Bizerte. Située à 17 kilomètres de Bizerte, le cap Zébib forme l’extrémité Est de la baie de Bizerte. Il abrite un petit port, dont les pêcheurs pratiquent la pêche au thon. Construite sur les deux croupes jumelles du djebel Touchela, à la cote 89, la batterie du Cap Zébib présente plusieurs singularités. Elle est armée de canons de 164 Mle 1893-96 M sur affût C Mle 23 (voir la batterie du Djebel Soumeur pour ces matériels), et ses missions correspondent exactement à son statut de batterie d’artillerie secondaire. Celles-ci sont le flanquement de la batterie principale de Metline, le tir sur but marin du cap Bizerte au ras el Terfa, l’interdiction des plages encadrantes, et la couverture du chenal de sécurité. Mais l’exiguïté des lieux a justifié l’adoption de solutions originales. Celle-ci n’a permis l’installation que de trois pièces, deux sur la croupe nord-est, avec un entraxe de 76 mètres, et une sur l’autre croupe, située à 300 mètres, au sud-ouest. Le front de la batterie s’étend ainsi sur plus de 400 mètres. L’emplacement de la batterie ne permettant pas d’établir un circuit de ravitaillement défilé des vues et des coups, chaque pièce dispose de son propre magasin souterrain, avec voie de 40 et monte-charge alimentant les niches attenantes aux cuves. Ces niches, protégées par une dalle de 1,40 mètres de béton armé, débitent leurs munitions dans la cuve, à l’aide d’une noria recouverte par un blindage de 200 mm. Enfin, et toujours à cause des difficultés de ravitaillement, le stock de munitions du premier armement, qui devrait être réglementairement de 300 obus FAD et 600 obus RC, a été porté à 500 obus FAD et 1000 obus RC. La seule batterie de côte française présentant un système de ravitaillement analogue, est la batterie de 138 Mle 1893 du Cimetière de Sidi bou Saïd, à Tunis. Le PDT (poste directeur de tirs), recouvert d’un blindage de 245 mm provenant du cuirassé République, est situé à droite de la pièce 1. Il est équipé d’un conjugateur C Mle 26 et d’un télémètre à dépression H Mle 34, installé dans un abri proche. La batterie dispose d’une section éclairante, située en arrière de la pièce 2. Elle est armée de 2 canons de 75 Mle 1897 sur affût approprié. Son PDT est, lui aussi, protégé par un blindage de 245 mm. Elle reçoit, en plus de ses 1 000 cartouches à obus éclairant, 600 obus explosifs Mle 17, pour la défense rapprochée de l’ouvrage, très exposé à un coup de main. En 1939, un projecteur de 150 GP Luchaire reprend la mission d’éclairage. La DCA est assurée par 2 mitrailleuses de 8 mm Mle 1907. Le casernement pour les 106 officiers, officiers-mariniers et matelots, est assuré par un bâtiment en dur et 9 abris en tôle métro. La construction de la batterie est prescrite le 30 mai 1928, sur la base de l’avant-projet du 21 mars de la même année. Le marché est remporté par la société tunisienne Louis Grasset. Les tirs d’épreuve ont lieu en septembre 1931. La batterie est capturée intacte en novembre 1942 et le matériel détruit en mai 1943. Il est remplacé provisoirement par des canons de 132 italiens, puis par des 138 Mle 1927 provenant d’un contre-torpilleur. L’ouvrage, situé sur terrain militaire, reste très intéressant, car les cuirassements sont toujours en place. C’est un très bel exemple de batterie d’artillerie secondaire. JJM 14/10/07

Bizerte. Siebzehn Kilometer von Bizerte entfernt bildet Kap Zébib das östliche Ende der Bucht von Bizerte. Es beherbergt einen kleinen Hafen, dessen Fischer Thunfischfang betreiben. Die auf den beiden Zwillingskuppen des Djebel Touchela, in Höhe 89, erbaute Batterie Kap Zébib weist mehrere Besonderheiten auf. Sie ist mit Geschützen 164 Mle 1893-96 M auf Lafette C Mle 23 bewaffnet (siehe Batterie Djebel Soumeur für dieses Material), und ihre Aufträge entsprechen genau ihrem Status als Sekundärartilleriebatterie. Diese sind die Flankierung der Hauptbatterie von Metline, das Feuer auf Seeziele von Kap Bizerte bis Ras el Terfa, die Sperrung der umliegenden Strände und die Deckung des Sicherheitskanals. Doch die Enge des Geländes rechtfertigte die Annahme origineller Lösungen. Sie erlaubte nur die Installation von drei Geschützen, zwei auf der nordöstlichen Kuppe mit einem Achsabstand von 76 Metern, und eines auf der anderen, 300 Meter südwestlich gelegenen Kuppe. Die Batteriefront erstreckt sich so über mehr als 400 Meter. Da der Batteriestandort den Bau einer gedeckten Nachschubstrecke nicht zuließ, verfügt jedes Geschütz über sein eigenes unterirdisches Magazin, mit 40-cm-Spur und einem Aufzug, der die an die Geschützstände angrenzenden Bereitstellungsnischen versorgt. Diese Nischen, geschützt durch eine 1,40 Meter starke Stahlbetondecke, geben ihre Munition mittels eines mit 200 mm Panzerung überdachten Kettenaufzugs in den Geschützstand ab. Schließlich, und wiederum aufgrund der Nachschubschwierigkeiten, wurde der Munitionsbestand der Erstausstattung, der regelrecht 300 FAD- und 600 RC-Granaten betragen sollte, auf 500 FAD- und 1000 RC-Granaten erhöht. Die einzige französische Küstenbatterie mit einem analogen Nachschubsystem ist die Batterie 138 Mle 1893 des Friedhofs von Sidi Bou Saïd in Tunis. Die Feuerleitstelle (PDT), geschützt durch eine 245 mm starke Panzerung vom Schlachtschiff République, befindet sich rechts von Geschütz 1. Sie ist mit einem Koordinatenumwerter C Mle 26 und einem Druckdifferenz-Entfernungsmesser H Mle 34 ausgestattet, der in einem nahen Unterstand installiert ist. Die Batterie verfügt über eine Beleuchtungsabteilung, die hinter Geschütz 2 liegt. Sie ist mit 2 Kanonen 75 Mle 1897 auf geeigneter Lafette bewaffnet. Ihr PDT ist ebenfalls durch eine 245 mm Panzerung geschützt. Sie erhält, zusätzlich zu ihren 1000 Leuchtgranat-Patronen, 600 Sprenggranaten Mle 17 für die Nahverteidigung des sehr überfallsgefährdeten Werkes. 1939 übernimmt ein 150-cm-Scheinwerfer GP Luchaire die Beleuchtungsaufgabe. Die Flugabwehr wird durch 2 Maschinengewehre 8 mm Mle 1907 sichergestellt. Die Unterkunft für die 106 Offiziere, Unteroffiziere und Matrosen wird durch ein festes Gebäude und 9 Wellblechunterstände gewährleistet. Der Bau der Batterie wird am 30. Mai 1928 angeordnet, auf Grundlage des Vorentwurfs vom 21. März desselben Jahres. Den Auftrag erhält die tunesische Firma Louis Grasset. Die Erprobungsschießen finden im September 1931 statt. Die Batterie wird im November 1942 intakt erbeutet und das Material im Mai 1943 zerstört. Es wird vorübergehend durch italienische 132er Geschütze, dann durch 138 Mle 1927 von einem Zerstörer ersetzt. Das Werk, auf Militärgelände gelegen, bleibt sehr interessant, da die Panzerungen noch an Ort und Stelle sind. Es ist ein sehr schönes Beispiel einer Sekundärartilleriebatterie. JJM 14/10/07

Bizerte. Gelegen op 17 kilometer van Bizerte, vormt Kaap Zébib het oostelijke uiteinde van de baai van Bizerte. Het herbergt een kleine haven, waarvan de vissers op tonijn vissen. Gebouwd op de twee tweelingheuvels van de djebel Touchela, op hoogte 89, vertoont de batterij van Kaap Zébib verschillende bijzonderheden. Zij is bewapend met kanonnen 164 Mle 1893-96 M op affuit C Mle 23 (zie de batterij van de Djebel Soumeur voor dit materieel), en haar opdrachten komen exact overeen met haar statuut van secundaire artilleriebatterij. Deze zijn de flankering van de hoofd- batterij van Metline, het vuur op zeedoelen van Kaap Bizerte tot Ras el Terfa, het ontzeggen van de toegang tot de omliggende stranden, en de dekking van het veiligheidskanaal. Maar de beperktheid van de plaats heeft het aannemen van originele oplossingen gerechtvaardigd. Deze heeft slechts de installatie van drie stukken toegelaten, twee op de noordoostelijke heuvel, met een onderlinge afstand van 76 meter, en een op de andere heuvel, gelegen op 300 meter, in het zuidwesten. Het front van de batterij strekt zich zo uit over meer dan 400 meter. Omdat de plaatsing van de batterij niet toeliet een gedekte bevoorradingscircuit aan te leggen, beschikt elk stuk over zijn eigen ondergronds magazijn, met 40 cm-spoor en een lift die de aan de kuipen grenzende nissen bevoorraadt. Deze nissen, beschermd door een gewapend betonnen dak van 1,40 meter, lossen hun munitie in de kuip af, met behulp van een kettinglift overdekt met een 200 mm pantser. Ten slotte, en opnieuw vanwege de bevoorradingsmoeilijkheden, is de munitievoorraad van de eerste bewapening, die regelrecht 300 FAD- en 600 RC-granaten zou moeten bedragen, gebracht op 500 FAD- en 1000 RC-granaten. De enige Franse kustbatterij met een analoog bevoorradingssysteem is de batterij 138 Mle 1893 van de Begraafplaats van Sidi Bou Saïd in Tunis. De vuurleidingspost (PDT), bedekt met een 245 mm pantser afkomstig van het slagschip République, is gelegen rechts van stuk 1. Hij is uitgerust met een coördinatenomzetter C Mle 26 en een depressiedichtmeter H Mle 34, geïnstalleerd in een nabije schuilplaats. De batterij beschikt over een verlichtingssectie, gelegen achter stuk 2. Zij is bewapend met 2 kanonnen 75 Mle 1897 op geschikt affuit. Haar PDT is eveneens beschermd door een 245 mm pantser. Zij ontvangt, naast haar 1000 verlichtingsgranaatpatronen, 600 brisantgranaten Mle 17 voor de nabije verdediging van het werk, dat zeer blootstaat aan een overval. In 1939 neemt een 150 cm zoeklicht GP Luchaire de verlichtingsmissie over. De luchtdoelverdediging wordt verzorgd door 2 machinegeweren 8 mm Mle 1907. De inkwartiering voor de 106 officieren, onderofficieren en matrozen wordt verzorgd door een stenen gebouw en 9 schuilplaatsen in gegolfd plaatijzer. De bouw van de batterij wordt voorgeschreven op 30 mei 1928, op basis van het voorontwerp van 21 maart van hetzelfde jaar. De aanbesteding wordt gewonnen door het Tunesische bedrijf Louis Grasset. De proefschieten vinden plaats in september 1931. De batterij wordt intact buitgemaakt in november 1942 en het materieel vernietigd in mei 1943. Het wordt tijdelijk vervangen door Italiaanse 132 kanonnen, daarna door 138 Mle 1927 afkomstig van een torpedobootjager. Het werk, gelegen op militair terrein, blijft zeer interessant, omdat de pantseringen nog steeds ter plaatse zijn. Het is een zeer mooi voorbeeld van een secundaire artilleriebatterij. JJM 14/10/07

Bizerte. Located 17 kilometers from Bizerte, Cape Zébib forms the eastern extremity of the Bay of Bizerte. It harbors a small port, whose fishermen practice tuna fishing. Built on the two twin knolls of Djebel Touchela, at elevation 89, the Cape Zébib battery presents several singularities. It is armed with 164 Mle 1893-96 M guns on carriage C Mle 23 (see the Djebel Soumeur battery for this equipment), and its missions correspond exactly to its status as a secondary artillery battery. These are the flanking of the main battery at Metline, firing on naval targets from Cape Bizerte to Ras el Terfa, denial of access to the surrounding beaches, and covering the safety channel. But the cramped nature of the site justified the adoption of original solutions. It allowed for the installation of only three pieces, two on the northeast knoll, with a spacing of 76 meters, and one on the other knoll, located 300 meters to the southwest. The battery front thus extends over more than 400 meters. As the battery's location did not permit the establishment of a covered supply circuit sheltered from view and fire, each piece has its own underground magazine, with 60 cm gauge track and a hoist supplying the niches adjoining the pits. These niches, protected by a 1.40-meter reinforced concrete slab, discharge their ammunition into the pit using a chain hoist covered by 200 mm of armor. Finally, and again due to supply difficulties, the ammunition stock for the initial armament, which should have been regulation 300 HE and 600 AP shells, was increased to 500 HE and 1000 AP shells. The only French coast battery with a similar supply system is the 138 Mle 1893 battery at the Cemetery of Sidi Bou Saïd in Tunis. The FCB (fire control bunker), covered with 245 mm of armor from the battleship République, is located to the right of piece 1. It is equipped with a coordinate converter C Mle 26 and a depression rangefinder H Mle 34, installed in a nearby shelter. The battery has an illuminating section, located behind piece 2. It is armed with 2 guns 75 Mle 1897 on appropriate carriage. Its FCB is also protected by 245 mm of armor. It receives, in addition to its 1,000 illuminating shell cartridges, 600 explosive shells Mle 17 for the close defense of the work, which is very exposed to a raid. In 1939, a 150 cm searchlight GP Luchaire took over the illumination mission. Anti-aircraft defense is provided by 2 machine guns 8 mm Mle 1907. Quarters for the 106 officers, petty officers and sailors are provided by a solid building and 9 corrugated iron shelters. Construction of the battery was ordered on May 30, 1928, based on the preliminary design of March 21 of the same year. The contract was won by the Tunisian company Louis Grasset. Proof firings took place in September 1931. The battery was captured intact in November 1942 and the equipment destroyed in May 1943. It was temporarily replaced by Italian 132 mm guns, then by 138 Mle 1927 from a destroyer. The work, located on military land, remains very interesting because the armor is still in place. It is a very fine example of a secondary artillery battery. JJM 14/10/07

Bizerta. Ležící 17 kilometrů od Bizerty, mys Zébib tvoří východní konec zátoky Bizerty. Ukrývá malý přístav, jehož rybáři provozují lov tuňáků. Postavená na dvou dvojitých návrších hory Touchela, v kótě 89, vykazuje baterie mysu Zébib několik zvláštností. Je vyzbrojena děly 164 Mle 1893-96 M na lafetě C Mle 23 (viz baterie Djebel Soumeur pro tento materiál) a její úkoly přesně odpovídají jejímu statusu sekundární dělostřelecké baterie. Těmi jsou křídelní krytí hlavní baterie v Metline, palba na námořní cíle od mysu Bizerta po Ras el Terfa, znemožnění přístupu k okolním plážím a krytí bezpečnostního kanálu. Avšak stísněnost místa ospravedlnila přijetí originálních řešení. Ta umožnila instalaci pouze tří děl, dvou na severovýchodním návrší s osovou vzdáleností 76 metrů a jednoho na druhém návrší, ležícím 300 metrů jihozápadně. Fronta baterie se tak táhne více než 400 metrů. Protože umístění baterie neumožňovalo zřídit zásobovací okruh ukrytý před pozorováním a palbou, disponuje každé dělo vlastním podzemním skladištěm, s 40 cm kolejí a výtahem zásobujícím niky přiléhající k jamám. Tyto niky, chráněné 1,40 metru silnou železobetonovou deskou, vydávají svou munici do jámy pomocí řetězového výtahu přikrytého 200 mm pancířem. Konečně, a opět kvůli zásobovacím obtížím, byl zásobní stav munice prvního vyzbrojení, který by regulérně měl činit 300 tříštivo-trhavých a 600 průbojných granátů, zvýšen na 500 tříštivo-trhavých a 1000 průbojných granátů. Jedinou francouzskou pobřežní baterií s analogickým zásobovacím systémem je baterie 138 Mle 1893 na Hřbitově Sidi Bou Saïd v Tunisu. Palebné řídící stanoviště (PDT), kryté 245 mm pancířem z bitevní lodi République, je situováno napravo od děla 1. Je vybaveno převodníkem souřadnic C Mle 26 a výškovým dálkoměrem H Mle 34, instalovaným v nedalekém úkrytu. Baterie disponuje osvětlovací četou, umístěnou za dělem 2. Je vyzbrojena 2 děly 75 Mle 1897 na vhodné lafetě. Její PDT je také chráněna 245 mm pancířem. Dostává, kromě svých 1000 nábojů s osvětlovacími granáty, 600 tříštivých granátů Mle 17 pro blízkou obranu díla, velmi vystaveného přepadu. V roce 1939 přebírá úkol osvětlování 150 cm reflektor GP Luchaire. Protiletadlová obrana je zajištěna 2 kulomety 8 mm Mle 1907. Ubytování pro 106 důstojníků, poddůstojníků a námořníků je zajištěno zděnou budovou a 9 úkryty z vlnitého plechu. Stavba baterie je nařízena 30. května 1928, na základě předběžného projektu z 21. března téhož roku. Zakázku získává tuniská společnost Louis Grasset. Zkušební střelby probíhají v září 1931. Baterie je ukořistěna nepoškozená v listopadu 1942 a materiál zničen v květnu 1943. Je dočasně nahrazena italskými 132 mm děly, poté 138 Mle 1927 z torpédoborce. Dílo, ležící na vojenském pozemku, zůstává velmi zajímavé, protože pancéřování je stále na místě. Je to velmi pěkný příklad sekundární dělostřelecké baterie. JJM 14/10/07