Camp retranché de Verdun, nord-est de la ville, 1893. 340 m alt. Située 1 200 m au sud-sud-est de l’entrée du fort de Douaumont, cette batterie enfilait le ravin du Bazil vers l’étang de Vaux et le village de Vaux-devant-Damloup. Elle se composait de deux plates-formes d’artillerie pour autant de canons de 90 mm et n’avait pour seules maçonneries que 4 niches à munitions, niches en maçonnerie ordinaire que les archives renseignent de dimensions 140 cm de largeur, 70 de profondeur et 125 de hauteur. En 1908, 1911 et 1912, elle est renseignée codée “batterie 5-1“. Maintes fois recherchée sur le terrain par Jean-Luc Kaluzko et ses amis, il faut se rendre à l’évidence : elle a totalement disparu sous les bombardements de 1916. Les choses seraient simples si les chemins du champ de bataille ne comportaient aujourd’hui des panneaux indicateurs qui peuvent prêter à confusion. Ils indiquent des vestiges de batteries dans le ravin de la Fausse-Côte, vestiges totalement distincts de la batterie décrite ci-avant. En fait, dans le ravin de la Fausse-Côte, soit environ 700 m au nord-est de la batterie de la Fausse-Côte et autant au sud-est de l’entrée du fort de Douaumont, ont été construites, en 1913-1914, deux batteries à tir indirect orientées grosso modo vers le village de Bezonvaux. Ces batteries, armées chacune de 4 pièces, possédaient outre des niches à munitions, un abri pour le personnel sous chacune des traverses extrêmes, abri de 1,50 m de largeur pour une longueur de 10 m et un abri de commandement sous la traverse centrale. Cet abri de commandement affectait l’aspect d’un abri de combat en réduction, avec mur de masque en maçonnerie de moellons et une dalle de ciel en béton armé de 125 cm d’épaisseur le tout englobant trois locaux, à savoir deux d’environ 2 x 3 m et un retrait (WC ?) en bout de couloir. Il est donc question de deux batteries qui seront désignées 4-1 et 4-2 ou encore 3707 et 3908. Il faut savoir que les désignations 4-1 et 4-2 étaient jusqu’alors attribuées aux batteries D et D1, réputées construites en 1909 plus au nord-est vers Bezonvaux et dont nous ne trouvons pas d’autre trace qu’écrite. Des deux batteries du ravin de la Fausse-Côte, construites à peu de distance l’une de l’autre, seule la batterie amont présente des vestiges. L’abri de commandement bien qu’ayant perdu son mur de masque est encore bien là (09/2010) ainsi qu’une paire de niches à munitions quelques mètres à droite du dit abri. Michel Denizot, dans son “Verdun 1914-1918“ (cfr bibliographie), reprend le témoignage de Jean Bertheaud, classe 1914, du 147 R.I. ; l’action se situe le 17 avril 1916 dans le bois de la Caillette, ou ce qu’il en reste. Il évoque une redoute où il désigne le poste de commandement du colonel Bourgeois (147 R.I.), un poste de secours et un entrepôt de 300 fusées et 5 000 grenades. Vers 09 h 00, un obus de très gros calibre détruit une partie de “la redoute“, ensevelissant des pionniers, des téléphonistes et tuant ou blessant plusieurs officiers. Le lendemain à 18h00, un fumeur imprudent déclenche un incendie dans l’entrepôt ce qui en fait exploser le contenu, bilan 20 morts et plusieurs officiers médecins. Consulté sur le Web, le J.M.O. du 147 R.I. montre une photo de la redoute en question. Il ne peut s’agir que de l’abri de commandement de l’une des deux batteries du ravin de la Fausse-Côte et puisque celui de la batterie amont ne présente pas les stigmates d’une explosion interne, c’est donc celui de la batterie aval. La conclusion est tentante ; hélas, le même J.M.O. comprend une carte levée à la main où deux P.C. sont renseignés, à savoir un au carrefour du ravin du Bazil et du chemin d’Hardaumont et un second dans le boyau Goudot peu en arrière de la tranchée d’Hauteville. Or, les cartes d’époque renseignement parfaitement ces lieux lesquels sont distants de plusieurs centaines de mètres des batteries du ravin de la Fausse-Côte. Autre souci, les situations de ces deux P.C. ne concordent avec aucun abri préexistant, pas même les abris de combat DV1 et DV2. Où se trouve donc l’erreur ? Photo inadaptée ? P.C. mal situés sur le croquis ? Faute de réponse nous laissons ces lignes en l’état.

Befestigtes Lager Verdun, nordöstlich der Stadt, 1893. 340 m ü. M. Diese Batterie lag 1.200 m südsüdöstlich des Eingangs zum Fort von Douaumont und flankierte die Bazil-Schlucht in Richtung des Vaux-Teichs und des Dorfes Vaux-devant-Damloup. Sie bestand aus zwei Artillerieplattformen für ebenso viele 90-mm-Geschütze und hatte nur 4 Munitionsnischen aus Mauerwerk, Nischen aus gewöhnlichem Mauerwerk, die den Archiven zufolge 140 cm breit, 70 cm tief und 125 cm hoch waren. In den Jahren 1908, 1911 und 1912 wurde sie als „Batterie 5-1“ kodiert. Jean-Luc Kaluzko und seine Freunde suchten mehrmals im Gelände danach und es ist klar, dass sie während der Bombardierungen von 1916 vollständig verschwunden ist. Die Sache wäre einfach, wenn die Wege auf dem Schlachtfeld nicht so verwirrende Schilder enthalten würden. Sie weisen auf die Überreste von Batterien in der Fausse-Côte-Schlucht hin, die sich völlig von der oben beschriebenen Batterie unterscheiden. Tatsächlich wurden in der Fausse-Côte-Schlucht, etwa 700 m nordöstlich der Batterie Fausse-Côte und ebenso weit südöstlich des Eingangs zum Fort Douaumont, in den Jahren 1913–1914 zwei Batterien für indirektes Feuer errichtet, die ungefähr auf das Dorf Bezonvaux ausgerichtet waren. Diese Batterien, jede mit 4 Kanonen bewaffnet, besaßen neben Munitionsnischen einen Mannschaftsunterstand unter jedem der Endquerträger, einen 1,50 m breiten und 10 m langen Unterstand und einen Kommandounterstand unter dem mittleren Querträger. Dieser Kommandobunker sah aus wie ein reduzierter Kampfbunker mit einer Maskenwand aus Bruchsteinmauerwerk und einer 125 cm dicken Stahlbetondecke, die insgesamt drei Räume umfasste, nämlich zwei von etwa 2 x 3 m und eine Nische (WC?) am Ende des Korridors. Es handelt sich daher um zwei Batterien, die als 4-1 und 4-2 oder 3707 und 3908 bezeichnet werden. Es ist zu beachten, dass die Bezeichnungen 4-1 und 4-2 bis dahin den Batterien D und D1 zugeschrieben wurden, die 1909 angeblich weiter nordöstlich in Richtung Bezonvaux gebaut wurden und von denen wir außer Schriftzeichen keine weiteren Spuren finden. Von den beiden Batterien in der Fausse-Côte-Schlucht, die in geringem Abstand voneinander errichtet wurden, sind nur noch von der oberen Batterie Überreste vorhanden. Der Kommandobunker ist trotz Verlust seiner Maskenwand noch vorhanden (09/2010) sowie ein Paar Munitionsnischen einige Meter rechts von besagtem Bunker. Michel Denizot greift in seinem Buch „Verdun 1914–1918“ (siehe Bibliografie) die Aussage von Jean Bertheaud, Jahrgang 1914, vom 147. R.I. auf; die Aktion ereignete sich am 17. April 1916 im Bois de la Caillette, bzw. in dem, was davon übrig geblieben ist. Er erwähnt eine Redoute, in der er den Kommandoposten von Oberst Bourgeois (147. R.I.), eine Sanitätsstation und ein Lager mit 300 Raketen und 5.000 Granaten benennt. Gegen 9:00 Uhr zerstörte eine Granate sehr großen Kalibers einen Teil der „Redoute“, begrub Pioniere und Telefonisten unter sich und tötete oder verwundete mehrere Offiziere. Am nächsten Tag um 18:00 Uhr legte ein unachtsamer Raucher ein Feuer im Lagerhaus, wodurch der Inhalt explodierte und 20 Menschen starben und mehrere Sanitätsoffiziere ums Leben kamen. Im Internet eingesehen werden kann das J.M.O. des 147. Infanterieregiments zeigt ein Foto der betreffenden Schanze. Es kann sich nur um den Kommandounterstand einer der beiden Batterien in der Fausse-Côte-Schlucht handeln, und da der der oberen Batterie keine Anzeichen einer internen Explosion aufweist, muss es sich um den der unteren Batterie handeln. Die Schlussfolgerung ist verlockend; leider enthält derselbe J.M.O. eine handgezeichnete Karte, auf der zwei Kontrollpunkte eingezeichnet sind, nämlich einer an der Kreuzung der Bazil-Schlucht und des Hardaumont-Pfades und ein zweiter im Goudot-Graben kurz hinter dem Hauteville-Graben. Die zeitgenössischen Karten geben diese Standorte jedoch perfekt an, die mehrere hundert Meter von den Batterien der Fausse-Côte-Schlucht entfernt sind. Ein weiteres Problem besteht darin, dass die Standorte dieser beiden Kontrollpunkte keinem bereits vorhandenen Unterstand entsprechen, nicht einmal den Gefechtsunterständen DV1 und DV2. Wo also liegt der Fehler? Ist das Foto ungeeignet? Sind die Kontrollpunkte auf der Skizze schlecht positioniert? Sofern keine Antwort erfolgt, lassen wir diese Zeilen so wie sie sind.

Versterkt kamp van Verdun, ten noordoosten van de stad, 1893. 340 m hoogte. Gelegen op 1200 m ten zuidoosten van de ingang van het fort van Douaumont, besloeg deze batterij de kloof van Bazil richting de vijver van Vaux en het dorp Vaux-devant-Damloup. Ze bestond uit twee artillerieplatforms voor evenveel 90 mm kanonnen en had slechts vier munitienissen als metselwerk; nissen in gewoon metselwerk, waarvan de archieven aangeven dat ze 140 cm breed, 70 cm diep en 125 cm hoog waren. In 1908, 1911 en 1912 werd ze gecodeerd als "batterij 5-1". Na veelvuldig zoeken in het veld door Jean-Luc Kaluzko en zijn vrienden, is het duidelijk dat het volledig verdween tijdens de bombardementen van 1916. De zaken zouden eenvoudig zijn als de paden op het slagveld geen borden zouden bevatten die verwarrend kunnen zijn. Ze geven de overblijfselen aan van batterijen in het ravijn van Fausse-Côte, overblijfselen die volledig verschillen van de hierboven beschreven batterij. Sterker nog, in het ravijn van Fausse-Côte, ongeveer 700 m ten noordoosten van de batterij van Fausse-Côte en evenzeer ten zuidoosten van de ingang van het fort van Douaumont, werden in 1913-1914 twee batterijen met indirect vuur gebouwd, ruwweg georiënteerd op het dorp Bezonvaux. Deze batterijen, elk bewapend met 4 kanonnen, hadden naast munitienissen een personeelsschuilplaats onder elk van de eindbalken, een schuilplaats van 1,50 m breed en 10 m lang en een commandoschuilplaats onder de centrale dwarsbalk. Deze commandobunker zag eruit als een gereduceerde gevechtsbunker, met een gemetselde muur van puin en een 125 cm dikke dakplaat van gewapend beton, die samen drie kamers omvatten, namelijk twee van ongeveer 2 x 3 m en een nis (toilet?) aan het einde van de gang. We hebben het dus over twee batterijen die de namen 4-1 en 4-2 of 3707 en 3908 zullen krijgen. Opgemerkt dient te worden dat de namen 4-1 en 4-2 tot dan toe werden toegeschreven aan batterijen D en D1, die naar verluidt in 1909 verder naar het noordoosten, richting Bezonvaux, waren gebouwd en waarvan we geen ander spoor dan geschreven tekst vinden. Van de twee batterijen in het ravijn van Fausse-Côte, die op korte afstand van elkaar waren gebouwd, zijn alleen de bovenste batterijen nog restanten. De commandobunker, hoewel de gemetselde muur verloren is gegaan, is er nog steeds (09/2010), evenals een paar munitienissen een paar meter rechts van de bunker. Michel Denizot neemt in zijn "Verdun 1914-1918" (zie bibliografie) de getuigenis van Jean Bertheaud, lichting 1914, van de 147e R.I. over; de actie vond plaats op 17 april 1916 in het Bois de la Caillette, of wat daarvan resteert. Hij noemt een redoute, waar hij de commandopost van kolonel Bourgeois (147e R.I.) aanduidt, een hulppost en een opslagplaats voor 300 raketten en 5000 granaten. Rond 9.00 uur verwoestte een granaat van zeer groot kaliber een deel van de "redoute", waarbij pioniers en telefonisten werden begraven en verschillende officieren omkwamen of gewond raakten. De volgende dag om 18.00 uur stichtte een onvoorzichtige roker brand in de opslagplaats, waardoor de inhoud explodeerde, met 20 doden en meerdere artsen tot gevolg. Geraadpleegd op internet, de J.M.O. van het 147e Infanterieregiment toont een foto van de betreffende redoute. Het kan slechts de commandoschuilplaats zijn van een van de twee batterijen in het ravijn van Fausse-Côte, en aangezien de bovenste batterij geen tekenen van een interne explosie vertoont, moet het daarom die van de onderste batterij zijn. De conclusie is verleidelijk; helaas bevat dezelfde J.M.O. een handgetekende kaart waarop twee commandoschuilplaatsen zijn aangegeven, namelijk één op de kruising van het ravijn van Bazil en het pad van Hardaumont en een tweede in de loopgraaf Goudot, kort achter de loopgraaf van Hauteville. De kaarten uit die tijd geven deze locaties echter perfect aan, die zich op enkele honderden meters van de batterijen in het ravijn van Fausse-Côte bevinden. Een ander probleem is dat de locaties van deze twee commandoschuilplaatsen niet overeenkomen met een reeds bestaande schuilplaats, zelfs niet met gevechtsschuilplaatsen DV1 en DV2. Dus waar zit de fout? Is de foto ongeschikt? Zijn de commandoschuilplaatsen slecht geplaatst op de schets? Indien er geen reactie komt, laten we deze regels zoals ze zijn.

Verdun fortified camp, northeast of the city, 1893. 340 m alt. Located 1,200 m south-southeast of the entrance to the fort of Douaumont, this battery enfiladed the Bazil ravine towards the Vaux pond and the village of Vaux-devant-Damloup. It consisted of two artillery platforms for as many 90 mm guns and had only 4 ammunition niches as masonry, niches in ordinary masonry that the archives indicate were 140 cm wide, 70 cm deep and 125 cm high. In 1908, 1911 and 1912, it was coded “battery 5-1”. Searched for many times in the field by Jean-Luc Kaluzko and his friends, it is clear that it completely disappeared during the bombardments of 1916. Things would be simple if the battlefield paths did not contain signs that can be confusing. They indicate the remains of batteries in the Fausse-Côte ravine, remains that are completely distinct from the battery described above. In fact, in the Fausse-Côte ravine, approximately 700 m northeast of the Fausse-Côte battery and as much southeast of the entrance to the Douaumont fort, two indirect fire batteries were built in 1913-1914, roughly oriented towards the village of Bezonvaux. These batteries, each armed with 4 guns, had, in addition to ammunition niches, a personnel shelter under each of the end crosspieces, a shelter 1.50 m wide and 10 m long and a command shelter under the central crosspiece. This command shelter had the appearance of a reduced combat shelter, with a rubble masonry mask wall and a 125 cm thick reinforced concrete sky slab, all encompassing three rooms, namely two of approximately 2 x 3 m and a recess (WC?) at the end of the corridor. We are therefore talking about two batteries which will be designated 4-1 and 4-2 or 3707 and 3908. It should be noted that the designations 4-1 and 4-2 were until then attributed to batteries D and D1, reputed to have been built in 1909 further northeast towards Bezonvaux and of which we find no other trace than written. Of the two batteries in the Fausse-Côte ravine, built a short distance from each other, only the upper battery has any remains. The command shelter, although having lost its masking wall, is still there (09/2010), as well as a pair of ammunition niches a few meters to the right of the said shelter. Michel Denizot, in his “Verdun 1914-1918” (see bibliography), takes up the testimony of Jean Bertheaud, class of 1914, of the 147th R.I.; the action took place on April 17, 1916 in the Bois de la Caillette, or what remains of it. He mentions a redoubt where he designates the command post of Colonel Bourgeois (147th R.I.), an aid station and a warehouse of 300 rockets and 5,000 grenades. Around 9:00 a.m., a very large-caliber shell destroyed part of the "redoubt", burying pioneers and telephone operators and killing or wounding several officers. The next day at 6:00 p.m., a careless smoker started a fire in the warehouse, causing the contents to explode, resulting in 20 deaths and several medical officers. Consulted on the Web, the J.M.O. of the 147th Infantry Regiment shows a photo of the redoubt in question. It can only be the command shelter of one of the two batteries in the Fausse-Côte ravine, and since the one at the upper battery does not show signs of an internal explosion, it must therefore be that of the lower battery. The conclusion is tempting; alas, the same J.M.O. includes a hand-drawn map where two CPs are indicated, namely one at the crossroads of the Bazil ravine and the Hardaumont path and a second in the Goudot trench shortly behind the Hauteville trench. However, the period maps perfectly indicate these locations, which are several hundred meters from the batteries of the Fausse-Côte ravine. Another problem is that the locations of these two CPs do not correspond to any pre-existing shelter, not even combat shelters DV1 and DV2. So where is the error? Is the photo unsuitable? CPs badly located on the sketch? In the absence of a response, we leave these lines as they are.

Opevněný tábor Verdun, severovýchodně od města, 1893. 340 m n. m. Tato baterie, která se nacházela 1 200 m jiho-jihovýchodně od vchodu do pevnosti Douaumont, obklopovala rokli Bazil směrem k rybníku Vaux a vesnici Vaux-devant-Damloup. Skládala se ze dvou dělostřeleckých plošin pro 90mm kanóny a měla pouze 4 muniční výklenky ve zdivu, výklenky v běžném zdivu, které archivy uvádějí jako 140 cm široké, 70 cm hluboké a 125 cm vysoké. V letech 1908, 1911 a 1912 byla označena jako „baterie 5-1“. Jean-Luc Kaluzko a jeho přátelé ji mnohokrát v terénu hledali a je zřejmé, že během bombardování v roce 1916 zcela zmizela. Vše by bylo jednoduché, kdyby na bojových cestách nebyly značky, které mohou být matoucí. Ty označují pozůstatky baterií v rokli Fausse-Côte, pozůstatky, které se zcela liší od výše popsané baterie. Ve skutečnosti byly v rokli Fausse-Côte, přibližně 700 m severovýchodně od baterie Fausse-Côte a stejně jihovýchodně od vchodu do pevnosti Douaumont, v letech 1913-1914 postaveny dvě baterie nepřímé palby, zhruba orientované směrem k vesnici Bezonvaux. Tyto baterie, každá vyzbrojená 4 děly, měly kromě muničních výklenků také úkryt pro personál pod každým z koncových příček, úkryt o šířce 1,50 m a délce 10 m a velitelský úkryt pod střední příčkou. Tento velitelský kryt měl vzhled zmenšeného bojového krytu s maskovací zdí z štěrkového zdiva a 125 cm silnou železobetonovou stropní deskou, všechny zahrnující tři místnosti, a to dvě o rozměrech přibližně 2 x 3 m a výklenek (WC?) na konci chodby. Mluvíme tedy o dvou bateriích, které budeme označovat 4-1 a 4-2 neboli 3707 a 3908. Je třeba poznamenat, že označení 4-1 a 4-2 byla do té doby připisována bateriím D a D1, o nichž se říká, že byly postaveny v roce 1909 dále na severovýchod směrem k Bezonvaux a po kterých nenacházíme žádnou jinou stopu než písemnou. Ze dvou baterií v rokli Fausse-Côte, postavených kousek od sebe, se dochovala pouze horní baterie. Velitelský kryt, ačkoli ztratil maskovací zeď, je stále zde (09/2010), stejně jako dvojice muničních výklenků několik metrů napravo od zmíněného krytu. Michel Denizot ve své knize „Verdun 1914-1918“ (viz bibliografie) přebírá svědectví Jeana Bertheauda, ročníku 1914, ze 147. britského pluku; událost se odehrála 17. dubna 1916 v Bois de la Caillette, respektive v tom, co z něj zbylo. Zmiňuje redutu, kde označuje velitelské stanoviště plukovníka Bourgeoise (147. britský pluk), ošetřovnu a sklad s 300 raketami a 5 000 granáty. Kolem 9:00 ráno zničil část „reduty“ velmi velký granát, pohřbil pionýry a telefonisty a zabil nebo zranil několik důstojníků. Následujícího dne v 18:00 neopatrný kuřák založil ve skladu požár, který způsobil explozi obsahu, což mělo za následek 20 obětí a několik zdravotníků. Na internetu se dozvíte na webových stránkách J.M.O. 147. pěšího pluku ukazuje fotografii dotyčné reduty. Může se jednat pouze o velitelský kryt jedné ze dvou baterií v rokli Fausse-Côte, a protože ten u horní baterie nejeví známky vnitřní exploze, musí se tedy jednat o kryt spodní baterie. Závěr je lákavý; bohužel tentýž J.M.O. obsahuje ručně kreslenou mapu, kde jsou vyznačeny dva velitelské body, a to jeden na křižovatce rokle Bazil a stezky Hardaumont a druhý v zákopu Goudot krátce za zákopem Hauteville. Dobové mapy však tato místa, která jsou od baterií rokle Fausse-Côte vzdálena několik set metrů, dokonale označují. Dalším problémem je, že umístění těchto dvou velitelských bodů neodpovídá žádnému již existujícímu krytu, ani bojovým krytům DV1 a DV2. Kde je tedy chyba? Je fotografie nevhodná? Jsou velitelské body na náčrtu špatně umístěny? Vzhledem k absenci odpovědi ponecháváme tyto řádky tak, jak jsou.