Bizerte. L’emplacement de la batterie de Roumadia est fixé dès 1888. Sa construction commence en 1894 et elle est terminée, et armée, l’année suivante. C’est donc, avec celle du Koudia, une des premières réalisées. Elle est située sur la rive droite, à 2500 mètres au sud-est de Bizerte, et à 71 mètres d’altitude. C’est un ouvrage pentagonal, de première génération, protégé par un fossé flanqué par 3 caponnières, dont une double. Il est doté d’un magasin caverne. Il est armé, à sa mise en service, de 4 canons G de 240 Mle 1884 sur affût G Mle 1890 PC. Sa batterie annexe, située à l’extérieur de l’enceinte est armée de 4 canons G de 95 Mle 1888 sur affût G Mle 1892. Il est modernisé en 1905. A cette occasion, les 4 canons de 240 sont remplacés par 3 canons du même modèle, appropriés pour affût G Mle 1901. Des abris de combat modernes, du modèle adopté par la CEPAC en 1901, sont réalisés. La batterie annexe voit ses affûts Mle 1892 remplacés par des affûts Mle 1904. Avec la batterie de Ben Negro, construite à proximité immédiate, il rassemble alors 11 pièces de 240 à tir rapide et 4 canons de 95. Le poste photo-électrique du Feu de la Carrière, équipé d’un projecteur de 90, et situé à 700 mètres au nord-est de l‘ouvrage, assure l’éclairage pour le tir de nuit. Le poste de commandement du groupe Est (ou sud) du front de mer, est également situé à proximité. L’ouvrage reste armé pendant toute la durée de la Première Guerre mondiale, sauf les 95 de la batterie annexe qui sont renvoyés en France. En 1927, il reçoit la pièce 1 de la batterie de Ben Negro, modernisée avec 4 canons de 240 sur affût Mle 1901-21 (voir l’articulet sur cette batterie). Après la Seconde Guerre mondiale, la batterie de Roumadia sert pour l’entraînement de la DCA de Bizerte. De nos jours, la batterie assez défigurée, est toujours utilisée par l’armée tunisienne. Autre appellation : batterie du Roumadia. JJM 14/10/07

Bizerte. Der Standort der Batterie Roumadia wird bereits 1888 festgelegt. Ihr Bau beginnt 1894 und sie ist im folgenden Jahr fertiggestellt und bewaffnet. Sie ist also, zusammen mit der von Koudia, eine der ersten realisierten. Sie liegt am rechten Ufer, 2500 Meter südöstlich von Bizerte und auf 71 Meter Höhe. Es ist ein fünfeckiges Werk der ersten Generation, geschützt durch einen Graben, der von 3 Kaponnieren flankiert wird, darunter eine doppelte. Es ist mit einem Kavernenmagazin ausgestattet. Bei seiner Indienststellung ist es mit 4 G-Kanonen 240 Mle 1884 auf Lafette G Mle 1890 PC bewaffnet. Seine Neben- batterie, außerhalb der Umfriedung gelegen, ist mit 4 G-Kanonen 95 Mle 1888 auf Lafette G Mle 1892 bewaffnet. Es wird 1905 modernisiert. Bei dieser Gelegenheit werden die 4 Kanonen 240 durch 3 Kanonen desselben Modells, geeignet für Lafette G Mle 1901, ersetzt. Moderne Kampfunterstände nach dem 1901 von der CEPAC angenommenen Modell werden errichtet. Die Neben- batterie erhält anstelle der Lafetten Mle 1892 Lafetten Mle 1904. Zusammen mit der in unmittelbarer Nähe erbauten Batterie Ben Negro vereint es dann 11 Schnellfeuergeschütze 240 und 4 Kanonen 95. Der photoelektrische Posten des Feu de la Carrière, ausgerüstet mit einem 90-cm-Scheinwerfer und 700 Meter nordöstlich des Werkes gelegen, gewährleistet die Beleuchtung für Nachtschießen. Der Gefechtsstand der Ost- (oder Süd-)Gruppe der Seefront befindet sich ebenfalls in der Nähe. Das Werk bleibt während des gesamten Ersten Weltkriegs bewaffnet, außer den 95ern der Neben- batterie, die nach Frankreich zurückgeschickt werden. 1927 erhält es Geschütz 1 der Batterie Ben Negro, die mit 4 Kanonen 240 auf Lafette Mle 1901-21 modernisiert wurde (siehe den Artikel über diese Batterie). Nach dem Zweiten Weltkrieg dient die Batterie Roumadia für die Ausbildung der Flugabwehr von Bizerte. Heutzutage wird die recht entstellte Batterie immer noch von der tunesischen Armee genutzt. Andere Bezeichnung: Batterie du Roumadia. JJM 14/10/07

Bizerte. De plaatsing van de batterij van Roumadia wordt reeds in 1888 vastgelegd. Haar bouw begint in 1894 en zij is voltooid, en bewapend, het jaar daarop. Zij is dus, samen met die van de Koudia, een van de eerste gerealiseerde. Zij is gelegen op de rechteroever, 2500 meter ten zuidoosten van Bizerte, en op 71 meter hoogte. Het is een vijfhoekig werk van de eerste generatie, beschermd door een gracht geflankeerd door 3 caponnières, waarvan een dubbele. Het is uitgerust met een grotmagazijn. Het is bewapend, bij zijn indienststelling, met 4 G-kanonnen 240 Mle 1884 op affuit G Mle 1890 PC. Zijn nevenbatterij, gelegen buiten de omheining, is bewapend met 4 G-kanonnen 95 Mle 1888 op affuit G Mle 1892. Het wordt gemoderniseerd in 1905. Bij die gelegenheid worden de 4 kanonnen 240 vervangen door 3 kanonnen van hetzelfde model, geschikt voor affuit G Mle 1901. Moderne gevechtsonderkomens, naar het model aangenomen door de CEPAC in 1901, worden gerealiseerd. De nevenbatterij ziet haar affuiten Mle 1892 vervangen door affuiten Mle 1904. Samen met de batterij van Ben Negro, gebouwd in onmiddellijke nabijheid, verenigt het dan 11 stukken 240 snelvuur en 4 kanonnen 95. De foto-elektrische post van het Feu de la Carrière, uitgerust met een 90 cm zoeklicht, en gelegen op 700 meter ten noordoosten van het werk, verzekert de verlichting voor nachtelijk vuren. De commandopost van de Oost- (of Zuid-)groep van de zeefront, is eveneens in de buurt gelegen. Het werk blijft bewapend gedurende de hele Eerste Wereldoorlog, behalve de 95 van de nevenbatterij die naar Frankrijk worden teruggestuurd. In 1927 ontvangt het stuk 1 van de batterij Ben Negro, gemoderniseerd met 4 kanonnen 240 op affuit Mle 1901-21 (zie het artikeltje over deze batterij). Na de Tweede Wereldoorlog dient de batterij Roumadia voor de training van de luchtafweer van Bizerte. Tegenwoordig wordt de vrij ontsierde batterij nog steeds gebruikt door het Tunesische leger. Andere benaming: batterij van de Roumadia. JJM 14/10/07

Bizerte. The location of the Roumadia battery was set as early as 1888. Its construction began in 1894 and it was completed and armed the following year. It is therefore, along with the Koudia battery, one of the first to be realized. It is located on the right bank, 2500 meters southeast of Bizerte, at 71 meters altitude. It is a pentagonal first-generation work, protected by a ditch flanked by 3 caponiers, one of which is double. It is equipped with a cavern magazine. Upon its commissioning, it was armed with 4 G guns 240 Mle 1884 on carriage G Mle 1890 PC. Its auxiliary battery, located outside the enclosure, was armed with 4 G guns 95 Mle 1888 on carriage G Mle 1892. It was modernized in 1905. On this occasion, the 4 guns 240 were replaced by 3 guns of the same model, suitable for carriage G Mle 1901. Modern combat shelters, of the model adopted by the CEPAC in 1901, were built. The auxiliary battery had its carriages Mle 1892 replaced by carriages Mle 1904. Together with the Ben Negro battery, built in immediate proximity, it then gathered 11 quick-fire 240 pieces and 4 guns 95. The photoelectric post of the Feu de la Carrière, equipped with a 90 cm searchlight and located 700 meters northeast of the work, provided illumination for night firing. The command post of the East (or South) group of the sea front was also located nearby. The work remained armed throughout the First World War, except for the 95s of the auxiliary battery, which were sent back to France. In 1927, it received piece 1 of the Ben Negro battery, modernized with 4 guns 240 on carriage Mle 1901-21 (see the article on that battery). After the Second World War, the Roumadia battery was used for the training of Bizerte's anti-aircraft defense. Nowadays, the rather disfigured battery is still used by the Tunisian army. Other designation: Roumadia battery. JJM 14/10/07

Bizerta. Umístění baterie Roumadia je stanoveno již v roce 1888. Její stavba začíná v roce 1894 a je dokončena a vyzbrojena následujícího roku. Je tedy, spolu s baterií Koudia, jednou z prvních realizovaných. Leží na pravém břehu, 2500 metrů jihovýchodně od Bizerty, v nadmořské výšce 71 metrů. Je to pětiboké dílo první generace, chráněné příkopem křídleným 3 kaponiérami, z nichž jedna je dvojitá. Je vybaveno kapesním skladištěm. Při svém uvedení do služby je vyzbrojeno 4 děly G 240 Mle 1884 na lafetě G Mle 1890 PC. Jeho pomocná baterie, umístěná vně ohrazení, je vyzbrojena 4 děly G 95 Mle 1888 na lafetě G Mle 1892. Je modernizována v roce 1905. Při této příležitosti jsou 4 děla 240 nahrazena 3 děly stejného modelu, vhodnými pro lafetu G Mle 1901. Jsou postaveny moderní bojové úkryty podle modelu přijatého CEPAC v roce 1901. Pomocná baterie má své lafety Mle 1892 nahrazeny lafetami Mle 1904. Společně s baterií Ben Negro, postavenou v bezprostřední blízkosti, pak sdružuje 11 rychlopalných děl 240 a 4 děla 95. Fotoelektrická stanice Feu de la Carrière, vybavená 90 cm reflektorem a umístěná 700 metrů severovýchodně od díla, zajišťuje osvětlení pro noční střelbu. Velitelské stanoviště východní (nebo jižní) skupiny námořního předpolí se také nachází poblíž. Dílo zůstává vyzbrojeno po celou dobu první světové války, kromě 95ek pomocné baterie, které jsou odeslány zpět do Francie. V roce 1927 obdrží dělo 1 z baterie Ben Negro, modernizované s 4 děly 240 na lafetě Mle 1901-21 (viz článek o této baterii). Po druhé světové válce slouží baterie Roumadia pro výcvik protiletadlové obrany Bizerty. V dnešní době je poměrně znetvořená baterie stále využívána tuniskou armádou. Další označení: baterie Roumadia. JJM 14/10/07