbatterij binnen de omwalling kan worden opgenomen. Saint-Jean is van identiek ontwerp, maar bevat een reduit, dat de commandopost van de Noordgroep vormt. Chreck ben Chabane is een hybride werk dat slechts een halve omwalling voor de stukken heeft. Het wordt aan de achterzijde verdedigd door het reduit van Chreck, een van de componenten van de landverdediging. De nevenbatterij bevindt zich buiten de omwalling. De bewapening is identiek voor de vier werken: vier G-kanonnen van 240 mm Mle 1884 op G Mle 1890 PC-affuit en vier G-kanonnen van 95 mm Mle 1888 op kustaffuit. Deze realisaties zijn voltooid in 19. In hetzelfde jaar beginnen de studie en realisatie van 5 nieuwe batterijen. Linkeroever:


De oude batterij Koudia moet 240 mm-kanonnen Mle 1884 ontvangen ter vervanging van haar 19 cm-kanonnen Mle 1878. Rechteroever:


Bovendien ontvangt de batterij Roumadia 2 nieuwe 240 mm-kanonnen Mle 1884. De nieuwe batterijen verschillen van de voorgaande. Behalve Rara, verdedigd door een geflankeerde gracht, beschikken de batterijen als verdedigingssysteem slechts over in de rots uitgehouwen grachtsegmenten en prikkeldraadversperringen. Ze hebben geen grotmagazijn. Het zijn aaneenrijgingen van platformen, gescheiden door betonnen traversenonderkomens. El Euch en Ben Négro zijn voorzien van de gevechtsonderkomens die op 25 maart 1901 door de CEPAC zijn aangenomen. De andere zullen later worden gemoderniseerd. In de lijn van de gevechtsplatformen bevinden zich de betonnen munitiemagazijnen, via veldspoor (spoorwijdte 40) verbonden met de stukken, en de leefruimtes. De zogenaamde G Mle 1901 TR-affuit, waarmee drie van de nieuwe werken zijn uitgerust, is een opmerkelijk eenvoudig en efficiënt materieel, waarmee met de 240 mm-loop Mle 1884 een vuursnelheid van twee schoten per minuut wordt bereikt. Op affuit Mle 1890 bedraagt de vuursnelheid slechts één schot per vier minuten, en één schot per twee minuten met de verbeterde affuit Mle 1890, of 1890-03, Jouhandeau genaamd. Besteld bij Saint-Chamond voor het zeefront van Bizerte, heeft de affuit Mle 1901 ook de batterij van Bretteville Haut in Cherbourg uitgerust. Ongeacht het type affuit verschiet de 240 mm-loop Mle 1884 onder een hoek van 20° een P-granaat van 162 kg op 9 5 meter, of een FAD-granaat van 161 kg op 12 5 meter. Deze batterijen zijn voltooid in 1903, maar de vervanging van de kanonnen van Koudia Ancien wordt geannuleerd. Dit wordt omgebouwd tot commandopost van het zeefront, en de voor zijn herbewapening bestemde kanonnen zullen worden geïnstalleerd in de batterij Koudia Nouveau, in de plaats van de daar geplande 240 mm-kanonnen op affuit 1901. Drie van deze laatstgenoemde kanonnen worden geïnstalleerd in het voor deze gelegenheid gemoderniseerde werk Roumadia. Vier 240 mm-kanonnen op affuit 1890 van dit laatstgenoemde werk zullen worden gebruikt om de batterij Rara te moderniseren. Tenslotte besluit men achter de batterij Remel een werk te bouwen, bewapend met 2 G-kanonnen van 240 mm Mle 1884 geschikt voor G Mle 1901-affuit. Goed gedekt en gericht op de monding van de oued Chaoui, zal het de naam batterij Remel voor indirect vuur, of Djenane, dragen. In 1914 is de situatie van het zeefront van Bizerte dus als volgt:


Noordgroep


Zuidgroep


Daar moet de nabijverdediging aan worden toegevoegd:


In 1918, na de ten gunste van het moederland uitgevoerde onttrekkingen, resteren alleen de vier met 240 mm-kanonnen op affuit 1901 bewapende batterijen, drie van de vier kanonnen van de batterij Rara, zes kanonnen van 75 mm, en geen enkel 95 mm-kanon Mle 1888 meer. The Bay of Bizerte, wide open to the north-east, stretches for 28 kilometres, from Cape Bizerte to Cape Zébib. To the north, a chain of relief oriented roughly north-south extends for 5 kilometres. Two kilometres behind this line, at an average altitude of 160 metres, Djebel Kébir culminates at 274 metres. To the east, a chain of sandy hills extends to Djebel Remel. A more rugged relief follows it to Djebel Bou Choucha, before falling onto Cape Zébib. These characteristics are very favourable for defence. The bombardment batteries, established on the ridges, will be able to cross their fires and deny the approach and anchorage of enemy ships over the entire extent of the bay. The first important decision in the building of the defence is Opinion No. 19 of 12 May 1888, of the Study Commission for the Fortification of the Coastline, chaired by General de Méribel. The construction of 6 heavy-calibre batteries is recommended, and the location of the first two is fixed: Koudia for the left bank, and Roumadia for the right bank. From then on, constructions will follow one another in three main stages, each conceived according to the progress of artillery and military architecture, and also the ideas of the time. The first two batteries built, from 1894 to 1895, Koudia and Roumadia, are masonry works, similar to those built on the metropolitan coasts at the same period. They are surrounded by ditches defended by caponiers. The pieces fire in barbette from platforms, separated by traverse shelters. The projectiles and powder are stored in a cavern shelter, and distributed to the pieces by a network of 40 cm gauge railway. The 95 mm ancillary batteries are located outside the enceintes. The armament is as follows:


On 24 May 1898, the defence council decides the construction of two new batteries on the left bank, Aïn Roumi and Saint-Jean (Maktéléména), and two on the right bank, Chreck ben Chabane and Remel. Aïn Roumi and Remel are similar to the previous ones, but larger, which allows the ancillary battery to be included inside the enceinte. Saint-Jean is of identical design, but it includes a keep, which constitutes the command post of the North Group. Chreck ben Chabane is a hybrid work which only has a half-enceinte in front of the pieces. It is defended on the rear by the keep of Chreck which is one of the components of the land defence. Its ancillary battery is located outside the enceinte. The armament is identical for the four works: four 240 mm G guns Mle 1884 on G Mle 1890 PC mounting and four 95 mm G guns Mle 1888 on coast mounting. These constructions are completed in 19. The same year, the study and construction of 5 new batteries begin. Left bank:


The old Koudia battery is to receive 240 mm Mle 1884 guns to replace its 19 cm Mle 1878 guns. Right bank:


In addition, the Roumadia battery receives 2 new 240 mm Mle 1884 guns. The new batteries are different from the previous ones. Except Rara, defended by a flanked ditch, the batteries only have, as a defensive system, sections of ditch cut into the rock, and barbed wire networks. They have no cavern magazine. They are alignments of platforms, separated by concrete traverse shelters. El Euch and Ben Négro are equipped with the combat shelters adopted by the CEPAC on 25 March 1901. The others will be modernised later. In the alignment of the combat platforms are the concrete ammunition magazines, connected to the pieces by 40 cm gauge railway, and the living quarters. The so-called G Mle 1901 TR mounting, which arms three of the new works, is a remarkably simple and efficient piece of equipment, which allows, with the 240 mm Mle 1884 barrel, a rate of fire of two rounds per minute. On mounting Mle 1890, the rate of fire is only one round every four minutes, and one round every two minutes with the improved Mle 1890 mounting, or 1890-03, called Jouhandeau. Ordered from Saint-Chamond for the Bizerte seafront, the Mle 1901 mounting also equipped the Bretteville Haut battery at Cherbourg. Whatever the type of mounting, the 240 mm Mle 1884 barrel fires, at an angle of 20°, a 162 kg P shell to 9,5 metres, or a 161 kg FAD shell to 12,5 metres. These batteries are completed in 1903, but the replacement of the guns of Koudia Ancien is cancelled. The latter is transformed into the seafront command post, and the guns intended for its rearmament will be installed at the Koudia Nouveau battery, in place of the planned 240 mm guns on 1901 mounting. Three of these latter guns are installed at the Roumadia work, modernised for the occasion. Four 240 mm guns on 1890 mounting from this latter work will be used to modernise the Rara battery. Finally, it is decided to build, behind the Remel battery, a work armed with 2 240 mm G guns Mle 1884 adapted for G Mle 1901 mounting. Well defiladed and aimed at the mouth of the Oued Chaoui, it will bear the name of Remel indirect fire battery, or Djenane battery. In 1914, the situation of the Bizerte seafront is therefore as follows:


North Group


South Group


Close defence must be added:


In 1918, after the removals carried out for the benefit of metropolitan France, only the four batteries armed with 240 mm guns on 1901 mounting remain, three of the four guns of the Rara battery, six 75 mm guns, and no more 95 mm Mle 1888 guns. Bizertská zátoka, široce otevřená k severovýchodu, se rozvíjí v délce 28 kilometrů od mysu Bizerte po mys Zébib. Na severu se táhne přibližně severojižně orientovaný hřeben v délce 5 kilometrů. 2 kilometry za touto linií, v průměrné nadmořské výšce 160 metrů, dosahuje Džabal Kébir vrcholu 274 metrů. Na východě se táhne pásmo písečných kopců až k Džabal Remel. Následuje členitější reliéf až k Džabal Bú Šúša, než spadne k mysu Zébib. Tyto charakteristiky jsou pro obranu velmi příznivé. Bombardovací baterie zřízené na hřebenech budou moci křížit palbu a znemožnit přiblížení a kotvení nepřátelských lodí na celé ploše zátoky. Prvním důležitým rozhodnutím při budování obrany je stanovisko č. 19 z 12. května 1888 Studijní komise pro opevňování pobřeží, které předsedal generál de Méribel. Doporučuje se stavba 6 baterií těžkého kalibru a umístění prvních dvou je stanoveno: Koudia pro levý břeh a Roumadia pro pravý břeh. Od té doby budou realizace následovat ve třech hlavních etapách, každá koncipovaná podle pokroků dělostřelectva a vojenské architektury a také podle dobových myšlenek. První dvě postavené baterie, Koudia a Roumadia (1894-1895), jsou zděná díla, podobná těm, která byla ve stejné době stavěna na pobřeží metropole. Jsou obklopena příkopy bráněnými kaponiérami. Kusy střílejí z barbet z platforem oddělených traverzovými kryty. Projektily a střelný prach jsou uloženy v jeskynním krytu a kusům jsou distribuovány sítí úzkorozchodné dráhy o rozchodu 40. Vedlejší 95mm baterie se nacházejí vně hradeb. Výzbroj je následující:


Dne 24. května 1898 rozhoduje rada obrany o stavbě dvou nových baterií na levém břehu, Ajn Rúmí a Saint-Jean (Maktéléména), a dvou na pravém břehu, Črek bin Šabán a Remel. Ajn Rúmí a Remel jsou podobné předchozím, ale rozlehlejší, což umožňuje zahrnout vedlejší baterii dovnitř hradeb. Saint-Jean je identické koncepce, ale zahrnuje reduit, který tvoří velitelské stanoviště Severní skupiny. Črek bin Šabán je hybridní dílo, které má pouze poloviční hradby před kusy. Je bráněno zezadu reduitem Črek, který je jednou ze součástí pozemní obrany. Jeho vedlejší baterie se nachází vně hradeb. Výzbroj je pro všechna čtyři díla identická: čtyři děla G ráže 240 mm vz. 1884 na lafetě G vz. 1890 PC a čtyři děla G ráže 95 mm vz. 1888 na pobřežní lafetě. Tyto realizace jsou dokončeny v roce 19. Téhož roku začíná studie a realizace 5 nových baterií. Levý břeh:


Stará baterie Koudia má obdržet děla ráže 240 mm vz. 1884 jako náhradu za svá děla ráže 19 cm vz. 1878. Pravý břeh:


Kromě toho dostává baterie Roumadia 2 nová děla ráže 240 mm vz. 1884. Nové baterie se liší od předchozích. Kromě Rary, bráněné flankovaným příkopem, disponují baterie jako obranným systémem pouze úseky příkopu vytesanými ve skále a sítěmi z ostnatého drátu. Nemají jeskynní skladiště. Jsou to řady platforem oddělených betonovými traverzovými kryty. El Euch a Ben Negro jsou vybaveny bojovými kryty přijatými CEPAC dne 25. března 1901. Ostatní budou modernizovány později. V linii bojových platforem se nacházejí betonová muniční skladiště spojená s kusy úzkorozchodnou dráhou o rozchodu 40 a obytné prostory. Lafeta G vz. 1901, zvaná TR, kterou jsou vyzbrojena tři z nových děl, je pozoruhodně jednoduchý a účinný materiál, který umožňuje s hlavní ráže 240 mm vz. 1884 dosáhnout rychlosti střelby dvě rány za minutu. Na lafetě vz. 1890 je rychlost střelby pouze jedna rána za čtyři minuty a jedna rána za dvě minuty se zdokonalenou lafetou vz. 1890 nebo 1890-03, zvanou Jouhandeau. Lafeta vz. 1901, objednaná u Saint-Chamond pro bizertské pobřeží, také vybavila baterii Bretteville Haut v Cherbourgu. Ať už je typ lafety jakýkoli, hlaveň ráže 240 mm vz. 1884 vystřeluje pod úhlem 20° granát P o hmotnosti 162 kg na vzdálenost 9 5 metrů nebo granát FAD o hmotnosti 161 kg na vzdálenost 12 5 metrů. Tyto baterie jsou dokončeny v roce 1903, ale výměna děl staré Koudie je zrušena. Ta je přeměněna na velitelské stanoviště pobřeží a děla určená pro její přezbrojení budou instalována v baterii Nová Koudia místo plánovaných děl ráže 240 mm na lafetě 1901. Tři z těchto posledně jmenovaných děl jsou instalována v díle Roumadia, pro tuto příležitost modernizovaném. Čtyři děla ráže 240 mm na lafetě 1890 z tohoto posledně jmenovaného díla poslouží k modernizaci baterie Rara. Nakonec je rozhodnuto postavit za baterií Remel dílo vyzbrojené 2 děly G ráže 240 mm vz. 1884 upravenými pro lafetu G vz. 1901. Dobře skryté a namířené na ústí vádí Šáví ponese název baterie Remel pro nepřímou střelbu neboli Džanána. V roce 1914 je tedy situace na bizertském pobřeží následující:


Severní skupina


Jižní skupina


Je třeba přidat blízkou obranu:


V roce 1918, po odběrech provedených ve prospěch metropole, zbývají již jen čtyři baterie vyzbrojené děly ráže 240 mm na lafetě 1901, tři ze čtyř děl baterie Rara, šest děl ráže 75 mm a žádné dělo ráže 95 mm vz. 1888.

Seconde Guerre mondiale

Entre les deux guerres mondiales, les batteries de 240 sont modernisées. L’affût Mle 1901 ayant fait ses preuves, on va le surélever, pour permettre le tir à 40°. Il prendra alors le nom d’affût Mle 1901-21. Avec celui-ci, la portée atteint 13 5 mètres avec l’obus P, et 17 5 mètres avec l’obus FAD. Mais la longue durée de la trajectoire, due à la faible vitesse initiale, rend le projectile sensible au vent et la précision insuffisante. Néanmoins, trois batteries seront rééquipées avec chacune quatre de ces matériels, Rara, El Euch, Ben Negro et une avec deux matériels, Djenane. Ceci dans l’attente d’une batterie d’artillerie principale moderne armée de canons de 340 Mle 12, qui sera El Metline. Les trois matériels restant armeront la batterie du Canastel, à Oran. Quatre batteries d’artillerie secondaire, armées de canons de 164 Mle 1893-96 M seront également réalisées :


Deux batteries d’artillerie légère compléteront le dispositif avec leurs canons de 75 Mle 08


 Zweiter Weltkrieg

Zwischen den beiden Weltkriegen werden die 240-mm-Batterien modernisiert. Die Lafette Mle 1901 hat sich bewährt, man wird sie anheben, um das Schießen unter 40° zu ermöglichen. Sie erhält dann die Bezeichnung Lafette Mle 1901-21. Mit dieser erreicht die Reichweite 13 5 Meter mit der P-Granate und 17 5 Meter mit der FAD-Granate. Aber die lange Flugdauer aufgrund der geringen Mündungsgeschwindigkeit macht das Geschoss windempfindlich und die Genauigkeit unzureichend. Dennoch werden drei Batterien mit jeweils vier dieser Geschütze neu ausgerüstet: Rara, El Euch, Ben Negro und eine mit zwei Geschützen: Djenane. Dies in Erwartung einer modernen Hauptartilleriebatterie, die mit 340-mm-Geschützen Mle 12 bewaffnet sein wird, El Metline. Die verbleibenden drei Geschütze werden die Batterie von Canastel in Oran bewaffnen. Vier Sekundärartilleriebatterien, bewaffnet mit 164-mm-Kanonen Mle 1893-96 M, werden ebenfalls errichtet:


Zwei Leichtartilleriebatterien werden das System mit ihren 75-mm-Kanonen Mle 08 vervollständigen


 Tweede Wereldoorlog

Tussen de twee wereldoorlogen worden de 240 mm-batterijen gemoderniseerd. De affuit Mle 1901 heeft zijn waarde bewezen, men gaat hem verhogen om schieten onder 40° mogelijk te maken. Hij krijgt dan de naam affuit Mle 1901-21. Hiermee bereikt het bereik 13 5 meter met de P-granaat en 17 5 meter met de FAD-granaat. Maar de lange vluchtduur, veroorzaakt door de lage mondingssnelheid, maakt het projectiel windgevoelig en de nauwkeurigheid ontoereikend. Niettemin zullen drie batterijen worden herbewapend met elk vier van deze stukken: Rara, El Euch, Ben Negro en één met twee stukken: Djenane. Dit in afwachting van een moderne hoofdartilleriebatterij bewapend met 340 mm-kanonnen Mle 12, die El Metline zal zijn. De overige drie stukken zullen de batterij van Canastel in Oran bewapenen. Vier secundaire artilleriebatterijen, bewapend met 164 mm-kanonnen Mle 1893-96 M, zullen eveneens worden gerealiseerd:


Twee lichte artilleriebatterijen zullen het geheel aanvullen met hun 75 mm-kanonnen Mle 08


 Second World War

Between the two world wars, the 240 mm batteries are modernised. The Mle 1901 mounting having proved its worth, it will be raised, to allow firing at 40°. It will then take the name of Mle 1901-21 mounting. With it, the range reaches 13,5 metres with the P shell, and 17,5 metres with the FAD shell. But the long duration of the trajectory, due to the low initial velocity, makes the projectile sensitive to wind and the accuracy insufficient. Nevertheless, three batteries will be re-equipped each with four of these guns: Rara, El Euch, Ben Negro and one with two guns: Djenane. This pending a modern main artillery battery armed with 340 mm Mle 12 guns, which will be El Metline. The remaining three guns will arm the battery of Canastel in Oran. Four secondary artillery batteries, armed with 164 mm Mle 1893-96 M guns, will also be built:


Two light artillery batteries will complete the system with their 75 mm Mle 08 guns


 Druhá světová válka

Mezi dvěma světovými válkami jsou 240mm baterie modernizovány. Lafeta vz. 1901 se osvědčila, bude zvýšena, aby umožnila střelbu pod úhlem 40°. Pak dostane název lafeta vz. 1901-21. S ní dosahuje dostřel 13 5 metrů s granátem P a 17 5 metrů s granátem FAD. Ale dlouhá doba letu způsobená nízkou úsťovou rychlostí činí projektil citlivým na vítr a přesnost nedostatečnou. Nicméně tři baterie budou přezbrojeny, každá čtyřmi z těchto děl: Rara, El Euch, Ben Negro a jedna dvěma děly: Djenane. To vše v očekávání moderní baterie hlavního dělostřelectva vyzbrojené děly ráže 340 mm vz. 12, kterou bude El Metline. Zbývající tři děla vyzbrojí baterii Canastel v Oranu. Čtyři baterie sekundárního dělostřelectva, vyzbrojené děly ráže 164 mm vz. 1893-96 M, budou rovněž realizovány:


Dvě baterie lehkého dělostřelectva doplní systém svými děly ráže 75 mm vz. 08


 © JJM 28/02/2026