Bizerte. La batterie du Cap Bizerte est le deuxième réalisé des ouvrages des programmes de 1922-26, qui prévoient 4 batteries de 164 pour la défense du front de mer de Bizerte. C’est une batterie d’artillerie secondaire fixe, construite sur un emplacement nouveau, à la cote 69, à 250 mètres du rivage et à 7 kilomètres au nord de Bizerte. Son avant-projet est établi le 15 février 1926, et sa construction prescrite le 24 août 1926. Le marché est remporté par monsieur Moréna, entrepreneur à Bizerte. La batterie est armée de 4 canons de 164 Mle 1893-96 M. Dans cette ultime évolution du canon de 30, la charge propulsive est introduite directement dans la chambre, alors que dans le modèle 1893-96, elle est contenue dans une douille, qui porte le dispositif d’amorçage et assure l’obturation. La portée s’en trouve améliorée. Les 4 batteries d’artillerie secondaires de Bizerte sont armées de ce type de canon. Ceux du Cap Bizerte sont installés sur affût Mle 1893-14. Il s’agit d’un matériel de bord qui a été surélevé, et dont l’amplitude de pointage vertical peut ainsi varier de – 10° à + 36°. Le champ de tir est de 360°. L’affût devient 1893-28, par l’adjonction d’un masque et d’un plancher de manœuvre. On trouve ce matériel dans plusieurs batteries métropolitaines, en particulier à Carqueiranne. Il est installé sur plateforme BA Mle 25, placée dans une cuve ovoïde, d’un rayon de 3,80 mètres à l’avant et de 4 mètres à l’arrière. La hauteur maximum du parapet est de 2 mètres, mais elle évolue en fonction des missions de la batterie, qui impose souvent un tir au site négatif, afin de battre la plage au plus près. Avec cet affût, la pièce expédie un obus RC de 54,9 kg à 17 200 mètres, et un obus FAD de 49,8 kg à 19 200 mètres. La cadence de tir est de 3 coups à la minute. Les missions de la batterie sont la participation à la couverture du chenal de sécurité, et l’interdiction de l’accès à la plage de l’oued Damous. Le site est très exigu, et le front de la batterie ne s’étend que sur 150 mètres. La cuve 4 a été placée en l’arrière de la cuve 3. Les 800 obus RC et les 400 obus FAD, de la dotation réglementaire, sont stockés, avec leurs charges, dans un magasin semi-enterré, qui ravitaille les niches des cuves par un réseau de voie de 40. Le PDT (poste directeur de tirs) est placé en avant de la batterie, protégé par un blindage de 220 mm. Il dispose d’un télémètre C de 5 mètres Zeiss, et d’un conjugateur mécanique simplifié C Mle 26. Son emplacement causera des soucis car, isolé près du rivage, il est à la merci d’un coup de main. L’éclairage pour le tir de nuit est assuré par un projecteur de 150 GP Luchaire, avec télépointeur Sagem. Le casernement, pour les 120 hommes de l’équipage, est assuré par 6 petits bâtiments et 8 abris en tôle métro. La batterie est mobilisée en septembre 1939, puis placée en position armée, avec effectifs réduits en février 1940. Elle est la seule batterie d’artillerie secondaire maintenue en service après l’armistice de juin 1940. Le matériel, capturé intact en novembre 1942, est détruit par l’occupant avant son départ, en mai 1943. Dans les années 50, le site est utilisé pour les écoles à feu de la DCA de Bizerte. De nos jours, la batterie est d’accès libre, sauf le PDT et l’abri du projecteur, enclos dans l’enceinte du sémaphore. Elle est toutefois rattrapée par l’urbanisation, qui la fera sans doute disparaître, un jour ou l’autre. La cuve 1 est particulièrement intéressante. Elle est dotée d’un camouflage en briques concassées, noyées dans le béton, qui rappelle le passage à Bizerte de Pierre Gatier, le peintre de la Marine, spécialiste du camouflage des batteries de côte. Hors période Séré de Rivières, citée pour mémoire. JJM 14/10/07

Bizerte. Die Batterie Kap Bizerte ist das zweite realisierte Werk der Bauprogramme 1922-26, die 4 Batterien zu 164 für die Seefrontverteidigung von Bizerte vorsehen. Es handelt sich um eine feste Sekundärartilleriebatterie, neu errichtet auf Höhe 69, 250 Meter vom Ufer und 7 Kilometer nördlich von Bizerte. Ihr Vorentwurf wird am 15. Februar 1926 erstellt, und ihr Bau am 24. August 1926 angeordnet. Den Auftrag erhält Herr Moréna, Unternehmer in Bizerte. Die Batterie ist mit 4 Geschützen 164 Mle 1893-96 M bewaffnet. In dieser letzten Entwicklung des 30er-Geschützes wird die Treibladung direkt in die Kammer eingeführt, während sie im Modell 1893-96 in einer Kartusche enthalten ist, die das Zündsystem trägt und die Abdichtung gewährleistet. Die Reichweite wird dadurch verbessert. Die 4 Sekundärartilleriebatterien von Bizerte sind mit diesem Geschütztyp bewaffnet. Jene auf Kap Bizerte sind auf Lafette Mle 1893-14 installiert. Es handelt sich um ein Schiffsgeschütz, das erhöht wurde und dessen vertikale Richtamplitude somit von –10° bis +36° variieren kann. Das Schussfeld beträgt 360°. Durch Hinzufügen einer Maske und eines Bedienungsbodens wird die Lafette zum Modell 1893-28. Dieses Material findet sich in mehreren Batterien im Mutterland, insbesondere in Carqueiranne. Es ist auf einer Plattform BA Mle 25 installiert, die in einer ovalen Grube mit einem Radius von 3,80 Metern vorne und 4 Metern hinten steht. Die maximale Brustwehrhöhe beträgt 2 Meter, variiert aber je nach den Aufträgen der Batterie, die oft einen negativen Höhenrichtschuss erfordern, um den Strand möglichst nah bestreichen zu können. Mit dieser Lafette verschießt das Geschoss eine 54,9 kg schwere RC-Granate auf 17 200 Meter und eine 49,8 kg schwere FAD-Granate auf 19 200 Meter. Die Feuergeschwindigkeit beträgt 3 Schuss pro Minute. Die Aufträge der Batterie umfassen die Beteiligung an der Sicherung des Sicherheitskanals und die Sperrung des Zugangs zum Strand des Oued Damous. Der Standort ist sehr beengt, und die Front der Batterie erstreckt sich nur über 150 Meter. Geschützstand 4 wurde hinter Geschützstand 3 platziert. Die 800 RC- und 400 FAD-Granaten der regelrechten Ausstattung werden zusammen mit ihren Treibladungen in einem halbversenkten Magazin gelagert, das die Bereitstellungsnischen der Geschützstände über ein 40-cm-Schienennetz versorgt. Die Feuerleitstelle (PDT) ist vor der Batterie platziert und durch eine 220 mm starke Panzerung geschützt. Sie verfügt über einen 5-Meter-Basisentfernungsmesser C von Zeiss und einen vereinfachten mechanischen Koordinatenumwerter C Mle 26. Ihr Standort bereitet Probleme, da sie isoliert nahe dem Ufer einem Handstreich ausgeliefert ist. Die Beleuchtung für Nachtgefechte wird durch einen 150-cm-Scheinwerfer GP Luchaire mit Sagem-Richtaufsatz gewährleistet. Die Unterkunft für die 120 Mann der Besatzung wird durch 6 kleine Gebäude und 8 Unterstände aus Wellblech sichergestellt. Die Batterie wird im September 1939 mobilisiert und dann im Februar 1940 in bewaffneter Stellung mit reduzierter Mannschaft gehalten. Sie ist die einzige Sekundärartilleriebatterie, die nach dem Waffenstillstand im Juni 1940 in Dienst bleibt. Das Material, im November 1942 intakt erbeutet, wird vom Besatzer vor dessen Abzug im Mai 1943 zerstört. In den 1950er Jahren wird der Standort für die Schießübungen der Flugabwehr von Bizerte genutzt. Heutzutage ist die Batterie frei zugänglich, außer der Feuerleitstelle und dem Scheinwerferunterstand, die im Gelände des Semaphors eingeschlossen sind. Sie wird jedoch von der Verstädterung eingeholt, die sie wohl früher oder später verschwinden lassen wird. Geschützstand 1 ist besonders interessant. Er verfügt über eine Tarnung aus zerschlagenen Ziegeln, die in den Beton eingegossen sind, und erinnert an den Aufenthalt von Pierre Gatier, dem Marinemaler und Spezialisten für die Tarnung von Küstenbatterien, in Bizerte. Außerhalb der Séré-de-Rivières-Periode, der Vollständigkeit halber erwähnt. JJM 14/10/07

Bizerte. De batterij van Kaap Bizerte is het tweede gerealiseerde werk van de programma's van 1922-26, die 4 batterijen van 164 voorzien voor de verdediging van de zeefront van Bizerte. Het is een vaste secundaire artilleriebatterij, gebouwd op een nieuwe locatie, op hoogte 69, op 250 meter van de oever en op 7 kilometer ten noorden van Bizerte. Het voorontwerp is opgesteld op 15 februari 1926, en de bouw ervan voorgeschreven op 24 augustus 1926. De aanbesteding wordt gewonnen door de heer Moréna, aannemer te Bizerte. De batterij is bewapend met 4 kanonnen 164 Mle 1893-96 M. In deze laatste evolutie van het 30-kaliber kanon wordt de drijflading direct in de kamer ingebracht, terwijl ze in het model 1893-96 vervat zit in een huls, die het ontstekingssysteem draagt en de afsluiting verzekert. Het bereik wordt hierdoor verbeterd. De 4 secundaire artilleriebatterijen van Bizerte zijn met dit type kanon bewapend. Die van Kaap Bizerte zijn geïnstalleerd op affuit Mle 1893-14. Het betreft scheepsmateriaal dat verhoogd is, en waarvan de verticale richtamplitude zo kan variëren van –10° tot +36°. Het schootsveld is 360°. Het affuit wordt model 1893-28 door de toevoeging van een masker en een bedieningsvloer. Dit materiaal wordt aangetroffen in verscheidene batterijen in het moederland, in het bijzonder te Carqueiranne. Het is geïnstalleerd op platform BA Mle 25, geplaatst in een ovale kuip, met een straal van 3,80 meter aan de voorzijde en 4 meter aan de achterzijde. De maximale borstweringhoogte is 2 meter, maar deze varieert naargelang de opdrachten van de batterij, die vaak een negatieve elevatie vereisen om het strand zo dicht mogelijk te bestrijken. Met dit affuit schiet het stuk een RC-granaat van 54,9 kg tot 17 200 meter, en een FAD-granaat van 49,8 kg tot 19 200 meter. Het vuurritme is 3 schoten per minuut. De opdrachten van de batterij zijn deelname aan de dekking van het veiligheidskanaal, en het ontzeggen van de toegang tot het strand van de oued Damous. De locatie is zeer beperkt, en het front van de batterij strekt zich slechts over 150 meter uit. Kuip 4 is geplaatst achter kuip 3. De 800 RC-granaten en de 400 FAD-granaten van de regelmatige uitrusting worden, samen met hun ladingen, opgeslagen in een half ingegraven magazijn, dat de nissen van de kuipen bevoorraadt via een netwerk van 40 cm-spoor. De VPB (vuurleidingspost) is vóór de batterij geplaatst, beschermd door een 220 mm pantser. Hij beschikt over een 5-meter-basisafstandsmeter C van Zeiss, en een vereenvoudigde mechanische coördinatenomzetter C Mle 26. Zijn plaatsing zal problemen veroorzaken omdat hij, geïsoleerd nabij de oever, blootstaat aan een overval. De verlichting voor nachtelijk vuren wordt verzorgd door een 150 cm zoeklicht GP Luchaire, met Sagem-richtvizier. De inkwartiering, voor de 120 man van de bemanning, wordt verzorgd door 6 kleine gebouwen en 8 schuilplaatsen in gegolfd plaatijzer. De batterij wordt gemobiliseerd in september 1939, daarna geplaatst in bewapende stelling, met gereduceerde bezetting in februari 1940. Zij is de enige secundaire artilleriebatterie die na de wapenstilstand van juni 1940 in dienst blijft. Het materieel, intact buitgemaakt in november 1942, wordt door de bezetter vernietigd voor diens vertrek, in mei 1943. In de jaren 50 wordt de locatie gebruikt voor de schietoefeningen van de luchtafweer van Bizerte. Tegenwoordig is de batterij vrij toegankelijk, behalve de VPB en de zoeklichtschuilplaats, die binnen de omheining van de semafoor zijn ingesloten. Zij wordt echter ingehaald door de verstedelijking, die haar ongetwijfeld vroeg of laat zal doen verdwijnen. Kuip 1 is bijzonder interessant. Zij is voorzien van een camouflage met gebroken bakstenen, ingebed in het beton, die herinnert aan het verblijf in Bizerte van Pierre Gatier, de marine-schilder en specialist in het camoufleren van kustbatterijen. Buiten de Séré de Rivières-periode, ter informatie vermeld. JJM 14/10/07

Bizerte. The Cape Bizerte battery is the second work completed under the 1922-26 programs, which provided for 4 batteries of 164 for the defense of the sea front of Bizerte. It is a fixed secondary artillery battery, built on a new site, at elevation 69, 250 meters from the shore and 7 kilometers north of Bizerte. Its preliminary design was established on February 15, 1926, and its construction ordered on August 24, 1926. The contract was won by Mr. Moréna, a contractor in Bizerte. The battery is armed with 4 guns 164 Mle 1893-96 M. In this final evolution of the 30-caliber gun, the propellant charge is introduced directly into the chamber, whereas in the 1893-96 model, it is contained in a cartridge case, which carries the priming device and ensures obturation. The range is thereby improved. The 4 secondary artillery batteries of Bizerte are armed with this type of gun. Those at Cape Bizerte are installed on carriage Mle 1893-14. This is naval material that has been raised, and whose vertical aiming amplitude can thus vary from –10° to +36°. The field of fire is 360°. The carriage becomes model 1893-28, by the addition of a shield and a maneuvering floor. This equipment is found in several batteries in metropolitan France, particularly at Carqueiranne. It is installed on platform BA Mle 25, placed in an oval pit, with a radius of 3.80 meters at the front and 4 meters at the rear. The maximum height of the parapet is 2 meters, but it varies according to the battery's missions, which often require negative elevation firing, in order to engage the beach as closely as possible. With this carriage, the piece fires a 54.9 kg AP shell to 17,200 meters, and a 49.8 kg HE shell to 19,200 meters. The rate of fire is 3 rounds per minute. The battery's missions are participation in covering the safety channel, and denying access to the beach of the Oued Damous. The site is very cramped, and the battery front extends only 150 meters. Pit 4 was placed behind pit 3. The 800 AP shells and 400 HE shells of the regular allowance are stored, with their charges, in a semi-buried magazine, which supplies the pits' ready-use niches via a network of 60 cm gauge track. The FCB (fire control bunker) is placed in front of the battery, protected by 220 mm armor. It has a 5-meter base rangefinder C by Zeiss, and a simplified mechanical coordinate converter C Mle 26. Its location will cause problems because, isolated near the shore, it is at the mercy of a raid. Illumination for night firing is provided by a 150 cm searchlight GP Luchaire, with a Sagem director. The quarters, for the 120 men of the crew, are provided by 6 small buildings and 8 shelters made of corrugated iron. The battery was mobilized in September 1939, then placed in armed position with reduced manpower in February 1940. It is the only secondary artillery battery kept in service after the armistice of June 1940. The equipment, captured intact in November 1942, was destroyed by the occupier before their departure, in May 1943. In the 1950s, the site was used for the anti-aircraft gunnery schools of Bizerte. Nowadays, the battery is freely accessible, except for the FCB and the searchlight shelter, enclosed within the semaphore station's perimeter. However, it is being caught up by urbanization, which will doubtless cause it to disappear, sooner or later. Pit 1 is particularly interesting. It features a camouflage of crushed bricks, embedded in the concrete, which recalls the stay in Bizerte of Pierre Gatier, the Navy painter and specialist in camouflaging coast batteries. Outside the Séré de Rivières period, mentioned for reference. JJM 14/10/07

Bizerta. Baterie na mysu Bizerta je druhým realizovaným objektem z programů 1922-26, které počítají se 4 bateriemi 164 pro obranu námořního předpolí Bizerty. Jedná se o pevnou sekundární dělostřeleckou baterii, postavenou na novém stanovišti, v kótě 69, 250 metrů od břehu a 7 kilometrů severně od Bizerty. Její předběžný projekt je vypracován 15. února 1926 a její stavba nařízena 24. srpna 1926. Zakázku získává pan Moréna, podnikatel v Bizerte. Baterie je vyzbrojena 4 děly 164 Mle 1893-96 M. V této poslední evoluci 30ti ráže je hnací náplň zaváděna přímo do komory, zatímco v modelu 1893-96 je obsažena v nábojnici, která nese roznětné zařízení a zajišťuje obturaci. Dostřel je tím zlepšen. 4 sekundární dělostřelecké baterie v Bizerte jsou vyzbrojeny tímto typem děla. Ta na mysu Bizerta jsou instalována na lafetě Mle 1893-14. Jedná se o palubní materiál, který byl zvýšen, a jehož vertikální náměr se tak může pohybovat od –10° do +36°. Palebný vějíř je 360°. Lafeta se stává modelem 1893-28 přidáním štítu a manévrovací podlahy. Tento materiál se nachází v několika metropolitních bateriích, zejména v Carqueiranne. Je instalován na platformě BA Mle 25, umístěné v oválné jámě s poloměrem 3,80 metru vpředu a 4 metry vzadu. Maximální výška parapetu je 2 metry, ale mění se podle úkolů baterie, které často vyžadují střelbu se záporným elevací, aby bylo možné ostřelovat pláž co nejblíže. S touto lafetou dělo vystřeluje 54,9 kg průbojný granát na 17 200 metrů a 49,8 kg tříštivo-trhavý granát na 19 200 metrů. Kadence je 3 ran za minutu. Úkoly baterie jsou účast na krytí bezpečnostního kanálu a znemožnění přístupu na pláž ued Damous. Stanoviště je velmi stísněné a fronta baterie se táhne pouze 150 metrů. Dělostřelecká jáma 4 byla umístěna za jámou 3. 800 průbojných a 400 tříštivo-trhavých granátů regulérní dotace je uskladněno spolu s jejich náložemi v polozapuštěném skladišti, které zásobuje výklenky jam sítí 40 cm kolejí. Palebné řídící stanoviště (PDT) je umístěno před baterií, chráněno 220 mm pancéřováním. Disponuje 5metrovým dálkoměrem C Zeiss a zjednodušeným mechanickým převodníkem souřadnic C Mle 26. Jeho umístění bude způsobovat potíže, protože izolované u břehu je vydáno na milost a nemilost přepadu. Osvětlení pro noční střelbu zajišťuje 150 cm reflektor GP Luchaire se zaměřovačem Sagem. Ubytování pro 120 mužů posádky zajišťuje 6 malých budov a 8 úkrytů z vlnitého plechu. Baterie je mobilizována v září 1939, poté umístěna do ozbrojené pozice se sníženými stavy v únoru 1940. Je jedinou sekundární dělostřeleckou baterií udržovanou ve službě po příměří v červnu 1940. Materiál, ukořistěný nepoškozený v listopadu 1942, je před odchodem okupanta v květnu 1943 zničen. V 50. letech je stanoviště využíváno pro střelecké školy protiletadlové obrany Bizerty. V dnešní době je baterie volně přístupná, kromě PDT a úkrytu reflektoru, uzavřených v areálu semaforu. Je však doháněna urbanizací, která ji nepochybně dříve nebo později způsobí zánik. Dělostřelecká jáma 1 je obzvláště zajímavá. Je opatřena maskováním z drcených cihel zalitých do betonu, které připomíná pobyt v Bizerte Pierra Gatiera, námořního malíře a specialisty na maskování pobřežních baterií. Mimo období Séré de Rivières, uvedeno pro připomenutí. JJM 14/10/07