Bizerte. Etablie sur le djebel Demna, à 186 mètres d’altitude, et à 4 kilomètres au nord de Bizerte, cette batterie fait partie du programme de 1898. C’est un ouvrage hybride, qui inclus, dans une enceinte fermée, en partie par un mur, en partie par une grille défensive, une batterie de bombardement de 4 canons G de 240 Mle 1884 sur affût G Mle 1890 PC, et une batterie annexe de 4 canons G de 95 Mle 1888 sur affût G Mle 1892. Le front, et le flanc sud, sont protégés par un fossé, flanqué par un coffre de contrescarpe. Celle-ci n’est pas revêtue. A l’angle nord-ouest, un réduit, entouré d’un fossé flanqué par 2 coffres de contrescarpe, abrite le poste de commandement du groupe nord de l’artillerie du front de mer. L’ouvrage dispose d’un important casernement et d’un magasin caverne. Il est modernisé à partir de 1904. Il reçoit ainsi un abri de combat bétonné, entre les pièces 2 et 3 de 240, des affûts Mle 1904 pour ses canons de 95, et des affûts Mle 1890-03 pour ses canons de 240. Dès le début de 1915, le 7e Groupe d’Artillerie d’Afrique, qui arme les ouvrages de côte, doit envoyer une grande partie de ses artilleurs en métropole. Ils sont remplacés, en nombre insuffisant, par des territoriaux et des auxiliaires. Le manque de formation de ceux-ci, ajouté aux besoins de matériels d’artillerie lourde pour le front, va entraîner le désarmement partiel, puis total de certaines batteries. Une dépêche ministérielle du 10 mars 1916 prescrit le désarmement des batteries du Saint-Jean, d’Aïn Roumi, d’Aïn Bittar et du Chreck ben Chabane. Les tubes de 240 du Saint-Jean sont démontés, et expédiés en métropole les 25 et 26 août 1916. La batterie n’est pas réarmée entre les deux guerres. En 1939, elle conjugue le rôle de PC de l’artillerie du front de mer, et de PC du groupe nord. A la fin des années 50, dans le cadre de la Guerre froide, un centre d’émission, protégé sous 40 mètres de roche, est construit sous l’ouvrage. De nos jours, le site, profondément modifié comme le montrent les photos satellite, est inapprochable. Dans les documents français, l’ouvrage est appelé indifféremment batterie du Saint-Jean, de Saint-Jean ou Saint-Jean. Errichtet auf dem Djebel Demna, auf 186 Meter Höhe und 4 Kilometer nördlich von Bizerte, gehört diese Batterie zum Programm von 1898. Es ist ein hybrides Werk, das in einem zum Teil durch eine Mauer, zum Teil durch ein Verteidigungsgitter geschlossenen Gelände eine Bombardierungsbatterie von 4 G-Kanonen 240 Mle 1884 auf Lafette G Mle 1890 PC und eine Neben- batterie von 4 G-Kanonen 95 Mle 1888 auf Lafette G Mle 1892 umfasst. Die Front und die Südflanke sind durch einen Graben geschützt, der von einer Kontereskarpenkasematte flankiert wird. Letztere ist nicht verkleidet. An der Nordwest-Ecke beherbergt ein Reduit, umgeben von einem Graben mit 2 Kontereskarpenkasematten, den Gefechtsstand der Nordgruppe der Artillerie der Seefront. Das Werk verfügt über umfangreiche Unterkünfte und ein Kavernenmagazin. Es wird ab 1904 modernisiert. Es erhält somit einen betonierten Kampfunterstand zwischen den Geschützen 2 und 3 der 240er, Lafetten Mle 1904 für seine 95er Kanonen und Lafetten Mle 1890-03 für seine 240er Kanonen. Schon Anfang 1915 muss die 7. Afrikanische Artilleriegruppe, die die Küstenwerke bewaffnet, einen großen Teil ihrer Artilleristen ins Mutterland schicken. Sie werden, in unzureichender Zahl, durch Territorial- und Hilfstruppen ersetzt. Deren mangelnde Ausbildung, zusätzlich zum Bedarf an schwerem Artilleriematerial für die Front, wird zur teilweisen, dann vollständigen Entwaffnung bestimmter Batterien führen. Ein Ministertelegramm vom 10. März 1916 ordnet die Entwaffnung der Batterien Saint-Jean, Aïn Roumi, Aïn Bittar und Chreck ben Chabane an. Die Rohre der 240er von Saint-Jean werden demontiert und am 25. und 26. August 1916 ins Mutterland geschickt. Die Batterie wird zwischen den beiden Kriegen nicht neu bewaffnet. 1939 vereint sie die Rolle des Gefechtsstands der Artillerie der Seefront und des Gefechtsstands der Nordgruppe. Ende der 50er Jahre, im Rahmen des Kalten Krieges, wird unter dem Werk ein Sendezentrum errichtet, geschützt unter 40 Metern Fels. Heutzutage ist der Standort, wie Satellitenfotos zeigen, tiefgreifend verändert und unzugänglich. In französischen Dokumenten wird das Werk gleichermaßen Batterie du Saint-Jean, de Saint-Jean oder Saint-Jean genannt. Gevestigd op de djebel Demna, op 186 meter hoogte, en op 4 kilometer ten noorden van Bizerte, maakt deze batterij deel uit van het programma van 1898. Het is een hybride werk, dat in een omheining, deels door een muur, deels door een verdedigingsrooster gesloten, een bombardementsbatterij van 4 G-kanonnen 240 Mle 1884 op affuit G Mle 1890 PC, en een nevenbatterij van 4 G-kanonnen 95 Mle 1888 op affuit G Mle 1892 omvat. Het front, en de zuidflank, zijn beschermd door een gracht, geflankeerd door een contrescarpkoffer. Deze is niet bekleed. Op de noordwesthoek herbergt een réduit, omringd door een gracht geflankeerd door 2 contrescarpkoffers, de commandopost van de noordgroep van de artillerie van de zeefront. Het werk beschikt over een belangrijke inkwartiering en een grotmagazijn. Het wordt gemoderniseerd vanaf 1904. Het ontvangt aldus een betonnen gevechtsonderkomen tussen de stukken 2 en 3 van de 240, affuiten Mle 1904 voor zijn 95 kanonnen, en affuiten Mle 1890-03 voor zijn 240 kanonnen. Vanaf begin 1915 moet de 7e Afrikaanse Artilleriegroep, die de kustwerken bewapent, een groot deel van haar artilleristen naar het moederland sturen. Zij worden, in onvoldoende aantal, vervangen door territorialen en hulptroepen. Hun gebrek aan vorming, toegevoegd aan de behoefte aan zwaar artilleriemateriaal voor het front, zal de gedeeltelijke, dan totale ontwapening van bepaalde batterijen veroorzaken. Een ministerieel telegram van 10 maart 1916 schrijft de ontwapening voor van de batterijen Saint-Jean, Aïn Roumi, Aïn Bittar en Chreck ben Chabane. De lopen van de 240 van Saint-Jean worden gedemonteerd, en naar het moederland verzonden op 25 en 26 augustus 1916. De batterij wordt tussen de twee oorlogen niet herbewapend. In 1939 verenigt zij de rol van commandopost van de artillerie van de zeefront, en van commandopost van de noordgroep. Op het einde van de jaren 50, in het kader van de Koude Oorlog, wordt onder het werk een zendcentrum gebouwd, beschermd onder 40 meter rots. Tegenwoordig is de site, zoals satellietfoto's tonen, diepgaand gewijzigd en ontoegankelijk. In Franse documenten wordt het werk evenzeer batterij van Saint-Jean, van Saint-Jean of Saint-Jean genoemd. Established on Djebel Demna, at 186 meters altitude and 4 kilometers north of Bizerte, this battery is part of the 1898 program. It is a hybrid work, which includes, within an enclosure closed partly by a wall, partly by a defensive grill, a bombardment battery of 4 G guns 240 Mle 1884 on carriage G Mle 1890 PC, and an auxiliary battery of 4 G guns 95 Mle 1888 on carriage G Mle 1892. The front and the southern flank are protected by a ditch, flanked by a counterscarp coffre. The latter is not revetted. At the northwest corner, a redoubt, surrounded by a ditch flanked by 2 counterscarp coffres, houses the command post of the north group of the sea front artillery. The work has extensive quarters and a cavern magazine. It was modernized starting in 1904. It thus received a concrete combat shelter between pieces 2 and 3 of the 240s, carriages Mle 1904 for its 95 mm guns, and carriages Mle 1890-03 for its 240 mm guns. From early 1915, the 7th African Artillery Group, which armed the coast works, had to send a large part of its gunners to metropolitan France. They were replaced, in insufficient numbers, by territorials and auxiliaries. Their lack of training, added to the need for heavy artillery equipment for the front, would lead to the partial, then total disarmament of certain batteries. A ministerial dispatch of March 10, 1916, ordered the disarmament of the Saint-Jean, Aïn Roumi, Aïn Bittar and Chreck ben Chabane batteries. The 240 mm barrels of Saint-Jean were dismantled and shipped to metropolitan France on August 25 and 26, 1916. The battery was not rearmed between the two wars. In 1939, it combined the role of command post for the sea front artillery and command post for the north group. In the late 1950s, within the framework of the Cold War, a transmission center, protected under 40 meters of rock, was built beneath the work. Nowadays, the site, profoundly modified as satellite photos show, is inaccessible. In French documents, the work is called indifferently battery du Saint-Jean, de Saint-Jean or Saint-Jean. Zřízená na hoře Demna, v 186 metrech nadmořské výšky a 4 kilometry severně od Bizerty, tato baterie je součástí programu z roku 1898. Je to hybridní dílo, které zahrnuje v ohrazení uzavřeném částečně zdí, částečně obrannou mříží, bombardovací baterii 4 děl G 240 Mle 1884 na lafetě G Mle 1890 PC a pomocnou baterii 4 děl G 95 Mle 1888 na lafetě G Mle 1892. Čelní strana a jižní bok jsou chráněny příkopem, křídleným kasematou v protilíci. Ta není obložena. Na severozápadním rohu reduta, obklopená příkopem křídleným 2 kasamatami v protilíci, ukrývá velitelské stanoviště severní skupiny dělostřelectva námořního předpolí. Dílo disponuje rozsáhlým ubytováním a kapesním skladištěm. Je modernizováno od roku 1904. Dostává tak betonový bojový úkryt mezi děly 2 a 3 baterie 240, lafety Mle 1904 pro svá děla 95 a lafety Mle 1890-03 pro svá děla 240. Již od začátku roku 1915 musí 7. africká dělostřelecká skupina, která vyzbrojuje pobřežní díla, poslat velkou část svých dělostřelců do mateřské země. Jsou nahrazeni, v nedostatečném počtu, teritoriálními a pomocnými jednotkami. Jejich nedostatečný výcvik, spolu s potřebou těžkého dělostřeleckého materiálu pro frontu, povede k částečnému, poté úplnému odzbrojení některých baterií. Ministrovský depeš z 10. března 1916 nařizuje odzbrojení baterií Saint-Jean, Aïn Roumi, Aïn Bittar a Chreck ben Chabane. Hlavně 240ek ze Saint-Jean jsou demontovány a odeslány do mateřské země 25. a 26. srpna 1916. Baterie není mezi válkami přezbrojena. V roce 1939 spojuje roli velitelského stanoviště dělostřelectva námořního předpolí a velitelského stanoviště severní skupiny. Na konci 50. let, v rámci Studené války, je pod dílem postaven vysílací středisko, chráněné pod 40 metry skály. V dnešní době je stanoviště, jak ukazují satelitní snímky, hluboce pozměněno a nepřístupné. Ve francouzských dokumentech je dílo stejně nazýváno baterie du Saint-Jean, de Saint-Jean nebo Saint-Jean. © JJM 28/02/2026

Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Bizerte (Front de mer)